Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zavrtěla jsem dlahou. "Asi to tak bude ty dutá hlavo." Ne Asgaarská smečka má sídlo zcela v úplně jiné zemi. Ty jsi tupec. Jak tebe někdo mohl zplodit. A jak vůbec někdo mohl oplodnit tvou matku. Povzdechla jsem si.
Podívala jsem se na něho nakvašeně. "Aby jsi nebyl za chvíli na návštěvě ty!" Zasyčela jsem. Protože naše smečka byla mnohem početnější. A co jsem tak pochopila, měla nějaké problémy. Kdyby tady nakráčela naše smečka, ta jejich by byla po pěti minutách mrtvá. Pšoukali byste si navzájem do vlastních hrobečků. Zasmála jsem se hlasitě nad tou představou, jak všichni pšoukají zrovna na tohohle smrada.
Zhnuseně jsem se na něj koukla. "Nevím kdo furt za mnou lese a kdo šmral u vody, abych mu pomohla." Udělala jsem na něj ošklivou grymasu a vyplázla jazyk. Tohle bude katastrofa. Odmítám cokoliv dělat pro tohohle tvora. Pořád za mnou leze. Je otravný, hnusný a smrdí. A tlačí bobky přede mnou! Až to řeknu Arcanusovi, nenechám na tobě chlup suchý. Kamaráde... jen počkej. Lovit pro vás? Zapomeň! Donesu ti žížalu. To je tak žrádlo pro tebe.
Znechuceně jsem se podívala po okolí. Ta příroda tady nevypadala nejhůř. Ale on to všechno kazil. Kéž by ho někdo rozmáčkl jako švába aby byl od něj klid.
Zvláštním tanečkem přihopskal ke mě. Pozvedla jsem otráveně jedno obočí. To mělo být co? Nechtěla jsem se s ním více bavit. Vůbec jsem se s ním kamarádit nechtěla. Byl poměrně naivní. Ale to bylo vlče, dalo se to očekávat. "Věř mi, kdybychom zbyli jako poslední dva vlci na světě... v životě bych se s tebou nechtěla kamarádit. A co se jídla týče... tobě bych chytla maximálně žížalu." Dodala jsem suše bez známky jakéhokoliv citu.
Vlčata jsem milovala, ale tohle vlče... tohle vlče nebylo vlče. Tohle byl hnusnej vlezlej brouk, kterého nikdo nechce. A je otravný. A snažíš se ho zašlápnout, ale on se pak zase zvedne a zase za tebou přileze. Tohle bude moje smrt.
Vzala jsem klacík do tlapky a hodila ho po něm. "Taenaran. Fajn." To je pěkně blbé jméno. Dala ti ho tvoje máma, která tě nakonec nechala někde v lese, abys chcípnul. A tys přežil... abys mohl přijít a otravovat mi život. Nesnáším tvoje rodiče. Nejspíše tě taky pěkně nesnášeli. Byl jsi takhle vlezlý už když ses narodil. Božíčku. Svěsila jsem hlavu. Ta představa byla mučivá. Mít tohohle snopla hned vedle ve smečce... byla jsem na pokraji zhroucení.

