Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Řeka tenebrae

Já měla talent ale na vše. Podívala jsem se na něho takovým tím pohledem, snad jsi nepochyboval? Prosím tě. Já, jsem nejlepší ve všem. Co sis jako myslet? Hm? Pozvedla jsem obočí. Zrovna se zmiňoval o nějakém kamarádovi. Když jsem se nad tím zamyslela, krom těch co jsem zmínila, jsem až tak pokrevní kamarády neměla. Až teď Etneyho a to... jsem měla strach, že ho ten havran sežere taky.
Vytrhl mě ze zamyšlení. Podívala jsem se před sebe. Narrské vrchy. Kývla jsem hlavou. "Já tam byla jednou. A hodně vlků jsem tady vedla. Je to místo, kde bydlí Život." A tak nějak se mi v hlavě rodil plán. Takový dost... nepěkný.
Ale nechala jsem to na později, teď jsme potřebovali probrat téma kamarádi. Povzdechla jsem si a vážně se na něho podívala. "Kůrka byl Takeru. Můj první opravdový kamarád. Všude jsme spolu chodili a tak. No a pak jeho tělo pohltil havran. Prostě z jeho těla vyletěl. Řekl, že jeho tělo používal jenom jako schránku! Takže ho vlastně zabil." Měla jsem slzy na krajíčku. Tohle si Takeru nezaslouzil. Vážně ne. "No a od té doby mě ten havran pronásleduje. A zabil i mého dalšího kamaráda Atima. Taky jsme si hodně rozuměli a pak bum! Přišel havran a zabil hoo!" Nebyla to jen tak nějaká báchorka. Tohle byla skutečnost. Podívala jsem se na něho smutně. Nechtěla jsem přijít o dalšího kamaráda. Chtěla jsem mít kamaráda, ale ten havran!
"Dávej si bacha. Velkého bacha! Může být v jakémkoliv těle a pak tě zničí! Jestli se ztratíš i ty, tak už v životě nebudu moct mít kamaráda." znělo to jako horor. Ale byla to skutečnost. No vážně!
Zatím jsme dorazili ke kopcům. Podívala jsem se nahoru. "Hele a co kdybychom si zabrali tyhle vrchy? Nebo zříceninu od Smrti?" Poukázala jsem na fakt, že tohle bylo dobré místo. "Víš co, běž nahoru. Tam najdeš Života a zeptáš se ho. Já tady počkám. Vlky k sobě nepouští ve větším počtu." A když se naštve. Naštve se na tebe. Né na mě. Usmála jsem se u té myšlenky. Etney byl vlastně chudák. Cokoliv co by se naskytlo, bych hodila na toho hlupáčka. Byla jsem tak trošku vyčůraná kamarádka.

// Řeka Midiam přes třešňák

Byla jsem překvapená, jak moc byl nadšený, že jsem mu potvrdila naše kamarádství. Co blázníš? Neřekla jsem ti, že s tebou chci umřít a být zakopána do jednoho hrobu. I když... Ta myšlenka, jak tam ležíme společně v objetí... byla fajn!
Protočila jsem na něho očka. "Nechci být Lucylína! To zní, že jsem vlastně líná." Zamyslela jsem se nad tím slovem, které řekl. Bylo to divné... a vlastně se mi úplně nelíbila snad ani jedna navrhovaná varianta. "Všechno to zní tak dost... divně. Nemyslíš?" Zeptala jsem se ho. Ale nechtěla jsem se ho dotknout tím, že vymyslel něco špatně. "Budeme nejlepší, nejúžasnější, nejdokonalejší, nejvíc sexy a nejchytřejší Etno-Lůco duo!" Vyhrkla jsem ze sebe se smíchem. Tohle jsem nebrala vážně, ale znělo to tak skvěle.
Začínala jsem mít ale obavy... většinou, když jsem si našla někoho, kdo byl mou krví... ztratil se mi ze života. NAVŽDY! Zděšeně jsem se podívala na Etneyho a zastavila se uprostřed háje. "Musím ti něco říct... já vlastně nemůžu mít kamaráda." Začala jsem nejistě a podívala jsem se na něho s takovou tou divnou jiskrou v oku. "Jde o to, že když si najdu kamaráda... ztratí se pak navždy z mého života! Stalo se to tak Kůrkovi a taky Atimovi!" Vysvětlila jsem a trošku se obávala, co se stane s ním. Odnese ho voda? Odfoukne vítr? Zapálí se a uhoří sám od sebe? Tohle už mě nebaví ty hloupý havrane! Nech mě být! Křičela jsem v mysli a rozhlížela se kolem sebe. Někde ten havran být musel...
Nechtěla jsem zdržovat a tak jsem se dala do pohybu. Etney slíbil, že mou smečku navštívíme. "To víš, my smečkou povinní se tam musíme i ukázat. Než se stanu alfou..." Usmála jsem se na něho. A tak mě napadla taková věc. Jenže jsem se nemohla soustředit, protože přede mnou kroutil tím svým naducaným knedlíkatým zadečkem. Raději jsem popoběhla k němu. "Eh." Odkašlala jsem si. "Kde budeš chtít vlastně smečku? Jaké území si zvolíš, jako svou základnu, než ovládnu... ovládneme svět?!" Zeptala jsem se ho zvědavě. Chtělo to nějaké strategické místečko. Něco co bude jako pevnost, do které nikdo nevkročí. Nikdo cizí. Já bych asi brala Agaar. Takže... budeš muset splnit svůj úkol, který jsem ti vymyslela. I když tě pro Elisu bude škoda. No budu to nějak muset ještě promyslet. Třeba že bys jí odvedl k útesu a tam... Další řeka. Otráveně jsem se podívala na Etneyho. Nechtěla jsem si namáček kožíšek. Vypadala bych před ním hrozně. A co víc, ono už tak pršelo a já byla poněkud zmoklá.

