Gallirea - Příspěvky uživatele

Jen co jsem Tonresovi posadila klobouk na hlavu, zaslechla jsem, jak skrz vysokou trávu někdo přichází a zaslechla dva hlasy, jak se spolu baví. Jeden mi byl opravdu povědomý, až jsem nastražila uši a pohled přesunula směrem, odkud přicházel. Nejprve mezi kmeny stromů zahlédla zrzavý kožíšek, načež se vzápětí lesem rozezněl Nicosův hlas. „Nicu! Ani nevíš, jak ráda tě vidím,“ zvolala jsem vesele a ocásek se mi rozkmital tak divoce, až by se jeden bál, jestli mi neupadne. Pro Nica s Danie jsem měla opravdu slabé místečko. Škoda jen, že se doma už tak často nezdržovali. Na jeho dotaz, zda mám čas, jsem v rychlosti pokývala hlavou na souhlas. Ne, že by mi dal moc prostor větší reakce, jak nadšeně se chopil vysvětlování, jaké zprávy mi nese. „No páni, opravdu,“ podivila jsem se a překvapeně párkrát zamrkala. „To je… opravdu moc dobrá zpráva. Už delší dobu jsem měla v plánu obchůzku okolních smeček, abychom byli v okolí viděni v pozitivním světle. Tak to koukám zas až tak nehoří,“ zazubila jsem se spokojeně. Kdo o nás ale šíří dobré mínění? Jediné, co mě napadlo, byli naši členové a jejich dobrý dojem na cizí vlky. Tak jako se o nás dozvěděl Tonres díky Danie. I sněhobílý vlček souhlasil, a tak jsem na něj přejela pohledem a projela mnou vlna provinilosti. Jeho společník! Byla jsem tak nadšená, že se nám zrzek vrátil domů, že jsem zapomněla na dobré vychování. „Jejda mane, to jsem to nevychovanec. Jsem Maple, alfa Sarumenské smečky, ale to už koukám asi víš. Moc ráda tě poznávám,“ pousmála jsem se mile a doufala, že si to vlček nevzal moc osobně. „Tak teď jsem zvědavá, co je ta nejlepší zpráva,“ nadzvedla jsem obočí a nedočkavě vyčkávala, co z Nicose vypadlo. Něco mi říkalo, že to bude mít co společného s jeho přítelem.

Hmm, znění je dost podobné, ale já tam pořád vnímám velký rozdíl skillu.

Pod pojmem předmět si představím malý objekt, jako třeba nástroj, zbraň, nebo cokoliv jiného, co má nějaké praktické využití. (např. vlk spojí myslí klacek, kořen a šutr a má z toho něco jako kladivo)

Pod stavbou si představím klidně mosty, barikády, sochy, přístřešky, prostě něco velkého a složitého.

