Lilac, jak se její jméno snaží napovědět, není žádná křehká květinka. Je naprosto nepředvídatelná. Umí být sladká jako med, chladná jako led, její slova ostrá jako trny, jindy slzy jako hrachy nezadrží. To vše mnohdy pár pouhých momentů po sobě, a to bez jakéhokoliv varování. Její emoce jsou vždy silné a naprosto ji i její život ovládají. Na první pohled se vždy snaží působit mile a přátelsky. Je štíhlá, docela vysoká a mimo její lehce nadprůměrně dlouhou oháňku jednoduše nijak nevyčnívá z davu. Dovedli byste si ji splést s jakoukoliv jinou černobílou vlčicí. Bude dělat maximum pro to, aby to tak i zůstalo a aby své emoce udržela na uzdě, ale málokdy se jí to povede. Další věcí, která je pro ni typická, je její ušmudlaný kožich. Není to tak, že by o něj nepečovala a byla naprostá špindíra. Lilac je jen neustále v pohybu, úplně nejraději šplhá do míst, která nejsou zrovna jednoduše přístupná, a tak jí nezůstává během dne dostatek času, aby se zastavila a srst, kterou si jednoduše zašpinila, zase očistila. Nebere svůj zevnějšek jako prioritu. Daleko raději bude zažívat dobrodružství, než se ohlížet, jestli je její kožich vždy lesklý a uhlazený.
Lilac touží po tom si najít opravdové přátele. Už tolikrát ale narazila, že bude ze začátku velmi opatrná. Bude trvat, než se vám plně otevře, a i tak bude paranoidní, že si z ní jen děláte srandu a jde vám jen o to jí ublížit. Její přehnané projevy emocí jí v hledání přátel opravdu škodí a vlky od sebe díky tomu odhání. V dětství pro ni bylo nesmírně snadné si najít přátele, nyní se to s věkem bohužel postupně zhoršuje. A když si přeci jen nějakého najde, daleko horší je si je pak i udržet. Je pro ni už normální, že si najde kamaráda, s kterým tráví většinu svého času a plně se mu otevře. Jenže ho buď odežene svou přehnanou potřebou pozornosti, nebo svými výbuchy emocí. Málokdo ji umí přijmout takovou, jaká je, a tak zůstává opuštěná. Aby jí to tolik vnitřně neničilo, shazuje vinu na ostatní. Je přesvědčená, že jí nikdo nerozumí a všichni jsou proti ní. Ale v hloubi duše ví, že s ní není něco úplně v pořádku a jádrem problému bude ona.
Než se Lilac dostala na území Asgaaru, vychovávala ji krátce matka, která z ní chtěla silnou, sebevědomou, soběstačnou, ambiciózní a ničeho se nebojící se vlčici, která by dokázala světu, že je stejně schopná a vhodná na pozici alfy, jako její bratr, který byl předurčen se stát nástupcem. Viděla Lilac jako budoucí alfu smečky, která by poskytla útočiště každé vlčici, která v životě narazila a pomohla jim se postavit znovu na vlastní nohy. A přestože se jí vzpomínky na matku každým dnem mlží a zapomíná, na tuto východu nikdy nezapomene. Stalo se to něčím, po čem prahne a nehodlá přestat, dokud toho nedosáhne. Proto je pro ni daleko snazší důvěřovat samicím. Samce totiž většinou považuje za blbce, ale dá jim ze začátku jednu jedinou šanci. Pokud této šance nevyužijí a Lilac zhodnotí, že s nimi nemá smysl nadále ztrácet čas, už nikdy si to u ní nenapraví. Je to jakoby se křivda, kterou s sebou matka v minulosti nesla, přenesla na ni.
Přestože je Lilac dospělá a nese v sobě tak ambiciózní cíl, je až nesmyslně dětinská. Zuby drápy se snaží zůstat vlčetem a takovou, jaká byla. Nesmírně jí chybí její přátelé z dětství, a vše, o co s tím přišla. Jediným, co jí zůstalo, jsou místa, kde vyrůstali. Ty, kde si spolu hráli, smáli se a byli vlčaty. A tak si tato místa drží blízko u sebe a odmítá se jich vzdát. Stejně tak se bojí dospívání. Má pocit, že pokud by se změnila a dospěla, přišla by i o sebe samotnou. A tak přestože fyzicky roste a dospívá, v duši je zamrzlá v těch šťastných momentech, po kterých jí zůstává sladkohořká pachuť v tlamě. Je pro ni proto prakticky nemožné, že by se Asgaaru vzdala. Ne, pokud tuhle křivdu sama v sobě nepřekoná a neodhodlá se začít svůj život opět nanovo.
Co se smečkového života týče, je velmi společenská, má touhu si připadat ve smečce užitečně a aktivně pomáhat. Smečkový život jí nesmírně prospívá a vyhovuje. Autority sice uznává, ale pouze pokud si její respekt zaslouží. A tak kdyby se jí snažil vlk, kterého neuznává, něco nařídit, nic s ní nehne, ať to stojí, co to stojí. Je tvrdohlavá a tím, že necítí ani špetku strachu, se dokáže dostat do dost nepříjemných situací. Stejně tak jak touží Lilac po pravých přátelích, touží i po opravdové lásce. Díky jejímu strachu narazit se ale bojí udělat první krok. Ví, že pravděpodobnost, že jí vztah vydrží, je velmi mizivá. Přesto upřímně doufá, že se najde vlk, který ji pochopí a bude ji milovat takovou, jaká je. Pokud by se tak stalo, bylo by možné, že by s ním jednou založila i rodinu. Musela by si být ale vším opravdu jistá a být emočně v lepším stavu, než je nyní

