Příspěvky uživatele

< návrat zpět

L53 (3/5); 10/10 Sineád

Ta blbka na ni ještě něco hulákala, ale Lia už tomu nevěnovala pozornost, jen se potměšile bavila tím, jak peláší pryč, jak kdyby ji na rohy braly. Možná by si měla u smrti vyprosit magii, co by ji teleportovala někomu přímo do cesty, aby je mohla překvapit v moment, kdy už si myslí, že je v bezpečí. To by byla bezva zákeřná kulišárna. Přesně podle jejího zvráceného gusta.
Zívla si a rozešla se napříč zamrzlým jezerem. Směrem ze kterého sem původně přišla. Asi měla té socializace pro dnešek dost. Celkově jí měla dost. Přišlo jí, že kdykoliv vyleze z lesa potká nějakýho pošuka. Možná by vůbec vylejzat neměla. Jenže tam byl zase ten chumel malejch bestií bez špetky disciplíny! Ale možná to byl přesně ten důvod, proč by tam měla zůstat. Vycepovat je v něco použitelnýho. Pravý Cosa Nosterský mafiány! Pochybovala, že Bratr s Vivianne jsou toho schopní. Nechat to na nich, vyrostou z nich přesně takový poseroutky jako byla tahle dnešní nána. To nemohla dopustit.

L51 (1/5)

"To teda sem," odkývala jí tu domněnku. Nikdo další tak úžasný a jedinečný v tomhle lese určitě nežil, o tom by musela něco vědět. Pak si ji přeměřila tak pochybovačným pohledem, že to až vypadalo, že se ji chystá podpálit. Nakonec ale jen protočila očima. "Jasně. Výmluvy." Těm vlčatům musely být tak dva měsíce minimálně a ona je pořád vyčerpaná! Buďto kecá nebo je mimořádný slabko. Obojí jí moc nelichotilo. A ani Alfredovu vkusu na ženské.
A ještě se jí smála do ksichtu, to byl fór. Lie uniklo nespokojená zavrčení a musela se hodně ovládat, aby jí nervala ucho nebo tak něco. Nemohla to ale matce svých nipoti udělat. Pak by je musela ještě vychovávat ona! To fakt ne. Každýho děcka jeho zodpovědnost. Jí úplně stačil Dante. A když už jsme u něj.
"Je s nima jejich cugino. Figlio di Lacrima," informovala to spící pannu, aby ho třeba v nějakym ochranitelskym záchvatu mateřství nezakousla. Trerst si určitě zasloužil a taky ho schytá, až se Lie dostane do tlap, ale mrtvej bejt úplně nemusel.

L49 (4/5)

Od rozčilování ji vyrušil ten černý přízrak, který měl být matkou čtyř z pěti místních vlčat. "To je dost," odtušila místo pozdravu. "Ještě chvíli a zmeškala bys i jejich pubertu," pokračovala kysele a očividně nemínila přestat. "Sem ochránce lesa ne nějaká praštěná chůva." Ve skutečnosti si chvíle s vlčaty užívala o dost víc, než byla ochotná přiznat sobě, natož komukoliv jinému.
Těžko říct, jestli postřehla skutečnost, že se jí Viv představila. Své jméno na oplátku každopádně nesdělila a místo toho trhla hlavou směrem z lesa ven. Nahoru ke skále. "Ty malý bestie ti zdrhly z lesa ven," oznámila jí a zase jí očima probleskly popuzené plamínky. "Já se tu můžu posrat, aby tu bylo bezpečno a voni vezmou čáru," postěžovala si téměř identicky ale o něco ostřeji, neb od Ciela se dle všeho nedočkala vytoužené reakce.
"Já vás jakože s bráchou nechci kritizovat, ale jestli si je neumíte vohlídat, možná ste se na to trkání měli vykašlat," čertila se jak... satan káže. "Já nemužu být všude, kapišto?"