// Narrské kopečky (jsou to ofiko vršky)

// Borůvky přes vyhlídku

Když jsme opustili borůvkáč, oddechla jsem si. Být na jednom území s Taenaranem a tím divno bez okým mi bylo dost nepříjemné. Hlasitě jsem si povzdechla. Ale teď to byl spíše spokojený povzdech.
Horlivě jsem kývala hlavou. "Přesně takhle!" Potvrdila jsem jeho slova. "Prostě nenápadně víš, podrývat autoritu a pak bum a bude na lopatkách!" Začala jsem se smát ale hned jsem přestala. Když mi položil otázku ohledně toho, jak vlastně poznat alfu.
"To víš. Alfa by měla být přirozená a mělo by to jít na ní poznat tak jako z nás. Jenže ti podřadní... u těch je problém." Ušklíbla jsem se. "Někteří více páchnou. Někteří se chovají jako úplní blbci. Zavrtěla jsem hlavou nechápavě.
Ale já nechtěla, aby se choval zcela jinak. Spíše jsem jen chtěla, aby tolik alfám nenadával. "To nemusíš. Spíše... spíše bychom se nad ne neměli tak povyšovat. Nebo myslíš, že je to blbost a pojedeme tvou teorii? Budeme prostě hnusní hned od začátku, aby věděli, kdo je tady pravá alfa?" Něco na té jeho verzi bylo. Možná byla lepší než ta moje. Možná by všichni měli vědět, kdo je tady alfa hned od začátku. Asi začnu používat jeho styl. Akorát to nemůžu používat na Skylieth protože je známá a tady toho červenáče. Protože má dohodu s naší smečkou. Ušklíbla jsem se kysele.
A jelikož jsem šla před Etneyem, nemohl mé grimasy vidět. A tak jsem se raději soustředila, aby má chůze byla ladná a dokonale svůdná. Abych mu připadala jako vznášející se obláček. Normálně jsem na to kašlala a chodila jako nosorožec, ale s tímhle hezounkem za zadkem... jsem vážně musela!
Doklusal ke mě. Zamrkala jsem víčky a trošku vypoulila oči, aby vypadaly větší. Jeho otázka mě nezaskočila. Přišla mi normální a tak jsem bez mrknutí a uhnutí pohledu odpověděla. "Jasně že jo. Blázninku. Myslíš, že bych s tebou prolézala každý kout, kdybys mi vadil?" Začala jsem se smát. A i u toho jsem si dávala pozor, aby byl můj smích přirozený a abych neukazovala úplně všechny své zuby.
Etney mě předběhl. Nevím kam tak spěchal, ale já se ladně pohybovala dál. Hlavně nezakopni. Soustředila jsem se a koukala se dost i pod tlapky. Avšak, musela jsem se zastavit. Narazila bych totiž do Etneyho. Přimhouřila jsem oči. Jo tak teď mě zaskočil. Co to dělá? Zamračila jsem se na něho. Nevím co to tady nacvičoval. Ale když vypadla jeho otázka, otráveně jsem se po něm podívala a podala mu taky tlapku. "Já už jsem tvoje kamarádka Etney." Hned na to jsem mu zaťukala na čelíčko a obešla ho. Dělala jsem nezaujatou, ale celkem mě takhle situace rozhodila. Byl tak blízko! Hrozně mi budí srdce! Snažila jsem se uklidnit a proto jsem vlezla na okraj řeky, abych si ochladila tlapky. "Ale nemůžu s tebou cestovat do nekonečna... moje smečka mě potřebuje víš? Musíme zajít i tam. Ráda bych ti ukázala kde teď sídlíme." Usmála jsem se na něho.

