Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Bože já se snad té magie zbavím, jednou ji chce vlk použít s dobrým úmyslem a je to ještě horší než, kdyby to bylo se zlým :DDD

"A proč né? Řekl ti už někdy někdo, že by jsi si měl život pořádně užít? Nikdy nevíš, kdy to skončí," zavyla jsem radostně a pak se ocitla pod hladinou díky mému drahému společníkovi, kterého nejspšíe ihned popadla hravá nálada. Bezva. Dáme si léto v prosinci.
Musela jsem si pozici stále vyrovnávat, protože mě ten proud stále unášel dál a dál. "Co kdybychom si prostě jen tak lehli ve vodě a nechali se unést proudem?" zeptala jsem se a položila se na hladinu. "No ono to vlastně pokračuje zpět do toho hororu. Odplavala jsem ke břehu, kde jsem následně vylezla a oklepala se. Sue byl stále ve vodě. Lehla jsme si tedy na břeh a tlapku ponořila do vody. Jistě vás napadne, co bude následovat.
Pomalu jsem začala na máničku stříkat vodu. Haha. Chvíli mě to bavilo, ale poté jsem se prostě otočila na záda a zavřela oči, musím nechat uschnout můj kožich a navíc je to příjemný relax.
"Není tohle teplo až tak zlé. Příjemné, když vystřídalo ty mrazíky." řekla jsem. Máchala jsem ocasem ze strany na stranu a vyplázla jazyk. Abych se ochladila.
"Tak vylez chlupáči," řekla jsem mu mile a přitom přemýšlela, co asi dělá Fanny. Nechtěla jsem jí lézt do soukromí, takže jsem se prostě jednoduše smířila s tím, že se jí zeptám, hned jak se s ní potkám. Dále by mě zajímalo, kam se poděla Niklifa. Snad se jí nestalo nic zlého. No a nakonec jsem přemýšlela i o svém bratrovi, který nejspíše stále trčí ve Zlatavé, kde je jeho domov. On má smečku a já ne. Vlastně bych mohla jít požádat toho Neona, jestli bych se mohla přidat, mohla bych být s bratrem. Nad touhle myšlenkou jsem se pousmála.
Vlastně bych měla skoro všechno. Měla bych rodinu, měla bych bratra. Taky úkryt. Přátele bych si schovala někde ve Zlaťáku a měla se dobře. To by bylo žůžo.

-> Močály

Konečně jsem opustila to místo, které mě skoro zabilo. Teď jsem se procházela po Galirree jako velká příšera z bahna. Raaawrrr... Přišla jsem k Suemu mrtvolným kolíbavým krokem a pak ho kousla do ucha. "Jsem velká příšera, raaawwerrrr," snad mi tohle dodá trochu radosti. Je důvod, proč se radovat, přežila jsem, yey.
"Proč jsi tak potichu?" zeptala jsem se radostně a rozběhla jsem se k řece, do které jsem skočila snad toho nejhořšího geronimo, co jsem mohla. Většího placáka už prostě neuvidíte.
Byla jsem opět mokrá, ale voda byla o hodně příjemnější než jindy. Kdo by to taky čekal...? Vždyť je asi 35 stupňů.
Párkrát jsem se pořádně ponořila, abych se pořádně umyla. Vůbec mě nezajímal proud vody. Když jsem byla umytá, ještě chvíli jsem ve vodě pobyla.
Už už jsem chtěla vylézt, ale naskytla se mi snad za celou dobu ta nejlepší příležitost. Suerte se nějak moc přiblížil břehu. No a jelikož bylo už na břehu dost vody, prostě jsem k němu doplavala a řekla. "Skloň hlavu, něco ti pošeptám," když to vlk váhavě nakonec udělal, trochu jsem se odrazila a stáhla ho sebou do vody. ŽBLUŇK. Udělali jsme na řece pořádnou vlnu. Já se smála a čekala, až vyplave Suerteho naštvaná kebule.
No co? Vždyť je to jako v létě.

