Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Sarumák

3 vlčice na tripu. Větší katastrofu neznám...Vlastně jo...Horší je, když se tyhle vlčice ani neznají. Mluvím o sobě a svých dvou společnicích. Tedy někdy mi příjde, že jsem i tak sama, ale to bude asi tím, že jsme každá jiná. Třeba s Nik. Té bohužel moc nerozumím. S ní si moc nerozumím. Je tichá a raději by byla sama. To Fanny...Ach Fanny, tahle holka mi rozhodně padla do oka. Je veselá, hravá a přátelská...Zní to, jako bych snad popisovala sama sebe.
Opustily jsme ten strašný les a vydaly se směrem k vodě. Ha! Jezero. O tom jsem tedy nevěděla. Ucítila jsem tu krásnou vůni čisté vody. Když jsem ale trochu více nasála vůni, ucítila jsem spoustu nových, ale i známých pachu.
Abych Fanny odpověděla, pronesla jsem: "Prostě objevujeme nové," ale dál jsem pak už vnímala jen jedno.
Krev.
"Ne," řekla jsem tlumeně. "Née!" teď už trochu hlasitěji. S vykulenýma očkama jsem sledovala tu hroudu, která se válela asi dvacet metrů od nás. Byla jsem zděšená. To ne! Vztekala jsem se v duchu, ale tak trochu mi to ujelo, takže to mohl stejnak kdokoliv šlyset.
Rozběhla jsem se k tomu koláči zakrvácených chlupů, ale když jsem byla blíže, zpomalila jsem, abych se ujistila, že je to opravdu to, co si myslím, že to je.
"Sue," špitla jsem a drcla do něj packou. Měl rány na krku, na noze...Bůh ví, kde všude... "Ty..!" zvýšila jsem tón. "Suerte, ty jsi se pral?!" řekla jsem mu vyčítavě a kecla si vedle něj. Pochybovala jsem, že stojí o nějakou pomoc. No, já mu ani nijak pomoct nemohla...
Kéž bych měla Kessův náhrdelník...
Holky? Ty jsem nechala kdesi, snad si za mnou cestu najdou.

//Bylo to boží :D

//Ty prasca! Kam jsi dala “Ó Kessi,“ !!! :D

-> S Fanny a Niklifou

Nestačila jsem se divit, obě vlčice poslušně klusaly za mnou. Jsem leader! YEY Ale pak jsem měla takovej zásek...Lennie?! Kam to s nima vůbec jdeš? Vždyť e s tebou ještě ztratí..! Nebo ještě líp, někam zahučí a hádej, kdo je bude vytahovat. No jistě ty Lennie? Tedy pokud už z nich nebude sekaná. No kdyby to přežily, mohla bych najít pomoct, ale nesázím na to, byly by tak hubené, že už by to ani vypasený krocan nezachránil.
Najednou mi začal chybět ten zimní perník, který tu všude ještě včera byl. Dneska se mírně oteplilo. Až záhadně. Prostě se ti to jen zdá Lennie, jistě to je tvým úžasným kožichem, který tě hřeje. "Zdá se mi to, nebo je o něco větší teplo?" zeptala jsem se vlčic, když jsem se zastavila a pokoušela se zjistit, jestli se mi to zdá, či ne. Ten párek vlčic si to uvědomil až teď. No stejně jako já...Ale co. Koho to zajímá. Ale jestli tohle bylo od Zimy vše, najdu si jí, a udělám jí z ocasu vánočku.
Advent byl za námi, ale to přeci neznamená, že je i konec zimy, ba naopak ne? Zima měla začínat! No a nakonec se díky globálnímu oteplování snad pořádného sněhu nedočkám... Za to může můj bratr. Jistě sebou někde otráveně mrská jako kapr na souši.
"Fuj cítíte to?" Pořádně jsem nasála pachy. To byli ti dva cukroví vlci. Ach tak sladcí...Cukrouši. O čem to sakra přemýšlíš?! Vždyť ty máš Juliuse! On je nejsladší ze všech. No čím blíže jsme jim byly, tím víc mi ten pach začal smrdět. Někdo si tu nedal už pěkně dlouho sprchu. Smrděli jako 100 let staré ponožky.
Tak jsem tedy změnila směr. Přeci nebudeme čuchati ten smrádek.

