Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Narvinijký les

Poskakovala jsem si z nohy na nohu a mířila po pachu Sua. Jeho myšlenky mě mlátily v hlavě samy od sebe, jak o tom mluvila Scar. Jo tak tobě se něco nelíbí hošánku? Chápu... Jsem tak hrozný vlk. Ale co? Noa... On to jistě přežije. Já jsem se tomu musela smát, byl sice mě naštvaný, ale prostě ten způsob.
Dorazila jsem k němu. Zavrtěla ocáskem a usmála se. On se stále mračil. To mi ale nevymazalo můj škleb.
"Právě jsi poznal mou budoucí rodinu. Vím, tobě je nějaká smečka jedno, ale pro mne to dost znamená. Ale teď jsem Kesselovu nabídku odmítla. Chtěla jsem zůstat ještě nějaký čas s tebou." Tohle přeci mluvilo samo za sebe. "Jinak jsme se usmířili a já zachránila o jednu rodinu víc."
Teď už z nebe snášelo více, než pár vloček. Chumelilo. "Musíme se schovat, tedy jestli stále chceš jít někam v mé přítomnosti," vyplázla jsem jazyk a usmála se.
"Chtěla jsem se jít podívat do hor, ale v tomhle počasí to asi nepůjde. Co takhle, jít se schovat nahoru? U Neprobádaného lesa je velká jeskyně, můžeme se tam schovat."
Snažila jsem se využít své roztomilosti a holého faktu, že má pro mne vlk slabost. Co si budeme nalhávat.
"Víš co? Já vím o jedný čupr jeskyni, která je kousek odsud. Není sice největší, ale spát se tam dá." Vydala jsem se pomalu k jeskyni a otočila se, zda-li tedy půjde taky. Sue se zamračil a povzdechl si. Vypadalo to, že opravdu přemýšlí, jestli by mě. "Honem máničko, čeká na tebe teplíčko!" Tomuhle se přeci nedí odolat.
Takže se otočila a doufala, že mě bude následovat.
Když jsem se ohlédla, stále stál na místě. "To si děláš srandu? Jako tvá paní ti přikazuju, aby jsi se hýbal, jinak tě potrestám."
Byla jsem od něj už docela daleko. No a pak se tedy rozběhl směrem ke mně.
Konečně jsem zahlédla díru v zemi. Zasněženou. Já měla celý kožíšek bílý. Rychle dovnitř.
Lehla jsem si a Sue si ke mně. Já nás trochu zahřála elektřinou. "Tak a teď si zahrajeme hru, budeme se druhého ptát na otázky a ten druhý odpoví, jestli je to pravda nebo ne. Začnu." Zívla jsem a pak se do toho dala.
"Byl jsi šťastné vlče? Je pravda, že nemáš rád smečky a závazky, protože se ti v mládí stalo něco, díky čemu jsi teď takový? Měl jsi někdy nějakou vlčici? Kdybych ti řekla, že chci, aby jsi zůstal mým kamarádem, i když budu mít smečku, chtěl by jsi se se mnou vidět? Byl jsi někdy za Smrtí? Potkal si někdy někoho, ke komu jsi měl vztah jako ke mně?" To byl asi konec otázek. Položila jsem si hlavu na jeho tlapky a nastražila uši.

