Někteří mohou být zajímaví hned na první pohled, jiné musíme nejdříve poznat, abychom objevili jejich unikátnost. A jsou tací, kteří ani netuší, že jsou v něčem jiní a považují se za naprosto obyčejné a ničím zajímavé jedince bez nějaké zvláštní odlišnosti od ostatních. Příkladem toho třetího typu je právě Makadi.
Je mlčenlivým přihlížejícím, který necítí potřebu vyjádřit svůj názor světu, pokud ví, že jsou jiní, kteří ho řeknou nahlas. Obvykle stojí na kraji společnosti, kde bedlivě přihlíží tomu, co se zrovna děje a pouze v myšlenkách přispívá tomu, co se probírá, ale jenom výjimečně a velice krátce řekne, co se právě honí v jeho hlavě. Jestliže však je v malé společnosti, nejlépe pouze s jedním vlkem, kterému věří, umí mluvit. Ptá se, odpovídá, pronáší své myšlenky nahlas. Dokáže vést konverzaci, ale chvíli mu trvá, než se k nějakým pořádným slovům pořádně rozhoupe a kolikrát to s ním druhý i rychleji vzdá, než ze sebe ten vlček dostane více slov.
Makadi se raději ptá a poslouchá, než odpovídá a mluví. Nevadí mu ani jedno, ale cítí se jistější, když se jiných ptá, jak vidí život, jaké jsou jejich názory a zážitky. Myslí si, že v jeho životě není nic zajímavého a ani názory nemá nijak závratné nebo zajímavé. Je to navázané na jeho nízkou sebedůvěru, díky které má velmi často stažený žaludek úzkostí a zadní nohy se mu třesou nervozitou. Mnohdy se to stává i v přítomnosti těch, které dobře zná, ale častěji právě u cizinců. Horkotěžko nějak vyjadřuje své emoce, je to podobné jako s názory a zážitky. Zkrátka si myslí, že to nikoho nezajímá a raději je dusí v sobě.
Mnoho času tráví přemýšlením, přemítáním, a to ho dostává do zbloudilého kruhu myšlenek, které si překrucuje a vytváří scénáře, které se nikdy nestanou a snad vždycky končí pro něho tragicky. Ničí tak sám sebe vlastními myšlenkami, protože doufá pouze v to nejhorší a jestliže se to nestane a situace dopadne dobře, akorát je uvnitř sebe skleslý, že se danou věcí tak moc trápil a nedokázal si to pořádně užít a vypustil realitu, avšak na povrchu své zklamání najevo nedá, okolí uvidí pouze lehký úsměv.
I přes jeho přemýšlení nad zlými věcmi se nedá říct, že je pesimista. Spíše je smutným optimistou, který se bojí zklamání a raději se drží špatných scénářů, aby v případě skutečného selhání nebyl zklamaný. Nedokáže si ani zcela přiznat, že na světě existují zlí vlci. Snaží se ve všech vidět ten kousek dobra a nevinnosti, a to i ve chvíli, kdy by se ho daný vlk pokusil zabít. Dalo by se říct, že je v těchto ohledech až naivní. Považuje například svou matku za dobrou vlčici, ač je to ona, kvůli komu na Makadiho jiní nahlíží jako na divného a jiného. On ji však považuje za jedinou vlčici, která se o něho kdy starala a chránila ho před vším, co se mu kdy mohlo stát.
Přestože je Makadi spíše uzavřeným jedincem, nemá rád samotu. Potřebuje cítit, že alespoň v jeho okolí jsou vlci a společnost. Jako tulák by nejspíše pošel dříve smutkem než hladem. Narodil se pro smečku, ale dlouho mu byla odepírána, a to v něm umocnilo potřebu ji mít a cítit její teplo a přítomnost. Nemá však žádný sen, čeho by v ní chtěl dosáhnout. K jeho spokojení potřebuje pouze to, že do ní patří. Nebaží po vyšším postavení, funkci, nechce být nepostradatelným členem.
