Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mlčky vyčkávala, co se bude dít, zatímco se seběhla snad skoro celá smečka. Alfa ji pozdravil s otázkou, zda se k nim přidá. Zdálo se, že se chystá lov. Přikývla tedy, neměla s lovem problém. Sice měla problém s lovem ve skupině, zvlášť tak velké, kdy měla strach, že se pořádně nezvládnou zkorigovat a každý se bude plést do cesty, ale nenechala se tím zastrašit. Tohle bylo úplně něco jiného, než v Maharu. Bojovala se svou vnitřní nervozitou. Tolik cizích tváří na jednom místě snad ještě nezažila. Byla nutnost se ale překonat a nějak fungovat. Když jsme se přidali do Maharu, taky jsme šli hned na lov, vzpomněla si. Pak nastražila uši, když začal Blueberry mluvit. Tak nějak shrnul dějství ve smečce, během toho ji představil zbytku smečky a to samé udělal i s ostatními nováčky. Koutkem oka se podívala po Wizku s jejími vlčaty. Vypadalo to, že je měla pod palcem. Flynn se dokázal dokonce představit i sám, oproti tomu Heather byla trochu zdrženlivá. Nevím, jestli bychom je měli brát sebou, uvažovala.
Otočila chladný pohled na tmavého vlka, kterého Blue představoval jako Noriho. Netušila, jestli se jí představovali tehdy u jezera, nejspíš ano, ale Welina paměť byla na jména velmi krátká, takže se snažila to jméno do hlavy vtěsnat teď. Zdravil ji. „Za to ty vypadáš stále stejně otravně,“ sykla jeho směrem odměřeně. Minule na ni neudělal zrovna dobrý dojem, každopádně u ní to bylo vůbec těžké nejspíš pro kohokoli. Jenže on si to všechno ještě podkopal hloupými řečmi. Hlupák, ulevila si ve své mysli po jeho blbé otázce. „Ne, ta jsem sebrala někde po cestě,“ zabrblala potom a byla ráda, že svou pozornost stočil někam jinam. Ona sama se pak vydala za Wizku s vlčaty a bílou vlčicí, která se k nim přidala. Že by to byla ta druhá pečovatelka? Napadlo ji. Podívala se Wizku do očí. „V pohodě?“ zeptala se prostě a oblízla Heather líci, aby dcerku povzbudila. Byla pořád jakási zaražená. Doufala, že potom nespustí, že jí její nová pečovatelka něco provedla. To by asi nebylo dobré. Nakonec se společně s ostatními rozešla směrem lov. Držela se ovšem prozatím se svými vlčaty a pečovatelkami.

//-> Východní Galtavar

//<- Smrkový les (přes řeku Mahtaë)

Tak už stačilo jen přebrodit řeku, aby Zlatavka dorazila zpět do Borůvkového lesa. Koupel se hodila, aspoň si mohla smýt krev z rány na krku, kterou jí způsobila Smrt. Rudá barva se až agresivně vpíjela do její srsti a zářila tak snad na míle daleko. A Lylwelin nechtěla přitahovat zbytečnou pozornost. Dala si tedy záležet, aby se toho všeho zbavila, než z vody vylezla ven. Nebylo to teď v noci nic moc příjemného, ale vzhledem k tomu, že byla seveřanka, byla zvyklá na mnohem menší teploty. Pořádně se otřásla, až jí zůstal kožich trčet do všech světových stran a rozeběhla se k hranicím Borůvky. Srst tím zase hezky slehla, takže nevypadala jako nadýchaný medvídek bílozlatých barev a zároveň se tím ještě vysoušela. Už z dálky slyšela vytí. Našpicovala za běhu krátce uši. Znělo to jako Blueberry, ale ještě tam na nikoho nebyla zvyklá, takže jistá nejistota u ní zavládla. Každopádně uznala, že než se vrhne po krku Wizku, zda-li dává na její vlčata pozor dostatečně, prvně zjistí, co se děje. Jestli to není něco fakt důležitého. Třeba další útok od té podlé potvory, od které zrovna šla.
Když se přibližovala, litovala toho, že se k tomu vůbec rozhodla. Blueberry to sice nejspíš byl, kdo svolával smečku, jenže to byl právě ten problém, on svolával smečku. Moc vlků na jednom místě. Zpomalila do elegantního kroku, hrdě se narovnala a všechny sjela rychlým ledovým pohledem. V její tváři se klasicky nehnul ani jeden mimický sval, byla naprosto kamenná. Jen uvnitř pociťovala nervozitu a lehkou nevolnost z tady té sešlosti. Jak by se měla v takové situaci chovat? Přišla ještě kousek blíž, ale udržovala si zdravou vzdálenost od všech. "Zdravím," pozdravila nakonec pouze pevným tónem. Do očí jí padla známá hnědá vlčice a tmavý vlk. Ty potkala těsně před porodem. Ty jo, zase nějaké známé tváře, pomyslela si, když na ně speciálně ještě kývla hlavou v pozdravu. Jestli ten holomek bude mít zase nějaký blbý kecy, tak ho sestřelim, napadlo ji, když krátce zastříhala ušima, které měla jinak přitisknuté k hlavě.