"Co to meleš ty snople." Zafučela jsem na něho. Mlel úplně z cesty. I když, pak mi to pomaloučku docházelo. Že u něho doma znamená... něho doma v bůrovkové smečce. Postavila jsem se na tlapky a zhluboka se nadechla. Otevřela tlamu a chvíli tak zůstala. "To snad ne! My jsme jako sousedé?!" Cekla jsem přitom na zadek zpátky a civěla chvíli před sebe. To nemůže být pravda. Ne! Neeeee Neeee! On nemůže být v borůvkové smečce! Nemůže. To je blbost. Určitě si to vymyslel. Proč by to ale byl že jo? Protočila jsem oči a dál mlčela. Mě picne. Hnedka bude hned za hranicemi a ještě k tomu může na naše území, když alfy dohodly alianci. No to ne! Půjdu hned za Arcanusem a pěkně si postěžuji!
Jestli něco říkal, vůbec jsem ho nevnímala. Zaregistrovala jsem až něco o tom, odkud jdu. "Když jsi tak chytrý, určitě na to příjdeš sám!" Zasyčela jsem protivně. Tohle byl pro mě šok. Vážně jeden velký šok. V hlavě jsem si připravovala proslov. Proslov, který řeknu Arcanusovi. Až budu chtít, aby tu alianci zrušili a naopak vyhlásili těmto bobulím válku. Půjdu klidně v čele! "To teda ne. Běž pryč. Vypadni. Asgaarští a Borůvkoví uzavřeli alianci. Ty na naše území lazit nebudeš. A jestli jo, budu sledovat každičký tvůj krok." Přimhouřila jsem na něho oči a snažila se navodit takový ten propalující pohled. Moc se mi to asi nedařilo, ale já se i přesto snažila.
Když jsem se na něho podívala, vypadal divně. "Máš zaražený bobky, nebo co ti je?"Zeptala jsem se ho. To jak se krčil bylo... divné. Jako by snad kadil?! Doufám, že nekadáš tady přede mnou! Rozhlédla jsem se po okolí. Byl schovaný za skalami. Takže bylo jasné, co tady šel dělat. Kadit! Zděsila jsem se. Nechtěla jsem ho vidět tlačit bobek. Raději jsem udělala několik kroků stranou a pak dopředu směrem do borůvkáče. Ale nešla jsem nikam daleko. Zastavila jsem se a nechala mu prostor, aby to ze sebe vypučil. pro jistotu jsem si chytila čumáček, abych nečuchala jeho výtvor. Kdo ví jak extrémně jeho výtvor musel páchnout, když se tady krčil na samotných hranicích za skalisky. Ještě ten smrad poleze na naše smečkové území. Tohle všechno požaluji Arcanovi! A ten vám vyhlásí válku! "Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptala jsem se. Až si budu stěžovat, budu přímo jmenovat koho mají vyhodit!

// Asgaar

Opustila jsem les a nechala tak bratra s mou kamarádkou v lese. Připadala jsem si tam tak trošku navíc. Což bylo dost zvláštní, když já tam vlastně byla doma. A co víc, chtěla jsem zjistit, jak to je s tou aliancí a jestli vážně půjde procházet území smečky bez toho, abych musela čekat na alfu a aby mě doprovázel k hranicím. To známe. Takový ty nabubřilé mamlasy.
Opouštěla jsem náš les a pachy se začaly mísit s pachem borůvkové smečky. Na okamžik jsem se zastavila. Bylo to zvláštní. Ještě jsem nebyla na jejich území, přitom ve vzduchu to šlo cítit. Směsice dvou pachů smeček. To je divné. A divně to smrdí. Mix dvou smeček nevoněl zrovna nejlépe. Ale kašlala jsem na to. Čím blíže jsem byla hranicím, tím více sílil pach. Až když jsem je přešla, pořád jsem cítila Asgaar, ale panoval tady borůvkáč. Olala. No tak jsem tady. Tady mě máte! Můžu si tady dělat co chci?
Začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Vypadalo to tady pořád stejně. Prostě les, nic víc. Ušklíbla jsem se. A hned kousíček kde mě ležela hrouda s velmi známým pachem. "Ale ne!" Vyštěkla jsem zklamaně. Udělala jsem několik kroků a zastavila se u hnědky. Protočila jsem na něho oči. "Tohle je smečkové území... tady nemůžeš jen tak ležet jako placka. Vysmahni." Zasyčela jsem na něho naštvaně a přitom si ho prohlédla. Od posledně poněkud povyrostl. Asi pořád tesknil po smrdůvce. Protože ten jeho výraz byl pořád tak bídný. A už podruhé jsem ho našla ležet jako placku.
"Proč se mi pořád musíš plést do života." Líně jsem posadila svou prdelku na zem. Tlapkou jsem mu naznačila, aby vypadl odtud. Tady nemáš co pohledávat. Ty mě snad pronásleduješ. Hledáš můj pach a pak se jakože připleteš do cesty. Povzdechla jsem si a otráveně se na něho dívala.

// Domluvená hra s Naranem!

