Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Leden 5/10 - Juniper

Naprosto jsem chápal Juniper pocity ohledně Ageronu. Ten les zněl zajímavě a dle toho, jaká byla Juniper vlčice, tam museli být hodní vlci, co to mají v hlavě srovnané. Kdyby se cokoliv pokazilo... Nechtěl jsem nad tím přemýšlet, přišlo mi to až zlé. Teď jsem měl v Javoru ještě na krku vlčata. No spíš vlče. Sice jich paní Alfa měla mít víc, ale žádné jiné jsem neviděl ani nepotkal.
"Chápu, taky bych se měl víc zapojit. Byl jsem na lovu, usušil jsem maso v úkrytu, ale stejně... nejsem si jistý, zda to je dost. Ale paní Alfa, teda! Nelly! Je hodná," opravil jsem se a usmál se nad přeřekem. Byl jsem až moc zvyklý jí tak říkat.
"Vidíš, to jsme prakticky sousedé! Kdybys měla nějaký problém, tak se určitě stav. Na jaře Javorový les asi nepřehlédneš, ty listy jsou rozeznatelné i z dálky," řekl jsem s úsměvem.
Moje běhání po světě ji očividně pobavilo a ještě aby ne. Kdyby se to stalo komukoliv jinému, asi bych se mu taky smál. "No a teď navíc jak je všude sněhu. Nedá se nic, jaro je za rohem," poznamenal jsem a zahrabal packou ve sněhu. Nechal jsem vyrůst malou rozkvetlou kytku skrz sníh. "Ooo! To jsem nečekal, že se mi povede! Ale asi jakmile ji pustím mou magií, tak hned zmrzne."
"Jinak ano, v Javoru se mi moc líbí, ale asi nás tam moc není. Nevím. Je to spíš menší smečka, ale to mi asi zatím vyhovuje," vysvětlil jsem a uvažoval nad tím, co pro mě znamenalo být spokojený.

Leden 4/10 - Juniper

Naslouchal jsem Juniper myšlenkám a sám jsem měl problém uvěřit, jak dlouho už se pohybuji po okolí. Bylo to určitě přes půl roku, ale moc jsem si to nedokázal představit. Přišel jsem na Gallieru na začátku léta a teď byla půlka zimy. Asi to sedělo, ale počty mi nikdy moc nešly. V těch vynikaly spíše sestry a smály se mi, když jsem něco spočítal špatně.
„Já potkal jen tady u jezera asi čtyři vlky už? Jinak se teď snažím spíš být nápomocen ve smečce. Dlouho jsem bloudil. Na podzim přišla mlha a já nemohl najít cestu zpátky do lesa,“ vysvětlil jsem a uchechtl se. Nebylo to teda moc vtipné, ale musel jsem to nadlehčit.
„Severozápad? Počkat, možná jsem tam kousek byl! Při mém hledání Javorového lesa jsem vylezl tak do poloviny takových vysokých hor, uprostřed nich je malé jezírko! A vím, že jsem přes ty hory obcházel nějaké území, které bylo až moc cítit vlky. Možná to byl právě Ageron!“ uvažoval jsem nahlas a v hlavě si snažil představit, kudy jsem to vlastně šel. Juniper poté zmínila ještě vodopád, co by měl být blízko Ageronu. To bylo zvláštní, měl pocit, že u toho samého vodopádu byl…
„Počkej… vodopád… blízko Ageronu? Tam jsem asi byl! A jestli je Ageron kousek od Javorového lesa… já hlupák! Musel jsem být v jednu chvilku kousek od smečkového lesa, ale stejně jsem běžel úplně na druhou stranu!“ tentokrát jsem se opravdu zvládl jen smát. Být tu kdokoliv z mé rodiny, tak mě už profackuje. Obzvlášť jedna nejmenovaná sestřička. Začervenal jsem se studem, ale nedokázal jsem e přestat smát.
„Takže v Ageronu je ti teď dobře? To jsem rád! Měly bychom být všichni v životě spokojení!“