//<- Jedlový pás

Velmi nerada nechávala svého partnera za sebou. Stále jí dělala starosti ta jeho pochroumaná packa. Nevím, jestli jsem přeci jen neměla jít s ním. Přeci jen, vydat se s tou tlapkou do zasněžených hor. Ku..a doufám že se mu nic nestane, zaklela a ohlédla se. Naštvaně sykla. Vlčice aby se rozkrájela, aby mohla dávat pozor na vlčata i partnera! Zvlášť když byl Sigy tak tvrdohlavý a neposedný holomek. Musel furt cosi vymýšlet. Nevěděla, jestli je víc unavená z něho, nebo z Flynna. No jistě, jsme doma. Flynn je po otci, došlo jí nakonec. Ať bylo vlče po kom chtělo, přinášelo jí starosti stejně jako jeho otec, takže musel být stoprocentně po něm. A basta. Moudřejší a klidnější Heather určitě zase byla více po ní. Jo. Ale Heather nemá tak horkou krev, jako já. A nebo možná má, ale ještě o tom nevíme. Tak třeba bych taky nebyla horká hlava, kdybych se nerozhodla, že si nenechám s.át na hlavu, ne? Uvažovala, zatímco proklusávala lesem. Věděla, že za chvíli zase bude zpět v Borůvkové smečce. Byla zvědavá, co ji tam čeká a nemine.

//-> Borůvková smečka (přes řeku Mahtaë)

//<- Zřícenina

Bylo zvláštní, že tu Sigy ještě nebyl. Doufala, že mu ta proradná svině něco neudělala. To by se asi fakt otočila na patě a vrátila se tam i za cenu toho, že by ji Smrt v minutě zabila. Hlavně že by ji aspoň kousla. Nebo na ni vymyslela nějakou jinou lapálii, jen aby se trochu pomstila. Však ona by si už Zlatavka poradila. Dívala se směrem ke Zřícenině, od které byla v dostatečné vzdálenosti. Začala si čistit krev na krku, aspoň tam, kde si dosáhla. Rána nehezky štípala, ale nebylo to nic vážného. Jen v její světlé srsti byla krev vidět více, než dost. Nespokojeně zabručela.
Náhle zaslechla kroky. Zvedla hlavu a podívala se směrem, odkud přicházely. Byl to její partner. Úlevně si vydechla a opětovala mu pohled. „Neměla dnes dobrou náladu, co?“ broukla trochu rozmrzele a zkoumavě naklonila hlavu na stranu. Vypadalo to, že její drahou polovičku něco žralo. Nemusela se ovšem ptát, vysvětlení přišlo brzy. Že ty magie pořád tolik řeší, napadlo ji a pak kývla. „Domů zvládnu dorazit sama. Nechci nechávat Heather a Flynna dlouho samotné,“ pověděla pevným tónem, přiblížila se k Sigymu a olízla mu čumák. „Buď na sebe opatrný a brzy se vrať,“ pošeptala mu do ucha, za které jemně zatahala. Pak se odtáhla a podívala se mu znovu do očí. „A pozdravuj otce,“ řekla ještě, než se poklusem vydala směrem do nového domova.

