Gallirea - Příspěvky uživatele

-> Přechod Středozem přes Midiam

Vodní dýmky mě přemluvily

<-- Mahtae

Konečně se ocitli v lese. Lennie nehodlala spěchat a zkoušela táhnout laň tak, aby stačila Siriusovi, který teď šel jako první a vedl. Už aby se zase viděli se všema. Na druhou stranu Lennie cítila přicházející trest, že je její syn sprostý jako dlaždič. Jenže vypadá to, že to má jednoduše v povaze a naučil by se to dříve či později i tak.
"Oh, ahoj slečno," řekla Lennie vlčici, ale více si jí už nevšímala. Pouze dala znamení ostatním ve smečce, že je tu opět i se Siriusem. Nečekala, že je někdo příjde vyzpovídat, tak ukázala Siriusovi, že by se mohl najíst. Měl jistě už zase hlad a jídlo byla ta jeho oblíbená kratochvíle.
"Tak co, nechceš se přidat ke svým sourozencům?" zeptala se ho mile, když si konečně sedla a začala trhat maso pro sebe i vlče. Kdo ví, třeba se k jejich hostině přidá ještě někdo další. Možná by mohl teď Sirius počkat tady a socializovat se taky s ostatními. Lennie začínala mít pocit, že bylo na čase, aby se střetla s Životem a probrala s ním všechny křivdy. Nehodlala mu odpustit ani náhodou, ale chtěla alespoň nějaké odpovědi na nelogické otázky.

<- Mahtaë

Už byli velmi blízko lesu, kam mířili. Překvapivě se jim nic nestalo a měli energie na rozdávání. Lennie stále myslela na onu mystickou magii, která se velmi podobala té černobílého.
"Promiň," omluvila se mu za to nekontrolovatelné zmizení. Nevěděla, co přesně se stalo. Je toto totéž, co ovládá Meinere? To by byl malér, vlci by si je mohli spojovat dohromady v jakémkoliv směru a to se jí nelíbilo.
V tu chvíli ale přímo před nimi proběhly dvě pěkné laně. "No to je snad vtip," oznámila Lennie suše a naznačila Siriusovi, aby se přikrčil. Sama udělala totéž a vyčkávala, kde se zastaví. Na palouku k řeky se jim opravdu líbilo. Na hranicích s Asgaarem byly v mírném nebezpečí, ale stále poměrně v klidu. Lennie se rozběhla a laně jí zpozorovaly až pozdě. Dostala se velmi blízko, aby bylo poměrně jednoduché je takto nahánět, dokud nějakou z nich nedoběhne. Jedna laň se chudáček plácla na zem, neboť jí to uklouzlo. Než se stačila zvednout, už u ní byla Lennie a zandala jí smrtelnou ránu. Poté naznačila Siriusovi, aby se k ní přidal a mohli vyrazit i s dlouho hledanou kořistí do Asgaaru.
"Už tam skoro jsme, nebude to daleko," řekla a vzala laň za nohu. Táhnout jí do Asgaaru nebylo nic jednoduchého, ale vlastně což, alespoň se jí něco ulevit podařilo.

-> Asgaar

<- Orlí dráp

Sirius si řekl, že by měl Meinerovi věnovat nějakou tu protiteploušskou proceduru. Tak ať. Ti dva se stejně pěkně dlouho neuvidí.
"Víš, ale oni neradi tohle slýchají, nemůžeš ho léčit, to tak nejde, on taky nevyčítá ostatním vlkům, že nejsou jako oni. Není to nic špatného, jen je to divné. Tvůj strýc - můj bratr, ten má taky rád samečky. Jenže tvůj strýc je chcípák a dement, takže s ním nemluvíme," oznámila Lennie Siriusovi s vážnou tváří, než se zase usmála a drkla do něj čumákem.
"Máš babu!" oznámila mu a rozběhla se pryč směrem k jezeru. Maličký jí musel být v patách a říkala si tedy, že jej teď nechá vyhrát. Očekávala, kdy se jí vlče dotkne.
Jenže v tu chvíli byla pryč. Na malou chvíli zmizela, než se objevila o pár metrů dál. Stála a nevěřícně sama na sebe zírala. Měla všechny končetiny, všechny chlupy, ale byla ochromená tím, co se právě stalo. Podívala se překvapeně na Siriuse a zase zpět na sebe, neboť toto nikdy neuměla. Právě se a malý kousek území teleportovala.
"Musíme zjistit, co se stalo!" řekla nadšeně a znovu tedy nabrala tempo jako předtím, aby se dostali zpět do Asgaaru, kde by mohl najít Saviora a podělit se o to, co zvláštního se jim stalo.

