Gallirea - Příspěvky uživatele

Lyl znepokojeně zabručela. Byla zachmuřená v zamyšlení. „Mhm, takže není jistota, zda se nevrátí,“ pověděla potom a upřela pohled na vlčata. Heather nejspíš spala, zatímco Flynn si hrál s tím nedomrletem. To si opravdu nemohl najít lepšího kamaráda na hraní? Mahar plný vlčat a on se přicucne k takovému moulovi, od kterého se nic nenaučí, pomyslela si. Nakonec vrátila pohled zpět na Sigyho a láskyplně se mu otřela o krk. „Hlavně, že jsi v pořádku,“ špitla mu potom do ucha. Do Maharu už je nikdo nenutil se vracet. A rozhodně to nehodlala podstupovat s vlčaty, už ne. „Je na čase je vzít pryč, dokud z toho nejsou ještě úplně tak moudří a mají šanci se v novém domově více adaptovat,“ řekla zase tiše.
Vypadalo to, že Sigy je ze Skylieth dokonce i smutný. Lyl to obešla kamenným výrazem a odvrácením pohledu. Potom k němu natočila ucho a pozorně jej poslouchala. „Lov bych i zvládla, ale je tu spousta jiných nástrah. Připadalo mi jednoduché být tulákem, dokud… Dokud nepřišli na svět oni. Teď se na to dívám jinak,“ pověděla zcela upřímně a vyposlechla si informace o nynějších smečkách. V té jižní jsme tehdy měli dovolené strávit noc. Byla tam ta nepříjemná zrzka, která nás nedávno navštívila tady, došlo jí. Tam tedy být nechtěla. Nedopadlo by to dobře. „Mohla bych se do té Borůvkové zajít podívat a promluvit si s někým,“ nabídla se potom. Kdo by to byl řekl, že se jí bude chtít řešit takovéto věci.

Nechala si líbit olíznutí od Sigyho. Byla ráda, že je zase tady. „Byli hodní,“ ujistila svého partnera ihned. To on vypadal unaveně, čemuž se nedivila a sama byla zvědavá, co se ve smečce dělo. Muselo to být zajímavé. Jistě by byla raději tam, než si hrála na dobrou matku tady, ale byla ráda, že zvládla své potomky nějak udržet naživu aspoň po dobu Sigyho nepřítomnosti. A jako bonus ještě jedno cizí vlče k tomu. „Co tam vlastně bylo?“ zeptala se zvídavě a bez váhání mu opětovala kousnutí. Bylo to spíš jen takové škádlivé přejetí zoubky po jeho uchu. V očích jí šibalsky zajiskřilo, když se pak podívala do těch jeho. S dlouhým výdechem se k němu trochu natiskla, aby si užila aspoň trochu jeho přítomnosti.
„Skylieth není v ideální kondici na alfu, to i já jsem na tom lépe,“ podotkla potom zachmuřeně. „Hranice nejsou značené, protože mi dala bídný post lovce. Nehodlám lovit ve skupině. S nikým se nedá domluvit. Vlci si tam teda chodí, jak se jim zachce a když tam není potopa, je tam nějaká… Ještěrka,“ utrousila suše. To Flynn povídal, že tam byla nějaká ještěrka. Zlatavka úplně netušila, co přesně to mělo být, tak se výjimečně držela slov svého syna. I když je to jednoduchý trouba. Po kom je vlastně tak jednoduchý? Napadlo ji. „Co jiná smečka? Jako tuláci to… Asi bychom to dali, ale bylo by to o hubu. Skylieth jistě ví, že jsem ji chtěla dorazit. Vlci neumí držet jazyk za zuby. A hodně u mě klesla. Nemůžu ji brát jako alfu, nejde to,“ sdělila potom zcela upřímně.

