Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Honěná s Flynnem

Výstup na sopku byl docela namáhavý a Lylwelin začala uvažovat, zda to byl vůbec dobrý nápad. Flynn se očividně ale rozhodl zachránit situaci a rozvalil se vedle černého kamene, který ho očividně zcela fascinoval. Zlatavka houpla ocasem, vyměnila si pobavený pohled s Heather a usadila se, aby si odpočinula. Dcerka se mezitím také vypravila něco zkoumat, když tu najednou jako kdyby do obou vlčat střelil blesk a začali se energeticky vybízet ke hře. Kupodivu ji chtěla začít Heather. Lylwelin si spokojeně vydechla a zlatavým pohledem je sledovala. Mám takový dojem, že můj syn je schizofrenik, uznala potom a líně si zívla. Nevím po kom to má, ale asi taky po mě? uznala potom a vytřeštila oči, když ji něco napadlo: Moment, takže takhle pomalej je taky po mně?! Zamrkala a stoupla si zrovna v momentě, kdy do ní vráželo malé tělíčko jejího synka.
Překvapeně se podívala směrem dolů, ale než se vůbec vzpamatovala, že tam někdo je, ta malá zlatavohnědá kulička už pelášila pryč. „Hej!“ zavolala za ním. Jenže to se už i Heather rozeběhla se smíchem pryč. Zlatavka chvíli stála a sledovala, jak jí vlčata mizí z dohledu a rvalo se to v ní úplně stejně, jako předtím ve Flynnovi. Hrát si, nebo si nehrát? Znovu si povzdechla. „Tsk,“ sykla skrze zuby. Nikdy bych nevěřila, že mě k tomu někdo donutí, pomyslela si otráveně a rozeběhla se za svými ratolestmi.

//-> Neprobádaný les

//<- Řeka Kiërb (přes Úkryt)

Lylwelin nasupěle zafuněla. „Někdo jiný mi je u pr… Nebudu se kvůli někomu jinému namáhat,“ odpověděla chladně a švihla ocasem. Byla ráda, že jí s tím nakonec dal konečně pokoj a nejspíše pochopil, že ji opravdu nepřemluví. Jak dlouho to však bude trvat, deset minut? napadlo ji, zatímco se s podivem na svého syna ohlédla, když někoho zdravil. Pozastavila se a rozhlédla se po okolí znepokojena tím, že by jí unikla něčí přítomnost. Zrovna jí, která byla neustále ve střehu, jako kdyby ji mělo na každém kroku něco zabít. Ale naštěstí to vypadalo, že se Flynn baví pouze s odrazem ve vodě. Povzdechla si, zakroutila očima a otočila se raději na Heather, která s ní začala vést nějaký smysluplnější rozhovor. Ale synáček se nevzdával jen tak a začal kolem ní poskakovat s tím, že tam má kámoše. Lylwelin do něj zlehka šťouchla čumákem. „To je tvůj odraz ve vodě, trdlo,“ pověděla mu s jemným cuknutím koutků.
Obě vlčata překonala řeku bez problémů, ačkoliv, snad aby se Zlatavka nenudila, že ano, s tím měl její syn opět nějaký problém. Jeden velký chodící problém, napadlo ji, když pozorně sledovala, jestli nakonec získá odvahu. Byl fakt, že Heather ohledně toho měla také plnou tlamkou keců, ale nenechala mamku se tolik vzdálit. Oba dva řádně olízla přes líce, když byli úspěšně na druhé straně. „Šikulky,“ pochválila je. Rozhodně chtěla ve svých vlčatech podporovat statečnost.
A pak jejich cesta pokračovala dále, přes poměrně zvláštní les, přes úkryt, který již několikrát v minulosti navštívila a dokonce přemýšlela nad tím, že za nedlouho v něm složí hlavu i se svými potomky znovu. Ale chtěla svým mláďatům ukázat ještě jednu věc, aby ukojila jejich zvědavé touhy a oni mohli s klidem na srdíčku spát, a taky je tak trochu unavit nějakým náročnějším výstupem, aby si nemysleli, že výletování je vždy nějaká sranda, takže se dala pomalým tempem do výstupu.