Koukala jsem na Kessela s vykulenýma očima. Vážně se to stalo? Já souhllasila s tím, že budu součástí Narvinijské smečky. Nevěděla jsem, zda-li dělám dobře, ale už jsem s tím souhlasila. Třeba to nebude tak zlé. Většina momentální smečky byla skvělá. Fanny, Scarita a Kessel... Pak ještě několik vlků, které neznám. Například ten vlk, na jehož jméno si nepamatuju. Ještě jsem si vzpomněla na vlčici, o které mluvili. A pak ještě ten vlk o kterém se bavili. "Dlouho jsem nebyla s bratrem, nemyslíš, že mě ten Neon sžere, když se za ním půjdu podívat?" zeptala jsem se Kessela. Byl to momentálně jediný vlk se kterým jsem měla chuť mluvit o něčem vvážnějším, než je počasí. Když už jsme u toho, na naěe kožíšky pořádně foukalo a dokonce i sem tam spadla vločka. Kdo by to řekl, že po extrémních vedrech spadne nějaká vločka. Tím jsem si vzpomněla na tu vlčici, která se tak jmenuje. Ta kterou jsme potkali, když jsme byli na tripu do Borůkáče. Bylo to opravdu pometlo. Hyperaktivní a docela i milá. A to jsme byli na cizím území. V lesem jsem cítila známý pach Sayapa a s ním i pach, kderý mi sice nic neříkal, ale už byl pryč.
"Vybrala pěkný název," zazubila jsem se. "Jistě, místo by jsi mi mohl podržet, ráda se sem vrátím, ty to tu zatím dej do kupy a až se vrátím, pomůžu vám, jak nejlépe to půjde," usmála jsem a zamáchala ocasem. "Hory jsou super, mám ráda zimu a navíc mám silný kožich, ale asi se moc vysoko nedostanu. Nemuselo by to nahoře být bezpečné."kromě západu jsem byla skoro všude. "Kesseli? Byl js iněkdy u Života?" zeptala jsem se. Sice jsem toho moc neměla, ale hodně jsem toužila, poznat někoho tak moudrého a hodného, jak je bez pochyb on.
"Kolik už jste si vlasně do smečky pustili vlků?" usmála jsem se a nenapádaně naznačila, že si Kessel nemá do smečky pouště jen tak někoho. "Já žádné fígle na magii nemám, jediné, co umím je být pěkná svině, umím se plés ostatním do myšlení, pálit do nich elektřinu a namlouvat jim bolesti. Já bych byla sakra dobrej záporák!" řekla jsem nejspíěe až moc nadšeně. Nemám užitečnou magii, ale co se dá dělat. Vlastně mohu mluvit telepaticky s každým, kdo tuto magii má taky.
"Někdy tě na vyhlídku vezmu, Jestli budeš chtít, je to kousek, zasmála jsem se. "Měla bych asi pomalu jít, Sue jinak exploduje." Zavrtěla jsem ocasem a pomalu se otočila směrem, kterým se dostanu do Východního hvozdu. "Opatruj se, dávej bacha na Scar a buď hodný na Fanny," řekla jsem mu a otočila se.
Tak zatím, už jsem byla od něj dál. Utíkala jsem pryč z Narviňáku směrem za dalším dobrodružstvím.
Naposledy jsem se ohlédla. Tak zatím domove.
Poté už jsem překonala řeku a byla ty tam.

