Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie (3/5) 73

//Jedlový pás

Pokračovala sněhovou pokrývkou dále. Všimla si, že vlčata jsou docela zklamaná. Malá vlčice navrhovala, že by se u nich mohli zdržet ve smečce, ale Zlatavá neměla moc chuť se s někým handrkovat o pobyt na území cizí smečky. „Vím, že byste si chtěli ještě hrát a povídat si…“ pověděla dostatečně nahlas, aby ji slyšela obě vlčata. „Ale myslím, že po Thyře se už určitě shání rodiče a myslím si, že se sem něco žene,“ objasnila a přiznala se tím zároveň vlčatům se svými obavami a proč měla tak na spěch. „Bude lepší, když budeme všichni doma.“ Dokončila ještě přesvědčivě pevným tónem.
Smečka naštěstí nebyla daleko, jen průchod otevřenou plání byl opravdu náročný. Lylwelin se snažila, aby jim vyšlapala cestičku dostatečně. Neměli by jinak šanci se tu snad ani pohnout. Obzvlášť pak to menší vlče. Divila se, že ji za celou tu dobu nikdo nehledal a doufala, že dostala správné informace, kam ji zavést. Ale tak doufala, že už má trochu rozumu a nelhala? Ostatně, proč by to dělala? Nakonec došli téměř až k lesu s Cedry. „Nebydlíte od sebe daleko, tak se můžete časem navštěvovat. Tak je na čase se rozloučit,“ vyzvala je chladným tónem. Rozhodně to neprožívala tak, jak ti maličtí. Vyčkala nějakou chvíli, aby si ještě řekli, co potřebují a pak na Cornica kývla. „Tak my pokračujeme,“ hlesla k němu už o něco empatičtěji a ještě se ohlédla za Thyrou. „A ty se hned ohlaš u rodičů,“ zavolala za ní ještě přísně, než vykročila.

// Vvj

loterie (1/5) 71

Nechala vlčata na místě a rozešla se hlubokým sněhem k místu, odkud přišli. Za chvíli byla mimo les a zůstala stát před ním. Její zlatavý pohled směřoval k jezeru. Ten les opravdu nešlo přehlédnout. Byla si jistá, že tam za chvíli budou, vrátí Thyru do Cedrové smečky a budou si moct vyrazit po svých do Mechu. Ještě zavětřila, aby se ujistila, že cítí pachy smečky. Bylo tomu tak. Spokojeně přikývla sama pro sebe hlavou. Ještě chvíli nechávala svůj pohled upnutý směrem k lesu. Mám pocit, jako kdyby se mělo přihnat něco šíleného. Měli bychom si pospíšit, uznala znepokojeně a otočila se, aby vyrazila svojí vyšlapanou cestou zpět k prckům.
Když k nim dorazila, vnitřně se jí ulevilo, že zůstali na místě. Očividně si rozuměli. Škoda, že si takhle nemá s kým povídat ve smečce. Bylo tomu tak. Smečka co byla dřív narvaná vlčaty k prasknutí, tam teď měla jediné vlče, jestli hádala správně? O tom, že se stala Bianca matkou celkem nedávno, neměla ani potuchy. "Smečku jsem asi našla, měli bychom vyrazit," vyzvala je a zase se tou stejnou cestou rozešla. Byla na okraj lesu už hezky prošlápnutá.