Tím ale nejzajímavějším a zároveň nejdivnějším na Makadim je však to, jak sám sebe vnímá. Představuje se jako ona, považuje se za samici a jeho myšlenky se nijak nesklání k tomu, že by snad měl být samcem. Ví, že je jiný, v něčem divný, ale stále nechápe v čem. Matka ho od malička vychovávala jako vlčici, nikdy mu nenutila, že vlčicí je, prostě ho tak brala a pouze mu zdůrazňovala, že je v něčem jiný a ostatní si ho za to budou dobírat. V hlavě má nějaké pochyby, které mu tam jiní nasadili, ale žije v potlačovaném strachu z matky a fakt, že by vlčicí neměl být, zcela popírá. Občas je ohledně toho zmatený, smutný, zdá se, že je ztracený ve světě – což vlastně i je. Ten stav obvykle rychle odchází, stačí, když se párkrát nadechne a vydechne.
Ve zkratce se dá říct, že není nijak zajímavým jedincem. Uzavřený do sebe, klidný, naivní optimista, v nějakých ohledech trochu jiný, ale on si to sám neuvědomuje. Nenápadný člen smečky, který sice nebude slyšen a viděn, ale jeho přítomnost bude vždy cítit. A to mu vyhovuje asi ze všeho nejvíce – existovat, ale nenutit se jiným.

Dlouho předtím, než Makadi přišel na svět, narodila se vlčice Maeve, která se posléze stala jeho matkou. Později se stala vlčicí, kterou Makadi miloval stejně jako nenáviděl, ale nejdříve byla pouhým nevinným vlčetem, které si prošlo svým vlastním peklem.
Maeve byla jedinou vlčicí z vrhu. Drobná tmavě hnědá vlčice mezi čtyřmi vlky, jediná dcera alfa vlků, u které by každý řekl, že bude miláčkem svých rodičů. Její matka ji skutečně milovala, hlídala svou jedinou dceru jako oko v hlavě, ale to neznamenalo, že neměla ráda svá ostatní vlčata. Jako pravá matka je milovala všechny stejně, ale to se nedalo říct o Maevině otci, alfa vlkovi Waynovi. Přál si syny, silné vlky, kteří by bránili smečku a krmili ji. Maeve pro něho byla až druhořadá. Vždy si to uvědomovala a snášela to těžce, dalo by se říct, že se nenáviděla za to, že byla vlčicí. Vše se zhoršilo navíc tím, když Maevina matka, Kaille, zemřela. Od té doby se Maeve cítila odtržena od své rodiny. Bratrům záviděla, otce nenáviděla sama sebe špatně snášela pro to, kým byla.
Od malička měla Maeve špatný vztah k vlkům. Záviděla jim, nenáviděla je pro to, že se považovali za důležitější, než byla ona sama. Zůstala žít ve smečce, kde se narodila, pousmála se nad smrtí otce, která posléze přišla a zavrčela, když se alfa vlkem stal její bratr Elon. Ve smečce byla známá jako podivná vlčice nenávidějící vlky bez důvodu. Maeve tvrdila, že důvod měla a pokud ne, ten důvod jí dal vlk jménem Steinn. Přidal se do smečky jednoho léta, přesvědčoval Maeve že není jako každý jiný a ona mu nakonec uvěřila. Jenže krátce poté, co Maeve začala nabírat na váze, Steinn zmizel a nechal ji ve smečce samotnou s důvodem nenávidět vlky a vědomím, že je ostatním pro smích.
•••
Makadiho příběh začíná v polovině čtvrtého měsíce v roce. Narodil se v noci v odlehlé noře od smečky, protože Maeve s nimi nerada byla. Nikdy však nenašla odvahu, aby odešla, protože věděla, že se o svá vlčata nikdy sama nepostará. Její nesnášenlivost vůči vlkům dorostla do takové výše, že odmítala mluvit se svými bratry, ostatním se vyhýbala a pouze občas mluvila s vlčicemi, které ji nepovažovali za šílenou. Od té doby, co její břicho nabíralo na velikosti, nepřála si nic jiného než to, aby měla pouze dcery. Hodně vlčice, které nikdy neublíží, ale určitě ne sebestředného syna, který se považuje za střed vesmíru.
