Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//

// Za to jméno se omlouvám, upravím původní příspěvek kdyžtak.

Jakmile viděl mou reakci, uvolnil se. Což jsem byla ráda. Nechtěla jsem, aby si myslel, že udělal něco špatného, když to neudělal schválně. Zazubila jsem se na něho při jeho vtípku. Chlupatý kámen. Vlastně ani já nikdy neviděla chlupatý kámen. Nebo jo? "Já jo! Ve vodě, bývají obalené takovou tou zelenou řasou a vypadají, že jsou chlupaté." Dodala jsem zamyšleně.
Chudák, nejspíše si pohl krkem. Smutně jsem se zatvářila. "Jak to myslíš ke stáří?" Zaujatě jsem si ho změřila. Neviděla jsem sebemenší náznaky stárnutí. Šediny, žádné, nic.
Nechala jsem to být. Možná to myslel ve vtipu, který jsem jednoduše já nepochopila. Zaměřila jsem se raději na lov. Ten jsem tak trošku nakousla a vlk vypadal, že se dost těší. Pousmála jsem se. Super, mám použitelného vlka pro lov. "Jak moc se cítíš v lovu dobrý?" Chtěla jsem zjistit, zdali bych jej mohla posunout na místo Laury, kterou mi alfa nedovolí na lov vzít. A ta se mi fakt osvědčila. To mě štve.
"Určitě lov nehoří tak moc, abychom nemohli na okamžik odskočit k vodě." Mávla jsem tlapkou a vybídla ho, aby šel za mnou. Lov byl teprve v řešení, nijak zvlášť jsme ještě vlky nesháněli.
"Tohle?" Zvedla jsem na okamžik tlapku. "Sama už ani nevím. Víš jsem dost nemotorná, všude padám, dost zakopávám. Myslím že mi někde uvízla tlapka. Cosi se mi kolem ní omotalo a když jsem jí vytáhla, bylo na ní tohle. Neškrtíto. Na tlapce se to dokáže pohybovat, ale sundat to nejde. Jako by to zarostlo do chlupů nebo co." Řekla jsem a už si to klusala směrem k hranicím. Vedla jsem nás k vodě, kde jsem věděla, že najdeme osvěžení a zároveň je to velice blízko. Dvě řeky v podstatě sousedily s Asgaarem. Medvědí byla blíže. Voda by v ní mohla být pěkně studená.
"Tak pojď ty starče." Řekla jsem ve vtipu a utíkala v tom neskutečném vedru vyhledat chladnou vodní plochu.

// Medvědí řeka

Jedna ovečka přeskočila potůček... druhá ovečka... A bylo to. Spala jsem. A to docela dlouho, poklidně a nerušeně. Mě tělo potřebovalo odpočinek. V hlavě jsem měla pořád různé nápady a sny, které se měnily během chvíle. Jednou jsem ovládla celý svět, podruhé jsem sháněla vlky na lov. Ale spalo se mi vážně dobře. Teda do doby, dokud něco do mě nedrclo.
Otevřela jsem oči a uviděla vlka v pádu. Spadl přímo na kebuli a následně se jeho tělo stočilo a dopadlo na zem. "Ha ahaha." Vybuchla jsem ve smíchu. Tohle bylo vážně více než komické. Nemohla jsem zastavit smích. Když jsem viděla, že se zvadá a snaží se něco říct, přestala jsem a usmívala se na něho.
Omlouval se. "Ahoj! Yeter že?" Zeptala jsem se vesele a postavila se. Vyklepala jsem si kožich od různého smetí, klacíků. "Jsem zcela v pořádku. Mě se tohle stává taky! Jsem moc zamyšlená, nevidím vlka a prostě o něj zakopnu. Spíše, nestalo se nic tobě? Ten pád na hlavu... a to jak se ti zlomilo tělo v rámci krční páteře... Vypadalo to, že se zabiješ." Ptala jsem se a hned si ho prohlížela, jestli je celý. Jestli nezačíná omdlévat ve smyslu nějakého krvácení do mozku či podobně.
Vypadal však v pořádku. Koukla jsem se mu do očí. "Jdeš mi zrovna do rány. S alfákem plánujeme další lov. Jak jsi na tom? Cítíš se na další adrenalinové lovení?" Usmála jsem se. Jenže teď byly šílené vedra. V lese to byla katastrofa, co teprve na otevřené planině.
Sedla jsem si zpět na zadek. "Šílené vedro co?" Tlama se mi lepila od sucha. Věděla jsem, že hned pod lesem protéká voda, ale jestli je rozumné teď opustit les a nechat se spálit na úhel... to byla druhá věc.
Konečně jsem měla tak trochu více času vlka poznat a prohlédnout si ho. Na lovu mi připadal jako neskutečný nekňuba. Jenže teď tak od pohledu nevypadal. Měl krásnou barvu kožíšku. Jeho oči měly poměrně dosti tmavou barvu. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem tuhle barvu na vlkovi již někdy viděla.