// řeka Tenebrae přes Třešňový háj

Mohlo by se tohle téma někomu zdát dost nechutné... a třeba že i mě se zdálo. Ale tady šlo o princip a tak jsem byla na Etneyho pyšný, že vytlačil fakt velký hovno. Kývla jsem hlavou. Seš chlapák! Fakt borec! Doufala jsem, že až půjde Taenaran na obchůzku, tak pak do toho šlápne. Ta představa byla slastná! Povzdechla jsem si zasněně.
Z mého snění mě probral až Etney. Škubla jsem hlavou směrem k alfě. "Rudavku?" Sklouzla jsem pohledem na tlapky od alfy. To musí být pěkně nepříjemné. Určitě to svědí a pálí. Pálí tak, že má sám červené tlapky! Zděšeně jsem se podívala na Etneyho a zase to dělal špatně. Ponižoval i alfu. Já se jen blbě přiculovala. A když zavelel, že odcházíme, zvedla jsem se a vyrazila za ním. "Tak... čau." Řekla jsem v rychlosti a doběhla ho.
Podívala jsem se na něho přísně. "Etney! Nemůžeme si hned proti sobě poštvat i alfy! Musíme na to chytře víš?" Začala jsem mu vysvětlovat situaci. Byl trošku zabedněný. Neuměl věci dotáhnout do finiše ale od toho měl mě. Opouštěli jsme hranice lesa. Oblízla jsem si čumák. Věděla jsem, že tady nás nikdo neuslyší.
"Koukej, alfám musíme občas podlízat. Aby si mysleli, že jsme s nimi. A až rozebereme a rozeštveme smečku proti sobě... zůstanou sami a my jim vrazíme ten poslední klínek do hlavy." Podívala jsem se na něho, jestli mi rozumí. Nemohli jsme si poštvat alfy proti sobě. Prostě až tady převezmeme vládu, budeme se muset zbavit jich. A jak jednoduše se jich zbavit? No přeci tím, že se na oko budeme tvářit jako kamarádi a pak je bodneme. Usmívala jsem se na Etneyho. Na druhou stranu se mi líbilo, jak se s nimi vůbec nepáral. "Ale dobře jsi jim to nandal." Musela jsem ho pochválit. Avšak pak jsem se zarazila. "Počkej, kam jdeš? Měli jsme jít do mé smečky, chtěla jsem ti to tam ukázat..." Hlesla jsem, přesto jsem za ním cupitala.

// řeka Midiam přes vyhlídku

Trapný kecy, trapný kecy. Tvářila jsem se více než důležitě. Etney se sice na okamžik odpojil, mluvil něco o bobku. Pravda byla, že jsme spolu byli nějaký ten den a on nebyl vytlačit bobek. Musel mít pěknou zácpu. Taenarana jsem vůbec neposlouchala. Byl trapnost sama. A dokonce se připojil... ten divnej s hlavou na dvě půlky. Začala jsem se smát u toho slova půlky. Ale to byl jen další trapák, co nevěděl jak se chovat. A tak jsem se nevnímala. Čekala jsem, až se Entey vykadí. Jen jsem doufala, že nešel mimo smečku. Měl by se jim vykadit hezky tady doprostřed lesa nejlépe.
A netrvalo mu to tak dlouho. Vnitřně jsem si oddechla. "Tak co, podařilo se ti vytlačit pěknýho bobana?" Zeptala jsem se. Jo tohle byla asi dost divná otázka. Já jen chtěla vědět, jestli ho šoupl zde.
Začala jsem se hned cítit více sebejistě. Měla jsem tady oporu v jeho podobě. Nastavila jsem se Etneyovi aby se o mě mohl otřít. Bylo to tak vzrušující. Úplně jsem cítila, jak se naše srst mezi sebou proplétá a chce se dotýkat toho druhého navzájem. Mě dokonce zůstala snad zelektrizována srst na boku, kde se otřel.
Protočila jsem oči. "Jo přesně to je on. Smradlavec." Chytla jsem se znechuceně za čumáček v náznaku, že se to tady nedá dýchat. "Zamořuje i naše území. To je hned vedle víš?" Vysvětlila jsem mu situaci. Chtěla jsem ho tam vzít. Ale... ještě chvíli jsem se chtěla zdržet a sledovat ty dva bezmozky.
Projela mi po těle husí kůže. Srst na zádech se mi zježila, když jsem slyšela jeho sexy líbezný hlas v mém oušku. Byl tak pevný, vůbec se mu hlas nechvěl. Podívala jsem se na něho, jako na opravdového alfu. Ty jsi.. Bůh! Zamrkala jsem víčky. Navíc jsem na svém těle cítila jeho teplý dech a to bylo tak ach. Celá jsem se uvolnila a povzdechla si. Chvíli jsem se na něho zasněně podívala. Hormony se bouřily. Lítaly jako na horské dráze. Všechno to okolo něho bylo jako na nějakém velkém tobogánu.
"Vidíš, on mi prostě ničí život. A ten co si hraje na jeho fotra.. myslela jsem sice že je už mrtvej ale... no ten je taky divnej. Vůbec nemluví a jen blbě čumí. Asi je vadný." Šeptala jsem na oplátku já jemu do ouška. Bylo to takové hraní si s hormony. Jemné doteky, jemné náznaky.
Ale vyrušil nás další vlk. Představil se jako alfa borůvkové smečky. Změřila jsem si ho pohledem a svůj pohled přesunula na Etneyho. Vidíš to? Určitě neurozená krev a dělá alfu! Prošpikovala jsem ho pohledem a pak otočila hlavu zpátky k alfě. "Etney, co nás sem vlastně přivádí?" Zeptala jsem se a měla hlavu mírně natočenou k mému kamarádovi a pohledem se dívala do rudých očí alfy. Takže ty seš i alfa tohohle malého hnusného smradlavého a tlustého hnidopicha. Hah... dobře. Kývla jsem mírně hlavou a střihla ouškem. Nechala jsem to na Etneyovi, aby to tak nějak vysvětlil.