• Začátek i konec•

Život Lilac byl už od samého počátku nejistý. Narodila se do neúplné rodiny, kde panovala nenávist, zrada a křivda. Otec byl lhář a sobec, který toužil po moci bez ohledu na vlky kolem něj. Matka naopak mladá, naivní a po uši zamilovaná vlčice, která za bezohlednost jiných draze zaplatila. A přestože tyranii strýců, kterou ochutily její sestry, Lilac unikla, stále v ní dřímá jakési prázdno, které již nikdo a nic nevyplní.
A to právě díky jejímu otci matka ze samého zoufalství ze smečky utekla. V den, kdy se vlčata narodila, se pod rouškou noci ve snaze zachránit sebe i své potomky sebrala, utekla a ukryla se v jeskyni co nejdál od smečky, jak jen jí čas a síla dovolili. A když se Kez, otec unesených vlčat, ráno probral, po June a vlčatech nebylo ani památky. Čerstvě napadaný sníh, jako by mladou vlčici chránil a zametl každičkou stopu. Po June a vlčatech jako by se země slehla. Kez byl ale stále zaslepen mocí. Zuřil. Supěl. Byl naprosto nepříčetný. Bez těch vlát není nikým. Bez potomků se nemůže stát alfou a bude všem tak akorát pro smích. A tak hledal a hledal, než je snad úplným zázrakem opravdu našel. June se pokoušela všechny své děti ochránit, ba otce i zuby vší silou napadla a zanechala mu na tváři ohavnou jizvu, pro kterou byl v budoucnu známý, ale Kez si stál za svým. Nezbývalo jí nic jiného, než popadnou jedno vlče do tlamy a utíkat, seč jí síly stačily. Lepší zachránit jedno než žádné. Kez chvíli váhal, zda se vracet i pro Lilac, ale nechtěl zbylá tři vystavovat nebezpečí. Obzvláště ne syna, který byl klíčem k pozici alfy. Byl si navíc naprosto jistý, že se June zbláznila a je nebezpečná. A tak zbylá tři novorozeňata posbíral a odnesl zpět do bezpečí smečky, která ho s očekáváním už vyhlížela.
Jak mu bylo slíbeno, stal se alfou smečky, zatímco se June o malou Lilac starala necelý měsíc, než zemřela na hlad a vyčerpání. Během tohoto časového období se k nim přidal další hladový vlk, s kterým bylo snazší shánět pro malou potravu. Matka se z ní snažila vychovat silnou, schopnou a sebevědomou vlčici, která jednoho dne povede smečku a dokáže tak svému otci a rodné smečce, že jsou vlčice stejně schopné, ne-li schopnější. Když umírala, požádala jejich společníka, aby se o Lilac postaral. Ten však tuto zodpovědnost nedokázal unést a Lilac nechal na hranicích nejbližší smečky, na kterou při toulkách narazil.


