Gallirea - Příspěvky uživatele

<- Gejzírová pole

Šílené sněžení ustalo společně s ránem a Lylwelin nabyla naděje, že by mohla něco ulovit. Bylo to skvělá příležitost, protože všechna zvířata se určitě budou chtít jít vyhřát na slunce, které vycházelo. Lyl se na své cestě zastavila a zavětřila. Terén začínal být trochu složitější, obzvlášť v tom vysokém sněhu. Musela zdolávat nějaké kopce, ale snažila se to brát spíše po okraji, aby se příliš nenamáhala. Zas tak dobrou kondici ještě neměla. Každopádně po zavětření jí do čumáku udeřil nějaký pach. Zbystřila a nastražila uši, jestli něco nezaslechne. A opravdu! Zdálo se, že se jedná o nějaké ptactvo. Mimoděk se zamračila, jelikož tyhle uřvance neměla moc ráda. Ale mohl by to být dobrý žvanec, ne?
Sklonila hlavu a šla po pachu. Šla opatrně. Ať šlo o cokoliv, nechtěla to vyplašit. Chtěla to hlavně chytit a nakrmit to nebohé vlče, které na ni, jak doufala, čekala. Kolik štěstí měla, když zahlédla nějaké jamky v zemi. Když je pořádně očichala, zjistila, že v nich stoprocentně něco hnízdilo. A tak netrvalo dlouho a našla jednu, která byla obydlená. Bez váhání čapla koroptev za krk, aby mohla pořádně stisknout. Sice dostala pár ran křídly do čumáku, ale byl to marný souboj. Opeřené tělo za nedlouho bezvládně viselo z její tlapy. Sice mělo ještě pár posmrtných tiků a občas sebou cuklo, nakonec ale odeznělo i to. Vítězně zavrčela a nabrala na tempu, aby kořist donesla ještě teplou Cornimu.

//-> Tundra (Přes řeku Kierb)

Loterie (5/5) - 19

<- Mechová smečka

Musela nad Karoe stále přemýšlet. Proč se chovala tak divně? Byla vážně pomatená, dumala nad tím. Nebo byla normální, jenom já jsem ji nechápala? Pokládala si stále nějaké otázky. A taky ji napadlo, proč si nad tím vlastně lámala hlavu. Odkdy takhle přemýšlela nad ostatními? I pro Zlatavou to bylo matoucí. Vlastně i ta myšlenka, že by šla pozdravit Launee, ji docela překvapovala. Odkdy sama od sebe chtěla za někým jít a snažit se o nějakou sociální interakci? Stejně, jak se tak přesvědčila s Karoe, to bylo únavné. Dlouze si povzdechla a ohlédla se za sebou, na hranice lesa. Musela si zapamatovat, odkud z lesa vyšla, aby se případně dokázala vrátit. Byla sice zkušenou tulačkou, ale jistota byla jistota. Prohlédla si stopy, které za sebou nechávala. Sníh byl hluboký a nepohybovalo se v něm jednoduše.

/-> Kopce Tary

Loterie (4/5) - 18

Vlčice začala mluvit o dospělosti. Lyl jí naslouchala, ačkoliv ve svém nitru už začínala být opravdu podrážděná. V jejích chladných očích a kamenném výrazu nebyl jediný náznak emoce. "Jo. A někteří ji nedovedou najít nikdy," zabručela si spíš tak pod "vousy", než že by se s ní snažila udržovat konverzaci. Měla dojem, že s touhle vlčicí to ani nejde. Z toho, jak jednala zmateně, už začínala být zmatená i Lylwelin. "Kdyby neexistovala, tak bys tu nebyla ani ty," odvětila jí a švihla nervózně ocasem. Vyčkávala, jestli půjde do úkrytu sama, nebo se rozhodne jinak, každopádně po tom, co Karoe řekla, že ji nepotřebuje, se ušklíbla. Hleděla pořád kamsi jinam a vypadala tím zaujatě. Zlatavá přimhouřila oči. "Já tebe už vůbec ne," sykla nakonec ledově, vrhla na ni poslední nevraživý pohled a rázně se otočila k odchodu. Neměla potřebu už cokoliv dodávat, ani se vlčici vnucovat. To bylo to poslední, po čem toužila. A aspoň si odchodem zachrání zbytky svého duševního zdraví, nebo se vyhne riziku, že by jí dřív nebo později skočila po krku.
Přemýšlela, že by se po cestě stavila ještě pozdravit Launee. Ale nejspíš jí ty sociální interakce zase na chvíli stačily, takže ten nápad téměř okamžitě zavrhla. Neměla na to momentálně zrovna náladu, ani rozpoložení. Přicházelo ráno, a tak byla možnost zase vyrazit na nějakou vycházku. Potřebovala si udržovat kondici, aby ji stáří nedohánělo až tak. Navíc po předchozí konverzaci si to rozhodně chtělo provětrat hlavu.