// Vyhlídka

Začala jsem se dusit vlastní slinou na hranicích smečky. Musela jsem se zastavit, abych to nějak rozdýchala. Navíc jsem cítila pach Etneyho. Jo je tady. A musel přijít před pár minutami. Oddechla jsem si a šla po hranicích, abych na něho natrefila. Předpokládala jsem, že by nešel hned do středu lesa. Dostala jsem se po hranicích skoro až k hranicím s Agaarem. Sakra doufám, že tam nešel beze mně. "Etn..." Spolkla jsem slovo a vykašlala poslední zbytky sliny. "Etney!" Zavolala jsem na vlka, který ke mě stál zády a rozklusala se k němu. Byl u skupinky vlků. Ale ne Taenaran. "Ale né, ty jsi tu ještě pořád? Kolikrát ti mám vysvětlovat, abys prostě odsud vypadl a nevracel se?" Naštvaně jsem se na něho podívala. "Nepřibral jsi? Jsi pěkně tlusté prase." Dodala jsem hned na uvítanou. Protože... co si budeme nalhávat. Byl vážně tlustý. Jako by snad nabral dalších dvacet kilo jenom do pupku.
Podívala jsem se na Etneyho. "Tohle je hroznej darmožrout." Vysvětlila jsem mu situaci. A ty ostatní... ignorovala. Prostě tady byl úhlavní nepřítel.

// Mahar přes kaskády

Pomalu jsem opustila les. A jakmile jsem byla za hranicemi, dala jsem se do klusu. Ve vzduchu jsem totiž cítila Etneyho. Jo dobrý, je to čerstvá stopa. Toho najdu hnedka.
Běžela jsem přímo za stopou. Věděla jsem, že nebude daleko. Odešel totiž před chvílí. Ale taky záleží, jestli šel uhánět vlčici... To by mohl být klidně už za humny. Jenže to vypadalo, že snad mířil do mé smečky. Podivila jsem se. Ale rozhodně jsem nechtěla, aby tam přišel sám. Elisa by ho mohla hned vyhodit. To chce plán. Přidala jsem do kroku. Nebo že by šel do Bůruvky? On ví kde ta smečka je? O smečce jsem mu totiž říkala. Dost mě to překvapilo. Ale mé kroky se stočily daným směrem. Vydrž cukrouši. Mě se jen tak nezbavíš. Problesklo mi v hlavě. Ale to už jsem byla vážně kousíček od borůvkové smečky. Sakra ale co když tal bude Taenaran? Mohl by mu nabančit hned. Začala jsem se smát, až mi zaskočila slina.

// Borůvka

// Děkuji zase se někdy stavím a delší dobu :)

"Heh." Usmála jsem se na Skylieth a doufala, že mi odpustí. Nezlob se. Zrovna jí jsem teda rozkmotřenou mít nepotřebovala. "Jo... to by měl. Vůbec se neumí chovat. Na ježčí mýtině vynadal nějakému vlkovi no hrůza..." Ale že bych přiznala i svou barvu? Že jsem tam na něho machrovala a házela ramena? Ne. Já jsem přeci zcela normální. Že jo.
Naklonila jsem hlavu na stranu. Skylieth mi přišla nějaká přešlá. Asi byla dost unavená. Nadechla jsem se, abych jí mohla odpovědět. Ale nevěděla jsem kde začít. Já ji tady už totiž navštívila podruhé. A že by netušila, že jsem se Sigym rodina? Dost mě to překvapilo.
"Je to můj brácha přeci." Dodala jsem a usmívala se na ní. A vrtěla ocáskem. No pokud by se rozdávaly trofeje za herecké výkony, určitě bych jich měla dost. Protože takhle přepínat v náladě a chování... to mohl umět pouze mistr sám.
A prý se můj bratr dostal i v hierarchii výše. Taky jsem gamma. Hm, musím být lepší než on. Nesmí se dostat výše. Začínala se ve mě probouzet taková nějaká závist nebo co to bylo.
Ale aby řeč nestála a já se moc nezaobírala bratrem, dala jsem se raději do řeči. "No já jsem už dlouho v Asgaaru. U Elisy a Arcanuse." Při jméně Elisa jsem se zašklebila aby jí bylo jasné, co si o ní myslím. "Vlastně od rozpadu naší smečky... jsem se tam přemístila. Jsem jejich lovec." Kývla jsem hlavou. Ano já. Kdysi lovila Skylieth pro nás a teď já jsem lovcem. Vyprsila jsem se.
Jenže Etney vzal roha a já mu slíbila, že mu ještě pár věcí dovyprávím. "Předpokládám, že Sigy tady není. Tak já se zase někdy stavím. Budu muset jít." Usmála jsem se na ní a postavila se. Zamávala ocáskem a rozloučila se. "Tak se měj hezky." Mrkla jsem na ní a pomalým cupitavým krokem se rozešla ke hranicím. A že nebyly daleko, když jsme se zaparkovali hned za nimi.