//<- Východní hvozd

Lylwelin protočila očima. „Flynne, je zbytečné něco lovit, když to pak nebudeš jíst,“ zabručela už zase krapet podrážděně. Proboha po kom je tak tvrdohlavý? Zaúpěla sama pro sebe. Zahlédla soucitný pohled Heather, která snad naprosto musela vědět, co se její matce honí hlavou. Nejspíš opravdu věděla, protože jí tam beztak probíhalo to samé. Jaká matka, taká Katka… Heather. Zlatavka vyhledávala v řece, ke které došli, vhodné místo na přebrodění se na druhou stranu. Věděla, že může vlčata přenést, ale také již začínala znát svého syna, který by prostě na jedné straně nevydržel ani v jednom případě.
„Někde jinde,“ zavrčela důrazně a šlehla po synovi rozhněvaný pohled. Tohle snad není možný! On je pomuchlování, jen když spí! Nadávala si zase sama pro sebe a se zabručením zavrtěla hlavou. Naštěstí se tím dlouho nemusela zabývat, protože konečně našla vhodné místo na přejití řeky i pro vlčata. Proud tu nebyl takřka žádný, a když se pomalu vydala na druhou stranu, zjistila, že na dno dosáhnou, ale nejspíš si trochu máknou. „Nebojte se,“ vyzvala je poklidně a sledovala, jak se jejím uzlíčkům bude dařit.

//-> Sopka (přes Východní úkryt)

//<- Řeka Midiam (přes Kaskády)

Tohle kvítko bylo pro zlatavku opravdu fascinující. Čím dál více jí začalo připadat, že ji synek rád napodobuje. Jsem zvědavá, co z něj vyroste… Pokud se toho dožije, opětovala Flynnovi kamenný pohled. Šlo mu to, ačkoliv ho stále prozrazovala ta nadšená kukadla. Jenže tohle by mohl dokázat už jedině životními zkušenostmi, které, doufala, v životě nezažije. Ona se rozhodně chtěla postarat o to, aby se mu nic špatného nestalo. Ale věděla, jak umí být osud krutý a vůbec na nic se jí nemusí ptát. „Ne, dalšího už ne. Jak říká tvá sestra, jídlem se neplýtvá,“ sykla k němu ledovým tónem. Když už, tak už! Tohle se taky musí naučit, aby tomu všemu dodal větší důraz. I když on s tím svým výrazným „R“ byl důrazný až až.
Blížili se ke Kaskádám a Flynn se ptal na nějakého Raystera. Lylwelin si dala dohromady, že je to asi to nedomrle. „Nejdeme,“ odpověděla pouze. A ani nepůjdeme, ozval se dodatek v její hlavě. Zatím to mrňousům říkat nechtěla. Prošla tedy kolem Kaskád, i jejich Útočiště, aniž by tomuto místu věnovala jediný pohled. „Můžeme ulovit něco jiného zase někde jinde,“ navrhla potom, aby změnila téma.