>> Kaštanový les

Konečně jsem byl zpátky doma. Javorový les už nevoněl listím a už vůbec ne podzimem. Byla polovina zimy, všude byl sníh a nejspíš jediný přístřešek byl v úkrytu, kde jsme nechali tehdy srnku. Srnčí sušené maso... hm... zamyslel jsem se. Na jazyku se mi sbíhaly sliny, jako bych právě ucítil tu nejšťavnatější flákotu.
Zavětřil jsem, jestli v okolí není nějaký pach a opravdu byl! Cítil jsem paní Alfu, musela být pouze kousek ode mě. Nebyla však sama. Že by Zurri? Ne, ta má jiný pach. Tenhle je takový zvláštní, že by vlče? přemýšlel jsem a nechal tlapky, ať mě odnesou přímo za jejich zdrojem.
Z dálky jsem viděl Nelly, jak značkuje hranice a nejspíš učí svého prcka, jak se taková práce dělá. Musel jsem se pousmát, připomnělo mi to mě a mého otce, jak jsme společně značkovali hranice lesa. Zahřálo mě to u srdíčka a při pohledu na mámu a vlče jsem si vzpomněl na jednu šedou vlčici. Začervenal jsem se a oklepal ze sebe tu myšlenku. Teď ne! Teď jsem byl doma a byl čas se věnovat smečce.
"Ahoj! Nelly já se tak bál, že jsi se ztratila v té mlze stejně jako já. Mám pocit, že jsem byl snad úplně všude po Gallieře, než jsem znovu našel Javorový les," zavtipkoval jsem a usmál se. Byl jsem rád, že byla v pořádku. Pak jsem stočil pohled k vlčeti. Teda spíš už připomínal mladého vlka. Rýsovali se mu svaly a už měl skoro celý chrup dospělého vlka.
"Já jsem Linzire, těší mě. Na podzim jsem se přidal do Javorové smečky. Původně jsem měl pomáhat Zurri najít nějaké vlče, ale to budeš asi ty, co?" usmál jsem se na vlka. Musel jsem pro něj být naprostý cizinec, a tak jsem si raději držel odstup a snažil se vypadat přátelsky. Nechtěl jsem vyděsit vlčata paní Alfy.
"Možná bychom měli jít do úkrytu... I když sněhová bouře už prakticky ustala. Ale měli byste se najíst, ať zvládnete udržet tělesnou teplotu," řekl jim a pokynul hlavou směrem k úkrytu.

Leden 3/10 - Juniper

Při představě toho, že vlci v okolí by v klidu zaplnili hladinu jezera, jsem se otřásl. To bylo neskutečné číslo. Nechtělo se mi věřit, že nás tu je opravdu tolik, vždyť jsem potkal sotva pár vlků! Galliera byla opravdu obrovská, asi dávalo smysl, že v každém koutu se může skrývat smečka, tulácký vlk, nebo dokonce i nějaký ten bůh.
"Představa je to opravdu zvláštní. Tys tu potkala už tolik vlků? Já jen pár, všichni byli přátelští," řekl jsem s vrtěním ocasu. Měl jsem rád přátelské vlky, vtípky a příjemné chvíle.
Pak Juniper zmínila jména smeček, o který jsem asi někdy slyšel od jiného vlka. "Asgaarská... upřímně nevím, jestli jsem o ní někdy slyšel. O Ageronu určitě ne. Kde je ta smečka?" zeptal jsem se a snažil si v hlavě představit pomyslnou mapku všech divů a zajímavých koutů, co jsem při prozkoumávání nalezl.
"Javorová smečka je hrozně snadná najít v jakémkoliv jiném období, než v zimě. Naposledy jsem ji hledal snad čtyři dny! Bylo to peklo. Ale nachází se na západě, kousek je taková pláž, kde je strašně moc lachtanů," popisoval jsem okolní místa a doufal, že jí to alespoň trochu přiblížím.
"I když ta je spíš níž. Blíž je taková napůl písčitá a travnatá pláň. Skoro nic tam neroste, jen čas od času je tam krab," opravil jsem se nakonec. Sám jsem v tom měl zmatek.

