Gallirea - Příspěvky uživatele

Nezapomeňte prosím číst popisky území, na které se vážou úkoly. Pár jich je časově omezených! Zjišťuji teď, že to některé překvapilo, že je v popisku území mimo popis aktivity i požadavek na čas :D Tak to pojďme napravit! Tyhle úkoly byly zamýšlené pro ty, které nebaví se jen každý rok koulovat a stavět vlkuláky, ale chtějí nějaké ty nové zážitky a vzpomínky na zimu.

1. Zahlédnout bílého jelena (Skvělé místo pro život)
Bílý jelen jde zahlédnout v pravé poledne (úterky a středy). Máte celkem 7 dní v celém kalendáři, kdy se dá úkol splnit.

3. Pustit lodičku a řekni u toho osobní dojemný příběh, aby se svíčka zapálila. (Ohnivé jezero)
Lodička se zapálí jen v noci (v sobotu). Máte tak celkem 3 dny v celém kalendáři, kdy se dá úkol splnit.

22. Vyprav se v noci na vrchol Ragarských hor a vyj na měsíc
Jako jediný měl noc zmíněnou v popisku, protože na území není popis pro kalendář. Jedná se o nemagickou aktivitu, která bohužel mohla způsobit zmatky. Na tuto aktivitu máte v celém kalendáři také 3 dny.

To je vše. Úkolů s časovým omezením je úmyslně málo, aby to bylo spíš takové zpestření. Pokud máte časový harmonogram nacpaný a tenhle stres navíc je pro vás zbytečný, vyberte si kterýkoliv jiný úkol z našeho listu, který vám bude pasovat lépe. Schválně je jich tam zbytečně moc, aby si kalendář každý přizpůsobil.

Hlavně, ať si akci všichni užijeme :)

<< Středozemní pláň
9. Ulov si kapříka

Tonrese z ničeho nic začalo zajímat, jací jsou mí sourozenci. Byla to vlastně moc milá otázka, bylo vidět, že se opravdu zajímá. Ani jsem si pořádně nepamatovala, kdy jsem o nich naposledy pořádně mluvila, ale bylo to hlavně tím, že jsem je už pořádnou část svého života neviděla. Zmizeli stejně rychle, jako se tu objevili. „Kdepak,“ mávla jsem tlapkou a ochotně se o nich rozvyprávěla. „Mám dva, bratra a sestru. Byli jsme si vždycky hodně blízcí, neustále spolu něco podnikali a byli pořád v pohybu. Bratr byl neuvěřitelný dobrodruh. Vlastně pak není čemu se divit, když jsme na sebe narazili na Galliree, přestože se nám cesty v rodné smečce rozdělily. Dlouho se ale nezdržel, vždy ho srdce táhlo za něčím novým. Sestra byla více introvertní typ, taková tichá, ale opravdu hodná duše. Vlastně mi ji docela připomíná Rue,“ pousmála jsem se. „Tu jsem ale neviděla opravdu dlouho. Pokud bych si měla tipnout, pravděpodobně v rodné smečce zůstala. Měla ráda věci tak jak jsou a velkých změn nebyla zrovna fanoušek.“ Doufala jsem, že jsou oba spokojení, ať už je život zafoukl kamkoliv. Asi by to do mě nikdy netipli, že se ze mě jednoho dne stane alfa. Nikdy jsem tak úplně nezapadala do škatulky. „Teď mě hrozně zajímají ti tví. Jací jsou?“ vyzvídala jsem se zvědavostí v očích.
I Tonres rybu nějakou tu dobu neměl. Časově to vlastně dost odpovídalo nám oběma. „Ah, tak to jsme na tom dost podobně,“ vyhodnotila jsem. Kianu jsem delší dobu neviděla, ale v lese jí bylo vždy cítit. Vypadalo to, že i ona se u nás hezky zabydlela. Usedla jsem k proudu řeky a očima pozorovala ryby, které se pod hladinou míhaly. Vždy, kdy jsem vystřelila a rybu se pokusila chňapnout, mi proklouzla mezi zuby a já tak skončila jen s mokrou tlamou a srstí na hrudi. Byla to katastrofa. „Hrozné, jak z toho jeden vypadne. Potvory kluzké,“ zasmála jsem se sportovně svému opakovanému neštěstí. Tvrdohlavá ale já byla, stejně tak i vytrvalá, a tak jsem se snažila tak dlouho, než se podařilo i mně. „Dobrou chuť,“ popřála jsem hnědému, který už měl rybu dávno ulovenou. Chudák si tak počkal, než se do jídla pustil. Jen co jsme ale měli po jídle, vykročili jsme dál.