//-> Gejzírové pole

Loterie (2/5) - 16

Karoe podotkla, že ani neví, jestli ji zná a dodala, že se neviděly dost dlouho. Zlatavá se zamyslela. Nedokázala ani říct, jak dlouho by to mohlo být. Po chvilce ovšem přikývla. "To máš pravdu," odpověděla už zase klidným tónem. "Možná jsme se viděly naposledy, když jsi sotva dospěla," dodala ještě zamyšleně, zatímco se koukala někam do lesa. Zaregistrovala pach Launee a ucítila jí až skoro neznámou emoci - radost, že o něčí přítomnosti ví. A kdo jiný by v ní mohl tohle vyvolat, než vlčice, kterou považovala za přítelkyni? Mohly bychom spolu založit klub seniorů. Na starání se o vlčata jsme už obě staré, tak tentokrát smečka pro seniory, pomyslela si a vrátila pozornost ke Karoe. Měla dojem, že se v ní ztrácí čím dál víc.
"Nevidím jediný důvod, proč bych se s tebou neměla chtít nadále stýkat," pověděla po tom, co si uvědomila, že by vlastně měla být ráda za každého, koho z minulosti trochu znala. A Karoe ji něčím zaujala už od vlčete a už tenkrát si říkala, že by ráda tak nějak z povzdálí sledovala její cestu. "Někde kde cooo?" protáhla netrpělivě a posadila se před vchodem do úkrytu. Pohlédla jí do očí, ale ona svým pohledem uhýbala. Je úplně jiná, než si ji pamatuji. Možná tu její masku tvrďačky někdo prolomil? Napadlo ji. Jenže z vlčice už nic k tématu nevyšlo. Spíše ho ještě obrátila.
Zlatavá si povzdechla. "Ale tak to není, Karoe," hlesla už smířlivějším tónem. Nebyla každopádně stavěná na žádná milá slova, nebo dlouhé proslovy vůbec, takže netušila, co k tomu dodat, aby ji ujistila. Uznala, že už je příliš stará na to, aby od sebe vlky odháněla tesáky a s naježenou srstí. Čím byla starší, tím více jí vadilo být sama. Na druhou stranu měla strach, že se upne na někoho, o koho zase přijde. Byla úplně rozpolcená. "Můžeme se vidět kdykoliv a nemám s tím problém," vysoukala ze sebe nakonec.