Naštvaně jsem plácla tlapou do písku. už je mi to jedno. Snažila jsem se vymyslet něco, jak bych si mohla pomoct magií. Co se asi stane s pískem, když do něj zajede několik desítek voltů? To to bylo jedno, protože moje tělo bylo taky dobrý vodič, takže bych si možná přihodila i srdeční zástavu. Super.
Možná bych se maximálně mohla rychle zabít sama, aby to netrvalo dlouho. Topit se v písku už trvalo dlouho a bůh ví, jak dlouho bych musela být mučena, než by nastala smrt. Utonutí v písku se tedy rozhodně počítá do kategorie pomalá a bolestivá smrt.
Najednou jsem zahlédla Sueho. Ten na mě vejral. "Nečum na mě máničko!" křikla jsem na něj zoufale. "Víš co? Vyřiď Blueberrymu z Fjärilské smečky, že ho mám ráda, ale že mi byl bratr na nic. Pak se omluv za mě i Kesselovi a Fanny odveď do Narvinijské smečky. Když potkáš Juliuse, zab..." dál jsem nic říct nemohla, čumák se mi dostal pod hladinu. Teď už jsem mohla jen koukat svýma vykulenýma očkama a čekat na smrt. Ale pak jsem dostala nápad!
Když tu bude ještě větší teplo, bude to řidší a já budu moct plavat. Snad. Sue! Potřebuju co nejteplejší vzduch!
Sama jsem vymýšlela, do jakého bodu soustředit elektřinu. Asi mi budou stát všechny chlupy, ale zkusit to musím. Najednou jsem si uvědomila, že když je to moje magie, nejspíše budu té elektřině dobrý izolant. Ale písek s vodou zase dobrý vodič.
Dobře a teď pryč od vody!
Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla. A ono to vážně pomohlo, jen mi bylo ještě větší vedro.
Nechápala jsem, jak je to možné, ale mohla jsem se normálně hýbat. Nakonec jsem se dostala ke břehu a vysíleně na něj vyskočila.
"Měla bych se umejt," řekla jsem a podívala se na svůj kožich, který byl kompletně od bahna a všelijakého sajrajtu.
Vyrazila jsem mlčky k řece.

->Řeka Kiërb

-> Třešňový háj

Krajina se změnila na zatuchlý a tmavý močál. Musela jsem si dávat obzvlášť bacha, kam vůbec šlapu, jeden krok vedle a mohla bych někam nepříjemně zahučet. Pomalu jsem se rozhlížela a prolézala mezi kořeny vodních stromů. Nejednou mi to uklouzlo, ale vždy jsem to na poslední chvíli dorovnala.
Dávej si bacha šmudlo, klouže to.
Měla jsem sice packy kompletně od bláta, ale nevšímala jsem si toho. Já v nikdy v žádném močálu nebyla, měla jsem premiéru. A kdybych ještě opomenula fakt, že to tu smrdí a je tu tma, docela by se mi to i líbilo.
Najednou jsem uviděla zářivý předmět. Poletovalo to přímo přede mnou. A tím myslím asi deset metrů. Nevěděla jsem, co to je, ale líbilo se mi to. Ihned jsem se za tím rozešla. Ono se to ode mne opět vzdálilo.
Já netušila, že díky tomu nebudu dávat bacha, kam šlapu. Tentokrát mi ujela noha a já spadla do teplé vody. Tuhé teplé vody. Bylo to, jako bych se topila v betonu. Tuhé.
"To snad ne!" vyjekla jsem a ihned se snažila dostat ven.
TOHLE UŽ SE MI MOC NELÍBÍ. Vlastně vůbec nelíbí. Já tady umřu!
Neměla jsem vůbec v plánu, skončit v tekutém písku, či co to bylo. Kdo by měl sakra tohle v plánu? Vypadám jako sebevrah?
Dobře, Lennie, hlavně se uklidni, musíš se dostat ven. Nesmíš se prudce hýbat. Mysli na to.
Bože já zapomněla. Sue nechoď sem!!! Spadneš do tekutého písku.
Mám pocit, že právě on by nedával stejný pozor jako já a spadl by sem po hlavě.
Nevím, proč jsem ho tu nechtěla. Nechtěla jsem aby mne zachránil? Nechtěla jsem, aby to vůbec zjistil? Nechtěla jsem, aby sem spadl taky? No asi všechno dohromady.
Byla jsem naprosto v pasti, v koncích a pomaličku jsem se bořila níž a níž.
Tohle se mi snad jen zdá.

