Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Sopka

Původně chtěla jít někam na procházku, než se zase vrátí do smečky, ale vůbec netušila, jak je na tom Tomáš s časem a došlo jí, že by se zase měly označkovat hranice. Měla dojem, že v tomhle se na něj raději úplně spoléhat nebude, spíše si to zaopatří sama. Snažila se to tedy dělat co chvíli, ale musela to raději zkontrolovat. Chtělo by to už nějaké ochranáře, sakra, pomyslela si nabroušeně. Jenže ten, který se jí na to ve smečce hodil nejvíc, nebyl skoro vůbec vidět. Bude lepší, když se budu soustředit na cestu. Cesta tudy nebyla zrovna nejlepší volba, takže šla zlatavá vlčice pomaleji, než by chtěla. Připadalo jí to momentálně ale stále jako nejjednodušší cesta, co mohla zvolit, obzvlášť z té sopky.

-> Ragarské pohoří

//měním přechod na Sviští hůrky

Prosím 20 losů za 200 oblázků z inventáře Aithéra, děkuji :)

Tak jo no, jdu na to, bude to docela sranda :D T.T
Ještě poděkuji za akci, úkoly byly super, samotná akce taktéž, zprvu jsem nebyla nadšená ze spojení kalendáře a loterie, teď jsem vděčná, že nemusím try hardit dva měsíce po sobě, takže konec dobrý, všechno dobrý :D

Lylwelin
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - převést na měnu
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - vzduch
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - vzduch
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - vytrvalost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - emoce
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - nemrtvých
30 oblázků
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - příkaz
30 oblázků
Vymaxování jedné magie - elektřina
25 drahokamů
25% sleva na modifikace
+Zimní magie


Aithér
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - taktika lovu
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - země
30 květin
Hvězdička do magie pod 5* - neviditelnost
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti - rychlost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - neviditelnost
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - neviditelnost
30 oblázků
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - buď neviditelnost, nebo převést na měnu
30 oblázků
Vymaxování jedné magie - země
25 květin
25% sleva na modifikace
+75% sleva

Thyra
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - rychlost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - země
30 květin
Hvězdička do magie pod 5* - země
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - taktika lovu
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - počasí
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - elektřina
30 oblázků
5 perel
50 drahokamů
Hvězdička do magie nad 5* - myšlenky
30 oblázků
Vymaxování jedné magie - elektřina
25 květin
25% sleva na modifikace
+ Zimní magie

Tristan
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - taktika lovu
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - vzduch
30 květin
Hvězdička do magie pod 5* - bolest
50 oblázků
Vlčecí pitíčko
30 květin
Vymaxování jedné vlastnosti - síla
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - bolest
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - bolest
30 mušlí
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - bolest, nebo převést na měnu
30 oblázků
Vymaxování jedné magie - oheň
25 květin
25% sleva na modifikace
+75% sleva

Kiwi
25 oblázků
3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - rychlost
Drag
5 křišťálů
Nová magie od Života bez hvězd - iluze
30 drahokamů
Hvězdička do magie pod 5* - neviditelnost
50 mušlí
Vlčecí pitíčko
30 drahokamů
Vymaxování jedné vlastnosti - obratnost
10 perel
Nová magie od Smrti bez hvězd - neviditelnost
3x teleportační lístek
10 křišťálů
3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - loutkař
30 oblázků
5 perel
50 květin
Hvězdička do magie nad 5* - neviditelnost, nebo měna
30 mušlí
Vymaxování jedné magie - loutkař
25 drahokamů
25% sleva na modifikace
+75% sleva

Snad jsem se nikde nesekla a přeji hodně sil při rozdělování

Připsáno a děkuji za účast :> (pořád nechápu ten beef s tou loterií, but jsem ráda, že někdo chápe mojí vizi :D)

Pro Thyru poprosím 24 květin a 10 oblázků
Moc děkuji
Zapsáno.

<- Jedlový pás (přes Sviští hůrky)
Hoď sněhovou kouli do sopky.