(Sry Chlapy) :D
To jsem si jen chtěla zkusit ten příspěvek taky :D
-> Ohnivé jezero

Naval tvoje DA. :D

Díky moc Scar za Geibíka :333 Uplně úžasnej :3
Dále bych chtěla říct, že si myslím, že odškodnění 50 mušlí se hodí...:D a chci říct...Aby se styděl ten, kdo neodevzdal... :P

Asi vím, co budu dělat :D

EDIT: Může se s tím i Iphonu? :DDD
EDIT2: Kdo má dotykovej notebook má vyhráno :D zkuste touchpad :)

Těch příspěvků jsem nepsala tolik takže se stačí podívat na celkový počet postů ne? Ale to je fuk

Geib

+ 7 losů //zbytek kamenů

Dohromady 100 losů

Bylo mi jasné, že bude mít Fanny nadpřirozenou radost. Pamatuju si, jak jsem na tom byla já, když jsem po dlouhé době potkala opět toho svého bratra Blueberryho, po kterém se teď nejspíše také slehla zem. Ajo! Kde je vlastně můj bratr? Vždyť už je to dobrý rok, co jsem ho naposledy viděla. No a nebyl na tom 2x dobře, byl pořádně zmatený a pak ta záležitost s homosexualitou... Které já nerozumím, ale ať je to cokoliv, je to jeho věc.
„Kam zmizel sníh?" zeptala jsem se hned, když jsem si uvědomila, že zase stojím na blátě. Ouč.
Moje oblíbená věc... Sníh. Kdyby jej nebylo, netěšilo by mě na zimě nic. Ten bílý prášek tomu dodával krásu.
„Jo holky, chci vás upozornit, že bych sice měla 100% ovládat svou,magii, ale někdy mi to trochu ujede a pak vím věci, co nechci." Holky by to měly vědět, už nechci, aby to dopadlo jako s Kesselem. To je stále problém #1.
Začalo pořádně foukat. Nebyl to dobrý nápad, zůstat na místě, kde se nedá schovat.
„Pojďte, je mi zima a za chvilku nás to nejspíše odfoukne."
Zamířila jsem k lesu, ze kterého jsem předtím přišla.
Cestou jsem se otočila na Fanny: „Moc ti děkuju za kompliment, já ani moc nevím, k čemu tohle slouží." Usmála jsem se. „Jistě se ti bude líbit přívěsek tvého bratra, jeho je prostě dokonalý. Jinak se omlouvám, že tě za ním nevezmu hned, ale on je teď zakoukaný do jedné vlčice... No a nejspíše jsou teď spolu. Snad chápeš."
//Sarumák

„Zrovna nedávno jsem potkala Kessela a trochu jsem se s ním pohádala, ale jestli mu přivedu sestřičku, určitě bude rád. No a ty jistě budeš taky ráda." Magie to podělala, ale nakonec i zachrání...
Pomalu jsem začala strkat do Nik, aby se konečně zvedla. Třeba se nebude Nik moct postavit, možná přimrzla k zemi. Tahle představa byla dost komická. Představte si vlka, který je celou zimu přilepený k zemi. Ha. Jenže sníh byl skoro pryč. Stala se z něj odporná břečka.

Kam bychom vůbec mohly jít? Už to mám ještě nevím co je za touhle řekou. Jsme jen kousek od hranic Gallirei.
Pak jsem se podívala na Nik. „Snad mi promineš můj hystericky výbuch tehda s Nar.

//Nejkratší herní post. :D

Byla jsem dost ráda,.že je Nik v pohodě. Ještě bych měla na krku další nepříjemnou situaci. Podívala jsem se na Fanny a usmála se. Ona určitě za chvíli zjistí, proč se tak culim. Vyzkoušela jsem si zase po dlouhé době svou magii a dala Fanny jen tak malou elektrickou pecku.
Opravdu to nebylo nic vážného pouze malé štípnutí.
„Holky, vím, že se moc dlouho neznáme, ale nechcete Vánoce prožít spoolu?" poté jsem si prohlédla dva vlky v dálce. „Coffin?" Nejdříve jsem opravdu nevěděla, jestli je to on, ale ty jeho fleky bych poznala snad všude.
I tak mi Coffin připomněl Kessela... Já se toho snad nezbavím.
„Nechcete se tu projít? Myslím po jihu. pak jsem se otočila hlavně na Fanny. „A pak tě pěkně dovedu za vlkem, kterého hledáš. tak trochu jsem doufala, že bych tímto činem mohla vyžehlit tu situaci. Tím, že mu přivedu sestru si u něj trochu mohu stoupnout na žebříčku přátelství. Plán může začít.