// Severní Galtavar

Loterie (2/5) 69

Lylwelin pouze kývla hlavou, že to chápe, když se obě vlčata vymlouvala na to, že tma přišla opravdu rychle. Nemohli mít ještě tolik přehled o čase. Zvlášť, jestli se spolu dobře bavili, tak čas utíkal úplně jinak. Nehodlala je za to cepovat celou tu dobu, tak se raději dala do vyzpovídání Thyry. Jejich smečkovou doménou by měli být Cedry a mělo by to být někde u Velkého vlčího jezera. Takže teoreticky kousek odsud. Jelikož bylo čím dál více světla, rozhodla se, že to půjde omrknout a nechat vlčatům ještě prostor, aby se spolu pobavila třeba o nových poznatcích.
„Cokoliv asi zase úplně ne. Ale může vám pomoci být třeba silnějšími, nebo lépe ovládat svoji magii. Ale jak jsem řekla, nic není zadarmo,“ vysvětlila jim a zvedla se. Zastavilo ji ještě vlče z Cedrové smečky, které začalo povídat něco o okřídlené vlčici. Lylwelin pozvedla „obočí“ a chvíli na ni zaraženě koukala. „Ehm, no… Jestli ti ty kameny zůstaly i po tom, co ses vzbudila, tak je budeš moct u jednoho z nich určitě utratit,“ odpověděla jí a zavrtěla hlavou. Nechápala, že jí tohle už dávno nikdo neřekl. I když byla docela dost malá, tak jí tím možná nechtěli zatěžovat, nebo způsobit noční můry z představy o Smrti. „Půjdu se podívat po okolí. Počkejte tu na mě,“ sykla rázně, aby je nenapadlo se zase někam ztratit. A nedej bože kdyby zabloudili do Zříceniny… Před Smrtí by je nezachránila. Pak se rozešla směrem, odkud přišli, aby se podívala na otevřenou pláň a zjistila situaci.

loterie (5/5) 66

Obrátila pohled na Corniho. "Nemusíš mi vykat. Ani jeden z vás nemusí," byla překvapená, že to vlastně někdo používal. Naučili to Cornica v těch jeho severských končinách a menší vlče to pouze okoukalo? Docela se bavila nad tím, jak je následně vystrašila smrtí. Byla na tohle vždycky potvora a ráda v ostatních vyvolávala strach. Většinou tedy svým prudkým chováním a velikostí. Musela uznat, že u vlčat, které děsila Bohem, to nebylo tak uspokojivé, každopádně o Smrti se mohli dozvědět, no ne? "Nedělám si srandu. Ano je to samotná Smrt. Velmi mocná entita," začala zase mluvit hlubokým chladným tónem, aby tomu dodala grácii. "Bez váhání vás smotá mrknutím oka. ALE! Když budete šetřit a budete bohatí, můžete ji ukecat. Dokonce i na nějaký fajn bonus. Třeba vám za úplatu pomůže se zlepšit v magii a tak," mrkla na ně, aby je už konečně neděsila, ale naladila i na to, že se návštěva u ní dá přežít a dokonce si mohou donést nějaký ten bonus navíc. "A v jižních částech má bráchu. Života," dodala potom, aby to úplně odlehčila. "Ten frajer je zas naopak tak nechutně sladkej a otravnej, že je od něj těžké odejít. Každopádně i u něj můžete něco získat," dořekla a dlouze vydechla. Tolik mluvení, to bylo vskutku náročné!

loterie (4/5) 65

Lylwelin se zdálo, že vlčata postrašila dostatečně na to, aby se příště už tak moc netoulala. Aspoň ne v místech, kde to neznají a ideálně ne mimo smečku, dokud nebudou větší. Pak se pobaveně ušklíbla. "Každopádně, já měla celej život také toulavé tlapy," pověděla a na oba vystřídala svůj pohled. "Takže vás nikdo nebude a ani nemůže držet na jednom místě celej život a těch výletů si užijete, kolik jen budete chtít. Jen to pro vás v zimě není momentálně moc bezpečné. Ale to už jste asi zjistili sami," řekla jim s poklidem a poslouchala popis od malé vlčky. Dle toho to vypadalo snadně. Nejspíš její domov nebudou muset hledat dlouho. Rozhodla se, že se potom vydá na rychlý průzkum, aby zjistila, zda nepůjde její domovina odsud vidět. Již svítalo a stačilo jen počkat, až se rozední úplně a pokud to počasí dovolí, mohla by vidět něco v dálce. "Předpokládám, že jde o Cedry," pověděla laxně a přehodila důležitě tlapu přes tu druhou. "To najdeme," kývla hlavou. Nepochybovala nad tím, musel to být kousek. Navíc jakožto mnoholetá tulačka měla docela dobrý orientační smysl. Obzvlášť pak tady v těchto místech, kde strávila nejvíce času.