Dostat se sem nebylo zrovna jednoduché. Nejspíš to nebyl žádný med ani když bylo léto, ale v tom sněhu? I ona, která se uměla ve sněhu pohybovat snad lépe, než normálně, měla docela potíže. Táhlo ji sem jediné - za tu dobu, co zde žila, sopku omrknout nebyla. A to bydlela celé roky přímo pod ní, ale nikdy tu touhu úplně neměla. Když už se měla někam šplhat, bylo pro ni lepší, když zašla rovnou na hory, tam to přeci jen bylo pro ni lepší. Každopádně, když už se dostala až na vrcholek, musela uznat, že to má také něco do sebe. Výhled tu byl stejně tak dobrý. Pohlédla před sebe, kde se rozprostíral Mechový lesík a posmutněle si povzdechla. Ještě teď před sebou viděla Saturnův pohled, když s Cornicem odcházeli. Stále se jí v nitru držel ten tichý pocit, jako by ho zradila. Zavrtěla hlavou a raději pohled odvrátila.
Pomalu se přiblížila k převisu. Čím více u něj byla, tím více cítila teplo, které vycházelo z obrovského otvoru. Její zrak spočinul na lávě, která dole nebezpečně bublala. Ihned ji napadlo, že kdyby chtěla ona, nebo někdo jiný skoncovat se životem, tady by to byla jistota. A jak nad tím tak dumala, nenapadlo ji nic jiného, než uhnětat sněhovou kouli, nebo aspoň něco, co se tomu podobá a hodit ji dolů. Sledovala, jak letí, docela dost dlouho. A nejvíc fascinující na tom bylo, že na hladinu lávy ani nedopadla. Stačila se totiž tím horkem rozpustit ještě dříve, než se tak stalo. Hm, ne. To asi není úplně ideální smrt. Jeden to pocítí ještě dřív, než tam dopadne, usoudila potom, aniž by jí ve výrazu projela jakákoliv emoce. Ještě chvíli sledovala lávu a to, jak tam buble, než se raději vydala opatrně pryč.

-> Sněžné velehory

<- Severní galtavar
Obdaruj božstvo

Už jen pocit, že je takový kousek od samotné Smrti, od jejího děsivého sídla, jí nedělalo zrovna nejlépe. Pokud si pamatovala dobře, u Smrti byla naposledy, když čekala vlčata. Bylo to od ní tehdy docela bláhové, protože neohrožovala pouze samu sebe, ale i své nenarozené ratolesti. Při myšlence na ně se jí zase zastesklo. Měla ale pocit, že čas otupuje už i tohle. Po tom, co jí naposledy řekl Život a ujistil ji, že jsou v pořádku, se to v ní už tolik nebilo. Věděla, že jako matka zklamala, když je opustila a nemohla jim mít za zlé, že odešli pryč a již ji více nechtěli vidět. A tím, že zemřel Sigy, už neměli nejspíš důvod se na Gallireu vracet. Pokud to vůbec veděli, to byla otázka druhá.
Nesla sebou nějaké pěkné drahokamy, o kterých věděla, že je Smrt má ráda. Sice jí nic dávat nemusela, ale nemusel by být špatný nápad si ji podplatit ještě předtím, než se za ní vydá a bude po ní něco požadovat. Neměla momentálně moc promyšlené, co by po ní chtěla, takže se rozhodla návštěvu odložit na později. Přesto jí donesla kousek od sídla blyštivé kamínky, které pečlivě uložila na místo. "Tak jo... Tady máš," pronesla tiše, zatímco svůj chladný zrak směřovala ke zřícenině. Přejel jí mráz po zádech. A teď pryč odsud, než ji nase...

