Gallirea - Příspěvky uživatele

// tak jen takovej návrh, co to tagovat na discord nebo hlavní stránku, takovéto věci? Vím, že je to můj problém, ale buď si počasí za ten týden nepřečtu vůbec, nebo třeba až vprostřed týdne. Ušetřilo by to psaní za osuda a něčí blbej pocit, třeba. :D

//nechci zbytečně zvedat vlny, čekala jsem dostatečně dlouho na osud i pro někoho jiného, ale nepřišel... Zbytek všech vlků je v klidu? I ti na Zubaté, například? :D

Ahoj, ahoj! <3

Určitě jste si stihli povšimnout, že se nám ve smečce udály menší změny - hlavně tedy v hierarchii. Bohužel došlo (asi k nevyhnutelnému) odchodu ze smečky ze strany Sineád, která se rozhodla objevovat mimo-Gallirejské kraje. Zároveň jsem se rozhodla, že ji v jejích stopách bude následovat i Iskierka. Jako jediný původní člen v Ageronu tedy zůstala Pandora, u které budeme doufat v brzký návrat k aktivitě (a hlavně aby si Lyl mohla užít to, že jí na Galli dorazilo vnouče). :)

Co se týče nových členů, rozhodla jsem se zkusit povýšit na deltu Cornica a Juniper , u kterých je prozatím zřejmá nějaká aktivita. Rovnou oba dva dostali na zkoušku i své funkce, Cornica tedy můžeme přivítat na postu ochránce - juniora, který svou funkci bude moct začít vykonávat po zaučení od jedné z alf. Juni byl udělenej titul pečovatelky, akorát nevím, jestli bude v Ageronu momentálně o co pečovat, když nám jediný adolescent ve smečce dospěl a vlčátko prozatím nehraje. :D
Herně si odchytím povýšené vlčky v nejbližší době, jakmile se Lylwelin vrátí z toulek.

Pokud by si někdo zamýšlel na nějakou funkci, klidně i úplně novou, nebojte se mi ozvat, jsem otevřená vašim přáním.

Ráda bych upozornila, vzhledem k tomu, že v malé smečce může být pouze deset členů, což se nezdá, ale je to docela málo, budu poměrně přísně hlídat aktivitu. Samozřejmě po nikom nechci, aby psal denně, ale nějaká ta aktivita musí být vidět. Nebudu vyloženě koukat, jestli jste aktivní jen ve smečce, samozřejmě přivřu očko, i když budete psát mimo území. Pokud by aktivita byla opravdu malá u nějakého jedince, nebo žádná, bude se to muset bohužel docela striktně řešit vyloučením ze smečky, abychom uvolnili místečko někomu, kdo bude aktivnější. Samozřejmě po domluvě v soukromých zprávách, kdy mi napíšete, že vám osobní život nepřeje, vás vyhazovat nebudu, ale pokud by se to nelepšilo opravdu dlouho, budeme se muset domluvit na odchodu. Například dva neaktivní členové v takovém počtu už jsou docela dost znát.

Budu taky moc ráda, když se ponasnažíte někoho do smečky naverbovat, aby nás tu bylo trochu více a maličko nám to tu ožilo. Hrozně si vážím toho, že jsem po letech na Galli (15 let wtf?) dostala možnost být alfou, ale v podstatě celá smečka stojí na členech a jejich aktivitě. Samozřejmě aktivní alfa je také pilíř, o tom žádná. :) Poprosím do komentářů o odezvu, zda by měl někdo zájem o nějakou smečko akci, nebo jestli se nemám namáhat... :D

