Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dobře, moje kroky byly trochu šílené a zbrklé, ale teď už to bylo jedno. Vlk vypadal sakra vyděšeně, tedy alespoň jednu chvíli.
Kessel, to jméno sakra někdy už slyšela. Kdo jen ho vyslovil... Nemohla si sice vzpomenout, ale věděla jistě, že ho prostě někdo už z tlamy vypustil.
Chudáka jsem snad úplně vyděsila. Ach jsem strašná...
Pak se Kessel zeptal, odkud známe Coffina a jestli jsme ho poslední dobou neviděli.
Zavrtěla jsem hlavou. "Už je to dlouho, co jsme ho viděli naposledy, bylo to ještě v létě. Seznámili jsme se při jedné takové extrémní situaci. Chtěl nás sníst medvěd," při téhle vzpomínce se Nie trochu usmála. Byla to nakonec sranda.
"Odkud se s ním znáš ty?" Zeptala jsem se ho se zájmem.
Pak jsem se podívala na Juliuse. Trochu jsem hledala v jeho výraze nějaký náznak. Nic, takže měla volno.
"Říkáš, že ho hledáš? Co kdybychom se po něm podívali všichni, ráda se projdu a poznám někoho nového, tedy jestli ti to nevadí," podívala jsem se na Kesse a roztomile mrkla. Pak jsem se vrátila zpět k Julíkovi.
"Kudy půjdeme?" Zeptala jsem se spíše Julka, protože bylo vidět, že Kessel stále přemýšlí.

// Umírám :DD

Tak NyNie jede na 75% :)

// :'( sooo sorry :D

-> Z transu

Ležela kdesi v jámě. No spíše propadlé noře, která tak jistě předtím nebyla. V duchu proklínala teleportační jámy. Nad ní stál Julek. Opět a zase vystrašen. Už zase jsem ho vlastně dostala. Jeho výraz je nezapomenutelný. Zoufalost... Lennie se roztomile zasmála. "Jsem v pořádku, jen se přede mnou objevila tahle jáma a já de ní žuchla."
Pomalu se pokusila vstát. Na to, že spadla, zjistila, že nejspíše nemá nic pochroumaného. Pomalu se vydala nahoru za Julkem. Opět na ní vrhl vyčítavý a ustaraný pohled. "Vážně mi nic ne--." Nestihla to doříct a všimla jsi nějakého vlka. Nevypadal nepřátelsky. Spíše se dával na ústup. "Podívej se pomalu za sebe. Hlavně nijak netrojči. A nebuď zlý!" Řekla Lennie díky myšlenkám partnerovi.
Vlk, který pomalu couval přímo před ní vypadal až roztomile. Byl stejně strakatý jako ona. Strakáči nejsou nikdy zlý! Pomalu se tedy vydala za vlkem. I tak stále byla připravena, uklidnit jeho možnou přehnanou útočnou reakci.
Dělala opatrně krok za krokem a stále se snažila vypadat přátelsky. Přesně mezi tím vlkem a Julekem se ohlédla zpět na partnera. Pak mrkla a vydala se už o trochu rychleji dál.
"A-ahoj," řekla poněkud rozklepanějším hlasem. "Ty znáš Coffina?" vzpomněla si na flekáče. Naposledy se s ním sice viděla už před dlouhou dobou, ale nevadí. Hlavně, že ví, že pokud zná Coffina, nejspíše by je vlk nemusel napadnout. Tedy pokud nechce zabít i Coffina.
Pak si všimla, že vlk trochu táhne jednu packu. "Co se ti stalo?" zeptala se ustrašeně. Přiběhla jsem k němu a nohu si prohlédla z blízka. Nehleděla jsem na možné následky.
Cítila jsem nepříjemnou starost o vlka, kterého jsem vlastně ani neznala. Nenápadně jsem se mu rychle podívala na vzpomínku pádu. Stalo se mu vlastně to samé co mě.
"Chudák má něco s nohou," zavolala na Juliuse. Poté se otočila zpět na vlka.
"Jsem Lennie a to je Julek, ty jsi?" zeptala ho a přitom přemýšlela, jak by mu mohla pomoc.
"Jsi unavený? Hladový?" chrlila na něj spoustu otázek. Nečekala odpověď a houkla na Julka, aby mu skočil pro něco k jídlu.
"Nechceš si lehnout? Není pro tebe moc dobré, namáhat to." řekla mu a pomalu se začala uklidňovat. Když po ní vyjede, alespoň mu lehce uteče.
I tak se cítila pomalu nejistě, když poslala partnera obstarat maso.
V duchu na sebe byla Nie dost pyšná, protože jí bylo jasné, že umí skvěle zvládat krizové situace.