-> Sopka Tartar (přes Sviští hůrky)

<- Vodopády (přes Armanské hory)

Nebylo špatné si poobhlédnout pořádně okolí smečky. Povšimla si, že Ageron je z jedné strany obehnaný velkým pohořím, z druhé řekou, ze třetí menšími kopci a až ta jedna strana byla otevřená pláň. Jediná pláň, která je dělila od lesa, kde sídlila samotná Smrt. Zlatavá začala docela vážně uvažovat nad tím, že by ji navštívila. Potřebovala zesílit, kde se jen dalo. Mít pod palcem smečku ji pořád znervózňovalo a připadala si na to stále slabá. Nevěděla, kolik toho má pod palcem Tomáš, ale předpokládala, že krom sladkých řečiček toho příliš neuměl. Třeba ho jen podceňuješ, pokusila se uchlácholit sama sebe, zatímco pokračovala zasněženou krajinou dále. No, minimálně bych si ji mohla zkusit něčím uplatit, když už jdu kolem. Zastavím se za ní, až zkontroluji, čím jí vlastně mohu zaplatit, uznala nakonec a zamířila do Jedlového pásu.

-> Jedlový pás

<- Ageron
Běž se podívat na zamrzlé vodopády

Nechala Tomáše za sebou, aniž by se v podstatě ohlédla. Musela přemýšlet nad tím, proč vůči ní nešetří hezkými slůvky. Nutilo ji to přemýšlet, kolik vlčic takhle už obalamutil a že ona je moc stará na to, aby se nechala taky. Nespokojeně zafuněla a rozhodla se, že si trochu provětrá hlavu. Ano, zase, ale... Smečka se zdála být klidná. A bude klidná do té doby, než přijde ona a nastolí nějaké změny a pravidla, zvlášť co se starých členů týče. Bylo na čase zjistit, zda ve smečce chtějí přetrvat a budou nové alfy brát, nebo odejdou. Cítila se kvůli nim v Ageronu ještě trochu nekomfortně, ačkoliv respektovala, že je to jejich domov více, než její. Oni tam byli první. Ale když si to vezmu kolem a kolem, kdyby přišla jiná a silnější smečka a jejich alfy odtama vyhnala, nikdo by se s nimi nepáral.
Když se mezi stromy konečně otevřel výhled, zastavila se a nadechla úžasem. Zamrzlé vodopády před ní působily jako zkamenělý pohyb, jako by někdo zastavil čas uprostřed pádu. Dlouhé rampouchy se táhly od skalního převisu až k zemi, vrstvy ledu se leskly v tlumeném světle a voda, která si jindy zaplňovala prostor hlukem... mlčela.
Rozešla se blíže a nespouštěla z toho pohled. Bylo to nádherné, ale neměla potřebu to nijak komentovat. Jen obdivovala, mlčky. Tu sílu, která se neztratila, pouze proměnila něco v jiného, snad ještě více dechberoucího. Ucítila, jak jí chlad zalezl hlouběji do srsti, ale to jí nevadilo. Byl tu klid, který momentálně potřebovala. Po nějaké době kochání se nakonec rozhodla, že se vydá jinam. Ještě se projde.

-> Severní galtavar (přes Armanské hory)

Dej si s někým dalším slavnostní večeři

Jak se tak procházela s Tomášem po lese, povšimla si koutkem oka nějakého pohybu mezi stromy. Nebyl to vlk, tím si byla jistá. Ten krok... patřil něčemu jinému. To ji za chvíli potvrdil i pach, který přivál k jejímu čumáku. Byl to zajíc. Podívala se, zda si toho všiml i její spolualfák, ale nevypadal tak. "Vydrž chvíli, jo?" broukla pouze klidně a aniž by cokoliv objasnila, prostě se tichým a elegantním krokem odpojila. Ve sněhu uměla chodit jako bohyně, mnohem přirozeněji, než když nebyl. Každý ten vysoký krok vypadal, jako kdyby k ní patřil. Nebyla to chůze, byl to pomalu výstavní tanec.
Jakmile se vzdálila, uviděla hnědý kožíšek. Přikrčila se a pomalu se plížila, dokud se jí nenaskytla dobrá situace. Po zajíci vyrazila tak rychle a nečekaně, že pomalu ani nestihl zareagovat. Čapla jej do čelistí a jedním trhnutím mu zlomila vaz, než si vůbec stihl uvědomit, že je ve smrtelných spárech. Čistá a rychlá práce, přesně jak by se od vlčice v jejím věku a postavení očekávalo. Pak se i s kořistí vydala zpátky k Tomášovi.
"Měli bychom si dát dobrou večeři," navrhla po tom, co dala kořist mezi ně. "Oslavíme tím tuhle krásnou zimu, co přišla, hm? A hlavně... Naši první zimu v naší smečce," usadila se a začala zajíce porcovat tak, aby měl každý zhruba půlku. Na čerstvé a teplé maso se opravdu těšila, ale musela jednat rychle, protože chládlo. Poté si svůj kus přisunula tlapou k sobě a spořádaně se do toho pustila. Musela se krotit, aby nehltala, ale byla to slavnostní večeře, no ne? Muselo to být trochu na úrovni.
Když dojedla, začala se čistit a věnovala své společnosti pohled. "Půjdu si trochu protáhnout tlapy, jo?" Oznámila mu. Za chvíli vstala, protáhla se jako kočka, otřepala ze sebe sníh a rozklusala se pryč. Kdo ví, jestli chtěla být chvíli o samotě, nebo si potřebovala odskočit.