// teleport od řeky Kierb

Všude kolem mě bylo světlo a zároveň tma. Nic nemělo tvar ani barvu. Snažil jsem se nadechnout, ale nešlo to. Byl jsem v mezičase a meziprostoru, kde nebylo nic, ale zároveň všechno. Cítil jsem, jak se měním na prach a znovu zhmotňuji. Kdyby se mě na cokoliv z toho zpětně někdo zeptal, nezvládl bych mu to popsat. Nezvládl bych si na celou tu věc ani vzpomenout.
Najednou jsem stál uprostřed lesa, který mi byl zvláštním způsobem povědomí. Někdy v minulosti jsem tudy musel projít, chvilku se tu zdržet, něco tu prožít. Něco v mé hlavě mi našeptávalo, ať se pořádně rozhlédnu.
Měl jsem štěstí, les alespoň trochu zvládl uklidnit vítr bouře. Sníh mě přestal štípat v očích a nehrozilo, že by mi násilím poryv větru vyškubal kožich. To kdyby se stalo, tak osobně vyhlásím počasí válku! Můj kožich... MŮJ KOŽÍŠEK! Vztekal jsem se v duchu a při tom si olizoval pomyslné rány a narovnával kožich tak, aby se na mě zase dalo alespoň trochu dívat.
Jakmile jsem byl se svým vzhledem spokojený, rozhlédl jsem se po lese a snažil se najít jakékoliv indicie radící mi, kde jsem se to ksakru ocitl. Stromy tu byly převážně listnaté, protože teď se ve větru ohýbaly jen prázdné větve. Neozývalo se šumění listí, ani zvláštní zvuk, co vydává jehličí ve větru. Pouze výhružné skřípání větví, které tím varovali nic netušící chudáky, jako jsem byl já, že jim mohou kdykoliv přistát na hlavě. Nic z toho mi však nepomáhalo zjisti, kde to jsem.
Vydal jsem se proto na průzkum. Chůze po lese byla mnohem snazší, než tam u řeky na volném prostranství. V jednom místě jsem zkusil i zahrabat ve sněhu, jestli nebudu mít alespoň trochu štěstí a nevyhrabu něco ze sněhu. Vítr se mnou ale nesouhlasil a vždy mi do vyhrabané díry nahnal další horu sněhu.
"Co to je za počasí! Plný zuby toho mám! Kožich mokrý, čumák celý podrážděný od sněhu. Zima mi je, nevím ani, kde jsem!" nadával jsem, že kdyby mě slyšela moje máti, tak mi půjde vymáchat tlamu v ledové řece. Já toho měl už doopravdy plné zuby.
Na konci mého vztekání jsem zahlédl něco červeného mezi stromy. Kdyby byl pozdní podzim, tak bych tomu ještě rozumněl. To mohl být list, nebo něco podobného. Ale teď? Když naprosto všude bylo bílo? To zaujalo mou pozornost, ale musel jsem být opatrný, nechtěl jsem přijít k úhoně. Udělal jsem pár kroků mezi kmeny stromů a v dálce spatřil sedět zvláštního černého vlka s červenou šálou?
"Dobrý večer mladý pane! Pojďte se podívat na můj sortiment, určitě nepochybíte. Dneska tu mám na výběr z mnoha věcí. Pojďte blíž!" zavolal na mě černý vlk. Jeho hlas byl laskavý, připomínal mi vlastního dědečka, když nám se sestrami vyprávěl pohádky. Ten mi asi neublíží, ne?
"Dobrý večer, vy tu něco prodáváte?" zeptal jsem se a odvážil se přijít blíž ke starému vlkovi. Všiml jsem si zvláštní brašny, kterou si odepnul z těla a postavil ji před sebe. Rozložil ji na zem do sněhu tak, abych do ní dobře viděl. Měl tam spoustu zvláštních věcí. Divně barevné houby, zvláštně tvarované kameny, hrstku nádherných květin a třpytivé perly. Z úžasem jsem na to všechno koukal. "Pane... Kdo jste?" odvážil jsem se zeptat.
"Já jsem Stařešina. Občas zavítám sem na Gallireu, abych uzavřel nějaký ten obchod," odpověděl mi a usmál se. Znovu jsem si prohlédl obsah jeho brašny a zamyslel se. "A kolik to tak stojí?" sám jsem neměl tušení, jestli mám vůbec čím zaplatit. Stařešina se laskavě usmál. "No... rád vyměnuji mou měnu za jinou. Občas někomu nadělím znalosti z nějaké té magie, nebo je obdaruji jiným způsobem. Vždy záleží, na co mám náladu a jak moc se mi daný vlk líbí."
"Dobře, ale já zrovna u sebe nemám nic," řekl jsem smutně. Všechny moje krásné kytičky a kamínky byly v úkrytu, který byl kdo ví kde!
"To není problém, obchoduji s magií a sám z ní něco umím. Domluvíme se na ceně a já si to pak vezmu z tvého úkrytu. Přece jen je odsud kousek, jen přes rokli a řeku," řekl a vševědoucně na mě mrkl. Já jsem v tom lese, kde jsme lovili se Zurri a paní Alfou! Opravdu jsem byl co bych kamenem dohodil od domova. Radostně jsem zavrtěl ocasem a s úsměvem poděkoval Stařešinovi.
"Myslíte si, že byste mi mohl poskytnout nějakou tu informaci o mé magii?" zeptal jsem se a hodil po něm upřímný smutný kukuč. "Chtěl jsem se v magii Země už dlouho zlepšit, ale když trénuju sám, nic moc nového se nenaučím.
"Och, to není problém. Uvidíme, co se dá dělat. Až půjdeš dnes večer spát, poradím ti co a jak ve snu," odpověděl mi Stařešina. Radostně jsem přikvýl, i když jsem sám nerozuměl, jak se mi mohl starý vlk zjevit ve snu a naučit mě tak magii.
Pak mi řekl, kolik taková sranda bude stát. To je... docela dost, řekl jsem si v duchu a zkusil riskovat. "A pane... no... myslíte si, že bych mohl dostat... trochu slevu z té ceny?"
Stařešina se upřímně rozsemál. "No, uvidím. Nech se překvapit! A teď upaluj, nebo tady zmrzneš!" řekl mi Stařešina a kývl hlavou směrem, kterým jsem se měl vydat do Javorového lesa.
"Ještě jednou děkuji pane!" zavolal jsem přes rameno a rozběhl se směrem k domovu.