Tak zatím pá, Lylka

1. Ageron
2. Ragarské pohoří

když budu stíhat, ještě si něco přiberu :3

Podívala se na ni a pak stočila zrak zamyšleně k obloze. „Sice jsem tam byla poměrně nedávno, ale chtěla bych skočit za Životem, takže to není úplně špatný nápad,” pověděla neutrálním tónem. „Je tam na mě moc teplo, takže pokud to chci podniknout, měla bych do konce zimy, což nevím, jestli kvůli smečce zvládnu,” zafuněla nespokojeně. Její toulavé tlapky trpěly. Její svobodná duše trpěla. Sice byla o dost starší a méně zvyklá na cestování za ty roky, co se jen poflakovala v Mechu, ale stále jí to v nitru chybělo a docela dost.
Feline potvrdila, že ve smečkách opravdu nejde znát všechny, s čímž souhlasila, ale tušila, že musí být jedna výjimka - alfa. Ta by své členy měla znát všechny. Ale měla takové tušení, že třeba takový Tomáš se jistě ještě nestihl seznámit s Juniper a Merlem, zatímco ona samotná se ještě neseznámila s původními členy smečky, ačkoliv měla v plánu jim dát ultimátum. Nedalo se nic dělat, vlčí svět uměl být krutý. Smečku zabraly jiné alfy, oni se tedy mohli podrobit, nebo odejít. Nic mezi tím neexistovalo, aspoň ne pro Lylwelin. „To máš pravdu, asi nejde,” přitakala tedy nakonec, ačkoliv jí hlavou předtím jezdily tyto úvahy. Moc výřečná nebyla, to se zapřít nedalo.
Zatímco obě sledovaly vodopády, evidentně nadšené z toho, co vidí, přiznala se Feline, že už tu byla, přesto ji pohled na ně momentálně překvapil. Natočila k ní ucho a trochu pozvedla hlavu. „Zima umí hezky čarovat,” přikývla hlavou uznale. Milovala, co dokázal mráz. Jak měnil stromy, vodní plochy, vůbec celou krajinu. Jako jedna z mála zbožňovala zimní období. Opravdu jo. Zarytá seveřanka každým coulem.
Vlčice nabídku od Zlatavé s poděkováním odmítla. „To bys asi nebyla,” opověděla jí pohotově, ovšem se žádnou snahou ji přemluvit. Vlastně se stále tvářila stejně chladně a mluvila pořád odměřeně. „je nás tam jen pár, jeden promrzlej zadek tam rozhodně překážet nebude,” ujistila ji pevným hlasem a pohodila čumákem, že se trochu posunou. Přešla k místu, odkud šlo hezky vidět Gejzírové pole. Sledovala, jak právě jeden z těch gejzírů vyprskl ze země. „Tohle je taky jedinečný úkaz.”

<- Východní hvozd

Feline poděkovala za její varování, což ji docela překvapilo, ale na svém kamenném výrazu samozřejmě nedala najevo nic. Pouze letmo přikývla hlavou a pokračovala dále v cestě. Vodopády byly za rohem, takže věděla, že moc dlouho nepůjdou, ale všechno samozřejmě komplikovalo množství sněhu. Bylo ho tolik, že i ona jako seveřanka už měla s pohybem v něm potíže. A to se ve sněhu mnohdy pohybovala lépe a zkušeněji, než když sníh nebyl. Ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. "Takže máš prochozené spíše okolí vaší smečky, jo? Tam to zase tak dobře neznám já," přiznala se jí poklidně. Nikdy tam dole moc času netrávila, bylo jí tam horko a jediné, co ji tam občas přitáhlo, byl samotný Život. Měla by to napravit a podívat se na nějaká nová místa, ale neměla na to už bohužel čas. Upsala se ďáblu, když převzala Ageron. Musela své toulavé tlapy hodně krotit. Už teď měla výčitky, že je zase mimo smečku, sotva se do ní vrátila. Ale Tomáš tam byl očividně spokojený, protože se tam zdržoval pořád.
Zaposlouchala se do jejího vyprávění ohledně členů. Ani se vlastně nedivila, že Feline neznala všechny své spolusmečkovníky, muselo jich tam být opravdu mnoho. Vzpomněla si, že tam vlastně někdy dávno byla, možná se Sigym někoho navštívit. Bylo to ale tak dávno, že si vzpomínala sotva v mlze. Jména, která ovšem vyřkla nahlas, jí vůbec nic neříkala. "Ani se nedivím, že o nich nemáš přehled. Byla jsem roky členkou v Mechové smečce, kterou jsem nedávno opustila a do teď nevím, kdo všechno tam byl," ušklíbla se krátce a zavrtěla hlavou. Vzpomínka na ten odchod byla ještě moc čerstvá. Ten Saturnův pohled... A Cornic, který z toho byl celý rozházený. Doufám, že Ageron přijme za svůj domov rychle, pomyslela si.
Netrvalo dlouho a vlčice dorazily k vodopádům. Velká část byla zamrzlá a vypadalo to impozantně. I přes led ale šla slyšet voda a sem tam zahlédnout nějaký proud padající vody. Odmlčela se a zatajila dech, byl to fascinující pohled. "Tak tady jsou," vydechla do teď zatajovaný kyslík a koutkem oka zabrouzdala k Feline, aby zjistila, co na to říká. "Kdybys chtěla, můžeš jít pak ještě kus se mnou, ale... Domů bys to pak měla pořádně daleko, v tomhle počasí," podotkla a mávla jednou oháňkou do strany. "Nebyl by ale problém, kdyby ses chtěla u nás ve smečce zdržet a počkat, až se to trochu umoudří." Byl to jen návrh ze slušnosti, takže jí bylo jedno, jak se vlčice rozhodne. Ale rozhodně by ji nevyháněla v tomhle nečase na tak dalekou cestu.