//-> Smrkový les

//<- Jedlový pás

Netušila, proč vlastně nešli spolu. Věděla teda, že navzdory tomu, že tvoří se Sigym poměrně silný pár, tak by proti Smrti nic nezmohli, ale měla by aspoň lepší pocit. Byla vždy klidnější, když měla Sigyho po boku. Ten už měl návštěvu nejspíš za sebou, takže teď byla řada na ní. Neměla dobrý pocit, když se k tomu místu blížila. Moc dobře si pamatovala, jak probíhala poslední návštěva. Neklidně houpla ocasem a rozhlédla se chladným pohledem po okolí. Ve své mysli uznala, že to bude zajímavý. Doufala, že by třeba mohla být v lepším rozmaru, než minule a nepokoušet se ji zabít. Pomalu dorazila až ke vchodu do zříceniny a váhavě vstoupila. Chlad, který zde panoval, se jí zavrtal snad až do morku kostí. Co si budeme, moc se tam nechtělo ani této odvážné vlčici.
Zaslechla zákeřný smích, který se rozléhal celou zříceninou a ještě dlouho zněl v ozvěnách. Ačkoliv byla zlatavka někdo, kdo měl pro strach uděláno, i jí z toho vstávaly chlupy. Celou ji to naplnilo nepříjemnými pocity. Mimoděk se otřásla a dlouze vydechla, aby zase našla svůj vnitřní klid. Ačkoliv jí poslední dobou připadalo, že je jako na trní. Nejspíš to bylo tím vším, co musela za poslední dobu se svou rodinou projít. Než nad tím ale stihla vůbec přemítat, zaslechla další várku škodolibého smíchu. Lylwelin nespokojeně švihla ocasem a rozhlédla se. Její krok se nevolky rozešel po útrobách zříceniny. Šla tam, kde Smrt potkala naposledy. To setkání tehdy nebylo příjemné. Myslela si, že Smrt zabila ještě tehdy nenarozená vlčata. Měla bych jí poděkovat, že to neudělala, napadlo ji. V tom ji ale v dalších krocích zarazil další smích, jenže ten už byl dost blízko. Ozval se přímo za ní. Lylwelin se pohotově otočila, aby mohla stát tváří v tvář té bestii. Přivřela zlatavé oči a dívala se do těch zelených.
„Děkovat mi nemusíšššš," zasyčela se smíchem. Pomalu se ke Zlatavce přibližovala. Ta se celá naježila a varovně zavrčela. „Chtěla jsssssem,“ zakvílela protáhle, až to zůstalo vlčici znít ještě několik chvil po tom v uších. „Tak proč jsi to neudělala?“ zeptala se odměřeně Lyl. Přešlápla z tlapky na tlapku a olízla si bělostné tesáky, které tím skryla. Přestala je cenit. Vypadalo to, že hned nedojde na nějaké útoky. Možná si chtěla dnes jen podívat. Ale o tom silně pochybovala. „Tvé tělo a touha je ochránit nejssspíššš byla silnějššší,“ protočila Smrt zelenýma očima a pak se začala smát, když si všimla, že jí to nejspíš Zlatavá vlčice uvěřila. Hrozně se smála. Dlouho. Až to Lylwelin začalo opravdu líst krkem. „Tak hlavně, že se bavíš,“ sykla dopáleně a švihla naštvaně ocasem. „Jasssně, že jo,“ přestala se smát a jen se podle usmívala. Navázala s vlčicí oční kontakt. V těch zelených se objevovaly zákeřné jiskřičky. „Bude totiž větššší sssranda vám je vzít později! Až si je zamilujete, vytvoříte sssi ty vaššše deb…í vztahy… Tak pak,“ zazubila se spokojená sama se sebou a začala přecházet po kamenné místnosti.
V tu ránu zlatavá vlčice opět cenila zuby. „Tak na to rychle zapomeň! Na to nemáš právo!“ štěkla po ní rozzuřeně. Tahle bestie jí opravdu pila krev. Přála si, aby jednou byla stejně silná, jako ona, aby ji mohla sejmout. Tušila ovšem, že tohle není možné. Musela se smířit s tím, že se buď nebude pouštět do žádné rvačky, nebo to nepřežije. A to pro tuhle bojovnici bylo těžké. Vždyť už teď by jí nejraději rozsápala hrdlo. Může vůbec Smrt zemřít? napadlo ji. V tu ránu se Smrt zastavila a s tím nejděsivějším hrdelním vrčením a na vlčici pomalu obrátila svůj pohled. Její vrčení vibrovalo zlatavé vlčici v hrudi a zelený pohled se zavrtával přímo do duše. „Nemůže,“ odpověděla okamžitě Smrt na její myšlenku. „Ale ty můžeššš!“ zařvala rozběsněně a rozeběhla se směrem k ní. Lylwelin se zarazila a couvla. „Počkej, počkej, počkej!“ zakřičela na ni naléhavě. Pozdě. Smrt ji povalila na zem a zaryla své dlouhé zelené drápy do její hrudi. Lyl zkousla zuby k sobě a zahleděla se jí vzdorovitě do očí. „Chtěla jsem…“ ztěžka vydechla, protože Smrt zatlačila na její hrudník natolik, že nemohla pořádně dýchat. „obchodovat,“ zasípala. Ani se nepokoušela se vymanit. Věděla, že má neuvěřitelnou sílu, proti které nezmůže nic. Už se poučila a spálila dvakrát.
Smrt na ní nechávala dlouhý pohled, zatímco tlumeně vrčela a pomalu se přibližovala k jejímu obličeji. Až zlatavka cítila její dech, který jemně vířil chlupy na jejím krku. „Tak obchodovat,“ pošeptala pak do ucha vlčice, když tam přesunula svůj čumák. „Copak? Sssnad ssse ti nezalíbily magie?“ uchechtla se a povolila své sevření. Pak ji z něj úplně propustila, jenže myšlenka toho, že je Lyl volná, byla opravdu jen vteřinová. V momentě totiž cítila ve svém krku zuby, které se nekompromisně prodraly kůží a Lylwelin letěla přes půlku místnosti, kde zůstala ležet. „Tak mluv!!!“ zakřičela na ni. „Nemám na tebe celý den!“ dodala ještě extrémně naštvaně. Zlatavá vlčice se vzpamatovala z toho, co se stalo, poměrně rychle. Nějaké takové útoky ji nemohly moc rozházet. „Ta magie co jsi na mě použila v Maharu,“ připomněla jí, když se zvedala na nohy. Cítila, jak jí z rány proudí krev. Pomalu kapala k jejím nohám. To kapkání slyšela velmi zřetelně. „Chci ji,“ pověděla pak sebevědomě.
Smrt se začala znovu chechtat. „Dobrá, žeee?“ protáhla výsměšně a celá se zatelila. „Tu ti ale nedám,“ smála se stále. Očividně neměla v plánu se Zlatavkou cokoliv vyjednávat. „Ani ssses pořádně nevěnovala těm, co máššš teď! Nic ti nedám!“ štěkla po ní pak dopáleně. Lylwelin si dlouze povzdechla. „Zaplatím ti opravdu štědře,“ pověděla s ledovým klidem a přisunula k ní haldu křišťálů a jiných všemožných věcí. „Nic víc po tobě nechci,“ řekla pak pevně. Náhle se Smrt rozběsnila a kousek od Zlatavé přistál blesk. „Řekla jsem NE! Víš, co to znamená? NE!“ křičela na celou zříceninu. Lyl byla na ústupu. Nerada by dostala elektrickou ránu. „Vypadni! Vypadni, nebo tě opravdu zabijuuu!“ běsnila rozčíleně. A vlčice opravdu neváhala. Otočila se, nechala zde to, čím chtěla zaplatit a pelášila směrem k východu. Na špičce ocasu cítila nepříjemné teplo, a když se krátce ohlédla, zjistila, že ji pronásleduje „lavina“ zeleného ohně. Pelášila, co jí síly stačily. Oheň ji pronásledoval až do vstupu do zříceniny, ze kterého se za nedlouho vyřítila i zlatavá a aniž by se ohlížela, běžela rovnou pryč.