Ohnivé jezero (přes Červenou řeku) >>

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Tonres byl v pořádku, a tak jsme mohli pokračovat v cestě dál. Když se začaly z nebe k zemi snášet hned několik pořádných tlustých vloček, Tonres to využil jako příležitost se přenést zpět do dětství. Vyplázl jazyk a nechal je na ně volně dopadnout, načež se hned začaly rozpouštět do ztracena. „Aww, na to si vzpomínám, jako bych to se sourozenci dělala včera,“ rozplynula jsem se nad tou vzpomínkou a ochotně se do téhle dětinské aktivity přidala také. Bylo to vlastně docela hezké, sdílet takhle vzpmínku, kterou jsme oba zažili. A že to bylo pro oba pěkně dávno! Sníh se mi roztával na jazyku, než jsem ho zase stáhla zpět, aby mi v tom ledovém větru úplně neoschl. „Myslíš, že se už udrží, nebo nám roztaje?“ zauvažovala jsem s hlavou vztyčenou k nebi. Měla jsem pocit, že by tohle mohl být opravdový začátek zimy. Jak velká zima jsem netušila neměla jsem, jak to stoprocentně posoudit, ale tlapky mě zábly tak, že by se rozpouštět hned nemusel. Na odpověď si ale budeme muset počkat na další den.
Tonres pak nadhodil docela hezkou aktivitu, která mi pro změnu připomněla minulý rok. „Myslím, že minulou zimu. Ale ráda si z téhle aktivity udělám tradici,“ úsměv jsem mu vrátila a ochotně jej následovala k nedaleké řece, která se k téhle aktivitě zdála ideální. Už to byla chvíle, kdy jsem rybu měla a docela si mi na ni sbíhaly sliny. Jídelníček jsem měla přes rok složený hlavně z vysoké, nebo nějakého toho malého savce, a tak to bude hezké zpestření jídelníčku. I rybolov samotný byl opravdu fajn.

// Ronherský potok

// Připsáno +6

// Připsáno +5

<< Pahorkatina dlouhých uší
20. Zkus v sobě najít/použij Vlčíškovu magii

Byla jsem ráda, když sám řekl, že to z ní asi už trochu opadlo a při setkání s přítelem celá ožila. Dobří přátelé umí dělat divy a tahle vlčice s dobrým srdcem jich jistě měla spoustu. Smečkové záležitosti jsme tak mohli uzavřít a soustředit na relax.
Tonres přiznal, že se s magií, která tvoří vločky, teprve učí. „Musí to být asi nějaká opravdu speciální, ještě nikdy jsem o ní neslyšela,“ pousmála jsem se. Byla jsem ale zvědavá, čeho všeho bude jednou schopen, až jí příjde na kloub. Asi to bude fungovat na podobném principu, jako voda. Jen… hmotnější? Hm, vlastně to neznělo vůbec špatně. Docela mi to připomnělo tu ledovou korunu, kterou Morfeus každou zimu nosil. Třeba i on tuto magii ovládal, jen o ní netušil? Sama jsem se pokusila vločky vytvořit, ale marně. Asi jsem žádný takový dar neměla.
Bobování ze svahu bylo naprosto skvělé. Sice to chtělo trochu přemlouvání, ale i Tonres se nechal zlákat. Jen měl tedy o dost tvrdší dojezd. „Panečku,“ zamrkala jsem překvapeně a vyhoupla se na nohy, abych pokroucenému vlkovi přiběhla na pomoc. Než jsem ale stihla zabrzdit, už se smíchem ohlašoval, že je v pořádku. „Určitě? Znělo to jako pořádná pecka,“ zasmála jsem se s úlevou. „Jak málo stačí a připadám si mladá,“ zazubila jsem se, čumákem se mu pokusila pomoci zpět na nohy a vykročila k nedaleké řece, abychom trochu pozměnili směr. U ní jsem se na chvíli posadila, abych se porozhlédla po okolí. Tudy jsem delší dobu nešla, muselo to být ještě za teplejších časů.