Nevím proč, ale začínala jsem mít pocit, že jsem tady navíc. A Sigy se dosti divně choval k Lylwelin. Přimhouřila jsem oči a skenovala je. Vypadalo to, že mezi sebou něco mají. Podívala jsem se na Lylwelin. "No jo... teď jsem nachodila hodně a zrovna někam do kopců se mi nechce." Odkašlala jsem si. Hlavou mi ale pořád vrtalo, co to mezi nimi je za divné napětí. Lylwelin navíc byla nejspíše dost unavená a tak jsem do ní nechtěla zbytečně hučet. Sigy navrhoval, aby se vrátili zpátky do smečky. "Klidně zůstaňte tady... Arcanusovi to určitě vadit nebude. A já se v případě potřeby vzdálím, abyste měli klid." Byl přeci rodina. Arcanus ho znal od mala, tak o co by šlo.
Kývla jsem na slova bratra. Viděla jsem značnou únavu na Lywelin. Ale nic víc jsem s tím dělat nemohla. "Ráda jsem vás oba viděla." Usmála jsem se na ně a chtěla je nechat, aby si v klidu rozmysleli kam půjdou. Nešla jsem však zcela nikam daleko. Zůstala jsem od nich asi deset, možná patnáct metrů. Buď si mohli zdřímnout, nebo opustit les. Ještě jsem zůstala, dokud jsem je měla na očích. Ulehla jsem do jehličí a zírala směrem k nim. Co to mezi nimi je. Hm. Sigy je taky jiný. Asi dospěl dříve než já. Otočila jsem svůj pohled a koukala si na tlapky. Ty jsem po chvíli zastrčila pod své tělo a zívla si. Nebyla jsem unavená, ale když se mluvilo o spánku, taky mě to pomalu bralo.

// Borůvky

Zaposlouchala jsem se do slov bratra. Zavrtěla jsem hlavou. Ach jo. Buď rád, že tě to nesmetlo úplně. A neutopil ses. Ušklíbla jsem se na něho, že pěl z pekla štěstí. Byl dospělý. Za normálních okolností bych ho sprdla. Ale takhle, při obecenstvu, jsem se na to raději vykašlala.
Arcanus mi navrhl cestovat s nimi. Mé vnitřní já vyskočilo nadšením. Ale když jsem se podívala na ty dva, začala jsem váhat. Můj úsměv vystřídal spíše vážný výraz. Mě se vlastně za otcem ještě nechce. Vztah mezi námi byl takový, že jsem si nikdy nebyla jistá, co mám od něho očekávat. Jako otec mi přivodil několik zklamání mého života. Ale nechtěla jsem ho úplně odstřihnout.
"To je dobré... jenom bych vás zdržovala, chodím pomalu a tak... já ho navštívím později." Dodala jsem s mírným úsměvem. Nebyla jsem úplně nadšená z toho, že bych ho měla vidět a potřebovala jsem se na to připravit.
Pohled jsem přesunula na Lylwelin. "Jak se to vezme. Potkala jsem nějakého vlka ze sibiře. Pak jednoho hňu...pa." Dodala jsem tiše. "A jedno nevychované vlče." Protočila jsem na ní oči. Tohle mě štvalo. Ten malý záprdek byl hrozný. Katastrofa sama o sobě. Olízla jsem si čumáček. "Tos nezažila. Takovej spratek!" Zasyčela jsem mrzutě. Ještě teď mi pil krev.

Lylwelin byla se svým životem spokojená. Srst měla krásnou a lesklou. Já sice taky, ale že bych nějak extrémně nabrala, co ve smečce jsem, se říct nedalo. Prohlédla jsem si své tělo. Byla jsem jako drobeček, oproti ostatním. Ale mě to nevadilo. Měla jsem velkou výhodu co se týkalo lovu. Tichá, nenápadná, obratná a rychlá. To mě dosti vystihovalo.
Když mi Llywelin řekla, že se Sigymu něco stalo, což jsem doteď nepostřehla, můj pohled se okamžitě přesunul na bratra. "Co se ti stalo? Jak se ti to stalo?" Hned jsem se začala vyptávat. Tohle nebyla legrace. Tlapky byly velmi důležité. A strejček mu s tím pomůže? Podívala jsem se na svou alfu a doufala, že něco vymyslí.
Bratr sice trošku ono přespání zazdil. Protočila jsem na něho oči. Pff, jako vždy přízemní. Chce si to trošku žít, né se jen pořád držet u země zuby drápy. Mlaskla jsem a švihla ocasem. Ale co už. Dokonce se zmínil, že půjdou za otcem. Trošku mě to popíchlo. Asi bych taky měla vyrazit k němu. Ale mě se tady zatím moc nechtělo. Táta je prostě táta. Dlouho jsem ho neviděla a věděla jsem, že mám povinnost ho navštívit.
Lylwelin se zmiňovala o tuláctví. Kývla jsem hlavou. "Já se zrovna před pár dny vrátila ze své výpravy. Prošla jsem se na západ a přes jih se vracela zpátky. Potřebovala jsem si provětrat hlavu a protáhnout tlapky." Poznamenala jsem. Koutkem oka jsem zavadila o Arcanuse. Vzala jsem tlapky na ramena k kvůli tomu divákovi. No nakonec jsem zjistila, že smečce vlastně pomohl. Ale, to už smetla voda.
Opětovně jsem pohled věnovala bratrovi. Mluvil o záplavách jejich území. "Tady to už bylo nahnuté že?" Řekla jsem směrem k Arcanovi. Společně jsme totiž prošli řeky, co lemují naše území a vypadalo to, že ještě chvíli a voda přeteče.

