Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Asgaar

Etney mi toho už moc neřekl. A nejspíše se v tichosti vytratil, jelikož já šla bezmyšlenkovitě dál, ale on byl fuč. A než jsem si toho všimla... došla jsem v podstatě za hranice lesa. "Etney?" Otočila jsem se zpět do lesa. "Etney, tohle není vtipné." Prohlásila jsem. Ale on pořád neřekl. Chvíli jsem ještě čekala, jestli odněkud nevyskočí. Ale nestalo se. Pokrčila jsem ramínky a pokračovala dál k vodě. Chtěla jsem se alespoň napít, když už jsem vyrazila mimo les. A svlažit si tlapky. Trošku mě bolela levá tlapka. A tak jsem doufala, že chlad jí udělá dobře.
Když jsem dorazila k vodě, rovnou jsem se napila. Pak se ohlédla. Kde zůstal viset? Zvláštní. Nechala jsem to být. Nechtěla jsem to teď hrotit. Třeba dojde a třeba taky ne. A tak jsem si vlezla do vody, abych si ochladila tlapičku. Voda byla vážně dost studená. A tak jsem zprvu namočila přední a pak i zadní. Chodila jsem ve vodě sem a tam. Tlapičkami jsem vodu různě čeřila. Voda mi sahala trošku nad zápěstí. A chlad na tu bolest byl vážně super nápad. Nakonec jsem zůstala ve vodě stát jako socha a pozorovala rybky, které mi proplouvaly mezi tlapkami.

// Díky díky, nakonec jsem to zahrála do autu xD

Můj kašel byl poměrně morbidní. Nic co by se pro takovou dámu jako jsem já hodilo. Přesto byl Etney pozorný a nabádal mě, abych si dávala pozor. Usmála jsem se na něj. Byl roztomilý, tím jak se o mě postarat. Koutkem oka jsem švidrala po Etneym. Sakra, co mu mám říct na toho tátu? Odkašlala jsem si, jakože se ještě dusím. Snažila jsem se ten kašlík natáhnout, abych si mohla něco vymyslet, něco co bude dávat smysl. A kašlala a kašlala. Ok to juž je asi trapný. "Ehm... no jenom jsem chtěla říct, že tvůj táta je fajn. Se... se... sebevědomý jsem chtěla říct. Jo." Potvrdila jsem si to. Tak snad se po tom nebude zrovna moc pídit.
Uklidnila jsem se, jak skvěle jsem to vymyslela a zahrála do autu. Usmívala jsem se jako opravdový král všeho. Bylo to skvělý pocit. Slunce pomalu zapadalo. Končil další den a já tady ležela s plným pupkem a navíc s partnerem. Ale Etney neměl asi ten stejný pocit. Chtěl jít k vodě. Doufala jsem, že se nechce koupat. A i kdyby, ať se koupe sám. Já počkám. Večery už začínaly být chladnější a já nechtěla mít mokrý kožich na noc. Pak byl dlouho mokrý a divně páchl. "Zajdeme k Mahtae?" Zeptala jsem se ho a pomaloučku se začala zvedat. Ale bylo to vážně... velmi pomalé. Mě se nechtělo. "Ty jsi ale zvědavý." Poznamenala jsem s úsměvem na tváři a pomalu se rozešla. Že bych se o tom nějak moc chtěla vybavovat se říct teda nedalo. "Je to už minulost." Poznamenala jsem a o smečce se opravdu moc nevybavovala, Chtěla jsem to zakecat. Vůbec se mi nechtěly vracet myšlenky do té doby.
"Moje máma byla fajn. Ale s tátou na nás nemělo moc času. Často nás hlídala Meadow." Vybavila jsem si krémový kožich. Ta vlčice byla fajn. Byla na nás hodná. Cítila jsem, jak mě pohlcuje nostalgie a to bylo přesně to, co jsem nechtěla. "A pak jedna velká potopa spláchla náš les, naše vzpomínky... náš domov." Dodala jsem smutně. Pamatovala jsem si to spíše už jen v záblescích. Bohužel. Ale byla jsem ještě dost malá. "Od té doby to už nikdy nebylo jako dřív a smečka se rozpadla..." A to bylo vše, co jsem k tomu vlastně chtěla říct. Bylo mi z toho smutno a byla jsem dost zamyšlená u toho, když jsem mu to povídala.