-> Vodopády

4/10
Udělej něco pro to, aby lesní zvěř snáze přežila zimu.

Kráčela lesem a přemýšlela, jak to bude přes zimu s kořistí. Jasně, záleželo na tom, jaká bude letos zima, pokud by měla být tak krutá, jako loni, nebude to zrovna lehké. Ale napadlo ji, že by mohla udělat něco pro to, aby se aspoň zvěři kolem Ageronu dařilo trochu lépe a měla důvod se zde zdržovat. Bylo jasné, že sem nebudou srnky skákat dobrovolně, když tu bylo tolik vlčích pachů, ale bylo jasné, že aspoň těm drobnějším to bude více jedno. Budou se držet kdekoliv mezi stromy a v různých úkrytech.
Nezastavila se u prvního spadlého kmene náhodou. Tvořil přirozené závětří a pod jeho kořeny se dalo vyhloubit více místa, než se na první pohled zdálo. Neváhala tedy a tlapkami odhrnula sníh a listí, aby odkryla suché místo, kde by se dorbná zvěř mohla schovat před větrem a mrazem. Nikterak velké gesto, ale nechtěla zase nějak přehnaně zasahovat do rovnováhy lesa. Jen upravovala to, co už tu bylo.
O kousek dále ležely spadené větve, které přitáhla blíže a vytvořila tak jednoduchý kryt. Věděla, že třeba zajíci, lišky i ptáci si cestu najdou sami, pokud jim to tedy po cestě někdo z hladových členů nezkomplikuje. A nakonec se vydala zpátky k potoku, ve kterém pomocí shozených kamenů rozšířila malé místo, aby voda zůstala tekoucí a zvěř nemusela zbytečně riskovat zranění nebo žízeň. Chvíli své dílo sledovala a pak se spokojeně narovnala. Byla spokojená. Les byl domovem všech, kdo v něm žili, nejen vlků. A pokud měli zimu přežít nějak v rovnováze, stačilo jen málo k tomu, aby nějak přispěla.