Arčí mi vyprávěl o Amelis. Kývla jsem hlavou a udělala úšklebek. To Elisa jé beztak vyhnala. Asi byla slabší nátura a prostě raději utekla. Ale já jí to říkala pořád, že tady nemá být. Nebyla dostatečně psychicky silná.
Alfák mi jenom potvrdil to co jsem si myslela. Že na lov dostanu další nejspíše nové vlky, takže budu muset odpadnout jejich schopnosti. Calum s námi myslím sice byl, ale nebyl se mnou vepředu. Protočila jsem oči. "To jsem zvědavá..." Hlesla jsem a znovu si změřila pohledem vlčka, co tady s námi byl. "Hm, Tesai, uvidíme co v tobě je." Švihla jsem trošku naštvaně ocasem. Laura se mi prostě osvědčila a já jí tam chtěla. Věděla jsem, že se na ní mohu v poměrně velkém procentu spolehnout. Ale co jsem měla dělat.
Nakonec jsem se na Tesai pousmála, aby si nemyslel, že jsem naštvaná na něho. "Když dovolíte, půjdu si na chvíli odpočinout. Nabrat síly... třeba na ten lov." Broukla jsem poslední slova tiše a potichoučku se zvedla. Malého jsem letmo pohladila ocáskem a vzdálila se o několik metrů. Možná takových dvacet, třicet. Tam jsem se posadila, následně si lehla a schoulila se do klubíčka.

Sionn e okamžitě vrhl k tátovi. Bylo mi to trošku líto. Tak nějak jsem byla ráda, za to že mi byl svěřen a teď mě odkopl jako nějakou smradlavou bramboru, mírně nahnilou. Ale byl to jeho táta. Počkat, cítím správně, že tady byl můj otec? Jak jinak. Jo to kdyby tady byla Amelis... Amelis, kde je vlastně Amelis? Podívala jsem se na svou alfu. "Kam vlastně zmizela Amelis?" Zeptala jsem se a uvědomila si, že to jsem přeci já chodila za ní sem do této smečky. Měla jsem divný pocit. Buď jsem se na to už ptala, nebo mi tady někdo něco zatajit.
"Wou, cože? Tobě už je devět? Šílený." Vyjekla jsem pobaveně. Vypadal dosti dobře. Vlci tady v této zemi stárnou asi úplně jinak, než jsem si myslela. Byla jsem dost mladá na to, abych věděla, jaký pocit to je stárnout. Pořád jsem se cítila jako vlče.
Alfák nás obeznámil o novinkách. Přikývla jsem. "Něco mi to matně říká..." Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, nechtěla jsem se hloubat v myšlenkách a minulosti. "Hele nejsem si jistá, jestli vím kdo je Ashe." Hlesla jsem k alfě tak trošku snobsky.
Jenže to co dodal jako poslední větu mi vyrazilo dech. "Cože? Lauru mi nemůžeš vzít! U lovu byla výborná a dost mi pomohla. Je chytrá a hbitá!" Vyjekla jsem nešťastně. Tohle mi přeci nikdo nemůže udělat. Je pečovatelkou? Jak to? Je to lovkyně! Je dobrá!
Pohled jsem přesunula na našeho společníka. "Jak jsi na tom s lovem?" Popravdě jsem mu moc nedávala. Mohl mít zkušenosti, ale byl tak klidný a vyrovnaný, že mi přišel možná až trošku zpomalený a tohle teda v lovu nepotřebujeme.
Pohled jsem přesunula na Sionna. Tebe taky naučíme lovit.

