Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Medvědí jezero - přes Medvědí řeku

Prošla jsem se kolem jezera a nakonec se dala dál do pohybu. Netrvalo tot ak dlouho a já se ocitla u řeky. Proud zde byl větší, ale za to hloubka vody menší. Dokonce v ní byly vidět rybky, které se občas sem a tam mihly. Některé kusy byly větší, jiné zase menší. Zakručelo mi v břiše. Zapomněla jsem na to, že jsem s nimi šla na lov. Ale to už bylo vedlejší. Byla jsem od nich pryč a oni byli teď v nové společnosti. Přidala jsem do kroku, abych se zase dostala o něco dál. Né že by se mi tu nelíbilo, ale obloha vypadala potemněle, jako by z ní snad měli padat tlustí, černí vlci. Bude lepší, když se zajdu schovat do lesíka, který je tady kousek odsud. Zrovna jsem se dívala jeho směrem a byl tak blízko, že bych k němu i rybou dohodila.
Nadšeně jsem tedy vyrazila, i když s prázdným a hladovým bříškem. V lese bude útulno. Problesklo mi hlavou a já se do něj nadšeně vydala.
Tichými krůčky jsem vklouzla do lesíku. Prapodivné ticho jim převládalo a já si chtěla najít nějaký fajn vykotlaný strom nebo díru ve stromě, kde budu moct přespat. Rozklusala jsem se a proplétala se mezi stromy. Uviděla jsem jedno fajn místečko, kde by se dalo přenocovat, aniž by se mi nějak zvlášť namočil kožich při případném dešti.
Doklusala jsem tedy na ono vybrané místečko. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde jsem nikoho neviděla a dokonce ani necítila. Byla jsem nadmíru spokojená. Stála jsem zrovna u jedné staré vykotlaniny. Byla nakloněná, tak že by se pod ní vlezlo snad pět vlků. Udělala jsem si pohodlí a schoulila se do klubíčka.
Položila jsem si tlapky na sebe a rozhlížela se po okolí. Měla jsem pocit, že jsem viděla nějaké mihnoucí tělo mezi stromy. Mám pocit, že tady jsou šakali. Otravní to tvorové. Vždycky chodili okukovat vlky jako nějakou kořist nebo co.

// Třešňový háj - přes Středozemní pláň

Někde na pláni jsem teprve zpomalila a začala se uklidňovat. Ohlížela jsem se za sebe, jestli za mnou někdo neběží. Třebas ten mamut, nebo ta hnědá či ta snad tří barevná vlčice. Měla jsem neuvěřitelně nepříjemný pocit svázanosti. "Fuj." Vyřkla jsem a pomalu se rozdýchávala. Bylo mi z toho nějak šoufl a tak jsem raději zamířila k jezeru, kde si na chvíli odpočinu od toho všeho. Vůbec jsem se necítila ve své kůži.
Když jsem se konečně ocitla zpět u jezera, začínala jsem mít výčitky. Nebylo to hloupé je tam takhle nechat? Ptala jsem se sama sebe. Malá bohyně se převalila na svém místě, kde neuvěřitelně chrápala. Hej ty! Můžeš semnou mluvit, když potřebuji?! Přetočila se ke mně zády a dál pokračovala ve svém neutěšitelném chrápání. Protočila jsem oči a dokráčela k vodě. Sklonila jsem se nad ní a jemně rozčeřila vodu. Můj obraz se pořád vlnil a vlnil, dokud vlnky neodezněly. Sklonila jsem tedy hlavu, abych se mohla napít. Voda byla příjemná a popravdě bych do ní i skočila nebýt toho počasí.
Ach jo, tak ráda bych se někde usadila. Proč jen jsme museli jít do toho lesa? Mohli jsme být pěkně všichni tři spolu. Posadila jsem se a koukala na sebe do vody. Předtím jsem si ani nevšimla těch jizev, ale teď se na mém čenichu náramně vyjímaly. No páni, táta mi nechal vzpomínku! Prohlížela jsem se, a abych pravdu řekla, vypadalo to fakt dobře. Jako bych se snad porvala s medvědem nebo co. Heh medvěd. Razzaki je taky takový medvěd. I když po fyzické stránce to nebylo možné. Byl hubenější než já a to je co říct. Na druhou stranu jsem si docela oblíbila jeho dementní chování. A co teprve Takeru? Ha, ten prevít se taky už ani neukáže. Švihla jsem ocasem o zem. Věděla jsem, že je to fajn vlk, ale po tom jak mě odbyl, jsem na něho byla pořád tak trošku naštvaná.
Rozhodla jsem se tedy, že se vydám dál. Když už jsem se odpojila od velké skupiny, nehodlala jsem se zapíchnout na jednom místě. Doufala jsem, že potkám nějakého vlka. Ano, vlka. Který by semnou strávil zase nějaký ten čas a já tak získala další přehled třeba o smečkách a jak to tady s nimi v okolí vypadá. Sama jsem si pořád nebyla jistá, zdali jsem připravená se k někomu zase připojit, ale více u mě převažoval pocit, zase jednou někam patřit.
Postavila jsem se a rozklusala se tedy dál. Někam, kde budu moct objevovat zase svět.