// Vyhlídka přes kaskády

Kývla jsem. Ale já měla názor jiný. "Já chci vlastnit všechna území..." Hlesla jsem a podívala se na něho významně. Chápeš? Chci ovládnout všechny vlky, všechna území! Chci aby to bylo jenom moje! Povzdechla jsem si nad tou představou. Z které mě ale vytrhl známý hlas.
Nadechla jsem se, jenže slova se ujal Etney. Sakra... ještě udělá více škody než užitku. Přiblble jsem se usmívala. Skylieth byla možná o něco málo hubenější, než jsem si jí pamatovala. Ale pořád to byla vysoká vlčice, která byla o dost nasvalenější než já. Ta kostitřaska by spíše sedělo na mě, ale raději jsem mlčela. To bude trapas. Ztěžka jsem polkla a čekala, co zase vypustí z tlamy.
Protočila jsem oči a pak ho probodla pohledem. Ještě si bude myslet že jsme pár! Neříkej mi drahá! Povzdechla jsem si. Jenže on pořád mlel pantem. Jenže on pak dodal pichlavá slova o tom, jak jsou močály hnusné. Tlapkou jsem se pleskla do čela. Tak tohle je fakt trapas! Já se mu snažila naznačit, že když tady mám známou, mohl by se trošku krotit, ale to on ne. Zavrtěla jsem hlavou a před Skylieth se tvářila jako ta stará Lucy, co vůbec nechce ovládnout svět.
"Omluv mě." Řekla jsem Skylieth a poodešla stranou za Etneyem. "Co to vyvádíš! Víš kdo to je? Ta vlčice nás může prošpikovat a upéct a pak nás sežere!" Zašeptala jsem k němu, ale dávala tomu důraz. Přes Jeho rameno jsem se podívala na Skylieth. Čekala. A on žvatlal a žvatlal. Usmála jsem se na Skylieth. "Hele všechno ti řeknu i to ohledně bráchy... ale teď bys měl asi vypadnout a já to zkusím vyžehlit, aby tě neusmažila zaživa OK?" Šťouchla jsem do něho, aby už vysmahl.
Odkašlala jsem si, když jsem viděla že odchází a šla ke Skylieth. "Promiň... nevidí si do tlamy." Snažila jsem se zachránit situaci, protože vím, že Skylieth se s nikým nikdy neštvala a na takové vlky se musí... psychologicky, než urážkami o jejich území.
Posadila jsem se a dívala se, jak Etney odchází. "Jak se vám daří? A co Sigy, jak jsi s ním spokojená?" Snažila jsem se tu trapnou situaci zamluvit. Budu mu muset vysvětlit, že né na všechny můžeme jít stylem, jako jsme šli na toho pralesáka.

// Ježčí mýtina

Až teď jsem si uvědomovala, kam Etney míří. Za Skylieth? Tak jo proč ne. Mohla pozdravit svou něco jako kamarádku. A je tam i bratr. Ten by mě ale mohl ztrapňovat před tímhle... že to tak vůbec není to co říkám. Co všechno jsem si vlastně vymyslela? Říkala jsem přeci pravdu. Rodiče byly alfy... a alfou bych být vážně měla. Hm, kdyžtak ho uzemním, kdyby měl pindy. Nemohla jsem si dovolit, aby mě ztrapnil, když jsem se tak vychvalovala.
Zrovna o hovínkách jsem se s Etneym bavit nechtěla. Hodila jsem na něho trošku pohoršený výraz ale, v jednom měl pravdu. "Podle mě z něho bude hnusnej brouk, nebo žížala!" Dodala jsem, protože neměl žádné ambice. Z nás se opětovně narodí králové říše, ale on...
Ještě než jsme došli na smečkové území, jsem se zeptala svého společníka. "A víš co? Víš co dělají alfy?!" Vyjíkla jsem nadšeně. Přičupla si a vyčůrala se na ježčí mýtině. "Čůrají! Značkují! Musíme si všechno označkovat, abychom měli co největší území!" Dychtivě jsem mu vysvětlovala, jak se věci mají.
Pak už jsme se ale ocitli v močálech. Po vzoru Etneyho jsem zavyla. Byl to krásný melodický hlas, tak jak se na alfu patřilo. "Fňukny nemám ráda. Hele až budeme v mé smečce, hopsneme přes území do Borůvkové. Tam ti ukážu tu největší fňuknu na světě!" Začala jsem se smát a v hlavě si libovala. Etney dokázal být určitě ještě více drsnější, než byl na tohohle cizáka. Takže by to mohl Taenaranovi pěkně natřít. Podívala jsem se na něho, jako kdyby to byl můj hrdina.
Zaposlouchala jsem se do jeho slov. Dle něho byla jeho rodinka pěkně cáklá. Ta moje je taky. Ušklíbla jsem se. "Každej máme v rodině černou ovci. U mě je to táta." Až ho potkám, tak ho sežehnu zaživa! Usmívala jsem se u toho a měla přimhouřené oči. Sakra počkat, já nemám magii ohně! Můj pohled se přesunul na Etneyho. "Em, ovládáš magii ohně?" Vyzvídala jsem. Mohl by mi pomoct on.
Když jsme čekali, až někdo dorazí, Etney tohle místo špinil. Mě zas takové nepřišlo jak popisoval on. Pokrčila jsem ramínky. "Žije tady můj brácha a známá je alfou." Ušklíbla jsem se na něho a pak se usmála.