>> Javorový les

//Nákup

Omezený sortiment
1+1 hvězda do vrozené magie - 40 kytek + 2 perly

Výměna
chci 60 kytek za 10 perel
+ zkouším smlouvat, uvidíme

>> Ledová pláň

Vymyslel jsem si opravdu nesmysl. Jak dlouho už jsem lítal po okolí? Co mě to vůbec napadlo? Od té doby, co začalo sněžit, jsem nebyl v lese smečky, takhle to přece dál nešlo. Musel jsem se vrátit.
Jenže kudy? Kudy jsem se měla vrátit? Na těch cestách jsem měl několikrát pocit, že jsem hned na dohled od Javorového lesa, ale nikdy se mi nepoštěstilo najít cestu zpátky.
"Kdybych tehdy neztratil paní Alfu v té mlze," potichu jsem si pro sebe zanadával. Všude kolem mě byl sníh. Naprosto všude. Na zemi, ve vzduchu, v mém obličeji! Píchal a štípal, až mi to vhánělo slzy do očí. Neviděl jsem ani na krok, takhle jsem přece nemohl jít hledat můj les.
Smilujte se nademnou někdo. Vždyť takhle se nikam nedostanu. Nebylo mi to vůbec podobné, se takhle v duchu modlit. A ke komu jsem se vůbec modlil? Já v žádné speciální bohy nevěřil. Maximálně v Život a Smrt, kteří tu byli, jenže ti mi neměli jak pomoci.
Vzpamatuj se! Jestli něco nevymyslíš, tak tady zůstaneš. Navždy! Chceš tady snad umřít? Aby se někdo chodil smát a okusovat tvoje kosti? Nechceš! Vstávat! Jdeme! Křičel jsem sám na sebe v duchu, ale bylo mi to k ničemu.
Udělal jsem jeden krok, druhý, ale neustále se mi podlamovaly nohy. Všechno klouzalo. Bouře hrozila, že mi začne vyškubávat srst po trsech. Všechno, jen můj kožich ne! A přesně v tu chvíli se to stalo, moje záchrana. Najednou se vše kolem mě rozsvítilo, pohltila mě mlha a já zmizel.