L41 (1/5); 9/10 Sineád

O tom jestli je vlčice před ní blbá nebo ne by se dost ochotně zhádala. Ale snažily se tu dostat jedna od druhé a dost by to celou věc zkomplikovalo, takže se radši kousla do jazyka, aby to nutkání upozadila. S prokousnutým jazykem se navíc dost blbě mluví, takže win-win.
"Couvej si tak dlouho, jak tě strach donutí," odfrkla si. Co jí bylo po tom? Ona osobně se otočí, hned jak to půjde. Nemínila té trosce věnovat ani o sekundu pozornosti více, než určuje nutnost. Pak naštěstí přestala odmlouvat a spekulovat a dala se do toho couvání, jak bylo dohodnuto. Lia splnila svou část dohody na jedničku z hvězdičkou a s každým krokem které udělala veverka, udělala ona dva. Má ostatně krátký nožičky. Bylo to otravný, debilní a na hlavu, ale výsledky to asi neslo. Za chvíli na sebe už musely ječet, aby jedna druhou slyšela. "Di pryč a už se nevracej," doporučila jí hezky po glůmovsku. I hlas jí u toho dost podobně selhal.

Loterie 38 (3/5); 8/10 - Sineád

"Ale co? Neumíš chodit pozadu?" To by bylo fakt už hodně smutný. To by tu vlčici snad i ze soucitu zakousla, aby se netrápila další svou existencí. Muselo by to totiž být nesnesitelný. Být ona. Ha-ha. Nicméně tu neochotu otočit se k cizinci zády chápala. Hlavně když jde o pořádně naštvaného cizince co vám vyhrožuje smrtí na sto různých způsobů. Možná i víc.
"Furt bys na mě viděla," odfrkla už spíš podrážděně než naštvaně. Copak tohle jí fakt musí vysvětlovat. Ale nakonec usoudila, že bude vážně ráda, když se jejich cesty co nejdřív rozdělí. Snad aby od ní něco nechytila. A tak se jala spolupracovat. "OK. Tak já taky budu couvat pryč, spokojená?" Zavrčela naň svou jedinečnou nabídku a rovnou o dva kroky ukročila. Nesnášela kompromisy, ale fakt už jí chtěla mít z očí. Zatím je do ní však ostražitě zabodávala, kdyby třeba chtěla vymyslet nějakou hloupost.

L35 (5/5), Sineád 7/10

Abychom pravdu řekli... Lia původně nezamýšlela Sineád popálit, když ji hrabala ze sněhu ven. Jen v ní trochu ruply saze a v touze dostat se z trapné situace ven to přepálila. Ale neexistovala šance, že by to po tom všem teď nahlas přiznala. Zpětně to odmítala přiznat i sama sobě. Ale jelikož nesnáší lži, byla v dost prekérní situaci. Proto zvolila další velice dětinskou strategii.
"Bla, bla, bla, bla, blaaaa," jala se pitvořit a poslat tak argumenty hnědé někam do míst, kam ani hvězdy nesvítí. Styděla se za to? Možná trochu. Naštěstí tu emoci přebíjel ten žhnoucí hněv. "Tak se nevotáčej a vycouvej, nádhero zbabělá," doporučila jí následující postup a celá se zase naježila, což vzhledem k uspořádání její srsti mnohdy působilo spíš komicky než děsivě. "Pche!" Které však zařvala, když jí začala ta veverkouška vyhrožovat už ale celkem děsivé bylo. A hlavně rvalo uši. "Tak do toho. A já z tebe pak udělám takovej škvarek, že tě ani vlastní matka nepozná." Nekecala. Pomstu uměla podávat za tepla i za studena.