// Křišťálový lesík - přes Medvědí řeku

Ani nevím jak, ale my se ocitli někde uprostřed velkého dění. Zamrkala jsem víčky a zastavila se na místě. Za sebou jsem měla Trix a lebkáče. Neochotně jsem se ošila a zastřihala ušima dopředu a dozadu. Páni, co se to tu děje? Další sešlost? Co se přes nás převalí tentokrát? Pozorovala jsem stádečko vlků před námi.
Najednou mě ale zaujal tmavý kožíšek s bílými ponožkami. Hele, že je to Suerte?! Zírala jsem na toho vlka jako na ducha. No páni, jasně že jo. Usmála jsem se od ucha k uchu jeho směrem. Jenže můj úsměv pohltilo tělo nějaké vlčice, která se mi vetřela do výhledu. Viděla jsem jenom její velké tělo. Zamračila jsem se na ní a pohled přesunula k její hlavě. A ty jsi sakra zase co. Viděla jsem, jak se na mě usmívá, ale mě do smíchů nebylo. Stála přede mnou úplně cizí, docela velká a schopná vlčice. "Sežer je!" Uskočila jsem do strany a šoupla před sebe Trix, která se ukrývala za mým zadkem.
Ale aby toho nebylo málo, objevil se na scéně další zrzavý mamut. Jo to je fakt, vypadá jako mamut. Jeho chování mi přišlo až tak trošku divně elegantní. Takové měl možná tak Kůrka, jenže se z něho vyklubal pěkný prevít. A nakonec dorazila ještě jedna vlčice. Chcete mě zabít? Nebyla jsem z toho vůbec nadšená. Bylo tu mnoho cizích vlků a já chtěla utéct, někam se zakopat a tam počkat, než se to tu trošku vyprázdní.
Měla jsem pocit, že tu na mě všichni čumí. Sice jsem malá, ale teď bych chtěla být ještě menší. Úplně malilinkatá, aby mě nešlo vidět. Ošila jsem se a udělala menší úkrok vzad. Pohledem jsem zaregistrovala, že Sue zmizel. Viděla jsem jenom jeho vzdalující se postavu. Mírně jsem si odkašlala. Jak jen to dělá? Umí zmizet v pravou chvíli. Na druhou stranu to byl vlk, s kterým bych si ráda pokecala. Jelikož naposledy jsem ho viděla někde snad ve Sněžných horách. A to taky zmizel jen tak z ničeho nic. Ach jo.
"Em, ráda jsem tě poznala Trix. I tebe lebkoune, tedy Razzaki. Snad vás ještě někdy zase potkám." Usmála jsem se na ty dva. Tady pro mě nebylo místo a já to tak nějak vnitřně vycítila. "No a vás taky. Už musím jít…“ Podívala jsem se po ostatních a začala pomaloučku couvat. Pak jsem se otočila a rozklusala jsem se směrem zpět, tedy k Medvědímu jezeru. Přes pláň jisto jistě. Sklopila jsem uši k hlavě a pelášila, co mi tlapky stačily. Huh, neměla jsem si co vymyslet. Co jsem jim měla říct? Necítím se tady dobře, jelikož je tu spousta cizích vlků? Pohodila jsem hlavou.

// Ať vás tu víc neotravuji - Zpět k Medvědímu jezeru přes Středozemní pláň

// Medvědí jezero

Pomalu jsme opouštěli Medvědí jezero a ve mně to zanechávalo divný pocit. Možná jsem tam chtěla zůstat déle a strávit tam několik dní, zavzpomínat na to co bylo. A to nemluvě o Takeru. Ten mi nesměl přijít na mysl blbec, jelikož kdyby ano, musela bych ho najít a zaškrtit. Podrazák! Docela mě překvapila Trix, která mi tvrdila, že Zakki tedy ten pablb ve vodě není takovým dementem od mala. "Že není? No počkat, ty ho znáš od mala?" Udiveně jsem se na ní podívala, jelikož tímhle mě fakt zaskočila. A ještě řekni, že jste vyrůstali v jedné smečce a to teprve bude gól. Zavrtěla jsem nechápavě hlavou. "A co se mu tedy stalo, že takhle prostě… no jak to říct. Že je z něho chodící kostra bez mozku." Lépe bych to asi neřekla.
Ohlédla jsem se na sebe za hlasem lebkouka. Ten byl obalený v nějaké vrstvě bahna a vypadal jako medvídě. Hodně podvyživené medvídě. Přešla jsem do kroku, abychom se zbytečně nehnaly a on neumřel na to, že jsme na něho nepočkaly. "Pff." Vypravila jsem ze sebe a protočila oči. Tenhle vlk nebude asi už nikdy normální. Když nad tím tak uvažuji, je něco, co by mě na něm mohlo ještě více šokovat? Určitě bylo, jenže mě nenapadalo, s čím by mohl zase přijít. Ještě teď jsem cítila jeho drápek ve svém čenichu. Mamlas. Zavrtěla jsem dotčeně hlavou.
Otočila jsem hlavu směrem k Trix, jelikož jsem slyšela kroky. Lebkoun nás dohnal a co víc, obdařil nás vším, co měl na své srsti. Zastavila jsem se na místě, jelikož jedem pořádný kousek bahna mi přistál mezi očima. "Razzzzzaaakiiii!" Zařvala jsem pisklavým a vysokým tónem. Jen co jsem to svinstvo dostala ze své hlavy, skočila jsem na něho. Popadla jsem ho za krk a povalila k zemi. No a co teď? Zarazila jsem se a pozorovala jeho vyšinutý výraz. Ohrnula jsem na něho čenich a s vznešeně vztyčenou hlavou jsem ustoupila, aby se mohl postavit. Jsem suchá? Překvapeně jsem se podívala na Trix, která toho byla určitě příčinou. Jen tak bych takhle rychle neuschla. "Děkuji." Vydala jsem ze sebe a podívala se po ležícím tvorovi, kterému kručelo v břiše, že to museli slyšet vlci na druhé straně Gallirei. "Haha, divím se, že tam nemáš jezírko." Narážela jsem na to, jak spolkl celou rybu. Když jí celou spolkl, vyleze v něho zase celá? Naklonila jsem hlavu na stranu a přestala vnímat okolí. "Ty jsi vážně hloupá." Ozval se mi v hlavě velice známý hlas. Podvědomě jsem se podívala na místo, kde přebývá moje malá bohyně. Kde jsi byla? Vyzvídala jsem naštvaně. Nějakou dobu se mi totiž neozvala a její místo vypadalo opuštěně. Už jsem si myslela, že budu oslavovat její odchod. "Měla jsi společnost…“ Překvapeně jsem zamrkala víčky. A to je pro tebe nějaká překážka? Věčně meleš páte přes deváté a do všeho mi remcáš. Ohradila jsem se. Vážně mě pěkně štvala. "Abys věděla, měla jsem se bez tebe báječně." Rozvalila se na své místo vystlané slámou. Hm, v tom případě by ses tam měla vrátit. Ukončila jsem s ní rozhovor a dál jí prostě ignorovala. Ona ale jenom ulehla a vydala se napříč spánku.
Pokrčila jsem pomyslně rameny, právě když do mě Trix drcla. Co? V tom jsem uviděla skupinku vlků. Ale né. Problémy. Myslela jsem hlavně sebe. Cítila jsem směsici pachů, které mi už po čichu nevoněly. Trix se za mě schovala a já tak zůstala v první linii. "Co? Proč já? Vyšleme tam Zakkiho." Nabubřele jsem se ohradila a na okamžik zastavila.