// teleport do Kaštanového lesa

10 území.

Beru si
1. Zlatavý les
2. Louku vlčích máků
3. Tulipánová louka
4. Márylouka
5. Pláž odvážných
6. Rybníček štěstí
7. Ostružinovou louku
8. Houbový ráj
9. Paseka
10. Meduňková mýtina

Leden 2/10 - Juniper

Usmíval se od ucha k uchu a klouzal se po ledu vedle vlčice. Měl radost z toho, že také byla přátelská a chtěla si povídat. "Tohle jezero je velké snad pro všechny vlky, co tu žijí," zavtipkoval jsem a rozhlédl se na protější břeh jezera. Přes sněžení prakticky nešel vidět, ale já věděl, že tam někde bude.
"Jmenuji se Linzire, moc mě těší Juniper," představil jsem se jak se sluší a patří. Nemohl jsem si nedovolit hodit očkem po jejím krásném kožichu.
"Já se byl nedávno klouzat na jednom ledovém jezeře na severu pod horami. Nevím, jak se to tam jmenuje, ale všude kolem byla zasněžená pláň," popsal jsem místo, kde jsem byl na začátku zimy zkontrolovat stav ledu. "Jsem místní! Teda jestli se tomu dá tak říkat. Už nějaký ten den se tu potuluji a přidal jsem se do jedné smečky. Javorové, abych byl přesný," spustil jsem jako kolovrátek.

Leden 1/10 - Juniper

Měl jsem toho šíleného sněžení už plné zuby. Co nejdřív jsem měl v plánu se vrátit zpátky do Javoru, kdybych se tedy zrovna neztratil. Stávalo se mu to zatím až moc často, protože to tu prostě ještě neznal tak dobře. Navíc v zimě vypadalo všechno naprosto stejně. Zima, sníh, žádné listy.
Stromy se postupně rozestupovaly, až dohlédl znovu k jezeru, kde to měl tak moc rád. Alespoň najednou věděl, kde je. Odtud už bude hračka se dostat zpátky domů. I když...
Na ledu se klouzal dospělí vlk a očividně si tu zábavu užíval. Usmál jsem se a hned mi bylo jasné, že se musím přidat. Nechtěl jsem vypadat jako naprostý podivín, tak jsem radši na vlka nejdříve promluvil. "Zdravíčko," zavolal jsem s úsměvem a přidal k tomu pohyb ocasu, abych ukázal, že jsem neškodný. Pokud by byl vlk nebezpečný, tak jsem asi v loji, ale co se dalo dělat.
"Jsem Linzire, těší mě. Můžu se přidat?" řekl jsem a pomalu stoupl na led za vlkem. Držel jsem si prozatím odstup a začal se taky klouzal. Alespoň k něčemu to drkotání zubů bylo. Led byl tak pevný, že i kdybych chtěl, tak se z vody nenapiju.

Varjo, moc děkuju za skvělou akci. Jsem moc ráda za spojení loterie + jiná akce, protože loterie sama o sobě je dost gamble, na kterém můžu strávit tisíc let a stejně nakonec dostat prd. Takhle jsem si mohla nahrabat lístky tím, že jsem plnila kalendář a i tak vyhrát nějaké pěkné věci.
Doufám, že si teď dáš nohy nahoru a budeš mít na chvilku klid a pohodu. Jsem ráda, že tě akce baví, protože bez akcí by trpg nebylo ono. Moc si vážím tvé práce a jestli chceš, nechám ti nějaký elixír... nepotřebuju je všechny... gratuluji Lennie k tolik elixírům, taky bych jich chtěla tolik...