loterie (2/5) 63

Cornic představil Zlatavé druhé vlče. Thyra z Cedrové smečky, jo? Cedrová smečka mi nic neříká? Proč je tady ksakru sama? Přemýšlela. Na vysvětlení nemusela čekat dlouho, prý se k němu přidala, aby se zaklouzala na jezeře. Lyl protočila očima a podívala se na vlčí slečnu, která začala svoji historku vypravovat taky. "No jo no, to je riziko toho, že jednáš na vlastní pěst," začala přísně. "Musíš pak počítat s následky, nebo si svoji situaci taky sama vyřešit," dodala, zatímco se na jejím výrazu absolutně nic neměnilo. Žádný náznak soucitu, ani snahy o utěšení. "Každopádně, když mi pomůžeš aspoň trochu vaši smečku popsat, najdeme ji," ukončila potom svůj proslov k malé vlčce a podívala se na Cornica, který jí děkoval, že je našla.
Jemně cukla koutkem v náznaku úsměvu a i chlad v jejích očích krapet poroztál. Už si na něj docela dost zvykla na to, aby ho nechala někde jen tak umrznout. Navíc to byl také oficiálně člen smečky a těm by se mělo pomáhat, no ne? "Časem tě to naučím. Třeba až budeme s Thyrou hledat její smečku a pak se budeme vracet do té naší, můžu ti ukázat základy," pověděla mu poklidným tónem. Mluvila s ním úplně jinak, než s cizinkou. "Časem si už budeš vcelku pamatovat trasu a povědomá místa, zatím bych ti nedoporučovala opouštět smečku daleko. Tím že jsi zůstal jen kousek, jsem tě mohla najít. Kdybys zaběhl dál, už by se mi to povést nemuselo," povzdechla si.
Šedá vlčka byla zvědavá, proč by se tu neměli moc potulovat. "Inu..." začala tajemným hlasem a lehla si na zem, aby viděla pořádně detailně vyděšený pohledy vlčat. "Nachází se tu docela škaredé místo a v něm bydlí ještě škaredější vlčice," pošeptala a ohlédla se. Sama měla husinu, jen o ní mluvila. A nebylo příjemný, že byla tak blízko. "Říká se jí Smrt a je opravdu zlá," dodala ještě a očekávala nějaké otázky.

loterie (5/5) 61

<- Vvj

Cornic zahlásil, že se prý netrefil do úkrytu a ztratil se sem, kde potkal Thyrku. Zlatavá se po cestě na vlče ještě jednou ohlédla. "A to je kdo?" zeptala se rázně, zatímco mířila směrem k prvnímu lesu, kam se jí po tmě podařilo trefit. Pořád dumala, jestli je to vlče, které Cornic zná z dřívějška a bude potřebovat taky někde ubytovat, nebo bylo jedno z těch šťastných, co mělo rodiče. Ale kde je v tom případě mělo?! Zlatavá v myšlenkách vstoupila do lesa, minula první stromy a našla první aspoň menší závětří, na které natrefila. Otočila se na vlčata a usadila se. "Doporučuju vám se tady moc nepotloukat," upozornila je a zároveň jim dala najevo, že jinak je nejspíš nechá pokračovat v tom, u čeho předtím skončili. Nemínila nijak narušovat jejich konverzaci, případně nějaké hry. Zlatavá byla víceméně ráda, že Cornic narazil na další vlče, se kterým by si mohl rozumět. Určitě nějakou takovou interakci potřeboval, než se pořád vybavovat jen s dospěláky. A určitě z vlčete taky nebyl tak v křeči, jak z velkých vlků. Pouze jemně šťouchla do Cornica čenichem, aby mu dala najevo, že se až tak moc nestalo a usadila se na zem. "A ty? Ztratila ses?" zeptala se, stále odměřeným tónem, šedého vlčete.