Usmívala jsem se jako blázen. Měli jsme navrch. A možná jsme se chovali jako blázni. Ale, tak nějak mi to nevadilo. Vlastně se mi líbilo škodit jiným. A být zlá na ostatní. Ve dvou to jde lépe. Kdes byl celý můj život hm? Naklonila jsem hlavu na stranu a počkala, až cizinec kousíček odejde. Zvedla jsem svůj zadeček a rozešla se vznešeně a s velmi elegantní chůzi za Etneyem.
Otočila jsem hlavu za cizincem který odcházel. "Chápeš co to kvákal? Nás tady taky sužuje žízeň a vedro. V zimě chlad a hlad! A jako co. Nefňukám žeee." Řekla jsem a poslední slovo protáhla. Ono bez smečky bych sice byla zapadlá někde pod sněhem ještě teď... ale to bylo vedlejší. Nikdo, kromě mě to nevěděl.
"Chápeš že takové mameluky mám i já ve smečce?" Zavrtěla jsem hlavou. Byla to pohroma. Avšak mít smečku já, nikdo takový by tam nebyl. V žádném případě. "A tak si říkám... nechceš se k nám přidat? Tebe by brali určitě hned. Byla bych ráda, mít někoho normálního u sebe, než ty nekňuby." Dodala jsem na vysvětlenou. Ale jelikož tohle přátelství nabíralo na obrátkách... proč ne. Sice jsem vůbec netušila, jak moc mu můžu důvěřovat, ale byl pro každou špatnost. Jisto jistě! "Alfák je fajn. A alfice... na tu si zvykneš. Pořád nabručená, nepříjemná." Dodala jsem, abych mu alespoň trošku popsala naší smečku. Ono u Elisy nešlo o co stát. Navíc, ještě nevím co s tebou. Buď tě nechám, abys svedl Elisu, nebo si tě nechám pro sebe, abys mi pomohl svrhnout celé vedení a možná... možná bych si tě nechala na alfě taky. Prohlížela jsem si ho od hlavy až po prstíky na tlapkách. Fešný to jinoch. Broukla jsem si v mysli. "Kam máme namířeno?" Zeptala jsem se. Ale předpokládala jsem, že ani on sám netušil kam jde. Protože nedaleko je ta moje smečka víš.

// Mahar

Začala jsem se hlasitě smát. Jednak Etneyovi, ale hlavně tomu cizákovi. "Hlupáčku!" Vyjíkla jsem nadšeně. Podívala jsem se na svého nového kamaráda. Bože to je tupec co? Zavrtěla jsem hlavou. "Magie z tebe nedělá alfu hlupáčku." Škodolibě jsem se smála. A byla to pravda. Vlk mohl mít trilion magií, ale pokud to v sobě neměl, alfou být nemohl.
Pak po nás chtěl, abychom mu vysvětlili, jak to, že jsme alfy jen na půl. A trval na tom. Já se po něm jenom otráveně podívala. S tebou se nebavím. A ofrněla jsem čumáček hodně vysoko do nebes. To Etney, byl větší mamlas. Ten se tady s ním přel a obhajoval se. Poslouchala jsem ho a přišla k němu blíže. Posadila jsem se vedle něho a zády se opřela o jeho pravé rameno. S hlavou otočenou k cizákovi. Ale pohledem jsem mu dávala dost najevo, že je to nicka a ať nám táhne z cesty. Kývla jsem hlavou. "Máš pravdu." Povzbudila jsem svého nového parťáka, který jel na stejné vlně jako já. Zatím se držel. Občas padal, ale nic co by nezvládl. Šlo sice poznat, že je oproti mě zaostalejší, ale... mě to nevadilo. Razzaki byl horší. A s tím jsem to taky zvládla.
"Jo, seš zablešenec z pralesa. Smraďoch fůj! Nůzo." Křikla jsem na něho a udělala znechucený ksychtík. Dotýkat se Etneyho bylo fajn. Moc fajn. Velmi příjemné a navíc mi to dodávalo sílu být o to více hnusnější. Když by ten cizák vystartoval, já bych uskočila a on by zbil jeho a né mě. A já bych zatím utekla.
Posadila jsem se bokem k Etneyovi. "Nebav se s ním vůbec." Popíchla jsem ho. Ten cizák sice vypadal hezky, ale vůbec nebral v potaz naši vzácnost. A to, že jsme byli skoro alfy... Kdy naposledy potkal skoro alfy? Určitě nikdy. Chodí někde křovím. Nějaký domorodec, co nezná vůbec pravidla. Bych chtěla vidět tu jeho magii! Prd a né magie. Beztak nic neumí. Každý jen machruje a skutek utek. Žvatlala jsem si v mysli. A cítila se jako silná dvojka po boku toho šediváka! Cítila jsem, že tohle přátelství bude velké. Já nás sice povedu a budu směřovat, protože jsem inteligentnější a více vyčůraná... a on půjde tlapku v tlapce mým přáním.

// Málem jsem si vylámala jazyk na skloňování ETNEY!!