Loterie - (4/5) - 13
Leden 9/10 - Cornic

Sledovala vlče svým zlatým pohledem a vyčkávala, co z něho vyleze. Ale on se očividně rozhodl nemluvit. Jen kus té věci ukousnul a zase to před ni položil. Sklonila hlavu a znovu k tomu čichla. Trochu nakrčila čumák, ale ten se jí pak zkroutil úplně, když viděla, že vlče tu věc jí. To snad nemyslí vážně, že ne? Zděsila se naprosto ve svém nitru, navzdory tomu, že její kamenná tvář nedala najevo vůbec nic. "Seš hodnej, ale já jsem najezená," vysoukala pak ze sebe nějakou výmluvu a vnitřně si oddechla. Byla totální masožroutka a nejvíc si potrpěla na čerstvé kořisti, která je ještě teplá. Ale tohle? Tohle na ni bylo moc ble. "Můžeš nám to schovat do úkrytu, třeba se to bude hodit, když nic neulovím já," dodala pak ještě, aby vlče neranila, když se tak snažilo. Přeci jen z toho mělo očividně radost. A třeba se to fakt nakonec bude hodit, když bude neúspěšná. "Půjdu se podívat. Maso by nás zahřálo více. Počkej na mě v úkrytu a ještě se trochu prospi, čeká nás cesta," rozkázala mu přísně. Odmlouvat by se téhle vlčici pravděpodobně nevyplatilo. Zvedla se, oklepala od sněhu a rozešla se pryč od vlčete. Ještě jednou se za ním ohlédla, aby zkontrolovala, zda se opravdu šel schovat před nepřízní počasí a pak se její silueta vytratila ve tmě.

Loterie - (3/5) - 12

<- Řeka Midiam

"Do toho tě nikdo nenutí," zabručela chladně ohledně toho, že nechce být na stejném místě, jako chlazené maso. Jako kdyby to po tobě někdo chtěl, nebo snad zůstaneš smrdět tam, kde tě strčím? Pomyslela si otráveně a s nevraživým výrazem se na ni ohlédla, když zopakovala zvláštním tónem Sigyho jméno. Nervózně mrskla ocasem, zatímco kráčela sněhem kousek před vlčicí. Karoe podotkla, že se Lyl něco nelíbí. A prý že za to může ona. Zlatavá se pobaveně uchechtla a zavrtěla hlavou. "Zas tak moc si nefandi, drahá," zabrblala a rozhlédla se kolem. Jak ta hustě sněželo, její stopy byly dávno pod sněhem. Musela zkontrolovat, zda jdou správným směrem. Naštěstí od smečky nebyly daleko, tak ani neváhala, že by se mohly ztratit. Ale jistota byla jistota.
Karoe začala zase s tím, že do smečky nechce jít. "To máš blbý. Kam bys chtěla jít?" zeptala se jí částečně podrážděně, částečně ze zvědavosti. Chovala se zvláštně, to sice už tehdy jako vlče, ale připadalo jí, že dospívá do čím dál divnějšího jedince. Nebo za to mohlo něco, o čem Zlatavá neměla ani potuchy. Možná ani samotná Karoe neměla tušení? Pokud opravdu měla nějaký výpadek paměti, jak Lyl před chvílí vydedukovala. Všechno je možný. Tady je všechno možný, oddechla si trošku, když ucítila označkované hranice. Byly tu. Konečně, pomyslela si s úlevou a zastavila se.
Přišla další zvláštní otázka. "Kde bych měla být? Byla jsem se napít," odpověděla stroze a uznala, že by mohla dát vědět smečce, že jsou již zpátky na území. Zhluboka se nadechla a krátce zavyla. Výjimečně doufala, že by je mohl někdo přijít přivítat, aby někomu mohla Karoe hodit na krk, ale nevěřila tomu, že by mohla mít takové štěstí. Nezbývalo nic jiného, než se ji aspoň pokusit dovést do úkrytu, třeba. Nebo aspoň někomu na oči. Pokynula hlavou na drobnou společnici a zase se rozešla, tentokrát směrem k úkrytu, ke kterému nakonec za nedlouho dorazily. "Jsme tady. Můžeš si sama vybrat, kde ti to bude pohodlné," pohlédla jí do očí. Očekávala zase nějaké cukání.

