Příspěvky uživatele

//Ragar

Kolem vody se šlo asi přijatelně. Napil jsem se jednou, pak znovu. A pro jistotu ještě potřetí. Cesta byla nevyzpytatelná, lepší se napít teď než nikdy. Slunce sice nesvítilo, ale teplo bylo, takže všude tál sníh a tím pádem jsem měl packy od bláta dříve, než jsem se k vodě vůbec přiblížil. Ten pocit nebyl příjemný, ale řešit trochu bláta mi přišlo bláhové. Když si je umyju, tak se zase ušpiní. A vůbec, koho zajímá, jak vypadám? No, snad ne mladou vlčici, která se objevila v mém záběru. Tmavý černý kožíšek, skoro by mohla být jednou z naší rodiny. Má štěstí, že není. Nacházela se vedle vodopádu, seděla tam tak osaměle, možná by mi jí mohlo být líto, spíše mi to však přišlo komické. Asi někdo hodně prožívá své emoce. ”Těžký den, co?” okřikl jsem jí a zasmál jsem se. Vlci všechno tak moc řeší. Cokoliv. Jakoby někdy na něčem záleželo.

//Cizina

Samota byla příjemná. Někdy. Sem tam jsem se nudil, dlouhá cesta údolím, kde je jen tráva, mi připomínala, proč jsem zůstával se svou... rodinou (?) tak dlouho. Ale například hory, kterými jsem se prodíral teď, mi zas ukazovaly, proč je lepší zůstat na jednom místě sám. Alespoň jsem musel přemýšlet nad každým svým krokem a moje nadávky slyšela jen místní zvěř. Cítil jsem je kolem sebe, někde tu museli být aspoň kamzíci. Ty už jsem několikrát potkal a jejich pach byl jednoduše rozeznatelný. Na lov jsem se však necítil, pořád kolem mne byl sníh a spadnout dolů ze skály? To zatím na mém seznamu potřeb nebylo. Normálně jsem se usmál, když jsem v dáli viděl, jak pohoří končí. Konečně. A je to voda, co slyším? Šťastný den asi.

//Vodopády přes Dlouhou řeku

Hýbat jsem se už skoro nemohl, ach to počasí. Vlk naproti mně měl výhodu ve výšce, tak mu sníh tolik nevadil. Ale kdybych si mohl vybrat, asi bych příště šel druhým směrem, třeba by mě místo sněhu dovedl na pláž. Pláž je trochu zajímavá. Vysvětlujte to ale tady starému páprdovi. “Zima, chození nahoru a dolů a musíš dávat bacha, kam šlapeš, to se ti na louce nestane, takže nač hory, když máš louky?“ oponoval jsem přechytrale.
Jeho protiargument na můj hloupý výsměšný komentář… No mám to vůbec řešit? Má to smysl. Zasmál jsem se, stejně jako vlk, ale oba jsme se smáli tomu druhému. Asi už na něj mluvím moc rychle, že to nechápe. Na moji otázku neodpověděl, pravděpodobně chytře udělal. Ne, že bych s tou informací zrovna já něco mohl zamýšlet, ale asi není dobré roztrubovat po okolí, co tvá smečka hledá. Naopak mi ale začal vyhrožovat, zuby rovnou. Trochu se mi stáhl žaludek, násilí, nee to nebylo pro mě. Jenže nechat si to takhle líbit? “Donuť mě,“ řekl jsem znuděně. Lehl bych si, jenže ten sníh…

Únor 1/10 | Amos

Hory? To je opravdu… nudnější než jsem čekal, pomyslel jsem si. Hlavu jsem naklonil na stranu, třeba ještě něco dodá? “Velmi specifické,“ odpověděl jsem a ušklíbl se na tmavého vlka, když už teda více nic neřekl. Hory jsem už viděl, dokázaly snad jiné nabídnout něco nového? Nemyslím si. Zároveň šlapat furt do kopce, koho by to bavilo. “A lesy jsou tu taky? Pro vlka, a neříkej, že máte i louky!“
Vlk asi byl moudřejší než já, teoreticky by se to dalo uznat. Možná říkat, že nikde nemám nikoho, komu by na mě záleželo nebyla ta nejchytřejší věc. Jenže jsem asi nedokázala přijít na to proč. “Co s tou informací uděláš? Zabiješ mě? Prosím, posluž si,“ a přesně tady někde jsem možná překročil svou hranici. Byl jsem si jistý, že se nic nestane, že jsem v bezpečí, ale začínal jsem si uvědomovat, že možná trochu moc riskuji svůj kožich. A tak jsem pro jednou přestal na vlka koukat jako na absolutního blázna a nechal úsměv opadnout. Možná to pomůže.
Smečkové aktivity mi neříkaly absolutně nic. Proč by smečky chodily na průzkum pro mě byl jeden velký otazník. “A co chceš najít?“ zeptal jsem se, čistě ze zvědavosti. Neplánoval jsem svůj tulácký život opustit, neměl jsem asi potřebu se plést do záležitostí smečky, ale jakási chuť pochopit, proč se vlci mají potřebu takhle sdružovat, tam stále byla. “Nestojím o nic takového,“ utnul jsem okamžitě jakoukoliv jeho snahu o zlanaření.