//Nepředstavila, jen si vsugerovala že jo :DD Profil musím upravit, měla by ho mít za podzim tak z 1/2 narostlý, takže se za zmatky omlouvám :D

<< Ježčí plácek (přes Meandry)
AK 2. Sjet bobovou dráhu

Nebyla jsem si jistá, z jakého důvodu chce s Wolfi mluvit, nebo co jí vysvětlovat. V hlavě jsem marně hledala situaci, kdy by se něco pokazilo a čím by Wolfi třeba rozhodil, ale absolutně nic mě nenapadalo. Zůstal mi tak na tváři trochu rozpačitý a ustaraný pohled, smíchaný se zmateností. „Nemyslím si, že by ti cokoliv vyčítala, nebo vůči tobě měla nějaké rezervy. Možná na sebe hledíš v jiném, více kritickém světle, než ostatní. Všichni si vyčítáme, že jsme neudělali více a o druhých že udělali maximum,“ nastínila jsem svůj osobní názor na to, co se událo a jak to mohl vnitřně cítit. „Ale pokud máš pocit, že to nemáte dořešené, určitě stojí za to si promluvit a tuhle kapitolu uzavřít,“ potvrdila jsem a jemně se pousmála.
Jasnava si, dle slov Tonrese, také prošla zmrtvýchvstáním. Nebyla ani první, a obávala jsem se, že ani posledním. Bylo to hrozné, kolik dobrých vlků to potkalo. Představa, že jsme o ně mohli přijít definitivně, mi přehnala mráz po zádech. Nechtěla jsem ani pomyslet na to trauma, jaké si z toho jeden musí odnést. Naštěstí byla doma, s vlky, kteří jí milují a v bezpečí. Snad už ji nic podobného nepotká. „To je příšerné. Bohužel jsem znala více vlků, kteří si tímto procesem prošli a vypadalo to, že to zanechalo pořádné šrámy na duši. Snad ji to nezmění, je to opravdu úžasná vlčí dáma,“ jemně jsem se pousmála, ale úsměv to byl spíše bolestivý, lítostivý. Tonres měl ale pravdu, čas vše zahojí, na což jsem souhlasně pokynula hlavou.
Možná to bylo pošetilé, snažit se od těchle těžkých témat utíkat, ale já si to v tenhle moment opravdu přála. Moct na malý moment zapomenout na svět a být prostě teď a tady. Tonres zpomalil, já taktéž a v ten moment se kolem nás objevilo několik prvních sněhových vloček. Byla to nádhera a taková malá ukázka toho, co nás čeká. „To je nádhera,“ vydechla jsem, celá okouzlená. Ani jsem netušila, že něco takového uměl.
Když jsme se ale oba dali opět do pohybu, dorazili jsme na podivné místečko. Na rozdíl od zbytku okolí tu zdejší kopce byly pokryté štědrou vrstvou sněhu. Z kopečků se na chundelatých zadcích vozili bílí zajíčci a nesmírně u toho radostí pískali. „Nezkusíme se taky svézt?“ navrhla jsem s jiskřičkami v očích. Jen co mi dal medvědovitý svolení, vyrazili jsme na samý vrchol. Kopec to nebyl úplně největší, žádné riziko natlučení čenichů nehrozilo, a tak jsem se na zadek uvelebila sama. „Uvidíme se dole,“ rozloučila jsem se se svým společníkem, zadníma se odrazila a začínala nabírat rychlost. „Uiiii,“ výskala jsem vesele, než jsem sjela dolů, kde jsem plynule zastavila. Sebrala jsem se tam na všechny čtyři a koukala na Tonrese, jak se řítí z kopce dolů.