Loterie - (2/5) - 11
Leden 8/10 - Cornic

Stále vyčkávala a myslela si, že už se snad ani nedočká. Vlče chodilo všude okolo a pořád si sebou něco nosilo. Asi něco, co si našlo na hraní. Ale nakonec, jak se zdálo, se jeho zrak upnul přímo na ni. Zpozorněla a narovnala se. Viděla jeho úsměv a jak se k ní nadšeně vydal. Vlček před ni položil onu věc, kterou sebou celou dobu nosil a vypadal, že je plný nadšení. Zlatavá cukla koutkem do strany v náznaku nějakého toho úsměvu. "Tak jsi mě přece jen našel," broukla na oko uznale a přitáhla k sobě packou tu houbu. Bylo to cosi, co rostlo na stromech. Ale nikdy to nezkoumala a nikdy to nezkoušela jíst. Jen věděla, že tím bývají docela často ovoněné lesy a byl to takový specifický pach. Byla tím docela zaujatá. Spíš tím, proč si vlče našlo zrovna tohle. "Co jsi to našel?" zeptala se nakonec. Zvědavost vyhrála a Zlatavou vážně zajímalo, zda si to uzmul prostě jen tak, že na to narazil, nebo to mělo nějaký hlubší důvod.
Uvědomila si, že co se vzbudil, moc toho nenapovídal. Byl možná i výřečnější, než usnul a to byl chudák celý otřesený. To bude zajímavě strávená noc a cesta do smečky. Ale aspoň není tak otravný, jak to některá vlčata umí. To bych ho někde po cestě udusila sněhem, kdyby celou tu dobu žvatlal, pomyslela si, zatímco už zase s kamennou tváří hleděla na nevinného Cornica a vyčkávala na svou odpověď. Chtěla bych jich celkově znát více. Ale sama nevěděla, jak se ptát, tak mu nechávala dostatek času.

Loterie - (1/5) - 10
Leden 7/10 - Cornic

Byla schovaná na svém místě za spadeným kmenem a stříhala ušima, jestli něco zaslechne. První to bylo nějaké ducnutí. Zlatavá si velmi dobře dokázala představit, co se asi stalo. Stačilo jí pár chvilek k tomu, aby dokázala vypozorovat, že to vlče je docela nemotorné. Není už trochu starý na to, aby byl tak neohrabaný? Napadlo ji a když se k jejím slechům doneslo to, jak se otřepal a rozešel, trochu se ve svém úkrytu ještě přikrčila. Sigy byl taky docela nemotorný. S někým se to táhne skoro celý život, vzpomněla si. Pak byl ještě nějak indisponovaný s tlapkou, která byla částečně ochrnutá a lovcem rodiny byla převážně Lyl. Ale to jí nikdy nevadilo, protože lov milovala.
V tichosti ve svém úkrytu vyčkávala, jestli ji najde. Slyšela přibližující kroky, takže to vypadalo, že Cornicovi netrvalo dlouho na to, aby uznal, kde že by vlčice mohla být. Přesto na místečku v klidu vyčkávala, aby mohla vlčeti dopřát pocit, že ji našel. Měla to vlčata ráda, ne? Její prcci byli taky vždycky soutěživý. Asi je to nějakým způsobem naplňovalo. Sice s nimi nestrávila moc času, ale aspoň něco okoukat stihla. Netušila ovšem, že by to kdy mohla nějak využít. Slunce zapadlo velice rychle, ostatně tak, jak se tomu vždy v zimě dělo a přišla zase noc. Stále naslouchala krokům vlčete, kdyby se náhodou spíš vzdalovali, aby na něj mohla houknout. Teď by za to, že se ztratilo, mohla spíše ona. A to by byla jiná. Byl čas zase hry pomalu ukončit a vrátit se do úkrytu. Ale ještě chvíli to počká, uznala.