Kde je Sue? Teď tu byl! On zmizel. Chvíli mi trvalo než jsem přišla na to, že jsem vlastně byla napálena. On byl teď vedle mě.
"To byl švindl." Zvedla jsem uraženě čumák a odkráčela opodál, kecla si k němu zády a opět nahodila uražený výraz. "Jedna minuta ticha!" Jemu to asi nevadilo, ale co. Já se cítila dotčená. Takhle mi ty krásné chvilky kazit nebude.
Když byla minuta pryč, nezmohla jsem se ani na jedno slovo nahlas. Zavři oči. To není rozkaz, nýbrž prosba. Když jsem se ohlédla, jestli vlk nešvindluje, zvedla jsem se a zmizela kdesi mezi stromy.
Zamířila jsem na východ. Netušila jsem, co mě zde čeká. Cítila jsem pouze pach zkažené vody a bahna. Nejspíše močál. Tím lépe.
Zastavila jsem se a otřela se pořádně o strom. Jistě všem teď momentálně došlo, proč to dělám. Tohle je taková hybridní hra na schovávanou.
Teď už jsem nejspíše dost daleko na to, aby mohl začít.
Hledej, máničko. Mimochodem gratulace k první puse. poté už jsem se jen tlumeně zasmála a opět se dala do pohybu. Ale nač spěchat, on rychle jít nemůže.
Zbožňovala jsem svou dětinskost - hravost, kterou jsem vážným vztahem ztratila. Bylo mi to líto. Ale ani ne. Všechnu tu ztracenou jsem opět našla a momentálně jí testuji v akci.
Zlato, pospěš si. Lákala jsem ho dost líbezným hlasem.
Pomalu jsem opustila Třešňový háj...Tohle sice nebylo v plánu, ale já si pak nějak cestu k Fanny najdu.
Cestou jsem se dost nudila, snažila jsem se přemýšlet, jak ještě toho chudáka vyhecovat. Tohle byla sranda...Ale ten přesun...Chtělo by to někoho s magií myšlenek, mohla bych si s ním povídat telepaticky. Ach jo...

-> Močály

//Vypadá snad Lennie jako velký chlupatý medvěd? :DD

A teď mi dal pořádně na prdel. Mám pocit, že jsem na něj už byla přilož hnusná. Ale tohle jsem si prostě nemohla odpustit:"Koukám, že tě to už nebolí," zasyčela jsem. Budiž, veverka přede mnou. Lehce jsem jí zvedla a držela v hubě. Půlku ty a půlku já, trhej!
Když jsem byla po jídle, oblízla jsem. Netušila jsem, proč tak vyvádí. Já se mu v myšlenkách nechci hrabat. Dost by mě to zajímalo.
Pomalu jsem se k němu opět přiblížila. Když už jsem byla těsně u něj, strčila jsem do něj. Ztratil rychle rovnováhu a překulil se na záda. Toho jsem hned využila já. Stoupla jsem si nad něj tak, aby nemohl utéct. "Omlouvám se ti, zašla jsem moc daleko." Pak jsem sklonila hlavu a olízla mu jemně čumák. "Měl jsi tam krev z veverky," trochu jsem se nenápadně vymluvila. "Chci tě vtáhnout do společnosti dvou vlků. Jen tam chvíli pokecám s jedním bručounem, poblahopřeju jeho partnerce, které přeji pevný nervy a hned zase půjdeme, slibuju!"
Máchala jsem svižně ocáskem. "A teď mám otázku. Jaký manévr použiješ, aby jsi se dostal z mého zajetí, he?" řekla jsme vyzývavě.
Kessíku, hodně štěští, teš se, Lennie si tě příjde skontrolovat, starej se o Scar pořádně...Jó...A přivedu ti dáreček...Bude se ti líbit.
To ho nejspíše a rozhodně vyleká. Taková neočekávaná zpráva. HAHA!
Podívala jsem se na toho chuděru pode mnou. "Tak co máničko...To oslovení se mi vážně líbí...Co s tím hodláš dělat?" usmála jsem se.