-> Východní hvozd

Procházeli jsme se nedaleko ostatních a jí si užívala příjemnou chvíli v lese. Jak mi to tu opravdu chybělo.
S Kesselem jsme uznali, že to nejspíše byla chyba nás obou, stalo se to nedávno, ale já sledovala, jak jsme oba zestárli. Omluvil se mi. Nečekala jsem něco takového. "Prostě jsme neměli dobrý den,"usmála jsem se na něj. Konečně jsme se vyrovnali. "Jasně," zavrtěla jsem ocasem. Oficiálně jsem s Kesselem zase kamarádka. Ten rok 2015 by nemusel být tak zlý. "Má ta vaše smečka nějaký specifický název? Doufám, že jste vybrali něco, co pěkně zní." Zasmála jsem se, protože jsem si nebyla jista, jestli Kessel poslechl Scaritu. Bylo mi jasný, že to právě ona vybrala název.
"Fanny je opravdu skvělá vlčice, doufám, že se s né zase brzo uvidím, je mi svým způsobem dost podobná. Rozumím si s ní...Naposledy jsem si takhle s vlčicí rozuměla, když jsem přišla na Gellireu. Tehda jsem potkala jednoho dost... No zbrklého a veselého vlka a o něco později i tu super vlčici. Od té doby jsem dobrý rok byla pouze s vlky. Příjdu si blbě, když si vlastně rozumím jen s vlky. Jednu jsem naprosto seřvala za věc, kterou dělám sama... Měla bych jí najít a omluvit se jí." Trochu jsem se rozkecala a teď už jsem se s dostatečně uvolnila.
"Ale bylo to příjemné, teplo a léto. Byla jsem se koupat. Ale zimu mám ráda."
Zastavila jsem se. Čekal mě nejspíše největší šok tohodle roku. Dokonce dva. Hned po sobě. Naprosto jsem zamrzla.
"Počkej, myslíš to vážně?! Vždyť máš tolik zájemců, proč by jsi příjmul někoho jako já. Vždyť jsem k ničemu." Nemyslela jsem to tolik vážně.
Říkala jsem, že vlci nemohou brečet, ale jsem si jista, že mi v tu chvíli po čumáku stékala slza.
"Julius...On se ztratil. Tedy asi mě nechal. Bůh ví co. Už nejspíše není na Galliree. Nemůžu se s ním spojit. Ale teď je mi dobře, ono se to někdy nezdá, ale Suerte je pro mě to pravé, zlepšil mi náladu a to nic neudělal. Měla bych jít za ním. Ale moc ti děkuju za nabídku, ale opravdu nevím, jak bych se postavila k faktu, že mám smečku. Rodinu. Tebe, Scar a Fanny... Bylo by to opravdu skvělé." Pak jsem o tom na místě přemýšlela. Měla bych? Nenechám to na později?

"Dobře, pokud to nebude vadit Scaritě, moc ráda se přidám, ale ještě bych si ráda prošla všechny kouty Gallirei. Už jich není mnoho. Děkuju," usmála jsem se a zamávala ocasem.
"Myslím, že jsem ještě neobjevila, co se nachází za Jedlovým pásem. Chtěla bych se podívat do hor. Nikdy jsem nebyla výše než na Vyhlídce." Přidala jsem smích. Vždyť to byla pravda.

Naposledy jsem se na svou kamarádku podívala. Usmála jsem se. Byla jsem ráda, že je se svou rodinou. Navíc jsem zjitila, že potkala svého druhého bratra. Nejspíše pěkného bručouna. Čert to vem.
Blueberry asi vážně stále bude se Zlatavou. No, nebudu ho rušit. Asi mě viděl jednou a dost. Třeba jsem mu vadila. On nikdy neměl rád vlky, otravné a bláznivé...Třeba jsem přítěž... Oklepala jsem hlavu, Na co to sakra myslíš?
Kessel souhlasil, že se odebereme stranou.
Nelíbilo se mi stát. Už mě bolely tlapky. "Můžeme...Se trochu projít?" Malá procházka neuškodí.
Tlapali jsme si to pomalu kamsi na okružní cestu v rozsahu sta metrů a já se cítila skvěle. Mám ráda tenhle les a bude škoda, když už se sem nevrátím.
"Je dobré, najít sourozence, znám to, snad tě nenapadlo, nepříjmout jí do smečky," řekla jsem s vtipem. Rozhlédla jsem se. "Já vlastně chtěla, aby jsi mi řekl, co máš ty na srdci, podívala jsem se na Kesse, ale nezastavilla jsem se. "Víš, bylo to ode mne špatné, dělala jsem zlé věci a špatná rozhodnutí, máš právo být naštvaný, ale já se ti přišla omluvit. Nedávno jsem ti poslala vzkaz s dobrým úmyslem, chtěla jsem zjistit, jestli už ti mohu Fanny přivést, veděla jsem, že no...Se dvoříš Scar, nechtěla jsem vyrušit při nějaké chvíli pravdy...Ale to už je jedno, teď mi vynadej a já půjdu a už se nikdy nevrátím. Sice nemám kam jít, ale tebe obtěžovat nebudu..." Pomalu jsem klesla hlasem a svěsila hlavu, Vlci naštstí brečet nedokážou. Teď bych asi bulela jako želva.
"Ta vlčice je opravdu úžasná, už chápu, když si jí nedokázal popsat. Andělé se popsat nedají." usmála jsem se a posadila se v velkému stromu. Seděl na něm havran. Byl černý jako uhel a měl velice lesklý zobák. "Ochladilo se," řekla jsem a pohlédla na opeřence.
"Třeba se zimy ještě opravdu dočkáme".
Ihned jsem si v hlavě dělala malé poznámky co udělat.
Až napadne sníh, vykoupat v něm Máničku.
Až bude zamrzl jezero, jít se klouzat.
Zimní radovánky jsou tu.

