Příspěvky uživatele

Leden 2/10 | Amos

Okamžitě jsem zastavil, když na mě promluvil hlas cizince. Přejel jsem ho pohledem a nechal jsem si chvíli na reakci. Nevypadal jako nebezpečí, alespoň zatím ne. Byl viditelně starší než já, vyšší taky, ale strach jsem v sobě nenacházel. Třeba bude mít stařík co říct, pomyslel jsem si. Třeba je místní nebo něco… meh. Samozřejmě, bylo by zajímavé vědět, kde jsem, ale co by mi ta informace dala? Znal jsem Yorkovu jeskyni a jezero kousek od ní, více světa jsem objevoval teprve teď. Narovnal jsem nakonec svůj postoj, když jsem se rozhodl mu zkrátit chvíli samoty a pousmál jsem se nad jeho pokusem o konverzaci. Nebo co to mělo být. “Kamkoliv,“ odpověděl jsem mu, “je tu vůbec kam jít?“ Oči se mi protočily už ze zvyku a úšklebek na tváři na sebe nenechal dlouho čekat. Upřímně, moje cesta byla zatím nudnější, než jsem čekal. Po třetím stejném zeleném lese jsem vzdal pomyšlení na zajímavé pohledy. Tak ať se předvede děda jeden.

Leden 1/10 | Amos
Putoval jsem už dlouho. Uběhlo spousta dnů, nenapočítal bych je, ani kdybych se snažil. Packy mi přišly těžší než těch pár měsíců zpět. Ale byla to stále větší volnost než s Yorkem v jeskyni. Pokaždé, když jsem si vzpomněl, jak ten páprda smrděl, okamžitě mi přišel vzduch kolem mě čistější. Svoboda je tak nádherná, pomyslel jsem si, žádné hloupé kecy nikoho, nikdo nemá potřebu mě buzerovat za existenci.
Cizí pach mě udeřil do nosu jako facka. Bohužel pro vlka, jeho pach šel ze směru mé cesty a neplánoval jsem ji měnit. Svoboda znamenala, že mi nebude nikdo nic říkat a určovat, kam mám jít. Zahlédl jsem ho jen o chvíli později, tmavý kožich by se na sněhu jen těžko ztratil, a to i v noci. Zpomalil jsem svůj krok a nahlas vydechl. Neplánoval jsem začít konverzaci, stál jsem jen o to projít. Vlastně jsem s nikým nemluvil už dlouho, tolik sněhu určitě na zemi v té době nebylo, když jsem odcházel od sester. A to byla konverzace za všechny ryby v jezeře. Samota je příjemnější než ty dvě.