Vlčice si docela věřila na Vyhlídku, ale Lylwelin cítila, že by to v momentálním počasí nebylo bezpečné. Sice by nejspíš příliš netruchlila nad tím, kdyby se tam Feline zabila pádem ze srázu, jelikož ji neznala, ale nechtěla spíš ohrožovat sebe. Závisela na ní teď smečka. Tomáš byl poslední dobou spíše línější a ona měla pocit, že většina věcí leží na jejích bedrech. "Ty vodopády budou asi lepší. Nechci tě mít na svědomí," pověděla jednoduše nakonec po chvíli přemýšlení a ticha. Nakonec se rozešla, pohodila hlavou, aby vlčici popohnala k pohybu a rozešla se směrem, kde tušila Kaskády. Pak si ale na něco vzpomněla a zastavila se.
"Kdybys měla někdy chuť se tam podívat za lepšího počasí, je to támhle ta vysoká špička, co je za horami," pověděla jí a ukázala čenichem mezi stromy. "Na ty hory před ní si dávej pozor. Jsou protkané jeskynními komplexy a dá se tam snadno zahučet," varovala ji ostře. Něco o tom věděla, sama tam zůstala uvězněna na neznámou dobu. Přišla tím o možnost sledovat růst jejích vlčat, i o partnera.
"Pořád vás je v té smečce tolik? Obdivuju alfy, které to vedou," podotkla jen tak mimoděk. Vlčice byla docela mladá, narodila se tam? Bylo to dost možné. Za ty roky tu byla spousta potomků, co zde přišla na svět. Před lety to byl samý přistěhovalec, teď se jí zdálo, že to bylo spíše naopak. Její společnice podotkla, že je Ageron docela blízko, na což Zlatavá souhlasně kývla. "Nemůžu se moc a na dlouho vzdalovat. I teď nemám mnoho času," řekla jí, hlavně z důvodu, aby moc nepočítala s tím, že se tu spolu budou potulovat dlouho.