Ronherský potok (přes Vlčí máky) >>
//Edit: (s teleportem na Středozemku, protože jsem osel a píšu na špatné území

:DD Oh well...)

<< Sarumen (přes Liliový palouk)
AK 19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Tonres naštěstí mým náhlým odchodům rozuměl, sebevíc mě to štvalo. Tolika hezkým příležitostem jsme se tak vyhli pořádným obloukem, jen proto, že nebylo načasování úplně ideální. „Dlouhodobě to ale asi nejlepší nebude. Ani pro mne, ani pro smečku. Vnitřně už jsem rozhodnutá pro to, že Rolanda povýším na post Bety. Myslím, že jim to s Woli půjde báječně a kdo ví, třeba už nebudu mít zdaleka tak plné tlapky práce,“ přiznala jsem s drobným úsměvem. Uvidím, jak to Roland vezme. Byl to hodný a zodpovědný vlk, ale zodpovědnost to byla velká. Kdo ví, jestli si tak velké sousto bude ochotný ukousnout. Ale když jsem si to tak vzala, prakricky už betu tak nějak zastupoval, jen to neměl oficiálně.
Tonres mi pak prozradil, že se s Jasnavou znali ještě před smečkou. „Opravdu?“ nadzvedla jsem překvapeně obě obočí. „Svět je opravdu malý. Přidala se k nám tuším minulou zimu? Nebo tu předešlou? Už se mi to vše nějak splývá dohromady,“ uchechtla jsem se a jemně nad svou pamětí zavrtěla hlavou. Jasnava to ale neměla úplně jednoduché. „To snad ne. Říkala jsem si, že se tu nějakou dobu neukázala. Je v pořádku?“ svrásčila jsem obličej a ocásek mi povadl. Připadalo mi někdy, že mám s členy dost povrchové vztahy, které nikdy pořádně nemám šanci prohloubit. Byla to škoda, ráda bych tu pro ně byla, když si prochází těžkým období. Naštěstí tohle místo zastávali jiní, kterým na ostatních záleželo stejně tak. „Jsem ráda, žes tam pro ni mohl být. Určitě ti za to je nesmírně vděčná,“ nadzvedla jsem vděčně koutek tlamy a očima se zaměřila zpět na cestu. Nemuselo to tak být, vlastně jsem to chtěla změnit. Mým vánočním přáním mohlo být právě to, že se během zimy vybodnu na povinnosti a budu prostě jen a pouze trávit čas s těmi, na kterých mi záleží. Nerušeně, jen já a Tonres. Myslím, že to bylo opravdu potřeba. Bylo toho tolik, co jsem o něm ještě nevěděla.
Tonres se sám nabídl s pomocí, nad čímž jsem se potěšeně pousmála a chvíli mlčela. „Myslím, že největší pomocí bude, když na chvíli vypneme a zapomeneme na smečku. Ona tam bude, až se vrátíme,“ prolomila jsem nakonec to kratičké ticho, pohlédla mu do očí a upřímně se pousmála.

