Příspěvky uživatele

< návrat zpět

loterie (2/5) 55

<- Úkryt

Přivřela rozespalé oči před náhlým světlem, když vyšla ven z úkrytu. Sice se už stmívalo, ale i tak to pro ni po pobytu v něm byl nezvyk. Pak se rozhlédla okolo a táhle zívla. Na řadu přišla pořádná protahovačka. První hezky přední nohy, pak zadní se zády. Jakmile byla spokojená a tělo trochu rozhýbala, chvíli se rozhlížela po venku. Nikdo okolo nebyl. "Hmm," zabručela sama pro sebe zamyšleně. Jsou pryč už opravdu dlouho. Tolik času nezabere les projít, ne? A co by v tomhle počasí vyváděli? napadlo ji, zatímco přešlápla ve sněhu, který se zde ve velkým hromadil. Moc se jí to nelíbilo. Pohyb pro vlče by v tomhle už mohl být vcelku nemožný, no ne?
Když ovšem zavětřila, Corniho pach v lese necítila. Přivřela znepokojeně oči a šla se po lese proběhnout, aby se ujistila na vlastní oči. Teda, moc se tomu proběhnutí říct nedalo, spíše namáhavé broděním sněhu a sem tam nějaký rychlejší skok. Sem tam v dálce viděla nějaké vlky, včetně toho, že si z bezpečné vzdálenosti prohlédla skupinku se Saturnem. Bylo tam jiné vlče. Asi by tam tak klidně s nikým nerozmlouval, kdyby věděl, že tu Cornic není. Musel se ztratit po cestě do úkrytu, nebo vzal roha? Ta myšlenka se jí nezamlouvala. Ani jedna a ani druhá varianta. Vydala se po lese tedy najít jakoukoliv stopu vlčete, i když to bylo v přibývajícím sněhu takřka nemožné. Nakonec se jí nějaký slabší pach podařilo zachytit. Byl možná na vedlejším uzemí?

-> Vvj

Loterie (1/5) 52

Sledovala, jak Saturnus s Cornicem mizí pryč z úkrytu a dlouze si s úlevou vydechla, když za nimi vyrazila i Sheya. A byl tu svatý klid, který potřebovala. Připadala si docela zahlcená společností za posledních pár hodin. Asi to bylo tím, že u sebe už nějakou dobu měla Cornica, ale uvědomila si díky tomu zvláštní fakt, že jí přijde docela zvláštní, když tu najednou nebyl. Znovu se položila na mech a dlouze vydechla. V chlaďáku toho masa už moc nebylo. Jsem zvědavá, kdy se smečka rozhodne pro lov, zamyslela se, zatímco si položila hlavu na tlapy. Mohla si ještě chvíli odpočinout jak fyzicky, tak psychicky, když tu nikdo nebyl. Čím byla starší, tím více to potřebovala. Stejně na to asi nemůžu spoléhat a bude lepší, když pak půjdu ulovit něco sama. Nesmím Cornica nechat hladovět, uznala potom.
Zdálo se, že na chvíli ještě usnula a po nějaké té hodince se vzbudila. Netušila, jak dlouho ještě spala, ale trochu ji znepokojilo, že se ještě nikdo nevrátil. Rozespale se podívala po úkrytu, aby se ujistila, že je tomu opravdu tak. Nebyla si ovšem jistá, na jak dlouho to vůbec alfa měl a jestli s mrňousem náhodou nepodnikl ještě něco dalšího. Každopádně se cítila už lépe, než před dalším šlofíkem, a tak se rozhodla, že se už vydá ven a možná i připojí k Saturnovi a Cornicovi. Že už se věci dávno stačily změnit, to ji vůbec nenapadlo. Zvedla se ze země, pořádně protáhla, až pár jejích kostí hlasitě zakřupalo a jala se jít ven z úkrytu. Byla ráda, že si dopřála několik poklidných chvilek o samotě.