loterie (3/5) 59

Setmělo se a zároveň s nocí přišel opravdu silný mráz. Lylwelin se musela téměř po paměti vydat na místo, kde celou dobu pozorovala vlčata, které do teď zpovzdálí sledovala. Neměla dobrý pocit z toho, že by je tam nechala umrznout. Nejspíš se v ní opravdu něco s přicházejícím stáří změnilo, jelikož před pár lety by je tam možná nechala a starala se o sebe. Pohyb ve sněhu byl čím dál náročnější, zvlášť když takhle mrznul na povrchu a dělal křupavou krustu, která ji řezala do hrudníku. Trochu se u toho i zafuněla, přeci jen pořád nebyla úplně v top kondici.
Nakonec ke dvěma vlčatům úspěšně dorazila. Šla spíše po hlasech, protože toho moc vidět nebylo, zvlášť když vlčata byla skoro menší, jak pokrývka sněhu. "Hele, mládeží," oslovila je chladným tónem a oba zpražila přísným pohledem. "Je fajn, že se bavíte, ale co takhle se někam schovat?" Byla to sice otázka. Ale otázka, na kterou dle jejího tónu nemělo cenu odpovídat a už vůbec ne odporovat. Sjela cizí vlče odměřeným pohledem, zkontrolovala očima Cornica, zda je v pořádku a pak pohodila čumákem, aby je vyzvala, aby ji následovali a jala se vyšlapávat cestu pro ty dva mrňavce, aby se odsud vůbec dostali. Teď teprve začínala pořádná dřina. Jen se letmo ohlédla, zda jdou vlčata za ní a pokračovala dále v cestě.

-> Jedlový pás

loterie (3/5) 56

<- Mech

S přicházejícím večerem přituhovalo a vypadalo to, že přes noc bude řádný mráz. Na druhou stranu polevovalo sněžení, takže sněhu už by přibýt nemuselo. Přesto měla Zlatavá divnou předtuchu. Byla to vlčice ze severu a moc dobře věděla, jak se zima umí chovat. Byla nepředvídatelná. V tomhle bylo mnohem lepší léto a jeho náhlé bouře. Ty aspoň nezpůsobovali hladomor, jaký jednou zažila zde. A přemýšlela, zda by se tahle situace nemohla opakovat, jelikož nezahlédla okolo vůbec nic živého. Všude jako kdyby chcípl pes. Jindy ji tenhle zimní klid uklidňoval, ale teď z toho měla zvláštní pocit. Obzvlášť, když nemohla najít Cornica. Všechny vodní toky budou totálně zmrzlý, za pár dní snad i ty nejdivočejší řeky, pokud to nepoleví. Když se tak stane... Kde budeme pít? napadlo ji znepokojeně, zatímco nasála pachy. Ucítila jeden cizí pach a... Cornic!
Zvedla hlavu a rozhlédla se okolo. Musela se ještě přebrodit nějakým tím sněhem, na jehož povrchu vznikala díky mrazu ledová krusta, která nepříjemně řezala do hrudi. Udělala pár dlouhých skoků, aby se trochu přiblížila po pachu. Nakonec je zahlédla. Byla od nich docela daleko, ale všimla si, že je ve společnosti dalšího vlčete. Rozhodla se, že jim nechá ještě prostor na hraní. Jenom doufám, že to není nějaký jeho přeživší sourozenec, nebo další tulácké vlče. Takhle na zimu ještě další krk navíc, meh... Přemýšlela, zatímco z dálky dva prcky sledovala. Musela pak Cornica odvést domů.