Její zlatavé zraky padly na Heather, která měla starosti o Sigyho. Také je měla, ale nedávala klasicky nic najevo. Tvářila se jako vždy, jako kámen. „Bude v pořádku, neboj,“ ujistila ji poklidným tónem. Obě vlčata si u sebe schovávala, dokud nepřestalo pršet. Pak se od nich odtáhla a podívala se s očekáváním k východu. Doufala, že Sigy dorazí brzy. „To víš, že půjde. Musíme vás s někým seznámit,“ vyzradila tajemně. Doufala, že ve vlčeti vzbudí zvědavost a velké očekávání. Ale tak zrovna u její dcery nebyl problém ji něčím zaujmout. Vypadalo to, že Flynn ani netuší, že tu jejich otec není. Zlatavka se musela ušklíbnout a mávnout ocasem, ale to už zahlédla, co dělá to cizí vlče, jehož jméno ani neznala. Dloubla do něj čumákem.
„Hej, to je tvoje hnáta. Nemyslim si, že je dobrý nápad do ní takhle hryzat,“ poučila ho chladným tónem. Měla k němu rozhodně jiný přístup, než k vlastním vlčatům. Na druhou stranu když už dávala pozor na dvě, proč ne na další. Ale nakonec se toho ujmul její syn, který vyhlásil kousanou. Lylwelin protočila oči a podívala se k východu, kde konečně zaslechla kroky. Našpicovala uši, a když zahlédla svého druha, s úlevou se posadila. „Divím se, že byla schopna,“ pověděla hořce a opětovala Sigymu pohled. Nad čím přemýšlí? No, to je jedno, zavrhla přemýšlení nad hlavou Sigyho a přesunula se k němu blíže. „Nehodlám to dál trpět,“ řekla mu polohlasem, aby vlčata nic neslyšela. „V Maharu není bezpečno.“

Vypadalo to, že se jí podařilo úspěšně dostat všechna vlčata do úkrytu. To, které nebylo její, se najednou probralo a zdálo se, že je trochu zmatené. Nedivím se, musí si připadat, jako kdyby ho někdo teleportoval, napadlo ji. Odložila Raystera na zem, když se začal tak hrozně smát. Sjela ho pohledem, který zcela jasně dával najevo, že přemýšlí, jestli je vůbec v pořádku. Vlče by se mělo bouře bát, ne? Ale tohle to asi mělo obráceně. Ani její ratolesti se netvářili, že by je to zaskočilo. Byla stále fascinována odvahou svých vlčat. Byla si téměř jistá, že po ní zdědili v tomto ohledu hodně. Zdálo se ovšem, že postupem noci se bouře umírňuje. Čumákem vlčata popohnala aspoň pod skalní výklenek, který by mohl aspoň trochu poskytnout zástřeší před deštěm, a obě své ratolesti si tlapkou přitáhla ke své zlatavé srsti, aby je mohla chránit vlastním tělem a hlavně zahřívat.
Její zlaté zraky sklouzly k Flynnovi, který se tak obětavě staral o sestru. Kéž bych tohle zažila, napadlo ji. Stesk po sourozencích postupem let slábl, zvlášť když si je pořádně ani nepamatovala, ale úzkost z toho hrozivého zážitku, kdy o sourozence přišla, měla stále zařezaný hluboko v sobě. „Mamka v poho,“ odpověděla s rázným kývnutím hlavy svému synovi. Oblízla jeho tvář. „Jsi šikovný a odvážný kluk,“ pochválila ho potom. „Hezky se staráš o sestru,“ dodala. Musela v něm tohle chování podporovat. Na Heather jen spiklenecky mrkla a jemně cukla koutkem. Měl to být nějaký náznak úsměvu.