//-> Řeka Kiërb

Sem tam stříhla uchem směrem k nějakému zvuku, co se zrovna někde ozval, občas se někde dlouze zahleděla, jinak po zbytek doby spíše přemýšlela. Připadne mi, že Sigymu to už trvá celou věčnost. Možná nás jen nemůže najít? Ale nejsme zase tak daleko od smečky, aby nás necítil. Doufám, že tam není nějaký problém, zamračila se sama pro sebe. Zabila bych tu vlčici i když proti ní nemám šanci, kdyby mu ublížila, napadlo ji. Možná byli místní vlci dobří v magiích, ale byla si jista, že v souboji tělo na tělo by se jí málo kdo vyrovnal. Ba naopak, párkrát už si to i vyzkoušela. S Ergem, nebo s Ilenií. Navíc teď si byla jistá, že v případě nouze by také něco s magií zvládla, ač ji stále opravdu hluboce nesnášela. Ale ten kamenožrout se mi povedl, pochválila sama sebe spokojeně.
A bylo to tady. Chvíle klidu se zase měnily na adrenalinový zážitek. Flynn se totiž probudil a tak zlatavku čekala další velká zkouška nervů. „Ne, ještě je noc,“ opravila vlče a v rychlosti jej jazykem zčísla na hlavě, kde byl roztomile rozčepýřený. Ale ten malý neposeda toho moc nesnesl a za chvíli se z jejího sevření vymanil. Otočila se na Heather, kterou jemným dotekem čumáku vzbudila také. Flynn navrhoval výlet, ale pak to změnil na lov. „Vždyť si před chvílí jedl,“ namítla. „A jestli máš ještě hlad, něco tam zbylo,“ vyzvala ho. Heather ale už byla také natěšená na pokračování jejich výletu, tak Lyl pohodila čumákem. „Výlet. Pojďme tedy,“ vyzvala je.

//-> Východní hvozd (přes Kaskády)

Měla takový dojem, že ji Flynn absolutně neposlouchá. Přivřela zlatavé oči a probodávala jej nevraživým pohledem, zatímco očekávala odpověď na svou otázku. Bylo jí úplně jasné, že je zase úplně mimo. Bože dej, abych ho nezabila, zazoufala ve své hlavě a po jeho odpovědi si pouze dlouze povzdechla a odvrátila pohled zase na řeku. Voda ji jistým způsobem uklidňovala. Nechtěla se vytočit stejně jako předtím. Ale očividně je to jediný způsob, jak dosáhnout toho, aby si něco pamatoval, nebo vůbec něco vnímal. Možná bude potřebovat tvrdou výchovu, usoudila a zarazila se, když se na synka znovu podívala. …Ale je tak roztomilý. Znovu si povzdechla. Cítila se teď asi obdobně, jako když se zamilovala do Sigyho, ale nebyla schopná to sama sobě přiznat. Chvilku tak a podruhé jinak. Heather usnula a Flynn také přál dobrou noc. „Dobrou noc,“ popřála vlčatům. Ona sama nehodlala zamhouřit oči, dokud se zase neprobudí. Nechtěla riskovat, že by kdokoliv nebo cokoliv přišlo a narušilo bezpečnost vlčat zrovna když by spala.

Zajímalo by mě, jestli už to Sigy se Skylieth vyřídil. Jak se na to asi tvářila? Sakra, škoda, že jsem u toho nebyla. Chtěla bych vidět ten její výraz. A pak tomu jejímu nespolehlivému ksichtu s úsměvem udělat pápá. Doufám, že Sigy bude natolik přímej a řekne jí pravé důvody našeho odchodu, přemýšlela, aby se snažila zbavit výčitek, že tak sjela Flynna. Ale stále ji nutilo se k tomu vracet. Měla před sebou stále obrázek toho, jak se před ní prďola krčí. Jak se na ni Heather vyplašeně dívá. Přejela si tlapkou oči a sama pro sebe tlumeně zavrčela. Měla bych se naučit se ovládat. Vždyť jsou malí. Nemůžou toho vědět tolik, nic neznají, usoudila, ale to už ucítila, jak se jí něco dere pod tlapku. Kdyby nebyla taková tvrďačka, nejspíš by ji otázka jejího syna dojala. Ona vlastně dojala, jelikož celá pookřála, ale znáte to, někteří mohli uronit aspoň slzu, nebo k nim nemít daleko, ale výraz zlatavky jako kdyby byl vytesán z kamene.
„To víš, že nezlobím, broučku,“ pověděla mu tiše a olízla ho od líce až po špičku ouška. „Jen na sebe musíš dávat pozor. Máma o tebe má strach, víš? Mohlo by se ti něco nehezkého stát,“ začala ho poučovat poklidným tónem. Musela se snažit mu to podat o dost méně rázněji, ale tak, aby to pochopil a bral to na vědomí. „Vím, že jsi statečný kluk a silák, ale na některé věci ještě nestačíš, víš?“ podívala se mu do očí. Mezitím se Heather přitulila k jejímu boku a začala podřimovat po jídle. Rozhodla se, že nechá vlčata, ať si odpočinou, než zase vyrazí na cestu.