Loterie - (4/5) - 9
Leden 6/10 - Cornic

Ihned, jak vyskočila na vyvrácený kmen, si všimla, že vlče stojí směrem k ní a kouká na ni. Copak, maličký, máš strach, že ti uteču? Pomyslela si a sama pro sebe se škodolibě ušklíbla. Než se ale nadála, ukázala se jí ještě vtipnější scénka. Cornic se bucl přímo do hlavy o strom, protože nesledoval cestu, ale ji. V jejích chladných očích se objevily jiskřičky pobavení a krátce zavlnila ocasem. Nespouštěla ho z očí, protože tu stejně nebylo co jiného pozorovat. A byla hrozně zvědavá, co ve finále vyčenichá. Jsem už vážně tak stará a život kolem mě nezáživný, že jsem se už dlouho takhle napjatě necítila, jak zrovna teď? Napadlo ji a tiše si nad sebou povzdechla. Kam se poděl její akční život? Od té doby, co si válela zadnici ve smečkách a našla si partnera, jako kdyby byl život o cosi chudší. Teď už partnera neměla, ale stále měla dojem, jako kdyby jí něco v životě chybělo, něco, co tam předtím bylo a teď už ne.
"Tak co?" zeptala se po chvíli hlasitě, aby ji slyšel, když už ji to přestávalo bavit. Byla zvědavá na jeho nález, ale nechodil náhodou pořád v kruzích, nebo pokaždé po jiné stopě? Netušila, co přesně zachytil, ale co když ho po každé zaujal jiný pach? Naklonila hlavu na stranu a dále vyčkávala, zatímco se jí v hlavě rodil plán, jak by se ještě mohli společně zabavit. Co takhle trochu legrace? Vyčkala na chvíli, kdy ji zase Cornic spustí z očí a bez váhání seskočila ze své vyhlídky a schovala se za spadený strom. Byla zvědavá, jestli si ji opravdu hlídá tak, jak předtím vypadal.

Loterie - (3/5) - 8
Leden 5/10 - Cornic

Vlče nad tím dlouho nepřemýšlelo. Ano, možná že chvíli přemýšlelo, ale nakonec to odsouhlasilo a zvedlo se. Ihned jak vstalo, pocítila, jak se místo, na kterém původně ležel a dotýkalo se jej, ihned ochladilo. Vstala kousek za ním a vylezla u úkrytu. Narovnala se do celé své výšky a celá se našponovala v protažení. Následně ze sebe setřepala nějaké to jehličí, které na sebe nasbírala v jejich provizorním úkrytu. Podívala se, co dělá Cornic. Zdálo se, že zachytil nějaký pach. Vypadá to, že nějaké základy od rodiny možná má, napadlo ji, zatímco se naštelovala na další protahování. Natáhla přední tlapy před sebe, její hrudník se dotýkal sněhu, zatímco zadek měla vyšpulený nahoru. U toho táhle zívla. Hned na to přišla výměna, tentokrát si protáhla druhou část těla a jakmile skončila, spokojeně párkrát přežvýkla, u čehož mlaskla. Jo, to jsem potřebovala, pomyslela si spokojeně.
Usadila se a sledovala Cornica, jak pořád něco čenichá. Sice si u toho málem nabil čumák, ale ustál to. Vyčkávala, jestli najde něco zajímavého, nebo ho zaujala pouze nějaká blbost. Tak či tak bylo fajn, že se zabavil aspoň trochu sám. Úplně netušila, jak by tomu pomohla ona, kdyby nevěděl, co dělat. Ale vlčata si vždycky něco najdou, ne? Pomyslela si, zatímco ocas obtočila kolem svého těla. Po chvilce ale uznala, že tu nebude jen tak sedět a tak si obešla spadený kmen, pod kterým se celou tu dobu ukrývali a našla si cestu, kudy na něj. Následně vyskočila nahoru a odtud se mohla dobře porozhlédnout po okolí. Kdyby ovšem šlo pořádně něco vidět.