Věděla jsem že Elisa bude stejně přímená jako vždy. Jako takový ten trn, co se vám zapíchne do zadku a né a né ho dostat ven. Protočila jsem oči, když se nekoukala. "Na mě toho k snědku moc není. A pak... kdo by zajišťoval další lovy." Hlesla jsem spíše pro sebe a pohled přesunula k nováčkovi. "Jak to myslíš, až na pár věcí?" A nenápadně jsem naznačila směrem k Elise. Jestli myslíš jí, tak to chápu. Je přísná, je odměřená, ale všechno má svůj důvod.
Sionn se odpojit a běžel se napapat. Pousmála jsem se na něho. Připojil se i Arcanus. Usmála jsem se na něho od ucha k uchu a zavrtěla ocáskem. Posadila jsem se.
Bašta maličkému více než chutnala. Mělo by se vyrazit na lov. Něco pořádného, co mu naplní bříško a dodá síly. "Hele jak jsi vlastně starý Tesai?" Zeptala jsem se zvědavě vlka. Vypadal totiž poměrně dosti mladě a mohl by se mi šiknout při lovu, třeba jako naháněč.
Koutkem oka jsem pozorovala alfy. Když se Elisa odpojovala, podívala jsem se na našeho alfáka. "Možná by byl vhodný smečkový lov hm? Ulovit něco většího, aby se každý nadlábl. Těch pár ryb co jsem přinesla sice bylo fajn, ale nenažerou se všichni. A jsou mezi námi i vlci, kteří nejsou ta dobrými lovci... za to třeba skvělými ochránci. Nějaká ta odměna za dobře odvedenou práci. Pomyslela jsem si a pohled přesunula na malé vlče, které se zarylo do kožichu svého tatínka.
"Je vše v pořádku?" Zeptala jsem se nadále alfy a hlavou pokynula směrem k hranicím.

Pozorovala jsem spící vlče. Byl tak hrozně roztomilý. Pořád jsem nemohla uvěřit, že je potomkem Elisy. Jako by snad ani neměl její geny nebo co. Tesai mi začal odpovídat. Vlastně jsem ho trošku od ignorovala a zareagovala až na druhou část jeho slov. "Já taky pěkně dlouho nebyla ve smečkovém lese. Dlouho jsem se toulala mimo." Dodala jsem k tomu, že pro mě je a bude nováček. To že se přidal v zimě, pro mě podstatné nebylo. Švihla jsem ocasem, když se začal maličký probouzet. Přidala se k nám i Elisa. Přejela jsem jí pohledem. On prostě nemůže být její. Řekla jsem si. Uslyšela jsem jemný hlásek maličkého, jak se snažil vyslovit mé jméno. Pousmála jsem se. "Je tak roztomilý, on snad nemůže být ani tvůj." Řekla jsem pobaveně a podívala se na Elisu, která se šla natáhnout.
Elisa mu dala kus masa. "Jen si dej, je to dobrota!" Povzbudila jsem ho. Cizí pach se nesl lesem. Pro mě těch pachů bylo možná více cizích. Přesto jsem zaznamenala jeden velmi známý. Otec? Zamračila jsem se. Ani jsem při příchodu jeho pach nezaznamenala. "Je tady můj otec?" Proč mi o tom neřekla? Trošku jsem se naštvala. Ráda bych ho zase viděla.
Podívala jsem sena nováčka. "Jak se ti tady vlastně líbí? Spokojen?" Snažila jsem se tím zakrýt to, že jsem se právě teď tak trošku nakrkla.

// Pardon za velké zdržení.