"Mám se suprovně! Vidíš ne?" Vyštěkla jsem na něho se smíchem. Ale ti dva měli něco na řešení. A tak jsem je nechala, aby si mohli říct, to co potřebují. Očividně totiž nepřišel za mnou, ale za strejčkem. A tak jsem se protáhla kolem Arcanuse a Sigyho a zakotvila u Lylwelin. "Daří se mi dobře. Jak jsi na tom ty?" A pak jsem nenápadně ukázala na alfu vedle mě. Ráda bych ti vyprávěla i pikantní věci! Ale stojí zrovna vedle mě... a jelikož má myšlenky, doufám, že ty mé teď neposlouchá. Naznačila jsem Lywelin, že né vše mohu zrovna teď říct.
Začala jsem si jí prohlížet. "Nemáš nějak.. jiný kožíšek?" Zeptala jsem se a prohlížela si její chloupky z blízka. Možná až moc z blízka. Ale mě to zajímalo. Přišlo mi, že jí asi sluníčko vyžralo barvu a teď měla takovou opravdu do zlatova. No to se stává. Někteří černí vlci nejsou černí ale spíše dohněda pak.
"Kam máte vlastně namířeno? Přišli jste tady, nebo ještě někam pokračujete?" Ptala jsem se zvídavě vlčice. V celku mě to zajímalo. Ti dva cosi řešili a já jim tolik nevěnovala pozornost. Samo sebou jsem svého bratra viděla moc ráda. Ale Lylwelin jsem brala za takovou začínající kámošku a tak jsem se chtěla věnovat i jí. Obzvláště když ti byli zabraní do debaty. Tak aby tady nestála jen tak. "Nechcete si odpočinout u nás? Určitě by se místečko našlo..." Zeptala jsem se. Chtěla jsem, aby tady zůstali alespoň na jednu noc. Chtěla jsem s nimi strávit více času, než jen že se vidíme na hranicích a to ještě chviličku.
Podívala jsem se na svou alfu. Mu by to určitě nevadilo. Ale já neznala plány těchto dvou. vůbec... no to je jedno. Zavrtěla jsem hlavou. Tak ráda vás oba dva vidím! Byla jsem odhodlaná, že příště musím navštívit jí Sigyho. A Lylwelin ovšem rovněž. Věděla jsem, kde je jejich smečka. Se Skylieth jsem mluvila. Přešlápla jsem si, zatím co jsem se usmívala jako měsíček na hnoji.