// Medvědí řeka

Zavětřila jsem nějaký divný pach. Na pár okamžiků jsem se zastavila. Fuj, co je to za smrad? ať jsem pohledem hledala, jak jsem chtěla, nikde jsem nemohla najít původ toho puchu. Nebo je to Razzaki. Ten totiž poskakoval před námi. Můj čenich nemohl rozpoznat co přesně to je za smrad. Je to jako sto let stojatá voda s medvědími prdy. Zatvářila jsem se kysele a už už jsem se chtěla vydat za ostatníma, do cesty přesně na místo, kam jsem chtěla položit tlapku, mi vešel mega pavouk. Zůstala jsem stát na místě celá strnulá. Nejspíše si mě taky všiml, protože se rovněž zastavil. Hlavně se mě nedotýkej, ty odporný hmyze, nebo co jsi. Srst na zádech se mi celá naježila. Představa, jak tohle po mě leze, nebo se mě to tou jeho nechutně chlupatou nohou dotkne mě více, než děsila.
Zvedla jsem pohled a viděla mizející siluety. Věděla jsem, že bych si měla pohnout, každopádně to teď nešlo. Stvoření s miliony očí si mě prohlíželo a následně udělalo několik kroků stranou. Konečně jsem mohla položit tlapu. "Jsi nechutný, hnusný a chlupatý." Zašeptala jsem na pavouka a obřím skokem jsem překonala vzdálenost mezi námi a rozběhla se za lebkáčem a Trix.
Netrvalo to dlouho a já se mohla konečně připojit ke své skupině. Zrovna se na mě Trix otočila se slovem, jakým nazvala lebkouna. Idiot. "Perfektně jsi to vystihla." Poznamenala jsem a pozorovala ho, jak se zase válí po zemi. Nejspíše chtěl být v cíli zase první, ale za tu chvíli co jsem měla možnost vidět jeho pohyby… tak byl sice rychlý, ale více nemotorného vlka jsem snad neviděla. Přimhouřila jsem oči. Počkat, on se nechává unášet proudem? Sakra kdo ví, kde ho to vyplaví. Byla jsem neskutečně šťastná, že nejsem jeho matka. "Jeho máma si s ním teda musela užít. To bych ho raději zabila, než abych měla tak dementní vlče." Zasmála jsem se hlasitě, ale v duchu jsem to myslela vážně.
Švihla jsem ocasem a přidala do kroku. Hm, možná jsem si konečně našla nové přátelé. Jeden je dementní každým coulem a druhá… no ta má zase smečku. Povzdechla jsem si a běžela stále po proudu. Byly jsme rychlejší než proud a tak jsme toho blba předběhly. Nejspíše se právě radoval z vody. Jeho prapodivné zvuky se nesly okolím.
"Jo jasně, kašleme na ryby. Ty jsou pro suchary. Ulovíme si něco lepšího." Mlsně jsem si olízla čenich. Lov s tátou byl fajn. Snad ho zase někdy takhle potkám a ulovíme si spolu něco.
I když tempo běhu bylo dosti rychlé, stále jsem se snažila u toho působit elegantně, tak jak jsem to nejlépe uměla a ovládala. Koutkem oka jsem se podívala po své společnici. Bylo to až neuvěřitelné, že jsem našla druhou vlčici, která mi docela rozumí bez toho, abychom se navzájem sežraly. Hm, možná měl otec pravdu… ne blbost. Pousmála jsem se nad tím.

// Třešňový háj (přes pláň)

Asi jsem si měla pomalu zvykat na to, že než lebkáč něco vysloví, prostě si na to počkáme. Jenže když dořekne konečně větu, nepamatuji si, co říkal na začátku věty. Zamračeně jsem ho pozorovala, když ze sebe doloval další slova. Naštěstí to nebyla žádná otázka pro mě. Takže místo mračení jsem přešla k lehkému úsměvu. Pořád se zadrhává a zakoktává. No jen abych to ne-nechytla od-od ně… ho. Mluvila jsem si ve své hlavě tak nějak jako on a spíše se tomu smála, než abych to brala jako vážnou věc. Zrovna se lebkoun vyptával Trix, co vlastně strategické místo znamená. Se zaujetím jsem se na ní otočila a zatvářila se poblázněně.
Otevřela jsem tlamu dokořán, vyplázla jazyk a tak nějak se stále snažila usmívat. Očima jsem začala šilhat a všechny sliny nechala stékat po jazyku ven z tlamy. Vypadala jsem přesně jako Razzaki. "Cccoo jee too… Str-a…gický?" Setrvala jsem ještě chvíli ve svém nynějším rozpoložení a cáry slin se díky větru mihotaly u mé tlamy. Následně jsem se hlasitě rozesmála a podívala se na lebkáče. I já si můžu dobírat tebe, né jenom ty mě. Vítězně jsem se zatvářila a začala se zase chovat jako dáma.
Jenže Razzaki mě zase "přechcal". A to doslovně. Vyrukoval na mě s mými vlastními myšlenkami. Když jsem si představila, jaký dlouhý monolog jsem vedla a on si to poklidně vedle mě poslouchal, aniž by věděl, že to jsou mé myšlenky, myslela jsem, že ho uškrtím. Nakvašeně jsem si ho změřila. "Ty jeden parazite!" Štěkla jsem na něho a nakonec se začala krotit. "Nikam zatím nepatřím, protože mě nikdo do smečky nechce. Abych to upřesnila, mám složitou povahu a nejraději bych všem velela." Mlaskla jsem si při té představě, když bych vládla celé zemi. "A taky maj všude určitě narváno, nejsem moc dobrým přínosem." Byla jsem malá, drobná a věčně hladová. Na tlamě jsem toho za své tři roky života namlela více než stoletá želva.
Ohnala jsem se po lebkáči tlapkou, jenže zase stihl utéct. Zuřivě se mi rozšířil čenich a zužily oči. "Já ti dám takového medvěda! Založím si vlastní smečku s medvědem a pak tě sníme." Ledabyle jsem se pousmála a posadila se zpět na místo, zatím co mamlas začal poskakovat na místě. Nakonec z něho vylezla další inteligentní otázka. S ním je to vážnější, než jsem si vůbec myslela. "No Zakki. Kdyby neměl co ochcat, ochcal by tebe. Byl bys v jeho smečce jen proto, že bys byl jeho ochcávátko." Zasmála jsem se a po chvíli vrátila svou pozornost k Trix.
"Jestli ti nevadí naše společnost, nebo tedy má, ráda tě doprovodím. Jestli jdeš na lov, o to lépe." Vyplázla jsem na ní jazyk. Proč bych taky nešla, nikam jsem nespěchala a to málo co jsem měla na práci, tedy spánek a jídlo, to na mě bude vždycky čekat. Zamlaskala jsem a přísně se podívala na Zakkiho. Dostanu tě i s medvědem.