//-> Jedlový pás

OBJEDNÁVKA:
Magie příkazu - 20 křišťálů + 200 oblázků

//<- Smrkový les

Pokračovala v cestě a naslouchala Sigyho slovům. Nenechala si uniknout ani jedno jediné slůvko. Měla k němu natočené po celou dobu ucho, což zrovna u ní bylo poměrně vzácné, vzhledem k tomu, že je měla většinou odměřeně stažené dozadu. Nějaká přílišná odměřenost se ovšem Sigyho už netýkala. Občas svraštila obočí a věnovala mu krátký pohled, když ji něco trochu znepokojilo, ale čím déle Sigy mluvil, tím více to ve zlatavce bublalo vzteky. Ta nána je fakt neskutečná! Myslí si, že spasila svět, frnda! Přitom může být ráda, že jsem ji nedodělala, ještě by měla děkovat! hudrovala ve své hlavě. Věděla, že je Skylieth ubožačka, co si jen na něco hraje, protože její přehnané ego jí nedovolí uznat, že prostě na něco nemá, ale když Sigy pověděl, že ani nevyčkala na odpověď a prostě odešla, Lyl už tlumeně zavrčela. Tohle jí slušně zahoupalo se žaludkem. Byla si jistá, že kdyby tam místo Sigyho byla ona… Nedopadlo by to dobře.
Cesta za konverzace utíkala rychle, proto si ani nevšimla, že jsou vlastně už téměř na místě. Píchlo ji krapet u srdce, když její partner zmínil Launee. Nerada to uznávala, ale zaprvé jí bude chybět, zadruhé odešli, aniž by se rozloučili, nebo jí cokoliv řekli. Bude to pro ni nejspíš velká rána, až se vrátí, pokud se tak již nestalo. Už už se nadechovala, že něco řekne, když v tom ji Sigy olízl a řekl, že jde. „Opatrně, drahý“ řekla tedy. „Půjdu hned po tobě,“ dodala za ním hlasitě potom.