VELKÉ ODMĚNY:
• Řečnictví – Azathir
• 2* do speciální vlastnosti – Azathir - Řečnictví

Střední odměny:
• 3* do magie – Azathir - Oheň
• 3* do vlastnosti – Azathir - Rychlost

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie - Linzire
• 1* do magie - Linzire
• 1* do magie – Azathir - Oheň
• 1* do magie – Caedric Etney - Elektřina
• 1* do vlastnosti – Azathir – Taktika lovu
• 1* do vlastnosti – Azathir - Obratnost
• 1* do vlastnosti – Azathir - Obratnost
• 1* do vlastnosti – Caedric Etney – Taktika lovu
• Teleportační lístek - Linzire
• Teleportační lístek - Azathir
• Teleportační lístek - Caedric Etney
• Elixír nedotknutelnosti - Linzire
• Vlčecí pitíčko - Azathir
• Drag - Azathir
• Elixír mírumilovnosti - Linzire

Měna:
• Křišťály: 48
• Drahokamy: 28
• Perly: 18
• Oblázky: 23
• Květiny: 48
• Mušličky: 11
Všechnu měnu Azathirovi.

+ Posílám teď i kalendář konečně

Linzire
1. 25 oblázků
2. 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Rychlost
3. Drag
4. 5 křišťálů
5. Nová magie od Života bez hvězd - Voda
6. 30 drahokamů
7. Hvězdička do magie pod 5* - Země
8. 50 oblázků
9. Vlčecí pitíčko
10. 30 květin
11. Vymaxování jedné vlastnosti - Obratnost
12. 10 perel
13. Nová magie od Smrti bez hvězd - Počasí
14. 3x teleportační lístek
15. 10 křišťálů
16. 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Mimik
17. 30 oblázků
18. 5 perel
19. 50 květin
20. Hvězdička do magie nad 5* - Země (2 hvězdičky si dávám z loterie)
21. 30 oblázků
22. Vymaxování jedné magie - Počasí
23. 25 drahokamů
24. 25% sleva na modifikace
25. +75% sleva

Azathir
1. 25 oblázků
2. 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Vytrvalost
3. Drag
4. 5 křišťálů
5. Nová magie od Života bez hvězd - Myšlenky
6. 30 drahokamů
7. Hvězdička do magie pod 5* - Oheň
8. 50 oblázků
9. Vlčecí pitíčko
10. 30 drahokamů
11. Vymaxování jedné vlastnosti - Síla
12. 10 perel
13. Nová magie od Smrti bez hvězd - Bolest
14. 3x teleportační lístek
15. 10 křišťálů
16. 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Oheň
17. 30 mušlí
18. 5 perel
19. 50 drahokamů
20. Hvězdička do magie nad 5* - Oheň
21. 30 oblázků
22. Vymaxování jedné magie - Bolest
23. 25 květin
24. 25% sleva na modifikace
25. +75% sleva

Caedric Etney
1. 25 oblázků
2. 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Rychlost
3. Drag
4. 5 křišťálů
5. Nová magie od Života bez hvězd - Myšlenky
6. 30 drahokamů
7. Hvězdička do magie pod 5* - Elektřina
8. 50 oblázků
9. Vlčecí pitíčko
10. 30 drahokamů
11. Vymaxování jedné vlastnosti - Síla
12. 10 perel
13. Nová magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
14. 3x teleportační lístek
15. 10 křišťálů
16. 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Elektřina
17. 30 oblázků
18. 5 perel
19. 50 drahokamů
20. Hvězdička do magie nad 5* - Elektřina (jednu hvězdičku si hážu z loterie)
21. 30 oblázků
22. Vymaxování jedné magie - Příkaz
23. 25 drahokamů
24. 25% sleva na modifikace
25. +75% sleva

Připsáno :> a moc děkuji za pochvalu každopádně, jak se znám, tak dostanu zas nějaký spontánní nápad a pak vám sem něco nahodím elixíry raději daruj Leninovi, slyšela jsem, že jich má pořád málo.