Lylwelin se podívala na Heather a přikývla. „Táta to jistě nějak vyřeší, zlatíčko, je to statečný vlk,“ pověděla jí s ledovým klidem, navzdory tomu, že její žaludek se stahoval nervozitou a srdce se jí málem rozskočilo. Nerada ho v tom nechávala, byl fakt, že by mu nejraději šla pomoct, na druhou stranu brala vážně i varování Arcanuse, který mluvil o jakési vlčici a jejích příbuzných, co kradou, či snad dokonce žerou vlčata a nehodlala své malé neřesti spouštět z očí, zvlášť mimo území smečky. Dělám, jako kdyby ta nechráněná smečka byla nějaká ocelová klec. Teď tam máme narušitele beztak kvůli tomu, pomyslela si napruženě. Z myšlenek ale přešla s pozorností na Heather a Flynna. „Ano, jsi šikovný,“ odpověděla, duchem tak nějak mimo, protože nevěděla, co že přesně to měl najít. Vypadalo to, že Heather zvolila jakousi taktiku, jak by Flynna zabavila, aby zde zůstal. Je chytrá po mě a taktická po otci, napadlo ji. Přivřela oči a sledovala, jak se derou ke vchodu do úkrytu. Zahrávala si s myšlenkou, že by přeci jen šla Sigymu pomoci, když se malá dokázala takhle o bratra postarat, ale nemohla překousnout myšlenku, že jejich útočiště přeci jen někdo najde a své ratolesti po návratu najde mrtvé, nebo nedejbože nenajde vůbec.
Zamračila se a švihla ocasem. Naposledy se dlouze podívala k Maharu a pak vzala Raystera znovu do tlamy. Těšila se, až ho odloží a nebude se s ním už muset tahat. Taky už nepatřil k nejmenším, i když na sobě nic moc neměl. Měl by ho někdo pořádně vykrmit, napadlo ji, když se za vlčaty přesouvala do útočiště. Zůstala stát hřbetem pod slabším proudem vodopádku, aby tak ochránila vlčata před prudkými nárazy vody a umožnila jim tak volnější přístup.

//-> Útočiště

//<- Močály

Když běžela směrem k útočišti s Raysterem v tlamě, povšimla si, že Sigy zase běží zpět. Zprvu si myslela, že běží jí naproti, ale ihned jí došlo, o co jde. Chce jít opravdu do močálů řešit ten problém. Jak si tak vlastně uvědomila, ani nevěděla, oč jde. Ale moc dobrý pocit z toho neměla. Odložila spící vlče na zem. Ten má ale tvrdé spaní, napadlo ji. "Dávej na sebe pozor," požádala svého partnera jemným tónem. Takovým, který od ní málo kdy slyšel, nebo uslyší. Ale už byla poučena o tom, jaké "štěstí" její druh má a měla o něm právem obavy. Věnovala mu prosebný pohled, který výjimečně nebyl pln chladu, vzala zase prcka do zubů a rychle vyrazila za svými vlčaty.
Ulevilo se jí, když se spatřila. "Heather, Flynne," oslovila je, když zase Raystera odložila. Ty vole, není náhodou po smrti? napadlo ji, ale pak si odkašlala a podívala se na potomstvo. "Půjdeme na tátu počkat do útočiště, ano? Trochu si odpočinete, počkáme, až se vzbudí tady... Ten..." Jak se to nedomrle sakra jmenuje? "Tady ten a vyrazíme na výlet, jo?" dořekla nakonec, hrda sama na sebe, že to nějak zvládla. Pohodila čumákem směrem k útočišti, aby vlčata popohnala k pohybu.

Chladným pohledem sjela Flynna, který si nárokoval Skylieth. Tiše si povzdechla a zakroutila hlavou, přičemž svůj pohled přesunula na Skylieth, která ji začala poučovat o tom, že má na vlčata dávat pozor. „Neměj obavy,“ odpověděla suše. Sama věděla nejlépe, jak se o ně postarat. Ona byla matkou, ne Skylieth. Navíc, sice byla alfa, ale to pořád neměnilo nic na tom, že zlatavka nesnášela, když jí někdo říkal, co má dělat. Naštěstí zůstala ledově klidná.
Sigy šel vyřídit nějaké vetřelce, zatímco ona zde zůstala sama s vlčaty a Skylieth. To naštěstí netrvalo dlouho, protože se vyřítil Sigy a volal na ni. Zaujatě zastříhala oušky, když slyšela o něčem nebezpečném, ale její touha po adrenalinu byla ihned sražena k zemi, když viděla své uzlíčky radosti. Tady se sranda konat nebude, napadlo ji. Zůstala koukat, jak její partner jejich potomstvo rychle zpacifikoval. Lylwelin se dlouze zůstala dívat na Raystera, ke kterému se následně rozešla, vzala ho do tlamy, ať spal nebo ne a následovala svou rodinu. Skylieth nechala beze slov za sebou. Ať si tentokrát vyřeší problém sama.

