Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vypadalo to, jako by právě narušila nějakou rodinnou idylku. Ale mě to vlastně bylo vcelku jedno. Pohledem jsem zavadila o černý kožich vlčice. Úplně jsem si nebyla jistá, kdo to je. A nijak jsem to neřešila. Z toho čekání se mi začaly klížit oči. Už už to vypadalo, že usnu, ale škubla jsem hlavou a probrala se. Možná bych měla vypadnout. Proběhlo mi hlavou. Etney stál pořád u své matky a tahle místnost byla fakt mrňavá na to, aby nás tady bylo tolik. Sice jsem ležela spíše ve vchodu, ale i tak. Bylo to tady dost natěsno.
Postavila jsem se na tlapky a přišla blíže k Etneyovi. Naklonila jsem hlavu k jeho hlavě. V podstatě jsem se dotýkala čumáčkem jeho ouška. "Počkám venku. Půjdu za Arcanusem domluvit lov." Zamávala jsem ocáskem ze strany na stranu, když jsem mu to šeptala. Půjdu za tvým sexy tátou. Hehe. Ušklíbla jsem se radostně a pohledem sklouzla na Elisu. Ještě že nevěděla... nic.
"Počkáme na tebe, přidáš se k nám. Počítám s tebou." Jemně jsem rýpla čumáčkem do jeho srsti na krku a neobtěžovala jsem se rozloučit s ostatními. Stejně mě ani nepozdravili při mém příchodu. Což mě u takového Sionna překvapilo. Jediná Elisa něco zahučela.
Otočila jsem se a ocaskem se dotkla Etneyova těla. A pak tiše a pomaloučku odešla. Vlčátka jsem pořádně ani neviděla. Hlídala je Elisa a bylo tam šero. No hlídala... to se brzy změní. Jen co je nebude muset kojit, vykašle se na ně.
Opouštěla jsem smečkový úkryt. V hlavě jsem měla myšlenky na lov a na to, že mi Etney s lovem určitě pomůže. Doufala jsem v to. A taky... jsem s ním potřebovala probrat ONU záležitost. Jenže než si promluví s matkou o samotě, to se ho ani nedočkám.

// Les

// Asgaar

Etney se zastavil před jeskyní. Byla jsem zamyšlená a tak jsem reagovala na poslední chvíli a málem mu zaparkovala na zádech. Ale dokázala jsem včas zastavit a milimetry mě dělily od jeho pozadí. Přičichla jsem si k jeho kožíšku. Dost pěkně voněl.
Něco ho ale trápilo. Jenže to z něho lezlo hrozně blbě. S pozdviženým obočím jsem se na něho koukala a posadila se. Tohle vypadalo, že bude na dlouho. Co to po mě chceš? "A co budeme tahat? Pomůžu ti tahat... tlapku?!" Zděšeně jsem vyjíkla. Změřila jsem si ho pohledem. Třeba to byl nějaký vrah vlků a po mě chtěl, abych přemísťovala ostatky. "A čí ta tlapka bude?" Zeptala jsem se nechápavě.
Ale vypadalo to že pokračuje. Vypleštila jsem na něho oči a tlama se mi otevřela dokořán. "Ehhhhh." Vydala jsem ze sebe a zírala na něho. Rychle jsem si tlapkou zavřela tlamu. "Jako my dva... a jako to...? Partneři?" Zašeptala jsem za ním. Ale nejspíše mě neslyšel. Vešel do jeskyně a chtěl, abych si vzala čas na rozmyšlenou. Úsměv jsem měla od ucha k uchu. Jako blbeček vážně... nechtěla jsem čekat s odpovědí. Ale musela jsem.
Rychle jsem za ním vyrazila. Zrovna řešil Sionna. Moc se mi nelíbilo jak o něm mluví. A taky to že by mohl přijít o alfa trůn. Hehehehehe. Když mu řeknu Ano, je alfa trůn mnohem blíže na dosah... "Sionna probereme jak vypadneme... je fajn. Vážně."
Ale dost jsem chápala jeho obavy. Přišli jsme k ostatním. Etney šel rovnou za matkou. Já jsem zůstala tedy vzadu. Nechtěla jsem se teď do toho mísit. Elisa měla další vlčata a byl tady i Sionn.
Lehla jsem si na zem. Byla jsem celá rozklepaná. "Zdravíčko vespolek." Zašeptala jsem k vlkům, co tady byli. A dál jsem zůstala tiše ležet. Tlapky se mi chvěly. Páni, páni, páni! Etney mě chce do rodiny! Chce abys byla jeho ta... partnerka! Fůha! Určitě by to neslo nějaké výhody. Hlavní vidím v tom, že Elise můžu nechat strejdu Arcanuse. No a pak je sexyyy a voní... a je vtipný... je fakt cukroušek. Dívala jsem se na něho. Visela jsem na něm pohledem. Byla jsem taková... rozjančená. Oči jsem měla jak dva melouny a leskly se šíleně. Tu tmu tady prorážely. Cítila jsem to napětí. Chtěla jsem totiž po něm hned skočit a začít ho ňuchtat. Přesně to, co jako kamarádka nemůžu. Honem, pohni si!
Povzdechla jsem si a čekala na něho. Byl tak... fůha! Najednou jsem v něm viděla svého osobního Boha! Guru, který mi celý život chyběl. Páni! Já mám, budu mít vlkaaaaa! Sionn i Arcanus teď klesli dost hluboko pod Etneyho. Dostal se na první příčku.