//<- Šakalí pahorkatina

Zprahla synka pohledem a dala se společně s Heather do útěku. Šakala samozřejmě táhla za sebou, protože potřebovala, aby vlčata z něčeho nabrala sílu na další toulky. Na Šakalce si totiž uvědomila, že se vydali špatným směrem, tudíž jim chudákům cestu trochu zkomplikovala. Nepředpokládala, že jim to ale bude vadit, ba naopak, aspoň se podívali někam dál a dostali cennou lekci do života. Když byli dostatečně daleko, kde si byla jistá, že už je šakali pronásledovat nebudou, zastavil se, pustila šakala na zem a ještě plna strachu a adrenalinu se na nebohého Flynna obořila. „Tohle bylo naposledy!“ štěkla po něm vztekle. Srdce jí stále prudce bušilo. Nemohla se zbavit myšlenky, že o syna mohla přijít. „Nebudeš se pouštět do tak nebezpečných věcí, dokud nebudeš větší!“ vrčela na něj stále důrazně a nervně švihla ocasem. „A budeš sakra dělat to, co ti řeknu! A když řeknu, že máš zdrhat, tak se sakra nikde neflákej a bez keců zdrhej!“ A aby si to jednodušší mozeček vlčete lépe pamatoval, obdarovala ho bolestivým štípancem. Nechtěla ho přímo kousnout, protože měla strach, že by to mrňous nerozdýchal. Ale lekci dostal.
Lítostně se podívala na Heather, která tuhle scénku musela sledovat a byla z toho jakási vyplašená, a pak se otočila. „Najezte se,“ vyzvala je o něco tlumeněji, udělala pár kroků od nich a ulehla na jeden z kamenů. Zahleděla se na vodu. Co jsem to provedla? Byla potřeba, abych byla tak tvrdá? Co kdyby si to jinak nepamatoval? Ale co když by to pobral i kdybych mu to podala něžněji? Nebude mě mít rád… nepatrně se k nim ohlédla a pak zase stočila pohled zpět před sebe. Nikdy ze mě nemohla být dobrá matka, usoudila s povzdechem a protočila nad sebou zlatavýma očima. A hlavně se nelituj.

Probodávala šakala ledovým pohledem a varovně na něj vrčela. Stála v bojovné pozici, chránila vlčata za sebou a každý sval v těle měla napnutý a připravený k útoku. Už to i skoro vypadalo, že si to šakal rozmyslí, ale tu najednou zase zbystřil Flynna pod ní. Zase začal slintat a pochodovat rychle ze strany na stranu, uvažujíc, jak matku vlčete obejít. Na druhé nejspíš zapomněl, nejspíš to bylo tím, že jej zlatavka zakrývala vlastním tělem. Heather byla o dost rozumnější, než její bratr a skrývala se. Lylwelin čekala, že její syn zůstane jen u drsných řečí, ale byla naivní a nejspíš zcela neznala ani naivitu vlčat, proto v ní úplně zatrnulo, když viděla žíhaný kožíšek, jak skáče směrem k šakalovi. Rázem jako kdyby se jí zpomalil celý svět a vše viděla zpomaleně. Slyšela tlukot svého vlastního srdce, které bilo jako na poplach, žaludek se jí stáhl do neuvěřitelné křeče a zrychlil se jí dech. Zlatavka snad poprvé od dob vlčecích znovu pocítila strach.
„Flynne!“ vyhrkla okamžitě a bez váhání skočila po šakalovi také, bez ohledu na to, jestli po cestě někde své vlče smete. Bylo to pro něj mnohem lepší, než kdyby ho šakal čapl rovnou za hrdlo. To ale udělala zlatavá vlčice tomu primitivnímu tvorovi. Byl to od ní rychlý a rázný zákrok, který sám nečekal a pouze zděšeně zakňučel na celé kolo a z posledních sil se snažil vlčici vysmeknout. Ta ho ale nekompromisně držela v zubech a vzhledem k tomu, že měla strach, že svým kvílením přivolá další, mu prudkým pohybem hlavy zlomila vaz. Okamžitě jeho nehybné tělo pustila a zahlédla, že se to nedaleko od nich začíná hemžit. „Okamžitě pryč. Za mnou!“ zavrčela důrazně na své ratolesti, popadla šakala za ocas a rozklusala se pryč.