Protočila jsem na něho oči. Dělej ty mamlase. Ukazuj co umíš, nebo ztratíš můj zájem a odejdu hned teď pryč. Jenže místo toho vele skoku se tady přede mnou začal natřásat. Otráveně jsem se po něm podívala. "Mrháš mým převzácným časem." Odsekla jsem suše a místo toho, abych se na něj dívala jsem si prostě lehla do trávy. Až budeš, řekni. Mlaskla jsem si.
Avšak netrvalo to tak dlouho a já uslyšela slůvko sleduj! Pomalu, ale vážně pomalu jsem se posadila a měla pořád ten otrávený, život ničící výraz. Ale zadek máš dobrej. Takovej buclatej. To mám ráda. Buclatý zadky. Olízla jsem si tlamu, když byl ke mě zády. Sem a tam se jeho prdelka pohupovala až pak najednou vyskočil, nebo se snažil vyskočit a velmi těžce přetěžce dopadl tlamou na tvrdou zem.
Má tlama byla otevřená dokořán a mé oči byly vypoulené, když ještě u toho vehementně zapískal slovo tadá. "Tohle bych nazvala spíše vozembouch..." Zasyčela jsem k němu jedovatě. Pořád je lepší než Taenaran. Ale teda jako... řekla bych že ještě chvíli a bude mít k němu blízko. Jemně se mi naježila srst na zádech při představě toho... malého smrada.
Ale má tlama byla znovu dokořán otevřená, když pokus opakoval. Sice se mu to povedlo, ale vůbec v tom nebyl tak dobrej jak říkal. "No..." Hlesla jsem a nevěděla jak z té trapné chvilky vybruslit. Když přišel zpátky ke mě, snažila jsem se na něho usmívat. Ale spíše jsem na něho divně cenila zuby. To jsem se snažila zakrýt ty negativní emoce z toho jeho výkonu. Další darmožrout. "Úplně jsem se zapomněla představit jsem..." Jenže on v tu chvíli o mě otřel tu jeho buclatou sedínku. Zaraženě jsem se na něho podívala, protože se má hladina hormonů vyšvihla jenom tímto dotekem pěkně vysoko! "Lucy." Dořekla jsem větu a mírně se ošila. Ocáskem jsem pořádně praštila do země. "Tvoje matka musí být pěkně cáklá." Povzbudila jsem ho. I když... jestli se choval takhle a ukazoval jí skok co neví vlastně vůbec skok... ani se nedivím, že ho trošku odstrkovala od rodiny. Přesto, vzácná krev se nesmí jen tak zahodit. Jako to udělala ta jeho fuchtle. To by mě zajímalo, jak ta tvoje máma vypadá. Třeba by si rozuměla s mým otcem. Ušklíbla jsem se. Jenže ten měl teď nějakou novou...
Začala jsem si uvědomovat jaký tupec tohle je. Protože zpozoroval někoho cizího a na mě úplně zanevřel. Ale manipulace s ním bude lehká. Očividně. Je to trouba. A v momentě, kdy mě vypleskal přes obličej jeho ocasem, jsem se mu do toho jeho smetáku zakousla. A máš to, ignorante! Zubiska jsem vážně hodně semkla, takže to muselo hezky bolet. A jen co jsem ho pustila, jsem se postavila a šla se podívat kdo přišel. Upřímně jsem nechápala, jak si mohl myslet, že tohle je smečkové území. Snad má čumák ne? A asi ho očividně nepoužívá. Amatér. Ale byl to taky celkem zajímavý kousek. Trikolóra. "Nazdar." Odsekla jsem. "Když bys používal toto, zjistil bys to." Zaklepala jsem tlapkou na svůj čumáček. Pro změnu jsem ignorovala teď já Etneyho. Neuměl se chovat, kašlala jsem na něj. Sice se to snažil vyžehlit, ale... já hrála uraženou. "Nevím jak on, ale já jsem v podstatě hotová alfa už několik let... jen čekám na příležitost kde se usadím." Dodala jsem a velmi ladně a pomalu se posadila.

Celkem mě zaujal. Zpátky jsem se posadila na prdelku. Na mou luxusní prdelku. "Ukaž." Tohle mě zajímalo. A ráda jsem se dívala na vlky, kteří se dobrovolně mrzačili. A on vypadal... že by to vážně udělal. No to jsem na tebe zvědavá. Sportovče. Usmívala jsem se na něho, jako měsíček na hnoji. Ale vevnitř jsem byla pěkná svině. Když mi nabídl, že mě naučí nějaké cviky, kývla jsem hlavou. Protažení těla vůbec nebylo na škodu. A pokud by mě to učil takhle někdo znalý pohybu, to bych se toho nebála už vůbec. "Tak jo, jógu beru. Běh mě tak nebere. Jsem spíše na vytrvalost než na sprint. To je to moc moc..." Nemohla jsem najít to slovo, které bych použila.
Moje krev se krátce povařila. Přestal ale žvatlat o Asgaaru. A tak jsem naslouchala jeho slovům. Hm, potomek alf? Ale ty jeden! Hodila jsem po ním očkem. Ty se mi vážně hodíš do mého plánu! Tohle bylo dokonalé. Vážně jsem si nemohla přát potkat lepšího vlka. Potomek alf. Předhodím ho Elise. Řeknu jí, že jsem ho našla... a že chce do smečky. Že umí všechno a tak. Nechám je pak osamotě, aby se lépe seznámili... Pak mu řeknu, že po něm Elisa jede a chce ho. A bude králík v noře!
Pak něco žvatlal o svém otci. Ten mě ale nezajímal, toho jsem neznala. Avšak nedalo mi se nezeptat. "A kdo je tvůj otec? A matka?" Krev alf.. páni ten by se líbil celkem i mi. Konečně bych měla někoho k sobě... vhodného. Né jako ti nechutní vyvrhelové. Co jsou jenom nůzy! V mých očích tedy dost stoupl.
"Že!? Přesně! Všude jsou jenom samé nicky! Vůbec nám nesahají po kotníky a s takovými nekňuby se pak musím bavit. A víš co je horší? Otec pověsil alfování na větev. Takže mi nepřenechal smečku! Chápeš to? A já teď musím lovit pro nůzy! Já... která měla být už dávno alfou!" Vyprsila jsem se. Začínal se mi vážně líbit. Tohle vypadalo jako slibná partie. Konečně bych mohla mít kamaráda na úrovni. Konečně bych se mohla posmívat ostatním s kamarádem! Nabere to totiž hned jinej spád. A jestli bude mít tlamu jako já... tak nám to půjde od tlapky.
Dost mi lichotil. Natřásala jsem se před ním jako rozklepnuté vajíčko na horkém kameni. "Já jsem měla být už dávno alfou..." Zavrtěla jsem smutně hlavou. "No jen se na mě podívej." Postavila jsem se k němu z profilu. "No?" Řekla jsem. "Navíc mám vznešenou krev a jsem někdo." Vážně to nechápu. A proto vlastně potřebuji tvojí pomoc.
Ale to by nemohl být vlk, aby mě znovu nevytočil. Protočila jsem oči. "Vždyť jsem ti teď řekla že jsem z Asgaaru. A ty jsi pěkný lhář! Ještě před chvíli jsi tvrdil že ty taky a ani nevíš kde to je! Kdo ví jestli jsi vůbec potomek alf a nejsi taky jenom nicka co si na to hraje aby ses se mnou mohla bavit!" Podívala jsem se na něho s takovým tím pohrdavým pohledem a hlavu zvedla vysoko k nebi. Se tady s tebou vůbec nemusím zahazovat.
Jeho kecy ohledně vlčího supermana jsem dělala že neslyším. Protože si dělal z huby šnečí dráhu a pokaždé řekl něco jiného. "Nedá se ti věřit." Zvedla jsem přední tlapku a ukazovala mu tak, že mám vlastně náramek a jsem zase o něco více než on. Tvářila jsem se a taky jsem byla pěkně nafoukaná.