-> Mech

loterie (1/5) 42

Saturnus pověděl, že je teď na území smečky klid, aspoň prozatím. "Mhm," vydala ze sebe zamyšleně. Bývalo tomu někdy jinak? Těžko říct, jak to zde poslední měsíce fungovalo, nebyla tady dlouho. Ale od té doby, co se vrátila, jí to zde připadlo klidné. Občas až moc, když sem tam nenarazila pomalu ani na členy smečky. Ačkoliv bylo jasné, že se jim možná tak trochu záměrně vyhýbá. Nějaké ty pachy byli cítit rozhodně vždy. Cornic z toho návrhu byl asi trochu zmatený, ale nakonec se na ni otočil s tím, jestli půjdou. Eh, proč já? Ptala se sama sebe v hlavě a přemýšlela, co říct. Měla se z toho vykroutit a zůstat zde? Ani Sheya zrovna nevypadala, že by se jí někam chtělo hned teď. "No, možná bychom si tu na chvíli mohly udělat dámskou společnost," pronesla nakonec diplomaticky a po zmíněné vlčici se podívala. Snad bude trochu spolupracovat a nebude se jí chtít hned, stejně jako se nechtělo Zlatavé.
"No a vy se jděte projít," vyzvala tu pánskou společnost a protáhla se. "Potom se za mnou vrať, když budeš chtít," řekla Cornimu, aby mu dala najevo, že ho od sebe neodhání a že tu na něj počká. Potřebovala trochu více odpočívat, než tady ti mladší. Její zestárlé klouby už potřebovali trochu tepla a odpočinku. Ale nic se samozřejmě nemá přehánět. "A když se vám to protáhne, najdu si já vás," mrkla na vlče ještě a uložila se zpátky na mech. Sice tu byla pořád společnost, ale docela se v jejich přítomnosti uvolnila. Navíc byla stejně většina z nich na odchodu.

loterie (2/5) 41

Saturnus odvětil, že i to, co dělala, se počítá. Kývla na něj vděčně hlavou. Muselo se uznat, že uměl dobře volit slova, stejně tak způsob, jakým je podá. Nechala je, ať se spolu pobaví. Přeci jen si toho mohli říct dost a i u alfy najde maličký plno pochopení. Ona jej měla i Zlatavá, jenže jen těžko odhalovala svoji tvrdou masku. Každopádně napadením smečky si jako prcek prošla taky a věděla, co je to za trauma. Každopádně o celou svou rodinu nepřišla a strávila se zbytkem ještě pár měsíců, než ze smečky odešla. O Cornicovi se to říct nedalo. Byl ještě malý a už totálně bez rodiny. Kdo ví, jak dlouho byl na všechno sám, než ho našla? Sevřelo se jí srdce a na vlčka se podívala. Ten se přiblížil k ležícímu Saturnovi a v tichosti si ho prohlížel. Lyl celou situaci sledovala ze stínu a zpovzdálí.
Saturnus mu pak navrhl, jestli by se nechtěl seznámit s lesem. Rozhodně byl dobrý nápad mu les ukázat. Aby věděl, co všechno smečce patří a kde je ještě v bezpečí a kde už ne. "To by nebylo na škodu," podotkla poklidným tónem. "Jestliže nemáš něco důležitějšího na práci," dodala pak, aby si to dobře rozmyslel. Vidina toho, že by zůstala na chvíli sama, se jí zamlouvala. Pokud by ji tedy nutně nechtěli sebou, ale kdo ví, jestli by se nechala ukecat. Záleželo by nejspíš na tom, jak moc dobře Corni umí smlouvat a udělat vlčečí oko. Jinak by klidně nechala své staré kosti odložené tady na mechu a v teple. Podívala se na vlče. "Co na to říkáš? Jsi zvědav na svůj nový domov?" zeptala se ho. Vlčata byla zvědavá tak nějak všeobecně, nebo ne?

