Gallirea - Příspěvky uživatele

Lylwelin si dlouze povzdechla. „Uvidíme, co bude. Nějak to zvládneme, ne? My jsme silní a chytří, já samozřejmě víc,“ ušklíbla se. „a Launee je taky velmi schopná. Ale nehodlám se starat tolik o cizí, když musím o vlastní,“ pověděla. Jasně, byla ochotná opětovat Launee nějakou tu její péči, protože jí byla za posledních pár dní opravdu vděčná. Ale měl by ji vůbec zajímat zbytek? V tomhle ohledu uměla být dost krutá, bez toho, aniž by ji hlodaly výčitky svědomí. To spíše Sigy v ní vyvolával tu lepší stránku, stejně jako jejich mrňata. Nebýt jeho, byli by jí nejspíš ukradení úplně všichni. On v ní ty kusy ledu dokázal prolomit, ale že to taky trvalo! „Myslíš, že jeden z těch otravných bohů je schopný dát ti magii na přání? Máš ty nějakou?“ optala se. Muselo být až podezřelé, jak se posledních několik hodin pořád vyptává na magie. Nemluvila o tom sice s nějakým zapálením, ale bylo divný už jen to, že se zrovna ona ptala.
Za nedlouho dorazila Launee. Nikoho jiného bych taky ani nečekala, pomyslela si jízlivě. Pokývla na vlčici hlavou a přeměřila si ji zlatavými zraky. Byla nějaká naprdnutá. Ona to umí? Podivila se zlatavka a mávla ocasem v náznaku, že ji ráda vidí. Nejspíš. Navrhovala jim úkryt, po tom, co obdivovala, jak jejich vlčata vyrostli. Lyl se na svá vlčata ohlédla. Zjistila, že už se pomalu probouzejí a něco mezi sebou švitoří. Je čas na rošťárny, napadlo ji. Dělala, že si jich vůbec nevšimla. Stále upírala pohled na Launee. „Ani jsem netušila, že jsi gamma,“ utrousila potom. „Uhm, potřebuji sebou někoho schopného na lov. Takže Sigy by se postaral o vlčata a ty bys šla se mnou, hm?“ navrhla a zarazila se, když náhle něco zaslechla ve své hlavě.
Když zaslechla své a Sigyho jméno s tou novinkou, její výraz se zachmuřil, jako když z ničeho nic přijde bouřkový mrak a spustí řádnou melu. „Ne, vážně?“ pronesla sarkasticky ohledně lovu. „To by mě v životě nenapadlo, ty chytračko,“ hudrovala pořád podrážděně, věnovala Sigymu významný pohled, jakože si o tom promluví později a pomalu se rozešla směrem, kam viděla odejít své ratolesti. Ti poskakovali kolem ležícího vlčího těla. Skylieth, došlo zlatavce, když k nim přišla a postavila se nad bezvládnou alfu. „Nechte toho,“ pověděla poklidně vlčatům a elegantně se usadila. „Do mrtvol se nerýpe,“ poučila je chladným tónem, hledíc na Skylieth. Věděla, že není mrtvá. Ale brzy by být mohla, ne?

Zprahla ho varovným pohledem. „Žádné,“ odsekla rázně. Věděla, jen vtipkuje, každopádně mu muselo být jasné, jak moc velký je její smysl pro humor. Ovšem i nadále se s ním skromně mazlila, tudíž muselo být jasné, že se jí to nikterak nedotklo. Zvlášť, když ji ještě ujistil, že to byl jen vtip. Když ji potom začal poučovat, že mají chytit něco pořádného, zakroutila očima a hleděla na něm stylem, kdy se jí v očích zračil dotaz, zda tohle opravdu myslí vážně a ohledně nových členů si povzdechla. „Kdo by je asi tak přijal, nevíš?“ zeptala se sarkasticky a obtočila si ocas klasicky kolem zjizvené nohy. Bohužel neměla jizvy už jen na noze, na což často zapomínala, ale hned, jak si to uvědomila, měla sto chutí tu potvoru, co jí je udělala, najít a pořádně vykuchat. Neměla jsem ji tehdy nechat žít, usoudila. „Otázkou je, zda vůbec někdo přijde,“ odfrkla si potom otráveně, když stále nikdo nepřicházel. „Možná budu muset jít sama,“ dodala ještě zamyšleně. Ta myšlenka se jí líbila. Konečně nějaká samota a trochu toho toulání…
„S Launee to nějak zvládnete,“ konstatovala poklidně a pohlédla mu do očí. „Věřím ti,“ špitla a oblízla mu čenich. Pohledem zkontrolovala dvě spící kuličky. Přemýšlela, jestli za chvíli nebudou mít hlad, ale měla dojem, že z ní už nic moc nekápne. Vcelku pohubla, protože do jejich výživy dávala všechno a pro ni zbylo minimum. To maso bude opravdu potřeba. Musí se najíst, uznala potom. „Něco mě napadlo,“ pověděla potom, s pohledem někam před sebe. „Existuje nějaká magie… Která je proti magiím?“ zeptala se. Občas nad tím dumala.