Gee odběhla Arcanus taky. Zůstala jsem chvíli sama. Pak jsem se ale zvedla a běžela ve šlépějích Arcanuse. Chtěla jsem zase vidět svého bratra. V hlavě jsem přemýšlela, kdy naposledy jsem ho vlastně viděla. Ani jsem si to shledání nepamatovala. Něco se mi vybavovalo u řeky Mahtae. Jak vzrušující. Hlesla jsem ve své hlavě. Ale to už jsem uviděla Arcanusův vlnící se zadek. Chtěla jsem ho do něj kousnout... ale pak mi to došlo. Bylo by to pěkně ujeté a díval by se na mě jako na blázna. Přesto, že to byl pořád můj strejda, byl i mou alfou a to bych si vážně dovolovat neměla. Kousat alfu do zadku. Zasmála jsem se nad tou myšlenkou.
"Sigy!" Vykřikla jsem. Spíše zapištěla a rozběhla se k němu. Skočila jsem mu kolem krku. Své zbývající bratry a ségry jsem hrozně dlouho neviděla. Měla jsem pocit, že mám už jenom jeho. Tiskla jsem si ho ke své hrudi. Změnil se. Když jsem ho pustila, prohlížela jsem si ho. "Jak se máš! Co děláš! Kde se pořád flákáš!" Pištěla jsem na něho nadšeně, že ho zase vidím a můj ocas byl jako vrtule. Ještě chvíli a vzlítla bych. Pak jsem ale pohledem sklouzla na Lylwelin. "Jé ahoj promiň... zazdila jsem tě." Zazubila jsem se na ní. Doprovází bráchu? Hm, nebo brácha jí? Co tady chtějí?
Pohled jsem vrátila k bráchovi. Vypadal skvěle. Byl takový... vyzrálý. Jako by konečně dospěl. Alespoň jeden z nás. Prostě a jednoduše... vypadal skvěle. "Vypadáš hrozně dobře! Máš se coo." Usmívala jsem se na něho od ucha k uchu a své perličky tak ukazovala všem okolo.

No jo porád ta vaše aliance s druhou smečkou. Protočila jsem očka. Já se toho spíše obávala, ale neměla jsem do toho co kecat. Však úspěšnost se ukáže až časem. Ale to už ti dva spolu vyřizovali smečkové věci. Asi jsem u toho byla navíc, ale měla jsem radost za Gee. "Gratuluji." špitla jsem jejím směrem a měla vážně radost. Dostala funkci a určitě v ní bude více než dobrá.
Gee se rozhodla odcestovat na hranice. Já pořád bádala ve své hlavě, odkud jen ty dva hlasy znám. Asi už blbnu. Zavrtěla jsem hlavou. Znělo to jako... jako... Sigy?! Vypoulila jsem oči. Nechtěla jsem se Gee cpát do kšeftku a tak jsem zůstala s Arcanem. Zatím co ona se ptala, jestli může vyrazit na svou první obchůzku a odbavení cizinců. Jenže já věděla, že Sigy není cizincem a druhý hlásek jsem rovněž znala. Přimhouřila jsem oči. Sakra to je ten druhý. Nemohla jsem si vzpomenout.
Seděla jsem na zadku a čekala, až jí Arcanus pošle na výzvědy. Očima jsem kroutila ze strany na stranu a tak nějak netušila, co v tuhle chvíli dělat. Nemohla jsem předběhnout naší novou posilu. Taky bych nechtěla, aby se mi někdo cpal do lovu. "Já myslím, že jeden z těch hlasů patří Sigymu... ale zní tak trošku jinak. Víc mužně." Dodala jsem zamyšleně a podívala se na svou alfu. Co strejdo, je to on? Ale dospěl? Páni, dospěl dříve než já? Překvapeně jsem zamrkala.

Byla jsem ráda, že mi Gee mé doměnky potvrdila. Měla se fajn. Culila jsem se na ní od ucha k uchu. "Já... já jsem si potřebovala provětrat hlavu. Šla jsem na západ a prošla si tam pár území..." Těkla jsem pohledem na našeho alfu a povzdechla si. Jak to, že strejda Arcanus vypadá tak dobře... čím starší je tím víc je takový... sexy. Olízla jsem si tlamu. Začínala jsem mít divné choutky.
Přihlouple jsem se smála, když mi Gee vyvracela, že vlčata nečeká. Koutkem oka jsem se podívala i na alfu. Ale pohled jsem hned vrátila k Gee. Ale o tom mluvit nechtěla a jelikož vypadala vcelku vážně, nechala jsem jí prostor, aby mohla mluvit. "Fůůj, kdo by žral vlka natož vlče? To je nechutné!" Řekla jsem a ofrněla čumáček. Co to bylo za prase? Šedá vlčice podíváš? Co se to tady šine za blázny. Ať vypadnou!
Uslyšela jsem vytí tak jako ostatní. Nijak sem tomu nevěnovala pozornost, i když v hlavě mi blikala kontrolka, že ten hlas znám. Ale byl takový... víc mužný. Spíše mi něco připomínal. Přimhouřila jsem oči, ale za žádnou cenu si nemohla vzpomenout.