Zprvu byla šťastná, měla dvě dcery, ale poté přišel syn. Narodil se poslední, Maeve na něho hleděla se strachem a opovržením, ale rozhodla se ho přijmout. Pojmenovala ho Makadi a byla odhodlaná k tomu, že z něho vychová jiného vlka, než jsou všichni ostatní. Rána přišla až následujícího dne, když Maeve nezaznamenala žádný pohyb u svou prvních dvou vlčat. Nehýbala se, nedýchala a jejich těla byla studená. Zůstal pouze Makadi, kterého Maeve nikdy nechtěla.
Říká se, že ti, kteří se blíží k šílenství, mohou být ovlivněni i těmi nejmenším věcmi a smrt dvou potomků, není něco, co by rodiče přešli bez následků. Maeve se od toho dne změnila. Samci pro ni byli nepřáteli, nenáviděnými tvory, kteří nesměli být v její přítomnosti a Makadi nikdy nesměl být jako oni. Od prvního dne na světě byl jeho matkou brán jako špína, která měla být vyčištěna. A jestliže jeho skvrna byla tím, že se jednalo o vlka, musel být vlčicí.
Ač Makadi vyrůstal zprvu ve smečce, nikdy neměl možnost kohokoli poznat. První dva měsíce svého života strávil v noře, neměl dovoleno se od ní vzdalovat a pouze čekal na svou matku, která občas odešla a vrátila se s jídlem. Když se ptal, kam chodí, odpovídala mu, že k vlkům, kteří by ji nikdy nepřijali. Makadi tak nikdy neměl možnost potkat jakéhokoli jeho strýce nebo rodinu. Ani netušil, že nějakou má, jeho světem se stala pouze jeho matka, kterou miloval. Neměl důvod k jakékoli nenávisti. Vnímal pouze to, že ho krmila, myla, zahřívala ho v chladných večerech a říkala, že ji miluje. Jako malý neměl sebemenší možnost pochopit, že ho matka ničí a nenávidí pro to, kým byl. Považoval sám sebe za dceru, milovanou hnědobílou vlčici, která žila pro svou matku.
Jakmile byl Makadi schopný jít delší trasy bez přestávky a při chůzi se nekolébal, matka mu řekla, že je načase odejít od zlých vlků, protože už jsou dostatečně silní, aby se o sebe mohli postarat sami. Makadi to považoval za vysvobození. Nikdy nepoznal ty vlky, pouze věděl, že jsou zlí a odchod pro ně byl vysvobozením, o kterém jeho matka mluvila.
•••
Rostl na cestách. Jeho matka mu vyprávěla o vlcích, které opustili, ale přeháněla. Mluvila o svých bratrech, kteří jí ubližovali a ponižovali, o otci, který ji nikdy nedokázal milovat, ale hlavně mluvila o Steinnovi. Ani jednou ho nenazvala Makadiho otcem, pouze vlkem, který jí ublížil více než kdokoli jiný.
Pro Makadiho bylo vzácné, pokud se setkal s někým jiným, než byla jeho matka. Když někoho potkali, většinou mlčel, stál za svou matkou, pouze hleděl na vlka z dálky a nechával svou matku mluvit. Pokud potkali vlka, Maeve se snažila co nejrychleji odejít a nedovolovala Makadimu, aby se přibližoval. Mnohdy se i schovával za stromy nebo v keřích. Když potkali vlčici, mohl být blízko a poslouchat, jak Maeve vlčici ujišťuje, že je se svou dcerou v bezpečí a nepotřebuje cizí pomoc. Mnohdy se vlčice dívaly s nejistotou, tázaly se samotného Makadiho, jak se jmenuje a jestli nemá hlad, ale on odpovídal, že je mu s maminkou dobře.