loterie (1/5) 39

Zlatavá mlčky poslouchala, jak se vlci baví s Cornicem. Saturnus se jevil opravdu mile a soucitně. Ze stínů úkrytu se zahleděla do jeho modrých očí a neviděla tam nic jiného, než dobrosrdečnost. Čím dál více nabývala dojmu, že mu může věřit. Když byl vlče, tak si z něho nic nedělala, ale teď by ho jako alfu neměla brát na lehkou váhu. Ovšem respekt si u ní jeden musel zasloužit. A Saturnus sice necenil tesáky a nenaháněl hrůzu, ale očividně se uměl o členy postarat. A to bylo důležité. Vzpomněla si na Skylieth a to, jak je málem nechala v Maharu vyhladovět. Vlci na nižších příčkách to tam museli vzít do vlastních tlap. Čekala tehdy Flynna s Heather a přibývalo i dost toulavých vlčat, takže to byly vskutku náročné časy. Tohle místo nezapomněl zmínit i Saturnus. Uvědomila si, že po celou tu dobu na něj nehybně zírá, asi jak byla ztracená ve svých vlastních myšlenkách. Potřásla hlavou, když zaslechla své jméno.
"No, eh..." zadrhla se. Neuvědomovala se, že by nějak extra pomáhala s tuláčky. Hlavním aktérem byl samozřejmě Sigy a jelikož mu byla povětšinou po boku, tak do toho vždycky spadla tak nějak omylem. "Tak nějak okrajově," dodala pouze potom, co se rozhoupala se k tomu nějak vyjádřit. Snažila se pro smečku vždy zabezpečit dost potravy, jelikož ji lov bavil, stejně jako jí nedělal problém vyhánět cizince z území. Ale péče o vlčata šla mimo ni. Vždyť nezvládla ani ta vlastní. Rychle myšlenky na minulost zahnala a podívala se na Corniho a Saturna, který ulehl na zem. Tohle byla současnost. Na tu se musela soustředit. Po ujištění, že už nikdy nebude sám, jemně cukla koutkem a pohled nasměrovala na Sheyu a následně zpátky na ty dva.

loterie (1/5) 36

Saturnus hned reagoval tím, že měl maličký štěstí, že ho našla. Lyl pouze s kamenným výrazem přikývla. Nebo jsem možná měla štěstí já, že jsem na něj narazila, napadlo ji. Bylo jí stokrát lépe, když měla komu věnovat svou pozornost. Ucítila, jak se za ni Cornic skryl. Byla díky tomu klidnější, zvlášť, když tu byla cizinka. Tedy, Sheya byla samozřejmě cizinkou jen pro ni a Cornica. Jinak tady byla doma stejně jako Zlatavá, to si uvědomovala. Jen měla přirozený instinkt být před cizími obezřetná. A jelikož už se nějaký ten den starala o tohodle prcka, jeden by lhal, kdyby to v ní nevyvolávalo určité mateřské pudy. Kdyby jednou nebyla matkou, zřejmě by se tak nedělo, ale v tomhle případě měla potřebu jej chránit. Povšimla si ovšem, jak cizinka žadoní u Saturna, aby si ho tu nechali. Lyl k Sheye vyslala vděčné pokývnutí. Prosit se tu ovšem nemuselo, protože alfa se zachoval přesně tak, jak očekávala, svolil s tím, že zde může vlče zůstat tak dlouho, jak jen bude chtít.
Zlatavé se ulevilo a sklonila hlavu, aby do Corniho jemně šťouchla čumákem. "Tak to vidíš..." hlesla k němu tiše a popostrčila jej před sebe. Sheya se jevila jako milá vlčice, co měla zájem o pozornost vlčat, takže by ocenila, kdyby jej na chvíli zaměstnal někdo jiný, než ona, když Launee tak rychle zdrhla a nechala jí prcka na krku. S čímž samozřejmě nepočítala, ale pomalu se smiřovala s tím, že tu má každý dost jiných starostí, než se starat o tuláčka. Zatímco ona? Byla důchodkyně bez povinností, dokud by nikdo nezavelel jinak, takže to ostatně nejspíš opravdu zůstane na její hlavě. "Jen se jim ukaž, neboj se," ujistila ho pevným tónem, který byl sice zároveň ujištěním, že za ním stojí a je kdykoliv připravená ho chránit, na druhou stranu dala jasně najevo, že to má být bez námitek. Co si budeme, stále to byla ta Lyl, co si nebrala servítky. Dokázala na něj být ohleduplná jen s ohledem na prožité trauma a že potřebuje aspoň trochu něžného zacházení. Ale to ona moc neuměla. Snaha se ale cení, ne?
Maličký se tedy dal do seznamování a Zlatavá mezitím věnovala pohled Sheye. "Udivuje mě, že jsme na sebe ještě nenarazily, Sheyo," oslovila ji chladně, aby to mezi nimi tak nevázlo a souhlasně přikývla na Saturnovu otázku. "Před cestou do smečky spořádal celou koroptev - jen pírko z něho vypadlo - a pak se stihl nacpat ještě tady s Launee," ušklíbla se pobaveně. Apetit měl, to se muselo nechat. Atmosféra se uvolnila, aspoň na její vkus, takže se aspoň usadila, aby tady nestála napnutá jako struna.

