Příspěvky uživatele

>>> ze světa

Bylo to dost hnusný probuzení. Uprostřed studenejch hor. Uprostřed studenýho podzimu. Prostě ránko na nic a to ještě nebylo to nejhorší. Nepotřebovala žádnou velkou kopici času, aby si všimla, že tu něco nehraje. Byla totiž sama. Večer usínala mezi dvěma hřejivými vlčími těly a ráno ji probudil odporný průvan.
Otřásla se a celá naježila. Přejela své okolí ohnivým pohledem, a to je ještě ani neměla oči zabarvené do ruda. Měla hodně zlou předtuchu, ale zatím nejančila a jen několika svižnými skoky oběhla nejbližší okolí. V okamžik, kdy jí ale došlo, že za sebou ti dva zametli stopy, už neexistovalo nic, co by ji mohlo zastavit. Byla jako rozjetý vlak.
"Vy zm***!" Zaječela do větru a celá naježená se dala do divokého běhu vlk ví kam. "Parchanti!" Vřeštěla nepříčetně a když zakopla a rozbila si nos, ještě se vrátila, aby do šutru, jež to zavinil, kopnula, což mělo také své bolestivé následky. "K***a!!! Já se na to..." Slovo, které následovalo nemělo vůbec nic společného s kašláním, nýbrž s procesem týkající se úplně opačného konce těla. "Za tohle chcípnete, zrádci hnusní," vrátila se nakonec rozohněně k tématu a pak zastříhala ušima. Zdálo se jí, že zaslechla vytí. A s tím se vrhla neznámo kam. Taťkové ji sice pěkně vytočili, ale co když teď byli v průseru, že jo?
Vlk kterého našla ale nebyl ani jeden z nich, což ji popudilo ještě víc. Není nic horšího než zklamaná naděje. Věkem by ale asi tak odpovídal. Bez větších cavyků se k němu přihnala, proběhla mu pod břichem a zapíchla to až u prapodivně pruhovaných nohou. Zelený hnáty fakt ještě nikdy neviděla. Ale dusila se vzteky, takže jí to moc nezajímalo. "Ciao," kupodivu pozdravila. "Neviděl si tu dvě buzny?" Prskla a hlavičkou divoce házela ze strany na stranu. Vypadala u toho, jakoby plánovala vraždu. Minimálně dvojnásobnou. Což byla i pravda.