// Řeka mahtae

Kousíček masa mi zaskočil a já se krátce dusila. Když jsem vykuckala poslední drobek, který mě málem stál život, oblízla jsem si čumák a spokojeně se odvalila asi dva metry od Etneyho. Lehla jsem si a vyvalila pupek. Kdo by si taky rozuměl s Elisou. Blázen leda? Podívala jsem se na Etneyho, když mi podíval o Awnay. Údajně měla být stejná jako on, akorát více agresivní. Né že bych se jí bála, ale věděla jsem, že si na ní budu muset dát pozor. Vlčice dokázaly být někdy pěkné svině.
Podívala jsem se na svého partnera. Opravdu nazval svou matku husou? Asi no. Kývla jsem. Nebyla jsem si jistá, co před ním vlastně můžu říct. Tak snad jí to neřekneš. Ušklíbla jsem se.
Hlavu jsem odvrátila a zírala někam do dáli. "No jo... rodiče neměli čas. Střídali se v naší péči různí vlci. Občas nás hlídala i tvoje matka no." Poznamenala jsem. Vlastně jsem na to nerada vzpomínala. Měla příšernou východu a dle všeho jí měla doteď. "Tvého tátu si pamatuji jako vlče. Vyl hrozně fajn... jenom díky němu jsem se rozhodla zůstat tady. Je fakt skvělý a je se..." arazila jsem se. Chtěla jsem říct sexy. Ale asi by se to před ním nehodilo. Raději jsem nad jeho zadkem dumala v hlavě. Z toho zasněného pohledu mě vrátila zpět na zem jeho otázka. "Ne tady ne. Narodila jsem se alfám Saviorovi a Sianně." Řekla jsem vážně hrdě. "V Klímovém lese..." Dodala jsem tiše. Měla jsem na to období hrozně moc vzpomínek. A některé byly hezké, jenže některé byly zvláštní. Neměla jsem z toho všeho dobrý pocit.
Podívala jsem se na svého milého. Byl rozkošný. Usmála jsem se na něj vřelým úsměvem. "Jsme silná dvojka! Spolu ještě dokážeme hodně věcí.. věř mi." Jen já viděla ten ďábelský plán. A on byl chudák mou loutkou. Vždy ho budu tlačit před sebou, aby mi kryl záda a on to ještě mile rád udělá. Byla jsem sobecká a vyčůraná. Ale měla jsem ho ráda. Byla jsem za něho vděčná. Dle mého jsme se k sobě náramně hodili a doplňovali se. Kde ses toulal celý můj život? Povzdechla jsem si a koukala na něho zamilovaně. Každopádně v jednom jsem měla jasno. Půjdu s ním i na konec světa. A když skočí? Asi neskočím taky, ale... to si nechám jen pro sebe. Culila jsem se na něho a položila si hlavu na zem. Byla těžká jako balvan. Sice se mi nějaké to kilo podařilo nabrat, co jsem ve smečce byla. Přesto jsem byla pořád více než hubená. Ale alespoň jsem se zlepšila v lovu. Vypracovala se někam a zlepšila tak sama sebe.