//-> Řeka Midiam

//<- Řeka Midiam

Lylwelin pokývala rázně hlavou na souhlas. „Fakt,“ souhlasila pevným tónem. Tohle ji začalo bavit. Flynn byl lehce ovlivnitelný a všechno, co mu napovídala, očividně zbaštil i s navijákem. A byla to sranda. „Jako kamenožrouta?“ zeptala se pro změnu hloupě ona. „Jsou docela vzácní, víš? Jsou málo vidět. A tím, že vypadají jako kámen, tak si mohou lehnout, zavřít oči a… A nic nepoznáš. Vypadají jako kopa kamení. Ani není poznat, že dýchá,“ mávla ocasem. To z toho teda ale hezky vybruslila. Mohla jít tak maximálně hledat želvy, ale… Pokusila se takového kamenožrouta představit a přenést jeho obraz do reality. Doufala, že Smrt vyhověla jejím požadavkům a takový úkon zvládne. A nakonec se opravdu zadařilo a nedaleko od nich se objevilo zvíře, podobné dinosaourovi, i stejné velikosti, které se cpe kameny. Zlatavka se nad tím sama pozastavila a pootevřela tlamu. Heather hodila takovou brzdu, že ji málem zašlápla. Pak její výraz zase zchládl. „To je kamenožrout!“ prohlásila nakonec hrdě. Iluzi ale dokázala udržet dlouho. Za nedlouho se rozblikala, jako rozbitý obraz a zmizela.
Tu její zlatavé zraky ale padly na něco jiného. Ztuhla jí krev v žilách. „A tohle… Tohle jsou vlkožrouti,“ pošeptala a okamžitě si vlčata přitáhla k sobě. Jenže jeden ze šakalů už zahlédl potencionální kořist v podobě vlčat a vydal si to k nim. „Ani se neopovažuj!“ zavrčela varovně. Šakal ovšem nereagoval. Těšil se na svačinu. „Jsem ti snad něco řekla!!!“ štěkla a skočila před vlčata a šakalovi do cesty. Ten se zastavil a dumal, zda mohutnou vlčici porazí. Bylo mu jasné, že má malé šance, ale… Byl hladový. „Je mi jasný, nad čím přemýšlíš, ty zatracenej blešáku a věř mi, že pokud to budeš chtít uskutečnit, bude to tvá poslední myšlenka v životě,“ vrčela na šakala ledovým tónem.

//<- Kaskády

Dělala, že přehlíží to, jaké ksichty na sebe sourozenci hází. Flynn projevil nějaké to nadšení, ale okamžitě to skryl za vážnou tvář. To je ale holomek, pomyslela si a sama pro sebe se po cestě ušklíbla. Pokračovala v cestě tempem takovým, aby jí vlčata stačila, ačkoliv to vypadalo, že v Útočišti nabrali sil dostatek a byla plna energie. Heather se občas nad něčím pozastavila a přemýšlela, což zlatavka poznala dle toho, jak zvídavě nakláněla hlavičku. Byla to malá průzkumnice. A jak se zdálo, synek byl zcela okouzlen kameny, které tu byly, protože za nedlouho Lylwelin ucítila drcnutí do packy a když shlédla, byl tam právě on. Sklonila k němu s tázavým pohledem hlavu a potom se málem udusila, aby udržela vážnou tvář. Ale v koutcích jí teda zašimralo řádně. „Ehm,“ odkašlala si, aby nabrala svou vážnost. Nebuď nudná matka a improvizuj, nakázala si přísně.
„Kameny žerou kamenožrouti,“ pošeptala mu zpátky tajemným hlasem. „Jsou docela dost velcí, širocí a chodí po čtyřech, jako my,“ povídala a hledala další vhodná slova. Musela to zveličit, jak se jen dalo! „Akorát nemají srst. Vypadají v podstatě sami jako kámen. Jsou to tvrďáci a na hřbetu mají plno ostrých výčnělků, víš,“ povídala mu přesvědčivě. Musela tu jeho hlavinku aspoň něčím zaměstnat. Třeba tam nebude výjimečně vzduchoprázdno.