// Dneska jsem marná tak jen krátce

Meinere. Přimhouřila jsem oči na alfu. Chtěla jsem si to jméno zapamatovat, abych ho příště neoslovovala smraďoch ale Meinere. Ne smraďoch je lepší. Kývla jsem si hlavou.
Debatou jsme přešli na onu vedlejší smečku. Po jakémsi svádění, uctívání ani památky. Byla jsem to zase já. Tak Storm. Podívala jsem se kamsi do hlubin lesa. Nová alfa. Hm, to nezní špatně. Až to tihle dva pověsí na hřebík... Musím si získat Siona, stanu se alfou. Pak ho odkopnu a svrhnu. A budu vládnout já! Jenom já.. Slastně jsem si mlaskla.
Konečně jsme došli k řece. Ale vypadalo to, že se pomalu začala uklidňovat. Kývla jsem na jeho slova o tom, že pak rozešle všem myšlenkovou zprávu. Myšlenky v tomhle směru mohly být fajn. Nikdy jsem se o ně až tolik nezajímala.
Uslyšela jsem známý hlas. "Gee! Ahoj!" Vyjíkla jsem nadšeně a přiskočila k ní, abych jí objala. "Jak se máš? Vypadáš dobře!" Hned jsem jí zhodnotila. Přes zimu jsme už od lovu spolu nebyly. A přišlo mi, že vypadá mnohem lépe, než posledně. Nejspíše nabrala síly a vyspala se konečně.
"No tak povídej, přeháněj." Řekla jsem nedočkavě a posadila se. "Čekáš vlčata!" Zaúpěla jsem nadšeně. Sice asi neměla partner, nebo jsem o něm nevěděla ale tohle byla první věc, které mě napadla, když tvrdila, že je to důležité. Páni, páni páni! Bude ze mě teta!!

No to určitě ne! Sionna lovit naučím. Ten může být klidně lepší než já. Ještě jestli bude po tobě... slastně jsem se olízla. Ale žádnou cizinku! Ještě mi přebere můj flíček. Ale na svou alfu jsem se usmívala. "Ale no ták. Elisa je alfa... tohle by měla dělat alfa... Etney na to ještě není zralý." Zašvitořila jsem s úsměvem. Hlavně ta představa Elisy mi přišla fakt vtipná. Načež jsem za chvíli i vyprskla smíchy.
"To znamená, že na sebe nemáte moc času." Dodala jsem, ale můj hlas už nebyl tolik lahodný. Jako by... ze mě něco vyprchalo. Navíc, Arcanus se dal na útěk přede mnou. Ušklíbla jsem se. Asi se bojí tohohle mladého tělíčka, které není poskvrněné vlčaty. Žádná povislá či vytahaná kůže. Dokonalá postavička. Ale když myslíš. Jako by snad Elisa měla něco povislého. Nakonec jsem se postavila na tlapky a rozklusala se za alfou. Během té chvíle jsem se cítila opět... svá. Byla jsem to já. Konečně jsem byla opět zpět ve své kůži.
"Jak někdo může odkopnout vlče?" Narážela jsem na Lilka. "Jedno takové jsem potkala... no spratek neskutečný. Bez rodičů, ale choval, jako by mu svět patřil. Dokonce jsem ho potkala s tím smraďochem!" Vyjíkla jsem ve smíchu. Pak jsem se ale zarazila. "Teda s tím co zachránil údajně Sionna. Nevím ani jak se jmenuje..." Zamyslela jsem se nad tím. Své jméno mi neřekl. A vlastně jsem ve své mysli měla tak trošku pichlavou myšlenku, že bych se tomu chudákovi měla teda vážně omluvit. Netušila jsem, že zrovna on nám zachránil vlče... a já to prostě pochopila jinak!
"No prostě kdybys to vlče viděl, slyšel... blbeček." Ofrněla jsem čumáček. A snad mi ještě zůstal nějaký ten tip nebo co... otřela jsem se opětovně o Arcanuse. Hned když jsem si to uvědomila, jsem se na něho podívala takovým mírně zděšeným výrazem. "Ups, promiň." Vyřkla jsem a raději od něj odstoupila nějaký ten krůček. Což o to, štramák to byl teda perfektní. Splňoval vše, co bych jednou od svého budoucího vlka chtěla. Byl pohledný, krásný je lepší slovo. Tělo samý sval a šlacha... rozumný. Zrovna v tu chvíli jsem si uvědomila, že se na něho dívám celá zasněná a po tlamě mi teče slina. Rychle jsem si jí utřela a koukala někam jinam. Co blázníš? Víš že jeho partnerka je Elisa?! Upekla by tě zaživa. No i když... když by se rozešli... heh.
Poslední dobou jsem byla nějaké rozjetá. Vcelku slušně se mnou třískaly hormony z jedné strany lesa na druhý. Odkašlala jsem si. "Kdo je vůbec alfou té borůvkové smečky?" Snažila jsem se nějak zamluvit své divné chování a doufala, že sama sebe přiměji na jiné myšlenky. Zvláštní, jako vlče jsem ho tak nevnímala... ale páni je to kusanec!