Pahorkatina dlouhých uší (přes Meandry) >>

AK 18. Setkej se s někým, koho máš rád a promluv si

Rue naštěstí odloučení od Tonrese nevadilo, a tak jsme tu zůstali sami. Nemohla jsem si nevšimnout překvapeného pohledu, který se medvědovitému objevil na tváři. Ne na dlouho, za krátko ho nahradil milý úsměv, ale překvapen mým příchodem rozhodně byl. „Děkujeme, Rue. Jsi zlatá,“ pousmála se na sněhobílou vlčici, která se dala do odchodu i s hromádkou šípků.
A pak nastalo takové podivné ticho, kdy jsme na sebe jen koukali a upřímně se usmívali. Kdo ví, co se jemu honilo hlavou. Já až teprve teď vymýšlela záminku, proč že jsem ho od trávení času s Rue vyrušila. Hodilo se přiznat, že se mi jednoduše zastesklo po jeho přítomnosti? Asi úplně ne, ale lhát jsem mu taky nehodlala. Sám pak ticho prolomil s omluvou, že se zasnil. Pobaveně jsem se zachichotala, ale poslouchala dál. „Vlastně něco takového jsem měla na mysli. Čtete mi myšlenky, drahý Tonresi,“ přiznala jsem a pohodila radostně oháňkou. Přeřadila jsem se tak po jeho boku a spolu jsme mohli vyrazit mimo les. „Mrzí mě, že jsem se musela po lovu tak náhle odpojit. Se zájemci se před zimou roztrhl pytel,“ zazubila jsem se. „Asi jsem slabá povaha, ale ani jednoho z nich jsem nedokázala odmítnout,“ povzdechla jsem si sama nad sebou. Byla jsem to prostě typická já, které se zželelo každé dobré dušičky, která potřebovala domov. „Ale myslím, že tu skvěle zapadnou. Rue už jsi poznal, byla jedna z prvních. Pak sek nám stihl přidati Shahir, Kessel a Jerry. Určitě budeš mít ještě hodně příležitostí se pořádně doseznamovat. Ale tu zimu si prostě nemůžeme nechat ujít,“ věnovala jsem mu napůl provinilý, napůl spokojený výraz. Snad se moc nezlobil.

Ježčí plácek (přes Liliový palouk) >>

Zdravím, mí nejdražší Sarumenští! ♥
Po téměř půl roce jsem zpět a nesu hromadu novinek :D Spousta nových duší, nějaké ty odchody, povýšení, a tak nějak od každého kousek. Na konci roku pak hodím nějaké kratičké shrnutí, co se celoroční aktivity týče, odhalíme, kdo je nominovaný Sarumenskou fretkaou roku a náležitě tyto nadšence odměníme :)

Jerryyho ještě zajímaly funkce, nebyl to úplně nezvyklý dotaz. Tak nějak přicházel automaticky a bylo mi jasné, že to má každá smečka nastavená trochu jinak. „Funkce rozdávám novým vlkům až později, kdy si na les a jejich obyvatele trochu zvyknou. Navíc si sama musím ověřit, že na nové vlky je spoleh a mohu jim fungování smečky svěřit, ale to jednoduše potřebuje čas. V klidu si tak svou preferenci promysli, klidně se poptej i jiných vlků s funkcemi a až nadejde čas, budu jen ráda, když nějakou budeš zastávat. Lovec, ochránce, pečovatel, nebo i něco specifického pro tebe, jsem otevřena všemu,“ shrunula jsem trochu obsáhleji, aby mu v hlavě nezůstal snad ani jeden otazník. Ale on na to určitě příjde, většina vlků k tomu jednou došla.
„Tak já se odpojuji. Přeji příjemný průzkum a brzy na viděnou, Jerry,“ pousmála jsem se na něj mile, otočila se na patě a vyrazila směrem, odkud jsem cítila Tonrese. Od lovu jsem ho neviděla, a tak nějak se mi zastesklo po jeho společnosti. Toho jsem našla docela snadno, někde na půl cesty od úkrytu, ke kterému pravděpodobně směřovali. Nebo šli zpět? Kdo ví. „Hezký večer,“ popřála jsem dvojici s drobným úsměvem na tváři. „Koukám, že už jste se stihli seznámit. To mám radost, do lesa se přidalo hned několik nových tváří, tak tu bude zase veselo,“ zazubila jsem se. „Nevadilo by, kdybych si tě na chvíli půjčila?“ hodila jsem prosebný kukuč po medvědovitém. Snad se Rue nebude zlobit.