Čekala jsem schovaná za Tesai. Co on mohl vědět, co je či není pro vlče nenápadné. Frkla jsem si. Sionn měl chvíli počkat a pak mě jít hledat. Ukázala jsem mu jak dlouho má mít zavřené očíčka. Jenže on nešel. Zvedla jsem hlavu. Kde je? Protočila jsem oči. Ten malý kulíšek snad usnul. Zvedla jsem se a přišla k němu blíže. Tlapkou jsem do něho vrtla. Byl tuhý. Jednoduše usnul. A co teď? Blesklo mi hlavou. Ani jsem si nevšimla, ale Elisa zmizela a já ani nevěděla kam. Koukala jsem z jedné strany na druhou. Nikde nebyla.
Lehla jsem si k Sionnovi. Schoulila jsem se tak, abych ho měla u břicha. "Usnul." Řekla jsem tomu vlkovi, který mě zatím ignoroval stejně jako já jeho. Ocasem jsem ho přikryla, i když žádná zima nebyla. Přesto, kdyby náhodou. Celého jsem ho v podstatě objala.
"Já jsem Lucy." Špitla jsem k vlkovi. Možná jsem se už představila, ale což o to. "Jsi nováček? Odkud jsi?" Zeptala jsem se ho a přitom jemně Sionna hladila tlapkou mezi oušky. Usnul dost tvrdě. Byl ještě asi dost malý na to, aby zvládal to co dospělý vlk.
Přemýšlela jsem, jaké by to bylo mít vlastně své vlče. Ještě nikdy jsem nad tím neuvažovala. Věděla jsem, že nejsem schopná se postarat sama o sebe, natož o někoho takhle malého. Ale pocit, že se o něj mohu sem tam postarat mi byl příjemný. Doufala jsem, že Elisa bude potřebovat častěji pomoc. Byl hrozně sladký, takové bych si představovala jednou své vlčata. Hodně, milé. Celý Arcanus. Usmála jsem se nad vlčetem.

Nechala jsem Sionna, aby ke mě přiběhl a mohl mi předat vlka. Jenže co vlk nechtěl, zakopl a svalil se ke mě. Kousl mě do tlapky, což jsem nečekala a trhla s ní do strany. Zoubky vlčat byly nejhorší. Byly hodně ostré a dokázaly se pěkně zarýt pod kůži. Koukla jsem na něho v bolestném výrazu. Následně jsem ho zkontrolovala. "Jsi v pořádku?" Koutkem oka jsem se podívala na Elisu. Nemusela chápat zápal boje, ale vypadala v pohodě. A Sionn taky. Teda, oči se mu ještě trošku točila dokola, ale jinak byl snad v pohodě...
"Šel jsi na to špatně." Řekla jsem a začala si ho dobírat. "Musíš víc schoulit hlavu k tělu, abys udělal dobrý kotoul. Ukážu ti to." Postavila jsem se, strčila hlavu mezi přední tlapky, zadní přitáhla k tělu, odrazila se a kotoul započat. Odrazila jsem se ale málo, takže jsem se zasekla někde v polovině. Zabalancovala na hlavě a pak tvrdě dopadla za zem. "Auu." Vyhekla jsem a podívala se na Sionna. "Takhle ne, ještě jednou." Postavila jsem se a znovu udělala celý proces znovu. Sice kotoul vyšel, ale ozvalo se i hlasité křupnutí v mé krční páteři a já zůstala zaseknutá. Postavila jsem se na tlapky, hlavu nakloněnou na stranu. Safra to bolí."Asi takhle nějak no." Řekla jsem, aby si myslel, že se mi to povedlo. Snažila jsem se, si hlavu napravit, ale ještě nějakou tu chviličku trvalo, než mi křeč povolila.
Jeho krásný kožíšek, světloučký, byl až moc nóbl na to, aby se válel na zemi a zkoušel kotouly. "Hele zkusíme to teď opačně? Budeš hledat ty mě?" Zeptala jsem se ho a zastříhala ouškama. Jak mu to ale vysvětlit. "Zavřeš očíčka.." Ukázala jsem mu co má dělat. "A po chvíli je otevřeš, jo?" Znovu jsem otevřela oči. "A já se schovám jou?" Mrkla jsem na něho s úsměvem a počkala, až zavře kukadýlka.
Pak jsem se jako mrož dovalila k Tesai. Lehla jsem si za něj a brala jej jako štít. "Ahoj." Špitla jsem jeho směrem a po očku pozorovala, jestli mě vlče pochopilo. Zazubila jsem se znovu na vlka. Vlastně, velice hezky voněl. A jeho oči byly krásně tmavě modré. Zamrkala jsem ve znamení malého znervóznění a raději pohled hned přesunula k vlčeti. Čím to tak voní? Co mi to jen připomíná?