//-> Kaskády

Sigy odpověděl, že je na tom jeho tlapka lépe. Podezřívavě přivřela oči a vražedně se podívala do těch jeho. Nakonec ale padl zajímavý návrh, který její hlavu zaměstnal více. Výprava na sever zněla jako dobrý nápad, navíc bylo Zlatavce v severském kožichu už řádné horko, proto by zchlazení na severu docela dost ocenila. Krátce zamávala ocasem. „Také bych šla,“ řekla, jelikož netušila, zda s ní Sigy také počítal, nebo chtěl vzít pouze vlčata a ji tady nechat se Skylieth, na kterou obrátila své chladné zraky. Flynn byl v zápětí u ní a začal cenit zuby. To je můj kluk, pomyslela si spokojeně. Viděla, že i Heather se snažila tvářit přísně, zatímco se skrývala u Sigyho. Jo, jsou úžasní, napadlo ji ještě a ušklíbla se na svou dceru. „Vypadá to, že jí je lépe,“ odpověděla jí na otázku.
Sigy se k ní raději také přiblížil, jako kdyby ji chtěl chytnout za kožich, aby náhodou po alfě nevylétla. Nic takového ovšem Lylwelin neměla v plánu. Alfa byla sice stále evidentně zesláblá, takže nějaká šance na výhru by byla, ale už na ni po omluvě a nevyřčeného přijetí jejích vlčat nebyla zas tak naštvaná. To přihlouplé vlče tady někde stále přicmrndávalo a otravovalo Flynna, zatímco Skylieth pokládala čím dál otravnější otázky. „Nikdo nechtěl jít. Respektive, Launee nedávno kořist dotáhla a měla toho poslední dobou tak moc, že se rozhodla odejít s Therionem… Nevím kam,“ uvedla ji do situace. „Chtěli bychom teď vyrazit s vlčaty na sever, zaslouží si už poznat i jiná území, než močály,“ odpověděla pak ohledně toho, že by se Skyl přidala. Jistě by za jiných okolností šla, ale… Její vlčata jí upřímně byla prostě přednější.

„Po močálech?“ zeptala se a sjela svá vlčata pohledem. Nezdálo se jí, že by je bavilo chodit po močálech. Jistě už je svrběly tlapky a chtěli jít někam ven. Stoprocentně budou v tomhle po mě, usmyslela si. Podívala se na švidravé vlče, o kterém mluvil Flynn. Prý je to jeho kamarád a zbytek toho jeho otravného žvatlání mu snad ani nerozuměla. Pouze nad ním protočila otráveně očima a sledovala cizí vlče, jak doráží na to její, aby si šli hrát na kousanou. To znělo docela jako sranda, až na to, že to cizí vlče už bylo o něco starší a Lylka si nebyla jistá, jestli bude dostatečně inteligentní na to, aby Flynna nezranil. „Ale zůstanete tady,“ zavrčela přísně, když nakonec syna ze svých očistných spárů pustila.
Otočila se na Sigyho a zvedla se do sedu. „Mhm,“ zabručela potom nespokojeně, když navrhoval, že by mohli vzít na lov Skylieth. „Záleží, jestli na to bude mít dostatek sil,“ utrousila potom suše. Úplně se tomu nebránila, ale záleželo jí spíš na tom, aby je u toho nikdo nebrzdil. „A co ta tvoje tlapa?“ zeptala se následně. To by byl taky asi hodně zajímavý lov, pomyslela si potom a dlouze si povzdechla. „Moc toho nenapovídala,“ odpověděla rychle, protože nedaleko nich zahlédla pohyb. Okamžitě chladným pohledem zkontrolovala, kde se nachází Heather a Flynn. Zrovna po otázkách dcerky chtěla navrhnout, že by je mohli vzít mimo močály, ale vypadalo to, že se je rozhodla alfa poctít svojí návštěvou. Zlatavka se zvedla, no vypadalo to, že Skylieth už nepůjde blíže. Měla zajímavý postoj a tak celkově byla jakási… Nezvykle rozpačitá, až z ní nakonec vylezla omluva. Lylwelin si první myslela, že je to snad omluva za to, jak odignorovala jejich vlčata, ale po následné reakci na jejich zlatohnědé sluníčka tomu tak nejspíš nebylo.
Stiskla zuby k sobě a polkla ostré poznámky. Ale… Přeci jen to byla Lylwelin. „To by mělo,“ sykla potom chladně a pevně se podívala Skyl do očí. „Každopádně se bez tebe smečka obešla a všechno to byla velká zásluha Launee,“ vyšvihla okamžitě vlčici, aby bylo jasné, kdo si zaslouží největší zásluhy. Pak se odmlčela, protože nebyla potřeba říkat nic víc. Vypadalo to, že nepřišla zakousnout jejich vlčata, ale měla opravdu zájem se s nimi v klidu pobavit. To sice jedovatě chladná zlatavka úplně ocenit neuměla, na druhou stranu nebyla hloupá, aby si někoho nevyslechla.