Trhla pohledem k Sigymu, když konstatoval, že to bylo divné zrovna ve chvíli, kdy ona si to stejné pomyslela. Mávla ocasem a přikývla na souhlas. Pomalu se k němu přikradla a jemně se k němu přitiskla. Chtěla využít volné chvilky a projevit mu nějakou náklonnost, než se zase před ostatními začne chovat jako kus ledovce. „Dobře, to bys mohl,“ zamumlala potom ohledně návrhu, že pohlídá vlčata. Na jeden moment jí bodlo u srdce, že se od nich odloučí, takže si musela vsugerovat do hlavy, že Sigymu přeci může věřit. Vždyť by za ně dýchal možná mnohem ochotněji, jak já, pomyslela si. Věnovala mu dlouhý pohled do očí. „Také jsem zvědavá,“ pověděla. Byla si vědoma, že pro spoustu členů smečky to pro ně bude velké překvapení. V podstatě nebyli ani partneři, když je všichni viděli naposledy a po celou dobu březosti byli mimo smečku. Takže pokud jim to Launee neřekla, o ničem nemohli tušit. No co už, byli překvápko i pro nás, vzpomněla si.
Poté se pohrdavě ušklíbla. „Její pach je vyčpělý. Silně pochybuji, že tu byla,“ pověděla napruženě. Jejich alfa ji začínala opravdu vytáčet. Běhala si všude možně, aniž by byl les pořádně zajištěný. Do lesa přibrala kupu vlčat, o které se pořádně neměl kdo postarat, a jí to bylo evidentně ukradený, protože ona je hlídat nemusela. Zavrtěla nad tím hlavou. Chudák Launee si to tady všechno odskáče sama. Neměla by být alfa ona? napadlo ji.

Vykračovala si to za svojí rodinkou a sem tam její pohled střelil po okolí, zda se tu něco změnilo. Vypadalo to, že bylo vše při starém. Zároveň také kontrolovala okolí, ale většinu času spíše dávala pozor na jejich potomstvo, jelikož by vážně nerada, aby se utopilo v bažinách. Občas jí cukl koutek, když sledovala jejich zvídavost. Vypadalo to, že Heather bude velmi přemýšlivý a zvídavý typ, zatímco Flynn si nad ničím moc hlavu lámat nebude. Ale kdo ví, jak se jejich charaktery ještě vybarví, než vyrostou. „Hlavně, ať vás do močálů v žádném případě nenapadne lozit,“ zabručela ještě za nimi a když spatřila, že jsou na bezpečnějším místě, došla svého partnera, aby mohla jít podél jeho boku.
Vypadalo to, že mrňata se chystají spát. To pro zlatavou byla vždy úleva, protože začínala být stále rozpustilejší. „Já bych zatím zkusila s ostatními domluvit lov, ať se to Skylieth líbí nebo ne,“ řekla rázně. O svém povýšení a ani funkci nevěděla, ale lov byl potřeba. Byla tu spousta vlčat a hlavně tu byla ta její. Nemusela se o ostatní vůbec starat, ale když jejich alfa rezignovala, museli nějak držet při sobě. „Auuuuuuuuuu!“ zavyla společně se Sigym melodicky, čímž tak nějak kompenzovala ten jeho podivný skřek. Zajimalo by mě, kdo ho to vůbec učil,“ pomyslela si pobaveně. Pak už jen stačilo vyčkávat, zda někdo dorazí. No místo toho dorazil nějaký cizák. Zlatavka se postavila ochranitelsky nad svá vlčata a bezděky se jí naježil kožich na týle. Zvlášť když zase zaslechla to jméno. Co s tou Styx pořád má? píchnul ji osten žárlivosti. Vlk ovšem odešel rychle, jako přišel. Divný.

