Leszek má nezkrotného ducha. Často se vydává na tajné výpravy, aby objevil kouzla a tajemství mimo smečkový les. Má velké srdce a vždy se snaží pomoci ostatním. Jeho empatie ho činí výjimečným v magických schopnostech, protože dokáže cítit a léčit bolest druhých. Jeho vrozenou magií je magie bolesti, což definovalo silně jeho osobnost.
Leszek je velmi chytrý a má neukojitelnou touhu po vědění. Studuje a učí se od nejlepších vlků ve smečce. Chce se naučit všechno a využívá všech dostupných zdrojů k tomu, aby vědění dosáhl. Jeho zájem o učení se je pro něj přirozeností a je jedno, co se má učit. Samotný proces vzdělávání mu dává pocit uspokojení a štěstí. Lovení, ochrana hranic, stopování, boj, to všechno se učí rád a kupodivu je v tom i dobrý. V čem dobrý není na tom stráví celé dny, aby v tom dosáhl aspoň průměrné úrovně. Největší talent projevuje ovšem v léčitelských schopnostech a rozpoznání nemocí nebo vyhledávání bylin.
Navzdory své lásce k rodině a svému postavení syna Alf cítí, že uzavřená společnost smečky omezuje jeho potenciál. Nejraději by vyrazil do světa a poznával vědění od různých zdrojů. Bohužel tohle není v jeho možnostech, a tak se musí spokojit s tím, že občas do smečkového lesa někdo náhodně zavítá. Rodiče totiž svá vlčata a tedy i Leszka opatrují jako oko v hlavě. Nehrozí tedy, že by byl bez dozoru a mohl se lidově řečeno zdejchnout.
I když je inteligentní a empatický. Někdy může být ve svém jednání naivní, pokud jde o intriky a skutečné nebezpečí, které jej čeká mimo smečku. Jeho odvážná a dobrodružná povaha ho tak může přivést do nebezpečných situací, které by mohly ohrozit jeho život nebo životy ostatních, ale on si tohoto nebezpečí není plně vědom.
Jelikož se narodil jako syn Alf, zvykl si být často obklopena vlky s vlastními zájmy. Tento fakt v něm vzbudil přirozený strach a obavy ze zrady. Obává se, že někdo blízký by ho mohl zradit. Dokonce se mu to i potvrdilo při jeho odchodu z rodné smečku, odkud musel odejít po "domnělé" zradě ze strany nového Alfy.
Jeho mírným prokletím, ale i darem je již zmíněná magie bolesti. Leszek si již když byl malý všiml jistého problému ve svém charakteru. Pokud viděl někde bolest, fascinovalo ho to. Nejen bolest jiných, ale i jeho vlastní bolest. Nejednalo se ovšem o fascinaci takovou, aby bolest sám způsoboval, právě naopak. Snažil se ji vždy zabránit. I přesto ho ovšem fascinují vlčí těla, jak fungují, jaké mají orgány, jak to všechno jde dohromady? V podstatě má poměrně dobré vlohy na to stát se léčitelem, byť se jeho fascinace funkčností těla může některým zdát morbidní.
Leszek se narodil jako jeden ze tří bratrů. Jeho matka Maple se o vlčata snažila starat, ale kvůli smečkovým povinnostem na ně neměla možná tolik času, co by sama chtěla. Otec Tonres byl v životě Leszka a jeho sourozenců spíše jenom prchlivým stínem, který se objevil a zase zmizel. Leszek nikdy k otci nepocítil ani lásku, ale ani nenávist.
Jednou z prvních velkých ran, kterou zažil, bylo odstoupení jeho matky z pozice Alfy. Leszek jako malé vlče byl u toho, když matka abdikovala a předala svou funkci se všemi povinnostmi, ale i výsadami, nové Alfě Sarumnského hvozdu, Nicosovi. Leszek to ani tenkrát nechápal, ale byl ještě moc malinkatý, aby mu docházel celkový význam tohoto gesta. Už v ten moment v něm ale začal klíčit pochybnost, že to matka nemohla udělat z vlastního rozhodnutí. Když se jeho rodina stala jenom další z mnoha, jako by se něco změnilo a zlomilo. Otce po tomto výstupu už nikdy neviděl a matka se stáhla společně s bratrem Samaelem do ústraní. Leszek se nejprve obával, že si nenajde ve smečce svoje místo, ale to se rychle spravilo, když se pustil do prozkoumávání lesa a okolí.
Být doma a sledovat, co všechno se v lese mění ho sice bavilo, ale rozhodně to s rostoucím věkem bylo málo. Leszek se proto jednoho mlhavého rána rozhodl jít podívat do okolí. Cítil někde bratra Vala, který se pustil do výprav mimo les dříve. Val byl vždycky podle Leszka zbrklý a neuvážený, ale zase měl v krvi statečnost a bojovnost, která Leszkovi samotnému chyběla. Jenže místo, aby našel svého bratra, nalezl jenom ohlodané kosti. Leszek běžel zpět do smečky, ale nenašel tam nikoho, kdo by mu pomohl. Všichni měli moc práce na to, aby si všimli vlčete bývalých Alf, o které se stejně nikdo moc nestaral a rostlo jako dříví v lese. Leszek se musel uklidnit a vzpamatovat. Tahle srážka s realitou, že už není malinkatým vlčetem o které se budou ostatní starat, pro něj byla krutá. Musel tedy vlastního bratra pohřbít sám a tak se rozhodl na ono místo mordu vrátit. Jaké bylo jeho zděšení, když na místě našel zbytek ostatků a podivnou vlčici, která nejspíše jeho bratra zavraždila. Satori se na místě objevila omylem, neměla s vraždou nic společného, ale to nemohl Leszke vědět. Vrhl se na ni a souboj ukončil až příchod Nicose, který oba dva odtáhl do smečkového lesa.
Leszek doufal, že v lese se mu dostane zastání a že se o něj smečka postará. Že se Nicos a Feline, kterou ten lomoz u hranic přivolal, postaví. Doufal v jednotu a dostal pouhou zradu. Nicos se postavil za Satori, která byla v očích Leszka jasnou vražedkyní malých vlčat. Nicos chtěl vše řešit diplomaticky a s chladnou hlavou. Jenže emocemi rozdurděný Leszek nechtěl nic rozumného slyšet a tak popadl ostatky svého bratra a v slzách prchl ze smečky.
Cestou za hledáním hrobu potkal Lornu, která mu nabídla pomoc. Společně pak nebohého Valariona pochovali na odhlehlém místě, kde mu snad bude již navěky dobře. Leszek pak stál před rozhodnutím, co dál. Pořád byl ještě moc malý, aby zůstával tulákem mimo smečku, i když ve svém srdci věděl, že nejpsíše bude tulákem minimálně psychicky už navždy. Kdo by mu to také zazlíval, když byl zrazen někým tak blízkým už v tak útlém věku. Opuštěný rodinou, opuštěný smečkou a bez domova se rozhodl vypravit na další putování po kraji s otázkou, zda si někdy najde místo, které by opět mohl nazvat domovem a společnost vlků, které by bral jako rodinu.