Byla jsem jako na trní, ale snažila jsem se, aby to nešlo poznat. Usmívala jsem se a chtěla působit klidně a vyrovnaně. Přitom jsem měla strach z jeho reakce na mě. Třeba když je naštvaný, zboří celý les. To vlk nikdy neví. A dozví se to právě v takových situacích. Ale když začal mluvit, trošku jsem si oddechla. Měl nejspíše náladu být na mě hodný. A nebo takový jednoduše byl.
Hlasitě jsem si povzdechla. Zamračila jsem se. Vůbec se mi nelíbilo, že se Awnay vrátila do smečky a teď doráží na mého novopečeného partnera. Ale chtěla jsem trošku vyzvídat a na druhou stranu, chtěla jsem i uklidnit vztahy, mezi sourozenci. Sionn byl krasaveček. A Awnay... tu jsem neznala, ale chtěla jsem, aby alespoň jeho rodina držela při sobě, když ta moje ne. "Em, no a proč odešla?" Tak schválně, proč odešla? Hmm? A proč se vrátila?? Hmmm?? Přimhouřila jsem na něho oči.
Etney mi akorát potvrdil, že naštěstí, kromě těch narozených vlčat už nikoho jiného nemá. Tedy, jedno vlče údajně umřelo při porodu. Což mi bylo líto. Elise to bylo určitě jedno a ještě ho beztak sežrala... ale mě bylo líto toho chudáčka malého, který nedostal šanci se podívat na svět. Takže Sionn, Awnay a ty. A ti další malí dva. Páni, ta Elisa teda jede. Pak by jí mohl Arcanus konečně odkopnout ale... vlastně já už mám Etneyho. Až teď mi došlo, že můj ďábelský plán, vystrnadit Elisu a být alfou po bodu Arcanuse mi jaksi selhal... To jsem nedomyslela sakra! Ale teď se s tím nic moc dělat nedalo. A tak jsem se usmívala na Etneyho jako měsíček na hm... a oblízla ho po tváři.
Na okamžik se odmlčel. Vrhla jsem vražedný pohled k žábě, která tady začala kvákat na celé kolo. Ztichni! "To je mi líto. Víš moje rodina je taky pěkně cáklá... a tvoje máma je pěkná ..." Zarazila jsem se. Chtěla jsem dát nějaké přirovnání, ale vlastně to nešlo. Byla to pořád jeho máma. "Moje rodiče na mě hodili bobek, když jsem byla vlče. A hádej, kdo mě dostal na starost, aby se o mě staral..." Udělala jsem vážně otrávený výraz. Ano, jeho matka. jeho matka, co se neuměla a nechtěla postarat o cizí vlčata. A teď mi dělá alfu. Protočila jsem oči.
Chtěla jsem ho povzbudit, aby se cítil lépe. "No a co. Já tě mám ráda. Ať si chuchnou, když nechtějí mát tak báječného vlka ve svém okolí. A když to pro tebe bude neúnosné... půjdeme!" Byla jsem jako nějaký generál. Ale já to myslela vážně. Prostě, proč být někde, kde to nikdo neocení? A naopak, má partner pocit, že ho tady nikdo nechce? Však on se na tebe někdo křivě podívá... a to mu to teda nedaruji.
Postavila jsem se na tlapky a postavila se směrem, že se chci vrátit a nabaštit se. Chvíli jsem počkala a pak se pomalu rozešla směrem k místu, kde jsme lovili. Byla jsem tiše. Nevěděla jsem co mu ještě říct. Na druhou stranu jsem věděla, že si bude chtít určitě utřídit myšlenky. A tak jsem mlčky kráčela. Zastavila jsem se až u mršiny. Alfy si nejspíše vzaly, z masa bylo odebráno. A tak jsem si lehla a začala se ládovat taky. No co, než aby to shnilo, to to raději sežeru.

Změřila jsem si ho koutkem oka. Ale nejspíše byl v pořádku. Možná mi přišel jen zaskočený. Ale mé pocity mohly být mylné. Určitě by mi řekl, kdyby ho něco trápilo. "Já vím." Potvrdila jsem mu fakt, že jsem prostě kus. O tom žádná že jo. Ale jeho slova mi lichotila. Bylo fajn to i slyšet, než to jen o sobě vědět. A přesně tímhle si mě získávál víc a víc. Na okamžik jsme se do sebe zaklesli. Avšak někdo nás vyrušil a Etney se odtáhl.
Zvedla jsem hlavu a otevřela oči, které se užívaly té super chvíle být se svým partnerem. Usmála jsem se nad její poznámkou. Ani netušila, že já se snažím, ho překopat k obrazu svému. Aby se stal mým malým otrokem. Ale on se do té role vžil vlastně sám. "Pracuji na tom, neboj." Dodala jsem k ní s úsměvem na tváři. Ale Etney ten úsměv ve tváři tedy vůbec neměl. Jemně jsem se o něho zapřela, abych zabránila případnému souboji mezi sourozenci. Ale Awnay po chvíli odešla sama. Koukala jsem za ní, jak líně se vzdaluje.
Etney se ale také rozešel někam do prčic. Zvažovala jsem , zda za ním jít. Někdy je vlk podrážděný a tak je ošklivý na všechny. Ale riskla jsem to a běžela za ním. Dala jsem mu náskok, aby stihl trošku vychladnout. Já byla hrdinka, ale tady jsem věděla, že naštvaný vlk dokáže mít pěknou ránu. "Etney... kolik těch sourozenců prokrista máš?" Zeptala jsem se a snažila se odlehčit situaci, jelikož tohle mě taky ale dost zajímalo. Sionn byl jeho bratr, tohle jeho sestra. Elisa porodila další vlčata. Sakra vlčata... No co, o Sionna jsem se v celku pěkně postarala a ta nová... ať si vezme na starost někdo jiný. Nemohla jsem být u vlčat pořád.
"Rodina... někdy je na zabití co." Konstatovala jsem, když jsem se o něho jemně otřela, aby se hodil do pohody. Až poznáš mého fotříka... to se teprve nasměješ a já budu reagovat asi stejně, jako ty na tu svou famílii povedenou. "Nepočkáme, až si alfy vezmou svůj díl sama a nezobneme si taky?" Vyzvídala jsem. Protože... nelovila jsem jenom tak pro nic zanic, aby to tam pak leželo a já z toho nic neměla. A on musel mít taky určitě hlad.