//-> Šakalí pahorkatina

//<- Útočiště

Vypadalo to, že Flynnův mozek, který měl pravděpodobně velikost oříšku, ale nejspíš sotva toho lískového, má problém načíst momentální informace o tom, co se děje. Lyl odložila Heather, která se začala pomalu tím, jak s ní Lyl manipulovala, probouzet a zaměřila svůj chladný pohled na synka, který měl stále těžký loading. Zlatavka naklonila hlavu na stranu a zastříhala ušima. Trpělivě čekala, až si to Flynn dá všechno dohromady, což se nakonec asi povedlo. Ptal se, jestli jde s ní. Souhlasně přikývla. „Ano, se mnou,“ potvrdila mu, pro jistotu, kdyby čirou náááhodou nechápal její prvotní souhlas. Pak to ale přišlo! Vlče se konečně chytlo! Zlatavka úlevně vydechla a v momentě, co Flynn zmínil výlet, i Heather byla v pozoru a již zcela vzhůru. „Tak tak, jdeme na výlet,“ odsouhlasila i tohle a nemohla si nevšimnout, jak se její syn snaží tvářit, zatímco jeho očka zcela prozrazovaly něco jiného. To ještě vypiluješ, pomyslela si. Kdyby na to byla stavěná, asi jí to přijde i úsměvné. Obě vlčata olízla přec čumáčky a kývla hlavou. „Tak hurá na to,“ houkla potom a nabrala směr… Špatný směr? Nu, možná i zkušená tulačka se splete, když je dlouho zavřená ve smečce.

//-> Řeka Midiam

Nepřestávalo ji udivovat, jak moc umí být Sigy stále naivní, co se týkalo ostatních vlků. Ty na to jednou doplatíš, pokárala ho sama pro sebe, pro jistotu, aby zde nerozpoutala ještě nějaké dohady. Nebýt vlčat v blízkosti, nejspíš by to i vyřkla nahlas. Na druhou stranu jí bylo jasné, jak moc hezky umí Sigy nakouknout do její hlavy. A těžko říct, jestli omylem, nebo to už uměl i cíleně. Nehodlala si ale dávat pozor na své myšlenky zrovna před svým druhem. To by bylo docela smutné. „Jsem od malička vedená k lovu, ale nesnáším, když musím někoho k něčemu přemlouvat a hlavně raději jedu solo. Pozici ochránce bych ocenila spíš. Nevadí mi někoho vynést mezi zuby,“ pověděla mu potom ohledně funkce ve smečce s úšklebkem. Potom souhlasně kývla. „Záleží, jestli se nám s někým podaří mluvit dříve, než se samotnou alfou,“ pověděla potom zadumaně a otočila pohled na Heather, která nerušeně spala.
Flynn mezi tím vypadal extra znuděně a začal pořádně reagovat až na to, že se Sigy zvedl a začal se drát z úkrytu ven. „Flynne počkej, ty jdeš se mnou,“ sykla na něj přísně, aby si ihned získala jeho pozornost. Pak čumákem vystrkala ven Raystera. „Následuj Sigyho,“ přikázala mu a pak se vrátila pro Heather, kterou vzala do zubů. Rostou, uznala potom. Bylo to fajn vědět, že vlčata prospívají, ale tahle slečna se nejspíš za nedlouho už pronese.

