Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ostružinová louka

Tory mi na chvíli přišla trošičku chladná a odtažitá. Ty nechceš do smečky? Ach, jak já jsem za smečku ráda. Je to můj domov. Je to můj život, můj svět. Je to moje vše. Zvláštní, že někdo dobrovolně nechce do smečky. Kdybych smečku neměla, hned bych se do ní hnala. V tom jsem si vzpomenula na období, kdy jsem toužila být tulák. Toulala jsem se světem křížem krážem. Sem a tam a tam a sem. Nakonec jsem zjistila, že tuláctví není nic pro mé slabé a křehké tělo. Že potřebuji obranu a stálý přísun potravy, který si sama až tak nedokážu obstarat. Že potřebuji mít se kam schovat a tím místem je smečkové území a jejich úkryt. Vždy jsem se bála sama někde nocovat a k nikomu nepatřit. Tolik výhod má pro mě smečka. Konstatovala jsem a jen jsem sama sebe přesvědčila, že smečka je pro mě vlastně výhra.
"Vím, že si jména nevybíráme. Kdyby ano, měla bych nějaké prďácké!" Odvětila jsem a na okamžik kráčela jako smyslů zbavená. "Třeba FireLucy." Zasmála jsem se u toho až mi vyprskly sliny z tlamy. Těšila jsem se na lov. Sama bych si na takovou zvěř netroufla, ale tohle byla výzva. Ve dvou je to vždy výzva. Tory poznamenala něco o tom, abych zbytek přinesla smečce. To nebude problém, pokud mi to někdo po cestě neukradne. Nechala jsem toto téma být.
Ovšem, když mi oplatila otázku, nadšeně jsem poskočila. "Já se tady narodila!" Zazubila jsem se na vlčici. Jsem domorovlk, nebo jak se tomu říká, když se vlk narodí na území kde pak nadále žije. Znala jsem poměrně dost území a vlků a vůbec smeček. Jenže svět se tak rychle měnil, že jsem na to všechno pomalu ale jistě zapomínala.
To už jsme se ale ocitly na západních loukách. Začala jsem tiše nakračovat a rozhlížet se kolem sebe. Zvěř byla cítit vzduchem. Muselo jí tu být opravdu hodně. Kolem nás se prohnal statný jelen. Přikrčila jsem se k zemi a srdce se mi rozbušilo. "Na tohle si netroufám." Špitla jsem tiše k Tory. Chtěla jsem něco menšího. V dáli jsem zahlédla menší stádo. Nejspíše srnci. Jejich těla nebyly tak obrovské jako od tohohle jelena. Hlavou jsem kývla směrem k srncům. "Koukej."Tiše jsem se plížila jejich směrem a přitom přemýšlela, jak na to. "Nějaké nápady?"Nebyly zde téměř žádné kameny nebo skály, za které by se dalo schovat. Musely jsme se tedy plížit trávou. Ta sice nebyla extra vysoká, ale bohatě postačila. Nebyla jsem moc vysoká, takže mé tělo téměř zmizelo.

Zaposlouchala jsem se do hlasu vlčice. Hm, ty nemáš smečku? Zarazilo mě to. Já smečku měla a tak mě začínala napadat jedna geniální věc. Nechceš k nám do naší smečky? Ale možná chtěla být svobodnou vlčicí. Možná bych jí mohla navrhnout jestli nechce jít semnou. Třeba by se přidala. A třeba taky ne. Měla jsem menší vnitřní dilema. V tom však byla má otázka opětována. Zamyslela jsem se. "Ano, má smečka sídlí nedaleko odsud. Jmenuje se Asgaarská smečka." Koukla jsem na vlčici a přitom hned následně otočila hlavu směrem, kterým je náš smečkový les. Náš, nebo jejich? Hm, toť otázka. Nechala jsem myšlenky myšlenkami. "Nechceš vůbec do smečky, nebo..." Nechala jsem volný prostor k tomu, aby se mohla vyjádřit. Naše smečka je fajn. Alfa ti ukousne hlavu a pak ti jí strčí do zadní části těla. Pousmála jsem se nad tou myšlenkou. Představila jsem si Elisu jak mi cpe mou hlavu do mé...
Začaly jsme debatovat na téma její jméno. Zatvářila jsem se jako největší znalec a odporník na jména. Vlkofilozof jako vyšitý. Oznámila mi jména jejich bratrů. Byla sice také zvláštní, ale přeci jen, byly to vlčí jména. Ona měla vlčí jméno a byla vlčice. Přišlo mi to tak. Né že bych jí za to chtěla nějak babrat, ale prostě jsem jen chtěla vyslovit svůj názor. "No." Začala jsem svou moudrou řeč. "Torynner mi přijde jako jméno pro vlka. Zato Tory, mi už přijde jako jméno pro vlčici." Zavrtěla jsem hlavou a zatvářila se zase jako normální vlk. "Každopádně máš hezké jméno."
Tory neměla hlad. Hm. Nabídla se mi však s lovem. Pousmála jsem se. "Troufáš si i na něco většího?" Zeptala jsem se zvědavě. Věděla jsem, že o území níž nalezneme srnce a podobná zvířata. Protáhla jsem si tělo a vydala se tedy směrem k západním loukám. "Odkud tedy pocházíš?" Zeptala jsem se přitom zvědavě.