L32 (2/5)

Vlčice byla celkem vtipná. A prolhaná. Nejdřív se tam choulí strachy jak totální troska a pak tvrdí, že neni srábotka! Očividná lež. A lži Lia nesnáší. Mohla nicméně doufat, že si cizinnka vymýšlí i v druhém případě, protože... No řekněme, že sama není zrovna silák do přímého střetu, ale... To nevadilo."Tak to sem fakt zvědavá," odtušila tedy nehroženě, né-li rovnou vyzývavě a rozkročila se na široko, aby měla na ledu větší stabilitu. Tím rvaním ale ta druhá očividně nemyslela kousance a škrábance nýbrž magická udělátka.
Zatřepala zasaženou hlavou a dopáleně zavrčela. "Tak ty se tu zjevíš vodnikud, převálcuješ mě, nasereš mě a pak po mně budeš metat blesky?" Hromovala téměř hystericky a v očích jí už ohnivě plálo. Ta druhá byla taky rudooká, takže mělo očividně dojít na vymýtání čerta ďáblem. "To ty táhni náno prašivá! Já tu byla dřív!" Jasně nějaké to dětinské dohadování o tom kdo, kde, kdy a co, přece nemohlo chybět.

L25 (5/5); Sineád 5/10

Vlčice toho hodně namlela, ale když došlo na lámání chleba, vypadala dost bezmocně. Dokonce se nechala na oplátku převálcovat. Ubožačka. Tsk. "Né prosím, nééé... neubližuj mi..." Zapitvořila se Lia, která byla pro změnu také jednou nahoře. "Ty seš celkem srábotka, co?" Odfrkla pohrdavě a chňapla jí výhružně zuby po uchu. Ale záměrně ho minula. Zas tak moc ji nevytočila, aby jí chtěl urvat uši. Zatím.
Místo kousnutí jí do toho ucha foukla pár štiplavých ohnivých jisker. A dalším opatrným skokem se přesunula zpět na led. Fyzickej kontakt jí moc nevoní, když zrovna nelítaj chlupy a neteče krev, takže ho nemínila nijak prodlužovat. Ne s naprostým cizincem. Jeden nebo dva metry popojela i přes projevenou snahu, což okomentovala sic němým, ale o to výstižnějším protočením očí k nebesům. No. Furt to bylo lepší, než jaro. A kytky.

5.1.2025 Lia (a Cielo <3) https://gallirea.cz/index.php?p=vrbovy-lesik#post-232389
další termín 5.3.2024

L24 (4/5)

"Si chiama magia," ušklíbla se tomu jeho překvapení. Neplápolala jeho máti černym plamenem nebo tak něco? No, to je jedno. Pýchou se celá nadmula, ale pak po něm vrhla pochybovačným pohledem. "No nevim. Na to aby ses narodil s magií ohně asi nemáš povahu." Byl to jen osobní pocit, ale přišlo jí že vlci s magií ohně bývají... větší zvířata tak nějak všeobecně. Kdyby měla tipnout živelnou magii pro tohohle trumberu rozhodně by ji jako první napadla země. Ale mohl to být jen její pocit, žádné pevně dané pravidlo.
"Ale ve světě žije vlk, co ti za pořádnou nálož kytek nějakou magii klidně přidá. Je to sice dost divnej úchyl, ale za tu dovednost to stojí," mrmlala celkem zamyšleně, ale pak potřásla hlavou. "Poď, obejdeme hranice. Ať se nemůže nějakej další nýmand vymlouvat, že si jich nevšim." Stejně bylo potřeba aby toho viděl co nejvíc, takže tohle byla dobrá příležitost.
Jako první je zavedla těch pár kroků zpět, do míst odkud vyprovodila tu nevítanou návštěvu a pořádně se vyválela všude kde to tim neřádem smrdělo, protože to tu fakt nemohla strpět. "Musí to tu bejt cejtit jenom po nás, jasný?" Instruovala Ciela ať se taky zapojí a pak se pomalu pustila podél hranic. "Když se takhle votřeš vo kůru, zachytěj se i nějaký chlupy a značka pak dýl vydrží." Dělila se s ním o své typy a postřehy. "A ještě se u toho příjemně podrbeš," dodala spokojeně, zatímco takhle znásilňovala jeden z kmenů a spokojeně pak přešla dál.
"Tradičně se sluší čas od času někde zapomenout loužičku. Nic ti hranice nanavoní tak spolehlivě," vyprávěla dál. Ale i když byla slušnej buran, vždycky se na inkriminovanou činnost trochu vzdálila. Nepotřebovala aby ji u toho pozoroval párek zvědavých štěněcích očí. Zato s dalším úkonem se chlubila tuze ráda. "A pak je tu moje specialita!" Prohlásila slavnostně a usadila se u jedné z vrb. Zvedla při tom tlapu, jako by chtěla skládat skautskou přísahu. Za chviličku se jí polštářky tlapky rozpálily do ruda a ona ji pak přitiskla ke kůže, kde s pořádným syčením a čaděním zanechala vypálený obrázek. Očividně jí to dělalo hroznou radost, protože se usmála! "Ale můžeš do kůry i drapat, aby bylo jasný, že tu žije někdo nebezpečnej," dodala a také to samé provedla o pár desítek metrů dál. Možná vlčeti naložila trochu víc kilometrů než se hodilo, ale škola šokem je přece ta nejlepší.
Nespokojeně však na konci jejich cesty nakrčila čenich. Cítila pachy tří prcků, včetně Danteho, mizící z lesa pryč. "Já se tu mužu přetrhnout, aby bylo v lese bezpečno a voni vodtud zdrhnou?" Zaburácela dopáleně. Nejradši by za nima hned vyletěla jak naváděná střela, ale to by znamenalo odtáhnout z bezpečí lesa další vlče a to se jí taky vůbec nelíbilo. A nechat ho bez dozoru? Však ho vytáhla z úkrytu od matky prakticky proti jeho vůli. Byl teď její zodpovědnost!

