Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lothiel se krásně osvěžil. Parno snášel poměrně dobře, přeci jen pocházel z jižních zemí. Byť by se o létě nedalo prohlásit, že ho měl rád, nenáviděl ho méně než zimu. A to už bylo co říct.
Znovu sklonil hlavu, aby si dal pár chutných doušků. Při tom uvažoval, jestli jít ještě dál, nebo se na to měl vykašlat... Nechtělo se mu smáčet úplně, na to se necítil. Ještě by musel provádět tu neslavnou činnost jménem plavání. Na druhou stranu nesměl usnout na vavřínech, pohyb byl potřebný. Vlčice přeci neletí na zvadlé saláty.
Pozvedl hlavu a zastříhal levým uchem. Po bradě mu utíkaly kapky vody. V nose ho dráždil pach cizí osoby. A nemusel čekat dlouho, než ji konečně zahlédl. K jeho smůle se jednalo a jakéhosi zmalovaného samce. A jako naschvál, při příležosti krásného nového seznámení, se pomalu ale jistě začínala probouzet jeho doposud nepoznaná magie.
Nadechl se a pozorně si neznámého prohlédl. "Nazdar," prohodil jakoby jen tak mimochodem, načež se opět sklonil a do třetice všeho dobrého uhasil svou žízeň.
"To do tebe uhodil blesk, že seš z jediný půlky tak vybělenej?" mírně naklonil hlavu; z vody nevylézal.

V. Galtavar <<<

Toulky jsou lepší než smečka. Že já jsem se vůbec mezi ty vlky cpal. A do močálů, vnitřně si nadával. Asi měl tehdy slabou chvilku, nebo prostě jen podvědomě toužil přežít zimu v jakémsi blahobytu. Což se, přiznejme si, splnilo a on nikde nehladověl, neumrzl, nechcípl v osamění a výčitkách.
Uchechtl se. Co bych si měl vyčítat? Tu malou nehodičku s mou rodnou smečkou? To těžko, namlouval si. Já nedělám chyby. Život je jen jeden, měl bych si ho řádně užít, přemítal. Tímto pravidlem se řídil velmi často. Až se vrátím, hodím řeč se Skylieth. Snad to pochopí. A kdyby ne, zkusím zdrhnout. Alespoň by konečně zažil nějaký ten adrenalin.
Přicupital k Velkému vlčímu jezeru a první, co udělal, bylo to, že si namočil tlapičky asi tak po zápěstí. Pořádně je vyčvachtal, aby mu nesmrděly. A uvědomil si, že ta voda byla vlastně dost příjemná. Pomalu si oblízl hubu, sklonil hlavu a napil se. Vzápětí udělal pár kroků do hloubky, až se mu břicho skoro dotýkalo hladiny.

Mahar (přes V. hvozd) <<<

Vlk si cosi mrmlal pod fousy. Snad by jeden při pořádném nastražení uší zaslechl úryvky nadávek o smradu či zatuchlosti. To je mi teda skvělá situace, bručel si i vnitřně. Co mě to vůbec napadlo, lézt do močálů? Netušil. Možná to byla krize středního věku. nejsem smečkovej vlk. A Launee nevypadá, že by o mě furt jevila zájem. Pche, měl bych se na to už konečně vykašlat. Toulky čekají. A vlčice taky. Cheche, mě je pro smečku škoda. Fakt že jo.
Ploužil se plání a mžoural. Nastalý podvečer působil docela pěkně. Skoro až romanticky. Kde jsou všechny ty přítulné vlčí kožíšky? Ach, Lothiel se již velmi dlouhou dobu neoddal krásám flirtování. Bavilo ho to, měl to v podstatě jako hobby. Jenže ve smečce moc volných a hlavně svolných vlčic nebylo. Měl bych zase vykročit na cestu. Zimu jsem přežil, teď je na čase se opět bavit!

>>>VVJ

Lothiel se křenil a úpěl, jako by ho někdo týral. Ohavnost grimasy se úměrně rovnala tomu hnusu, v němž šmátral svou překrásnou tlapou. "To je teda humuuuus," syčel a mlaskal. Kdyby měl ocas jako chřestýš, chřestil by jím tak moc, že by to slyšeli i ti kašpaři na poušti.
Jeho utrpení za to však stálo. Nemohl tam ty krásné šutříky ležet jen tak. To by se přeci Lothielovi vůbec nepodobalo. Prováděl pohyby jako kočka, která si líně hraje s pírkem - postupně všechny ty třpytivky vyšmátral a odšoural mimo "toxickou zónu želatiny". Puchlo to jako něco, co spolu zplodila ryba s ropuchou, přičemž to něco velmi dávno chcíplo a už nějakou dobu to hnilo napůl na vodě a napůl na souši. "Nechuťárna," čertil se, ale samo sebou v duchu mlsně slintal nad vším tím bohatstvím.
Byl by tam rybařil ještě dlouhou dobu, ale jednak nechtěl vzbudit příliš velkou pozornost ostatních členů, měl by jim tam přeci jen něco nechat, a druhak už nehodlal snášet ten puch. Jenže kde se vykoupat tak, aby smyl všechen ten odér močálů?
Zamručel si. Bohatství si pečlivě schoval, aby ho později mohl k něčemu využit. Tušil, že by se to mohlo líbit Smrti, jenže se mu nezamlouvala představa vzdávání se tak krásných věciček.
Zafuněl a dlouze zavyl, aby dal zdejším vlkům vědět, že opouští území. Zase.