-> Mahtaë (přes VVJ)

-> Orlí dráp

Sirius měl radost, že může demonstrovat svůj nový slovník. Vypadal šťastně, tak ho v tom Lennie nechala. Jednoduše se vymluví, že za to může Smrt a nebude se v tom více patlat.
"Neasi, kteréni," pronesla lehce iritovaně, protože opravdu nechtěla dojít bez kořisti. To se před ní všechno schovalo? Měla zase snad nějaká vyšší entita srandičky? To raději ne, hned by jim to zkusila vytmavit.
"Buzna je vlk, který nemá rád vlčice a místo toho je zamilovaný do jiných samečků, víš. Meinere je buzna," řekla a sledovala okolí, zda něco nezahlédne. Ale poměrně rychle to začínala vzdávat. Ještě byla možnost, že něco chytí na Galtavaru, jenže o tom již velmi pochybovala.
"No tak alespoň jsme se prošli no," řekla a rozhodla se, že je na čase vrátit pozadí do Asgaaru a jednoduše se smířit s tím, že je na menu dnes bobr, kterého ulovil Savior. Jak se asi vlastně mají? Sourozenci si nejspíše hrají spolu a Savior u toho jistě opodál mručí.

"Pojď, projdeme to podél řeky," pobídla jej a vydala se podél Kiërbu. Srdíčko jí samozřejmě poskočilo při pohledu na les, který tak dobře znala.
"Támhle jsme kdysi dávno s tátou žili. V té době jsme se vůbec neměli rádi," řekla jen tak okrajově Siriusovi a usmála se. Zdálo se to skoro jako věčnost. Někdy si vlastně nebyla ani jistá, zda se to vůbec stalo. Je to tak dávno.

-> Přes Kierb (Měsíční rašeliniště)

<-- vřesák

Pokračovala dál k Drápu. Meinere se umoudřil a nikam raději nešel. Raději si pufl kamsi pryč či odešel. Na tom už nesešlo, jen ať je pryč, zmetek.
Neřešila, že Sirius pozval Meinera, vlk měl alespoň dostatek půdu sebez, že nikam nešel.
"Nechápu, že ti takové bu*zny přijdou fajn," zlobila se. Jestli nějaké takové manýry pochytí od něj, může nejspíše skočit do propadliny sám, než jej tam stihne hodit Savior, který by nejspíše nedopustil, aby jeden z jeho synů měl jinou orientaci, nedej vlčicha, aby náhodou byl celý zblázněn do nepovedené Laury... Jak jen ti dva mohou být sourozenci...
"Chm, máme fakt den na hovno, se z toho poseru fakt, nikde ani jedna dementní laň," nadávala dál a očekávala, že si nějaká slova převezme malý. Jen ať bere. Raději přijme fakt, že se to naučil od ní než od Meinera! Zavšivenec.
Vezmeme to vrchem přes Galtavar a uvidíme, kde ještě něco bude... Musela něco do toho posraneho lesa dotáhnout. Už jen protože je hodlal Savior krmit samými divnými zvířaty. Prvně ty kačky, teď zase bobry. Ale dávala mu plusové body, protože bobři jsou jako Meinere - ošklivý a smrdí.
"Tata by řekl, že jsme lovci naprd, kdybychom nic nedonesli," řekla a vydala se ještě na louky za dráp. Sice by raději opačným směrem do Narvinijského lesa, ale tam je možná tlapky zavedou později.