// Reakce Lucy xD

Zatím co Etneyův výraz byl zprvu veselý a nakonec zděšený, já se na něho dívala... s velkým otazníkem ve tváři? Počkat, o čem to mluví? Asi nevím co chce. Co s tím chce dělat? Jako chce abychom se stali alfami téhle smečky? Tak jo. "Eh, eh... jak to myslíš?" Odkašlala jsem si a zadívala se mu do očí. Chtěl něco zkoušet. Nebyla jsem si jistá, ale co che zkoušet.
Můj výraz se změnil v ještě větší otazník. "Chceš se mnou zkusit lovit?" Našpulila jsem u toho rtíky. Na to se mě nemusíš ptát. Co je to za blbé otázky. Jasně že spolu vyrazíme na lov. Arcanus i lov připomínal. Je zapotřebí. Tak půjdeme? Otevírala jsem tlamičku, ale on pokračoval.
A tak jsem jí opětovně zavřela a koukala na něho. Zamračila jsem se. "Co máš proti Sionnovi? Vždyť... je super! Od malička mi připadá takový dost rozumný a navíc viděl jsi jeho prd..." elku? Zarazila jsem se uprostřed slova. Jo to by asi znělo divně. Ale, když Sionn byl prostě hodně po otci. A já si nemohla pomoct. Byl mladý, voňavý a šťavnatý. A mezitím mi u toho ukápla slina na zem.
Nevím co proti němu tedy měl, ale údajně byl důvodem, proč nebyl tady v lese a raději se toulal někde mimo. Byl to jeho pokrevní bratr, nevím co mu vadilo. Rozběhla jsem se za ním, když se dal dopohybu. Ale dlouho jsme neběželi. Zastavil se u rezavého vlka. Ani jsem v tu chvíli nevěděla, jestli ho znám nebo ne. Nevěnovala jsem mu pozornost a nechala aby se vykecali. Ale Etney během chviličky pokračoval dál a tak jsem mu šla v patách.
Chtěl něco vědět o Sionnovi. Překvapilo mě, jak moc svého vlastního bratra nezná. "Já ho mohla párkrát hlídat, když byl úplný prcek. Podle mě je hrozně fajn. Je něco jako tvůj táta ale v mladém vydání víš... vůbec není po tvé matce si myslím. Sionn má dobré srdíčko. Mám ho ráda." Usmála jsem se na Etneyho. A je to tvůj brácha! Musíš ho mít taky rád!