V určitém věku však Makadi začal cítit osamělost. Takřka už dohnal matčinu výšku, oči měl stále zlaté, ale cítil, že ovládá magii vzduchu po matce. Jeho první zima se blížila ke konci a už začínal i obstojně lovit zajíce a jiná malá stvoření. Říkal své matce, že by nemuselo být špatné zkusit se přidat k nějaké smečce, protože tam nemusí být zlí vlci jako v té, kde se narodil. Jeho matka mu to však vymlouvala a tvrdila, že v každé smečce budou samci, kteří je budou nenávidět a utlačovat pro to, že jsou vlčice. I přesto Makadi snil o tom, že se k jedné smečce přidají.
Jednoho dne se mu jeho sen splnil. Potkali vlčici, vysokou s pískovou srstí, která se jim představila jako Flora. Byla betou nedaleké malé smečky a jakmile to řekla, Makadi i přesto, že neměl před cizími mluvit, vykřikl: „Můžeme se k vám přidat?“
Maeve ho zpražila zlým pohledem, omluvila se Floře, že Makadi neví, co mnohdy mluví, ale Flora namítla, že jsou malou smečkou a pokud by se chtěli přidat, mohou se zeptat alfa vlčice Sheree. Maeve byla udivena, zeptala se, zda jejich smečka má alfa vlka, ale Flora to zapřela. Neměli mnoho vlků, Sheree o svého partnera přišla v zimě, ona sama žádného neměla a betou byla, protože z celé smečky byla nejsilnější. Makadi proto matku prosil, že jestli smečka neobsahuje mnoho vlků, mohli by tam být v bezpečí a Maeve s tím nakonec souhlasila. Rozhodla se, že té smečce dá šanci.
•••
Flora o velikosti jejich smečky nelhala. Skutečně se jednalo o malou smečku, kde žilo dohromady pouze osm vlků, z čehož šest bylo vlčic. Alfa vlčice, její dva potomci – jeden vlk –, Flora, gamma vlk a tři další vlčice. Poté, co se do smečky přidal Makadi s matkou se smečka rozrostla na deset členů celkem.
Makadi byl ze smečky nejmladším, Shereeina vlčata byla o pár měsíců starší, prakticky samostatní vlci, kteří se rozhodli zůstat ve smečce své matky. Maeve kupodivu do smečky zapadla rychle, spřátelila se s Florou, lovila, ale v očích ostatních byla zprvu považována za podivnou kvůli Makadimu. Všichni věděli, že je vlkem, ale ten vlček o sobě vždy mluvil jako o vlčici a jeho matka též. Sheree se dokonce Maeve v soukromí zeptala, proč to dělá a ona zalhala – tvrdila, že si to přál sám Makadi a ona pro něho chce pouze to nejlepší. Ta slova se brzo dostala k ostatním ze smečky (kromě Makadiho, pochopitelně) a jako „ten divný“ byl označen Makadi, který se považoval za vlčici. Všichni však byli natolik slušní, aby na tento fakt nepoukazovali a rozhodli se, že Makadi je pro ně vlčice, i když ve skutečnosti nebyl. Nikdo netušil, že on sám neví, že je vlkem. Matka mu tvrdila, že bude vždy jinačí než ostatní, ale její nedostatky jí nesmí překážet ve štěstí.
Socializace byla pro Makadiho složitá. Nebyl zvyklý žít s ostatními, ale po prvotních nejistotách a pár trapných situací a vyjevil jako přátelský a hodný vlk, který by neublížil ani mouše a vyslechne si jakýkoli příběh a strast, která vlka sužuje.