--> Lučina

Byla to vlčice s vlčaty, kdo se najednou na palouku objevil. Zvláštní. Nejspíše to byla jejich pečovatelka a spíše se starala. Kam to asi jdou? Pozdravila je a pohled upřela na kohosi za Lennie a Siriusem, než se zase vzdálila pryč. Lennie se podivila a zavětřila.
"Taky zdravím," dodala jen vlčici, než se naštvaně otočila na vlka za nimi. Sirius měl jistě z toho setkání radost, ale rozhodně tu radost neměla Lennie.
"Meinere vypadni," zavrčela a už se zdálo, že by to tentokrát mohl černobílý vlk pořádně schytat. Místo toho ale strčila mírně do Siriuse, aby se dal do pohybu a vůbec se s pánem nebavil. Tenhle vlk půjde rychle do kytek, jestli tohle přestanou být nešťastné náhody.
"Půjdeme ho pozdravit příště, teď nezapomínej, že jdeme lovit," připomněla mu rychle, aby se vydali poměrně podobným směrem jako ta vlčice s družinou malých vlčat. Maharu bylo vskutku to nejdivnější místo na světě. Jak se asi má ta jejich alfa? To Lennie zjišťovat nechtěla, neboť se nehodlala hádat s dalším vlkem. Alespoň tedy do doby, než si náplní bachor, pak je jí to šumák.
Přemýšlela taky, jak velké trauma by mohl mít Sirius, kdyby se Meinera Lennie jednoduše před jeho zraky zbavila. Sral jí pořádně. A teď mu ještě vykládal další hovadiny...
No super, teď abych ho odnaučila další slova... Ale vlastně proč. Všichni očekávali, že se moje vlčata nemají nikdy šanci povést. Tak ať to stojí za to!
"Slovo kretén je taky super, používej jo, když je někdo debilní. Však ta malá d**** bude ještě litovat..." zavrčela Lennie a pokračovala dál.

--> Orlí dráp

<- Gallivesnička

Sirius se začal obávat o svůj živůtek, který mohl Život brát. Jenže to se má tak... On nemůže. A víte co dalšího udělal? Mrtvou Cynthiu oživil. Nejen že tedy pomáhá Styx, ještě ke všemu pomáhá i Cynthie. Život je jednoduše nefér a dříve se to vlčata naučí, tím asi lépe.
"On tě zabít nemůže, ale je možné, že po tobě někoho pošle, takže nezlob," ubezpečila jej s podmínkou, tě se mu nic nestane. Sirius to tedy bral sportovně, ale stále se nechtěl vzdát sprostých slov. To není zlobeni ne?
"Siriusi, to fakt ne, cuchto se neříká, můžeš tak říkat jen té zlé vlčici, kterou jsme potkali," řekla, aby mu alespoň trochu vyšla vstříc ohledně jeho přání mluvit vulgárně. Nelíbilo se jí to, ale co asi tak měla dělat. Očividně to vypadalo, že s tím jen tak nepřestane, takže alespoň snižovala možné škody. Řekne o Styx, že je cuchta možná tak v rodinném kruhy. Kdy jindy by měl možnost? Snad to bylo alespoň trochu přijatelné. Ačkoliv tedy Lennie věděla, že Savior z toho nebude mít radost určitě. Stále existovala možnost, že to naučí i ostatní a stačilo, že má jeden nepovedený vrh. Tahle stačí říct, že se nepovedl Sirius.
Rozhodla se vyhledat vhodné místo, kde by mohli vyčkat na příchod nějaké srny. Posadila se do trávy a vlče si přitulila k sobě tak, aby bylo hezky v teple a zdravé. Ok dyz už bylo na hlavu choré, tak alespoň to fyzické zdraví, že...