Částky převedeny , práva na charakter má od dnešního dne kupující.

FAQ

1. Je možné neherní úkoly plnit za více charů?
- Pokud najdete způsob, jak úkol splnit jinak, určitě. Např: Udělat si výlet a vyfotit vánoční stromek ve více městech a každý stromek poslat za jiný char, dát jinou vánoční čepičku třem různým mazlíkům atd.

2. Můžu plnit kreslení dárečků za více charakterů?
- Ano, ale každý obrázek musí být nový. Není možné nakreslit jeden obrázek a poslat ho více než jednou.

3. Jak to funguje s odměnami? Můžu poslat úkoly za jednu postavu a odměny si přerozdělit mezi jiné?
Ne. Za kterou postavu pošlete, na tu odměna poputuje. Plní se za char, ne za hráče. Pokud v jeden den splníte úkol za všechny postavy, každá bude mít nárok na odměnu. Ty, které úkol nesplní, nedostanou nic.

4. Jak funguje úkol 34? Mám každý den poslat jeden obrázek, nebo v jeden den více?
Úkol 34 lze splnit jen v jeden den, hromadně. Pro odškrtnutí úkolu jako splněného stačí poslat obrázek jeden, ale pokud chcete udělat radost více lidem, můžete jich nakreslit a poslat hned několik. Nejde tedy úkol plnit na pokračování během několika dnů, musí to být v jeden den. Pokud chcete co nejvíce času, můžete úkol odevzdat až 24. :)

5. Můžeme některé úkoly spojené s dalším charem plnit jako sami se sebou (se svými charaktery)?
Jelikož už není hra sama se sebou omezovaná, co by ne. Skupinové úkoly jsou tu ale hlavně od toho, aby to vedlo ke spolupráci s dalšími hráči, a tak to prosím nepřehánět. Nevadí nám jeden nebo dva úkoly tímto stylem vyřešené, ale plnit v tomhle duchu celý kalendář by bylo škoda :D

6. Co když mé vlče ještě nezažilo svou první zimu? Může pojmout úkol 7 trochu jinak?
Určitě, neošidíme ani vlčata. Pro tento případ si zadání úkolu přizpůsobte na "Naplánuj si svou první zimu", dospěláci budou ale nostalgicky vzpomínat :)

7. Máme si odměny psát rovnou?
O odměny se bude psát sem pod článek, až bude akce oficiálně ukončena a vyhodnocena. Nemá tedy smysl si o ně psát rovnou, protože se tomu stejně na konci nevyhnete :D Navíc si odměny můžete líp rozmyslet, až budete znát odměnu v každém políčku kalendáře :)

8. Našel jsem 10 obrázků, ale jeden vypadá jinak než ostatní. Je to ono?
Ne, všech 10 obrázků vypadá stejně, jen jeden tvrdohlavý perníček nám zůstal z minulého kalendáře na profilu Vlčíška. Budete ten poslední muset odhalit jinde :)

9. Co se přesně počítá za teplé kraje?
Ta místa na mapě, která nejsou bíle.
Tzn. Papouškový a palmový ostrov, Uhelný hvozd, Eucalyptový les, Mangrovy, Konec světa, Popelavá pláž, Zpěvné věže, Prstové hory, Narrské vršky, Poušť, Oáza, Stolová hora, Savana, Pusté údolí, Miniaturní lesík.
Úkol by tedy měl zahrnovat přechod na jedno z výše uvedených území. Pokud chcete uběhnout větší vzdálenost, můžete úkol splnit klidně na severu, ale musíte do 24 hodin doběhnout na jedno z uvedených území. Odkazy v tomhle případě posíláte 2 - jeden ze startovací pozice, kde se vlk k migraci rozhodl a jeden v cíli.
Stejně tak uznáváme jiné interpretace, které nám dávají smysl. Např. pokud se váš vlk přesune na místo, které je podle popisu teplejší či pokud během zimy přejdete ze severu na jih.

Částky převedeny , práva na charakter má od dnešního dne kupující.