• Paprsek naděje•

Tímto dnem Lilac přišla o vše, co měla. O vše, co znala. Neměla nikoho a cítila se naprosto opuštěně. Její pláč upoutal pozornost Yetera – vlka, který se velmi brzy stal jejím dobrým přítelem. Pokusil se ji uklidnit, zahřát a povídal si s ní, než se objevila Elisa, alfa, která ji měla podle slov Yetera přijmout. A jen co se vlčice ukázala, nic se nezdálo jít tak snadno, jak si všichni mysleli. Ba naopak, všechno to šlo od samého počátku z kopce. Vlčice z přítomnosti malého vlčete na hranicích v jedné z nejtužších zim nebyla vůbec nadšená. Z ničeho nic se však začala chovat mile a láskyplně, Lilac nabídla, že ji zavede do úkrytu, aby se ohřála, za zátylek ji vzala do tlamy a pomalu ji nesla od Yetera pryč. Ten byl, jak se patří, touto změnou úplně stejně vykolejený, jako malá vlčice. A stejně tak rychle jak tahle divná změna přišla, byla zase fuč a Elisa zuřila. Nastala hádka, které Lilac jen s nevěřícím pohledem přihlížela a doufala, že bude bezy po všem. A taky že bylo. Yeter se rozhodl, že ze situace vycouvá, a tak malá Lilac zůstala na rozzuřenou Elisu sama. Tohle malé gesto si v sobě Lilac nese jako křivdu. A jelikož nevěděla, jak vlčici uklidnit, snažila se ji uchlácholit a naslibovat, co vše je ochotná dělat. Zdálo se, že vlčice dlouze přemýšlela, nakonec ale zaznělo osudové „fajn“. Lilac se tímto stala prvním zatoulaným vlčetem Asgaarským.


• Pravý domov •

V následujících několika dnech se Lilac začala seznamovat se zbytkem smečky, která pro ni nyní představuje rodinu, jež nikdy neměla. Zjistila mnoho o magiích, dozvěděla se, že touto magickou zemí chodí i vlci s krví nemagickou, kteří vlčatům ubližují a našla si nové přátele, ať už na území smečky, nebo mimo ni. K srdci ji obzvláště přirostla její pečovatelka, Laura, s kterou spolu se synem alf, Sionnem, podnikali různé dobrodružství. Nejpyšnější je Lilac na úspěšnou honbu za pokladem, kdy vlčata společnými silami objevila ozdůbku ve tvaru motýlka. Ten však měl jistojistě jakýsi skrytý význam, který malé vlčici došel až v momentě, kdy se zapletla spolu s dalšími vlčaty do podivné záhady mluvícího motýlka, který ztratil svůj poklad. Vlčata s Lilac v čele poklad našla a dostala od hmyzu i malou odměnu.
Až nyní Lilac došlo, že se odtrhla od skupiny a už se nemohla dočkat, až o tom Sionnovi poví. Byla si jistá, že o ni už má starost. Stejně tak jako měla ona o něj, když se na malý moment předtím ztratil. A jen co se vrátila na území smečky, s očekáváním vyčkávala, kdo všechno ji příjde zkontrolovat. Ale přestože Sionna cítila na území, zkontrolovat ji nepřišel. Jediný, koho zajímala, byl Arcanus s Elisou a Laura. Tohle ji vážně zaskočilo. Měla za to, že si jsou s bílým vlčkem velice blízcí. Ona ho brala jako svou rodinu, jako opravdového bratra. Nejraději by s ním trávila každou vteřinu svého volného času, ale nyní zjišťovala, že to tak není. Od té doby se jejich cesty rozdělily a Lilac na jejich strávené chvilky z dětství vzpomíná s jakousi hořkosladkou pachutí.
Důležitou osobou v jejím dětství byla jistě Elisa, v které viděla svůj naprostý vzor. Toužila po tom být stejná, jako ona. Stejně silná, sebevědomá, hrůzu nahánějící autorita, která vzbuzuje maximální respekt a dokáže vést velkou a silnou smečku. Už odmala toužila být alfou a od prvního momentu, co se jí Elisa v životě objevila, ji vidí téměř jako boha. Chce díky ní být lepší a každý krůček k jejímu cíli slavit s ní. Chce být v jejích očích hvězdou. Touží po jejím uznání a lásce. Elisa je k malé vlčici ale stále chladná, což Lilac vždy zamrzí a trochu i odradí. Má pocit, že se přes ledovou stěnu, kterou mezi nimi Elisa vystavěla, nikdy neprobojuje. Její lekce lovu v sobě nosí jako zásady, kterých se vždy musí držet a kdyby se ji někdo snažil přeučit, neuspěje.