// Jeskyně

Zarazila jsem se. Dost mi polichotilo, když se zmínil o tom, že by tohle bral mnohem raději jako holý fakt, než jen na oko. Usmála jsem se ostýchavě a tiše špitla. "To já taky..." Zasněně jsem se na něho dívala. Nejspíše mě ani neslyšel kdo ví.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne." Vlastně proč bych měla? On mi říkal že patří do téhle smečky... a to já mu vlastně vnutila názor, že si to vymýšlí. "Ale řekni mi jednu věc... já jsem ve smečce dlouho... jak to, že jsme se tady nepotkali... dříve?" No? Jak to, že takový štramák si běhá po světě a beze mně? Jak mi tohle vysvětlíš? To je v podstatě nepochopitelné. Dělám smečkové lovy. Kde jsi mezitím byl ty? Přimhouřila jsem na něho oči. Nějak mi to celé nedávalo smysl. Nezapadalo to do sebe. Bylo to zvláštní.
Zmiňoval se o magii myšlenek. Krátce jsem na něho pohlédla. Nechtěla jsem, aby se mi šťoural v hlavě. "Tak.. to zkus na mě a uvidíš, jestli jí ovládáš." No co, nic špatného si o tobě nemyslím. Naopak.
Odkašlala jsem si. A trošku se ošila. Bylo to napínavé, jestli zjistí mé myšlenky a nebo ne. Jenže já musela protočit oči v sloup. Vlčata. No jo, vlčata. "Víš že ani nevím? Stihla jsem jen zaregistrovat, že Arcanus říkal něco o jeho vlastních... které porodila Elisa..." Zašklebila jsem se u toho. Sakra, je to vlastně jeho matka... ale nikdy o ní nemluvil zrovna hezky. A byl to můj kamarád, mohla jsem si říct co jsem chtěla. Ale můj otrávený výraz pokračoval. A to když se bavil o tom malém a spuchlém vlčeti z borůvky. "Vůbec mi ho nepřipomínej, hrozně mi otravuje život už tak." Lehla jsem si na zem, ve znamení, že mě to vlče prostě zmáhá a já ho fakt nesnáším a chci, aby bylo vystřeleno na měsíc!

Překvapený z onoho dění nebyl jenom otec Lucy, ale také Arcanus. Koukla jsem po něm očkem, když ze sebe vyhrkl akorát cože. To byl jen vtip. Ale vlastně by mi to vůbec nevadilo. Ale než jsem se stihla nadát, můj otec vzal raději tlapky na ramena. Kam jdeš? To byl prostě celý on. Protočila jsem oči.
Arcanus vypadl hned vzápětí za ním. Jako namydlený blesk. Co jim všem je. Ale nechala jsem to být. Podívala jsem se na Etneyho. "Díky, jsi fakt kamarád! Táta je hrozný pruďas! Potřebovala jsem ho nějak... uklidnit. Jinak by zase do mě vyrýpával." Poděkovala jsem mu. I když mě by celkově nevadila představa toho, že je to můj partner. Teď, když jsem věděla, že Etney je potomek Arcanuse... takže má vážně čistou krev... a Sionn je na mě asi moc mladý a tenhle je tak akorát...
Byla jsem zasněná. Celá ta jejich generace chlapů byla hrozně sexy. Vytrhl mě z uvažování až Etney. "Eh.. co magie?" Zopakovala jsem a snažila se zorientovat. "Jo magie... vody." Hlesla jsem. Uměla jsem s ní poměrně dobře. Sice jsem vždy chtěla oheň, ale tohle se taky hodilo. Drobné vodní žilky se proplétaly půdou. Ukázala jsem tlapkou na pidi vodní žilky. Nechtělo se mi teď nic moc vymýšlet jako ukázka. Lepší to bylo u vodní plochy.
Ale to už jsem slyšela hromobytí kdesi v dáli. "Vážně chceš teď někam jít? Řítí se nejspíše pěkná bouře." Nebylo se čemu divit. Bylo dlouho parno.