Ještě chvíli jsem se lopotila za muflonicí. Avšak pak to přišlo. Ve chvíli, kdy mi téměř proklouzla mezi zuby, jsem uslyšela její bolestné volání. Konečně zpomalila dostatečně na to, aby se na ní dalo pracovat. Pustila jsem její zadní nohu a přidala do kroku, abych se přemístila dopředu. Zrovna nakopla Sionna. "Dávej bacha!" Zavolala jsem na něho starostlivě a skočila po ráně, kterou už měl načatou. Všechno se to semlelo tak rychle, že když jsem otevřela oči, Sionn ležel u muflonice. Nejspíše jsem jí spadla pod nohy, jelikož jsem ležela kus za nimi. Kdo ví.
Postavila jsem se na tlapky. Nic mě nebolelo. Ale Sionn měl celou hlavu od krve a na té bílé srsti to vypadalo dost děsivě.
"Jsi talent! A jsi v pohodě?" Prohlédla jsem si ho zběžně. Vypadalo to na naražené žebra. Lapala jsem po dechu. Adrenalin mi pomalu z těla vyprchával. Koukla jsem na ostatní. Sionn se ale zvedl a šel někam pryč. "Jo jasně určitě... nechoď daleko, jestli ti není dobře." Nabádala jsem ho a pohledem hledala svého milovaného partnera. Vypadal zmateně, když jsem ho pohledem našla. Stál na místě a zíral... vlastně ani nevím kam. Někam mým směrem, ale jako by mě přehlížel.
Rozešla jsem se jeho směrem, ale po cestě jsem se ještě chtěla zastavit u ostatních. "Jste v pořádku? Awnay, super práce!" Pochválila jsem černý kožich, který měl u sebe mládě. Byla šikovná to se musí nechat. Jestli půjde na další lov, pošlu jí příště někam do víru nebezpečí. Castor a Laura se mi zdáli v pořádku. Zastavila jsem se a velmi hlasitě oznamovala smečce, že lov je u konce. Pěkně hrdelně a dlouze jsem zavyla. Chvíli jsem čekala na odpověď a pak se rozešla ke svému partnerovi.
Přišla jsem k němu a otřela se o něho. "Etney... jsi v pořádku?" Šťouchla jsem svým čumáčkem do toho jeho. Byl celý nějaký vykolejený. Jako by snad viděl ducha. Přišlo mi to zvláštní.

Stádo se dalo do pohybu. Vlci začali nadhánět. Trošku jsem litovala Etneyho. Šel totiž s Awnay a Castorem a jeho pohled nebyl bůh ví jak nadšený. Co se mezi nimi stalo? Co má za problém? Začala jsem se soustředit na tohle, než abych měla v hlavě lov. Začínala jsem mít v hlavě pořádný zmatek a čím dál tím více jsem se vciťovala do Etneyho.
Z toho všeho mě vyrušilo stádo. Pěkně dusalo. Podívala jsem se na Sionna. "Já ti oběť trošku zbrzdím! Běž po krku, zakousni se co nejsilněji jo?" Zamávala jsem mu ocáskem a dala se plíživě kupředu. Věděla jsem po kom jdu, takže to pro mě nebylo těžké. Bála jsem se ale o Sionna. Doufala jsem v pomoc Laury, která mi pomůže zbrzdit daného jedince.
Dostala jsem se dobrých deset metrů před Sionna. Stádo bylo podrážděné a nejspíše by běželo i přes mrtvoly. Tak jo, jde se na to.
Odrazila jsem se a vyskočila do výšky. Přistála jsem vyděšené muflonici na zádech. Začala sebou házet, ale i když se hnala kupředu, díky mé muší váze musela zpomalit. Byla jsem pro ní zátěž. "Sionne pojď!" Zavolala jsem na něho. Splýval mi v okolí, takže jsem ho přesně nedokázala identifikovat, kde se schovává. A nebo možná taky vzal tlapky na ramena. Abych z muflonice nespadla, zakousla jsem se jí do kohoutku. Tam, kde krk přecházel v záda. Pořád zpomalovala. Bylo to na dobré cestě! Sionne? Čím pomalejší byla, tím více se mě snažila setřást. Sklouzla jsem jí po zádech a zůstala stát na zemi. Držela jsem se pořádně kohoutku, ale i tak mi pomalu vykluzovala. Nebylo to místo, na kterém by se vlk udržel dlouho. Nebylo tolik měkké a nedalo se pořádně skousnout.
A přesně tohle byla chvíle pro Sionna. Jenže stará muflonice měla kuráž. Probrala se k životu a snažila se mě odkopnout. Musela jsem jí pustit, aby mě nekopla a pro změnu se zakousla a pověsila na zadní nohu. Doufám, že jí nenapadne taky kousat.