Za svou první přítelkyni v životě považoval Jayce. Dceru Sheree, která byla jednou z prvních, která s ním mluvila. Byla mnohem živější, ráda vtipkovala na účet ostatních, a ne vždy se chovala jako pravá vlčí dáma, ale měla obrovské srdce a k Makadimu se chovala nejlépe co mohla. Prošla s ním veškeré okolí smečky, řekla mu vše o členech, mluvila o svém otci, kterého ztratila a ptala se, kde je Makadiho otec. Odpovídal, že neví, protože netuší, kdo to ve skutečnosti byl. Jayce tvrdila, že Makadi je ta nejzvláštnější vlčice, kterou kdy viděla a snad proto ji má tolik ráda – obyčejní vlci totiž byli neuvěřitelně nudní.
Kromě Jayce stačil Makadi i blíže poznat jejího bratra Rolla. Rollo nebyl tak výmluvný vlk, ale hodně času přeci jen trávil se svou sestrou, a nakonec i s Makadim. Rollo byl však jediným vlkem ze smečky, který nedokázal nikdy pochopit to, proč se Makadi chová tak, jak se chová. Přišlo mu to divné, odpudivé, a ještě horší pro něho bylo chování Maeve. Vždy, když ji viděl, všiml si toho, jak skřípe zuby. Mnohdy si všiml i toho, že je vycenila za zády druhého vlka ze smečky, ale nikdy nic neřekl. Dopracoval se však k názoru, že Maeve vlky nějakým způsobem nenávidí. Snažil se proto od Makadiho zjistit, co se stalo. Odkud přišel, kde má otce, proč byli tak dlouho sami. Makadi toho moc neřekl, ale jednou se prořekl. Řekl, že jeho matka se bála přidat ke smečce, aby tam nenarazili na samce, kteří by jim chtěli ublížit. Díky té odpovědi vzrostlo Rollovo podezření, že Makadiho podivnost bude kořenit někde zcela jinde.
•••
Když přišel podzim, Makadi začal více a více času trávit s Rollem než jeho sestrou. Víceméně pro to, že Jayce se zamilovala do druhého vlka ve smečce, gamma lovce Maseta, ale také kvůli tomu, že Makadi si zkrátka s Rollem více rozuměl. Ani po měsících však Rollo nedokázal přijmout fakt, že s Makadim a jeho matkou není něco v pořádku a snažil se proto zjistit co. Už věděl, že Maeve chová nenávist vůči vlkům, jejíž původ neznal, ale potřeboval dokázat, že Makadiho odlišnost není jeho vlastním rozhodnutím, ale nucením Maeve. Pomalu odkrýval vrstvu po vrstvě Makadihho minulost. To, jak žil nejdříve sám a poté nesměl před cizími mluvit, jak se musel skrývat před vlky a jak divně na něho všichni hleděli. Nakonec to nevydržel. Šli se společně projít dál od smečky mimo její území, povídali si o běžných věcech, ale poté se Rollo bez okolků zeptal: „Kdy sis uvědomil, že jsi vlčice?“
Makadi neodpovídal. Hleděl s úsměvem na Rolla jako na hlupáka a ptal se: „Co tím myslíš? Vždy jsem byla vlčice.“
Rollo se zamračil, zaskřípal zuby, posadil se proti Makadimu a odpověděl: „Tvoje matka nám řekla, že si to sama chtěla, aby tě tak nazývala a my také. Seš vlk, tak kdy ses rozhodl, že jím být nechceš?“
Makadi byl zmatený. Celý život byl vlčicí, kým jiným by také byl? Myslel si, že Rollo vtipkuje, a tak se tomu smál a tvrdil, že takový vtip ještě dlouho neslyšel a na oplátku napodobil Rollův hlas a sám se zeptal, kdy se on sám rozhodl být vlkem a ne vlčicí.
„Narodil jsem se jako vlk. Stejně jako ty, tak kdy ses rozhodl být vlčicí?“ Jeho hlas byl najednou drsnější, i ten nejmenší náznak vtipu, který tam Makadi hledal, byl pryč. Začal se bát, ošívat s sebou a prosil Rolla, aby přestal. Ten naopak ještě zpřísnil svůj hlas. Chtěl po něm odpověď, ale Makadi nemohl odpovědět, protože žádná odpověď neexistovala. Třásl se jako malé vlče, hrbil se, přerývaně dýchal, ale Rollo naopak zvyšoval svůj hlas. Říkal mu, že je vlkem, že jím vždycky byl a není vlčicí. Přesvědčoval ho o tom, poukazoval na to, v čem se liší od Jayce, Sheree, Maeve a dalších, ale Makadi ho odmítl poslouchat. „Zkus se zamyslet nad tím, co jsem ti řekl,“ ukončil Rollo jejich rozhovor.