Koukala jsem na svého chrabrého rytíře. Má tvář byla neustále v jemném úsměvu. Hlavu jsem nesla hrdě vztyčenou. A všechny mé pohyby byly promyšlené do posledního puntíku. "Ještě že jsi tak silný." Otřela jsem se o něho a jemně mu tlapkou přejela po té jeho přední od kotníčku až po rameno a cítila tak všechny ty jeho svaly a šlachy a... celá jsem se blahem roztekla. "Jen díky tvému rozhodnutí to vlče přežije. Ach..." Zavzdychala jsem a lapala po dechu. Byl tak dokonalý. Svůj otírací manévr jsem zakončila tím, že jsem se mu otřela o hruď a zašimrala ho ocáskem na jeho čumáčku. Cítila jsem se poměrně rozvášněně. Navíc, jsem měla pocit, že je to ten nejlepší vlk pro má budoucí vlčata. Och! Já už začínám uvažovat nad rodino. Svůdně jsem se mu podívala do očí. "Ano můj pane. Někoho... třeba Elisu." Dodala jsem a podívala jsem se na řeku, která byla rozbouřená. Kdybych tam teď skočila, všechna voda by se vypařila. Tak jsem nažhavená! Mlaskla jsem si. Kdyby tady postavil na hlídání Elisu... měli bychom celý les pro sebe. A já bych se pak postarala, aby voda byla rozbouřená pořád. Ó díky magie vodo!
Ten plán nezněl špatně. Byl dle mého geniální. A pak... tam Elisa jednoho dne spadne... sama od sebe a voda jí odnese. Byla jsem zasněná. Nakonec jsem zavrtěla hlavou, abych se vrátila k němu. Co takhle společnou koupel? Pozvedla jsem na něho vyzývavě oboří. Pravdou je, že by nás ta voda asi odnesla. Protočila jsem oči na hladinu vody.
Odkašlala jsem si. "A jak to máte s Elisou teď...? Pořád jsi spokojený... nebo..." Můj hlas byl rozněžněný, plný citu a lásky. Já jen... kdyby náhodou... třeba jste měli nějaké problémy. Ty by se mi hodily. Znovu jsem se kolem něho obtočila a lehla si před něho na zem. Začala jsem se převalovat a zakotvila s rozvaleným bříškem na něho. Vem si mě! Vem si mě celou můj pane! Jsem jenom tvá, jediná, co pro tebe udělá vše! Přetočila jsem se na bok a slastně k němu promluvila. "Nechceš si ke mě lehnout?" Tlapkou jsem zaťupkala na místečko hned vedle mě. "Pojď můj králi, jsem jen tvá!" Uchichtla jsem se u toho. Koukala jsem na něho z této podřízené pozice. Jak božsky vypadal. Samý sval a šlacha... mladistvý vzhled a ta vůně! Byla neodolatelná.

// Omlouvám se oběma alfám...