Leden 3/10 | Amos

Překvapilo mě, že měl tmavý vlk pozitivní názor na krajinu okolo. Byla úplně obyčejná, přišlo mi, že za posledních pár týdnů jsem musel vidět aspoň deset podobných míst. Vlk ještě dodal, že se musí jeden dívat pod nohy, ale to jsem nepochopil ani když jsem se pod ně vážně podíval. Byl to vtip? “Velmi pochybuji, co je tady tak skvělé?“ zeptal jsem se. Můj úmysl teda nebyl úplně něco zjistit, tušil jsem, že nedokáže najít odpověď, která by nebyla nudná. No jenže jsem ani nemusel čekat na jeho odpověď, abych se pobavil, jelikož jeho následující otázka mě naprosto zničila. Upřímně! Takhle jsem se už dlouho nezasmál. Úsměv od ucha k uchu, až jsem odvrátit pohled musel, abych se dokázal znovu trochu uklidnit. “Jestli mě někdo hledá,“ zopakoval jsem to, abych se ujistil, že to fakt řekl. “Jako nemám tu co dělat, jsem tu omylem, ale věř mi, po mě se nikdo neshání,“ odpověděl jsem mu upřímně, zasloužil si to za takto skvělou otázku, “nemám, kam bych se vrátil ani.“ A pak jsem se zamyslel. Tohle není místo smečky, necítil jsem hranice, jinak bych tu nebyl. Takže proč si vlastně myslí na to, že bych tu neměl co dělat? “A co tu chceš ty?“

Leden 2/10 | Amos

Okamžitě jsem zastavil, když na mě promluvil hlas cizince. Přejel jsem ho pohledem a nechal jsem si chvíli na reakci. Nevypadal jako nebezpečí, alespoň zatím ne. Byl viditelně starší než já, vyšší taky, ale strach jsem v sobě nenacházel. Třeba bude mít stařík co říct, pomyslel jsem si. Třeba je místní nebo něco… meh. Samozřejmě, bylo by zajímavé vědět, kde jsem, ale co by mi ta informace dala? Znal jsem Yorkovu jeskyni a jezero kousek od ní, více světa jsem objevoval teprve teď. Narovnal jsem nakonec svůj postoj, když jsem se rozhodl mu zkrátit chvíli samoty a pousmál jsem se nad jeho pokusem o konverzaci. Nebo co to mělo být. “Kamkoliv,“ odpověděl jsem mu, “je tu vůbec kam jít?“ Oči se mi protočily už ze zvyku a úšklebek na tváři na sebe nenechal dlouho čekat. Upřímně, moje cesta byla zatím nudnější, než jsem čekal. Po třetím stejném zeleném lese jsem vzdal pomyšlení na zajímavé pohledy. Tak ať se předvede děda jeden.

Leden 1/10 | Amos
Putoval jsem už dlouho. Uběhlo spousta dnů, nenapočítal bych je, ani kdybych se snažil. Packy mi přišly těžší než těch pár měsíců zpět. Ale byla to stále větší volnost než s Yorkem v jeskyni. Pokaždé, když jsem si vzpomněl, jak ten páprda smrděl, okamžitě mi přišel vzduch kolem mě čistější. Svoboda je tak nádherná, pomyslel jsem si, žádné hloupé kecy nikoho, nikdo nemá potřebu mě buzerovat za existenci.
Cizí pach mě udeřil do nosu jako facka. Bohužel pro vlka, jeho pach šel ze směru mé cesty a neplánoval jsem ji měnit. Svoboda znamenala, že mi nebude nikdo nic říkat a určovat, kam mám jít. Zahlédl jsem ho jen o chvíli později, tmavý kožich by se na sněhu jen těžko ztratil, a to i v noci. Zpomalil jsem svůj krok a nahlas vydechl. Neplánoval jsem začít konverzaci, stál jsem jen o to projít. Vlastně jsem s nikým nemluvil už dlouho, tolik sněhu určitě na zemi v té době nebylo, když jsem odcházel od sester. A to byla konverzace za všechny ryby v jezeře. Samota je příjemnější než ty dvě.