Kéž bych taky měla konečně pořádnou smečku. Chybí mi ta pohoda smečky. Téměř žádné starosti, žrádlo pod čenichem a ještě k tomu ochrana ostatních. Jo, to je parádní představa. Možná bych už se taky mohla poohlédnout po nějaké té smečce. Jenže popravdě nevím. Nejsem si jistá, do jaké smečky bych se mohla přidat. Uslyšela jsem hlas lebkáče, ale nijak jsem na něho nereagovala. Protestoval, že on nikam nejde. Přivřela jsem víčka a nechala se dále unášet do malých snů. Možná kdybych se poohlídla, narazila bych na nějakou pořádnou smečku, která by mě přijala. Jenže to bych musela obejít několik území a vůbec hledat to jejich území. Zamručela jsem hlasitě, jelikož jsem nevěděla, co vlastně chci. A nebo taky by tam mohli být vlci něco jako Elisa. Hned by mě upekli a pak si mě dali k svačině. Otevřela jsem oči a zadívala se na Trix, které jsem teď jenom mohla závidět její smečku. Určitě měla fajn milující smečku se super alfou. Táta něco říkal o tom, že má ve smečkách alfy kámoše, jenže ve kterých? Už jsem to dávno zapomněla, možná tehdy, jak mi o nich vykládal. Šlo to nejspíše jedním uchem ta a druhým ven.
Ti dva právě byli v menším dohadování, že les Trix, vlastně není jejich. Nebo to teda tvrdil lebkáč. V podstatě to tak funguje. Silnější samec si ochčije území, přijde k němu pár slabších jedinců, kteří se k němu přidají a na takovém principu se vlastně zakládá smečka. Musela jsem uznat, že má nejspíše pravdu. Jelikož síla té smečky ovlivní to, že se na daném území pak žádný osamocený jedinec nevyskytne, a když už tak jen nějaký takový, který by se chtěl k nim přidat.
"Já to chápu, že se musíš vrátit, nebo se chceš vrátit." Pousmála jsem se, ale nebyla jsem z toho dvakrát nadšená. Byla to snad druhá vlčice, která mi zde na Gallirei rozuměla.
Ošila jsem se a rozhlížela se kolem nás. Razzaki ze sebe právě něco koktal. Než jsem si uvědomila, co mi to vlastně říká, schoval se za Trix. Vyskočila jsem na tlapky a celá rozzuřená zacvakala zuby s pěnou u huby. "Teda lebkáči! Já smrdím jako nějaký nechutný a tlustý medvěd?!" Vyštěkla jsem na něho a snažila se k němu prodrat přes Bellatrix, která mi tak trošku stála v cestě. Nemohla jsem se ale k němu dostat a tak jsem se snažila alespoň uklidnit.
Pomalu se mi vracela srst do původní polohy, jelikož se mi celá naježila. Sám je to smrdutý medvěd! "Takže Trix…“ Pronesla jsem a přitom se snažila nadechnout a uklidnit se. "Klidně tě doprovodíme, nebo doprovodím až k lesu. Stejně nemám co dělat. Protáhnu si kosti a pak se někam zašiju." Usmála jsem se na ní a posadila se ještě na chvíli před ní.
"Jaká je vůbec tvoje smečka? Předpokládám, že on smečku nemá a tak se ho ptát na to nebudu." Nahla jsem se tak, abych na něho viděla. "Nebo snad máš smečku?" Olízla jsem si čenich, ale v hlavě mi snad navždy zůstane, co mi před chvíli řekl.
Nepředpokládala jsem, že by ho někdo k sobě vzal do smečky. Podle mě by ani domů netrefil, kdyby odešel za hranice lesa sám.

Čekala jsem na lebkouna, který neváhal a na kořen bez jediného zaváhání vyskočil. No sláva. Ale ulevila jsem si asi předčasně. Otočila jsem se na maličký okamžik pryč, a když jsem se pohledem vrátila, Zakkimu podjely tlapky. S hrůzou jsem sledovala, jak se řítí k zemi. Ani jsem nepostřehla, jak rychle se jeho tlapky zahákly o kořen a objímaly ho. Se zatajeným dechem jsem sledovala jeho drobné tělíčko visící na kořenu.
Ještě hodnou dobu jsem civěla bez mrknutí, polknutí či nádechu. Pak jsem ale propukla v obrovský a hlasitý smích, že jsem si musela sednout na zadek, jelikož tlapky by mě neudržely. "Trix! Trix!" Snažila jsem se ze sebe vykoktat. "Vi-vidělas… ho?" Vykoktala jsem ze sebe, jelikož většího mamlase jsem asi v životě neviděla. Ještě když začal ječet o pomoc, jsem to už opravdu nemohla vydržet a převalila se na záda. V ukrutné bolesti smíchu jsem se svíjela docela dlouho a přestala vnímat všechno kolem sebe. Popravdě mě nic takhle pořádně nerozesmálo pěknou řádku snad let.
Když jsem se po delší době konečně uklidnila a s doznívajícím smíchem se zvedla, Razzaki se právě pustil a se šplouchnutím zmizel ve vodě. No kdo by tohle vydržel? Propadla jsem znovu v hlasitý, ale tentokrát už chraplavý smích. Snažila jsem se co nejrychleji uklidnit, dokud se neobjevil u břehu. Kořen! Vzpomenula jsem si a podívala se na něj. Strom, který mněl tenhle kořen nejspíše dosti trpěl. Pomocí magie jsem ho tedy vrátila zpět pod hladinu vody a pod zem, kam patřil a bylo mu tam nejspíše pěknou řádku let dobře. Dokud nepřišla mladá a naivní vlčice a nevytáhla ho z jeho domova. Mávla jsem nad tím tlapkou.
Když jsem se otočila zpět, Zakki už byl u Trix. Zvedla jsem se a plouživým krokem jsem se dostala až k nim. Trix zrovna načala další téma. Posadila jsem se k ní a chvíli se tvářila, že právě nad něčím rozmýšlím. "No popravdě. Nemám domov, nemám rodinu ani smečku. Nemám kam jít a nemám žádné povinnosti." Podívala jsem se na lebkouna. "Takže někam zalezu a budu spát několik století. A až vylezu, budu dělat to co doteď. Loudat se po okolí a občas se snažit si zaplnit bříško." Docela jsem se do toho vetla a rozmluvila se, aniž bych si to uvědomovala.
V tom mě to ale trklo. Že ona se už potřebuje vrátit domů! Pozorně jsem si jí prohlédla a po chvíli váhání se jí zeptala. "Ty už musíš jít?" Věděla jsem, že má smečku. Ono taky stále blba s námi, ale doma jí mohli potřebovat. "Nebo co vlastně plánuješ ty?" Nakonec jsem větu zaonačila.
A vůbec, docela mě zajímalo, co vlastně odpoví lebkoun. Měla jsem za to, že je na tom podobně jako já s tím rozdílem, že on si neuvědomuje co má anebo nemá. Je mu všechno jedno? Zabručela jsem a uložila se do trávy. Tu jsem si ale předem nevědomky nechala kolem sebe povyrůst, takže byla krásná a čerstvá.