Kdo by to čekal, že černá vlčice, která vypadala, že nějaký ten rok už prožila je sestrou Sionna. Podívala jsem se na něho se zvedlým obočím a byla vážně překvapená. Nějak jsem to nečekala. Ale to nebylo pro tuto chvíli to nevhodnější řešit. Sionn byl poměrně hlučný. Snažila jsem se mu tlapkou ukázat, aby se trošičku ztišil, jelikož stádo nebylo zase tak daleko.
Černá vlčice se mi představila. Mohlo to působit arogantně a taky to tak na mě trošku působilo, i když to vůbec nemusela myslet špatně. A tak jsem na ní otočila hlavu a odpověděla po svém. "Já se ale neptala..." Udělala jsem krátkou odmlku a koukala na ní vážně. Nebo to byl vtip? "Awnay svoji roli znáš." Snažila jsem se o nějaký ten úsměv, abych nepůsobila tak protivně. Teď na to vážně nebyl čas. A do toho si přikráčel můj novopečený partner. Usmívala jsem se na něho už z dálky a pleskala ocasem ze strany na stranu. Podívala jsem se na Sionna. Byli v tomhle asi stejní. Prostě řvali oba dva. Castor mě začal napomínat, abych Etneyho ukáznila a měl pravdu. Věnovala jsem mu omluvný pohled. Nezlob seee.
"Ahoj brouku. Prosím tě... ztiž se!" Zasyčela jsem na něho. Ale ylo asi pozdě, jelikož se stádo dalo do velmi pomalého pohybu. Ale přeci jen do pohybu. Hodila jsem po něm otrávené očko. Ach jooo! Jediný, kdo měl taky nápady byl Castor, což bylo... super! Pomáhal mi opravdu hodně.
Tiše jsme se museli přemístit za stádem. Bohužel, už tak nějak o nás věděli a tak moment překvapení nebyl zrovna nejlepší. Ale co se dalo dělat. Castor navrhoval, koho bychom mohli ulovit. "Skvělá práce Castore!" Zašeptala jsem k němu. "Etney, půjdeš s Castorem a Awnay ano? Budeš jistit stádo z boku. Oni budou hlavní nadháněči a ty pak budeš pojistka, aby stádo neuteklo do levé strany. Laura bude napravo a bude mou pojistkou, kdyby se mi to nepovedlo. Sionne... ty budeš se mnou tady, na opačné straně než bude Castor s Awnay. Společně si zkusíme ulovit a usmrtit tu stařenu." Podívala jsem se po přítomných. Snad každý rozuměl a věděl co a jak. "Jo a kdo bude mít možnost skolit mládě, běžte do toho!" Podpořila jsem návrh Castora. Čekala jsem, až se skupina pěkně rozdělí tam kam má. Vlky jsem pohledem vyháněla, aby uháněli tam kam maj.
Koukala jsem už jen před sebe a hlídala, jestli se stádo poklidně dál pase. "Sionne. Útočíme na krk, na který se mu musíme zavěsit a dostat muflona na zem. Pokud se budeš bát, raději uskoč." Snažila jsem se ho ale spíše podpořit. Chtěla jsem, aby si to zkusil, jaké to je. Věděla jsem, že bude dobrý. Jen si to potřebuje vyzkoušet. Někdy to nebylo příjemné ani mě, když jsem věděla, že proti mě běž velké zvíře a já mám jen jednu šanci se chytit. A nebo být udusána.

// Etney komplikuje situaci xD každopádně pojďme na toooo! Vyrážíme!