• Na život a na smrt •

Když zrovna Lilac netrávila čas s Laurou, rozhodla se prozkoumat nově připojenou sousední smečku, kde narazila hned na hranicích na Taenarana, který se stal jejím novým nejlepším přítelem, s kterým trávila veškerý svůj čas. Okamžitě si padli do noty a plánovali spolu kdejakou kulišárnu. Nikdy si s nikým nerozuměla tak, jako s Naranem. Prozkoumali spolu tůň Borůvkové smečky, kde se kysele šklebili po ochutnávce ovoce, smáli se a vymýšleli konspirační teorie o příšeře v tůni. Nikdy v životě se necítila tak pochopena, jako s ním. A právě s Naranem ulovila svůj první úlovek, na který byla dlouho poté nesmírně pyšná. Když se ale rozhodli projít spolu i po Asgaaru, Lilac ve tmě nemotorně narazila do stromu a když se probrala, Narana už na území nenašla. Usoudila, že se pro něj někdo ze smečky vrátil, když bylo pozdě večer a neměl jinou možnost.


• Divoké léto •

Po dlouhé době poté narazila i na Yetera, kterého snad od jejího přijetí ještě neviděla. Spolu se vydali zkoušet jeho magie, aby se tím Lilac něčemu i přiučila. Jak se Yeter soustředil a přestal okolní svět vnímat, zůstala Lilac na širé pláni s rozohněným letním sluncem sama. Kožíšek ji pálil, srdce jí divoce bušilo, hlava se jí motala, tlama ne a ne přestat slinit. Byla to noční můra. Bývala by se šla schovat někam do stínu, ale nechtěla Yetera děsit, kdyby se probral. Její spásou byla tulačka, která ji na pláni postřehla a rozhodla se vlčeti pomoci. Představila se jako Evelyn a nabídla malé vlčici, že ji vezme se schladit k moři. Po cestě si povídaly o všem možném a okamžitě si padly. Evelyn byla starší sestra, kterou Lil nikdy neměla a malá vlčice zbožňovala každou vteřinu dobrodružství, které zažily. Vlčice ji naučila plavat a čirou náhodou se obě seznámily s obávanou Styx, která ohrožovala Gallirejská vlčata. V přítomnosti Lilac se ale chovala podivně tiše a nejistě. Vůbec by si nedokázala představit, jak může taková vlčice být obávaný vrah.
Gallirea je ale velmi nevyzpytatelná země, ať už co se magií, nebo počasí týče. Obloha se zatáhla, spustil se silný déšť a nechyběly ani obrovité kroupy, které vlčice přinutily výlet velmi rychle ukončit a vrátit se na místo, kde se poprvé setkaly. Tam se rozloučily a Lilac přiměla stále duchem nepřítomného Yetera, aby se s ní vzdálil do bezpečí lesíku. Jen co se bouře přehnala, oba se vydali zpět domů. A jen co měla Lilac záblesk naděje, že se její oblíbený Yeter vrátil do normálu, požádala ho, jestli by ji vzal na návštěvu k Životu, kterého se chtěla zeptat na spoustu věcí co se její minulosti týče. Ten se ale vymluvil na povinnosti a Lilac tím odbyl. Nezbývalo jí nic jiného, než se s touto odpovědí spokojit a pokusit se uprosit jiného dospělého, jestli by ji nedoprovodil.