Doběhla jsem nebo tedy spíše dokutálela jsem se k Bellatrix. S vypláznutým jazykem a žaludkem jako na vodě jsem se konečně za okamžik zastavila. Okamžik se ale prodlužoval díky Zakkimu, který jak se dalo čekat, asi nepochopí smysl hry. No a co, hlavně že jí nemám já.
Ztěžka jsem spolkla rybu, která se mi vracela zpět a dělala si cestičku v mém krku. To víš, že jo. To by se ti tak líbilo. Donutila jsem se jí v sobě prostě udržet. Po chvíli mě nevolnost přešla a já se mohla zase plně soustředit. Po zmatcích, které nastaly u Zakkiho, jsem si asi už tak trošku zvykla, že je prostě jiný. S tlamou otevřenou dokořán, jsem pozorovala, jeho prazvláštní reakce. Zvedla jsem tlapku a pleskla se s ní do čela. Razzaki se rozběhl přesně na opačnou stranu s mocnými výkřiky, že on má naší babu a my máme vlastně prd.
Zahlédla jsem jen pohled, kterým mě Trix obdarovala a následně se za ním rozběhla. Běžte oba dva do háje. Já jsem nažraná a jsem ráda, že žiju. Udělala jsem několik kroků, abych byla zpět na břehu a elegantně se posadila. "Doběhnu vás." Okřikla jsem jí, když jsem viděla, jak se pomaloučku vzdaluje. Z mého pohledu to vypadalo opravdu pomalu, jako by se snad celý svět zcela zpomalil. Je to mnohem lepší! Paráda! Nepředpokládala jsem, že by Trix měla nějaké problémy dohnat magora s bílou kšticí na hlavě. A taky že ne. O chvíli už byla při něm. Netušila jsem, co má zase za lubem a jestli se měnit pravidla hry nebo co. Každopádně bych byla pro to, abychom zvolili takovou zábavu, kde nebude tolik pohybu. Třeba ukázka zpomaleného světa! Postavila jsem se právě tehdy, když Trix upadla. Usmála jsem se od ucha k uchu.
Co to tam sakra hledá? Zpozorněla jsem a našpulila tlamu. Rozklusala jsem se a s duněním mých tlapek a hlasitým dýcháním jsem se dobelhala k nim. "Co hledáš? Jakou babu tady hledáš?!" Vyhrkla jsem ze sebe, jelikož jsem to považovala, že se i ona sama už zcvokla. Podezřívavě jsem se na ni dívala. Vůbec jsem neměla tušení, co to tady hledá. Hej! Určitě je to nějaký drahý kámen anebo třeba přívěsek! Ten chci já! Křičela jsem na ně ze své hlavy a začala dychtivě hledat v trávě a doufala, že ho najdu první.
Jenže Trix oznámila, že jí našla. Ona to našla? Našla přívěsek? Rozutíkala se pryč a já celá naštvaná a chtivá jí ho vzít jsem se rozběhla za ní. "Dej mi ho!" Okřikla jsem jí a málem převálcovala Zakkiho, který mi stál v cestě. Vlastně jsem do něho docela silně drcla a vůbec se nezajímala, jestli se bude zase válet po zemi nebo ne. Prioritní pro mě byla ta věc, co měla Trix a já jí chtěl. Co když to není přívěsek? Tak to bude nějaký drahocenný kámen!

Vylezla jsem na břeh a pořádně ze sebe vyklepala tu spoustu vody, která mi sršela z kožichu přímo na zem. Otočila jsem se na Zakkiho, který zůstal někde za mnou. Chvíli jsem na něho nechápavě zírala, jelikož měl tváře celé nafouklé. První co mě napadlo, bylo to, že si myslí, že je ještě pod vodou a zadržuje dech. Místo toho přišel ke mně blíže a to co jsem si myslela, že je vzduch byla voda. Celý obličej mi zpětně znovu ocákal.
Otevřela jsem oči a uviděla ten jeho pomatený výraz ve tváři a smích, nebo spíše jekot se nesl široko daleko. "Zakki!" Chtěla jsem ho okřiknout, ale nakonec jsem se sama rozesmála a rozběhla se za ním. Počkej, až tě chytnu! Nacpu ti ocas do tlamy!
Ale nemusela jsem ani nijak spěchat, on totiž upadl sám a zajel zase blíže k řece. Mávla jsem nad ním jenom tlapkou a vydala se k Bellatrix. Když jsem se otočila, docela jsem se divila, že Zakki si chytil rybu sám. Asi nebude tak nemotorný jak jsem si myslela. Nebo má jen štěstí?
Uviděla jsem na břehu několik nachystaných ryb. Doufala jsem, že jsou pro nás a s chutí se do jedné zakousla. Velice pomalu a slušně jsem jí do sebe ládovala, tak jak se to slušelo na dámu mé hodnosti - tuláka. Koutkem oka jsem se podívala po Trix, která ke mně byla teď zády. No co, ještě jednu zvládnu a jim to chybět nebude. Broukla jsem si pro sebe a přitáhla si další. Mé hladové bříško chrochtalo uspokojením.
"Zakki neví, že má magii myšlenek?" Zeptala jsem se Trix, která se ode mě nepatrně vzdalovala. Ten nemotora se cpal svou rybou, kterou si tak pečlivě chytil a já skončila s tou druhou. Chtělo by to ještě jednu. Menší, takový malý dodatek. Zkontrolovala jsem, jestli mě jeden z nich nepozoruje a přitáhla si poslední kousíček ryby. Byla jsem tak vyhladovělá a v hlavě si matně uvědomovala, kdy jsem to naposledy žrala. S tátou? Ten úlovek mladého losa? Nejspíše ano.
Ryba byla více než výborná. Když jsem se dospala i posledním kouskem, doběhla ke mě Trix s tím, že má nápad. Zvědavě jsem pozvedla obočí a zírala na ní. Posadila jsem se a snažila se jí naslouchat. Ona do mě jen drcla a rozběhla se pryč s tím, že mám "babu".
Než jsem stihla zareagovat, byla už dobrých deset skoků ode mě. "Cože? A to budeme hrát s plným břichem?" Snažila jsem se protestovat, jelikož jsem se chtěla vyvalit na zem a prostě uschnout a odpočívat.
Neohrabaně jsem se postavila na tlapky a provozovala něco jako běh. Běžela jsem směrem za Trix, ale na poslední chvíli jsem si všimla, že se po zemi povaluje něco mokrého. Vypadalo to jako přerostlá krysa. Jo to je Zakki. Uvědomila jsem si to a drcla mu do zadnice. "Máš babu." S jekotem a vískáním jsem přidala do kroku a běžela směrem k Bellatrix. Až poté jsem si uvědomila, že on to nejspíše vůbec nebude chápat, co že to má.