Stála jsem u Laury a Castora. Oba dva vypadali, že se lovu chtějí zúčasnit. Kývla jsem hlavou. Fajn. Čekala jsem, jestli se ozve ještě někdo další. Ale vlci rovnou začali přicházet. Přišla ta tmavá vlčice, kterou jsem viděla v jeskyni. Netušila jsem o koho šlo, ale znala Lauru, takže tady nejspíše patřila. Jen jsme na sebe neměly to štěstí či smůlu narazit.
A to už mezi dalšími příchozími byl Sionn! "Čáu Sionne." Usmála jsem se na něho a zamávala ocáskem ze strany na stranu, jelikož jsem ho velmi ráda viděla. Bylo neuvěřitelné, jak moc vyrostl. Zubila jsem se na něho a spíše to vypadalo, že ho chci sežrat. Chodím s tvým bráchou! Ale tuhle novinku jsem mu teď přede všemi říkat nechtěla. Určitě by z toho byl paf!
Otázka Castora mě na okamžik zaskočila. Ale na druhou stranu měl vlastně pravdu. "Už to tak vypadá." Naklonila jsem se k němu, abych mu mohla zašeptat do ouška pár vět. "Nevím jak stará je ta černá, ale vypadá mladě. Ani nevím kdo to je." Špitla jsem a odtáhla se. "A Sionna tady velmi ráda vidím! Konečně se můžeme pustit do zlepšování loveckých dovedností." Křenila jsem se na něho jako blázen. Měla bych s tím přestat.
Rozhlédla jsem se po okolí. Castor už větřil stopu muflonů. Kývla jsem na něho hlavou a podívala se na ostatní. "Jdeme skupino!" Zavelela jsem radostně. Kdo by to by řekl, že já budu šéfkou smečkových lovů. Haa.
Vydala jsem se po stopě. Byla čerstvá a stádečko muselo být pěkně blízko! Takhle blízko se nikdy nezdržovali. Překvapilo mě to. Možná měli nedostatek vody, kdo ví. Švihla jsem ocasem a dopravila se několik set metrů od stáda. Bylo už na dohled a hlavně doslech. Hrozně funěli a vydávali pazvuky.
"Jak na tom kdo jste? Castora a tebe..." Čumáčkem jsem kývla na černou vlčici. "Vás dva bych poslala nadhánět." Nemají co zkazit kromě momentu překvapení. "Sionne tebe... bych si nejraději nechala u sebe. Ale jestli se necítíš být u finiše, tak klidně běž s Castorem. Pomůžeš jim hlídat, aby stádo neuteklo do jiného směru." Tak nějak jsem netušila, co by chtěl. Na druhou stranu jsem chtěla, aby si to zkusil jaké to je být u konce a zabití zvěře. To bylo pro něho možná lepší, než být někde na boku a jen koukat. Každopádně jsem ho nechtěla do ničeho tlačit.
"Lauro a ty... ty budeš taková moje záloha. Budeš někde mezi mnou a Castorem s tou černou... a v případě, že se stádo stočí, nebo se cokoliv stane, pomůžeš mi dokončit lov. Sama muflona asi nesložím, takže tak nějak počítám i s tebou, pokud Sionn nebude chtít být u mě." Vysvětlila jsem jí. Počítala jsem s ní jako se zálohou, která pomůže u finiše. Věřila jsem, že bude velmi dobrá i v tomhle.
"Můžeme jít na místa... a Castore, zkus vybrat nějaký kousek, který budeme lovit." Usmála jsem se na něho a nechala to na něm. Snad vybere dobře. Ono, i kdyby ne, tak to zkusíme znovu. Stádo si najdeme. Stejně se pořád zdržují tady.

// Táák všechny poprosím, jelikož je nás v lese více a někteří nejsou na lovu... tak abychom se my našli mezi příspěvky, uvádějte do předmětu LOV. viz můj post

- Dále nechávám všem jeden den na post. Jinak prostě přeskakujte. Awnay psala, že ta na posty bude mít čas až večer, tak na tu kdyžtak berte trošku ohled kdyby nebylo přesně do 24 hodin :) Jinak když víte, že jste na řadě a nestihnete, napište, aby vás vlci přeskočili a buď napíšete než se otočí kolo, nebo až pak další.

Rozhodovala jsem se za kým vlastně jít. Etney určitě zase někde lítal. Věděla jsem, že Castor se pohybuje někde tady v lese a tak jsem se rozhodla, že nakonec půjdu za ním a o lovu řeknu jemu. Byl už s námi na lovu a vždy pomohl. Tak jo Castora splaším a pak se uvidí. Dohodnu se i s ním. Neměla jsem se s kým poradit ohledně lovu a tak to nejspíše pro tentokrát padne na něho.
Dala jsem se do pohybu a hledala našeho švarného a vždy hodného Castora. Mlaskla jsem si a švihla ocasem. Po cestě jsem rovněž hlasitě zavyla, abych oznámila i ostatním, že se bude pořádat lov.
Během toho jsem natrefila na Castora a Lauru. "Čaute." Pozdravila jsem je oba dva a ohlížela se, jestli není někde poblíž Etney. S úšklebkem jsem pohled vrátila zpět na vlky. "Domlouvala jsem se s alfou na lov. A budu potřebovat nějaké pomocné tlapky tak... kdo z vás se hlásí dobrovolně?" Podívala jsem se automaticky na Castora. Ani jsem vlastně netušila, jestli s námi někdy Laura byla. A třeba že byla, ale já to nějak vytěsnila z hlavy.