Flynn nebyl úplně nadšený z toho, že ho matka nese. Ta jeho bujaré výlevy ale z chladným klidem ignorovala. Prošla místem, kde jindy byl závoj vody a upřela zraky na Arcanuse, který začal mluvit. Pomalu svého syna pustila ze zubů, aby se jim mohl Sigy věnovat, zatímco poslouchala tmavého mohutného vlka. Sem tam střelila ostražitým pohledem k vlčatům, které jejich otec učil žrát maso. Byla ráda, že má partnera, který se tak nějak zhostil výchovy. Ona by to určitě zvládla taky, ale ne s takovou dávkou trpělivosti. Takže byla v podstatě vděčná, že se toho Sigy bez problémů ujal sám. Přikývla na vše důležité, co jí Arcanus řekl. Bylo jí to tak nějak jasné, takže neměla další otázky, dokud sama něco nevyzkouší. „Díky, uvidíme, zda z toho něco bude,“ pověděla poklidně a švihla ocasem.
Krátkým pokývnutím hlavy se rozloučila s Arcanusem a poté se podívala na svého partnera. Vypadal, že je opravdu rozhodnutý jít do smečky. Povzdechla si a chladným zrakem sledovala, jak se všichni tři dali do pohybu. Uzavřela jejich skupinku jako poslední, aby nad vlčaty měla stálý dohled a doufala, že ani jedno z vlčat nebude muset zachraňovat z nehezkých nástrah Maharu. Nemuselo by to pro tak malá vlčata skončit dobře. Při té myšlence se zlatavce stáhl žaludek a polkla. Byla stále ve střehu a oči měla na šťopkách, nejen kvůli vlčici, před kterou je varoval Arcanus, ale v podstatě i před vlastní smečkou.

//-> Mahar

Lyl sjela pohledem na dcerku, která se začala o magie zajímat. „Na to máš času dost,“ zavrčela na ni přísně. Nestála o to, aby si její mrňata motala hlavu s magií. Sama tomu do dnešních dnů nevěnovala žádnou pozornost. Ale teď byl čas se to naučit. Zvlášť, když tolik riskovala a šla s prosíkem za Smrtí a teď slyšela ty dva, jak se baví o nějaké vlčici, co údajně vlčata krade. Rozcupovala bych ji na milion kousíčků, pomyslela si. Ale věděla, že se Sigym to bude těžké. Ten s tou vlčicí měl očividně dobrou zkušenost. Bude ji sluníčkářsky bránit, napadlo ji a jízlivě se sama pro sebe ušklíbla. Překvapilo ji ovšem, že vlčata začala žvatlat. Měla z toho radost, která ovšem přes její chladný výraz nešla znát.
Nabídla Flynnovi mléčný bar. Měli by začít pomalu žrát maso, napadlo ji a začala poslouchat Arcanuse. Ten jí potvrdil, že to byla magie iluzí a prý se s touto magií dá protivník zmást, nebo přivodit nějakou nevolnost. Zaujatě zastříhala ušima. „Jak tu magii používáš? To se soustředíš na to, co přesně chceš vykouzlit?“ zeptala se a pomalu se zvedla, když mrňous naplnil své bříško a viděla, jak rozhodně Sigy zvedá Heather ze země, že je na čase jít do Maharu. „Tak jo,“ zabručela nepříliš nadšeně a vzala si Flynna do zubů. Vydala se ven z jejich útočiště a užívala si pocit, že se konečně do vchodu vejde bez obtíží.

