Leszek má nezkrotného ducha. Často se vydává na tajné výpravy, aby objevil kouzla a tajemství mimo smečkový les. Má velké srdce a vždy se snaží pomoci ostatním. Jeho empatie ho činí výjimečným v magických schopnostech, protože dokáže cítit a léčit bolest druhých. Jeho vrozenou magií je magie bolesti, což definovalo silně jeho osobnost.
Leszek je velmi chytrý a má neukojitelnou touhu po vědění. Studuje a učí se od nejlepších vlků ve smečce. Chce se naučit všechno a využívá všech dostupných zdrojů k tomu, aby vědění dosáhl. Jeho zájem o učení se je pro něj přirozeností a je jedno, co se má učit. Samotný proces vzdělávání mu dává pocit uspokojení a štěstí. Lovení, ochrana hranic, stopování, boj, to všechno se učí rád a kupodivu je v tom i dobrý. V čem dobrý není na tom stráví celé dny, aby v tom dosáhl aspoň průměrné úrovně. Největší talent projevuje ovšem v léčitelských schopnostech a rozpoznání nemocí nebo vyhledávání bylin.
Navzdory své lásce k rodině a svému postavení syna Alf cítí, že uzavřená společnost smečky omezuje jeho potenciál. Nejraději by vyrazil do světa a poznával vědění od různých zdrojů. Bohužel tohle není v jeho možnostech, a tak se musí spokojit s tím, že občas do smečkového lesa někdo náhodně zavítá. Rodiče totiž svá vlčata a tedy i Leszka opatrují jako oko v hlavě. Nehrozí tedy, že by byl bez dozoru a mohl se lidově řečeno zdejchnout.
I když je inteligentní a empatický. Někdy může být ve svém jednání naivní, pokud jde o intriky a skutečné nebezpečí, které jej čeká mimo smečku. Jeho odvážná a dobrodružná povaha ho tak může přivést do nebezpečných situací, které by mohly ohrozit jeho život nebo životy ostatních, ale on si tohoto nebezpečí není plně vědom.
Jelikož je synem Alf, je často obklopena vlky s vlastními zájmy. Tento fakt v něm vzbudil přirozený strach a obavy ze zrady. Obává se, že někdo blízký by ho mohl zradit. Nese zároveň tíhu očekávání, která s sebou přináší jeho postavení. Obává se, že by mohl zklamat své rodiče.
Jeho mírným prokletím, ale i darem je již zmíněná magie bolesti. Leszek si již když byl malý všiml jistého problému ve svém charakteru. Pokud viděl někde bolest, fascinovalo ho to. Nejen bolest jiných, ale i jeho vlastní bolest. Nejednalo se ovšem o fascinaci takovou, aby bolest sám způsoboval, právě naopak. Snažil se ji vždy zabránit. I přesto ho ovšem fascinují vlčí těla, jak fungují, jaké mají orgány, jak to všechno jde dohromady? V podstatě má poměrně dobré vlohy na to stát se léčitelem, byť se jeho fascinace funkčností těla může některým zdát morbidní.