Loterie - (1/5) - 6
Leden 4/10 - Cornic

Mládě jí povědělo, že ani neví, jak se cítí. Že to je jako kdyby se tělu nechtělo. Sjela ho pohledem a ve svém výrazu nedala najevo ani kousek emoce. Není divu, musel jsi dostat řádný výprask, napadlo ji, zatímco se pustila do olizování své tlapy. Na kráse svého kožichu si vždycky potrpěla a nic se na tom neměnilo ani věkem. Neznamenalo, že když je stará rašple, že u toho nemůže vypadat stále dobře! Přemýšlela, jestli přeci jen nevyrazí aspoň lovit. Představa, že tu má ležet ještě dlouhé hodiny, se jí úplně nelíbila. Znovu se podívala na Cornica. Zatím si nestěžoval, že má hlad, ale co pak? Lyl tušila, že ulovit v tomhle marastu, co venku stále byl, nebude nic snadného. Nezbývalo nic jiného, než na to zatím nemyslet. Ona zatím hlad neměla, jelikož se najedla, než vyrazila ze smečky. Byla vcelku ráda, že první narazila na Karoe a pak na tohodle prcka. Usnadňovalo jí to vyrovnávat se s tím, co se před nedávnem dozvěděla o své rodině. Musela myslet na ostatní a ne na sebe. Aspoň v něčem je to dobré, pomyslela si.
"Jak jsem řekla, stejně budeme muset vyčkat," pověděla mu nakonec. Zapřemýšlela, jestli tohle vlče vůbec zná sníh. Odkud vůbec bylo, když tam měli tak divná zvířata? "Každopádně kdybys chtěl, můžeš se zkusit jít protáhnout ven. Když se budeš držet poblíž," sykla poslední větu varovně. V momentě, jak by se jí někde ztratil, nejspíš by se nenamáhala ho jít hledat. Věděla, že ve své kondici a ve svých letech si nemůže hrát na hrdinku. To ale samozřejmě napravím, napadlo ji. Na příští zimu už přípravu v žádném případě nepodcení tak, jak letos.

Loterie - (4/5)
Leden 3/10 - Cornic

Vyčkávala v tichosti, než se vlče probudí. Občas k němu zabrouzdala pohledem. Podle mihotání jeho očí pod zavřenými víčky muselo mít opravdu divoké sny. Přemýšlela, kolik si toho ten maličký ve finále musel za svůj krátký život vytrpět. Z tohoto přemýšlení ji probudilo rychlé nadskočení malého vlčího tělíčka. Vzbudil se. Zůstala na něj poklidně zírat, aby mu dala najevo, že se nic neděje. Zavrtěl se, ale hned se k ní zase natiskl zpátky. Bylo pro ni hrozně zvláštní mít v tak těsné blízkosti někoho u sebe a ještě k tomu takového drobka. Zřejmě ale dospěla do let, kdy se jí z toho až tak neježila srst až na špičku jejího ocasu. "Nic se neděje. Byl to jen sen," uklidnila ho chladným tónem a kývla čumákem směrem ven, aby odvedla jeho pozornost a na sen rychle zapomněl. "Počasí se stále neumoudřilo. Chvíli bych počkala, ale ne už moc dlouho. Možná než přejde noc," navrhla, ale cítila, jak už by se nutně potřebovala hýbat. Tuhlo jí celé tělo.
"Cítíš se trochu líp?" zeptala se, aby řeč nestála a nenápadně si prohlédla všechny jeho rány. Vypadalo to vcelku dobře, po tom, co mu to ošetřila. Sigy by si s tím poradil lépe... Ale ten tu není. Měla jsem od něj aspoň něco okoukat, uvažovala, ale ihned tu myšlenku zavrhla. Jak jsem řekla i Saturnovi, ze mě nikdy žádná pečovatelka nebude, utvrdila samu sebe a vrátila pohled do Corniho očí - oka? Pořád ji zajímala historie vlčete. Netušila ovšem, jestli o tom chce mluvit, či jestli je z toho ještě pořád zmatený. Každý potřeboval na utřízení myšlenek delší dobu. A ona ve finále nikam nespěchala a pokud by měl být členem smečky, měla dost času se od něj něco dozvědět, než by dospěl a smečku případně opustil. Jo, to zní jako plán, uznala nakonec.