//-> Kaskády

Lylwelin přivřela zlatavé oči, když zaslechla, že se baví o nějaké vlčici, která napadá vlčata. Ještě, že jsem k té Smrti přeci jen zašla, napadlo ji. Jen v tichosti odpočívala opodál. Moc se do rozhovoru nezapojovala, byla ráda, že má chvíli klidu a to i od prcků. Už to byli pěkní neřádi, jak se zdálo. Cupovali kde, co mohli a byli stále něčím zaujatí. Měli bychom je vzít už ven, uznala. Potom její uši zaujatě vystřelily směrem k veverce, která se zde objevila. Bylo to z ničeho nic. Magie, pomyslela si zhnuseně a uši zase přitiskla rozmrzele zpět k hlavě. Potom jí ale něco došlo. Zvlášť, když se Arcanus ptal prcků, zda jim už rodiče vyprávěli o magiích. Ti byli momentálně úplně paf z onoho tvora, co se zde objevil a pak se zase vytratil, takže spíše chodili po Útočišti a hledali, než že by vlkovi věnovali příliš pozornosti.
„Když jsme u těch magií, to byly iluze?“ zeptala se náhle zpoza svého stínu, ze kterého se nakonec vynořila, a nakonec to vypadalo, že to bude ona, kdo se chce učit o magiích. To už se s ní ale začala vítat i vlčata, jako kdyby ji neviděli dny a dychtili dělat to samé, co jejich matka. „Dá se s ní i nějak účinně bránit? Potřebovala bych něco naučit,“ podívala se chladným pohledem Arcovi do očí, jako kdyby na tom závisel celý její život.

//Klasicky nestíhám do práce, tak jen v rychlosti :D

Poslouchala Sigyho a musela nad tím protočit oči. On se vážně hodlá obklopovat cizími parchanty? Je to opravdu sluníčkářský trouba, pomyslela si a sledovala Flynna, který vstal a šel si vybíjet svou energii na zajíce. Tohle bude pěkný darebák, napadlo zlatavku, když ho sledovala. U všeho byl a jednal tak nějak… Agresivně? Že by po mamince? Napadlo ji poklidně. Bouchla ocasem o zem a pohledem zkontrolovala Heather. Ta stále spokojeně spala. Lyl jí něžně olízla malé ouško. Do jejich dalšího rozhovoru se nezapojovala, protože k tomu neměla tak nějak co říct. Ohledně smečky musela svou plnou důvěru svěřit Sigymu, protože on to tady měl více pod tlapkou, co se týkalo smeček.
Za nedlouho se probudila i malá princezna. Byla velmi zaujata Arcanusem, ke kterému přišla a zkoumavě packou drbla do té jeho. Ovšem polekala se, a jak couvla, upadla vtipně na své malé pozadíčko. Lyl se poušklíbla a konečně vstala, aby se protáhla. Oklepala se od částeček větví, a kdo ví čeho ještě, co na sebe stihla nabrat, nebo na ni napadalo a přesunula se na jiné místo, kde se usadila. Vyhledala stín, kde měla zároveň dobrý přehled o tom, co se kde dělo. Hlavně pak tak, aby měla co nejlepší výhled na mrňouse, kteří se evidentně rozhodli terorizovat všechno, co jim přišlo do cesty. Ona byla ráda, že od nich má klid.