//Super mimi post

Fanny se zdála jako hodně super vlčice...
Pěkně si mě prohlédla. Nejvíce se pozastavila u mého náhrdelníku, který se mi bimbal ze strany na stranu celou dobu.
Ihned si všimla, že nejsem v pořádku. To jsem našla někoho, s kým bych si mohla popovídat? trochu jsem se pokusila, usmát se.
„Byla jsem na tom už lépe... " pohledem jsem se snažila vlčici naznačit, že o její přítomnost opravdu stojím.
Nechceš se mnou objevit Gallireu? Mám trochu mezery v území.a ty tu asi dlouho nejseš co? řekla jsem jí pomocí magie. Celou dobu jsem používala svůj nejmilejší hlas. Nechtěla jsem být sama!
Najednou se v dáli objevila jiná... Má známá...
Chvíli pokračovala sněhovou duchnou, ale poté sebou nedbale práskla na zem.
„Bože to je moje švagrová!" vyštěkla jsem na Fanny strachy a rychle se vydala na pomoc.
Když jsem doběhla k tomu tělu na zemi, zjistila jsem,že je vše ok.
Bože Niklifo! Vyděsila si mě! Nestalo se ti nic? zeptala jsem se ustaraně a prohlédla si jí.
Uf...
Fanny? Ještě jsem se nepředstavila, jmenuju se Lennie a takhle chcíplotila je Niklifa. oslovení Nik bylo myšleno jako sranda. Její přítomnost mi připomněla můj problém s partnerem. Vlastně Fanny byla úplně to samé... Sestra problémů.
Nik... Nemůžu sehnat Juliuse... Ani pomocí magie! JE TO JAKOBY BYL MRTVÝ... To mu tedy nevěřím, ale bůh ví, kam zmizel, neviděla jsi se s ním? Mám o něj strach.

Odněkud se objevila jen tak nějaká dvoubarevná vlčice. Body za styl a za radost.
Cítila jsem, jak je můj zadek extrémně mokrý. Nejspíše by to vyšlo na stejno, kdybych si kecla rovnou do řeky... Moc práce.
Tahle vlčice byla jedna velká radost. Nehrabala jsem se jí v žádných vzpomínkách, stačilo naslouchat tomu myšlenkovému pochodu, který se momentálně odehrával v její hlavě.
Třeba to nebude tak zlé. Možná se ji prostě budu Moc vybrečet na rameni.
Ta představa byla sama o sobě naprosto k pláči.
Když už byla jen pár metrů ode mne, pozdravila jak se sluší a patří.
"Ahoj," začala jsem neobvykle... (ironie)
Stejně jsem pořád myslela na své problémy.
Počkat! Tahle vlčice se jmenuje Fanny... Pomalu ale jistě mi můj mozek naznačoval, že to ona by mohla být ta Kesselova sestra, mluvil o svých sourozencích. Teď se jí ale nezeptam a počkám si, třeba to prozradí sama.

(Omlouvám se za kratkost, jsem na telefonu a tak to neni ani označené, to doplnim na PC)

-> Mýtina

Pokračovala jsem beze cíle dál a dál. Netušila jsem, co mě čeká. Doufala jsem, že se vynořím třeba kdesi v Jedláči, e to nehrozilo. Konečně přestalo na milou dobrou chvilku sněžit. Díky...
U řeky jsem si jednoduše kecla do sněhu a nadávala. Dostala jsem se nejspíše do fáze , kdy je mi jedno, jak smutná jsem. Prostě všechno zkritizuju a bude to.
Tak tohle jednoznačně bortí všechny dobré způsoby, jak řešit špatné situace.
Měla bych to n éře chat být.
Když bude Jídel chtít, najde si mě, a když nebude, tak si prostě vystačím sama.
Klepala jsem se zimou, ale vlastně mi bylo docela teplo. Grrrr, asi musím přehodnotit názor ta tuhle hnusnou kaši.