-> Kaskády

Vnímala, jak ji vlčice sledovala. Obě vypadaly, jako kdyby stály na trní a měly se jedna před druhou na pozoru. Lylwelin tiskla odměřeně ušiska dozadu, zatímco v jejím kamenným výrazu nešel znát náznak jakékoliv emoce. Šedivka odpověděla, že se spíš pohybovala v poslední době na jiných místech. To bylo pro Zlatavou zvláštní, jelikož ona zase neznala nic jiného, než se pohybovat zde, v severnějších oblastech. Vlastně od té doby, co na Gallireu přišla, se toulala spíše v těchto místech. Už jen kvůli tomu, že i všechny smečky do kterých patřila, se nacházely v blízkém okolí. Vlčice naproti ní se ale osmělila a s mírným úsměvem z ní vypadlo, že by ocenila průvodce, na což reagovala okamžitým vystřelení uší v zaujetí dopředu. Lhala by, kdyby řekla, že ji tím nezaskočila, zároveň to ale zapůsobilo na mírné povolení ledů v jejím nitru. Na tohle totiž slyšela. „To by nemusel být problém,” pověděla potom poklidně, zatímco se její uši zase stáhly dozadu. Už je ale netiskla vyloženě nepřátelsky ke krku, spíše si jen udržovala tvář. „Kousek od nás jsou třeba hezké vodopády. Nebo se naopak můžeme zkusit vyškrábat na Vyhlídku, odkud vlastně uvidíme na celé široké okolí a tam ti mohu popsat, co se kde zajímavého nachází,” navrhla jí, zatímco k ní udělala pár obezřetných kroků blíž, aby na sebe nemusely tak zvyšovat hlas. „Ale v tomhle marastu to asi nebude úplně jednoduché,” dodala ještě k Vyhlídce.
Její jméno si ještě v hlavě zopakovala. Feline. Neulpělo to v ní nijak zvlášť, spíše ji zaujal Sarumen. Nikdy tam osobně nebyla, ale věděla, že to místo existuje. „To je ta velká smečka kousek od Narrských kopců, hm?” zeptala se. Vlastně by ji docela zajímaly ostatní smečky. Zda by s nějakou šla navázat nějaká spolupráce, či tak, ale do Ageronu to bylo dost z ruky. Když už, domluvila by se raději se Saturnem. „Já sídlím v Ageronské smečce. Ta je támhle, pod tím pohořím,” pokynula čumákem k Ragaru, který se v dálce královsky tyčil.

spešl magie - Lyl
smysly - Lyl
Magie na max - další char

3 * do vlastnosti – Thyra vytrvalost
3 * do vlastnosti – Thyra síla

1*do magie- Lylwelin - loutkař
1* do magie – Lylwelin vzduch
• 1* do magie – Lylwelin vzduch
1* do magie – Lylwelin vzduch

• 1* do magie – Cornic darování
1* do magie – Cornic darování
• 1* do magie – Cornic darování

• 1* do vlastnosti – Lylwelin – taktika lovu
• 1* do vlastnosti - Aithér síla
• 1* do vlastnosti - Aithér síla
• 1* do vlastnosti - Aithér - vytrvalost
• 1* do vlastnosti - Aithér - vytrvalost

• 1* do vlastnosti - darování Cornic
• 1* do vlastnosti - darování Cornic
• 1* do vlastnosti - darování Cornic

• Teleportační lístek - Lyl
• Teleportační lístek - Lyl
• Moucha - Thyra
• Elixír nedotknutelnosti - Lyl
• Elixír nedotknutelnosti - Lyl
• Drag - Tristan
• Detoxilen - Lyl
• Protijed - Lyl

• Květiny: 45
• Mušličky: 15
• Drahokamy: 16
• Perly: 73
• Oblázky: 13
Všechno Tristanovi, prosím :)

• Křišťály: 69 - Aithér

Moc děkuji

Připsáno :>

Vypadalo to, že se jí vlčice polekala. Kdyby byla Lylwelin jen o trochu měkčí nátura, nejspíš by se jí omluvila, ale nic takového vlastně ani neznala. Ani by si nevzpomněla, za co naposledy se omluvila. Možná Sigymu, ale to už je dějepis, napadlo ji. Vzpomínka na jejího bývalého už nebyla tak bolestivá, otupoval ji čas. Docela dost času. Zpozorněla, když vlčice řekla, že se neztratila. Zněla odměřeně. Tak si nas... Pomyslela si a protočila očima. Že se vůbec starala. Měla jít prostě dál, jako kdyby tu nebyla. Ale když potom začala mluvit, Lylwelin zůstala stát. Ne proto, že by ji odpověď vyloženě zaujala, spíš proto, že v ní nezaznamenala ani stopu arogance nebo výzvy.
"Poprvé?" zopakovala po ní a přejela ji znovu svým chladným pohledem, jako kdyby ji rentgenovala. "Celkem škoda. Je tady spousta pěkných míst dokola," zkonstatovala tak trochu nezúčastněně, protože nechtěla dát vyloženě najevo, že je otevřená jakékoliv konverzaci - i když na to bylo docela pozdě, vzhledem k tomu, že sama začala. Na okamžik se odmlčela a přenesla váhu na zdravější nohu. Pohyb byl nenápadný, ale bolest jí projela bokem jako tupá připomínka těžkého souboje. Víš, že by ses k vlkům měla naučit chovat, když chceš vést smečku, že jo? Pokárala se. Ale je to tak těžký... Navíc ona do mé smečky nepatří, nemusím. „Jmenuju se Lylwelin,“ dodala po chvilce, jako by to bylo čistě praktické sdělení, nic víc. „A ty?“