Já mám doma velký gril :)

//Řekla jsem přeskočit :D

Probrala jsem se až druhý den večer. Bylo to nejspíše únavou, kterou jsem opravdu cítila. Naposledy jsem spala asi naposledy u pláže. Možná ještě když jsem byla u řeky sama. Stále jsem cítila i svůj přívěšek, který stále oddaně zůstal na mém krku. Pomalu jsem zvedla hlavu.
"Julku? Už je večer, spali jsme fakt dlouho." Ten ležel vedle mě a já mu láskyplně olízla čumák. Ten nejevil ani známky života. Raději jsem se rozhodla, postavit se na nohy. Chvíli mi to trvalo, protože mě cosi táhlo a šeptalo : LEHNI SI.
Ale já už vlastně ležet nechtěla, takže jsem žádný hlas neposlouchala. Vyšla jsem před noru a pořádně se protáhla. Poté jsem se ohlédla, jestli někoho náhodou nezahlédnu. Jen pár ptáků zpívalo na větvi podzimní písně. Pár stromů šustělo ve větru a listí pomalu padalo k zemi. Jak pěkná chvíle. "HELE vstávej línej zadku!" vyjekla do nory. Pak jsem se rozhodla, že bych to tu mohla omrknout. Cestou jsem ale spadla do jiné nory a ztratila vědomí.
Bylo jasné, že se Julek bude stresovat, tady pokud opravdu vstane a půjde mě hledat. Což je taky dost nepravděpodobné, protože vypadal jako mrtvola. Nevím, kam jsem se vůbec poděla. Ale nemohla jsem nic dělat, nemohla jsem křičet, nemohla jsem se hnout. nemohla jsem nic. Ani nic vidět. Pouze ležet a čekat, až mě někdo objeví.

Pospíchali se schovat, pršelo víc a víc, její kožich byl modrý. Z Julíka už taky teklo. Lennie cítila, na co její milý myslí, no... Trochu jí to urazilo, myslel si o ní, že je slabá a nedokázala by se uchránit. Kašlat na něj, pomyslela si.
"Je fakt pěkný," pochválila si přívěšek. "Komu asi mohl patřit?" řekla si spíše pro sebe.
Tolik jí zajímal její náhrdelník, že si nevšimla, že se její druh ztratil. Bylo jí najednou jedno, že neví, kam zmizel. Dobře mu taky tak. Přece si o ní myslí, jak je slabá...
A teď vážně!
"Julku?" vyjekla a rozhlédla se, když si konečně vzpomněla, že se jí něco ztratilo z dohledu.
Pak na ní odněkud ze zdola zavolal. WHUT?
"KDE JSI?!" zavolala na něj. Až potom si všimla, kam to vlastně zmizel. On spadl do nějaké nory.
Pak už ho zase neviděla. "Julku?" pomalu se nedechla a vlezla do nory taky. První co viděla... Vlastně nic. Tma.
Teď si Lennie přála, aby se stala jednorožcem s kouzelným rohem TwillightSparkle.
Pak se zase objevil. Tentokrát s večeří. "Mňam." Dala si trochu králíčka a lehla si. Počkala, až se k ní Julík namáčkne a bude si moct udělat větší pohodlí. Už dlouho nespali, takže je jasné, že usne hned.

Lennie se sem tam ponořila, ale po chvíli se už na plavání necítila, počasí se začalu opravdu měnit a jim nezbýval čas. Pomalu se vydala ke břehu. Najednou na něco šlápla. Nebyl to ale kamínek, nýbrž přívěšek. "WHUT?" zarazila se Nie a podívala se do vody. Na břehu ležel velký náhrdelník s přívěškem. "Julku, pojď se podívat!" zapištěla nadšením a ihned čapla náhrdelník do zoubků a vyšla břeh.
Když k ní Julek neochotně doplaval, řekla mu, aby jí náhrdelník nasadil. Ten tak učinil, chvíli to trvalo, ale i tak se jim to povedlo.
Pak mu Nie olízla čumáček. "Zlatíčko, seženeme místo, kde se schováme." usmála se a vyrazili.
Poté trochu odstoupila a oklepala se. Přívěšek se jí pěkně houpal sem a tam. Sem tam se blýskl. Byl opravdu nádherný.
"Pojď, půjdeme tudy," řekla, když byli připravení jít sehnat úkryt.
Čím dál byli od jezera, tím víc kapek dopadalo na hladinu. Pomalu se blížil večer.

-> S Julíkem -> Přenášedlem do Zelených nor

Tohle se jí tedy vážně povedlo, myslím tím tu akci BOJ SE SMRADE... Nikdy její herecké schopnosti nebyly dokonalé, ale tohle byl nejspíše výkon roku. Ale teď měla vlastně jiné starosti...
Na kožíšku se jí lepil nepěkný hovňousek a ona to musí dát okamžitě dolu. I když to na jednu stranu vypadalo docela pěkně, kdyby nebyl holý fakt o původu fleku. Měla by nádherný bílý odznak na zádech.
Už jak vystřelila, slyšela jak se její pelántek směje. On se nesmál... On se přímo dusil smíchy. Kdyby nebyl její, asi by to zakousla, ale teď? Co by si o ní řekli ostatní? To je ta černá vdova?
SCREW OVER...
"Há há, to je tak hrozně vtipný," zašklebila se a pomalu ci lehla do vody na břehu.
Když už se pořádně snažil kontrolovat, Lennie věděla, že flek je pryč, zavolala na něj.
"Hej, blbáku, pojď sem, ještě furt jsi špinavej," vyplázla jazíček a tonem zajistila, aby to znělo prostě neodolatelně.
Než se její druh rozhodl, namočila si i hlavu a chvíli stála na břehu.
Bylo dost teplé odpoledne a přibývající mráčky naznačovaly, že by mohlo večer pršet. "Hele Julku, neseženeme si nějaký úkryt později? Neřekla bych, že bude dneska jasná noc." Mezitím přemýšlela o vhodném místě.