//Dámy snad čekají na Vládce tuleňů? :D

"Vždyť se na sebe podívej, skučíš tu jak mánička jen kvůli tomu, že jsi ušel kousíček. Seber se. Ty chceš lovit? Stejnak by to dopadlo tak, že bych vše udělala já a ty mi to pak prostě snědl." Ano, rejpat do něj asi už nepřestanu.
Posadila jsem se. Musela jsem přeci zjistit, co vlastně dělá Kessel. To, že se mu opět drze podívám do hlavy...Za to mi brzy poděkuje. Hmm zajímavé...Tak tohle je Scarita...Jistě, hmm založili si smečku v Narviňáku...Zajímavé...Opravdu.
"Náš cíl bude Narvinijská smečka." řekla jsem dost majestátním tónem. Vždyť to byla nová smečka mého kamaráda. Vlci tam přeci sami nezabloudí. Tak já jim to vytroubím. Mecheche.
Hele Fanny, víš, že je tvůj brácha novopečenej alfák? Nevíš, co? Tak teď už jo.
Pak jsme se zvedla. "Když může být Kessel alfa, budu alfa taky! Ty v ní budeš taky! Je ti to jasný?!" podívala jsem se na toho mrzáka. "Byla by z tebe ta nejroztomilejší hladová omega. Yeee" Já asi nepřestanu...
"Jest toto Körsbärská smečka. Já alfa, ty alfa. Omega by byla moc krutý post. Budeš se mnou vládnout. Ale budeš poslouchat. Protože já jsem tvá paní." řekla jsem nemyšleně.
Pak jsem vstala a obešla ho jednou dokola. Mezitím jsem mu špičkou ocasu polechtala čumák. BITCH PLEASE. Měla bych si dát pokoj.
Takže si asi půjdeme něco ulovit. Mohla by to být opravdu zábava. "Víš, že tu jsou veverky ALFO?" Slovo alfa jsem schválně zdůraznila.
"Chyť nějakou své paní," poručila jsem. Chtěla jsem pouze trochu zábavy či dobrou řadu výmluv.

-> Ohnivé jezero (přes Středozemku)
Dovláčela jsem svého malého chuděru až do toho malého lesíka. Kašlu na název háj, zni to hnusně, když mám říct:"Jsme v háji," a ostatní na to zareagují větou:"Jak to? Co se stalo..." Prostě je to blbost.
"Já s Nar moc nevyšla, byla jsem na ní asi moc zlá, ale ty mě moc dobře chápeš co?" Věděla jsem moc dobře, jak se Sue normálně chová. Já jsem byla prostě jedna z těch sladkých VIP. Nejspíše.
"Dost bych tě chtěla zažít jinak. Byla by to sranda." zasmála jsem se. Poté jsem sebou prostě hodila o zem. Byla jsem unavená. Sice nevím z čeho...Ale...Prostě...HORKO! Už to bylo vážně otravné!
"Jaký je? Myslím život? Je super? Nepopral jsi se s ním o tu magii? A jaká to ta magie vůbec je?" Papula mi už znova jela.
"To je fuk, řekneš mi to hned, jak si tu lehneš ke mně a kousneš mě do ouška." Doufala jsem, že to s tím uchem nevezme doslovně. Ne vážně! To nesmí brát vážně!
Byla jsem zpět...Jak mě nehorázně baví, flirtovat s vlky... Pokud se tomuhle dí říkat flirt... Vypadá to jako čistý friendzone. Nu což.
"Máš hlad?" zeptala jsem se. Já už dlouho nic nezakousla. Ach...
"Mrzí mě, že jsem se s Nar pohádala, hned jak vyřídím to usmíření a předání Fanny...Oba budou mít velkou radost, vezmi si tebe a společně půjdeme za ní...Tedy když se s ní tak dobře znáš." usmála jsem se a opřela se o strom u kterého jsem ležela.
Když jsem se něj podívala, vypadal snad ještě hůř. "Ale no ták... přece by tě ty dva kroky od jezera nezmohly...?" řekla jsem vyzývavě.

