Příspěvky uživatele

<< VVJ (přes Galtavar)

Bylo to tady, stála jsem nově v jehličnatém lese, z kterého čišela hrůza. Nedovedla jsem si představit, že by sem vůbec někdo mohl chodit dobrovolně, pokud to nebylo fakt absolutně nutné. Stačila letmá návštěva v zimě a já měla na další desetiletí splněno. Ale nestalo se tak. Když mne za ní posílal i Život, musela jsem. Věděla jsem, že mi nejlépe bude schopna pomoci právě Smrt. Škoda jen, že nedokázala být alespoň ždibec milejší. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla, sebrala tu trošku odvahy, která ve mne někde v hloubi duše dřímala a udělala pár nejistých kroků směrem ke zřícenině. Zvládla jsem to jindy, zvládnu to teď. Ale z nějakého důvodu jsem tušila, že teď to bude mnohem horší. Vždy si uměla najít slabé místečko a teď, když byly rány čerstvé, se to dělalo opravdu snadno.

Zřícenina >>

<< Mahtae jih (přes sever)

Ah, byla jsem už skutečně blízko. Tohle jezero se nedalo zaměnit s žádným jiným, jednoduše se mu velikostně jiné nerovnalo. Ještě před pár měsíci jsme tu byli s Rolandem a Ventem, v době, než nás potkalo to neštěstí. Nikdo z nás nemohl čekat, že se pak všechno vymkne z tlapek a každý si poneseme doživotní následky. Jeden z nás ale definitivně nejtěžší, ale snad i Roland se naučí s tímto nešťastným handicapem bezproblémově žít a nikterak ho to nebude omezovat. Nedokázala jsem si představit, jaké to asi tak musí být. Se zavrtěním hlavy jsem se pokoušela přijít na pozitivnější myšlenky, ale tak nějak se mi je nedařilo uchopit. Čím blíže jsem Smrti byla, tím větší chaos jsem v hlavě měla a tím větší úzkost ve mne rostla. Musím se trochu vzchopit, nejsem už přece malá. Nedělám to pro sebe, ale pro smečku, připomínala jsem si.

Jedlový pás (přes Severní Galtavar) >>

<< Středozemka (přes jezírka)

Při přechodu k jezírkám byly už z dálky slyšet žabky, které se po dlouhé zimě radovaly z trochu přijatelnějších teplot. I hmyz už o sobě dával vědět, a tak nebylo divu, že jsou teď tak aktivní. Bylo vlastně docela hezké vypadnout z lesa a všímat si takových drobných věcí, které k nám do lesa tolik nedolehnou. Začínala jsem pak mít mnohem větší pochopení pro ty, kteří po zimě zase vytáhnou paty z lesa a jsou jaro pořádně nasát, hezky z blízka. Sama jsem se ale zastavila až u řeky, podél které jsem vykročila směrem na sever. Když jsem se ale letmo sklonila k řece a vykoukl na mne můj odraz, překvapeně jsem zamrkala a sama udělala krok vzad, jak mne to zaskočilo. Už dávalo smysl, proč jsem se cítila tak jinak. Vždyť jsem byla tak o polovinu mladší. Tak tohle si pro mne Život připravil? zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Dávalo to docela smysl. Pokud jsem měla Sarumen bránit, potřebovala jsem tomu dát vše. A to v mém věku nebylo bohužel možné, sebevíc mi Život pomohl sluneční magií. I Wolfi s Amnesii to prospělo, holt to muselo jednou přijít a teď byl dozajista ten správný čas. Chvíli jsem se ještě koukala do odrazu a přemýšlela, v jaké životní fázi jsem asi tak v tomto věku byla a o kolik šťastnější jsem teď, ale pak nechala minulost minulostí a vyrazila dál.

