Příspěvky uživatele

// Připsáno +5 a za pravidelné posty malý bonus :)

// Připsáno +5

// Připsáno +6

// Připsáno +7

// Připsáno +5 a za pravidelné posty malý bonus :)

// Připsáno +7

// Připsáno +6

// Připsáno +6

// Připsáno +6 a za pravidelné posty malý bonus :)

Skupiny byly rozděleny, rozdání rolí se zase chopila Wolfi a mohlo se začít. „Hodně štěstí,“ popřála jsem menší skupince s úsměvem, ale ti už odhodlaně vybíhali. Sama jsem se pak pohledem vrátila k mým společníkům a věnovala pozornost našemu plánu. „To zní dobře,“ souhlasila jsem s Wolfi a pohledem se sama začala rozhlížet po menším stádu, kterého jedince bychom asi tak mohli zvolit. Nechtěla jsem výběr tak úplně podcenit, a tak jsem bedlivě přejížděla z jednoho daňka na druhého a snažila se zmerčit jakoukoliv slabinu. Wolfi nadhodila jednoho většího samce, který postával opodál. Vypadal, že už měl za sebou jeden vyhraný boj, ale další by mu mohl být osudný. Vůbec bych se nedivila, kdyby to byla hlava celého stáda, který na daněly s mladými dohlížel. Jen co ale zanaříkalo jedno z mladých, po kterém už naše skupina šla, jako by ožil a vyrazil na obranu mláďat. Zbytek stáda se dal zase na útěk opačným směrem. „Honem, než bude pozdě,“ pobídla jsem v rychlosti skupinu k pohybu a vyběhla daňkovi do cesty, která mířila přímo k Ventovi s Rolandem. Daňek se vzepřel na zadní, výhružně předníma dupl a zafuněl. Sama jsem vyhlížela příležitost, kdy zaútočit, abych nedostala jednu dobře mířenou šlupku jeho majestátním parožím.

<< Sarumen

//Aktuálně všichni, v příštím kole bychom se mohli rozdělit na skupiny, ať lov odsýpá

Spolu s ostatními jsme dorazili na louku, na které docela vydatně pršelo. Naštěstí to vypadalo, že by se mělo počasí trochu umoudřit, ale bez mokrého kožicha se bohužel neobejdeme. „Škoda, že nám to déšť tak komplikuje. Buďte prosím opatrní,“ pronesla jsem starostlivě k ostatním. Povětšinou se to bez nějaké komplikace neobešlo, tak snad dnes budeme mít větší štěstí. Na louce jsme měli společnost v podobě menší skupinky daňků. Ve vzduchu se taky nesla vůně mladé, která se schovávala ve vysoké trávě, zatímco se matky pásly. „Vypadá to, že máme možnost lovu mladých. Navrhuji dělení skupin takhle – Roland a Vento si vezmou mláďata ve vysoké trávě. Mohl by to být snazší terč a Vento by se na tom mohl hodně naučit. Zbytek si vezme na starost dospělé, kteří se budou pokoušet zasahovat a potomky bránit. V ideálním případě odejdeme s dvěma kusy,“ navrhla jsem plán a vyčkala, co na to ostatní. Pohledem jsem vyhledala Wolfi, která by pak mohla naši skupinku rozdělit na role, které budeme v lovu zastávat. Byla přeci jen hlavní lovkyní, nemohla jsem veškerý podíl plánování ukrást pro sebe.

Situace s novým zájemcem byla vyřešena, a tak jsem se plynule přesunula k plnění dalších povinností, kterým bylo organizování lovu. Když se přivalil Vento a začal mi povídat o dobrodružství, které spolu s ostatními členy zažili, trochu jsem si posteskla, že mi vždy tyhle šílenosti uniknou. Obzvláště pak létání znělo úchvatně, a tak jsem to mladému vlčkovi moc přála. „Třeba to nebylo ani naposledy, pan Život umí spoustu úžasných kouzel, tak by třeba dokázal něco podobného,“ pousmála jsem se na něj povzbudivě, když se rozbásnil o tom, jak úžasné bylo mít křídla.
Pak už následovala kopa novinek, která všichni přijali s nadšením a mohlo se vyrazit. Tedy… skoro. „Ještě v rychlosti oběhnu hranice, abychom se po lovu nevrátili k dalším potížím. Hned jsem zpět,“ pousmála jsem se omluvně, poklonila se na znamení loučení a svižným krokem vyběhla podél hranic. V omlazeném stavu se to běhalo daleko snáz. Vlk úplně zapomněl, jak bylo vše kdysi mnohem lehčí. Svou cestu jsem vzala podél východních hranic, kde jsem zkontrolovala situaci u toho podivného osamělého stromu. Důkladně jsem se otírala mezi kmeny stromů a znova tak obnovovala smečkový pach, který pomalu ale jistě vyvětral. Byla jsem si docela jistá, že bychom se vrátili domů v momentě, kdy by byly hranice skoro k nerozeznání. Postupně jsem se dostala i k horám, kde jsem opět trochu pozvolnila, jelikož se nejednalo o tolik frekventované místo, až jsem nakonec doběhla až na východní hranice. Škoda jen toho počasí, které se nám k lovu přidalo. Pršelo tedy vydatně, ale s tím se nedalo nic dělat. Alespoň květinkám, které nám rostly v okolí, to opravdu prospěje. I Nickolase s Makadi jsem na nedaleké louce zahlédla. Ani jsem si neuvědomila, že tak rychle zmizeli. Asi museli mít opravdu na spěch. Sama jsem pak přidala trochu do kroku, abych svou loveckou skupinu dohnala a mohla se tak zhostit dělení na skupiny, i když by se toho jistě chopila i Wolfi. Upřímně jsem doufala, že se lov nezkomplikuje a vše proběhne hladce. Těsně u řeky jsem pak dohnala ostatní. "Tak, jsem zpět. Snad už nás nebude nic dalšího vyrušovat."

Travnatý oceán (přes Tenebrae) >>

// Připsáno +7

// Připsáno +6