Vyprovodila cizinku nevraživým pohledem. Já doufám, že už se nikdy neuvidíme, ty přátelská flundro, pomyslela si nevraživě a zastříhala ušima. Zdálo se jí, že je les plný cizinců. Nasála pachy do čumáku znovu a tentokrát pořádně, aby zjistila zhruba jejich polohu. Pro její překvapení u nich byla Skylieth. Dobré ráno! Pomyslela si. Rozhodla se, že se podívá po své nezbedné rodince, protože to vypadalo, že se jejich lov světlušek schýlil ke konci. Cítila v lese svého milovaného i s dcerkou, ale Flynna u nich jednu dobu nemohla vůbec postřehnout. Znepokojeně se zamračila a už už si to kráčela směrem, odkud cítila synův pach.
Za nedlouho své krásné kuličky a Sigyho zahlédla. Zaslechla, že synka za něco kárá. Olízla si čumák a doklusala k nim. „Jaký byl lov?“ zeptala se všech se zájmem a poté se podívala Sigymu do očí. „Velký lov neklapl. Nikdo nebyl schopný se přidat,“ zabručela rozmrzele a stejně tak i švihla ocasem. Přivítala Sigyho a Heather olíznutím na líci a pak se natáhla k Flynnovi. „Copak to tu máme za špindíru? V čem ses to vyvalel? Vypadáš jako prase, “ hlesla, přitáhla si ho k sobě a začala ho čistit. Ať chtěl nebo ne. Ona cítila povinnost projevit nějaké ty mateřské starosti a na nějaké protesty neměla náladu. Navíc její synátor nebude vypadat jako prase, no ne?

Tohle přesně čekala. Byla to úplně stejná reakce, jako měl téměř každý. Navíc tahle slečinka vypadala víc, jak rozmazleně, takže těžce pochybovala, že by někdo takový, jako ona, dokázala ocenit takovéto smečkové území, které mělo vůči nepřátelům plno výhod. „Jo, smečky. Jestli se ti to nelíbí, sbal si svých pět švestek, než se naseru a vytuním ti obličejík,“ zavrčela na ni ledově. „Nebo si ušetři ty debi.ní poznámky.“ Srst na krku se jí bezděky naježila, ale zatím byla ještě poměrně klidná. Na její poměry určitě. Možná to dělaly mateřské pudy, kdo ví, že byla tak krotká k odrostlému vlčeti. Ale co si budeme, pořád to byla stará dobrá Lylwelin, které by stačila ještě kapka k tomu, aby po ní skončila.
„Nebudeš tomu věřit, ale vytáhla jsem ho z jedné z těch škaredých hnilobných bažin tady,“ odpověděla jí hraným nasládlým tónem a švihla ocasem jako nervózní kočka. Byla slečinka nějak moc zvědavá a Lylku to začínalo už unavovat. „Maharská smečka,“ odvětila a podívala se jí přímo do očí. „Naši říkali že iluze, ale podle mě žádnou zpropadenou magii nemám, ty snad jo?“ odsekla potom otázkou, na kterou snad ani nechtěla slyšet odpověď. Tohle bylo přesně téma, které jí zvedalo žlučník. „A teď se sbal a padej, nemám na tebe celý den,“ štěkla po ní a na důkaz toho, že se s ní nehodlá štvát, vycenila bělostné tesáky.