Má tvář se mi stočila trošku do zhnusení. Vadilo mi, že otec střádal vlčice. A tahle rozhodně nebyla jeho poslední... Já si pamatovala Katarinu? Něco takového. Byla divná. Vůbec nemluvila. Ale vzhledově nevypadala špatně. Přesto, na mámu nemá nikdo. A ty se přesto taháš kdo ví s jakou nůzou.
Povzdechla jsem si a svůj pohled zvedla k otci. Začala jsem se smát. "To nemyslíš vážně." Dodala jsem se smíchem. Tohle že by měl být můj bratr? Ale tati... prosím tě. Švihla jsem ocasem. Ale on to myslel asi vážně. A ten nekňuba se připojil zpátky.
Podívala jsem se na něho. Bylo to pro mě velmi šokující období. Šok za šokem. "Moje jméno znáš. A tvojí sestrou nebudu nikdy." Odsekla jsem jeho směrem. On vlastně za to nemohl. Bylo mi ho trošku líto. Mohl za to otec. Pořídil si další vlčata, která měla špatnou krev. Nebyly čisté. Byly prostě poskvrněné. "Pouze nevlastní..." Dodala jsem směrem k němu, protože jsem si čím dál tím více uvědomovala, že to vlče za to vážně nemůže.
Otráveně jsem se podívala na otce. Spíše vyčítavě než otráveně. Jak jsi mohl. Zlost jsem ale nechala sobě. Prát jsem se sním nemohla. Ale tohle mu budu vyčítat asi do smrti. Že takhle podvedl matku. Ještě to že měl nějaké fuchtle... ale neměl s nimi vlčata. Nebo to alespoň nepřiznal. "Jenže já si už někoho našla... můžu ti ho ukázat. Pojď se mnou." Chtěla jsem ho naštvat. A tak jsem se zvedla a rozešla se zpátky ke skupině Etney a Arcanus. Otočila jsem se za sebe, jestli mě táta následuje. Jen pojď, ať tě taky něčím naštvu. Vztah mezi námi už dávno nebyl růžový. a Tomuhle malému se choval vlastně mnohem lépe, než ke mě, když jsem byla malá. Asi jsem dost žárlila. Ale o nás se pořád starala Elisa, která se o vlčata postarat prostě neumí.
Dorazila jsem ke skupince. "Etney?" Ležel zrovna na zemi jako placka. "Etney, tohle je můj otec... a otče... tohle je... Etney... neboli.... můj... partner!" Podívala jsem se na Etneyho a mrkla na něho tak, aby to nikdo neviděl. Potřebovala jsem od svého kamaráda podporu. Etney prosím! Pomož mi! Prosím chytni se. Přišla jsem k němu a olízla mu čumáček a přilísla se k němu. A jen doufala, že se chytne. Prosím.

Zamračila jsem se. Etney nebyl zrovna teď komunikativní. A moc mi nedívaly věci smysl. Posadila jsem se mlčky na zadek a koukala na Etneyho. "Arcanus je tvůj otec?" Ano, nečekaně že? "Takže Elisa... je... je tvá máma!" Vyjíkla jsem zděšeně. Ne! Tohle nedávalo smysl. Zavrtěla jsem hlavou a nechápavě na něho zírala. Vždyť! Vždyť jsem se tě ptala na rodiče! A vždyť jsi říkal, že půjdeš do naší smečky... Smutně jsem sklopila hlavu. Povzdechla jsem si. Tak tohle je v čoudu. Celý plán je v čoudu. Zvedla jsem pohled na alfu. Zrovna nám oznámil, že Elisa porodila další vlčata. "Cože?" Vypoulila jsem na něho oči. Svět se obrátil v zádel! Jak jste mohli! Další vlčata!
Etneyovi jsem nic zazlívat nemohla. Ale potřebovala jsem být na okamžik sama. Vstřebat to, že Elisa nám porodila další vlčata do smečky. A Etney... je její syn! Znamenalo to, že jsem nemohla spojit Elisu a Etneyho. I když... ne to nejde.
Zamyšleně jsem seděla a zírala před sebe. "Ano... počítej se mnou... jen se na chviličku vzdálím, potřebuji si utřídit myšlenky." Na mou náturu jsem řekla nejspíše až moc klidně. Ale jednoduše mě tyhle okolnosti zaskočily. Věděla jsem, že Etney nelhal, jen mi to přišlo vše takové... moc narychlo.
Zvedla jsem se a udělala pár kroků. Ale doslova se mi pod tlapky přimotalo vlče. "Zírej kam lezeš." Zasyčela jsem na něho podrážděně. Neměla jsem náladu na cizí vlče. A tohle teda nevypadalo, jako čerstvě narozené. Kde se to tu zase vzalo! Propíchla jsem ho pohledem a zastavila se. Znal mé jméno. A dokonce mlel něco o tom, že je můj bratr. "Cos to povídal?" Naježila se mi srst na zádech. Já své bratry měla a tenhle mezi ně rozhodně nepatřil. My byli z čisté krve. A kdoví, z čeho vzniklo tohle. "A ty jsi malý, hnusný a smradlavý pazneht." Odvětila jsem nabroušeně.
Pootočila jsem hlavu k Arcanusovi. Byl tady můj otec a návštěva mě neminula. Musela jsem za ním. Určitě na mě čekal a poslal tohohle malého posránka za mnou. "Jdu za otcem. Za chvíli se vrátím." Švihla jsem ocasem. Neočekávala jsem, že bych se zdržela nějak dlouho.
A tak jsem pomalu vyrazila po čuchu. Ten malý hnidopich už byl pryč. Nezajímal mě. Musela jsem sfouknout návštěvu fotříka. Ach jo. Během chviličky jsem na něho narazila. "Ahoj tati..." Oslovila jsem ho. Pomalu jsem přišla až k němu. Jo byla jsem naštvaná i na něho. "Slyšela jsem, že sis našel nějakou další škebli..." Posadila jsem se pomalu. U něho vlk nikdy nevěděl. Občas mu ruply nervy a pak vznikaly šrámy podobné těm, co mám na čumáčku. Podívala jsem se mu do očí. Čekala jsem, až se naše pohledy zaklesnou a nakolik bude upřímný.