Jak mě to neskutečně potěšilo! Pokusil se říct mé jméno. Sice z toho vzniklo jen Uss, ale v podstatě, základ jména to byl. Začala jsem se řehnit. Byl hrozně roztomilý. Takový, úplně jiný. Asi budeš po tatínkovi. Ještě že tak. Takového smíška miloučkého je zapotřebí. Možná Elisu trošku odměkčí. Ale, to by byla asi moc velká náhoda.
Hopskal kolem mě. Cítila jsem vnitřní naplnění. Tohle byla zábava pro mě. A ten malý koloušek si získal moje srdce dřív, než jsem mu ho stihla nabídnout. Tak ono, získat moje srdce není vůbec těžké že jo. Byla jsem paff z hrozně moc věcí. Neustále z něčeho nadšená a mimo. Musela jsem se začít smát. Sionn se snažil přeprat malý kořínek, který jsem vyvolala pomocí magie. Snažil se ho zneškodnit. "Dej mu co proto!" Povzbuzovala jsem ho.
Popravdě jsem si nebyla jistá, co všechno už chápe. Ale hry byly vždycky super a ty se dají pochopit snadno. Začala jsem tedy počítat. "Deset! A jdu!" Zahláholila jsem a otočila se směrem k Elise. Jop, ano podváděla jsem. Věděla jsem, že tam šel. Přesto jsem se vydala prvně do prava od vlků. "Kde jen může být." Mluvila jsem si pro sebe hlasitě. Pak jsem se vydala jiným směrem, ale stále to bylo od vlků. Nakonec jsem se vydala jejich směrem. "Neviděl tady nááááhodoooou někdo Sionna?" Mrkala jsem na ně očkem, aby semnou hráli tuhle hru. Přišla jsem až k nim a dělala, že si musím sednout hned vedle Elisy. Pomaličku jsem sunula zadek k zemi. "Vůbec netuším, kam se mohl schovat." Bylo mi jasné, že tahle blízkost Elise bude dost vadit, ale pro jednou to musela zkousnout. Jakmile jsem ucítila jeho tělíčko vyjíkla jsem. Vyskočila na tlapky a otočila se k němu. "Málem bych tě rozsedla!" Řekla jsem se smíchem v hlase. Ocas mi řádil jako uragán. Plácal se z jedné strany na druhou. Zběsile jako o život. Možná jsem omylem vyfackala Elisu, jenže já byla tak zapálená...
"Na! Máš vlka! Musíš mě chytit." Řekla jsem, když jsem se ho dotkla čumákem na čumák a začala jako absolutně nejvíce praštěný vlk, poskakovat okolo vlků. Ttoto hnědého jsem úplně od ignorovala. Věděla jsem, že to budu muset napravit. Jenže, vlče... vlče má přednost.
Lehla jsem si na zem a čekala, až se ke mě ten malý prcek přiblíží. "Raaaw, chyť mě!" Povzbuzovala jsem ho.