Asi to je dost na interpretaci pojmů? :D

Všechno se to událo tak rychle. Chvíli to vypadalo, že to bude rychlý a snadný lov. Srnu jsme měli tam kde jsme ji chtěli mít, všichni jsme se za ni zavěsili a značně jí znemožňovaly hbitý útěk, avšak se vše na poslední chvíli zkomplikovalo. Stačil jeden záblesk blesku, který nás na malý moment oslepil a než jsem se rozkoukala, Tonres ležel na zemi zavalený zběsile kopajícím vystresovaným zvířetem. Roland měl naštěstí neskutečné reflexy a už se vrhal srně po krku, aby ji znehybnil. Všichni jsme se hned vzápětí shromáždili kolem raněného, abychom se ujistili, zda je v pořádku.
Trval si na tom, že je v pořádku, ale já měla vážné pochybnosti. Stačilo, když jsem si zpětně vybavila, jak zuřivě zvíře kopalo. „Určitě z tebe nemluví jen ten adrenalin?“ neodpustila jsem si dotaz se starostí v hlase. Ten se poté dal do omlouvání a vysvětlování, kde se stala chyba. Úplně mi vypadlo, že by mohla hrát Tonresova barvoslepost v tom, jak vnímá terén při lovu. V tu ránu jsem se za celou tu katastrofu připadala vinná, když jsem lov zorganizovala za tak špatných podmínek. Mohli jsme počkat na lepší počasí a světelné podmínky, ale jeden nikdy neví, jestli a za jak dlouho mohou nastat. „Nemáš za co se omlouvat, dělal jsi pro to maximum. To já se omlouvám, že jsem na tvou barvoslepost nebrala víc ohledu a nezohlednila ji při lovu,“ zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a svěsila ocas i uši. Myslela jsem jen na Rolandovo zranění, které se nedá tak snadno přehlédnout, jako tato neviditelná vada zraku. Automaticky jsem se pak hned připojila k hledání Tonresova klobouku, které jsem po chvíli rozhlížení zahlédla schované v nedaleké hromádce spadaného podzimního listí. Udělala jsem tak pár rychlejších kroků, klobouk chňapla za krempu a pomalejší chůzí ho pak nesla k jeho majiteli. „Huedáf nefo?“ houkla jsem na huňatého a jen co si mne všiml a sklonil hlavu, opatrně jsem mu klobouk posadila mezi uši.

Sav: Asi jsme se nepochopily :D Když se před pár měsíci měnily kompletně levely magií, stalo se, že se dost podobaly něčímu bonusu /spešl magii. Pokud se tak stalo, měl vlastník nárok si vymyslet něco nového jako náhradu.

Když to uvedu jako příklad, nově můžou vlci s magií vody dýchat pod vodou, a tak když měl někdo bonus vody na podobném principu, napsal Skyl a změnil si bonus na něco jiného, jedinečného. Magie mimika funguje na úplně stejném principu jako jakákoliv jiná magie, nikdo si nevymýšlí levely :D Jen jde o to, že když má třeba Parsi bonus Předmětů založený na tom, že se umí přeměnit na něco/někoho jiného ve svém okolí, je tam určitá podobnost, díky které by měla mít Elis nárok na změnu bonusu, aby se to navzájem nepřekrývalo :)

Snad je to srozumitelnější? Kdybys cokoliv chtěla dovysvětlit, klidně hoď zprávu, ať to tu dál neprotahujeme. Je to v podstatě stejný systém, který proběhl během kompletního přepsání magií a ověřil se, tak se toho držíme nadále :)

2. LOV OBDOBÍ 2023 - 2024
11.9. - 15.9. - Lov dvou dospělých srn
Účastnili se: Islin, Kessel, Tonres, Maple, Roland, Vento

Já jen v rychlosti hodím reakci na bod č. 3. Přesně jak píšeš. Pokud se stalo, že se něčí bonus / speciální magie dost podobá jakémukoliv bodu Mimika, stačí se obrátit na Skyl měsíc od oficiálního nahození magie (čili měsíc od 22.9.) a můžete si ji bezplatně změnit :)

// Připsáno +5

// Připsáno +4

// Připsáno +5

// Připsáno +6

// Připsáno +4

// Připsáno +7

// Připsáno +5

Role byly rozdány, všichni vypadali, že jsou se svým úkolem spokojení a každý se tak rozešel na své stanoviště. My s Ventem se přiblížili blíže k srnám, načež jsme vyskočili a lov mohl začít. Stádo se rozuteklo směrem na sever a zcela přirozeně se nám tak vybrala srna, která zůstala běžet na úplném konci. Tu se nám podařilo trochu izolovat a vzápětí se přidali i zbytek naší skupiny, který přesně na tohle čekal. Každý jsme se pokoušeli srnu nějak zasáhnout, Roland na přední, mě se zase podařilo zakousnout do levé zadní a jak se zdálo, pomáhala nám u lovu i Callisto, která útočila na hlavu. Naše kořist tak ztrácela jak sílu, tak balanc a byla to jen otázka vteřin, než se podaří Tonresovi zachytit za její krk a celé to zakončit.