>>> V. Galtavar (přes Východní hvozd)

Východní hvozd <<<

Unavený vlk se pomalu přesouval na území močálů. Smečkovym lov mu dal zabrat, dlouho si nezalovil ve velké skupince. Bylo to docela jiné než obyč hon na králíka... A hlavně ta odměna! Chmmmm, jak si zrzoun na té pochutině pošmákl. Sakra práce, to je lahoda. Škoda, že to nemůžu ulovit sám. Nacpal bych se tím až k prasknutí, znalecky se uchechtl a oblízl si krvavou hubu. Ještě notnou chvíli ožužlával žebra, která posloužila jako účinný zabíječ času i nudy.
Pak se zvedl, s citem si vyčistil přední tlapy i kousek hrudi. Musím být krááásný, neodolatelný, pochleboval si. Zrovna dlouze zafuněl a začal přemýšlet nad tím, co podnikne teď. Mezi jeho největší favority patřil šlofík, siesta, relax nebo tvrdý spánek. Než se však rozhodl, zaslechl podivné zvuky. Zastříhal ušima. Měl to jít prozkoumat?
"Ech, co naplat," mávl tlapou a jal se pronásledovat pazvuky. K jeho údivu se dopídil pachatele. Bylo to něco nechutného, velkého a slizkého! Páchlo to snad ještě hůř než samotné močály. A to už bylo co říct!
"Ty seš teda pěkně nechutnej," neodpustil si poznámku. Už se málem otočil a znechuceně odešel, ale periferním viděním zahlédl něco pěkně třpytivého. Drahokamy?! Byly to ony. Avšak existoval tu jeden malý háček. Skrývaly se pod nemalou vrstvou slizu. "Aaaargh, čert to vem!" zaúpěl a začal šmátrat tlapou pěkně do hloubky.

Lothiel byl jako střela. Smečkový lov nezažil už tak dlouho! Kdo by to byl řekl, že to jistým způsobem Lothielovi i chybělo. Tedy minimálně to chutné masíčko a... Ne, nic víc. Dobrý pocit nepotřeboval, stačil mu plný žaludek.
Asta až překvapila, tedy pustila se do útoku s velkou vervou. Netrvalo dlouho a i sám zrzoun přispěchal na pomoc. Monumentálně se zakousl do zvířete a cukal. To byla sranda! A ta krev, jen se řinula z krkavice. Chm, voněla i chutnala lahodně.
"Dobrá práce, Asto! Ale nebolí to?" naklonil hlavu a čumákem ukázal na místo, kam vlčici kamzik nakopl. Asta však všechny ujistila, že to nebylo nic vážného, a tak se všichni vydali i s úlovky zpět do Močálů.

>>> Mahar

"Dobře, dobře," pousmál se a šťouchl nosem do její líce. Jen tak. Bez studu či zdráhání se. Byl si jistý, že takové gesto vlčici určitě nevadí. Maximálně ji to mohlo jen zaskočit. Což by ale též nebylo na škodu, Lothiel přeci jen miloval pocit, že je neodolatelný. "Tak nech klidně nahánění na mně, finální skolení si můžeš užít," galantně se na Astu usmál a lišácky na ni mrkl. Byl prostě úžasný. Jevil se jako ten správný samec, jehož schopnosti by měly vyhovovat všem samicím. Tedy do té doby, dokud ho nepoznají intimněji. Řekněme, že Lothiel by sám sebe - mírně řečeno - nenazval rodinným a stálým typem. Ba naopak.
Zhoupl ocasem, pokývl na Astu a připravil se. Čekal, až se jejich plán dá do chodu. Respektive až vypukne ta zábavnější část. Musím pěkně zaválet, žejo. Ostuda nepřipadá v úvahu, jsem přece dost šikovnej a schopnej. Oslním všechny vlčice. I tu věčně nabubřelou Lyl. Hehe, ta bude koukat.
Děsivě se zazubil, když jeho oči spatřily to, na co celou dobu čekaly. Kamzíci v běhu. Skylieth zjevně své slovo dodržela a žádné anomálie se nepřihodily. Zrzoun vystartoval a ihned se správně zorientoval v terénu. Tak nějak se ujal toho nejbližšího chudáka, který se mu nabídl. Udělal ukázkový obchvat a začal dorážet na slabiny huňatému obědu. Snažil se ho co nejvíce zpomalit a dát tak příležitost Astě, která se nakonec měla zhostit pořádného kousance do hrdla.
Lothiel zacvakal zuby a zachrčel. "Půjdeš k zemi," vrčivě se uchechtl, načež štípl kamzíka do plece. V tu chvíli se přihnala Asta a zrzoun nechal velké finále na ní. Přeci jen už mu pomalu ale jistě docházely síly a souběžně už se mu sbíhaly sliny, protože takhle dobré masíčko neměl už sakra dlouho!