//-> Zřícenina

//<- Borůvka

Sigy se raději ani na otázku, zda pečovatelce z Borůvkové smečky věří, příliš nevyjádřil. Jen že doufá, že to stihnou za noc, aby se mohli co nejrychleji vrátit. „Tak odsud to není daleko, ne?“ zeptala se spíše jen tak do větru. Za ta léta už měla Gallireu prochozenou a nejspíš sama věděla nejlépe, kde se nachází. Každopádně hned na to přidala do tempa. Měl pravdu, museli to stihnout co nejdříve. Stále se nemohla zbavit tíživého pocitu, že s ní mrňousci nejsou.
Tempo se ovšem trochu zvolnilo, když se dal hnědý vlk konečně do mluvení. Nový člen v Maharu? Co to muselo být za chudáka? pomyslela si škodolibě a v rychlosti se ušklíbla. Prozatím ji, až na nového člena, nic nepřekvapovalo. Skyl opět neaktivní, k ničemu se neměla, všechno s ní je na dlouho a tak… Neústilo to v nic dobrého. Hodila po něm rychlý zvídavý pohled, chtěla slyšet, jak to probíhalo dál. Zatím to nějak nekomentovala. Byla celkově posledních pár hodin jakási zamlklá.

//-> Jedlový pás

Byla o dost klidnější, když se ocitla se svým partnerem zase sama. Úplně sama? Po očku se rozhlédla, zda neuvidí své ratolesti. Bylo to pro ni zvláštní, že tu ani jeden nebyl. Co se narodili, byla pořád s nimi. Teď se cítila, jako kdyby jí něco chybělo. Doufala, že budou s tou vlčicí v pořádku. Podívala se do očí Sigymu. „Kdybych tu pozici dostala… Přemýšlela jsem a eh…“ pozastavila se v mluvě, protože nevěděla, jak takovou věc podat. „Zamyslela jsem se právě nad tím, jestli bych třeba neskončila podobně,“ dořekla v jednom dechu. Také ji zajímalo, co se minulou ochránkyní lesa stalo. Co udělala špatně. Nebo co vůbec udělala, aby ji Smrt navštívila. A Lylwelin se Smrtí nebyla zrovna kamarádka, od té doby, co bránila Sigyho v Maharu.
Bylo to, jako kdyby jí Sigy četl myšlenky, což vlastně nebylo nic neobvyklého, protože se náhle zeptal, jestli by neměli Smrt navštívit. Dlouze si povzdechla. Nebyla z toho dvakrát nadšená, ale co se dalo dělat. Samotného by ho jít nenechala, to bylo jasné. A samotná byla zvědavá. „Ty jí věříš?“ zeptala se pak ohledně místní pečovatelky. Měla z toho stále rozporuplné pocity a těžko u srdce. Nevypadalo to ale, že by z toho byla její drahá druhá polovička tolik na vážkách, jako ona. Vstala tedy ze země, oklepala se a vydala se za ním. Přeci jen, byla zvědavá, jak to probíhalo se Skylieth v Maharu. Dle toho, jak to hnědý vlk podával, to nebylo zrovna nic hezkého. Srovnala s ním krok a věnovala mu pohled, který ho vybízel k tomu, aby mluvil.