loterie (1/5) 35

Nechala se unášet sladkým spánkem, ke kterému se konečně dostalo. Najednou ucítila, jak se k ní něco sápe, tak otevřela oči a zvedla hlavu, aby se podívala. Bylo jí tak nějak jasné, že se jedná o vlče toužící se zahřát, ale horší bylo, že na něco takového už dávno nebyla zvyklá. Chvíli se na něj ztěžklýma rozespalýma očima koukala, než je zase zavřela a položila hlavu na původní místo. Byla opravdu unavená a nespala moc dlouho na to, aby už zůstala vzhůru. Navíc to, že se Cornic přitulil, neslo zase benefit v podobě většího tepla. A dokud by se nějak moc nevrtěl, byla ochotná ho u sebe snést. A jestli se díky tomu cítil i on lépe, proč by ne... Přeci jen to byl pořád mrňous, který se ztratil od rodiny, nebo o ni dokonce násilně přišel a jestli byla Zlatavá teď jeho přístav bezpečí... Aspoň si zas mohla pro někoho připadat důležitá. Což už upřímně zavrhla, po tom, co se dozvěděla, že ztratila kompletně celou rodinu. Ostatně byli v podobné situaci. Jen ona stará nevrlá vlčice, on traumatizované nevinné vlče.
Probudilo ji volání. Okamžitě sebou trhla a chtěla ihned vstát, ale uvědomila si, že je k ní stále schoulený mrňous. Zastavila se v jednání, ale pomalu se přesunula aspoň na břicho, aby nebyla tak zranitelná. Přitiskla ušiska k hlavě, kterou mírně sklonila. Chyběla jí už jen naježená srst a odhalené tesáky, ale to se nestalo, jelikož se v ten moment v úkrytu objevil alfa. Trochu znejistěla. Uvědomila si, že dovést cizince až do úkrytu, nebylo zrovna v pohodě. Ale Launee nad tím neváhala a i Lyl napovídal hlas v hlavě, že Saturnus bude ten poslední, kdo by byl nějak příkrý skrz tulácké vlče přímo v úkrytu. Jen její přísné já ji pořád linčovalo. Každopádně vlk ihned promluvil na maličkého vlídným tónem. Až teď si Zlatavá všimla, že za ním stojí další postava. Nejspíš jeho partnerka? Přestala se cítit v přítomnosti cizího vlka bezpečně a chtě nechtě se postavila. Tak nějak instinktivně tělem kryla Cornica a s kamenným výrazem vyčkávala, co se ze situace vyvrbí.
Vlk se ovšem ihned zajímal, co se stalo. Možná se mu před očima promítlo, jak byl sám v podobné situaci, když byl malý? "Já... Našla jsem ho, když jsem se byla projít. V Tundře," ohlédla se v rychlosti po vlčeti a vrátila pohled zpět k Saturnovi. Jen občas šlehla chladným pohledem po neznámé, která se představila jako Sheya. Jelikož ji oslovila, usoudila, že se ani představovat nemusí. Saturnus jí pravděpodobně už poreferoval. "Byl zraněný a umrzl by, zrovna byla šílená vánice. Přečkali jsme to a vzala jsem ho sem. Launee ho pak nějakým kouzlem zhojila," shrnula ve zkratce, co se událo. Nevěděla, jestli k tomu bude chtít maličký něco dodat, nebo bude ostýchavý tak, jak se celkově jevil. Jen před ní už se začínal trochu projevovat, možná díky kouzlům, které mu předvedla. A tak díky celkovému času, co spolu stihli strávit, nejspíš. "Může tady zůstat?" zeptala se už o něco méně drsnějším tónem. Nejspíš jí na tom určitým způsobem záleželo.