// Amore mio což o to, Arcanuse by brala i bez Amorka :P

Ucítila jsem jemné štípnutí. "Auva něco mě kouslo!" Vyjíkla jsem. Ucítila jsem cosi nad ocáskem, ale možná to byla jen bleška. Jeho slova byla... fascinující. Zamrkala jsem na něho víčky a uchichtla se. Záleží mu na mém názoru. Takhle... v ranním světle ozářen, vypadá zcela fantasticky! Olízla jsem si čumák. Navíc měl pevný a rozhodný hlas. Dívala jsem se na něho jako na svého vlastního a osobního Boha. "Ano pane alfo, máte pravdu." Opětovně jsem zamrkala víčky. Byl nejlepší! Věděl co se patří a určitě jeho plány nikdy nezhynou!
"Šakaly." Opakovala jsem to slovo po něm ale s lehkostí v hlase. Připadal mi mnohem více sexy, než kdykoliv jindy a dokonce mi přišlo, že se mnou laškoval! Ale ale! Pane alfo. Vy jste ďábel! Povzdechla jsem si zasněně. "Šakaly, lišky, šišky i pampelišky. Všechno připomenu a věř mi, nezapomenu. Bude mi ctí ti to připomenout." Zavlnila jsem obočím na něho a v rychlosti jedním očkem mrkla. Málem bych zapomněla, že se bavíme o Sionnovi. Ano Sionna naučíme lovit, skákat, přemety, otáčky, zatáčky. Co jen budeš chtít můj pane!
"S tebou půjdu klidně i na konec světa. I do samotných pekel bych pro tebe skočila." Dodala jsem s lehkostí v hlase a přidala se k němu. Bedlivě jsem však pozorovala cestu kam našlapuje a sebemenší kamínek mu z cesty odstranila, aby měl chůzi krásně ladnou a nemusel stoupat do kamínky.
Začal mi vysvětlovat lilka. Takže vlče? To jsem v klidu. Ovšem pokud se mi začne plést do mé práce odstraním ji. Někam jí odvedu... a tam jí nechám. Mého Boha nebude nikdo jiný mít než jen já! A co s Elisou? Mohla by mi překazit mé plány. Arcanus je jenom můj! Musím se jí nějak zbavit. "Jak šlechetné od tebe... nechat si další vlče." Dodala jsem s úsměvem a zamrkala víčky.

// Si příjdu jako nějaký boss, na kterém závisí ta aliance xD A jinak až zjistí, že Taenaran je borůvka... určitě hned dorazí první stížnost! xD

Alfák mě ujistil, že v případě nefunkční aliance se všechno zahodí a půjde se dál samostatně. Usmála jsem se na něj, i když jsem si myslela, že takhle jednoduché to tedy není. Ale když to říkal, více jsem se v tom nerýpala. Dokonce mi navrhl, že kdybych měla problém s jakýmkoliv členem, abych za nimi přišla. "To mám práskat?" Zeptala jsem se a přimhouřila oči. Vlastně proč né. Jestli mě někdo pěkně namíchne co bych si to s ním vyřizovala já. Nahlásím to! Kdesi hluboko uvnitř se rodila malá bonzačka...
"Ale průběh lovu ve vícero vlcích by taky mohl očíhnout." Dodala jsem. Souhlasila jsem s Acanusem, že bychom měli začít s něčím menším. Ale na druhou stranu jsem si myslela, že by s námi mohl i na lov vysoké. Aby viděl, jak se kdo pohybuje, co kdo pokazí, co kdo dotáhne a jak to vlastně vůbec všechno má fungovat dohromady. Nejprve ale budeme muset zjistit, jestli má na lov vůbec vlohy. Aby bylo na čem stavět.
"Tak začneme zajíci... i když to jsou svině hopskavý." Zamyslela jsem se, co by bylo tak vhodné lovit. Když se jedná o první lov. No určitě bychom měli zkusit zajíce, možná myšky a pak taky ryby. Aby si byl schopný obstarat alespoň nějaké to papání, kdyby někde zabloudil. To byly byly takové základy pro přežití. Olízla jsem si tlamu. Ňam rybka.
Sionn se údajně toulal někde při hledání pokladů. Poklad! Páni, jestli něco najdou bude mi to muset ukázat. Pak bych se mohla stát královnou všech moří! Všechno živého i mrtvého... společně v tlapku v tlapce se Smrtí. Slintala jsem nad tou představou.
Ale musela jsem se vrátit do reality. Jo řeky. "No hrůza!" Zaznělo z mé tlapy zděšeně. I tvář jsem měla celou pokroucenou do hnusu. "Koryta řek jsou plná. Řeky samy o sobě jsou hrozně divoké a na některých místech už určitě přetekly." Zavrtěla jsem hlavou, tohle byla prostě tragédie a pokud se vylije více řek, jsme jako les v háji. Tak se přestěhujeme do toho Borůvkového. Usmála jsem se.
"Jo a kdo je Lilac?" Zeptala jsem se zvědavě. To jméno jsem neznala. Představila jsem si tu zeleninu... lilkovou.