Makadi se po tom rozhovoru šel projít. Byl smutný, zmatený a hlavně netušil, kam těmi slovy Rollo mířil. Ztratil se zcela ve svých myšlenkách, toulal se v okolí smečkového území, a dokonce z něho i na chvíli sešel, aby potkal vlčici, která se mu posléze zaryla do srdce víc než kdokoli jiný za celý jeho život.
Jmenovala se Lilith a potkal ji kousek od smečkového území. Jejich první setkání bylo víceméně plné smíchu, i když Makadii přesně nepochopil, čemu se ta vlčice smála, když se jí představil. Její charakter a nutkání poznat blíže každého, když konečně mohl, přinutil Makadiho zeptat se, jestli nechce zůstat ve smečce, ve které žil. Vlčice byla tulačka a on si myslel, že každý potřebuje domov. Vlčice kupodivu přijala a ani Sheree nebyla proti dalšímu členu.
Rollův vztah s Makadim nebyl od jejich poslední konverzace už stejný. Rollo se spíše držel dál, přeměřoval si Makadiho odměřeným pohledem a snad se z něho snažil dostat odpověď na otázku, nad kterou Makadi od té doby nepřemýšlel. Zajímala ho totiž Lilith a to, že se pro něho stala rychle dobrou přítelkyní, jako předtím Jayce. Stále tam však byl Rollo, který jednoho dne i konfrontoval Makadiho matku o tom, jak je to ve skutečnosti s Makadim. Makadi u toho nebyl přítomen, ale přišel až k hádce, kdy na sebe dva vlci cenili zuby. Rollo tvrdil, že Makadiho matka je manipulativní lhářka a Maeve osočovala Rolla stejnými slovy. Makadi kousek jejich hádky sledoval poměrně z dálky, nebyl si zcela jist tím, zda si ho všimli, ale bál se. Měl rád Rolla a stejně tak svou matku a bolelo ho, že se přou kvůli němu. Myslel si, že je to všechno jeho vina a možná by bylo lepší, kdyby dokonce zmizel, aby ti dva vlci mezi sebou neměli rozepře.
Svěřil se s tímhle Lilith, protože jí věřil. Řekl, že by nejraději odešel, protože mu přijde, že je Rollo podrážděný jenom kvůli němu a jeho matka je stejně nesvá. Lilith se zdála myšlenkou odchodu více nadšená než nejistá. Makadi se nikdy neptal na to, jak se Lilith ve smečce cítí, ale viděl u ní zejména z počátku stejnou nejistotu, kterou prožíval on sám, když se do smečky s matkou přidal. Lilith mu dokonce vyprávěla o jednom místě, kde vlci mohou dojít zaslouženému klidu, a to bylo něco, co si přál – aby se jiní kvůli němu nehádali.
Odešli víceméně tajně. Nechtěl, aby jeho matka věděla o odchodu, protože věděl, že mu to nikdy nedovolí, ale Makadi byl rozhodnutý, že uklidní její rozpor s Rollem, který způsobil.
Nemůže si sice odpustit, co provedl. Matka pro něho vždy byla vším, stejně tak měl rád Rolla, ale říká si, že to je pro jejich dobro. Navíc byl více než vděčný, že zůstal s Lilith, protože mu přišlo, že ze všech vlků, které potkal (těch nebylo moc) si s Lilith rozumí nejvíc ze všech. Na cestách s matkou navíc nikdy neměl cíl, což s Lilith má, a to mu dává každé ráno energií jít dál do země, o které mu Lilith vyprávěla.