L23 (3/5); Sineád 4/10

"Až s tebou skončim, tak si aspoň měsíc nesedneš," informovala ji, ale pak se to celé nějak zvrtlo. Popálila tý druhý ksicht. Sice to neplánovala, ale ani se za to necejtila nijak provinile. Dobře jí tak. "Nebejt tebe, tak žádnou pomoc nepotřebuju," vztekala se dál, zatímco uskakovala od rozpadající se kry na pevný led.
"Kdyby všechno v tomhle světě vyřešilo debilní promiň, tak neznáme války a hladomor," mrskla po ní na dálku jednu rychlou lekci dějepisu. Zkusila se na ní rozběhnout, ale ten debilní led klouzal jako prase a ona se ba tři cvalové skoky nehnula z místa. Dopáleně si odfrkla.
"Násilí je vždycky dobrý řešení," zamumlala tentokrát se soustředila na to, aby do ledu zaklesla drápky předtím, než se pokusila o další krok. A za chvíli po ledu letěla jako dělová koule, pro změnu Lia na Sineád. Ostatně jí to ta mrcha nabídla jako akt smíru, ne? "Tvoje prdel pozná středověk," kvílela u toho jako nějaké strašidlo.

L18 (3/5). Sineád 3/10

Prej jéje. Najradši by jí to jéje našťouchala do míst, kam slunce nesvítí, ale zatím měla celkem problém už jen s tím dýchat. Na nadávky však měla energie vždycky dost. "Seš těžká jak březí prasnice," zachrčela. Vzhledem k tomu, že pak dostala nakopnuto, ji dost podezírala z toho, že to bylo schválně. "Já třebas zase neodhadnu sílu, jakou tě rafnu do zadku," nechala se slyšet popuzeně a svíjela se v té závěji jak žížala. "Sem celá, ale ty brzo nebudeš," slibovala. Celkem neprozřetelně, vzhledem k tomu, že se jí Sineád snažila pomoct z té šlamastiky ven. Ale někdy měla tendence si nejdřív pustit tlamu na špacír, než domýšlela následky. Potřebovala ale vůbec pomoc?
Ne! S frustrovaným výkřikem vzplála jako pochodeň a závěj kolem jí během chvíle roztála. Problém ovšem byl, že se nacházely na zamrzlém jezeře. Takže stály na ledu. A ten taky v horku tál. "Do prdele práce," ulevila si protivka, když jen tak tak stihla přeskočit na další kus pevného ledu, místo toho tenkého pod sebou.