//-> Kaskády

Lylwelin mu musela dát za pravdu. S funkcemi to také bylo zvláštní. „Nevím, čeho tím chtěla docílit. Myslíš, že o naší nespokojenosti věděla a chtěla si nás tímto udržet?“ zeptala se spíše jen tak řečnicky. Těžko by o tom mohla vědět, když nám nevěnovala dostatek pozornosti, uznala potom sama. „Život je jeden velký přešlap, tohle zamrzí, ale brzy zase odezní, jako všechno,“ povzdechla si potom, aby tohle téma ukončila. Nechtěla nic házet na Sigyho a nebylo to jen kvůli tomu, že jej milovala. Snažila se na to pohlížet racionálně. Navíc ona zrovna nebyla tak citově založená, jako její partner. Pravděpodobně se s tím vším bude smiřovat mnohem rychleji.
Od jejího partnera padal jeden návrh za druhým. Vypadalo to, že mají větší šance na lepší vyhlídky, než si myslela. Netušila sice, jaké ty smečky jsou, ale… „Každou oslovenou alfu si proklepnu, ať se jí to bude líbit nebo ne. Nehodlám se nikam přidat na dobré slovo,“ pověděla pak. Tušila, že ne každé přehnaně egoistické alfě se její jednání bude líbit, ale aspoň si tak ověří, jestli ji vůbec někdo bude schopný tolerovat. A hlavně bez pořádného obeznámení se s chodem smečky se nehodlá nikam přidávat. To v žádném případě. „To zní jako dobrý plán,“ uznala nakonec a podívala se Sigymu do očí, když navrhl, že Skylieth jejich odchod půjde oznámit on. Bylo to tak asi lepší. Uměl rozhodně lépe vystupovat a jistě by to nepodal ani tak z daleka bezcitně, jako zlatavka. „Dobrá. A co ten skrček?“ zeptala se s pohledem na Raystera.

Souhlasně kývla hlavou. „No právě. A kořisti po téhle zimě není úplně na rozdávání,“ pověděla poklidně. „Navíc kdyby bylo území řádně značkované, třeba by si tam ani netroufl. Je to celé jedna velká chyba organizace smečky,“ odfrkla si. Byla z toho rozladěná. Nechápala, jak se někdo mohl tvářit, že je alfa, když tam absolutně nic nebylo v pořádku. Lyl nezažila žádnou organizaci od té doby, co se do smečky přidali, tedy krom úvodního lovu. To taky viděla i některé členy naposledy. Třeba toho oprsklého zrzouna. Od té doby si tam každý dělal, co chtěl. Někdo zmizel, někdo se neustále toulá a sem tam se vrátí, někdo si bez dovolení upíchne vlčata, gamma tam dělá úplně všechno, dva to nějak aspoň podporují a zbytek se veze… shrnula si to ve své hlavě.
Věnovala Sigymu dlouhý pohled. „Nemohl jsi tušit, jak to dopadne. Nápad na smečku to byl hezký, už jen proto, že jsme se na tom území seznámili. A kdybych s tebou nešla, rozhodně bychom nebyli tam, kde jsme teď… Tady a s mrňousky,“ pověděla smířlivě. „A nerada to uznávám, ale Launee mi bude chybět,“ povzdechla si potom. Sama věděla, že má problém jen tak s někým vyjít. V Maharu ji začali časem někteří brát a teď… Ji všechno čekalo na novo.
Nechávala na Sigym stále svůj zahloubaný pohled. Měl pravdu s tím, že před problémy by se utíkat nemělo a v kurážné vlčici to docela hlodalo. Když potom uhnula pohledem, aby zkontrolovala vlčata, došlo jí to. „Neděláme to kvůli sobě, ale kvůli nim,“ pošeptala. Potom se ušklíbla. „To jsme si to ale zavařili, co?“ dloubla do něj čumákem a štípla jej zuby jemně na líci, za kterou mírně zatahala. Potom se ovšem zamyslela nad tím, jak uspořádat návštěvu Borůvkové smečky. „Možná bych to spojila s výpravou na sever,“ navrhla potom.