VVJ (přes Mahtae sever) >>

<< Sarumen (přes Tenebra)

Tentokrát jsem se na nějakou pomalou chůzi vybodla. Cítila jsem se dobře, sluníčko bylo sice schované a všude se linula mlha, ale na tu já přeci byla zvyklá. Alespoň to tu vypadalo povědomě, jako bych tu byla skoro doma. Bylo to ale už delší dobu, co jsem takhle sama cestovala. Bylo mi to podivně cizí, cítila jsem se tu skoro zranitelně. Ale byla jsem si jistá, že to velice brzy opadne a pořádně se rozkoukám. Vydala jsem se tedy cestou, která mi byla nejbližší. Ostatně jsem tudyma mířila již několikrát, a tak nehrozilo, že bych se nedej bože po takové době ztratila. V hlavě už jsem si ale třídila myšlenky, co tak asi Smrti po takové době povím. Jestli jsem u Života nebyla dlouho, u Smrti jsem nebyla celou věčnost. Až tedy na to kratičkou návštěvu s Rolandem a Ventem. Třeba ji tentokrát odchytím v lepším rozmaru, i když jsem si nebyla tak úplně jistá, zda to vůbec možné je.

Mahtae jih (přes Medvědí jezírka) >>

<< Narrské kopce (přes Prstové hory)

„Já to ani jinak neumím,“ pousmála jsem se nad jeho přáním, abych na sebe dávala pozor. Sice jsem to chtěla mít co nejdříve za sebou, ale zase jsem nehodlala riskovat. Zase se potřebuji vrátit do hvozdu v celku, jinak bych tu moc užitečná nebyla. Ale s výstražnou kontrolkou, která mi teď v podvědomí blikala, jsem si tu radu musela raději zapsat za uši. „Kdyby mne tu náhodou bylo potřeba, stačí vzkázat, že budu hned zpět. Holt to bude muset chvíli počkat, ale snad se z toho vlci nezhroutí,“ předala jsem potenciální vzkaz po něm, ale tajně doufala, že to nebude třeba. Cítila jsem se podivně energicky, jako bych shodila několik let, a tak se ta cesta najednou nezdála až tak dlouhá. Jen co jsme ale dorazili, oběma nám padlo do nosu spousta pachů, která pro Tonrese musela být asi prozatím cizí. „To ano, budeš mít se seznamováním přímo na výběr,“ poznamenala jsem a snastražila ouška. Po větru se k nám nesl povědomý hlas. Světluška! ]zaradovala jsem se. „Zdá se, že se po delší době vrátila Světluška. Jestli mohu někoho doporučit, bude to právě ona. Je to speciální dušička, ale vlk nemůže jinak než si ji zamilovat. Určitě přijdeš na to, jak si ji získat,“ doporučila jsem a u poslední věty na oko nenápadně poukázala na Tonresův klobouk. Já si ji získala přes cingrlátka na krku, on si ji jistě získá zajímavým kloboukem, který byl plný zajímavých cinkajících věcí. To už jsem se ale chýlila k odchodu, a i Tonres to vycítil. „Děkuji, já zase příjemné seznamování,“ pokynula jsem s úsměvem hlavou na rozloučenou a docela neochotně se rozešla zase pryč.