"Etney, co by tady smrdělo... bude si to tu líbit určitě." Hlesla jsem k němu. Ale to už jsem se věnovala své alfě. On mi sice vyprávěl šílenou story, ale na tu teď nebyl čas. Všechno jsem mu odkývala a nerozebírala to. Né před alfou, když se má snažit zaujmout. Protočila jsem na něho oči naštvaně.
Konečně se k nám dovalil. Propíchla jsem ho pohledem. Co blbneš! Zhluboka jsem se nadechla a s úsměvem od ucha k uchu se na alfu podívala. "Lov. Jasně lov! Všechno bude. Třeba by nám mohl pomoct i Etney... určitě bude v lovu dobrý a kdyby se vám líbil... hlavně teda Elise že jo, tak bychom si ho nechali." Úplně jsem vypustila ten příběh, který mi Etney povídal. Byl moc dlouhý a teď to nebylo důležité. Tak se trošku usměj! Podívala jsem se na Etneyho a ten jako kdyby mě slyšel. Nahodil hodně debilní úsměv. Plácla bych se tlapkou do hlavy ale... místo toho jsem na Arcanuse nahodila podobný úsměv.
A vypadalo to, že by se mu i Etney líbil? I přes ten debilní výraz, který měl? Radostně jsem vyskočila na tlapky a otřela se o nejprve o alfu a pak o Etneyho. Ocáskem jsem ho pošimrala po čumáčku. Měla jsem prostě radost. Postavila jsem se tak, že jsem se bokem opírala o Etneyho. "On takový není... teď je asi jen zaleknutý. Jinak je fajn vážně! Řekni Etney, že chceš k nám do smečky!" Šťouchla jsem do něho trošku silněji, aby konečně z něho něco vypadlo. Huba ti furt mele a teď jsi posranej. A na alfu v borůvce sis vyskakoval. Neber mě doslova s tím, co jsem ti o těch alfách říkala. Tady mluvit musíš.
Doufala jsem, že z něho vypadne něco kloudného.
Zhluboka jsem se nadechla. Začínala jsem být nervózní, protože mi to k němu vůbec nesedělo tohle chování. Ale Arcanus napětí rozkrájel nějakou Awnay. "Kdo je Awnay?" Zeptala jsem se a přitom nakrčila jemně obočí. Vlastně jsem vůbec netušila o koho jde. Kdo se to vrátil? Neznala jsem jí. Asi ve smečce nebyla dlouho. A jen co se přidala hned odešla a teď se nejspíše po dlouhé době vrátila. Neznám, ta mě nezajímá.

// S Lucy chci odehrát to co je v plánu a pokud se tady otec zdrží, tak můžeme dát také hru :)