loterie (2/5) 55

<- Úkryt

Přivřela rozespalé oči před náhlým světlem, když vyšla ven z úkrytu. Sice se už stmívalo, ale i tak to pro ni po pobytu v něm byl nezvyk. Pak se rozhlédla okolo a táhle zívla. Na řadu přišla pořádná protahovačka. První hezky přední nohy, pak zadní se zády. Jakmile byla spokojená a tělo trochu rozhýbala, chvíli se rozhlížela po venku. Nikdo okolo nebyl. "Hmm," zabručela sama pro sebe zamyšleně. Jsou pryč už opravdu dlouho. Tolik času nezabere les projít, ne? A co by v tomhle počasí vyváděli? napadlo ji, zatímco přešlápla ve sněhu, který se zde ve velkým hromadil. Moc se jí to nelíbilo. Pohyb pro vlče by v tomhle už mohl být vcelku nemožný, no ne?
Když ovšem zavětřila, Corniho pach v lese necítila. Přivřela znepokojeně oči a šla se po lese proběhnout, aby se ujistila na vlastní oči. Teda, moc se tomu proběhnutí říct nedalo, spíše namáhavé broděním sněhu a sem tam nějaký rychlejší skok. Sem tam v dálce viděla nějaké vlky, včetně toho, že si z bezpečné vzdálenosti prohlédla skupinku se Saturnem. Bylo tam jiné vlče. Asi by tam tak klidně s nikým nerozmlouval, kdyby věděl, že tu Cornic není. Musel se ztratit po cestě do úkrytu, nebo vzal roha? Ta myšlenka se jí nezamlouvala. Ani jedna a ani druhá varianta. Vydala se po lese tedy najít jakoukoliv stopu vlčete, i když to bylo v přibývajícím sněhu takřka nemožné. Nakonec se jí nějaký slabší pach podařilo zachytit. Byl možná na vedlejším uzemí?

-> Vvj

Loterie (1/5) 52

Sledovala, jak Saturnus s Cornicem mizí pryč z úkrytu a dlouze si s úlevou vydechla, když za nimi vyrazila i Sheya. A byl tu svatý klid, který potřebovala. Připadala si docela zahlcená společností za posledních pár hodin. Asi to bylo tím, že u sebe už nějakou dobu měla Cornica, ale uvědomila si díky tomu zvláštní fakt, že jí přijde docela zvláštní, když tu najednou nebyl. Znovu se položila na mech a dlouze vydechla. V chlaďáku toho masa už moc nebylo. Jsem zvědavá, kdy se smečka rozhodne pro lov, zamyslela se, zatímco si položila hlavu na tlapy. Mohla si ještě chvíli odpočinout jak fyzicky, tak psychicky, když tu nikdo nebyl. Čím byla starší, tím více to potřebovala. Stejně na to asi nemůžu spoléhat a bude lepší, když pak půjdu ulovit něco sama. Nesmím Cornica nechat hladovět, uznala potom.
Zdálo se, že na chvíli ještě usnula a po nějaké té hodince se vzbudila. Netušila, jak dlouho ještě spala, ale trochu ji znepokojilo, že se ještě nikdo nevrátil. Rozespale se podívala po úkrytu, aby se ujistila, že je tomu opravdu tak. Nebyla si ovšem jistá, na jak dlouho to vůbec alfa měl a jestli s mrňousem náhodou nepodnikl ještě něco dalšího. Každopádně se cítila už lépe, než před dalším šlofíkem, a tak se rozhodla, že se už vydá ven a možná i připojí k Saturnovi a Cornicovi. Že už se věci dávno stačily změnit, to ji vůbec nenapadlo. Zvedla se ze země, pořádně protáhla, až pár jejích kostí hlasitě zakřupalo a jala se jít ven z úkrytu. Byla ráda, že si dopřála několik poklidných chvilek o samotě.

-> Mech

loterie (1/5) 42

Saturnus pověděl, že je teď na území smečky klid, aspoň prozatím. "Mhm," vydala ze sebe zamyšleně. Bývalo tomu někdy jinak? Těžko říct, jak to zde poslední měsíce fungovalo, nebyla tady dlouho. Ale od té doby, co se vrátila, jí to zde připadlo klidné. Občas až moc, když sem tam nenarazila pomalu ani na členy smečky. Ačkoliv bylo jasné, že se jim možná tak trochu záměrně vyhýbá. Nějaké ty pachy byli cítit rozhodně vždy. Cornic z toho návrhu byl asi trochu zmatený, ale nakonec se na ni otočil s tím, jestli půjdou. Eh, proč já? Ptala se sama sebe v hlavě a přemýšlela, co říct. Měla se z toho vykroutit a zůstat zde? Ani Sheya zrovna nevypadala, že by se jí někam chtělo hned teď. "No, možná bychom si tu na chvíli mohly udělat dámskou společnost," pronesla nakonec diplomaticky a po zmíněné vlčici se podívala. Snad bude trochu spolupracovat a nebude se jí chtít hned, stejně jako se nechtělo Zlatavé.
"No a vy se jděte projít," vyzvala tu pánskou společnost a protáhla se. "Potom se za mnou vrať, když budeš chtít," řekla Cornimu, aby mu dala najevo, že ho od sebe neodhání a že tu na něj počká. Potřebovala trochu více odpočívat, než tady ti mladší. Její zestárlé klouby už potřebovali trochu tepla a odpočinku. Ale nic se samozřejmě nemá přehánět. "A když se vám to protáhne, najdu si já vás," mrkla na vlče ještě a uložila se zpátky na mech. Sice tu byla pořád společnost, ale docela se v jejich přítomnosti uvolnila. Navíc byla stejně většina z nich na odchodu.