//-> Smrkáč přes Mahtaë

Zdálo se, že místní alfa začal být nějaký podrážděný. Zlatavá vlčice nastražila na chvíli uši a celého jej sjela svým typickým chladným pohledem. Na kamenné tváři se nehnul ani jediný mimický sval. Vypadá to, že bude nejspíš lepší autoritou, jak Skylieth, uznala potom a zase uši stáhla dozadu. Ujišťoval oba, že se na území smečky zdržuje pořád. Takže nebude jako výletnická alfa Maharu, věčně v trapu a smečka bez ochrany, usoudila. Ale vzhledem k tomu, že její nedůvěřivost v cizí vlky byla téměř až chronická, byla si vědoma, že bude trvat, než mu začne vůbec věřit. Bude si ho muset oťukat.
Jejich poloviční přijetí nebylo úplně po chuti. Lylwelin hodila krátký pohled po Sigym, protože netušila, jak na tom bude on. Přeci jen jí bylo jasné, že se zase nechce spálit v další nevyhovující smečce. Ale Blueberry se s tím nepáral a postavil je před hotovou věc. Byli přijati. Jemně houpla ocasem na náznak vděku. Byl to pro ni zvláštní pocit. Byla vnitřně nervózní a napjatá. Na Mahar si tak nějak zvykla a už v tom uměla chodit. Byla tam vlastně i psychicky možná klidnější, vzhledem k tomu, že tam takřka nikoho nepotkávala a nemusela se s nikým vybavovat. Tady to vypadalo, že to bude živější. A jí navazování vztahů nešlo. Byla ráda, že si nějakým neuvěřitelným způsobem nabrnkla Sigyho a měli spolu ty krásné uzlíčky radostí a starostí. To stačilo.
Nakonec dostali instrukce a Sigy uznal, že se vzdálí, aby si odpočinul. Zlatavka si jej prohlédla, ale nakonec se za ním vydala. „Také za nás děkuji,“ pověděla ještě v rychlosti. Byla teď plná rozporuplných pocitů, že si uvědomila, že vlastně už dlouho nic neřekla. Asi uměla vážně mluvit jen se svou rodinou. Ulehla těsně vedle Sigyho a položila si hlavu vedle té jeho. „Jaký z toho máš pocit?“ zeptala se tiše. Vnitřně toužila po nějakém jeho uklidnění, ačkoliv na venek nedávala klasicky najevo nic.

Pootevřela tlamu, že něco na odpověď jejího syna řekne, ale byla tak zaskočena jeho veledůležitostí, že snad ztratila i slova. Tohle snad není možný, pomyslela si. Věnovala pohled Sigymu, ale ten nejspíš úplně nevnímal oprsklé chování jejich potomka. Zavřela tlamu a polkla veškerá sprostá slova. Polkla vlastně úplně všechno, včetně zvedajících se nervů, což byl u zlatavé vlčice velmi velký úspěch. Přešlápla nervózně z tlapky na tlapku, o kterou se následně Flynn otřel, když jí oznamoval, že jde něco ulovit Heather. Následně jí Sigy sebral slova z úst, když na ně ještě chtěla apelovat, aby byli opatrní. Povzdechla si, těžko říct, zda z nich byla tolik unavená, nebo se jí spíše ulevilo, že tu chvíli nejsou. Mohla tak věnovat pozornost Blueberrymu, který se rozpovídal o smečce.
Všechno znělo fajn, až vlastně na to, že smečka nemá ochránce, což se nelíbilo ani Sigymu. Lylwelin věděla, že smečkové hranice bude klidně hlídat i bez nějaké funkce, protože k tomu prostě byla vedena, na druhou stranu také nebude nejspíš moct pokaždé odběhnout od vlčat. Musela si Wizku proklepnout a zjistit, jak moc dobrá pečovatelka to je. Launee bych je klidně svěřila, ale… sjela vlčici s modrýma očima chladným pohledem. Zajímalo by mě, co je zač ta druhá, napadlo ji ještě.
Sigy nakonec navrhoval, že by je Blueberry mohl vzít na zkoušku. Nejspíš to bylo výhodné pro obě dvě strany. Alfa si je mohl proklepnout, zatímco rodinka si mohla zkusit žití tady. Když budou obě strany spokojené, proč do toho nejít? Přikývla na svého partnera, že s návrhem zcela souhlasí a s kamennou tváří, leč uvnitř byla trochu nervózní, čekala, zda na to alfák kývne, nebo ne.