Hned, jak zahlédla Therionovu reakci, věděla, že ten na lov také nepůjde. Chtěl začít mluvit, ale sotva něco vyžbletl, pustila do slov Launee. Oba je probodla chladným pohledem. Ještě, že máš tiskovou mluvčí, pomyslela si příkře. „Dobrá,“ odfrkla si pouze. Asta se k lovu také nevyjadřovala. Na jednu stranu bylo tedy fajn, že nemusí nikam chodit v bandě neschopáků a byla zrovna bez vlčat, takže byla jistým způsobem volná. To bylo nakonec to, co ji uklidnilo. Spokojeně mávla ocasem, když tu najednou…
Ozvalo se volání. Zlatavka zastříhala ušima, napřímila se a nasála do čumáku pach. Už podobný někde cítila. Nebylo to náhodou to rzumbradský vlče, co se tu minule ztratilo a chránilo Biancu? napadlo ji. Nejspíš stejná smečka, uznala potom. Když dorazila k cizí mladé vlčici, sjela ji ledovým pohledem. Její kamenná tvář nedávala najevo ani tu úlevu, že se jedná o sotva odrostlé vlče, které asi nebude žádnou hrozbou. „Zdravím,“ pronesla nepříliš přátelsky. „Nacházíš se na území smečky. Co potřebuješ?“ zeptala se zostra.

Povšimla si, že malé Heather neunikne opravdu nic. Byla zvědavá a musela všechno vědět. „K tomu se dostaneme jindy,“ odvětila jí. „Běžte teď s tátou lovit světlušky,“ vyzvala ji. Ne že by jí vlčata lezla na nervy, ale… Vlastně lezla a už se těšila, až si od nich odpočine. Chladným pohledem, který se mísil se znuděným, sledovala Flynna, jak si přivlastňuje spící mrtvolu. Až se vzbudí, bude mít po srandičkách, napadlo ji. Byla krapet dopálená, že ji syn neposlechl, ale zuby nehty krotila svoji výbušnou povahu, aby nezakousla své vlastní vlče před zraky všech přítomných. A když to neudělám já, Skylieth stoprocentně, pomyslela si. Naštěstí už je Sigy hrnul pryč, takže se alfa nestihla probudit u toho, jak jí dával Flynn kapky. Vyslechla si názor Asty a zakroutila nad ní očima. „Dobře, dobře, nikdo se zabíjet nebude,“ pověděla pak rozmrzele.
Dorazila Launee, která se o jejich bezvládnou alfu začala starat a zlaté zraky Lylky padly na Theriona. „Prý jsi dobrý lovec, Therione,“ oslovila ho s nelibostí v hlase. Moc ho nemusela, její chladný přístup byl ovšem ke všem stejný, takže to nejspíše nebylo tolik znát. „Přidáš se na lov?“ zeptala se a přesunula pohled na Astu. „A ty?“ zeptala se i jí. Zatím to nevypadalo, že by se někdo mohl pořádně přidat. Začínala z toho být podrážděná a uvažovala, že prostě půjde sama. To je přesně důvod, proč nesnáším skupinové lovy. Nechápu, na co mi Skylieth tu funkci dala. Můžu se na to vybodnout, hudrovala ve své hlavě podrážděně.