ano

Už jsem si tu nepřipadaa tak hrozně. Ale stejnak. Měla bych jít... Ucítila jsem další neznámý pach. Nejspíše někdo další, co se přidal do smečky. Povzdechla jsem si. Pozorovala jsem, jak se Fanny setkala s bratrem. Přesně takhle dopadlo setkání s mým bratrem. Byla jsem šťastná, on byl šťastný. Jenže pak jsem ho dlouho neviděla. Podivala jsem se na Scar, mluvila ke mě. Říkala mi, že je čtení myšlenek zlé a sama mi vlezla do hlavy. Mě to nevadilo, jen jsem přikývla a usmála se. Má také magii myšlenek. Což znamená, že bych s ní mohla komunikovat beze slov.
Nelekej se, jen bych se tě chtěla zeptat, jestli nevíš, zdali stále existuje Zlatavá smečka. Chtěla bych navštívit bratra. vzkaz byl pro Scaritu. Nechtěla jsem touhle maličkostí rušit rozhovory ostatních.
Šlo vidět, že je Kessel tím zmatkem trochu zmaten.
Tím pádem bych mohla teoreticky jít. O dva vlky méně.
Nijak jsem to tedy nechtěla protahovat.
"Kessi, mohu si tě na pár minut půjčit?" Tohle nebyla prosba ale spíše jen formální otázka. Chtěla jsem už jít, takže bych si ráda trochu pokecala v soukromí.
"Jinak, asi bych se měla rozoučit," řekla jsem směrem k Fanny. "Scar, moc ráda jsem tě poznala," řekla jsem druhé alfě.
"Sue, už jen chvíli, jestki chceš můžeš na mě počkat ve Východním hvozdu, najdu si tě," otočila jsem e ke svému společníkovi. Poté zase zpět na Kesse, "Trvám na toom, bude to chvilka, vážně už bych chtěla jít," řekla jsem a zavrtěla ocasem.

//mini post z tabletu sry

Jestli se vám akce líbila, určitě vás jedna trubka za darovani hvězdičky pro Geibika nebo Lennie nezabije... sem socka. :D

// Můžete mě přeskočit :D

// sem tam chybička, ale to jsou detaily... fajn svůj další post napíšu slovensky.