<- Jižní Galtavar

Ani netušila, proč zavítala právě do těchto míst. Možná z nostalgie, možná proto, že to tady znala jako své tlapy. Přeci jenom okolí Mechu jí bylo za poslední roky nejznámější. Chodila jen po okolí a příliš se netoulala daleko, jak jí přibývaly roky. Kvůli zranění od irbise trochu kulhala a její srst byla zamazaná krví, takže chůze v tom hlubokém sněhu nebyla zrovna příjemná, takže pomalu usoudila, že by to měla zase nějakou oklikou stočit zpátky domů. Skrze původní členy Ageronu už se rozhodla, takže více chodit už nepotřebovala. Pak ale zahlédla nedaleko od sebe pohyb. Automaticky se celá napjala, protože po souboji s leopardem v horách očekávala další hladovou šelmu, se kterou se bude muset vypořádat. O šelmu se ale nejednalo, byla to cizí vlčice. Neznamenalo to ovšem, že by se Lyl uvolnila, protože i vlk znamenal nebezpečí.
Zastavila se v bezpečné vzdálenosti a sjela ji svým ledovým pohledem. Pozvedla hlavu, aby dala najevo, že má dostatek sil, i když vypadá tak, jak vypadá - jako že ji právě před pár hodinami poškubala vzteklá přerostlá kočka. A ta druhá, šedá vlčice, vypadala, že spíš něco hledá, nebo je ztracená. "Ztratila ses, nebo něco?" zeptala se na otázku, která by možná zněla ohleduplně, kdyby ji samozřejmě nepověděla tím svým zdrsnělým tónem.

<- Ageron

Nebyla si úplně jistá, zda byl dobrý nápad ve svém stavu smečku opouštět. Možná měla spíš jít do úkrytu a pořádně se prospat, nabrat síly a odpočinout si. Ale bylo důležité, aby si kvůli pohodlí všech, promluvila s původními členy smečky a zjistila, co s nimi bude. Zda se ve smečce budou držet a respektovat nové alfy, nebo ne a odejdou - či je bude muset vyhnat. Nedalo by se jinak, pokud by ji jako alfu nepřijali. Jednou jí bylo území předáno, bylo tedy její. Ona tam byla ta nejvyšší a měla na to pravomoce. Samozřejmě by je nevykopla teď, v zimě, pokud by nedělali problémy, to by od ní nebylo hezký. Byla sice chladná jako ledovec, ale na tohle by žaludek neměla, pořád v ní byla nějaká úcta k tomu, že to byl jejich domov dříve. Ale takhle to prostě chodilo, bohužel. Jo, dám s nimi řeč, až se vrátím a musíme něco vymyslet, uznala nakonec.

-> Východní hvozd (před Mahtae)

https://gallirea.cz/index.php?p=ageronsky-les&page=1#post-247513
Další značkování: 01.03.2026