Sirius řekl, že se nemusí bát. Prý Savior s Lennie nakopnou pozadí. Jenže tohle mělo také háček a Lennie se obávala. Bylo příšerné, že doufala, že jim z takového pomůže třeba taková Smrt aka kmotřička za všechny drahokamy.
"No to sice jo, ale ona má na své straně Život! Pomáhá jí, aby mohla žrát vlčata a měl z toho zábavu, je to podlý špinavec stejně jako ona!" řekla nazlobeně, neboť nesnášela fakt, že jí pomohl! Vždy byla špatná! Ať jde do řiti s tím, že je to vlčí rose jako všichni a není na ničí straně. Však je to dobře, že jsme se jí snažily hodit Smrti, chtěla brát neprávem nevinné životy.
"Řeknu ti, co se stalo. Styx, to JE ta vlčice, je zla a řada zabíjí vlky a hlavně vlčata. Pak je žere a směje se tomu. Jednou takhle přišla do lesa tvého bratrance okej, chtěla go sníst. Pak se tam opovážila znovu. Tak jsme ji s tetou šly zabít. Jenže ji Život pomohl. Od té doby mám raději Smrt. Je podlá, ale nikdy nemá tak falešnou tvar jako Život, ten den nás zranil a ji nechal jít, aby mohla krást a zabíjet dál," vyprávěla Siriusovi. Dalo se už jen těžko vžít do té situace. Ostatně vždycky se to nějak vyřešilo. A tentokrát se nedalo dělat nic. Život zasáhl a pomohl špatné straně. To už mu nikdy neodpustí. Mezitím prošli kolem dvou vlků a Sirius je pozdravil.
"Zdravím," pronesla jen k vlčici a vlku, které neznala. A nebo ano? Ne, spíše ne. Kdo ví, tady v kraji bylo dlouhodobě víc vlků a Lennie už si leta nedělala deníček, kdo je tu nový a tak dále. Pokračovali ale cestou, kterou se vydali. Chtěla lovit kdesi kolem na loukách, určitě se tam něco pase.

-> Galliškolička

I přes nadšení Siriuse Styx odešla. A bylo to tak lepší. Zdálo se, že tahle vlčice se s ní kamarádila a netušila, co je její přítelkyně zač. Smutné. Rozdělily se a každá si pak šla dvou cestou. Zůstal tu pouze ten vlk, který mluvil o tom, kterou má vrozenou magii, když má oči žluté.
Skvěle, když jsme se teď dozvěděli, co tenhle vlk má za magii, už půjdeme," řekla a hodila pohledem na Siriuse, že by mělo zmizet. Nechtěla se tu zdržovat dlouho. Stále musí něco ulovit a vrátit se ke zbytku rodiny. Sama slušné vlka pozdravila na odchod a vydala se podél jezera i s vlčetem. Doufala, že nenarazí na medvědy, kterým by se Sirius jistě naservíroval se svým skoro neexistujícím pudem sebezáchovy. Naštěstí nepotkali medvěda ani jednoho. Ani jednoho medvěda a už vůbec ne lovnou zvěř. Lennie si trochu v duchu zanadávala. Vždy když lovit potřebovala, kořist se schovávala.
"Proč jsi tak opovážlivý, taková rozhodnutí tě mohou zabít. Nehledě na to, že teď ta vlčice ví, že máme vlčata. Díky tobě teď možná přijde v noci sníst nejen tebe, ale i tvé sourozence," odsekla poměrně naštvaně Siriusovi, aby si vlk uvědomil, jakou udělal chybu, která by nemusela ovlivnit jen jeho život nýbrž i život ostatních členů rodiny. Lennie sice pochybovala, že by se Styx ještě někdy pokoušela stát proti Lennie, neboť na to taky tak vypadala, ale vlk nikdy neví. Co když objeví ty své debilní magie a bude silnější... Tak či onak o tom musí říct Saviorovi.

Kráčí pomalu. Kroky má jisté, i přesto se trošku klepe. Kolem je jen však les plný jehličnatých stromů, které jsou ale holé, což jí nahání menší hrůzu. Kam jsem se to ale dostala? pomyslela si Lennie v duchu a na to znejistěla. Krůček po krůčku si pomalu začala býti nejistá, zda vkročila někam, kde by měla být. Kde vlastně jsem a co je to za místo? Kožichem jí tančily jiskry a občasný záblesk elektrických výbojů osvětloval cestu tmou.
Křup..
Kamenem by jí mohl nazvat kdokoli, kdo by teď kolem prošel, jak jí tělem projel šok a hrůza z toho, co náhle uslyšela. Když ale nastražila uši a chvílí stála na místě, neslyšela nic než šumění větru. Kolem sebe necítila žádnou jinou přítomnost, než tu svojí, ovšem i tak jí tohle místo nahánělo menší hrůzu. Kéž by tu se mnou někdo byl, třeba Savior.,řekl by, že jsem nějaká nesvá... Kam všude se podívala, nic jiného nemohla spatřit, než holé stromy. Kolik tak minut tam mohla stát jako kámen, sama netuší, ale co ví moc dobře je, že se tu necítí bezpečně. Kupodivu rychle zatřásla hlavou, vlastně celým svým tělem a dala se do rychlé chůze. Krotit své myšlenky o tom, že tu není určitě sama, nijak nezvládala, i když jim mohla být vděčná, jelikož jí hnaly rychle dopředu. Kmit křídel, který svými uši zachytila, jí ovšem opět přiměl zastavit a pohlédnout směrem, odkud si myslela, že ptáka letět slyšela. Kudy jen letěl? Kde teď je? Koukat se mohla, jak chtěla, ale za nic na světě ptáka, o kterém si myslelal jistě, že ho slyšela proletět, nespatřila.
"Kdo tu je?!" Kolem ale nikde nikdo. K tomu všemu jí začala být trošičku zima, jelikož její srst nebyla natolik hustá po letech u Života, aby jí mohla v začínajících mrazech dostatečně ochránit. Klepat se nemohla přestat, jenže věděla, že zima na tom podíl má nejmenší. Kmeny stromů, jakoby se samy začaly měnit, či se hýbat. Klid, klid, klid, klid...