Čekání mě už nebavilo, pomalu jsem chodila z jedné strany na druhou, strašně mě to štvalo. Tohle čekání mě jednou zabije.
Dávalo mi to prostor přemýšlet. Hlavně o tom, co se stane, až tohle bude pryč, až opustím tohle území a budu mít volnou tlapu. Tedy pokud mi nějaká zbude... Co pak? Měla bych jít zase jinam? Vždyť já na Gelliree byla snad všude. Možná bych mohla skočit za Smrtí, určitě uvidí svou dceru ráda, nebo bych mohla skočit k Životu, ten mě bude mít možná i raději.
Podívala jsem se na šťastnou Fanny. Asi jsem dělala z komára velblouda. Kessel je vlastně můj kamarád, jen jsem udělala hroznou hloupost...Několikrát. Ale posledně jsem to nemyslela vůbec zle a to mě užírá.
Fanny byla radostí bez sebe. Vrtěla ocasem, těšila se na bratra. Kessel se mi o sourozencích zmínil jednou. A tohle je prostě ono. On je chce znovu potkat a nebýt mě, bůh ví, kdy by se našli. Třeba vůbec. Fanny by odešla z Gallirei a co potom? Kde je happy end.
Dnes v noci jsem byla tou novou, dospělou Lennie, která nad vším moc přemýšlí, je ustaraná. Nikdo ale netvrdil, že to bude jednoduché. Nikdo.
Ustaraně jsem si povzdechla. Sue měl pravdu. Co tu dělá? Vždyť jsem mu dokonale zkazila náladu. Tohle mu budu nějak muset vynahradit. Ale vlci si prostě nemůžou koupit zmrzlinu na usmířenou. Kdyby jo, měl by Kessel asi doživotní zásoby té nejkvalitnější.
Sedla jsem si, bolely mě nohy a už se mi i trochu motala kebule. Nevím kde se najednou vzalo to umění přemýšlet až moc. Já nikdy nad ničím dlouho nepřemýšlela, činy jsem konala bez rozmyšlení. Moc myšlenek, tolik slov. Radost, smutek, všechno to se mnou mlátilo o zem.
Já se asi zcvoknu.
Prudce jsem otočila hlavu na Fanny, která mě oslovila. "Nemáš zač, zebřičko, jsem ráda, že jsem tě poznala," řekla jsem jí milým tónem. Vždyť ona byla jako já. Ukecaná, zbrklá a šťastná. Já jí pouze přála, aby nevyrostla, protože jí to poté bude dost mrzet. "Fanny?" řekla jsem jí a poté pokračovala: "Nikdy si od Smrti nevypros magii myšlenek, dělá to bordel, který není lehké uklidit." dokončila jsem větu a silně mrskla jen tak ocasem o zem.
Měla bych se radovat, všude bylo okolo mne tolik štěstí. Fanny potká svého bratra, Sue...Má mě! Kessel má smečku. Našel si partnerku. Ona má totéž. Také cítím vlky, kteří se přišli přidat do jeho smečky, vytvořit rodinu... Já bych měla být ráda za ně všechny. Tohle byl alespoň pro někoho skvělý rok.
Poslední den v roce.
Tenhle rok už bych nejraději úspěšně hodila co nejdál od sebe.
Ucítila jsem pach, který se přibližoval. Jemná vůně. To nebude Kessel. Ten přeci smrdí testosteronem. Tohle je jeho partnerka.
Měla jsem pravdu.
Scarita se objevila přímo přede mnou. Hrdě zvedla hlavu a všechny náš oskenovala modrými očky. Měla opravdu zajímavý kožich. Já se postavila, abych jí byla rovna. I když tohle bylo její teritorium a já byla pouho pouhý vetřelec. Odkašla jsem si.
"Jsem si naprosto vědoma, kde se nacházím, přišla jsem za Kesselem. Myslím, že jsem našla něco, co je mi velice známé a rád by se s ní znovu setkal," poukázala jsem na Fanny. "Omluv mé zaskočení Kessela, ale musela jsem si zjistit, jestli ho neruším no... Při dobývání tvého srdce. Musím říct, že opravdu nelhal, jsi krásná vlčice." Začala jsem trochu od začátku.
"Abych se představila, jsem Lennie, tohle je Fanny a ten bručoun je Suerte, toho si prosím moc nevšímej, je trchu zamlklý a moc toho nenamluví s někým novým. Přišla jsem tedy za Kesselem, omluvit se mu. Pěkně jsem to podělala, chovala jsem se jako nevycválaný fracek. No a pak se seberu a zase půjdu."
Sama jsem moc dobře věděla, kde jsou mé nedostatky. Vždyť i já zavrhovala své chování.
Moc dobře jsme věděla, že je na mě určitě také naštvaná. Ale co, teď mě snad odsud pouze vyhodí a já si půjdu opět po svých. Úkol splněn. Fanny se přeci nacházela v Narvinijském lese. Takže co víc chtít...
Ještě jednou jsem se na ní podívala. Pouze na chvíli, poté jsem odvrátila zrak. Zírat na někoho moc dlouho není slušné.
"Jinak bych ti také chtěla pogratulovat. Doufám, že si vaše smečka dobře povede a jak cítím, je i dost žádaná. Což je pozoruhodné, vzhledem k tomu, že jste jí založili nedávno." Na tváři jsem se snažila vykouzlit úsměv. Ale nešlo to. Tedy né upřímně.
Nervózně jsem si přešlapovala sem tam. Nebylo to moc příjemné.