<- Ragarské pohoří
ZNAČKOPOST

Nechávala za sebou ve sněhu cestičky krve, což nebylo příjemné už jen kvůli tomu, že by ji mohl klidně stopovat další predátor. Ve svém stavu by mu už nemohla moc dobře čelit. Naštěstí už byla na území smečky, ve které se, dle pachů, zdržovala většina členů a možná i někdo navíc. Ale hranice se jí zdály nějaké vyčpělé - přesně jak předpokládala. Sama pro sebe naštvaně zavrčela a máchla důrazně ocasem. Byla vyčerpaná a dotrhaná ze souboje s leopardem, poslední, o co stála, bylo aby se ploužila po hranicích a značkovala je. Budu toho ochranáře muset sehnat co nejrychleji, ale na výběr moc není. Myslela jsem, že na zimu přibývají vlci do smečky nejvíc. Ale sem nikdo nepřišel. Přidá se ta mladá od Cornica? Napadlo ji, zatímco se kulhavým krokem vydala po hranicích smečky a značkovala.
Sem tam nechala nějaký ten chomáč srsti na kůře, občas si čupla, někdy poznačila kůru na stromech svými drápy. Všechno ji to ale po předchozím souboji neuvěřitelně znavovalo. Některé rány nepřestávaly krvácet, takže se v části značkování musela zastavit, aby to vyřešila. Soustředila své poslední síly na to, aby si hlubší a stále krvácející rány vypálila a tím je zacelila. Sykala skrz zatnuté zuby bolestí. A pak se jí převrátil svět a ona v bezvědomí spadla na sněhovou pokrývku.
Nevěděla, jak dlouho byla mimo, ale když se probrala, kolem ní se nic nezměnilo. Zamlaskala, protože měla vyschlo v tlamě a bez váhání si lízla sněhu. Pomalu se zvedla a nespokojeně se ohnala za svým zraněním. Již nic nekrvácelo, buď to přestalo samo, nebo se jí některé rány povedlo zacelit pomocí ohně. S námahou zafuněla a vstala. Bylo potřeba dojít po hranicích a řádně je doznačkovat. Poslední, co by mi scházelo, aby tady chodil nějakej trotl co neví, kde má místo, nedejbože kdyby se zbrchal ten leopard a šel si sem lízat rány taky, napadlo ji, zatímco značkovala. Přemýšlela, zda potom jít za členy smečky a pobavit se s nimi, ale stále si na tuhle povinnost nebyla schopná zvyknout. Věděla, že je až nutné s nimi komunikovat, ale stále se k tomu neměla. A největší vrásky jí dělali původní obyvatelé a to celou dobu. Rozhodla se tedy, že jakmile hranice doznačkuje, půjde si ještě někam protáhnout tlapy. Cestování na tuláka jí pomáhalo srovnávat si myšlenky. Cítila, že Tomáš na území stále je, takže neměla strach, že by se tu něco mělo stát. Navíc i označkované hranice předejdou zbytečným problémům. Takže ještě nějakou dobu chodila po hranicích, aby nic nezanedbala a poté si to zase zamířila pryč. Sice to bylo na nic s tím zraněním, co měla, ale už asi zažila i horší.

-> Jižní galtavar (přes Armanské hory)