// Západní louky

// Pardon za zdržení náročný víkend..

Omluvila jsem se vlkovi či vlčici. Ten následně vstal a já začala analyzovat. Vlčice, vlk? Ptala jsem se sama sebe v mysli. Z ničeho nic to promluvilo. Vlčice. Konstatovala jsem a zadívala se na její trošku křečovitý smích. Hm, stále lepší než žádný. Chvíli jsme na sebe tiše zíraly. Netušila jsem, co se jí honí v hlavě. Můj výraz byl zaražený. Nevěděla jsem co dělat. S vlčicemi jsem neměla dobré zkušenosti a tak jsem jen čekala kdy mi skočí po krku. Místo toho z ní vylezlo její jméno. Ach díky Vlčímu Bohu. Konečně vlk, který řekne své jméno. Tedy vlčice. Jako bych podle jména mohla najít nějaké jejich doupě nebo snad jako bych díky tomu zjistila nějaké osobní vlčí údaje. Zavrtěla jsem posměšně hlavou nad tou myšlenkou. "Ahoj, moc mě těší." Vyjíkla jsem nadšeně, když jsem viděla že vlčice bude nejspíše normální. Zaujala jsem hravý postoj. Budeme si hrát? Měla bych bát už asi dospělá. Tělo tak vypadalo, ale moje mysl ne. "Já se jmenuji Lucy. Zkráceně mi můžeš říkat Lů." Zazubila jsem se na vlčici a hravě poskočila jejím směrem. Následně jsem se odrazila a v mžiku uskočila zase zpátky. "Patříš k nějaké smečce?" Zeptala jsem se zvědavě a posadila se, jako by mi hlavou projel blesk a já e rázem změnila v normální. "Máš zvláštní jméno na vlčici." Konstatovala jsem a tvářila jsem se jako největší rozumbrada na světě. Následně jsem se na vlčici podívala. "Nemáš hlad? Nechceš si něco ulovit?" Tím jsem myslela, že mám hlad já a chtěla bych, aby mi pomohla něco ulovit. Třeba muflona, nebo nějakou srnu! Nebo by mi stačil zajíc a možná by mi taky stačila i ryba. Začala jsem přemýšlet ve své mysli. Přitom jsem se zvedla a udělala pár krůčků. Bylo tady spoustu keřů, které byly obsypány samýma dobrotama. Začala jsem si cpát tlamu.

// Vodopády

Nejspíše jsem si musela pomýlit cestu. Místo abych vyšla u řeky ocitla jsem se na nějaké louce. Krásně voněla. Ovocem. To je slast. Všude okolo sebe jsem viděla menší či větší keříky. A na nich spousty bobulí. Růžové, fialové až černé. Páni tohle je slast! Vážně slast! Kráčela jsem cestičkou, kterou jsem si právě drásala a u toho oždibovala jednotlivé plody. Byly výborné. Sladké, až na ty černé. Ty byly některé nakyslé. Přesto jsem si do tlamy cpala úplně všechny. Celou tlamu jsem od toho měla zamazanou.
Uviděla jsem před sebou na keři nějakého černého ptáka. Hm. Běž pryč, tohle je moje. Řekla má mysl a já si to šinula rovnou k němu, v domnění, že odletí. Místo toho se pták asi naštval, začal hlasitě jančet a kroužit mi velice blízko hlavy. "Nech toho!" Jikla jsem na něho. Ale on nepřestával. Místo toho mě začal klovat do hlavy. Začala jsem utíkal a zakopla o velký hnědý balvan. Rozplácla jsem se na zem. "Auvajsky!" Kňukla jsem a na chvíli zůstala v klubíčku. Pták odletěl. Postavila jsem se na tlapky a podívala se na ten hnědý balvan, který nebyl vůbec hnědým balvanem. "Hm. Pardon." Pronesla jsem k ležící mrtvole. "Ale ten pták..." Nedořekla jsem a hleděla směrem na oblohu kam zmizel.