Sakra kde je. Určitě se na to vykašlal. Zvedla jsem hlavu, protože jsem měla pocit, že slyším kroky. Ale nebyl to nikdo. Nejspíše se tudy prohnalo nějaké malé zvíře. Hlavu jsem zase položila na tlapky. No, nezbude mi nic jiného, než vyrazit za otcem a mít tuhle roční návštěvu za sebou. Povzdechla jsem si a postavila se na tlapky.
Uslyšela jsem své jméno. Otočila jsem hlavu za sebe. "Etney! Kde jsi byl tak dlouho!" Houkla jsem na něho a otočila se k němu čelem. Ale řítil se na mě jako nějaký rozkutálený balvan. Hodila jsem po něm vyděšený výraz. Brzdi! Nestihla jsem to ani říct. Objal mě kolem hrudníku. Začala jsem vrtěl ocasem a všechen ten binec ze země jsem do něj nachytala. "Budu mít z tebe jednou srdeční zástavu." Dodala jsem se smíchem, protože to vypadalo, že mě srazí k zemi medvěd. I jeho pohyb byl... nekoordinovaný a vypadalo to, jako by opravdu běžel medvěd. Je to dobrý. Nevykašlal se na mě. Oddechla jsem si a srdce mi rychle tluklo, když se ke mě tulil. Byla jsem z toho nervózní. Bylo to nové a vlastně jsem to neměla úplně utřízené, jestli je tohle pro mě kamarádská úroveň a jestli to tak vnímá i on.
Odkašlala jsem si. "Pojď, musím ti ukázat smečku." Zavelela jsem a ujala se vedení. Proplétala jsem se mezi stromy a vlastně vůbec mi nedošlo, že nepřinesl nějaký úlovek. Ten úlovek, o kterém mluvil.
Zachytila jsem pach Arcanuse. A tak jsem své kroky stočila k němu. "Arcanusi?" Zvolala jsem na svou alfu. Byl k nám zády. "Ahoj Arcanusi. Hele někoho ti vedu." Zavlnila jsem na něho obočím. Budeš zírat! "Je to moc hodný vlk... a potkala jsem ho na toulkách... a Elise by se určitě líbil! Kde je?" Začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Potřebovala jsem, aby na ní udělal dobrý dojem. I když mě se taky dost líbil. Akorát... já potřebovala aby odvedl a svedl Elisu.
"Možná by chtěl u nás zůstat... a hlavně by chtěl poznat druhou alfu..." Odkašlala jsem si a tlapkou mávla na Etneyho, aby se k nám přidal. No pojď. Vypadalo to, že se mu moc nechce.

// Sakra on tu ještě je fotr? :D -> řeka M.

Chlad lesa byl příjemný. Vkročila jsem do Asgaaru a okamžitě jsem cítila příjemnou vůni a chlad. Oddechla jsem si. Já to zvládla. Ale co Etney? Zvládne to taky? A kde vůbec je? Šel něco ulovit. Ale s úlovkem bych byla už minimálně dvakrát nazpět. Povzdechla jsem si. Ulehla jsem do měkké půdy Asgaaru s hlavou směrem ven z lesa. Hlavu jsem si položila na přední tlapky. Kde jsi. Smutně jsem zakňučela. Byl to můj jediný kamarád po dlouhé době. Opravdu opravdový kamarád.
Do čumáčku se mi dostal pach otce. Znejistěla jsem a byla nervózní ještě více. Hlavu jsem otočila směrem do středu lesa. Ale né. Tebe zrovna vidět nechci. Protočila jsem oči. Jenže povinnost jednou ročně vyhledat člena rodiny byla tady. Doufala jsem, že mě neucítí a nepříjde za mnou.
Hlavu jsem si zpět položila na tlapky. Vzduchem se nesl i pach několika dalších vlků, které jsem neznala a pach mi nic neříkal. Ale to nebyla moje starost. Já byla lovec. Né ochránce. Takže tuhle věc ať si řeší někdo jiný. Etney... Smutně jsem zírala do prázdna přede mnou. Pozorovala jsem louku a skaliska, co byly před Asgaarem.

// Lucy čeká na Etneyho na hranicích

// Řeka tenebrae přes třešňák

Vlastně jsem začala přemýšlet, jestli i Etneyho nevzal havran. Jestli ho náhodou někde nezabil. Páni, to jsou vážně černé myšlenky. Nesmím takhle nad tím uvažovat. Zavrtěla jsem hlavou, když jsem jsem se snažila dostat přes další vodu. Ta byla poměrně nízká. A v pohodě jsem se dostala přes užší část, která měla v sobě několik vystouplých kamenů a já po nich přeskákala na druhou stranu. Mohl ho utopit?
Na okamžik se mi zdálo, jako kdybych viděla v odraze vody Etneyho hlavu. Ale nebyl tady. Bylo tady divné ticho. Až na protékající vodu. Podívala jsem se na oblohu. Slunce pražilo co to jen šlo. Ještě že jsem si schladila tlapky ve vodě a byla už kousíček od domova. Ohlédla jsem se za sebe. Zvláštní pocit mě provázel. Raději jsem přidala do kroku. Nechtěla jsem, aby mě havran viděl. Pokud byl poslem špatné zprávy. Snad ne.