Já právě u někoho, kdo má jeden char a nemá ještě naškudleno, mnoho způsobů jak je získat nevidím, ale chápu a beru na vědomí :)

40
loterie (2/5) 34

Nepočítala s tím, že by toho vlčka takhle nadchla nějakými obyčejnými čáry. Ale očividně se to povedlo. Tak už aspoň z části vím, jak na něj, napadlo ji a sledovala jeho nadšený pohled. Jedno se muselo nechat, po tom, co se pořád tvářil tak utrápeně, to bylo potěšující. Co ovšem bylo horší, byl fakt, že chtěl ukázat ještě něco. Lyl cítila, jak jí to kouzlíčko sebralo většinu její poslední energie, jak nebyla zvyklá magie používat. "Dobrá, ještě jedno. Pak si ale budu muset zdřímnout," varovala ho neochotně. Moc se jí do toho kouzlení nechtělo. Ale musela uznat, že se jí to docela povedlo, na to že to tolik roků nevyzkoušela. A ani nijak netrénovala. Nakonec se usvolila a ještě zasoustředila. Vytvořila tentokrát malou myšku a snažila se, aby vydržela co nejdéle. Až když se jí z toho zamotala hlava a ztratila kvůli tomu soustředění, tak přestala. Dlouze vydechla a podívala se, zda to sklidilo zase úspěch.
Nakonec táhle zívla a převalila se na bok. Celá se natáhla v protažení a na vlče vypoulila oči. "Dám si dvacet," oznámila mu. V životě by v přítomnosti cizího vlka nespala, ale tohle bylo neškodné vlče, no ne? Navíc si na něj začínala zvykat. Nevěděla, jestli se se spánkem přidá, nebo si zatím bude dělat svoje. "Nikam nechoď, ještě to tady neznáš, tak ať se nezatouláš. Území smečky ti ukážu, jak se vyspim, pak si tu můžeš chodit jak se ti zlíbí," ujistila ho, ačkoliv si tím sama jistá nebyla. Ještě nebyl přijat do smečky oficiálně. A tak snad by ho odsud nikdo nehnal, ne? Uklidnila samu sebe, než zavřela oči. Netrvalo to dlouho a Zlatavá tvrdě usnula. Cestování, lov a hry s magií jí daly opravdu zabrat.