<<< Mahar

Lothiel si s lovem nedělal těžkou hlavu. Vůbec se nebál, že by se něco mohlo pokazit. Nebo - ještě lépe - že by on mohl cokoliv pokazit. Dělal to už hodně krát. Tedy je pravda, že už je to pár let zpátky... Ale takové věci se přeci nezapomínají. Zrzoun věděl, že by se měl pěkně blejsknout. Hlavně kvůli všem přítomným dámám, žejo.
Následoval Skylieth a sem tam provokativně hodil očkem po nabručené Lylwelin. Krom toho se k nim přidala i Launee s tím jejím ryšavým pakem a ve finále se objevila i Asta. Všechny hezky přátelsky pozdravil. Následně přemýšlel, co vlastně budou lovit. Močály nevypadaly jak úrodná půda vhodná pro vysokou spárkatou zvěř.
Aha, kamzíci! Já to věděl, uchechtl se. Konečně dorazili na místo, kde se černobílá vlčice uráčila všem sdělit svůj plán. Lothiel jen párkrát mlčky přikývl. Tušil, jak to myslela. A krom toho mu nedělalo sebemenší problém improvizovat.
"Tak jsme v týmu," tajemně se pousmál na Astu. "Máš chuť se ujmout velení a skočit po kamzíkovi?" zvědavě přivřel víčka. Měl rád vlčice sebejisté, které se dokázaly zhostit jakéhokoliv úkolu. Rawr! "Nebo to necháš na mně?" dodal vzápětí, aby Asta neměla pocit, že ji do něčeho tlačil. On totiž měl rád i něžné jemné vlčice, které potřebovaly po svém boku samce-ochránce, jenž dokáže vlčici ve všech ohledech uspokojit!

Bavilo ho pozorovat její ksichtění se. Moc dobře věděl, že jeho potutelným pokukováním po jejím těle - ať už to vypadalo sebevíc nevinně (a fakt že jo, Loth je přeci mistr přetvářek) - Lylwelin neměla ráda. Dávala mu to jasně najevo, on si z toho však těžkou halvu opravdu nedělal. Věřil, že dřív nebo později tato roztomilá průserářka padne za vlast. Určitě!
Nadechl se a pro změnu zabloudil očky i ke Skylieth a Sigymu. Už by neraději měl ten jejich slavný lov za sebou. Břicho se mu zdálo jaksi podezřele prázdné. Sem tam už pomalinku začínalo úpět.
Aha! Vyskočil na nohy a zhoupl ocasem. "No konečně," vzdychl a oblízl si čenich, načež se vyzývavě usmál na Lyl."Jdeme si dát něco na zub," ušklíbl se od ucha k uchu, pozvedl oháňku a spokojeně vykročil za černobílou vlčicí.

>>> Východní hvozd

Lothiel se zájmem sledoval ten šrumec okolo něho. Mlčel, což bylo - jak jistě víte - pro jeho osobu poměrně dost atypické. Nyní však jaksi postrádal potřebu cokoliv dodávat. Zamyslel se nad lovem, jenž zmínila Skylieth. Stoprocentně se ho chtěl zúčastnit. Za prvé by si mohl šplhnout u ostatních členů, za druhé se mu líbil příslib pěkného kusu mňamózního masa!
Jeho oči častokrát sklouzávaly hlavně k Lylwelin. Ta vlčice totiž vypadala velmi vzpurně, jako zarputilá netykavka. Jenže Loth přesně tohle chování viděl jako menší výzvu. No co! Vlčic bylo poslední dobou jako šafránu. Kor tady, u Močálů. A tak začínal pomalu plánovat svou taktiku. Přemítal hlavně nad tím, jak to udělat, aby se to (pokud možno) nedoneslo k Launee...
Odfrkl si a pohodil ocasem. Jakoby letmo a nevinně se pousmál na béžovou vlčici. Pojďme si hrát!