Sirius se zase vydal pryč. Asi je prostě natvrdlý. Lennie chvíli stála a přemýšlela, jestli by si jej opravdu neměla dát Styx k svačině, když je tak příšerný, že ho vlastně ani nechce. Samozřejmě, že jej měla ráda, ale tak to v divočině chodí. Nebyla si jistá, zda chce chránit něco, co natruc chodilo smrti naproti. Nakonec si jen povzdechla a vydala se za nimi.
"Zdravím," pozdravila slušně bandu vlků. Byla to prapodivná sešlost. Vlk s Asgaaru a Styx s nějakou tulačkou. Copak se tu děje něco magické? Či snad Styx zatoužila mít kamarády. Možná z něj tahá nějaké informace, aby mohla napadnout Asgaar. Tak či onak to teď Lennie bylo čumák. Překvapivě se Siriusovi nic nestalo a Styx nejspíše moc dobře věděla, že by se měla držet zpět, pokus nechce přijít o další drahocenné části těla.
"Doufám, že se nehodláš pouštět do ničeho neuváženého, tvé ucho by to jistě ocenilo, Styx," oznámila s náznakem opovrhujícího tónu a ušklíbla se. Stále jí po očku sledovala, když se káravě podívala na vlče. Aby ho fakt odnesl medvěd, spratka malého.
"Siriusi, měl jsi zůstat s fotrem, děláš akorát problémy," pronesla naštvaně, neboť jí nebavilo se za nim furt honit a držet ho naživu. Bylo to únavné a vysoce otravné.
"On velice dobře ví, co to slovo znamená, a taky ví, že ho vlčata říkat nesmí, chm?" řekla a stále jí neopouštěl naštvaný tón. Sirius byl v tomhle tvrdohlavý mezek a strašně rád dělal věci natruc. Takže pokud mu někdo řekl, že se to nedělá, stane se z toho jeho oblíbená kratochvíle.

<--- Asgaar

Dětský hlásek za sebou zaslechla, až se z toho doslova zalekla. Sirius si to štráduje taky, nesměla z toho míti rozpaky. Vlče nechtěla, moc zlabilo, přinejhorším na cestě cosi by ho zabilo. S tátou nezůstalo, pořád mělo hlad, jeho apetit byl jak sto záhad. Kam se to všechno do něho nacpe, žere jak před začátkem hibernace. (Zde jsem chtěla napsat, že je horší než menstruace. :D)
"Co tu děláš dítko špatné, hubovat je fakt prd platné. Neposedíš ani chvíli, vidíš ve všem kratochvíli, koukej poslouchat ty troubo malý, ještě si pěkně života neznalý," pravila Lennie vlčeti svému, které se chtělo naučit novému. Přikrčila se v trávě, zaslechla hlasy, zahlédla později hned tři ocasy. To Styx byla, ta špatná vlčice, Lennie jí sleduje opravdu mlčíce. Styx mohla by vlčeti ublížit, nesměli se k té partě přiblížit. Bylo jasné, že by jí zabila, Styx by druhého dne opravdu nedožila. Vlčice jistá si byla, že by ji snad okamžitě zabila. Nepodařilo se to poprvé, podaři se to jistě podruhé.
"Ulovíme nějaké zajíce, ty budeš se mě držíce. Támhleta vlčice šílená je cuchta, mnou do ucha kdysi byla za trest kousnuta. Ráda žere vlčata, málem bratránek skoro nepřežil, nikdo ho v tu dobu pořádně nestřežil. Takže ty teď zticha buď, zvědavost prosím v ní neprobuď."
Pokračovala trávou, tiše se nesla, chtěla aby úlovek donesla. Sirius plazil se těsně za ní, doufala že se vlčice straní.