3/10
Pokus se připravit nápoj na zahřátí

Zastavila se u plochého kamene poblíž vody. Chlad pronikal přes tlapky až do morku kostí, byl opravdu vtíravý a neodbytný. Zhluboka se nadechla a přemýšlela, čím se zahřát. Do úkrytu se jí nechtělo, stoprocentně tam někdo byl a ona na ty vlky ještě nebyla zvyklá. Nakonec se rozhodla, že zkusí experimetnovat s magií ohně, kterou nedávno objevila. Sice celý život magiemi pohrdala, ale věděla, že teď je nutné se s nimi zblížit, už jen z důvodu, kdyby náhodou musela chránit smečku. Věděla, že spousta patolízalů se tu nebojí využít magie v boji, takže jí nezbývalo nic, než to vracet stejnou kartou.
Utrhla tedy nějakou větvičku ze stromu, vzala kousek sušené kůry a našla nějakou zmraženou jedlou bobuli. Vše dala do malé misky vyhloubené v kameni a zalila vodou z potoka. Potom dovolila ohni, aby zaúřadoval. Ne nijak prudce, nezakládala tady vatru, spíš s ním jen prohřívala okolí misky a samotný kámen. Pozorovala hladinu vody, jak se jemně chvěje a přemýšlela nad tím, jak snadné by mohlo být nechat oheň vzít si více, než je nutné. Jak snadné a zbytečné.
Nakonec, když nápoj zchladl a vůně zesládla, tak magii zase utlumila. A konečně se zkusila napít. Teplo ihned sklouzlo do žaludku a hořkost se rozlila po jazyku. Nemusela by to pít každý den, ale nebylo to úplně špatné, navíc to splnilo účel, za kterým to dělala - aby se ohřála.

Zkus zahrát písničku na rampouchy

Poměřila si jej pohledem, když oponoval, že není zrovna nejmladší. Přemýšlela na krátkou chvíli, jestli mu nedát třeba ránu, aby se probral, nebo s ním aspoň zatřást, ale pak to přešla jen zafuněním a zakroucením hlavy. "Co budeš říkat za pár let? Nebo nedejbože, až budeš starej jako já," zeptala se ho zkoumavě. Jestli on nebyl nejmladší, tak ona byla v tom případě chodící fosílie, nebo aspoň tak jí to připadalo.
Ještě jednou se ohlédla na skupinku, co vznikla opodál, když na ně přišla řeč. Vypadalo to, že tam započali pořádnou sněhovou bitvu. Lylwelin se na moment zakoukala na Cornica, jak se baví a... zahřálo ji u srdce, že přišel také na jiné myšlenky. Bylo nakonec fajn, že ta jeho kamarádka dorazila. Nedokázala ale posoudit, jestli se mu ta holka líbí. Dle ní na tohle byli ještě mladí, ale kdo ví, co se jim honilo hlavou. O babách se s Cornicem ještě nebavila. "Hm, někdo by mu měl ovšem objasnit určité věci. A nejsem si jistá, jestli bych to měla být zrovna já," významně se na Tomáše podívala. Ihned ale zaklapla, když se znenadání přiblížil Cornic k ohni a začal tu něco vytvářet. "Kdo ví," vyjádřila se jen chladně ohledně Merleho. Samozřejmě, že jí vrtalo hlavou, kde člen jejich smečky byl. Byl by jí ukradený, nebýt členem, ale teď za každého z nich cítila zodpovědnost.
Pochválil Lyl skrz magii a ona opět nevěděla, jak reagovat. Nebyla na tohle prostě zvyklá. A pak se vydal dělat něco s rampouchama. Jak se tak snažil, nevydržela to a zvedla se. "Divej, takhle se to dělá," řekla a začala na rampouchy ťukat buď tlapkou, nebo jen drápkem. Vydávali všemožné zvuky a rozezněli se do okolí. Byla to seveřanka, tímhle se zabavili jako vlčata často, ale co si budeme, po těch letech to taky už nebylo ono. Obrátila se na něj a snažila se udržet nezúčastněný výraz. "Nóó, takhle úplně teda nee," pronesla a raději toho už nechala. Nemusela se tu zesměšňovat, zvlášť když bylo okolo tolik vlků.
"Asi jo, půjdeme to tu trochu projít. Měla bych si pak jít dát řeč s původními členy smečky," pověděla, zatímco se rozešla někam do lesa. Počkala ho, ať s ní srovná krok a pak pronesla: "bylo hezký, jak si tam tak hráli, že? Konečně bylo trochu vidět, jak smečka ožívá," broukla spokojeně. Že by se jim opravdu dařilo vdechnou smečce život?