// Asgaar

// Narrské kopce

Vydala jsem se na cestu zpět. Nevím jestli jsem se vlastně do smečky těšila. Asi, jo, asi už jsem zase opomněla na to, jak mě má alfa nechala v poušti a vykašlali se na mě jako smečka. Ale tak nějak vnitřně, jsem jí to měla pěkně za zlé. Vůbec se mi tohle chování nelíbilo. Mohla bych to říct Arcanusovi, ale co on s tím zmůže? Nic. Nezbývalo mi nic jiného, než se s tím asi smířit. Elisa na mě byla hnusná od malička. Pamatovala jsem si jí jako malé vlče. No nic moc starání o vlče. A tak jsem si myslela, že stejně se stará i o ty své. Na to, že Sionn byl nejspíše samorost, nebo mu pomáhal alespoň otec, se povedl pěkně. Páni, kde jsem vlastně nechala Sionna? Měla jsem ho učit lovit. No jo vlastně, on utekl s Elisou z pouště. Celá matka...
Za poslední dny se toho odehrálo tolik, že jsem v tom už pak sama měla zmatek. A kdo ví co ten Etney. Beztak vzal jen tlapky na ramena. Uvidím. Schválně... jestli se ukáže. Budu čekat v Asgaaru.

// Řeka Middiam přes třešňák

Etney navrhoval, že se vypravíme ke mě do smečky. Souhlasně jsem přikývla. "Fajn." Navíc se nabídl, že půjde něco ulovit. Protočila jsem oči. Ale nechala jsem ho. Já byla totiž lovcem v mé smečce a asi by nebylo na škodu, kdyby ulovil něco on.
Postavila jsem se na tlapky a ocáskem mu zamávala na rozloučenou. Neměla bych jít s ním? Ale říkal, ať počkám u Asgaaru. No snad tam trefí. Povzdechla jsem si a rovnou vyrazila tedy směr smečka. Navíc, já tam nějakou dobu nebyla a fakt jsem se tam potřebovala ukázat. A on se chtěl asi vytáhnout a přinést něco smečce. Je to dobrý kamarád. Ale je to pořád kamarád? Nevěděla jsem co mezi námi přesně je. Co mohl jít lovit? Zajíce? Srnu? Jak moc dobrý v lovu vlastně je? Hm, to by mě zajímalo. A taky by mě zajímalo co to všechno mělo znamenat. Že by prostě jen vzal tlapky na ramena a utekl? Proč by mi ale říkal takové věci.