//Takže pořadí následovné: Já -> Fanny -> Suerte -> Scarita? TO by šlo :D

-> Východní hvozd

Konečně z něj vypadlo taky něco pěkného.Věděla jsem, že ho trápím, tím, že by měl jít se mnou. Podívala jsem se na něj:"Sue, chci aby jsi šel se mnou, protože tě mám ráda," s touhle větou s musel hoch prokousat sám a bůh ví, jak jí pobere. "Nechci se rozdělit, chápeš?" zamáchala jsem ocasem a trochu se uvolnila. "Čeká mě tam vlčice, která mě chce rozpárat, ale já tam prostě jít musím."
Kessel je bratr Fanny, nesmí přeci dovolit, aby se jí něco stalo, ale Scarita si to možná ani nebude chtít nechat vysvětlit, takže by bylo dost blbý, kdyby se cokoliv stalo Fanny. Ach to by asi byl sakra problém.
Dost jsem o tom musela přemýšlet. Nejsem dostatečně silná na to, abych se porvala s alfou. To vážně ne. Navíc, já se prát nepřišla. Na tohle musím celou dobu myslet.
Trochu jsem si odfrkla.
"Fanny, jsi připravená?" podívala jsem se na ní a už jsem stála na území smečky.
Mysli na to, že přede všemi vždy upřednostním tebe, řekla jsem mu v duchu, nechtěla jsem, aby to slyšela Fanny. Možná by se v tom pak chtěla začít piplat a to já nechtěla.
Poslední nádech.
Zavyla jsem na důkaz toho, že jsme tu. Nechtěla jsem tam nevychovaně nakráčet. Poté jsem si sedla a počkala, co bude dál. Mezitím jsem se podívala na Fanny a ještě naposledy přemýšlela, že prostě nechám Fanny před dveři a uteču, jako se to sluší a patří při zvonkohře.
Oklepala jsem se. Všechno to dobře dopadne!

-> Třešňový háj
Chádák Fanny, říkala jsem si, když jsem si prohlížela to, co panovalo mezi ní a antipřátelským Suem. Ten jí pomalu bodal pohledem. Prokousával tepnu a bůh ví, co ještě.
Já to pro jistotu ignorovala. Za poslední dny měl Sue až moc lekcí výchovy. Navíc jsme ho měla ráda takhle. Bručouna, který se rád baví jen se mnou.
Mluvila cestou jen Fanny, já šla mlčky první a Sue uzavíral naši skupinu. Mrzelo mě, že se se mnou nebaví, když je v námi Fanny, ale to si s ním vyřídím, až bude čas. Kráčela jsem jako královna lesem naproti svému osudu. Oni mě zabijou, říkala jsem stále dokola.
Pak jsem zvolnila tak, abych se srovnala se Suem. "Proč to dělám?!" zeptala jsem se ho zklamaně. "Vždyť i kdybych se mu omluvila 1000x on mi to nepromine. Prostě jí tam odvedeme a pak budeme zase spolu?" řekla jsem dost zmoženě.
Už jsem nevěděla, jak dál. Tohle stejně nikam nevede.
Šla jsem jak v pohřebním pochodu. Pomalu, s tíhou.
Blíž a blíž. "Fanny? Možná by jsi i tak měla jít sa...Ne! Já jdu taky!" Rozhodla jsme se konečně a zrychlila. Zastavila jsem se až u hranice. Podívala jsem se na Sua. "Jestli tam nechceš, nemusíš...Vlastně jo,musíš" rozhodla jsem a vstoupila jako první.
Tohle bude hardcore.