Julius nemohl mít tušení, že to na něj Lennie tak dobře hraje. Sem tam nenápadně pootevřela očko a koukla se, jak na to tak zmateně kouká. Bohužel si Nie prostě vybrala frajera a ten už za ní plaval rychleji, nez Michael Phelps. Už jí držel a táhl ke břehu. Pak už cítila trávu, což znamenalo, že byla opět na pevné zemi. Fejkově se rozkašlala a otevřela oči.
Nejlepší na tom bylo to, jak se poté královsky uvelebil vedle ní a zíral jestli žije, nebo by si měl najít novou partnerku.
Ale největší mňamka dne přišla až potom, když Lennie dostala darecek v podobě pěkného hovinka.
To se jí rozplaclo na kožíšek. Nie vyskočila na vsechny čtyři přímo bleskurychle, aniž by cokoliv řekla, padila se umýt zpět do jezera a přitom proklínala vsechny papoušky a jiné létající sragory.
Rozhodně se nechtěla otočit, protože věděla ,že jediného,.co uvidí, bude rozesmátý Julius.

//Netušila jsem, že to fakt uděláš :DDD

Konečně přestalo být neúprosné vedro. KONEČNĚ! Díky bože...
"Je mi líto, že jsem na ní byla zlá... Myslím na Nar," odkašlala jsem si. Když jsem o tom měla čas přemýšlet, uvědomila jsem si, že jsem přecijen jednala nepřiměřeně...
"Tak skočíme za tvou druhou sestrou, taky se to nepovede a dal už to nebudu muset řešit," zazubila jsem se.
Pak ho trochu načechrala...
A najednou jí cosi přistálo na hlavě. Bylo to černé a lepkavé, normálně by se to dalo přirovnat tekutému asfaltu. SUPER, bude z ní silnice...
"TY!!!" Vycenila zuby a podívala se na něj naštvaně. "Můj krásný kožíšek!" Teď už zněla pomalu jako ten zlý černý vlk, kterého potkala. Měla chuť zmlátit ho, zranit ho, zabít ho! Ale kam by pak hodila onu mrtvolu?
Snažila se to oklepat, ale drželo to na ní, jako Venom na Spidermanovi.
"Já ti dám vykoupat!" Ťukla do něj bokem a Julík ihned dostal o trošku větší ránu. Aby jí ale nemohl tohle oplatit, rozběhla se a zmizela úctyhodným skokem v jezeře.
Zkoušela zadržet dech aby ho vyděsila, ale přehnala to, voda se jí dostala do průdušnice a Nie se začala topit.
Vynořila hlavu a snažila se nadechnout, máchala všude packama a chvílema to vypadalo, že je z ní Slenderman se šesti končetinami. Všechno to vypadalo tak chaoticky.

-> FROM ...eh...Mušličková pláž? asi :D

Len se hnala směrem od moře, prolezla vysokou trávou a byla zde. Před ní se nacházelo Medvědí jezero. Počasí bylo příjemné, akorát tak na to koupání...
Najednou ucítila známý pach.
Otočila se a spatřila Julíka. Konečně jí taky dohnal. Ihned na ní vychrlil spoustu otázek. "Ahoooj," zavyla na pozdrav. Bála se, že se s ním už třeba prostě neuvidí... Né to by si přeci pro něj došla a vyrvala by ho ze spárů jeho sestry. A to jí už opět dostalo k Nik. "Měla jsem se fajn," řekla a pak mu pověděla o Suem a o tom jak spolu byli zrát bobule a váleli se na pláži. Večer pozorovali bouřku. Přitom pozorovala, jak na to zareaguje on. Vždy naznačila friendship se Suertem, aby bylo jasné, že šlo o kamarádské radovánky.
Poté se usmála a posadila se. Přitom máchala ocáskem a vyplázla jazyk, aby se ochladila.
"Co ty a tvoje sestra? A ještě ta..." Opět si nemohla vzpomenout na jméno té druhé vlčice..."Niklifa mě nemá ráda co? Prostě se to nepovedlo...Eh..." Zasmála se. "Víš co, raději tu tvou druhou sestru potkat nechci, ještě bych si pokazila vztah s druhým tvým sourozencem." Ušklíbla se.
"Joooo a počkej koukej co umím," vyjekla a zvedla packu, kterou se Julíka dotkla. Tomu ihned projelo tělem pár neškodných voltů. "Je to příjemné, že jo? Cítil jsi takové příjemné brnění?" Na jeho srsti šel šok vidět. Jeho srst stála v pozoru, byla naježená a Julík vypadal 1x větší. "Heh," zasmála se.