// Řeka tenebrae

Etney nemohl pochopit mé obavy. Ale já mu to neměla za zlé. Byla jsem z toho cestování už vážně unavená. Chvíli jsme byli na jihu, pak zase na severu a teď jsme zase na jihu. A na mě čeká smečka. Ušklíbla jsem se. "Běž, počkám." Řekla jsem mu. Možná. Ale jsem tak unavená, že vážně počkám. Já si zatím cekla na prdel. Zívla jsem si, když jsem viděla, jak mizí. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo nebyl a tak jsem se schoulila do klubíčka.
Etney mi stejně zmizel z dohledu. Položila jsem si hlavy na přední tlapky a usnula. Během vteřiny.
Oblohou se nesly zvláštní zvuky. Kvílení a naříkání. Byl to havran! Hledal mě. Postavila jsem se na tlapky a rozběhla se po dlouhé pláni. Věděla jsem, že ta bude končit a pak bude strmý pád dolů. Jenže mě nic nezbývalo. Jeho hlas se nesl vzduchem a já s brekem utíkala. Neměla jsem se kam schovat a pak jsem doběhla až na konec pláně. Tam byl obří sešup dolů. Propast. Propadlina a všude ostré kameny. Brečela jsem. Nechtěla jsem umřít. Jenže on už letěl ke mě s tím jeho zlověstným smíchem! Lucy!... Lucy!
Vlastně své jméno jsem slyšela až moc reálně. Pootevřela jsem oko. Viděla jsem, jak se ke mě řítí hrouda čehosi černého. V panice jsem se postavila na tlapky, ale než jsem stihla cokoliv udělat, sejmulo mě to k zemi. Začala jsem pištět! Až po chvíli si uvědomila, že je to Etney? "Etney?" Zvolala jsem překvapeně. Začal mě celou blízat. Né že by mi to bylo nepříjemné to rozhodně né. Ale páni, vůbec jsem to nečekala a tak jsem ležela jako placka celá strnulá.
Když se přestal tulit, svalil se vedle mě. To bylo všechno? Byla jsem tak v šoku, že jsem nedokázala nic říct. A když mě převalil k němu čelem, zírala jsem do těch jeho očí. Byly pronikavé a jako by snad v sobě nesly poslání.
Byla jsem šíleně nervózní. "Heh." Vydala jsem pouze ze sebe a snažila se na něho usmát. Co to má znamenat? Co to má být? Takhle se k sobě chovají kamarádi? A já vůbec nevím, jestli tě dokážu brát jako kamaráda, jsi sexoušek víš!
Zmateně jsem uhla pohledem. Naštěstí se posadil. A já po chvíli, kdy mi v hlavě lítaly všelijaké myšlenky se posadila taky. Vůbec nevím co mám dělat! Těkla jsem po něm pohledem. Vypadal, jako by ho Život nadopoval nějakými bylinkami a on byl sjetej. "Jak to tam nahoře šlo?" Snažila jsem se to všechno zamluvit. Nejraději bych po něm skočila a zakousla se mu do toho jeho velkého a buclatého zadku. Měla jsem ráda velké zadky. Zírala jsem na měsíc. "Krása... očaroval tě?" Podívala jsem se na něho s podezřívavým pohledem. Ale zamluvil to. Chtěl mi něco říct. Dokonce si položil hlavu na MÉ RAMENO! Ano, na mé rameno. A to jsem se rozklepala úplně. Musel cítit, jak se klepu, jako osika. Cítila jsem po celém těle šílené návaly horka. Bylo to tak... WAU! Neměla jsem slov, nemohla jsem dýchat. Uvědomila jsem si, že vlastně nedýchám a tak jsem hned vzápětí na to začala lapat po dechu.
A když oddálil svou hlavu, mé oči těkaly ze strany na stranu. Nakonec se naše pohledy přeci jen spojily. Oči jsem měla vypouklé. Musel vidět, jak moc nesvá jsem. Bylo to všechno najednou tak... BŮM!
Vnitřně jsem explodovala. Olízl mi čumáček. Hormony se rozlily do každičkého koutku mého těla. Zavřela jsem oči a musela se začít ovládat. Nesmíš po něm skočit. Nesmíš! Lucy nech toho! Tikaly mi svaly, ale udržela jsem se. A když jsem otevřela oči, dala jsem se taky do hovoru, aby nemluvil pořád jenom on. "Taky se mi líbíš. Hlavně ty tvoje svaly na zadku! A povahově samosebou... Etney, já snad nikdy nepotkala vlka, který by mi tak rozuměl a tak moc mě respektoval a dokázal snést takovou jaká jsem." Protože jsem pěkná mrcha, ale to ty ještě pořádně nevíš. "Je mi s tebou taky hrozně dobře... nejsi žádná nůza hnusná a tupá! Jsi moje krev!" Hlesla jsem a pro změnu mu teď olízla čumáček já. Měla jsem ale šíleně horký jazyk. Celá jsem hořela vevnitř. A tak jeho čumáček byl na mém jazyku něco jako kostka ledu v ohni. Ocasem jsem vrtěla jako torpédoborec. A když jsem si to uvědomila, rychle jsem toho nechala a jen pleskala jemně ocáskem do země.
Bože jak příjemné bylo cítit jeho doteky. Jak se jeho tělo dotýká mě. Vypadal v tom měsíčním světle tak... tak úžasně! Že jsem se na něho musela jen usmívat. Nevím kam se poděla ta špatnost z něho i ze mě, ale rázem jsme byli oba klidní a jako by právě teď do sebe začalo všechno zapadal a jako by právě teď začal život dávat smysl. "Společně ovládneme svět." Řekla jsem a schoulila se k němu. Bylo to všechno pro mě tak nové... tak absolutně fantastické. Ty hormonální exploze sice nebyly příjemné, ale tohle všechno.... jeho náklonnost. Jako bych konečně našla někoho, na koho bude spolehnutí. Hodila jsem všechno za hlavu a dál jen zírala před sebe a velký měsíc. Psala se v něm naše budoucnost. Budoucnost dvou dobyvatelů, kteří se zmocnili všech. S úsměvem jsem zírala na měsíc. A srdce mi tluklo jako o závod. Snad to nebyla... zamilovanost?