39
loterie (1/5) 33

Lylwelin se pozastavila nad tím, jak ji Launee oslovila a přivřela nevraživě oči. Tobě už taky na starý kolena šplouchá na maják, pomyslela si otráveně. Super senior klub. Nijak to ovšem pro smůlu Cornica nekomentovala a tiše naslouchala tomu, co si povídali. Tedy, malej toho moc nenakecal, ale na to už si zvykla. A zvykalo se na to mnohem lépe, než kdyby neustále mlel pantem. Jenže její stará přítelkyně se rozhodla, že se po jídle prostě odparádí pryč. Zlatavá zvedla hlavu prudce z tlap a zaskočeně se za ní dívala. Počkej počkej, ty mě tu s ním jako necháš? Se ho neujmeš?! A kdo se o něj jako bude teď starat?! Propadla panice ve své hlavě, kterou pak prudce otočila na vlče, které začalo mluvit. Zhluboka se nadechla a snažila se vnímat, co že vlastně říká. Pořád byla v šoku, že si to Launee jen tak odpochodovala. Ani jí vlastně nestihla něco říct, nebo zdrhnout první. A přitom vypadala, že si po té magii prostě dáchne. A ono nic.
"Hm, teoreticky," zabručela potom krapet podrážděně k vlčeti a zamyslela se, co by k tomu vlastně měla říct. Moc toho o magiích nevěděla, jen základ. Jako kdyby sama byla odrostlé vlče, aspoň v tomhle. "Jsou magie jako je třeba vzduch, kdy můžeš kouzlit s větrem. Země, kdy necháš třeba vyrůst rostlinu. Voda, se kterou si můžeš hrát. Oheň, který můžeš sám zapálit. A tak dále a tak dále," povídala znuděně. Nakonec se přeci jen začala soustředit a z mechu před Cornim vykouzlila obrazec jakéhosi ptáčka, kterého si tak přál. Bohužel se nepohyboval, ani nic jiného a ani dlouho nevydržel, protože Lyl magii nikdy netrénovala a ani nevěděla, kolik toho s ní svede. Přestala se soustředit a koukla na svou malou společnost, co na to řekne. "A tohle je magie iluzí, kterou vlastním já," zkonstatovala nakonec.

Je možné koupit lístek někomu jinému? :)

38
Loterie (1/5) - 28

Launee je oba ujistila, že bude v pořádku, jen si potřebuje odpočinout. Prý si tuhle magii vyžádala od života. Zlatavá nad tím jen protočila očima a následně vstala, když ji vlčice požádala, aby donesla kus žvance. Netušila, jestli bude Cornic jíst, když snad až na nějaké to peří spořádal celou koroptev, na druhou stranu absolvovali docela dost dlouhou cestu - aspoň pro něj. Třeba by něco snědl. Lyl už by si něco dala už jen z toho důvodu, že chtěla přibrat aspoň nějaké to kilo navíc zpátky. Kdo ví, jestli to ovšem v jejích letech ještě půjde. Vydala se bez protestů tedy klikatou chodbičkou do špíze pro maso. Byla místy docela malá, takže když jednou zvedla hlavu, nehezky se do ní bouchla. Zamračila se a ohlédla, zda to nikdo neviděl. Naštěstí už byla za rohem. Oddechla si a pokračovala dál.
Čapla mezi zuby kus žvance a začala jej zase chodbou nést zpátky ke své společnosti. V místnosti, kde přebývali, ji pak položila před Launee, která potřebovala nabrat energii nejspíš nejvíc. Pak se sebrala do ústraní a tam své tělo poskládala na mech. Zmáhala ji únava. "Jsem si s magií zkoušela hrát... Už je to pár let zpět," zamumlala jen tak do ticha. "Myslím, že to bylo krátce po tom, co jsem dorazila na Gallireu. Co ty? Používal u vás někdo magii?" obrátila se s otázkou na vlče a v ten moment by se zase šla nejraději zahrabat pod mech. Ty mu musíš pořád připomínat rodinu, že? Okřikla sama sebe v hlavě a rychle se snažila něco vymyslet. "A-anebo setkal ses s ní vůbec?" vypadlo z ní v rychlosti. To už nezachráníš, uznala a položila hlavu na tlapy. Podívala se po Launee, jestli to třeba nějak nezachrání. Přeci jen pro mrňata měla stokrát více citu.