2/10
najdi a ochutnej rybí nanuk

Už už chtěla opustit břeh, ale to by jí nesměl sklouznout zrak k něčemu zvláštnímu, co voda vyplavila na mělčinu. Mezi úlomky ledu a plovoucími jehličkami se zachytila jakási zvláštní podlouhlá kostka v ledu. Ze začátku to vypadalo jako nějaký ledový špalek, ale když se převrátil, donutilo ji to se pozastavit. Uvnitř byla... ryba? Dokonale zmrzlá, sevřená v průhledné skořápce. Vypadalo to jako nějaká bizarní ozdoba pro někoho, kdo by si chtěl třeba zvláštním způsobem ozdobit úkryt, ale to se Lylwelin rozhodně netýkalo.
„No to mě podrž,“ zamumlala, pomalu k tomu přistupujíc. Nebyla zrovna sentimentální, ale tohle… tohle byla kuriozita. A z nějakého důvodu v ní probudila zvědavost, která se ozývala jen zřídka. Sklonila hlavu a packou si k sobě tu věc přisunula. Už na polštářcích ucítila, jak je to ledové, ale co čekala od kusu ledu, že? Prohlídla si to zblízka a musela uznat, že to bylo takto ještě podivnější. Ryba měla otevřenou tlamu, jako kdyby ji v jejím posledním okamžiku překvapila vlastní smůla. Zlatavá vlčice si v rychlosti olízla tlamu, ne kvůli tomu, že by na to dostala chuť, ale protože přemýšlela. A potom, s lehkou nedůvěrou, sklonila hlavu a dotkla se ledu jazykem.
Okamžitě zakoulela očima. Chuť byla přesně taková, jak to vypadalo - ostrá, ledová a rybí. A rozhodně ne taková, co by běžně dobrovolně vyhledávala. S odfrknutím dotlačila ledový kus zpět do vody, aby jej proud odnesl a narovnala se. A pak se bez jediného ohlédnutí vydala zpět do lesa, jako by ochutnat rybí nanuk bylo naprosto běžnou součástí dne.

1/10
Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Vítr se sněhem se na nějakou dobu utišil, tak se Lylwelin rozhodla, že si půjde protáhnout tlapky. Její kroky směřovaly k jezeru, které bylo nedaleko a když k němu dorazila, s údivem zjistila, že ještě není zcela zamrzlé. Naklonila hlavu do strany a naklonila se k němu, aby spatřila svůj odraz. Její dech lehce rozčechral jinak klidnou hladinu a odraz se zavlnil. Hřebeny hor se za ní v odrazu roztáhly jako čelisti, zatímco její silueta se protáhla a rozpadla do několika stínů. Trochu se zachmuřila, víc, než byla obvykle. Nikdy se nenechávala vést pověrami. Ale letos... letos bylo příliš mnoho změn na to, aby před znamením jen tak utekla, nebo mávla tlapou a nechala to být. Co to mělo vlastně znamenat? To, že se bude muset rozkrájet? Pro vlastní smečku zcela určitě. Čekal ji rok plný pochybností. Rozhodnutí, která bude muset dělat sama.
Další vlnka ovšem vytvarovala jiný obrázek, který ji přiměl na okamžik ztuhnout. Byly to dva obrysy vlků, možná. Byl její a... někdo druhý. Někdo, kdo stál vedle jejího boku a zatímco její odraz se jemně vlnil a naznačoval nestabilitu, ten druhý tam byl bez hnutí. Byl to někdo vyrovnaný? Znamenalo to, že nebude sama? Bránila se tomu uvěřit, ale už dávno věděla, že sama není. Cornic po jejím boku kráčel téměř rok. Byl to snad on, v tom odraze? Nebo snad Tomáš, či někdo ze smečky, koho třeba ještě nepoznala? Možná.
Pak nad hladinou přelétl pták a celý odraz na chvíli zastínil. Lylwelin znepokojeně zvedla hlavu a snažila se jej pohledem dostihnout. Byla to jen náhoda, nebo ten stín znamenal něco... nehezkého? Byla to snad hrozba, které se bude muset postavit? Pak se ale vzpamatovala a zakroutila hlavou. Co to tady vyvádíš? Máš málo věcí na práci? Raději se projdi a vrať se zpátky do smečky.