Vypadalo to, že si Sigy jako vždy dokázal získat plusové body. V tomhle byla chladná Lylwelin tak trochu příživník, ale vůbec ji to nevadilo. Partnerství muselo přinášet nějaké výhody, no ne? Sice moc netušila, co že přesně to přináší Sigymu z její strany, krom toho, že je vlastně prostě úžasná, ale ani nad tím nehodlala moc dumat. Nejspíš to byla vlčata. A, nebo ji prostě měl opravdu upřímně rád. Či snad miloval, nebo co. Vlčice, se kterou v zimě zažila poměrně drsný lov divočáků, se představila jako Wizku. Lyl jemně kývla. Stejně to nevypadalo, že by si mohly nějak extra rozumět. O to víc pak byla překvapena, když Blueberry zmínil, že je pečovatelkou. Lylwelin by tedy měla něco hodně rychle udělat se svou nedůvěrou, jinak si může vlčata do dospělosti hlídat sama. A to, tlapku na srdce, sem tam nedávala už teď.
Samozřejmě přišel od alfy dotaz, proč předchozí smečku opustili. Zlatavka si nepatrně povzdechla. Sigy se ale očividně rozhodl, že nebude celou Maharskou smečku hatit. „Navíc jsme tam nebyli spokojeni ani s organizací smečky, kdy si v podstatě dělal každý, co chtěl, nikdo nemusel nic a přitom tam absolutně nic nefungovalo a nebylo v pořádku,“ dodala pak tvrdě. Ona se s tím nepárala. I místní alfa by měl vědět, co by mohlo potencionálním členům smečky vadit. Nebylo to jen o něm, ne? Vlčata přesunula pozornost k Wizku. Sigy je sice vyzval, ať se jdou proběhnout po okolí, ale Flynn se rozhodl, že si bude paličatě stát za tím, že chce lovit. Lylwelin si povzdechla, jedním uchem poslouchala dotazy Sigyho, druhý špicovala na svého syna, který se zase projevoval krapet prudce.
Překonala vzdálenost, co je dělila a strčila do něj čumákem. Trochu rázněji a do žeber, aby si to trochu zase zapamatoval. „Existuje slovíčko PROSÍM,“ zdůraznila mu s mírným zavrčením. „Takhle se přeci o nic nežádá,“ dodala o něco mírněji, věnovala Wizku rychlý omluvný pohled. Pak se zase věnovala alfě. Blueberry zmínil, že jejich ochranářka padla při nedávné katastrofě. Zlatavka si nikdy neuvědomovala, že by se jí při ochraně smečky mohlo něco stát, ale teď to jako poměrně čerstvá matka brala jinak. Pořád v ní bylo dost odvahy, ale když se na své mrňouse podívala, toužila s nimi přeci jen být déle. Takhle nikdy nevěděla, kdy přijde čas, že se k nim už třeba nikdy nevrátí. Na druhou stranu to bylo lákavé, protože přesně tohle její dobrodružné srdce potřebovalo. Když už nebyla tulačkou, tak aspoň nějakou zajímavou funkci. Nezbývalo, než na to kývnout. S těmi konflikty by to mohlo být trochu horší, protože záleželo na tom, jestli zlatavou vlčici všichni nechají v klidu, ale vypadalo to na docela pěknou idylku.

Celkový počet bodů: 8

Směnárna:
6 bodů -> 50 květin
2 body -> 30 mušlí

Jejím očím neuniklo bázlivější chování vlčice. Poznala, když měl někdo strach a uvnitř ji to ukájelo zvláštně zvráceným způsobem. Odtušila ovšem, že vlčice je místní a pokud sem chce svoji rodinku prodrat, měla by s ní být za dobře. Nebo se o to aspoň pokusit. „Minule jsme se ani nestačily představit. Jsem Lylwelin,“ pronesla, ovšem svůj chladný tón i tak ponechala. Nehodlala být na někoho jako medíček. To si zasloužila jen její vlčata a sem tam Sigy, na kterého přesunula svůj pohled, když začal mluvit. Typicky vtipkoval a pak objasnil situaci. Zlatavka přivřela oči, když zaslechla, že jim les vyhořel. To není moc pozitivní, usoudila a loupla očkem po vlčici, zda k tomu něco dodá. Abychom nešli z bláta do louže, pomyslela si, když se podívala Sigymu zpříma do očí. Výjimečně si přála, aby její myšlenku zaslechl.
Heather se začala zajímat o náramek Wizku, zatímco Flynn opakoval nevhodná slova po otci. Lylwelin se poušklíbla, ale tak, aby to vlče nevidělo. Obešla to bez komentáře, protože neměla výjimečně náladu ho za něco hubovat. Stejně o něm věděla, že to je prořízlá tlama a dřív nebo později bude nejspíš mluvit stejně vulgárně, jako ona. Za nedlouho dorazil vlk. Už jen podle toho, jak jednal, usoudila, že se jedná o vlka vysokého postavení, což potvrdil následným představením se. Pokynula hlavou. „Lylwelin,“ představila se znovu. Na tohle nebyla moc zvyklá. S kamenným výrazem nechala slova klasicky na Sigym. Byl to mnohem lepší řečník a hlavně od něj znělo všechno víc mile. Ale přeci jen o sobě něco říci musela. „Já zase můžu nabídnout to, co můj partner ne. V lovu jsem, troufám si říct, více než dobrá – což by možná mohla potvrdit tady kolegyně…“ koukla se po Wizku a nadechla se pro pokračování: „a stejně tak mi nedělá problém ubránit území smečky,“ dokončila a podívala se místní alfě zpříma do očí.