Ten maličký byl šíleně rozkošný. Kdybych mohla, spapala bych ho jen tak na posezení. Měl nádherné velké oči, které mě pozorovaly. Byl v podstatě poklidný. Přišlo mi, jako by uvažoval nad každým svým krokem, než ho udělá. V hlavě mi doznívala ta představa... ocásku místo čumáčku. Ještě teď jsem se vnitřně smála. Jen Elise to vtipné nepřišlo. Vždycky byla divně ujetá a až moc odměřená. Já to neřešila. Bavila jsem se, i když její vrčení nám dávalo najeto její nespokojenost. Mávla jsem nad tím tlapkou.
Maličký vypadal sklesle. Jenže... my dostali kameny! Šutry! Šutříky! Květiny! Květinky! Ach anoo!!! Blaho mě zalilo. začala jsem hrabat k sobě své kaménky a květinky. Vypadala jsem jako sysel. Vlastně jsem zapomněla, že tady je zbytek vlků. Úplně jsem je v tuto chvíli vypustila z hlavy. Až po chvíli jsem si uvědomila, že na mě mluví Elisa. "Cože?" Řekla jsem prvně nechápavě. Pak jsem se na ní podívala. Pohled přesunula na malého. "Ach ano. Jooo! Super! Já se ho ujmu!" Začala jsem pištět radostí.
"Pojď, pojď ke mě! Ahoj Sionne. Já jsem Lucy. Naučím tě spoustu věcí! Chceš?! Pojď se mnou." Řekla jsem mu nejvíc nadšeně co jsem jen mohla. On sice nejspíše stále řešil svůj ocásek, jenže já pro něho měla něco lepšího. Magii země. Chtěla jsem mu ukázat co dokážu.
Vyskočila jsem na tlapky, následně nechala zadek nahoře a přední tlapky položila na zem. "Vyzívám tě ke hře!" Řekla jsem a začala kolem něj poskakovat. Chvíli jsem byla tu a pak zas tady. Lítala jsem jako pošuk z jedné strany na druhou. Uši přiťáplé k hlavě, ocas stažený k tělu. Frrrrm, Frrrm. To jsem byla já!
Nakonec jsem se zastavila před ním. "Jsi připraven?" Viděla jsem kousíček od nás kořen, který se dostal na povrch a putoval zpátky do půdy. Odhopskala jsem takových pět metrů od Elisy. LKoukej Sionne." Ukázala jsem čumákem na kořen. A za pomocí magie, jsem nechala kořen vystoupit na povrch. Jeho úplný konec, nejtenčí část pošimrala Sionna na čumáčku. Následně jsem mu chtěla udělat radost. Ukázat mu něco, co ještě určitě neviděl. Maličkatá kopretina se drala na povrch. Následně byla velká jako samotný Sionn. "Líbí?" Zeptala jsem se ho. "Pojď zahrajeme si na babu. Hele. Já budu počítat do desíti. A ty se musíš tady někde schovat jo? Já tě pak půjdu hledat. Jen prosím, prosím, nechoď daleko. Tvá matka by mě usmažila na prach." Řekla jsem mu, otočila se zády a tiše začala počítat. "Jedna... Jestli ho ztratím, sežereme. Po očku budu švindlovat.

Koukala jsem na toho drobečka, který si mě právě prohlížel. Krátký pohled z očí do očí. "Wííí!" Zapískla jsem a začala pobíhat kolem vlků. Kolem alf, kolem drobečka, kolem... ani jsem si nevšimla, že je tady další vlk. Zastavila jsem se. "Ahoj?" Řekla jsem zaraženě. Asi nový člen, jen jsem ho tady mezi alfami vůbec nezaregistrovala.
Do toho se tady objevil nějaký opar. Když jsem se snažila jej odehnat, přemístil se k drobotině. A najednou se to stalo. Maličký měl místo čumáčku ocas! Svůj vlastní ocas. Měl ho vzadu i ve předu. Vypadal dost divně, ale začala jsem se hlasitě smát. "Haha, co se to stalo, haha, to je dobrý." Mohla jsem se popukat. V tom se změnil ocas na králičí ocásek. To mu slušelo více. "Pff." Vyprskla jsem a smála se dál. Během chvíle se vše srovnalo. Brala jsem to tak, že má asi dar, měnit své tělo na různé věci.
Arcanus mi jej představil. Byl to vážně jejich potomek. "A já se bála, že ho Elisa odchytla za hranicemi a dotáhla si ho jako jednohubku."Pousmála jsem se nad tou myšlenkou. Vlastně nevím komu byl podobný. Podle mě ani jednomu. Možná to Arcanus neví a možná má Elisa nějakou bokovku. Mávla jsem nad tím tlapkou.
"Laura. Béžový kožich? Né, tu jsem neviděla." Zavrtěla jsem hlavou. "Popravdě nevím kdo je Etney a Ashe mi sice něco říká, ale já se před chvíli vrátila do lesa a již delší dobu jsem nepotkala žádného vlka." Vysvětlila jsem své alfě. Sice jsem jí vůbec nepomohla, ale co jsem měla dělat. Doufala jsem, že na hlídání hranic mají ještě někoho jiného. A kdyby bylo třeba zůstala bych s maličkým, aby si mohli vyřídit co by jen chtěli.
Poskočila jsem do vzduchu, jako by mi právě přeplo. "Kdy si s ním budu moct hrát? Můžu být jeho chůva? Budu ho učit lovit!" Štěkala jsem nadšeně ze sebe a poskakovala radostí.