37
Loterie (2/5) - 27
// Mech

Launee podotkla, že je lepší, když přišel o oko, než o život. Souhlasně přikývla a dále to nekomentovala. Přeci jen už zpomalila, aby je drobek mohl dohnat. Ještě pověděla i to, co si myslela Zlatavá - že alfy nebudou mít problém s tím přijmout toulavé vlče do smečky. Na to se Lyl spoléhala. Ale zatím to mohlo počkat. Byla také unavená a těšila se, že Cornica svěří Launee a trochu se prospí. Přeci jen už na takové výlety nebyla zvyklá. Musela se zase postupně rozchodit.
Vypadalo to, že se jí kupodivu vlče podařilo nějakým způsobem uklidnit. Následovalo je a pokusilo se je dohnat, což se mu pak díky zpomalení docela povedlo. Nakonec všichni stanuli před vchodem do úkrytu. Launee neváhala a vběhla do něj, zatímco Cornic si zde všechno fascinovaně prohlížel. Packou zkoumal mech, ale měla pocit, že jakmile se na něj přímo podívala, přestal a dělal, že se nic nedělo. Znovu se ušklíbla. Tu si asi všimnul, že vlčice zmizela v útrobách úkrytu a ptal se, kam zmizela. "Dovnitř," odpověděla prostě a v jinak chladných očích poskakovaly jiskřičky pobavení. Potom pokývla, aby šel dovnitř a sama se tam rozešla. Nejspíš potřeboval ukázat cestu, když byla tak nenápadná.
Uvnitř zase stanula po boku vlčice a než se nadála, uslyšela za nimi další žuchnutí. Dokázala si představit, co se asi tak stalo, jelikož za tu dobu, ačkoliv nebyla nijak dlouhá, si stačila všimnout, že Cornic zrovna dvakrát opatrný na to kam šlape, není. Tu se ale Launee bez ptaní dala do péče o vlče. Zlatavá se tedy uvelebila na mech a spokojeně vydechla, zatímco dvojici chladným pohledem pozorovala. Jenže pak se začaly dít věci! Co to, do prdele, je? zeptala se sama sebe zděšeně a užasle se zase našoupala do sedu. Launee se rozzářila tlapa a to kvítí, co tam měla, začínalo vadnout. A pak i mech pod ní, do kterého následně vlčice klesla. "Ty vole, seš v pohodě?" vyhrkla okamžitě a vlastně ani nevěděla ke komu. Hleděla z jednoho na druhého a srdce jí tlouklo jako o závod. To říkám furt! To jsou ty magie, napadlo ji a zraky jí padly na Corniho rány. Vypadaly, jako kdyby je měl měsíce. Bylo to zahojené a byly tam pouze jizvy. Zlatavá se ošila. Tohle bylo fakt divný. Nikdy si na přítomnost magie nemohla zvyknout a ani nechtěla. Ale tahle? Ta byla hustá! Kde byla Launee za dob, kdy se Lyl dostávala z jedné rvačky do druhé? Mohla být skoro nesmrtelá bojovnice. Jen tedy její stará přítelkyně by to asi nerozdychala. Už teď vypadala naprosto zničeně. "Nepotřebuješ něco?" zeptala se. Nevěděla, jak jí pomoct. I Cornic se o vlčici strachoval. Ale vypadal mnohem lépe. Její výraz zase zkameněl, ale vnitru byla pořád v šoku.