//<- Neprobádaný les
Honěná s Flynnem 3

Běžela nadále za svými rozjařenými potomky, když tu najednou... "Flynne! Heather!" zavolala na ně ztěžka. "Stůjte!" Snažila se svá vlčata zastavit dříve, než vlítnou na území cizí smečky, které si sama všimla bohužel v zápalu hry až moc pozdě. Takhle to dopadá, když je jeden moc roztržitej a nedá si pozor! Naštvaně skrze zuby sykla, když musela také proběhnout přes hranice. Nemohla na nich zůstat stát, když by její potomci mohli být v ohrožení. Heather naštěstí za nedlouho poslechla a srovnala krok s mamkou, ale ten malý syčák běžel dál, dokud do někoho nevrazil. Zlatavka se zastavila, Heather se skryla za její zadní nohu a obě očekávaly kdo ví co, dokud si starší z vlčic nevšimla, do koho že to vlastně její syn vrazil. Hrozně se jí ulevilo a šlo to na ní snad i vidět. I Heather hned otrnulo a šla se s tátou vítat. Lylwelin zůstala klasicky přízemní, když si všimla vlčice, která tu se Sigym byla.
Chladný pohled ponechala v jejích očích a kývla na ni v pozdravu. My se už známe, pomyslela si a narovnala se do své výšky. Podívala se na svého partnera. Vypadal zničeně. Nahromadily se v ní otázky, ale vždyť to znáte, Zlatavka má hodně rychlý startér, tudíž byla v momentě v pozoru. "Kdo ti co udělal?!" zavrčela ledově a první co ji napadlo bylo, že to byla ta vlčice, co je tu. Ta ale vypadala moc klidně a nenesla na sobě žádné známky boje. A snad by se můj partner nenechal zbuchat vlčicí bez toho, aniž by se bránil, napadlo ji. "Skylieth?" napadlo ji a hned její jméno jedovatě procedila skrze bělostné tesáky. Jen její hlas a přitisknuté uši k hlavě nasvědčovaly tomu, že je v ráži. Její chladné oči a kamenný výraz se nijak neměnil.

//<- Sopka
// Honěná s Flynnem 2

Ani by nevěřila, že mít vlčata bude znamenat tolik srandy. Zvlášť, když se jí se Sigym povedlo zplodit dakového srandistu, jako byl Flynn. Heather sice byla svým způsobem také srandista, ale ona tu byla více od přemýšlení. Kdyby byla obě vlčata taková, asi by si Lylwelin neužila tolik legrace. Nebo možná jo, kdo ví. Oba byli rozdílní, ale oba je jistým způsobem milovala. Každý měl něco do sebe. Běžela lesem přes les a sledovala pohupující se ocásky svých vlčat, která před ní běžela. Samozřejmě běžela jen tak zvolna, aby jim dala pocit, že mají navrch, ale kdyby chtěla, během chvíle je hravě dožene. To by jim ale pokazila radost, ne? To se přeci nedělá. Ať měla Zlatavka sebevíc tvrdou náturu, svým uzlíčkům nechtěla krást doušky radosti. Oni si museli vlčecí život užívat naplno, ne jako ona, která prožila jen jedno velké trauma a tvrdý výcvik.
Našpicovala uši, když slyšela hulákání svého syna, že vede. Lyl se ušklíbla a nabrala tempo, aby tedy dohnala Heather, která tak nějak začala ztrácet rychlost. Netušila, jestli to byl zase nějaký její vychytralý plán, ale během momentu už do ní vlčí matka strkala čumákem. „Máš ji, dožeň bratra!“ zvolala na ni v rychlosti a stejně tak se i vzdálila, aby babu nedostala zpět, ačkoliv samozřejmě měla v plánu se zase časem nechat, ale co by to bylo za hru, kdyby si spolu nezahráli i sourozenci?

//-> Borůvka (přes VG)