// Řeka middiam

Přišla jsem na území smečky. "Wahoooouuuuu Hoooouuuu." Ozvalo se lesem. Oznámila jsem svůj příchod. Pečlivě sesbírané ryby se teď válely po zemi. Znovu jsem se je snažila pochytat za ocasy a vydala jsem se do lesa. Hned mě přivítala nádherná vůně tohohle lesa. Nemohla jsem se jí nabažit. Navíc jsem věděla, že jsem konečně doma a že tady uvidím zase známé tváře.
Ucítila jsem pach našich alf. Stočila jsem tlapky rovnou k nim. Chvíli jsem se brodila lesem. Pach ryb mi zhoršoval určení jejich polohy. Nakonec jsem je přeci jen našla. S něčím... Co to je? Hlesla jsem a dívala jsem se na malého vlčího prcka. "Flavím, fo to fe?" Řekla jsem a neuvědomila si, že mi asi nikdo nerozuměl. Položila jsem ryby na zem. "Přinesla jsem něco za zub." Usmála jsem se na alfy a začala si prohlížet to malé cosi.
"Kdo je to? Kde se tady vzal?" Byla jsem mimo smečku delší dobu. Dost věcí mi asi uniklo. Šla jsem k prckovi blíže a začala jej očuchávat. Byla to směsice pachu Elisy a Arcanuse. Divné. Snad nemají potomka? A já o tom nic nevím? Nebo ho našli a Elisa ho vede na rošt? Tázavě jsem se na malého prcka podívala.

// Tak trošku se vtěrknu

// Ohnivé jezero, přes středozemku

Nakonec se mé tlapky stočily úplně jiným směrem. Tak nějak moc jsem se těšila k Životu, až jsem zjistila, že vlastně ještě nejsem dostatečně připravená se s ním setkat. A co víc. Má smečka čekala. Doma jsem se neukázala už nějakou tu dobu. Hlavou se mi honilo jediné. Má smečka co jíst? S prázdnou bych asi přijít neměla. Jenže kde tady narychlo něco sehnat. Věděla jsem, že mám před sebou řeku. U řeky jsou vynikající ryby. Sice tolik nezasytí, ale možná to někdo ze smečky jako pozornost ocení.
Vydala jsem se rovnou k řece. V tom parném horku jsem musela překonat středozemní pláň. Neboli otevřenou pláň plnou ničeho. Nikde žádný stín. Takže když jsem se konečně dobelhala k vodě, první věc co jsem udělala bylo to, že jsem se do vody svalila, abych se ochladila. To je blaho. Hlesla jsem a na tváři mi pohrával spokojený výraz.
Začala jsem po chviličce ve vodě rejdit. Tu jsem chytla jednu rybku, tady druhou. Za chvíli jsem měla kopec ryb odložený na souši. Jednu jsem si sežrala za odměnu. Byla vynikající. Tyhle ryby jsou prostě nejlepší. Dalších pět jsem se snažila sesbírat do tlamy. Pochytala jsem je za ocasy a utíkala s ním do smečkového lesa.

// Asgaar (domov)

// V tom případě i soubojová území?