Děkuji za akci!

Prosím 24 drahokamů a 10 oblázků - na Linzireho
Zapsáno.

Vyválej někoho ve sněhu *
Prosinec 5/10 | Feline

Byl jsem rád, že jsem na Feline udělal dojem. Vypadala při jídle spokojeně a pochutnávala si. Hrozně jsem si přál ji potkat znovu, jenže to se mi zatím nepovedlo s nikým, koho jsem tady na tom zvláštním místě potkal. Musel jsem alespoň nějak zajistit, abych ji znovu potkal.
"Nevím, jestli jsem se ptal... Ale Sarumen, ten je někde na jihu? Kde přesně?" zeptal jsem se mezi sousty. Chtěl jsem si být jistý, že ji znovu najdu. Někdy v budoucnu. Hned na jaře. Dal jsem si jasné předsevzetí a hodlal jsem ho dodržet.
Můj obličej se rozzářil, když pochválila zajíce i jídlo. Šťastně jsem zavrtěl ocasem a přikývl. I když jsem následně ji pomohl trošku škaredým způsobem umýt tlapky. Házení sněhových koulí byla sranda, ale Feline mezitím pokročila a začala si ve sněhu mýt i čumák. Uvědomil jsem si, že ho mám nejspíš taky celý od krve. Došel jsem tedy k Feline a také si umyl čumák ve sněhu. Omylem jsem však při tom škobrtnul a přepadl na šedou vlčici.
"Aj!" vykřikl jsem, ale už nám nebylo pomoci. Přepadl jsem na Feline a omylem ji i se sebou vyválel ve sněhu. "Promiň!" vyhrkl jsem, ale neměl se moc k tomu se zvedat, "alespoň jsme teď oba stoprocentně čistí!" zajásal jsem.

>> Sopka přes Sněžné velehory

Procházka po dalších horách a nově zasněženém sněhu byla více než zajímavá. Sníh nebyl ještě pevný, takže se rozpadal, klouzal a každou chvilku bortil přímo pod tlapkami. Na konci cesty jsem funěl jako drak, až jsem se divil, že nechrlím oheň.
Z dálky jsem viděl jezero, na kterém jsem se klouzal pár dní zpět. Teď už bylo celé zamrzlé a nejspíš by uneslo celé stádo vlků, nebo celé stádo čehokoliv. Tady na severu byla zima krutá, ale na téhle pláni obzvlášť. Měl jsem pocit, že mi mrzne krev v žilách a z tlamy mi postupně rostou rampouchy.
"Měl bych se vypakovat zpátky na jih," zabručel jsem si sám pro sebe. Měl jsem problém poznat vlastní hlas přes to zvláštní chraptění. Zima nedělala mému krku dobře.
Rozhodl jsem se co nejrychleji z pláně zmizet. Míjel jsem jeden zasněžený balvan za druhým, když v tom jsem zahlédl něco hnědého ve svém zorném poli. Prudce jsem se zastavil a ohledél. Uprostřed pláně stálo celé stádo sobů.
Mrkl jsem jednou, dvakrát, třikrát. Co tu dělají? Vždyť tu není nic k jídlu! Sobům to očividně vůbec nevadilo. Mohla jich být klidně dvacítka. Neodvážil jsem se přijít blíž a začít je počítat. Na to jsem si byl až moc dobře vědom rizik, které takové velké zvíře přinášelo. Stačil by jeden kopanec a byl bych na místě mrtvý.
Po chvilce se vítr otočil a pár sobů zvedlo hlavu a rozhlédlo se. Je čas zmizet, než mě udupou.