„Není to nakažlivé,“ ujistila svou dcerku klidným tónem a potom se podívala znovu ke Skylieth. „Nejspíš ano,“ souhlasila s pobaveným úšklebkem, když se Heather divila, že alfa spadla třikrát na to stejné místo. „Vlk, Flynne, L!“ zdůraznila mu ještě jednou, aby to lépe pochopil, ačkoliv tušila, že její syn má chápání asi na levelu dlažební kostky. Pak od nich naštěstí měla zase chvíli klidu, protože se rozhodli okupovat příchozího Sigyho. Ona zatím mohla přesunout svůj ledový pohled zpátky na bezvládné tělo alfy. V podstatě nemám důvod ji zabít. Nebo neměla jsem. Ale pokud nějaký způsobem mohla vnímat, co se kolem ní dělo, už ten důvod mít bude ona, aby zabila mě. Měla bych se rozmyslet rychle, uvažovala. Mhm, se.u na to, o ničem vědět nebude, vždyť je úplně hadrová, měli bychom jít na ten lov, uznala nakonec.
Zatímco přemýšlela, nechala zbytek okolo, ať se pobaví spolu. Když ale zahlédla konání Flynna, zavrtěla hlavou. „Flynne, kolikrát ti mám opakovat, že do mrtvol se nerýpe?“ zeptala se ho už trochu rázněji, když ji přesvědčoval, aby s ním šla blíže ke Skylieth. Trhla jedním uchem k Astě, která se začala podivovat, že by měli zabít vlastní alfu. Vypadalo to, že je to tady smečka plná srabů. Launee raději odešla, než aby něco řešila, tahle krasotinka taky nevypadala, že by se k něčemu měla. Spíše navrhovala jiné řešení. „A jak bys to chtěla udělat? Odtáhnout ji za hranice smečky a nechat jí tam vzkazík, že už se nemá vracet?“ zeptala se sarkasticky a podívala se na vlče, které měla Asta u nohou. O tomhle ani nevím.

Seděla nad tělem alfy a sledovala Flynna s Heather, kteří vyloženě Skylieth mordovali. Obzvlášť pak ten malý raubíř. Heather začínala být čím dál více zvědavější a tím pokládala čím dál více otázek. „Buď spí, nebo pomalu ale jistě natahuje bačkory,“ utrousila s ledovým klidem a podívala se na Launee, která konstatovala, že je asi jen vyčerpaná. „Z čeho by mohla? Z toho jak se fláká? Jo, to jednoho vyčerpá. Co máš pak říkat třeba ty? Neměla bys tu už dávno hnít?“ ptala se s ironií v hlase. Pokud měl někdo nárok na únavu, byla to právě Launee. „Dorazíme ji. Budeš alfa ty,“ podívala se vlčici do očí. Vypadalo to, že to myslí smrtelně vážně. „Sigy, odveď děti,“ nakázala mu a pomalu se zvedla. V ten moment se k ní řítila Heather, která se původně ptala na jizvy, ale najednou dostala nějaký amok, že je to prý nakažlivý. Lylka se poušklíbla, ale hned jí výraz ztuhl, když zakopla a spadla na čumák. Krátce se jí stáhlo hrdlo a už měla cukání vykročit v před, ale vypadalo to, že se z toho rychle zbrchala.
„Mno, takhle nějak ty jizvy vznikají. Spadneš, teče červená a pak ti zůstane taková jizva. Ale ty nikdy žádnou mít nebudeš, za to ti ručím,“ broukla k ní a olízla jí konejšivě bolavý nosan, zatímco v podstatě ignorovala otravného Flynna, který se přes Skylieth sápal také k ní. Co jsem to proboha přivedla na svět? Pomyslela si, zatímco sledovala jeho úžasné kreace na těle tuhé alfy. Někde uvnitř jí tohle dělalo opravdu dobře. „VLK,“ opravila ho okamžitě, ač chvíli musela přemýšlet, co to jeho „vrkání“ znamená. Když měla obě klubíčka radosti u sebe, trochu se uklidnila a podívala se na Sigyho. „Vykašli se na ni, postarala se ona o nás?“ zavrčela podrážděně. Jo, nechala je přebývat ve smečce. Ale fakt to bylo jen přebývání. Vůbec neřešila, že by Skylieth mohla začít přicházet k sobě a všechno slyšet. Beztak by neměla sílu na nic.
Dorazila další vlčice. Tu Lylwelin ještě neznala, ač o ní okrajově věděla. I tak ale měla každý sval v těle napnutý a zabodávala do ní chladný pohled. „Lylwelin,“ dořekla její nedokončenou větu a kývla na její dotaz skrze spící alfu. „Nejspíš,“ odtušila otráveně. „Plánujeme ji dorazit, teda aspoň já. Co ty na to?“ zeptala se bez okolků v podstatě cizí vlčice, o které ani nevěděla, jaký má s alfou vztah. Ohledně otázky skrze vlčata nereagovala. Ti dva se rozhodně nezapřeli, aspoň ne vzhledem, takže bylo pro zlatavku zbytečné odpovídat na takové otázky. Tušila, že Sigy se o to s radostí postará.