<- Sviští hůrky

Kráčela opatrně a s rozvahou. Věděla, jak moc umí být hory zrádné a ještě k tomu v zimě. Co ovšem nečekala, to byla přítomnost něčeho, co se jí mihlo kolem čumáku. Bylo to zvířecí pižmo, pach predátora, který byl ostrý jako nůž. Lyl se bezděky zachmuřila ještě víc, ale v tichosti kráčela dále. Doufala, že kolem bude moct projít minimálně bez úhony, když už ne bez povšimnutí. Tomu tak ovšem být nemělo.
Sníh se najednou sesypal ze skalního výstupku, bez jakéhokoliv předchozího varování. Žádné zavrčení, ani zvuk kroku se neozval. To zvíře muselo být tiché jako stín, dokud nezaslechla náhlý tlumený dopad. A pak to přišlo - na záda jí dopadla těžká váha. Ostré drápy se zahákly do srsti a kůže, až jí z tlamy vyjelo bolestné syknutí. Převrátila se instinktivně na bok a snažila se ze sebe kočkovitou šelmu setřást. Než se vůbec stihla nadechnout, irbis se zakousl do hřbetu jejího krku. Nebylo to smrtelné kousnutí, spíše jen aby se zapřel a aby ji zadávil pomalu.
„Výborně,“ procedila mezi zuby skrze bolest, „zasraná kočka.“ Pokusila se zapřít do nohou a našla pod sněhem nějaký opěrný bod, zřejmě kámen přimrznutý k zemi. Bez váhání zabrala, aby se zvedla a ihned sebou plácla zase na zem, čímž irbise přimáčkla k zemi a donutila jej se pustit. Ze zbytků jeho spárů se vyrvala a pohotově se odsunula po sněhu o pár metrů dál. Zoufale zafuněla, protože u té snahy se vysvobodit, si ublížila více, než kdyby ji místní šelma pustila sama. Jen v tu chvíli nebylo moc času přemýšlet, jak to udělat lépe.
V rychlosti se posbírala na nohy, aby mu nedala šanci zaútočit znova. Stáli naproti sobě, irbis vypadal jako stín přelitého stříbra a ona byla celá naježená, s tesáky venku a zuřivostí v očích. Oběma od čumáků stoupala pára a očekávání dalšího útoku bylo mezi nimi téměř hmatatelné. Lylwelin otupená bolestí, kočka ranou, kterou dostala. Pak ale irbis zavrčel, až to projelo tělem vlčice jako ledový šíp a znovu prudce vyrazil. Byl neskutečně rychlý. Lyl si uvědomovala, že ovládá magii ohně, kterou by proti němu mohla použít, ale místo toho stačila uvolnit jen statickou elektřinu, aniž by věděla, odkud se bere. Její srst se zježila ještě více a něco zvláštně zapraskalo. Žádný oheň ale nepřišel, takže zavřela oči, protože očekávala náraz jeho hbitého těla. V tu chvíli ale zazněl výboj. Irbis, jako kdyby narazil na ohradník, byl odhozen bokem, čehož si zlatavá všimla až ve chvíli, kdy otevřela oči.
Nechápala, co se stalo, ale nebyl čas to řešit. Magie si z ní na stará kolena dělal šprťouchlata. Leopard se ale opět přikrčil, čumák snížil k zemi, svaly napnul a odhalil své zuby s dalším tichým zavrčením. Lylwelin neváhala a pokusila se udělat větší, přičemž jeho zavrčení napodobila. Byl čas na její vrozenou magii, na iluze. Vytvořila sluchovou, přímo za tím predátorem. Znělo to jako dusot kopyt, který byl opravdu blízko a hlasitý. Zvíře pootočilo hlavu a toho využila, aby po něm vyslala ohnivý šíp, který s kovovým syčením projel vzduchem a zastavil se až o leopardův bok. Nepropálil ho, ale srst se začala škvařit, přičemž bolestí zařval. V tu chvíli si ale Lyl myslela, že má vyhráno a polevila na ostražitosti.
To ji stálo hodně. Vteřina menší nepozornosti byla dost dlouhá na to, aby po ní skočil a dostal ji pod sebe. Těžké tlapy ji přišpendlily k zemi a cítila, jak se jeho drápy zarývají do srsti. I jeho horký a těžký dech na svém obličeji, když otevíral tlamu a chystal se ji kousnout. V tu chvíli se zaměřila právě na jeho čelisti, aby je ovládla. Magie loutkaře jí nebyla úplně neznámá, oproti elektrickým výbojům a nedávno ovládnuté magii ohně. Čelisti irbise se zablokovaly a on se zarazil, zbavený souhry těla, čehož hnedka využila, aby mu vrazila tlapy do boků a odkopla jej stranou. Bez váhání vstala s krvavou stopou na hrudi. Ztěžka dýchala, bolelo ji všechno. Přivádělo ji to do staréo dobrého šílenství, kdy nad sebou ztrácela kontrolu.
Sněhem kolem ní projel za doprovodu praskání záblesk a za nedlouho se z čista jasna objevil blesk, jako kdyby ho přivolala samotná hora nad nimi. Udeřil do země těsně u leoparda, nebo možná do něj? Sníh kolem explodoval, až i Zlatavá musela přivřít oči. Zaslechla řvaní leoparda, kterému se světlo otisklo do srsti a... následně se sesunul na zem. Nehnutě na sníh. Lylwelin zůstala stát, přičemž jí bilo srdce jako zvon. Chvěla se bolestí a únavou. Přesto hrdě pozvedla hlavu a věnovala zvířeti poslední pohled. „Měl ses na mě vykašlat,“ pronesla tiše a bez radosti. A pak ještě tišeji: „Promiň.“ A když se otočila a nechala šelmu za sebou, teprve teď si začala uvědomovat, kolik magické síly v ní spí. Teď jen, aby s tou zbylou zvládla dojít zpátky do smečky, protože jí nebylo moc. Motala se jí hlava a dech ztěžknul, nejen následkem zranění, ale i z používání magií.

-> Ageron