Sigy to vzal celkem hopem. Kouknul na vodopády, zhodnotil jeho smečku a už se semnou chtěl loučit. Zírala jsem na něho s otevřenou tlamou. Cože? Nemůžeš mě tady nechat. Nemůžeš teď odejít! Zabořil hlavu do mé srsti. Stála jsem jako opařená. Alespoň že vím, kde tě najdu. Hlesla jsem tiše. "Ahoj Sigy." Řekla jsem smutným hlasem, když jsem pozorovala, jak mi vlk mizí z očí. Budeš mi chybět. Měla jsem slzy na krajíčku, ale co se dalo dělat. Otočila jsem se na Logana. "Tak co líbí?" Nejhorší věc na tom byla ta, že jsem si sama uvědomovala, že jsem dlouho ze smečkového území. "Pokud chceš, můžeš jít semnou. Musím se vrátit domů ale." Usmála jsem se na vlčka a vydala se pomaličkým tempem směrem k svému novému domovu. Co jim řeknu, kde jsem tak dlouho byla? Přemýšlela jsem. Prostě řeknu, že jsem potkala bratra. A věc byla vyřešená. Začínala jsem mít hlad a tak jsem plánovala po cestě ještě ulovit něco na zub. Přidala jsem trošku do kroku. Logan se mohl přidat a také mohl zůstat. Já se těšila na rybičky. Začínala jsem mít čím dál tím větší hlad a chuť na ty potvůrky klouzavé.

// Ostružinová louka

// Smrkáč

Byla jsem tak trošku zamyšlená a popravdě si nevšimla, že se k nám připojil znovu Logan. Když promluvil, způsobilo to ve mě rozruch. Zvedla jsem hlavu a podívala se vážným pohledem na vlčka. Ach, málem bych na tebe zapomněla. Usmála jsem se a odpověděla na jeho otázku. "Právě jsem dorazili na místo." Oznámila jsem mu s úsměvem a nechala ho napínat. Chybělo posledních pár metrů a před námi se zjeví nádherné vodopády. Těšila jsem se na jejich výrazy a proto jsem šla o pár kroků napřed, abych se mohla včas otočit a podívat se na ně.
Naslouchala jsem svému bratru. Ani nevím kdy naposledy jsem viděla Scaritu a Kessela. Když se zmínil o tom, že mají málo vlků ve smečce zarazila jsem se. "To je teď nově založená smečka? Nebo jak dlouho fungujete"? Nešlo mi do hlavy, jestli se to smečka, která funguje nějakou dobu, že by měla málo vlků. Možná prostě vlci nejsou. Možná někam odtáhli. Kdo ví. "Myslím si že v naší smečce je vlků dostatek. Ještě je všechny neznám a nejsem si vlastně ani jistá kolik nás tam je."Následně jsem se podívala na Logana. Došlo mi, že se mu vůbec nevěnuji a proto jsem se snažila to rychle napravit. "A ty, máš nějakou smečku?"Zeptala jsem se vlčka a přitom se na něj usmála. V tu chvíli jsem však uslyšela ten správný zvuk. Byli jsme tak blízko. Před námi se otevřelo prostranství s krásnými vodopády.
"Jsme tady." Usmála jsem se na ně na oba a šla k vodě. Měla jsem žízeň, nějak mi z toho mluvení vyschlo v tlamě.

// Řeka M.