loterie (2/5) 41

Saturnus odvětil, že i to, co dělala, se počítá. Kývla na něj vděčně hlavou. Muselo se uznat, že uměl dobře volit slova, stejně tak způsob, jakým je podá. Nechala je, ať se spolu pobaví. Přeci jen si toho mohli říct dost a i u alfy najde maličký plno pochopení. Ona jej měla i Zlatavá, jenže jen těžko odhalovala svoji tvrdou masku. Každopádně napadením smečky si jako prcek prošla taky a věděla, co je to za trauma. Každopádně o celou svou rodinu nepřišla a strávila se zbytkem ještě pár měsíců, než ze smečky odešla. O Cornicovi se to říct nedalo. Byl ještě malý a už totálně bez rodiny. Kdo ví, jak dlouho byl na všechno sám, než ho našla? Sevřelo se jí srdce a na vlčka se podívala. Ten se přiblížil k ležícímu Saturnovi a v tichosti si ho prohlížel. Lyl celou situaci sledovala ze stínu a zpovzdálí.
Saturnus mu pak navrhl, jestli by se nechtěl seznámit s lesem. Rozhodně byl dobrý nápad mu les ukázat. Aby věděl, co všechno smečce patří a kde je ještě v bezpečí a kde už ne. "To by nebylo na škodu," podotkla poklidným tónem. "Jestliže nemáš něco důležitějšího na práci," dodala pak, aby si to dobře rozmyslel. Vidina toho, že by zůstala na chvíli sama, se jí zamlouvala. Pokud by ji tedy nutně nechtěli sebou, ale kdo ví, jestli by se nechala ukecat. Záleželo by nejspíš na tom, jak moc dobře Corni umí smlouvat a udělat vlčečí oko. Jinak by klidně nechala své staré kosti odložené tady na mechu a v teple. Podívala se na vlče. "Co na to říkáš? Jsi zvědav na svůj nový domov?" zeptala se ho. Vlčata byla zvědavá tak nějak všeobecně, nebo ne?

loterie (1/5) 39

Zlatavá mlčky poslouchala, jak se vlci baví s Cornicem. Saturnus se jevil opravdu mile a soucitně. Ze stínů úkrytu se zahleděla do jeho modrých očí a neviděla tam nic jiného, než dobrosrdečnost. Čím dál více nabývala dojmu, že mu může věřit. Když byl vlče, tak si z něho nic nedělala, ale teď by ho jako alfu neměla brát na lehkou váhu. Ovšem respekt si u ní jeden musel zasloužit. A Saturnus sice necenil tesáky a nenaháněl hrůzu, ale očividně se uměl o členy postarat. A to bylo důležité. Vzpomněla si na Skylieth a to, jak je málem nechala v Maharu vyhladovět. Vlci na nižších příčkách to tam museli vzít do vlastních tlap. Čekala tehdy Flynna s Heather a přibývalo i dost toulavých vlčat, takže to byly vskutku náročné časy. Tohle místo nezapomněl zmínit i Saturnus. Uvědomila si, že po celou tu dobu na něj nehybně zírá, asi jak byla ztracená ve svých vlastních myšlenkách. Potřásla hlavou, když zaslechla své jméno.
"No, eh..." zadrhla se. Neuvědomovala se, že by nějak extra pomáhala s tuláčky. Hlavním aktérem byl samozřejmě Sigy a jelikož mu byla povětšinou po boku, tak do toho vždycky spadla tak nějak omylem. "Tak nějak okrajově," dodala pouze potom, co se rozhoupala se k tomu nějak vyjádřit. Snažila se pro smečku vždy zabezpečit dost potravy, jelikož ji lov bavil, stejně jako jí nedělal problém vyhánět cizince z území. Ale péče o vlčata šla mimo ni. Vždyť nezvládla ani ta vlastní. Rychle myšlenky na minulost zahnala a podívala se na Corniho a Saturna, který ulehl na zem. Tohle byla současnost. Na tu se musela soustředit. Po ujištění, že už nikdy nebude sám, jemně cukla koutkem a pohled nasměrovala na Sheyu a následně zpátky na ty dva.