Podívala se směrem, o kterém Sigy mluvil. „Léčivé bylinky?“ zopakovala. „Jo, proč ne,“ odsouhlasila to potom. Jelikož byla královna rvaček, něco léčivého rozhodně přišlo vhod. A kdo ví, co ji čekalo, až se bude muset zastávat svých malých výtržníků. Nebo zase narazí na někoho podobného, jako byla Ilenie. Té ještě nedarovala ty jizvy, co jí způsobila na uchu a oku. Pomsta byla jistá, časem. Poté odkývala, že se jde protáhnout, opětovala mu oblíznutí a pohledem zkontrolovala své potomky, když odešel. Na chvíli se jí podařilo usnout taky, ale byl to bdělý spánek. Ačkoliv měli úžasný úkryt, byla stále ve střehu.
Za nedlouho zaslechla hlasy. V jednom spolehlivě poznala svého partnera a druhý jí byl také povědomý. Flynn s Heather už se také začali nespokojeně vrtět a za nedlouho se rozhodli, že se přiospalý vrhnou do jídla. Zlatavá přesunula pohled ke vchodu, ze kterého se vynořil Sigy a hlásil jí, že mají návštěvu. Věnovala mu krátký pohled do očí a přikývla. Zaslechla Arcanusův dobrý nápad, že by se to zde mohlo nějak zastřešit pomocí rostlinstva. To není špatný nápad, pochválila ho v hlavě. Po pravdě nad tím chvílemi taky přemýšlela. Do teď jim počasí přálo, ale co až začne pršet? Kývla na černého vlka hlavou v pozdravu a také v díku za zajíce. Jestli mi takhle každý bude nosit jídlo, budu ochotná porodit Sigymu klidně i dvacet prcků, napadlo ji pobaveně. Byla sice dost samostatná, ale nebyl nad ten pocit, že ji někdo obskakuje. „Naštěstí ano. Zdá se, že prospívají,“ odpověděla, aby se trochu zapojila do konverzace, ovšem její přístup byl odměřený, jako ke všem cizím.
Zaujal ji další návrh cizí alfy. Střihla uchem a podívala se z Arcanuse na Sigyho. Úplně si nedovedla představit, jak by to fungovalo, ale ten vlk jí byl sympatický. Rozhodně vypadal důvěryhodněji, jako Skylieth. Navíc odtušila, že s jeho partnerkou mají smečku skvěle zmáknutou a fungují jako mají, což se o její alfě nedalo říct ani z daleka.

Vlčata si hrála s jejich otcem, ale Heather to za chvíli zase přestalo bavit a jala se útoků na Zlatavku. Ta se tedy nechala ukecat sem tam do ní jemně strčila čumákem, nebo packou v náznaku obrany. To se maličké líbilo a o to víc na svou mámu dorážela, přičemž u toho poměrně vtipně vrčela. Potom ale už byla vyčerpaná a k mámě smířlivě ulehla. To samé se za nedlouho stalo s Flynnem, kterého Sigy donesl. „Ani se mi tam s nimi teď nechce,“ pověděla a přejela oba pohledem. Byli tak sladcí, když spali. „Chci si je užít,“ přiznala potom. Nikdy by nevěřila tomu, jak ráda bude matkou. Sice byla chladná jako kus ledovce, ale ty prcky nosila nějakou dobu pod srdcem, do kterého se jí pevně zaryly. Byli její a neměla důvod se k nim chovat odtažitě.
Ihned uvítala společnost i svého partnera. Přitiskla se k němu a položila si hlavu na jeho krk. „Určitě, souhlasím. Kdyby chtěl, může se na svá vnoučata přijít podívat,“ navrhla potom tiše. Netušila, že sám má teď plné tlapky práce s nevlastními sourozenci Sigyho. Ani ve snu by ji to nenapadlo.

Sledovala Sigyho s Flynnem a v očích se jí zračilo pobavení. Maličkému se očividně tátovo divadlo líbilo a o to více na něj začal dorážet. Zvlášť, když se Sigyho zmocnil takovým způsobem, že se sesul k zemi! Dorážel na jeho uši, packy, na všechno, co tak nějak přečnívalo. Vrtěl u toho nadšeně ocasem. Byl samozřejmě stále nemotorný, což mu dodávalo na roztomilosti při tom všem. Heather se mezi tím dožadovala pozornosti u zlatavky, která se jala jí pořádně vyčistit kožíšek. Začínalo s nimi být veselo. „Do nedávna to vypadalo, že mám spíše mateřskou dovolenou,“ podotkla s úšklebkem a zastříhala ušima. Neměla obavy, že by někdo přišel. Nikdo tady o tom nevěděl, kromě Launee a u té doufala, že je nikomu nechtěnému nevyzradí. Vodopád přes vstup jim dělal v podstatě i protihlukovou stěnu, takže nemohli jít zvenčí slyšet. Byla spokojená s tím, že byli tady. Bylo to lepší, než aby jejich potomky musela hlídat ve smečkovém úkrytu, kde se míhala spousta vlků. A hlavně ta cizí vlčata, která stále nějak nemohla přenést přes srdce.
Heather očividně už nebavilo být operovávaná matkou a začala zaujatě sledovat brášku. Potom se zvedla, chvíli nejspíš přemýšlela, nebo snad něco plánovala a z ničeho nic se rozeběhla a šla následovat Flynna v terorizaci Sigyho. Lyl si s úlevou položila hlavu na tlapky. Bylo zvláštní je u sebe nemít, ale zároveň to byla i úleva. Byla najednou volná. Neměla ovšem kupodivu žádnou potřebu se třeba trochu potoulat v okolí. Byla spíše unavená, tak se jala odpočinku.