Loterie (1/5) 26

Pozvedla "obočí" a chvíli na něj zamyšleně koukala. Nevím, proč takhle brečím? Zopakovala si pro sebe zaraženě a ještě větší šok pro ni nastal, když k ní sám přišel a přitiskl se k ní. Pootevřela tlamu, že něco řekne, ale zase ji rychle zavřela. Pouze překvapeně zamrkala. Jeden by musel lhát, kdyby právě řekl, že její (ne až tak) ledové srdce roztávalo. Sklonila hlavu a jemně do něj dloubla čumákem. "Hele to je jasný, že bulíš," pověděla mu tiše. "Každej by bulel a kdo tvrdí, že ne, tak ten by tuplem někde za rohem řval jak tur," ušklíbla se. Kolik toho ona za poslední dobu prořvala? Samozřejmě by to nahlas nepřiznala, ale nejspíš by to ani nepopřela, kdyby ji někdo viděl. Ale třeba takovému Saturnovi to muselo být jasné. Od toho odcházela a už měla na krajíčku. Jen samotná vzpomínka na to jí stačila, aby jí zase vlhly oči. Potřásla hlavou, aby ji zahnala, ale opět se o to postaral ten drobek, co byl s ní. Děkoval.
Já a hodná? Pomyslela si pobaveně. To se celej život snažím nebýt, všichni by toho jen zneužívali, napadlo ji. Ještě že Cornic neuměl číst myšlenky. Zatím. Nejspíš by mnohokrát změnil názor, za tu dobu, co spolu byli. "Myslím si, že ses dostal z horší šlamastiky," odvětila a zvedla hlavu, když zaslechla kroky. Zahlédla Launee. Modlitby vyslyšeny, ty jo... Nikoho lepšího si to vlče nemohlo přát, oddechla si a ještě věnovala pár slov Cornicovi, než se její stará dobrá přítelkyně přiblížila úplně: "Teď se to všechno jeví jako katastrofa, ale neboj. Časem tě ta bolest udělá silným," podívala se na Launee a její ocas se mírně zavlnil. Asi ji taky ráda viděla?
"Launee," oslovila ji kývla hlavou na pozdrav. Bylo fakt úžasné, že tu vlčice byla. Nejen v téhle situaci, kdy potřebovala, aby někdo Cornica psychicky podpořil, ale tak nějak celkově. S touhle vlčicí toho zažila hodně a věřila jí. Ihned se o mrňouse zajímala, což Zlatavá očekávala. Ten se ale schoval za ni, i když pozdravil. Zmateně se ohlédla a pak se zase podívala na příchozí vlčici. Ta neotálela a vyzvala je, aby se šli schovat do úkrytu. "Tak to vidíš. Podíváš se tam dřív, než jsem si myslela," broukla poklidně a zvedla se. "To je Launee, povídala jsem ti o ní. Ujala se těch zatoulaných vlčat - nynějších alf," objasnila mu a zvedla se. "Jestli si myslíš o mně, že jsem hodná, tak to nevim, co řekneš na ni," ušklíbla se a pohodila hlavou jako pokyn, že ji má následovat.
Dohnala Launee a s kamenným výrazem se v rychlosti ohlédla, zda je vlček následuje, avšak jestli je dostatečně daleko. "Našla jsem ho v Tundře. Skoro jsem si ho ani nevšimla, jak byl zasněženej. Asi by tam umrzl. Je docela dokaličenej a nejspíš přišel o oko," špitla jí v rychlosti a pak zpomalila krok, aby je chudák mohl dohnat a ještě se někam nezatoulal. "Musím pak najít Saturna a domluvit se s ním, že tu zůstane," dodala pak už normálně nahlas.

// úkryt

Loterie (2/5) - 24

Myslela si, že ho třeba povzbudí ke hře, místo toho se rozplakal. No tys tomu nasadila korunu, opravdu, pomyslela si sama k sobě otráveně, každopádně dávala pozor na to, co říká. Vypadalo to, že je také seveřan, minimálně podle popisu počasí, co u nich bylo, jen pořád nechápala ty tygry. Vysoukal ze sebe, že jeho rodiče byli alfy. To ji docela zaujalo. Nechová se jako vlče alf, napadlo ji a pak se zarazila. Copak můžeš vědět, jak se chová vlče alf, když se jim celý život vyhýbáš? Odporoval jí hlas v hlavě a ona semkla pysky do rovné linie.
"Eh, to je dobrý... Moje chyba," vyrazila ze sebe krapet teatrálně a nervózně se kolem sebe rozhlédla. Už by bylo fakt dobrý, kdyby dorazil někdo se srdcem a vlče trochu povzbudil. Zlatavá s ním totiž byla totálně v koncích, obzvlášť co se téhle situace týče. Dokázala mu očistit rány, zahřát ho, ulovit mu něco k snědku, ale nedokázala ze sebe vysoukat něco byť trošku konejšivého. Neklidně si poposedla a bouchla ocasem o zem. Tak co teď s ním? Kde jste kdo? Volal její hlas zoufale v hlavě, navzdory tomu, že si zachovávala neustále svůj nečitelný výraz. Aspoň něco jí šlo. "No... Mohla bych ti pak ukázat smečkový úkryt. Bude se ti líbit," zkusila to potom jinak. Odvést myšlenky jinam. Jestli tohle neklapne, strčím ho prvnímu, koho tu najdu a utíkám, rozhodla se.