Loterie - (3/5)
Leden 2/10 - Cornic

Venku se bílá tma, kterou způsobovalo husté sněžení, pomalu měnila na tu normální tmu. Pomalu ale jistě přicházela noc a s tou vlče popřálo dobrou a aniž by to trvalo dlouho, usnulo nevinným spánkem. Lyl byla ráda, že se mohli vzájemně zahřát, jelikož byla opravdu řádná zima. Občas zvedla pomalu hlavu z tlap, aby zkontrolovala okolí, ale jak se zdálo, všude byl klid. Nikomu se nechtělo v tomto nečasu ven. Zlatavá jen přemýšlela, jak co nejrychleji a nejbezpečněji přesunout vlče do Mechové smečky. Přemítala, jestli přece jen nebude nějaký problém, že tam na zimu přivede hladový krk. Ale věřila tomu, že Saturnus bude ten poslední, který bude mít problém přijmout toulavé vlče. Ještě k tomu, když byl chudák tak potlučený. V tichosti si vybavila jeho oko. Přišel o něj? Uvidí na něj ještě vůbec někdy? Uvažovala, zatímco se zahleděla do bílo-černé tmy.
Občas pocítila, že i jí těžkla víčka. Už jsem na tohle vážně stará, uznala smířeně a dlouze si povzdechla. Začala zase raději přemítat nad cestou domů. Přes pár řek a Gejzírové pole. Sněžné hory nepřipadaly v úvahu. V tomhle marastu by to nedal ani jeden z nich. Musela vymyslet co nejbezpečnější průchod, aby dovedla zmrzačené vlče domů. A hlavně mu ideálně co nejdříve něco ulovit, aby se posilnilo. Jen doufala, že se jí zadaří. Byla sice velice zdatná lovkyně, ale věděla, že v těchto mrazech se ukrývají nejen vlci. Ale i jejich potencionální kořisti. Při nejhorším by se najedl až na území smečky, ale to by nebylo super, usoudila. Zabručela si sama pro sebe tiše, když zase pokládala hlavu. Věděla, že se jinak nesmí ani hnout, aby vlče nevzbudila a zároveň neztratili teplo.

Loterie - (1/5)
Leden 1/10 - Cornic

"Moc daleko to není," ujistila ho. "Navíc jak jsem řekla. Měl by sis první odpočinout a prospat se," zopakovala trochu přísně svá předchozí slova, protože nenáviděla, když se musela opakovat. Navíc se tahle vlčice nikdy s nikým extra nemazlila, stejně jako s ní se nikdy nemazlil život. Měla bych mu jít později něco ulovit. Mohla bych to zvládnout i po cestě do smečky a otestovat jeho dovednosti a zda ho doma něco naučili," přemýšlela, zatímco co sledovala nehezké počasí venku. Doufala, že vlče usne a prospí se, protože jí už také stáří dávalo zabrat a nedokázala být tak dlouho bdělá, jako za mladších let. Měla ale ve zvyku být na stráži, pokud vedle ní někdo spal. Ona byla schopná se prospat až na území smečky a to ještě většinou někde mimo společný úkryt. Musela mít ovšem důvěru v ochránce, což netušila ani, kdo u nich momentálně je.
"Je tam dost velký klid. Jinak bych tam sama ani nebyla. Vím o pár vlcích, co se tam mihnou. A jsou tam moc milé alfy. Tenkrát se jako vlčata přitoulala stejně jako ty. Osvojila si je jedna vlčice ze smečky. Také moc milá," rozpovídala se ohledně Saturna, Biancy a Launee. Byla to jediná její dobrá přítelkyně. Mohla tohle vůbec říct ještě o někom jiném? Snažila se věřit Saturnovi, ale stále v něm viděla prcka, navzdory tomu, že již byl alfou i otcem vlastních vlčat. Možná že kdyby ho neviděla vyrůstat, koukala by na něj jinak. Ale tušila, že si jednou zvykne. Musela se jen ujistit, že jako alfa bude za něco stát.

Čekala jsem, že budu možná tak v horší polovině, ty jo :D
Poprosím odměny na Thyru Ninu:
20 oblázků
20 mušlí
15 kytek
3 křišťály

Moc díky za akci a odměny

neteř dostává do úkrytu 20 oblázků, 20 mušliček, 15 kytiti a 3 křišťály :> ✨