"Ahoj." Zaznělo z mých úst až moc kamarádsky. Primitiv. Kdo jinej? Kolik nás tady je? "Ano ty." Rozhlédla jsem se po okolí. Jen my dva. Ušklíbla se. Ale na druhou stranu... vlci byli prostě divní. Už od malého vlčete si pamatovala, že se chovali jinak a byli dost zaostalí. Ale když začal situaci vysvětlovat, začala jsem mít jiný názor. Hm sportovec. Páni! To se jen tak nevidí.
Posadila jsem se tiše před něj. A koukala na ty jeho svalnaté tlapky. Uuuu. Potáhla jsem slinu zpátky do tlamičky. Vlastně jsem poslední dobou pociťovala zvláštní pocity v přítomnosti vlků. Snad to není puberta! To by mi scházelo. "Jaké sporty ještě provozuješ?" Zeptala jsem se zvědavě. Tohle mě vážně zajímalo. Vypadal... no jako dost udělaně. Přesně jak říkal. Tohle neměl ze sezení na prdeli.
Ale svoje natřásání přetočil během mžiku na mou jizvu. Zvedla jsem tlapku a ukázala na svou tvář. "Tyhle? Rozmar mého otce..." Nebo spíše rozmach? Dostala jsem přes držku. Prostě můj táta je takovej ten starej zapšklej. A když něco řekneš tak se nezná. Jo a teď si našel další buchtu. Ušklíbla jsem se. To jsem tedy věděla z doslechu.
"Když jsi ochraňoval co? Asgaar?" Podezřívavě jsem se na něho podívala. "To asi těžko!" Štěkla jsem po něm naštvaně. To že zná smečku přeci neznamená, že se bude vytahovat tím, že je nějak zachránil nebo co. Snad to nebude takovej blbeček jako Taenaran. Boha jeho... Protočila jsem na něho oči. "Tak to pěkný banán principále! Já jsem členkou Asgaarské smečky. A nikdo takový jako ty není nástupcem trůnu!" To bych o tom asi musela vědět ne? Naštvaně jsem mu cinkla do čumáku a postavila se. Supěla jsem. Takové vytahování jsem neměla ráda. "Jsem potomkem Alf Saviora a Siany." Mlaskla jsem a podívala se na něho povýšenecky. Já jsem totiž měla královský původ! On ne. Byl to nějaký zablešenec co si myslel, že když zná název mé smečky, tak se tady bude chvástat. Hrubián! Vnitřně jsem zuřila. A asi to šlo na mě poznat i na venek. Lehce jsem vzplanula do ohně pekelného. A stejně rychle jsem se proměnila v nebeský mráček.
"Jsem tady sama, protože se na mě smečka vybodla a nechala mě dřepět v poušti! Zachraňuješ jim zadky a pak tě tam nechaj. To jsou celí oni! A já je tam ještě vracím abych jim pak ještě jako husa něco ulovila." Zasyčela jsem na něho. Tak tady nelži, že jsi ještě k tomu nástupce Asgaarského trůnu. To budu jenom a jedině já. Až Elisu sundám. Ještě nevím jak... ale víš co? Ty bys mi mohl pomoct. Podívala jsem se na něho skrz přimhouřené oči. Jak že se to jmenuje? Etney? Má pěkné jméno. Je celej pěknej a voní. "Nechceš jít se mnou?" Zatvářila jsem se na něho velice mile. Úplně jsem teď změnila. Elisa až tě uvidí... mladého, hezkého a voňavého... po tobě skočí. Odejde pryč a mě zůstane Arcanus a Asgaar.