// Svolávám tedy zájemce o lov :)

Debata byla krátká. Myslela jsem, že se alfy více zapojí, ale spíše tuhle starost přehodili na mě. Vědět to, tak tady za vámi nejdu a splaším vlky rovnou. Možná jsem předtím Arcanuse pochopila špatně.
Ani jsem si nevšimla, že u Elisy jsou malé kuličky. Zamrkala jsem. Vypadaly stejně jako Elisa. Neměla jsem teď na ně úplně čas. "Tak my zkusíme lov ve smečkovém lese." Dodala jsem zamyšleně a vlastně se rovnou mohla vydat zpátky k Etneyovi.
A právě ve chvíli, kdy jsem se zvedla, se tady objevila Laura. Podívala jsem se na ní krátce. "Čáu, zrovna jdu obejít vlky. Chceme na lov, tak kdybys chtěla můžeš se přidat. Ještě pak dám vědět... zavyju pro svolání." V rychlosti jsem vlčici řekla a dál se s nikým nevybavovala. Sebrala jsem se a šla hledat někoho, kdo by šel společně se mnou a možná Etneyem na lov. Potřebovala bych i jeho tlapku a spíše bych byla ráda, kdyby se přidal i on. Arcanus zmiňoval i Sionna. Nebyla jsem si jistá, kde lítá. Ale naše lekce lovu byly jaksi zapomenuty. Tady měl další možnost.
Byla jsem na cestě k Etneyovi, ale nedošla jsem až k němu. Po cestě jsem přemýšlela, kdo ze smečky by byl vlastně vhodný pro lov. Stačilo pár vlků, ale těch správných. A nebo více vlků, kteří v tom nebyli až tak zdatní. A ještě doufejme, že stádo bude početné a nějakým způsobem oslabené. V hlavě mi zněla jména, které navrhovala Elisa. Gee je slabší na zadní tlapky. Elisa podle mě o tom zranění ani neví. Castor je fajn, ale nevím jestli se na lov úplně hodí. A Calum už né jednou při lovu pomáhal. I Castor. A všichni to zvládli velmi dobře.

Zaznamenala jsem, že se do lesa vrátil Arcanus. Musím s ním probrat ten lov. Ohlédla jsem se za sebe. Ale nechtělo se mi odcházet od Etneyho. Tak počkám ještě chvíli. Ale říct jsem mu to musela. "Cukrouši, budu muset za tvým otcem. Ještě jsem s ním pořád neprobrala ten lov." Hlesla jsem a očekávala, že mi bude v patách. "Ale klidně si odpočiň. Já to vyřídím a vrátím se." Olízla jsem ho po čumáčku a krátce se na něho podívala. Ne nezdálo se mi to, byl skutečný. Ještě jsem párkrát zamrkala. Jo, pořád byl tady.
Zamávala jsem mu ocáskem na rozloučenou a šla po stopě alfy. I Elisa už byla v lese. Její pach se nesl lesem velmi intenzivně. Alfy ode mě nebyly daleko a tak jsem se k ním dostala poměrně rychle. Zaslechla jsem své jméno, které zasyčela Elisa. Ale co víc se o mě bavili, to jsem nezaznamenala.
"Nazdárek alfy." Pozdravila jsem se a byla celá uvolněná. Taková, jakou mě ještě asi vidět nemohli. Bylo mi teď všechno šumák, já měla svého Etneyho a zbytek... se nějak vyklube.
Odkašlala jsem si a krátce se podívala z alfy na alfu. "Arcanusi, chtěl jsi se mnou probrat lov... tak jsem se dostavila, abychom konečně uzavřeli." A dohodli se, kdy půjdeme, koho všechno vezmeme a co půjdeme lovit. Koutkem oka jsem pozorovala Elisu. Vážně je to jeho matka? Nemůže to být jeho matka. Je tak chladná a ošklivá na vlky... a on je tak božský! Zamrkala jsem víčky a upřela pohled na Arcanuse v očekávání, že se ujme řeči.