Pěkně mě rozbolela hlava. V okolí byla Nareia a pořádně přemýšlela a svých až zbytečných problémech, které mě nezajímala. Neměla jsem jí ráda, i když vlastně dělala to, co běžně dělám sama. Ona se snažila hrabat v myšlenkách mě. Pochopila bych, kdybych neovládala mojí magii myšlenek, ale já to ovládala. A i tak se mi začala drze hrabat v mých krásných myšlenkách.
No nic, jak to tak vypadalo, asi se se Suem znala. "Ty jí znáš?!" Zeptala jsem se a dostala se na vlastní tlapy. No nic, musím to říct Fanny, že se přesouváme do lesa. Do Sarumáku se mi moc nechtělo, takže jsem se vydala na cestu a přitom se snažila vnutit své kamarádce vzkaz: Jdeme na sever od jezera, do malého háje za Středozemní plání. Až budeš chtít, přijď.
Raději jsem se na Sueho ani nepodívala, nechtěla jsem vidět jeho obličej, určitě by se na mě tvářil jako citrón... Nevím jak zvládne dokulhat až do Třešňáku.
"Já ti nečetla myšlenky, jen ti říkám, že to můžu kdykoliv sobecky udělat," zasmála jsem se tlumeně a zpomalila, abych mu náhodou neutekla. Už takhle jsem právě ztratila Niklifu.
"Co jsi vůbec zažil...? Myslím od té doby, co jsem tě neviděla... Kdo by řekl, že je to už dobrý půlrok." Vyptávala jsem se, abych trochu zabila ten delší pochod přes pláň. Opustili jsme tedy červené jezero.
"Doufám, že mě Fanny najde, odvedu jí svému kamarádovi. Je to jeho sestra. Vidím v ní sebe před rokem. Praštěná, plná energie...Hlavně přátelská. Bohužel mi příjde, že čím jsem starší, tím víc tyhle vlastnosti ztrácím.."Na chvíli jsem pak zmlkla. "Co to plácám, jsem pořád stejná," rozesmála jsem se.
"A ty jsi stále tak miloučkej jako vždy... Tak a teď kámo přidej, začíná mi být opravdu vedro."
Nějak jsme prostě přešli i pláň a konečně se dostali na místo.
"Jsme totálně v háji!" řekla jsem a zalezla do stínů stromů. No né že by to byl nějaký extrémní stín, ale dá se to nu.

->Třešňový háj

Tiskla jsem se k němu tak silně, jako bych snad čekala, kdy mi ho vezmou. „Ty jsi vážně hotový bambula," zasmála jsem se. Byl tak naivní.
Nastalo další otravně teplé ráno, které mi dost vadilo..Nesnáším léto a tohle je asi hotový horor. Konečně přišla zima, každým dnem jsem se víc a víc těšila na sníh. Ten taky napadl, ale moc dlouho nevydržel. Chcípnu vedrem, tak mladá...
„Vím, že jsi zmožený a vysílený, ale nemohl by jsi trochu ochladit vzduch?" Sice jsem nevěděla, jestli to vůbec vlk s magií vzduchu dokáže, ale já doufala, že dokáže. Moje zimní srst bylo to, co jsem momentálně proklínala nejvíc.
Čekala jsem, že mě sežereš..Dělám si legraci. Ale musíš si zlato uvědomit, že ti dokážu číst myšlenky...Jooo, to ti musím říct, zlepšila jsem svou magii. Navíc jsem získala i jiné, řekla jsem mu opravdu nadšeně.
Julek se ztratil, nejspíše mě nechal... Měla jsem si vybrat lépe...
Řekla jsem mu opravdu zklamaně, teď to bylo poprvé, co jsem to řekla nahlas.
To, že partnerku nechceš, neznamená, že jí nepotřebuješ,usmála jsem se a teď se o něj už opřela doopravdy.
„Je mi opravdu smutno, pokazilo se mi všechno...Ale co, teď je to fuk, nepujdeme do stínu? Myslím, že by jsi zvládl, doplazit se někam do.lesa...