L15 (5/5). Sineád 2/10

Užívala si ten klid a pohodu. Hlídala si nohy, aby tu nevysmekla nějakou pěknou roznožku a... Popravdě nepočítala s tím, že by se tu mohl zjevit ještě někdo další. V blažené nevědomosti si teda začala do toho klouz-kroku i pobrukovat, zase nějakou sprostou, takže zvolané varování zaslechla vlastně celkem pozdě.
Ohlédla se jen proto, aby viděla jakousi tmavou věc, jak se na ni řítí. Význam křičených slov pochopila až zpětně. Potom, co ji to klubko chlupů smetlo a za doprovodu Liiných táhlých árií neodklouzalo několik dalších metrů, než se jí tlapy zapíchli do sněžného jazyka, co se jim zjevil v cestě a celé to společně nezakončili kotrmelcem do sněhové podušky. Ona se tak ocitla pod druhou vlčicí, naštěstí však se vzduchem na dosah.
Béžovka byla tak v šoku, že se zmohla jen na nevěřícné: "Tak to si děláš prdel." Těžko z toho říct, jestli očekávala nějakou odpověď, nebo to bylo řecnické.

L11 (1/5)

Vjvíli to vypadalo, že prcek z křoví nevyleze, takže v duchu žačala vymýšlet plán, jak ho přesvědčit, že když ji nebude štvát, určitě na nějntak hnusná jako na cizáka nebude, ale naštěstí si to, k jejímu příjemnému překvapení, domyslel sám a dokonce o ni projevil starost. Přistihla se u toho, jak její opelichaná oháňka projednou nebije vzteky do země, nýbrž sebou celkem normálně spokojeně zamlelal. Jako u normálního vlka. Sice to hned násilím zastavila, jen co sama tu skutečnost pochytila, ale škody již byly napáchány.
"Affatto!" Ujistila ho teda a lehla si zpět do sněhu, aby si zo mohlo v pohodlí zkontrolovat, Vzal to teda dost poctivě. "Non è fantastico?" Zableskla se jí snad v oku nadšená jiskřička? Navíc tak brzo po nepříjemném setkání. "Non sapevo di poterlo fare," pochválila si, zašilhala si na čelo a... zkusila to zažehnout znovu. A stalo se, takže chvíli vypadala jako svíčka. Byla ale celkem unavená, tak to mrknutím oka zase zhasla a na Ciela se zašklebila. Což byl takový kostrbatý pokus o úsměv.

L10 (5/5)

Hajzl nebyl ani dost chlap, aby se nechal podpálit. Jak si to mohl dovolit že jo? Divný. Naštěstí byl všude kolem sníh, takže tím kotrmelcem nezapálila vlastní domovský les, jen ji zcela naopak uhasil. Že by to ale nějak zmírnilo její pulzující vztek se říct nedalo. Chtěla ho zamordovat a koukalo jí to z očí. Ostatně se svými vražednými záměry nikdy netajila.
"Už by bylo načase," zaduněla. Migréna trochu povolila, tak si u toho po něm odplivla ohnivou slinu. Třebas hořící oháňka ten jeho odchod uspíší. A bylo by to jen dobře i pro něj, protože se vskutku přestávala ovládat. Potom co se dostala do takového varu by mu obvykle nebyl záchranou už ani strategický ústup z území, ale hnala by ho ještě přes několik dalších. Nedejbože, kdyby jí neutekl.
Ale dnešek byl speciální. Protože ji její podvědomí drželo zpátky. Ne snad pro dobro vlastní nebo cizákovo. Ale měla tu přeci nedaleko schované vlče, které měla na starost. Zcela závislé na ní. A kdyby mu utekla, vlk ví, kdy by ten ňouma sebral odvahu vylézt z úkrytu. Taky by ho tu mohla za pár dní najít umrzlého na kostku ledu. To by jí brácha asi moc nepoděkoval.
Ohnivým pohledem tedy už jen s vrčením dohlédla na to, že se ten všivák vážně pakuje pryč. Vydýchala se přitom z toho nejhoršího záchvatu nepříčetnosti a pak se vydala zpět tam, kde prcka nechala. "Viděls toho hajzla? Takovejn drznoun prašivej," vztekala se pořád, ale tvář měla o dost uvolněnější.