• Hledané odpovědi •

Tímto vlkem se stal Arcanu – druhá z alf, který ji během jejích prvních několika dní ve smečce učil o magiích a začlenil ji do kolektivu. Během jejich cesty se oba více seznámili a Lilac v něm našla jakousi otcovskou roli, která jí v životě chyběla. Zjistila, že mají vlastně dost společného a že si v životě prošli něčím podobným, což ji povzbudilo bojovat dál a stát si za svým.
Během návštěvy Života se dozvěděla o smrti své matky, ale i o tom, že má tři sourozence, kteří jsou živí a zdraví. Dozvěděla se i něco málo o své minulosti a to, že je její otec alfou. Nikdy netušila, proč z ní matka chtěla alfu. Až nyní zjišťovala, kolik jí toho matka zatajila a byla zaskočena tím, jak moc jí nyní chybí, přestože si na ni už pomalu ani nedokáže vzpomenout, což ji děsilo. Jak jí ale Arcanus vysvětlil, bylo to součástí života, a i on na své milované téměř zapomněl.


• Nový úhel pohledu •

Po návratu domů narazila na Etneye a Lucy, které doposud pořádně nepoznala. Věděla, že jsou členy smečky a také o tom, co Etney Sionnovi udělal, ale chtěla si Etneye pořádně prověřit na vlastní kůži. A kupodivu byl v pohodě. Úplně jiný, než si ho představovala. Měla za to, že to bude nějaký sprostý neurvalý a agresivní blbec, ale Etney byl prostě Etney. Jak ho Lilac označila: „Trošku divnej, ale v dobrým. Správně divnej.“ Naučil ji dělat pod vodou bubliny, slíbil jí, že ji naučí sbalit kohokoliv i hloubit v zemi díry. Vrátil ji zpět do dětství, které jí utíkalo před očima. Spolu s oběma pak podnikla výlet k vodopádům, kde ale nachladla a museli se vrátit domů, aby nemoc vyležela. Díky tomu ale poznala víc Castora, kterého poprvé poznala těsně po přijetí do smečky. Pomohl jí zodpovědět mnoho otázek, které ji tížily a pomohl jí uvědomit si, že se jí Sionn vyhýbá proto, že dospěl. Stejně tak se jí Yeter snažil dávat prostor, protože cítil, že už dospívá, což ji vážně ranilo. Nechtěla ani o jednoho přijít, ale oba se jí snažili zbavit. Utíkali před ní jen proto, že nebyla, nebo brzo bude dospělá, a to jí přišlo nesmírně nefér. Že za ni rozhodují, že nemá v jejich přátelství slovo a ani k ní nemají dostatek respektu, aby jí o tom narovinu řekli. Jednoduše ji oba začali ignorovat a dělat, že neexistuje. V téhle fázi jejího života jí došlo, že vztahy jsou pomíjivé a vlci nepředvídatelní. Uzavřela se více do sebe a je opatrná, koho si pustí k tělu, protože se bojí, že ji někdo opět raní.


• Zamrzlá v čase •

Ve smečce má ale stále spoustu vlků, na kterých jí záleží a přestože dospívá, je si jistá, že smečku jen tak neopustí. A jak to tak chodí, vlče, které se nemohlo dočkat dospělosti se jí teď, když je za rohem, pekelně bojí. Má pocit, že příjde o to, co v dětství měla a o vše, co milovala. A tak zůstane v Asgaaru, který je jejím celým dětstvím. Bude se nadále držet těch, kteří pro ni v dětství znamenali celý svět a bude se zuby drápy držet poslední naděje, že dospělosti uteče. Že zůstane sama sebou. Navždy zůstane tou bezstarostnou vlčicí, která se snaží utéct času.