Doufám, že to pako si tu rybu chytne a strčí do tlamy. Krmit ho snad nemusíme. Po očku jsem sledovala Zakkiho, který trávil svůj čas ještě na břehu. Zrovna rozjímal o žábách. Nečte si on moje myšlenky? Dyť já se nijak moc o žábě nezmiňovala přeci. Zamračila jsem se a zírala tupým pohledem na něho. Jeho očiska byly do zlaté barvičky. No jasně, určitě ovládá myšlenky. "Ty Zakki." Začala jsem mluvit prvně pozvolna, abych ho nějak nevyděsila, nebo nezaskočila. "Zakki ty umíš číst myšlenky?" Vím, byl nějaký celý pomalejší a zaostalejší, ale tohle by pochopit mohl. Jelikož se mi zdálo dosti divné už to, že mi odpovídal na jednu věc. Drápek v zadku. Myslela jsem si, že to byla náhoda.
"No fuj, žáby jsou nechutné." Oponovala jsem na chvíli a představila si to nechutné stvoření. Mezitím se Zakki přemístil k vodě. Brblal něco o tom, že jí nemá rád. Popravdě já vodu miluji, ale v léte, když je teplo a já se hned vysuším. Takhle vím, že zase budu mrznout nevím jak dlouho, jelikož mě je zima pořád a než se opře pořádné sluníčko, nějakou dobu to potrvá.
"Tak zůstaň u břehu." Nabídla jsem tomu pošukovi a popravdě by to bylo asi nejlepší řešení. I když pozorovat ho při lovu může být fakt zábava.
Na okamžik jsem se zarazila. Když jsem viděla, jak Zakki popadl rybu ode mě věnovanou a jedním polknutím toho macka spolkl zaživa, udělalo se mi docela zle. Proboha co je tohle za stvoření. V hlavě se mi honily prapodivní představy, co tam ta živá ryba může dělat. Kdyby se napil, třeba by tam žila dál. Další věc co mě napadla bylo to, jak ho ta ryba požírá zevnitř a pomalu se prokouše až ven, což by v jeho případě netrvalo dlouho.
Pohled jsem zabodla do jeho břicha a škubla sebou leknutím. Sakra vždyť se vážně ještě hýbe. Zděšeně jsem se na něho podívala a pak zrak rychle sklopila do vody. Nečekala jsem, že by mi šel zrovna on pomoct, ale rozhodl se proto. Hlasitě mi to oznámil a než jsem stihla cokoliv říct, byl u mě ve vodě. Ryby v čudu a voda byla rázem kalná. "Zakki, ty pako jedno." Nazlobeně jsem křikla na toho blbouna, co vyplašil veškeré ryby. Strčil hlavu pod vodu, jako by je tam snad ještě hledal.
Když jí vynořil, musela jsem se začít smát. Hlasitě smát. "Ki, Zakki, Razzaki! Vyplašil jsi je." Dodala jsem se smíchem v hlase a koutkem oka se podívala na Trix. On byl asi vážně prostě blbec, ale za to působil hodně komicky. A když už ten blboun stál vedle mě, rozhodla jsem se toho využít a užít si trošku srandy. On bude sice jančet jako vlčice, ale to je jedno. Cákla jsem mu vodu do očí a následně se mu zavěsila na krk, abych ho stáhla do vody. Jeho křehké tělo to nemohlo vydržet a tak nás pár metrů poodnesl proud. Vynořila jsem se s hlasitým smíchem a rozhlížela se kolem sebe, kde je on. Předpokládala jsem, že si ani neuvědomí, že by měl, vynořil hlavu a tak jsem to udělala za něj. To už se Trix ozvala, že má další ryby. "Pojďme, mám taky hlad." Vybídla jsem ho a dotlačila jej ke břehu.