Středozemka (přes Tenebrae) >>

„Zní to tak, bude lepší, když se za ní přeci jen vypravím. I když to rozhodně nebude tak příjemná návštěva jako tady,“ pokynula jsem hlavou. Měl pravdu, znělo to jako opravdu zlé znamení, obzvláště když zněl Život docela naléhavě. Byla bych blázen, kdybych na jeho slova nedala. Jistě ví více než my, i když nic konkrétnějšího nedával najevo. Znělo to ale, jako by se Styx vrátila, tak jako kdysi Duncan a Amny. Nebo se za ni měl pomstít někdo jí blízký. Tak jako tak to znamenalo další starosti pro Sarumen a já si nemohla pomoci a opravdu zvažovat, zda jsem udělala správnou věc. Ale na to bohužel odpověď asi jen tak nenajdu.
Naštěstí měl trochu rozum a návratem do Sarumenu svůj společný výlet ukončíme. Alespoň prozatím, než si jeho tlapy trochu odpočinou a až bude i lepší příležitost. Nemohla jsem si jeho společnost krást jen pro sebe. „Bude to tak lepší,“ pokynula jsem hlavou na znamení vděku. Rozhodně se mi pak bude lépe spát, když budu vědět, že jsem svého nebohého přítele netáhla na druhý konec naší země. A tak jsme společně vykročili zpět domů. Jen co jsme ale opustili Narrské kopce, pocítila jsem podivnou změnu. Že by už ke mne doputovaly Životovy kouzla? Byla jsem zvědavá, co si pro mne tentokrát vymyslel. Ale najednou se mi domů cestovalo s daleko větší lehkostí, než kdy dřív.

Sarumen (přes Prstové hory) >>

// Připsáno +7 a +3

// Připsáno +5

// Pokud nejsem úplnej mimoň, podle mě by 7. den bylo až 30. kdykoliv po 15:30, pokud to bereme na hodiny přesně :D Ale! Přijde mi hloupé ti to teď nevzít, když je to jen sekanec o necelý den, takže post tak jako tak beru, ale příště prosím až ten 7. den
Připsáno +6

// Připsáno +7

// Připsáno +7

// Přidáno :)

<< Vršky

Když jsem se konečně rozloučila s Životem, pomalu jsem vyrazila směrem dolů. Opatrně jsem nadzvedávala tlapky a stejně opatrně je i pokládala, aby mi nedejbože nepodjely tlapky a já se dolů spíš nesvezla po zadku. To by mi tak scházelo ke štěstí. Naštěstí jsem se po návštěvě našeho boha cítila nějak jinak, lépe. Dobře naladěná, plná energie a naděje, že se snad vše otočí k lepšímu. I když mě teď pravděpodobně čekala i cesta za Smrtí, s kterou jsem prapůvodně opravdu nepočítala.
Když jsem dorazila dolů, už z dálky jsem pozorovala huňatého vlka, jak se válí na písčitém povrchu a užívá si dosyta hezké teplé počasí. „Už jsem zpět. Doufám, že mi to moc netrvalo,“ pronesla jsem omluvu a prozatím se posadila. Neměla jsem v plánu hned zase někam uhánět. „Kdo ví, čím mne obdaří, ale řekl, že pro mne něco vymyšlené má. A taky radu, z které bohužel moc nejásám. Prý bych měla navštívit i Smrt, která by mi mohla pomoci lépe. Prý není všemu bohužel konec, a tak máme být ostražití,“ sdělila jsem nemilou novinku, která tím pádem znamenala, že se asi jen tak domů nevydám. Tonrese jsem ale zdržovat nechtěla, jistě už musel mít cestování plné zuby, a tak jsem byla připravena ho doprovodit domů a na zbytek cesty se vydat sama. „Děkuji ti za doprovod, bylo to od tebe opravdu moc milé, ale až na sever tě opravdu táhnout nemohu. Ne s tvými bolavými tlapkami. Zvládnu to sama a ty alespoň budeš mít příležitost se poznat s jinými členy, určitě tě rádi poznají,“ pousmála jsem se.

✄ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
OBJEDNÁVKA:

Převody na Maple:
Lilac – 60 květin (+48 kytek na Maple)
Lilac 47 drahokamů (+37 drahokamů na Maple)
Lilac 200 mušlí (+160 mušlí na Dipsi)
Lilac 195 oblázků (+156 oblázků na Maple)
Nagesh 200 drahokamů (+160 drahokamů na Maple)

ID - V02/řečník/10* = 10*100 = 1 000
Omlazení o 6 let (na 5 let) = 60 + 60

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Uplatňuji 75% slevu z úkrytu:
PŘED SLEVOU: 1 000 , 60 , 60
CELKEM: 250 , 15 , 15