loterie (1/5) 36

Saturnus hned reagoval tím, že měl maličký štěstí, že ho našla. Lyl pouze s kamenným výrazem přikývla. Nebo jsem možná měla štěstí já, že jsem na něj narazila, napadlo ji. Bylo jí stokrát lépe, když měla komu věnovat svou pozornost. Ucítila, jak se za ni Cornic skryl. Byla díky tomu klidnější, zvlášť, když tu byla cizinka. Tedy, Sheya byla samozřejmě cizinkou jen pro ni a Cornica. Jinak tady byla doma stejně jako Zlatavá, to si uvědomovala. Jen měla přirozený instinkt být před cizími obezřetná. A jelikož už se nějaký ten den starala o tohodle prcka, jeden by lhal, kdyby to v ní nevyvolávalo určité mateřské pudy. Kdyby jednou nebyla matkou, zřejmě by se tak nedělo, ale v tomhle případě měla potřebu jej chránit. Povšimla si ovšem, jak cizinka žadoní u Saturna, aby si ho tu nechali. Lyl k Sheye vyslala vděčné pokývnutí. Prosit se tu ovšem nemuselo, protože alfa se zachoval přesně tak, jak očekávala, svolil s tím, že zde může vlče zůstat tak dlouho, jak jen bude chtít.
Zlatavé se ulevilo a sklonila hlavu, aby do Corniho jemně šťouchla čumákem. "Tak to vidíš..." hlesla k němu tiše a popostrčila jej před sebe. Sheya se jevila jako milá vlčice, co měla zájem o pozornost vlčat, takže by ocenila, kdyby jej na chvíli zaměstnal někdo jiný, než ona, když Launee tak rychle zdrhla a nechala jí prcka na krku. S čímž samozřejmě nepočítala, ale pomalu se smiřovala s tím, že tu má každý dost jiných starostí, než se starat o tuláčka. Zatímco ona? Byla důchodkyně bez povinností, dokud by nikdo nezavelel jinak, takže to ostatně nejspíš opravdu zůstane na její hlavě. "Jen se jim ukaž, neboj se," ujistila ho pevným tónem, který byl sice zároveň ujištěním, že za ním stojí a je kdykoliv připravená ho chránit, na druhou stranu dala jasně najevo, že to má být bez námitek. Co si budeme, stále to byla ta Lyl, co si nebrala servítky. Dokázala na něj být ohleduplná jen s ohledem na prožité trauma a že potřebuje aspoň trochu něžného zacházení. Ale to ona moc neuměla. Snaha se ale cení, ne?
Maličký se tedy dal do seznamování a Zlatavá mezitím věnovala pohled Sheye. "Udivuje mě, že jsme na sebe ještě nenarazily, Sheyo," oslovila ji chladně, aby to mezi nimi tak nevázlo a souhlasně přikývla na Saturnovu otázku. "Před cestou do smečky spořádal celou koroptev - jen pírko z něho vypadlo - a pak se stihl nacpat ještě tady s Launee," ušklíbla se pobaveně. Apetit měl, to se muselo nechat. Atmosféra se uvolnila, aspoň na její vkus, takže se aspoň usadila, aby tady nestála napnutá jako struna.