Zlaté 1x pro Launee
Stříbrné 1x Mojoovi
Oranžové 1x Astě
Modré 2x Lylwelin
Zelené 3x Sigymu
Žluté 2x Skylieth
Žluté 2x Lauře

Lothiel zafuněl. Možná vážně smrděl. Možná to jen necítil, protože si na odér močálů zvykl. Herdekfilek, to by vážně mohl být TEN důvod. Zašklebil se, jako by slupl půlku citrónu. Hmch, co s tím? Já přece potřebuju přítomnost vlčic... Krásných, mladých, přitažlivých, povolných... Oblízl se a nasadil svůj typický lišácký výraz. Zkusím to na Astě. Ta už si možná zvykla na zdejší vůni. Mohl bych se jí líbit. Ne, já se jí budu líbit určitě!
Zastříhal ušima. Vytí! "Ha! Že už by konečně byl v plánu ten náš slavný lov?" Zvedl se a beze spěchu se vydal směrem, odkud slyšel vytí alfy. Možná by tam byl býval došel jako první. Nedošel. Zastavila ho neznámá vůně. Cizinci! Doběhnu k ním... Sice jsou to povinnosti navíc, ale mohl bych si šplhnout u Skylieth. A možná i u Launee, usmál se od ucha k uchu a lehce změnil směr. Vzápětí se ozvalo vytí. Aha, to budou nějací slušňáci, napadlo ho. Možná mají zájem o přidání se k nám. V odpověď též dlouze, hlasitě zavyl.Dal tím najevo, že se toho zhostí.
Doběhl k narušitelům. Zastavil v uctivé vzdálenosti a kriticky, leč decentně si je prohlédl. Vlk a vlčice. Pár? Nenápadně pohledem zarejdil na samici. Chm, vypadá jako pěkná průserářka, zlověstně se vnitřně zachechtal. Tohle by mohlo být ještě dost zajímavý.
"Zdravím vás. Jste na území smečky. Smím znát důvod?" lehce se pousmál na oba, zvlášť vřelý pohled nasměřoval na vlčici.

Pěkně prosím o
3 hvězdičky do vlastností - 2 do rychlosti, 1 do taktiky
odebrání celé magie - iluze
odebrání celé magie - už žádnou jinou nemám :( :D
65 křišťálů
125 oblázků
50 květin
1 z výběrových magií s 5 hvězdičkami - neviditelnost
2 hvězdičky do magie - neviditelnost

+ (pro mou děravou hlavu :D) bonus do magie, spešl od Cernuna, spešl magie, pozadí k obrázku

+ prodávám 2 hvězdy z obratnosti a připisuji si 1 bonusový lístek za psaní příspěvků.

3 losy doplňuji ke stávajícím v kole odvážných -> 20 lístků v kole odvážných

//L bonusový lístek 5/5

Třešňový háj <<<

Lothiel se mlsně oblizoval. Tlama se pyšnila krásnou rudou rtěnkou, která navíc skvěle chutnala. Konečně dorazil zpět do Maharských močálů. Začenichal a analyzoval pachy. "Šmankote, tady je pusto," zkonstatoval si sám pro sebe. Znovu zavětřil a poté hlasitě zavyl, aby kdyžtak dal vědět všem přeživším, jenž pobývali na území smečky, že se vrátil zpět. On mě snad ani nikdo nepostrádal, napadlo ho a on se najednou cítil strašně ublíženě. Kde je asi Launee? Samotného ho překvapilo, jak bezděčně tato myšlenka přišla. Byla vtíravá, neodbytná, lepkavá jak smůla. Ale ne, já jsem přeci nedostupný. Ona určitě přijde sama. Určitě. Mezi námi přeci přeskočila nějaká jiskra, ne? Jo, muselo se jí to líbit. Měla v hlavě zmatek... Což mi hraje do karet, zlověstně se uchechtl. Nicméně trochu ho trápilo, jak se na její osobu upínal. Určitě je to způsobené nedostatkem povolných vlčic okolo, vysvětloval si. Ach, kde jsou všechny ty tajuplné krásky z dalekých končin, které si rády užijí flirt? Nebo ještě lépe nevinné samičky koukající na svět růžově? Kde jsou mé oběti, které bych mohl totálně omámit svým úžasným šarmem?!
Posadil se a povzdechl si. Jsem přece furt krásnej. A sexy. Nebo ne? Sklonil hlavu a prohlédl si své břicho, stehna. Nejsem tlustej. Vždyť je na mně toho tuku tak akorát. A můj hlas stále zní medově, sem tam příjemně chraplavě - vlčice z toho určitě až mrazí, jak je podmanivý... AHA! Není to tím smradem?! Nenechávají na mé úžasné osobě tyto končiny řádnou pachovou značku?