//Konečně! Práce mi dala zabrat :D

Začala jsem uvažovat nad svými slovy. Opravdu jsem řekla žábu? No fuj. Zděšeně jsem se zamračila a v hlavě si představila to malé, zelené a nechutné něco, co hopsalo a vypadalo i mírně slizce. Hm, co je horší, pavouk nebo žába? Popravdě nevím. Žába byla hodně nechutná, ale pavouk s těmi jeho nožičkami byl ještě více strašidelný než odpudivá žába. A co je nejodpornější je had. Musela jsem se oklepat, jak se mi ježila kůže u této představy. Vždyť on nemá ani nohy! Bylo to zajímavé zjištění, každopádně byli vždycky hrozně nechutní. Tak jo, žába, had nebo pavouk? Bylo to velice těžké rozhodování. Ukončím tohle rozhodování jednou pro vždy. Odporné je všechno. Asi stěží bych hledala odpudivější zvíře.
Když jsem se konečně vrátila zpět k sobě a myšlenky nechala někde hluboko v hlavě, Zakki civěl na strom a s pokřikem začal vřeštit. Co? Co ne? Podívala jsem se na ono místo, kam směřoval jeho pohled. Čekala jsem, že e vyhoří ohromná obluda, která nás chce sežrat. Místo toho takhle kostnatá postava skočila za mě s hulákáním, že oheň ne. Bojí se ohně?
"Oheň asi vynecháme." Řekla jsem tiše a napjatě, jelikož vlk, který mi strčil drápek do čenichu a zároveň mi ho chtěl narvat do zadku, se schovával za mnou a já neviděla co se tam děje. Přitiskla jsem ocas k tělu, co nejvíce to šlo, abych nemusela s jekotem utíkat pryč.
Zbrkle jsem se otočila, jakmile jsem uslyšela jeho hlas. Mohla jsem se konečně uklidnit. Seděl zadkem přišpendlený na zemi. "Neboj Zakki, žádný oheň nebude." Snažila jsem se sama uklidnit to roztřesené tělíčko, které bylo postaveno jenom na kostech. To mě ale jenom utvrzovalo v tom, že bychom se opravdu měli vydat něco sehnat k snědku.
"Pojď, chytneme si rybky." Vyzvala jsem ho nakonec a přidala se k Trix, která přešla blíže k vodě.
Už jak jsem se přibližovala, jsem pociťovala zimu vody a to jsem v ní ani nestála. Byla jsem věčně promrzlá a tak jsem se bála lézt do vody, když vím, že jí slunce nemohlo stihnout celou prohřát. Na druhou stranu byla pěkně čistá. Ryby byly vidět, jenže ty větší kousky plavaly dál od břehu. Jako vždy.
Sklonila jsem hlavu k vodě a pozorovala život ve vodě. Nakonec jsem se rozhodla si dát nějaký ten doušek dobré vody, jelikož jsem naposledy pila ani nevím kdy. Zvědavě jsem na chvíli odklonila hlavu směrem k Zakkimu, jelikož Trix ho chtěla vyparádit. No to nevím. On má blechy?! Zhrozila jsem se, jelikož můj kožíšek byl téměř vždy čistý a vyšperkovaný. To abych počítala s novými podnájemníky.
Čas běžel a ryby nám proplouvaly pod tlapkami. Rozhodla jsem se překonat strach ze zimy a pomalými krůčky jsem vešla do vody. No sakra! Pro mě jako vždy byla voda prostě studená. Zůstala jsem stát ve vodě, která mi dosahovala po bříško. Tělo jsem natočila ve směru proti proudu, abych si mohla vybírat statnější kousky. Místo toho jsem se dočkala nějakého uždibování. "Ony koušou!" Vyjekla jsem, spíše vypískla. Musíme jich pár chytit. Rozvážně jsem se nechala oždibovat, nakonec jsem ale vrazila hlavu pod vodu a k mému překvapení se zakousla do něčeho, co nebyla má noha. Vytáhla jsem hlavu a v tlamě jsem měla krásný tučný úlovek.
Přišla jsem blíže k břehu a rybu hodila Zakkimu se slovy "ta je pro tebe." Vrátila jsem se zpět do hlubší vody. Nedivila bych se, kdyby ta ryba utekla zpět do vody. Byla sice značně poznamenaná mými zuby, na druhou stranu kořist měla vždycky dostatek sil pro útěk i když o pár metrů dál chcípne. Jdeme pro další. Zadívala jsem se před sebe do vody a čekala na příval tučných kousků. Sama jsem netušila, kolik jich budeme potřebovat, za to mé břicho se neskutečně těšilo na zaplnění masem.

Čas plynul moc rychle na to, abych si uvědomovala, kolik dní a času jsem kde a s kým strávila. Rozeznám tak roční období. To mi vždycky řekne, že jsem zase o něco málo starší. I když jsem teprve nedávno měla být považována za opravdu dospělou, vůbec jsem se tak necítila. V hlavě jsem vše měla srovnané už dávno. Moje hlava byla vyspělá už dávno, za to tělo, to mi nechtělo vůbec dorůst, do nějaké požadované délky a výšky. Vše co na mě bylo, bylo malé. Malé tlapky, malá tlama. Podívala jsem se na tlapky od Zakkiho, který je měl oproti mně jako medvídě. I Trix se honosila krásnou velkou tlapkou. Ty mé vypadaly, jako by byly od nějaké žáby.
Znepokojeně jsem zvedla pohled. Zakki se právě kochal jeho jménem, což se asi dalo čekat, opravdu byl o něco zvláštní a jeho mluva byla prostě legrační. A Trix? Ta právě řešila, že velká zvěř pro nás není.
Zakkiho rybišká zněla opravdu skvěle, jenže já nechtěla mít rybu, co si můžu ulovit i sama. Dalo se to docela využít. Byli jsme sice tři na lov, ale funkční jen dvě. Z toho jedna velice málo zkušená, takže by nejspíše lovila Trix sama.
"No já nevím, ale větší kořist by se hodila." Poukázala jsem tlapkou směrem k Zakkimu, který vypadal ještě hůře než já. "Potřebuje více tukových zásob." Šeptla jsem k ní tiše, aby se třeba neurazil, ale za tu dobu co tu s námi tak prazvláštně mluvil, bych ho na to netypovala. Vím, už není taková zima a teď nepotřebuje moc tuku, jenže koukni na něho! Vypadá hůře než já a to je co říct. Živím se pouze bobulkami, občas masem, ale on? Co jí on? Klacíky? Ohlodává stromky? Nebo kosti?
Jenže Trix přišla s nápadem trápit veverky. Né že by se mi to nelíbilo, ale jak je chtěla setřást? "Jak je dostaneme ze stromu dolů?" Tázavě jsem se zeptala, aniž by mi došlo, že stromy bych mohla ohýbat dle vlastní vůle a vlastně s nimi i zatřepat. To by bylo pro mě to nejmenší.
Možná se to dalo čekat, ale Zakkiho odpověď byla zase nepředvídatelná. "Málem bych zapomněla." Konstatovala jsem nakonec s úsměvem. Takže se vlastně toulá sám.
Jako hyperaktivní veverka začal Razzaki poskakovat kolem nás a věnoval se znovu tématu myšlenek a prázdnoty Bellatrixiiné (//sakra jak to skloňovat: D) hlavy. Hm, nejspíše mu nechce složitě vysvětlovat její magii.
V tom ani nevím, kde se vzal, tu se vzal, kolem nás se prohnal vlk. Škubla jsem sebou leknutím, jak jsem uslyšela cizí hlas. Následně jsem ale zdvořile zvedla tlapku a splašeně s ní mávala vlkovi na pozdrav. Určitě mě už neviděl a já vypadala jako pošuk máchající tlapkou. Jenže já byla jsem zvykla na tohle gesto a dělala ho poměrně často.
"Tak pojďme už něco najít k snědku. Třeba i veverku, nebo žábu." Pronesla jsem nakonec a mé bříško hlasitě souhlasilo.