>> řeka Kiërb

Uspořádej s někým dalším koulovačku
Prosinec 4/10 | Feline

Tahle hra na aristokrata mě bavila. Culil jsem se od ucha k uchu a doopravdy se nesl jako král jezera. Feline vypadala nadmíru pobaveně, takže jsem pokračoval dál. Nic nám na ledu nehrozilo, přece jen jsme měli drápky a mohli s nimi kdykoliv zabrzdit.
Na břehu jsem si však byl jistější a okamžitě jsem sám sobě odpověděl na kručení v břiše lovem. Moje společnice si nejspíš ničeho nevšimla, nebo jsem v to doufal. Nechtěl jsem vypadat jako nějaký hladový blázen, ale jako někdo, kdo se dokáže postarat a ulovit kus žvance v každé situaci. Nesmím zklamat, určitě ne při lovu! Ten skončil až podezřele snadno a rychle. Očividně jsem se ze svého tuláckého života leccos naučil a dokázal to teď hravě využít za každé situace.
Vrátil jsem se zajíci zpátky k Feline a nabídl jí jednoho. Vypadala, že má hlad a uvítala můj úlovek. "Jo, bylo to docela snadné. Asi jsem se toho dost naučil na cestách," vysvětlil jsem Feline mezi sousty. Zajíc měl lahodnou chuť a byl pořád teplý od krve, prostě perfektní hostina.
"Doufám, že Vám chutná paní," zavtipkoval jsem ještě naposled a počkal, než Feline také zhltne zajíce. Kožich a čumák měla trochu od zaječí krve, ale na kráse jí to ani trochu neubralo. Vlastně vypadala docela roztomile. Raději jsem se díval jinam aby neviděla, že se trochu červenám.
Taky bych měl ze sebe tu krev dostat, pomyslel jsem si a začal si tlapky čistit ve sněhu. Jak jsem je tak čistil, povedlo se mi uhňácat pěknou sněhovou kouli. Mohl bych jí trochu pomoci se umýt, ne? Hodil jsem očkem po Feline abych se ujistil, že už dojedla.
"Počkej, pomůžu ti si umýt tlapky," řekl jsem a hodil jí na přední tlapky sněhovou kouli a začal rovnou připravovat hromadu dalších. "Sice budem trochu mokří, ale alespoň čistí!" dodal jsem se smíchem a poslal jejím směrem další sněhovou kouli.

Hoď sněhovou kouli do sopky.
>> Jedlový pás přes Sviští hůrky

Zvláštní stavba, ve které nejspíš bydlela sama Smrt mi vrtala hlavou celou cestu přes hory, až jsem si ani nevšiml, že se kolem mě značně oteplil vzduch. Když takhle vypadalo okolí, jak asi vypadá ona? Co když mě zabije, až za ní přijdu pro laskavost? Co když nebudu mít dost kamínků? Celý vyděšený jsem radši ani nespal. Na to jsem se až moc bál, že si pro mě ve snech přijde a já už se nikdy neprobudím. Ta obětina v podobě pěkného kamínku musela být dostatečná, jinak jsem byl mrtvý vlk.
Sníh najednou zmizel. Pod tlapkami jsem měl znovu kameny a hlínu. Jenže kameny a hlína nebyly mokré ani bahnité. Byly naprosto suché. Že by... Vrátil jsem se zpátky ke sněhu a uplácal pěknou kouli a vzal ji s sebou na výšlap. Ten byl strmý a co chvíli jsem měl chuť se začít jen tak smát a to jsem ani nemyslel zrovna na něco vtipného.
Za chvilku jsem byl na vrcholu a udýchaně hleděl do dálky. Nahoře začalo být pěkné horko a já viděl, jak mi z kožichu pomalu stoupá pára. Pak jsem si vzpomněl na kouli, která se pomalu začala proměňovat na vodu. Rychle jsem ji hodil do středu sopky a koukal, jak se sníh okamžitě rozpouští. Kámen ve středu sopky bublavě zaprskal. Heh, alespoň tam není přímo tekoucí láva, pomyslel jsem si.
Počkal jsem na vrcholku, než mi úplně oschl kožich z cesty a pořádně si ho učesal čumákem. Jakmile ze mě byl zas fešák, vydal jsem se zpět dolů a pokračoval ve výpravě.

>> Ledová pláň přes Sněžné velehory