Pomalu dojedla a kousek nechala Sigymu. Byla trochu sobecká, protože mu toho nezbylo tolik, co snědla ona, ale odtušila, že to sama momentálně potřebuje nejvíce a přála si, aby ti mrňouskové byli opravdu silní. A to bez pořádného jídla nepůjde. Zatímco je čumákem kočírovala, protože už se měli dost k životu, poslouchala rozhovor Launee a Sigyho. Propálila vlčici pohledem. V něčem měla samozřejmě pravdu, ale to, že nemusejí čekat na povel alfy, aby sami něco uskutečnili, ji trochu naštvalo. Nešlo jí o to, aby jim alfa běžela za zadkem, když budou lovit, ale takhle už mohli být rovnou banda tuláků žijící v lese. Než však stačila něco namítnout, měla se Launee k odchodu. Navíc ji zrovna zase hezky zaměstnávala vlčí slečna, která se rozhodla, že ji zaujalo mámino ucho. Chvíli skláněla hlavu a nechávala si ho ožužlávat, ale když byla už moc dotěrná, varovala ji, stejně jako předtím Flynna, podrážděným zabručením a hlavu zvedla.
„Díky Launee,“ stihla se pak rozloučit ještě odtažitě a podívala se k Sigymu. Podal krásný návrh na jméno. Zlatavce zase roztál ledový pohled a přikývla. „To je skvělé!“ pochválila. Kdo by to byl řekl, že se jí někdy někdo s něčím zavděčí, že? To jméno bylo delší, elegantní a… Prostě se jí líbilo. To bylo to správné jméno pro její dceru. Po očku sledovala, jak se Flynn nenápadně blíží k jeho otci. Tohle vypadá na dost vážný útok, napadlo ji potom pobaveně. Vyčkávala, co se bude dít dále. Maličký se plížil směrem k Sigymu, dokud nebyl blízko u něj a pak s vtipným zvukem, co připomínalo zavrčení, vystartoval po jeho ocasu. Hotový lovec, napadlo ji, když k sobě přivinula Heather, která po jejím „okřiknutí“ měla tulivou náladu.

Souhlasně přikývla. Nemělo cenu se teď stresovat něčím, co šlo mimo ně. Byli teď jinde, tak co řešit situaci, která se děla vedle. Hladově se pustila do masa, které přinesla Launee. Vděčně na ni kývla hlavou a jen mlčky, zatímco jedla, poslouchala ty dva při rozhovoru. Sigy se přel, že tam je mnoho vlčat a musela s ním být za jedno. Také by nedopustila, aby jejich vlčata trpěli na úkor jiných vlčat a také na nespolehlivost alfy. A celkově smečka fungovala jaksi divně, každý si dělal, co chtěl a lov zažila také jen, když se do smečky přidali. Pak ani jednou. V zimě musela jít ulovit sama, aby se vlci ze smečky mohli jít najíst a to i přesto, že na alfu s lovem apelovala. Ta to ale měla očividně na háku. Jako všechno, co se ve smečce dělo, očividně.
Launee pak začala navrhovat jména. Zlatavka si je všechny začala přehrávat v hlavě. „Hmm… Chtělo by to něco delšího,“ pověděla nakonec. Flynn byl krátce, takže tak nějak po Sigym, takže bylo na řadě dlouhé jméno po ní. Pustila se zase do jídla a rozjímala, co vlastně bude s jejich životem. Vlčata porodila mimo smečku, očividně měla mimo smečku vyrůstat, aspoň v následujících několika dnech a celkově... Uvažovala nad tím, že mimo smečku stráví ještě hodně dlouhou dobu. Povšimla si ovšem, že prcci už nejsou tak nešikovní, jako byli před pár dny a možná, že už začínali i vidět? Nebyla si jistá. Ale rozhodli se, že se jí budou sápat po čumáku, takže ji rušili u jídla. Trochu nespokojeně zabručela a čumákem jedno z drzých vlčat oddělala trošku dál. Povšimla si, že se jedná právě o kloučka. Pobaveně se ušklíbla během toho, co žvýkala sousto masa.