Neustále a nepřetržitě jsem sledovala Zakiho, který měl na mé poměry docela zvláštní chování. Chudák můj čumáček, musel dostat pěkný šok! Oponovala jsem a znovu si ho kontrolovala. Naštěstí neměl ostré drápky anebo se Trix podařilo jeho tlapku vytáhnout, aniž by se mi zaryl do kůže. No on má vlastně pravdu. Proč by nemohl dávat drápky do čenichu vlkům? Protože je to divné! Okřikla jsem ho nakonec. Nikdy mě nenapadlo dávat někomu drápky do čenichu.
Popravdě jsem nevěděla, jak mám pobrat její slova. Zaki se zbláznil? Co to vlastně ve výsledku znamená? Ale před Trix jsem dělala, že to chápu. Pomalu jsem opouštěla svůj úkryt, který mi poskytlo její tělo. Jenže jsem tam možná měla zůstat. Zaki se mě totiž ptal a nevím, jak na to přišel, jestli prostě přenos myšlenek anebo to byla opravdu jen náhoda. "Drápky v zadku?!" Opakovala jsem po něm překvapeně. "Ne, to rozhodně ne. Nechci mít tvé drápky nikdy. Ne v zadku, uších, tlamě nebo čenichu." Oponovala jsem a snažila se mu vysvětlit, že jeho styl zdravení neuznávám. "Jedině… v tom případě, že bych ti to udělala taky." Oplatila jsem mu zazubení, ale místo šilhání jsem nakonec vyplázla jazyk. Strčit Zakkimu drápek do zadku? Pro něho asi žádný problém.
Konečně jsem se mohla uvolnit. "Těší mě Razzaki." Doufám, že jeho jméno je dobře. On sice prodloužil délku, ale pochybuji, že by mu dali jméno Razzzzzzaki. Pokrčila jsem rameny a spokojeně se usadila na své zadnici.
To už jsme byly totiž obskakovány jeho maličkostí. Doslova kolem nás poskakoval, jako by byl opravdový blázen. Začala jsem se zprvu jen usmívat a nakonec jsem se snažila tišit svůj smích. Nevím jestli jsem se smála jeho komickému vystoupení anebo tomu jak mluvil. Neustále se při své mluvě zadrhával a znělo to tak perfektně, že jsem se musela přinejmenším usmívat.
"Něco na zub bych si dala. Když jsme tři… dvě na lov, určitě chytneme něco většího." Poznamenala jsem a začala uvažovat, jak se asi takový Zakki živí. "Ty jsi tu sám?" Koutkem oka jsem pročesávala okolí, jelikož se mi nechtělo věřit, že tu opravdu pobíhá samotný a samotný si i loví. Jak jako loví? Přijde k zajíci, povídá si s ním a pak ho sní?
Pohledem jsem rychle těkla k Trix, která stála vedle mě a Zaki se rozhodl zastavit pro změnu u ní. Při tahu tlapky nahoru jsem se začala usmívat, jelikož jsem čekala, že jí zarazí drápek do čenichu. Jenže on to neudělal a já musela svojí škodolibost zahnat v mizejícím úsměvu.
Zrovna prováděli svůj velmi zajímavý rozhovor o prázdnotě. Ale mě zajímalo více to, co si do břicha nacpu. Chtělo by to něco většího než pro každého několik ryb ne? Jsme tři, nebo tedy dvě na lov. Já v tom moc dobrá ještě nejsem, ale štvát bych mohla dobře jako s tátou. Ošila jsem se na své zadnici.

Zaposlouchala jsem se do jejího hlasu, který byl opravdu sametový a uklidňující. Neznělo to jako zrovna nejlepší strategická volba. Dostane část mé energie, ale jeho negativní věci se přenesou na mě? Tak to teda fakt díky. Já mu pomůžu a on se mi odvděčí tím, že mi daruje své nepříjemnosti. "No to teda pěkně děkuji, ale to ať si tu svou energii raději nechá." Ušklíbla jsem se. Zajímavé je, že Trix je tady chvíli a slyšela něco takového o Smrti. Já zde vyrůstala a nějakou dobu zde žila… myslím si, že by mi to starší jedinci smečky řekli. Nebo ne? Ale zase na druhou stranu, proč by mi to neřekli? Velice rádi strašlivější a tohle není zase tak strašidelné. No možná proto.
Poznamenala jsem pro sebe a snažila se zastavit tok myšlenek.
"Jo, tak to je pak jiná." Spokojeně jsem prohlásila, jelikož nesmrtelnost je sice velká moc, ale obrovská nuda. Znovu mi hlavou plula představa Trix jakožto dobyvatelky vesmíru. Mohla by tam bydlet, mít tam vlastní smečku. No moment. Vždyť ta by zanikla společně se Zemí. Hm, fakt krutá představa.
V tom se ozval hlasitý křik a útěk našeho nového společníka jsem pozorovala s jemně otevřenou tlamou, hlavou nakloněnou na stranu a s výrazem, který vypovídal za vše. Sakra lekla jsem se. Uklidňovala jsem své splašené srdce.
Tiše jsem ho pozorovala, jak se nejspíše rozhoduje vrátit a mezitím toho Trix využila, aby mi o něm něco řekla. "Jak není v pořádku?" Stále jsem to nechápala. Jako to proto, že se bojí? Bojí se více než ostatní? Nebo je moc vlezlý? Tázavě jsem se zahleděla na Trix.
Ozvalo se opravdu hlasité plácnutí do vody. Pomalu jsem přemístila pohled od Trix k Zakimu ve vodě. Uteče s jekem a s čím přijde? S pyraní na zadnici? Ale takové rybky by zde neměly žít. V téhle vodě jsem byla, jak jsem se vrátila zase zpět domů. Nic takového se tam nenacházelo. Jenže co není, může být že? Ošila jsem se a pozorovala jeho příchod. Docela prazvláštním způsobem se zeptal, kdo jsem. Aha, asi má problém s mluvou. Nikdo ho pořádně nenaučil mluvit?
Začala jsem vrtět přátelsky ocáskem ze strany na stranu, ale žádné zběsilé pohyby. Sice nás Bellatrix už představovala, ale znovu jsem k němu kývla hlavou na pozdrav a usmála se na něho. Udělal krok dva ke mně a z ničeho nic mi vrazil drápek do čenichu. Zůstala jsem stát jako přikovaná. Oči se mi vytřeštily, co to sakra dělá a moje hlava byla celý zjančená z toho chaosu, který v mé mysli vyvolal. "Au!"Okamžitá reakci Trix mě překvapila. Pomalu vytáhla jeho drápek zpět ven z mého čenichu a položila jeho tlapku na zem. Sakra já mu vrazím tlapku do zadnice! Zakřičela jsem na něho.
"T-to je nějaký jeho pozdrav?" Zeptala jsem se zatím, co jsem si kontrolovala čenich, jak jen se to dalo. Naštěstí to vypadalo, že je vše v pořádku.To mu to mám taky udělat? Vrazit drápek do čenichu? Fakt zajímavý pozdrav. Udělala jsem několik kroků zpět a pak do strany. Schovala jsem se tak za tělo Bellatrix a vykukovala na něho z bezpečného místa. Vypadal jako satanáš. Celé černé tělo a na hlavě to vypadalo, že má snad bílou lebku. A chová se jako magor. Poznamenala jsem a znovu si kontrolovala funkci čenichu.