//boží ^^ :33

"No nevím, jestli je zrovna tohle ta správná sranda, ale budiž. Když to baví tebe..."Zasmála jsem se a olízla si čumák. Máchala jsem svým ocasem, jako by to byl velký větrák. Poslouchala jsme každé jeho slovo, když vyprávěl, jak k tomu přišel. Je hrozná škoda, že tě můžu pouze otravovat takhle... Kousni se do ocasu, no kousni se do ocasu, říkala jsme mu opravdu vysmátě. Taky jsem se přitom culila od ucha k uchu. Měla jsem opravdu chuť, skočit po něm, ale to už by asi ten velký "samec" nedal. Ušklíbla jsem se.
Pak jsem odložila všechnu rozdováděnost vlčete stranou a trochu zvážněla. "Chyběl jsi mi, víš o tom?" řekla jsem mu a stále se na něj dívala a doufala, že mu jako vždy začne vadit, ale jak jsem tak tušila, moje oči mu nevadí. Moje chování mu nevadí... On nemá náladu na nic... Chudáček.
Překulila jsem se na břicho a pomalu jsem se přišoupla těsně k němu. Jistě, vypadalo to dost zle a momentálně by ho Julek asi roztrhal, ale já to tak nevnímala, Sue byl můj dokonalý kamarád do deště a já ho chtěla mít u sebe. Byl jako... Potrhaný medvídek.
Položila jsem si hlavu na své tlapky a zavřela oči. Snažila jsem se nevnímat to teplo, které panuje 27. prosince. Dost nezvyklé... Běžně by mě to dost štvalo.
Byla noc, měsíc nám svítil nad hlavou, ale ráno už se blížilo. "Nejsi na tom zas tak dobře, co?" zeptala jsem se tiše a ještě jednou si prohlédla jeho pokousanou tlapu. Muselo to být nepříjemné.
Pomalu jsem se k ní naklonila a přejela ránu svým růžovým jazýčkem. Měla jsem tu hnusnou pachuť vlčí krve v tlamě, ale to mi teď bylo fuk. A pak jsem se do něj zakousla. Nemohla jsem přestat. On se mi snažil vytrhnout svou nožku ze spárů, ale já se nedala, pila jsem. Krmila se. Krev...Lennír
Takhle jsem ještě nějakou dobu pokračovala, poté jsem se vydala na pár lehkých škrábanců a nakonec se zaměřila i na krk. Bylo mi jedno, že si rány už čistil. Oni chlapy nejsou moc extra přes hygienu.
Když jsem skončila, podívala jsem se na něj. Teď už opravdu ustaraně. "Víš, co to znamená, když se ti do toho dostane infekce?!" Opět byla doktorka Lennie v akci. Tentokrát ale bez elektrošoků.
"Teď zpět k příběhu... Říkáš, že jste se hádali o tom, kdo z vás je větší gentleman? A kdo to lépe umí s vlčicemi?" Zasmála jsem se. Už opět jsem se začínala chovat jako ta stará dobrá Lennie bez starostí...Bez partnera. Měla jsem tušit, že mě nechá.
"Nemyslím si, že to umíš lépe s vlčicema, kdyby jo, už po mě jedeš... Jsem totiž kus," Ano! Já si udělala srandu sama ze sebe!
Kousni se do ocasu, no ták. Kousni se!
Moje zlá nálada byla pryč, měla jsem chuť létat, zpívat operu, dokonce i pilotovat letadlo. No to teď vlastně pilotoval Sue, který by se měl snažit stíhačku Lennie. Byla bych nádherný letadlo. Co je to letadlo? A co tohle slovo dělá v mém slovníku. Aniž bych o tom věděla, začala jsem se trochu vrtět. Muselo to být vážně nepříjemný, nebo naopak hodně příjemný. Ale pochybuju, že mu moje hyperaktivita vyvibruje dobrou náladu.
"A co ty a samičky, když tedy říkáš, že to s nima dobře umíš?" optala jsem se. Jako vždy už jsem na tuto otázku odpověď znala deset minut předem, ale zeptat se nikdy není potíž. Teď se ukáže jak dobrý je to lhář.
Trochu jsem se narovnala. Kéž bych se o něj mohla i opřít. Ale já prostě nemohla. Ts...