Asgaarem se rozvoněl pach rodiny a zároveň i vytí Saviora samotného. Vysvobození, řekla si v duchu s úlevou Lennie. Mít Siriuse celý den nebylo to nejlepší, co můžete dělat. Ten se teď snažil nerozbulet a nadával, že mámu nemá rád. Lennie nad tím jen protočila oči. Tuhle jeho hru na lítost fakt hrát nehodlá.
"Tak to pěkně kecáš, vystřel za tátou," popohnala Siriuse pryč, protože nebyl přímo zářivým společníkem pro ostatní. Navíc by jej teď mohl nějakou dobu strážit otec. Malý vlk vystřelil jako střela a byl fuč.
"Skvěle, může si ho nechat otec. No nic, tak se dohodnu se Saviorem, co a jak," řekla směrem k Arcanovi, který jí oznámil, že tu Elisa ani Sionn nejsou. No nevadí. Stále tu byla Rowena a nezdálo se, že by ta chtěla někam chodit.
"No nic, Rowenko chceš zůstat tady, předpokládám?" řekla své maličké vlčici, která byla z jejich klanu tou nejrozumnější a potulila se s ní.
"A ty si příště dávej pozor slečínko, taky nejsi zářivý charakter. Ale to nebude vina rodičů neb tvá," řekla pohrdavým tónem směrem k Awnay, kterou už si představovala někde na dně propadliny nejlépe. Proč eliminovat děti, když může eliminovat cizí nepovedené děti. Pravdu ale měla. U téhle slečny za to nemohlo nic jiného než její povaha. U Siriuse to bylo obdobné. Vydala se lesem za zbytkem rodiny. Sirius měl již náskok, jenže byl tak nemotorný, že jej Lennie doběhla. Držela se ale za ním tak daleko, aby na něj viděla.
"Nazdar výpravo," přivítala Saviora s Alastorem - andílkem jejich rodinky. Během toho se stihla obořit na Siriuse, který šel hned tátovi žalovat, ačkoliv bylo jasné, že s tím otec nic moc neudělá, neboť se jednalo jistě o zasloužený trest.
"Půjdu něco dobrého ulovit, tak tu počkejte," řekla Saviorovi a obdobně jako Rowenu potulila i Saviora. Medvědí jezero nebylo daleko. Tam by se mohlo nacházet plno zvěře a jistě ten toulavý medvěd byl dávno pryč. Samozřejmě věděla, že se Sirius okamžitě chlubil tím, jak jej matka ztrestala.
"Potkali jsme Meinera a naučil ho pěkný ptákoviny. Díky tomu se nediv, když bude říkat Roweně cuchto, a asi bys ho mohl vymáchat v močále a stejně by to nepomohlo, hodně štěstí," pošeptala Saviorovi a společně pohlédli na Siriuse, který byl ze všech vlčat pěkně na zabití.
"A jestli příště potkám Awnay, bude k obědu ona. A nežertuju. Příšerná vlčice," pronesla Lennie naštvaně a už si v hlavě vymýšlela scénáře, co by jí vše mohla provést, když jí ještě někdy potká. A bude to samozřejmě opravdická nehoda a tragédie. Pak se s nimi rozloučila, neboť si chtěla od toho příšerného malého satana na chvíli odpočinout.
Vydala se tedy na jih, aby něco malého sehnala pro celou svou rodinku. Přemýšlela nad nějakou veverkou. Nebo alespoň tři zajíce. Něco takového by se zdálo jako nemožné pro normálního vlka, no Lennie byla připravená pro rodinu chytit něco dobrého.

--> Medvědí jezero (přes Šakalku)