Píchla jsem do něho pohledem. Jaká rozplácnutá žába! Jsem se mohla přetrhnout, abych tě zastihla a ty si tu klidně sedíš! Zatím co já se můžu pominout. Olízla jsem si čumáček a pak se na něho usmála. Byly to myšlenky, které jsem si chtěla nechat sama pro sebe. Aby si jako nemyslel, že jsem z něho úplně paff. Aby si myslel, že ho mám na háku a že se musí snažit on.
Kývla jsem hlavou. Jako vážně! Jako vážně jsem si našla po sto letech chlapa! Jako vážně chceš se mnou trávit čas? Jako vážně! Jako vážněěě! Kývala jsem dychtivě hlavou.
Avšak otráveně jsem se na něho podívala. "Nejsem malá Lucy! Každý si mě bude pamatovat jako dobyvatelku velkou Lucy!" Sykla jsem k němu. Oproti němu a oproti snad každému vlkovi jsem byla vážně záprdek. Nemohla jsem se rovnat vlčicím ani výškově ani mohutností postavy. Taková Elisa... tedy jeho máma. Ta měla bombovní figuju. Vysoká a poměrně mohutná i na vlčici. Já byla ve všech směrech asi poloviční. Ale! To neznamenalo, že by mi měl říkat malá Lucy!
Mlaskla jsem. A švihla u toho ocáskem. Ale vyžehlil si to. Řečma o tom, jak se o mě bude starat. Začala jsem se usmívat. "Tak fajn, to se mi bude líbit. A až budu potřebovat půjdeš se mnou ke Smrti." Řekla jsem s úsměvem ale... vnitřně jsem to vlastně cítila tak, že kdyby se Smrt fakt naštvala, šťouchla bych jeho Smrti do chřtánu a pak utíkala. Vlastně by mě zachránil.
Jeho slova byla jako med. Velmi mě těšilo to jak se ke mě choval a jak hezky mluvil. Postavila jsem se a otřela se mu o krk. "Mě ses taky hned líbil..." Vlastně tomu tak úplně nebylo. Vzhledově ano. Ale když řekl prvních pár slov, myslela jsem si, že je to nějaký nevycválaný blbounek. "Jsem ráda, že jsem tě poznala. Spolu ovládneme vše..." Přimhouřila jsem oči a koukala na něho.

// Úkryt

Během mé cesty z úkrytu jsem se zastavila ještě v jedné místnosti. A nejspíše Etney, který určitě jisto jistě pospíchal za mnou. Jenže já tam doslova usnula opřená o zeď. A když jsem si uvědomila co se to stalo, běžela jsem rychle ven z úkrytu. Pach Etneyho byl čerstvý. Musel zrovna proběhnout. Etney?
Konečně jsem se dostala ven z úkrytu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zaměřila jsem ho pohledem! Nebo ne? Byl to tmavý kožich co utíkal pryč. "Etney počkej!" Volala jsem na něho Ale zmizel mi z dohledu. A i když jsem se snažila rozběhnout, nějak se mi zamotaly tlapky a já flákla sebou o zem.
Když jsem otevřela oči, stál ke mě zády Etney. Jak jsi to udělal? Vždyť ještě před chvílí běžel v poměrné dáli. Zavrtěla jsem hlavou. Nejspíše jsem ještě spala. "Ahoj, tak konečně na chvíli sami?" Zeptala jsem se a rozhlédla se kolem nás. Jo byli jsme sami. Postavila jsem se na tlapky a celá nervózní se klepala. Snažila jsem se uklidnit. Tohle všechno bylo nové a takové... plné různých pocitů. "No víš jak ses mě ptal, jestli nechci být tvá ta.. to... no... partnerka." Vykoktala jsem ze sebe. Avšak slovo partnerka jsem řekla dosti pyšně. "Chci, chci a chci!" Poskakovala jsem na místě a pak mu nadšením skočila kolem krku! Tiskla jsem ho k sobě vší sílou. Tedy pro něho silou mouchy. Pak jsem ho pustila a udělala krůček vzad. "Páni! Chápeš to co se teď stalo? Budeme teda jsme partneři! Konečně někoho mám kdo se ke mě hodí!" A není to žádný srábotka! Tohle je pořádný vlk! Vždycky bude stát za mnou. Určitě... vždycky! Já mám partnera! Celá jsem se chvěla a pak mu vlepila rychlou pusu v podobě oblíznutí čumáčku. Moji oči celé zářily. Měly v sobě neskutečnou jiskru. A to jen díky němu! Věřila jsem, že právě díky němu budou mé zítřky lepší a lepší. Vnitřně jsem měla pocit, že shořím.