Poměrně ji zaskočilo, že s ní Sigy souhlasil. Na druhou stranu se jí i dost ulevilo. Čekala, že bude dělat scény, nebo jí něco vyčítat, ale nic takového se nedělo. Byla stále plná emocí, proto na něj koukala poměrně rozněžnělým způsobem, když se jí v hlavě točila zase spousta myšlenek. Nechápu, že jsem ho mohla tak dlouho přehlížet. Vždyť by pro mě udělal cokoliv. Je… Je úžasný, probrala se z myšlenek a zase ho začala poslouchat. Znepokojeně se zamračila. „I kdybych tu smečku měla vést sama, konečná to nebude,“ pověděla pak pevně a do výrazu se jí dostala klasická kamenná tvář. „Navíc, Launee je sice hodná, ale jí bych třeba svou důvěru po tom všem v poslední době klidně svěřila,“ pronesla potom a celý její výraz zcela zdrsněl, když začal povídat o tom, že by se jejich vlčata musela rvát o jídlo s dalšími vlčaty. „V žádném případě,“ zavrčela a ohlédla se na své uzlíčky radosti, když na její projev nespokojeně zakňučela. Zase se probouzela, aby se najedla. Zaslechla přibližující se kroky.
Bezděky se jí naježila srst a upřeně se zahleděla k východu. Ucítila krev, ale určitě ne vlčí, a tak uznala, že se jedná o Launee, což se nakonec potvrdilo. Sama byla rozhodnutá, že o jídlo se nikdo rvát nebude. Důkazem jí byla flákota masa, co přinesla. Lyl na ni vděčně kývla hlavou. „Klučíka jsem pojmenovala Flynn… Holčička zatím jméno nedostala. Máš nějaký návrh, Launee?“ zeptala se jí, sice chladným tónem, ale samotná otázka od ní musela být až šokující. Ale proč si nevyslechnout nějaký návrh i od někoho jiného, že? Navíc Launee si to zasloužila, když je pomohla přivést na svět. Zlatavka přivřela oči, když si povšimla, že Launee je nějaká… Jiná? Sjela ji pohledem, ale nemohla přímo zjistit, oč jde.

Vypadalo to, že Sigy si není úplně jistý, jak by jejich malou pojmenoval. Lylwelin se přetočila na břicho, když ti malí konečně nejedli a přestali ji na břiše lechtat. Položila si hlavu znaveně na tlapky. Porod byl náročný a ta nekončící noc byla také únavná. „Nechám to na tobě,“ pověděla s táhlým zívnutím. Chtěla se zeptat, jak to teda dopadlo se Skylieth, ačkoliv ji Launee ujišťovala, že to bude v pohodě. Byla u toho taky? zeptala se sama sebe, ale rozhodla se, že si smečkou nebude kazit náladu. „Docela jsem si vlky u nás oblíbila, ale asi to opravdu není život pro mě, Sigy,“ vyšlo z ní potom narovinu a hlavu zase zvedla. Asi to neměla vytahovat hned po tom, co mu porodila vlčata. Věděla, že on je smečkový typ, ale… „Já z toho mám poslední dobou prostě špatný pocit,“ pokračovala a pohledem zkontrolovala malé spící kuličky. „Skylieth je podle mě nespolehlivá a já nechci být pod záštitou někoho takového, ačkoliv vím, že se na nikoho… Uhm, krom tebe… Spoléhat nemusím, prostě mi to vadí,“ svěřila se mu se svými pocity ohledně jejich nynějšího domova. Třeba v Launee měla jistotu, že jí pomůže, ale chudina těch vlčat měla na krku až až. Tu vlčici si ovšem docela dost oblíbila. Úplně jiným způsobem, než třeba takovou Lucy. S tou byla sranda, Launee byla jiná, taková… Dobrosrdečná, ale hlavně rozumná. To se Lyl líbilo.