Připadalo mi to, jako bych byl věčnost pryč ze smečky. Začínala jsem se těšit, až je zase ucítím a uvidím. A co více bylo divné, těšila jsem se na to až uvidím svou Elisu jako alfu, která mě určitě sprdne. Nechala jsem to být. Myšlenky jsou myšlenky a dokáží pěkně potrápit. Zamračila jsem se na svého bratra. Jak bych mohla zapomenout na Kessela? Božínku jak? Ale určitě to nemyslel zle a tak jsem nechala myšlenky opětovně odplout tak rychle, jak připluly. "Nevím jestli bych chtěla být s otcem ve smečce. Je to tak… zvláštní." Viděl svého alfu jako podřízeného vlka. Nevím jestli bych to chtěla vidět. Otce jsem znala jako alfu, pravdou je, že už je pěkně starý. Těžko by si udržel postavení. Koutkem oka jsem znovu zkontrolovala jak je na tom můj bratr. Vypadal dobře. Víc než to.
Nevěděla jsem co mu říct na to, že jsem skončila u Elisy. Já vím já vím. Je zlá a krutá. Proč jsem nakonec spadla do jejich smečky? no Bellray! A v tu chvíli mi to došlo. "Já se tam vlastně ocitla náhodně." Ten zmetek, vždyť on mě tam protlačil. Naštvaně jsem hodila hlavou. "Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli se s Elisou navzájem nezabijeme. Tedy... ona by mě určitě zabila já bych jí tak leda ohla chloupek. Ale víš... má něco do sebe. Ta přísnost a odměřenost není až tak na škodu." Konstatovala jsem a pozvedlas hlavu. "Blížíme se k cíli." Pousmála jsem se a přidala do kroku. V podstatě Logana jsem odignorovala. Byl někde za námi a neprohodil ani slovo.

//Vodopády

// Tak já nevím no. Mě se už nechce čekat, tak přeskakuji.

Podívala jsem se na svého bratra. Ani nevím proč, připadal mi jiný. Možná byl víc odměřený nebo zaražený než kdy jindy. Možná jenom dospěl a já byla pořád to vlče. Jako malá jsem neměla ráda ty odměřené dospěláky, co si neužívají života. Sigy mi ale přišel možná víc utrápený, než aby si na něco hrál. Honilo se mi v hlavě poměrně dost myšlenek, utřídit je však byl boj. Mé myšlenky se roztříštily při jeho slovech. "Ty jsi ve smečce s otcem?!" Vyjekla jsem překvapeně a můj hlas poněkud zapištěl. Nedokázala jsem si představit, že bych byla se svým vlastním otcem znovu ve smečce. Ještě kdyby byl výše postaveným členem. To bych měla jizvy po celém těle né jenom na tlamě. Ušklíbla jsem se. Aby řeč nestála a on byl taky v šoku rozhodla jsem se mu říct, kdo je alfou Asgaaru. "Mou alfou je teď Arcanus a Elisa." Podívala jsem se na něho a čekala na podobnou reakci jakou jsem měla já na něho a otce v jedné smečce. To musí být hrůza. Táta určitě pořád prudí.
Sigy byl pro vodopády. To Logan s námi přestal trošku komunikovat a tak jsem jednoduše do něj drcla. "No pojď!" Vyzvala jsem ho a pomaloučku se rozešla daným směrem. "Tak co Sigy, už sis našel nějakou drahou polovičku?" Zazubila jsem se na bratra a pomalým tempem kráčela dál. Byla jsem zvědavá co mi poví.

// Smrkový les , Logane kdyžtak se přidej :)

Láskyplné objetí vyřešilo snad již veškeré spory, které tito dva mezi sebou měli.

Jakmile si jej přečetl vhrkly mu do očí slzy.

Přesto se konečně Jerry dostal až k poslednímu papíru. V tom se objevil jeden z policistů. Měl pro Toma zvláštní papír žluté barvy v ruce.

Konečně po třech hodinách se šerif ujal Jerryho. Ten chtěl okamžitě stáhnout trestní oznámení. Byl tak utvrdilý, že o tom šerif začal přemýšlet.

Jerry se proto rozhodl vzít si taxíka a zajet rovnou za "šerifem" k danému případu. Jaké to štěstí, taxík je na místo vážně odvezl!

V ten moment se Jerry rozhodl, že své oznámení stáhne. Vyrazil tedy na nejbližší policejní stanici.

Jerry vzal zbytek coly a polil jí Toma. Jakmile Tom otevřel oči, Jerry mu padl kolem krku.