-> Narviňák

Posty hoďte už asi tam ;)

-> řeka... Kierb...asi

Ležela jsem v trávě u Třešňáku. Bylo by opět vedro a já s tím nemohla nic dělat. Vyplázla jsem jazyk a snažila se, zchladit se. Suerte si lehl kousek ode mne. Já se na něj podívala. Zamrkala a pak se podívala směrem k pláni. Blížil se večer, ale stále prostě panovalo to hnusné teplo. Myslím, že mám úpal.
V dálce jsem zahlédla šmouhu. "To bude Fanny," polomrtvě jsem zajásala. Tedy alespoň jsem si myslela, že je to ona. Nucena vstát, protáhla jsme se a postavila jsem se na všechny čtyři.
"Říkala jsem, že budeme tady," usmála jsem se a zamáchala ocasem. To, že jsme byli ještě jinde, to by jí stejnak nezajímalo. Chudák holka, kdybych zůstala v močálu, nenašla by brášku.
"Tak abych vís vůbec přestavila.Tohle je můj dobrý kamarád Suerte." Podívala jsem se přitom na vlka a hodila jsme na něj naštvaný obličej. Jemu nezbylo nic jiného, než se na Fanny trochu usmát.
"No a tohle je moje nová kamarádka Fanny, je fakt super." Představení obou bych tedy měla za sebou.
"Takže by jsme mohli rovnou skočit do Narviňáku. Tvůj bratr mě neuvidí dvakrát rád, takže doufejme, že se odtamtud dostanu živá," zasmála jsem se, ale myslela jsem to doopravdy. Kessel nebyl 2x rád, že jsem mu poslala vzkaz. ALE! Kdybych to neudělala, mohli jsme tam v pohodě nakráčet v průběhu jeho namlouvání Scarity. Takže by jsme mu to vlastně zkazili.
To je fuk, snad to nějak pochopí. "Takže výpravo, jde se," pohodila jsem ocáskem a vydala se přes Třešňák na sever.

-> Vychodní hvozd

"Určitě by tě nezabilo, odreagovat se trochu ty suchare," zasmála jsem se a otevřela oči. Slunce mi ihned zaútočilo svou mocí na má krásná stříbrná očka, takže jsem ihned odvrátila pohled.
Najednou jsem z ničeho nic vyskočila."FANNY!" vyjekla jsem a hned jsem si do sebe vpravila pár voltíků a oklepala se. Srst měla teď mnohem větší objem a vypadala k zulíbání.
"Vypadám dobře?" zeptala jsem se, ale odpověď mě momentálně nezajímala. Byla jsem úplně všude. "Určitě tam na nás už čeká. Sue!" štěkla jsem a taky jsem ho krásně napushapovala. (nové slovo do slovníku)
Vyrazila jsem rychlostí světla směrem k Třešňáku, abych to stihla, sice jsem si nebyla jistá, zdali tam Fanny bude, ale i tak. Vždyť já na ní úplně zapomněla.
Ohlížela jsem se na Sua. Stále byl za mnou. Počkala jsme tedy na něj a opět se rychle vydala k háji.
Přirovnat bych to mohla k 90% slevám v Kauflandu.
Konečně jsem uviděla třešně. Jsme skoro tam. Dost jsem se zadýchala.
Když jsme dorazili, svalila jsem se k zemi a těžce oddechovala. Měla bych zapracovat na fyzičce.

-> minirychlejpřechoddotřešnaku

//Díky no, jsem ráda, že se bavíš, ale až ti jednou flusnu do pití, budu se smát já :P :D

EDIT: A to jsem plánovala, jaký to budou kamarádky :DD