Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ta Hnida stejnak získala jeho pozornost. Někteří vlci jsou prostě nenažraný prasata, ale já zrovna k jednomu cítila to zvláštní. Byla jsem pěkně naštvaná a zlost si nejdříve vybila na něm, což mě mrzelo, ale poté už jsem s tím nemohla nic dělat.
Podívala jsem se na vlčici, která zatím skládala básně, tulila se k němu. Když jsem to tak sledovala, nemohla jsem jim přeci tak pěknou chvíli nepokazit.
Soustředila jsem se na ní. Na tu Hnidu a díky magii halucinací jí vsugerovala zatím jen mírné bolesti. Někde se přeci začít musí, takže asi tak.
Ty malá děvo, táhni od něj! Když ho nebudu mít já, tak ty taky ne!
S posledním slovem jsem jí pocuchala kožich elektřinou.
líbilo se mi, když trpěla.
Láska se proměnila v závist a nenávist.
Možná bych jí měla prostě trochu seškvařit mozek a vrátit se domů? Nebo bych jeho mohla omráčit a jí zatím ukousnout packu.
Je tolik způsobů, jak působit bolest!

//Už jí můžu zmrzačit? Prosím :DDDD

//Ono nebude třeba, psát něco delšího, než jak jsi teď napsala tu úpravu :)

Ta srna se může hodit! Nevím, co tu dělám, ale může se hodit naší smečce! Konečně Fanny nebude tak hubená. Neměla jsem jí vzít s sebou? Vlastně ani nevím, jak jsem se s nimi rozloučila. To je jedno.
Když jsem se chystala srnu zabít, přiřítila se jiná vlčice, která se rozhodla, že mi oběd chce vzít. Tohle se mi vůbec nelíbilo! Vůbec! V žádném případě mi nebude brát potěšení ze smrti jiných. Ještě do mě tak roztomile dloubla.
Věděla jsem, že jsem takový ten výbušný typ. Ještě chvíli a s tou vlčicí to nedopadne dobře. Nakonec jsme se tedy začaly hádat. Nelíbilo se mi, jak si slabší vlčice dovoluje.
Trochu se mi v hlavě vybavila moje slova, která jsem vtloukala do hlavy Máničce, když se popral s tím idiotem.
Kašlala jsem na něco takového. Vlastně jsme si ani nevšimly, že se srna rozhodla zdrhnout. Vlastně nám asi spíše vyklízela prostor.
Ale moment?! Pak jsem spatřila dvoubarevného vlka. Kdybych věděla, co je to zebra, ihned by mi bylo jasné, kdo jsou jeho rodiče.
Něco v mé hlavě mi říkalo, že je prostě úžasný. To mě trochu polekalo. Sakra, co se mi to děje?! Byla jsem z toho trochu mimo. Můj mozek dával dokola příkazy, miluj ho, zbožňuj ho, zab tu hnidu vedle tebe.
Než jsem se vzpamatovala, Hnida, tak jí teď budu říkat, porcovala mému Miláčkovi srnu. To se mi vůbec nelíbilo a už vůbec jí nenechám pokračovat.
"Ten je můj!" zavrčela jsem a shodila na zem. Usmála jsem se na nejspíše zmateného vlka a držela přitom hnidu tlapou u země.
Kanibalizmus se najednou jevil jako dobrý nápad.
"Máš na výběr, zmiz, nebo tě vykuchám," pohrozila jsem jí.
Tohle chování jsem u sebe nikdy nezažila. Chovala jsem se...Tak tvrdě!
Mezitím si Meinere pochutnával na srně a vypadalo to, že ho ani souboj o něj nezajímá, hlavní je, že má co do huby.

// Do čeho jsem to sakra spadla ... :D

-> Narviňák (nevyřízené věci, huh?)

Lahodná vůně kořisti mě táhla daleko od smečky. Pryč z Narviňáku. Přes řeku až do Východního hvozdu. Tohle nejsem já! Co to sakra dělám? Proč jdu zrovna sem.
Byla jsem z toho všeho dost zmatená a nechápavě jsem se nechala vábit tou dokonalou vůní. Nikdy bych tohle přeci neudělala. No nic mi ale nezabránilo. Dostala jsem se pomalu na krvavou stezku, která mi sdělovala směr, kterým se srna snažila utéct. No moc jí to nejspíše nevyšlo.
Kousek ode mne ležela ona. Oblízla jsem se a přistoupila blíž.
Měla vyklovlé jedno oko. Z očního důlku pomalu stékala krev. Na těle měla pár ran, které nebyly moc vážné, ale rozhodně se díky nim nemohla srna hnout.
"Chudáčku malej, takhle skončit, dovol mi, abych ti ukončila trápení," promluvila jsem na srnu a pomalu se sklonila, abych jí mohla prokousnout hrdlo. Jednooká Bambi asi nebyla moc nadšená a snažila se vstát. No smůla.

//Tady to odseknu a počkám s tím na ostatní :)

Moc se omlouvám, to dilema v Narviňáku musím promyslet :D

//A jo... V tom případě by si měli pospíšit! :D

// V tom případě čekáme na tebe ale... :D
Tedy pokud nejedeme ještě jedno kolo v horách a pak teprve píše Osud? :D

Trochu se to pokazilo, když jsme potkali Scaritu. Hrála jsem si na člena smečky, což nebyla pravda, vlastně nehrála. Jej jsem vysvětlovala Fanny, že je měkká. Ta si z toho nejspíše vzala ponaučení. Mohli by jsme vlastně přeskočit mou inteligenci.
Dostala jsem se do mírně nepříjemné situace a nejspíše se mi z ní nepovede vybruslit. Takže jí vlastně bude muset vymazat čas.
"Jo, jistě," přikývla jsem na ní, aby to nevypadalo, že jí moc neposlouchám. Poté se celá změnila a padlo nové téma. Už zase tu snad všichni mysleli na tu Ariu. Ta je ale pryč. Kdybych mohla, praštila bych se hned teď do čela. Mají vlci vůbec čelo?
Než jsem se vzpamatovala, už se Scarita pomalu otáčela na mne a nejspíše se mi něco chystala říct. Zahodila jsem všechny ty "čelní" myšlenky a plně se zase začala soustředit.
Chm... Vlastně jsem poslední dobu začala nadměrně přemýšlet.
Nad vším. Docela mě to začíná děsit!
"Jo, chápu to, mám to," kývla jsem na souhlas Scaritě.
"Vlastně, když už jsi tady. Nemáš hlad? Určitě máš hlad. Můžeme se podívat, jestli už je Kessel hotový a jít společně něco někam ulovit. Není to dobrý nápad? Čím víc tlam, tím líp," posadila jsem se a zamáchala ocasem. Přitom jsem se i celou dobu usmívala.
Nevím, jak by na tuhle nabídku mohla Scarita reagovat, ale třeba se jí nápad zalíbí. Třeba se Fanny prokáže jako dobrý lovec, lepší lovec než ochránce. V tom to taky může být. Třeba je to spíše ten tichý lovec. Jo to musí.
Kdybych já sebe měla pasovat na lovce, musela bych být naprosto mimo. Nikdy jsem na žádném lovu nevydržela být potichu. Možná to byl ten důvod, proč mě otec nebral na lovy. Trochu jsem naštvaně vycenila zubiska. Bral bratra a mě nechal, abych se to naučila sama. Třeba Scarita bude lepší rodina, než můj otec kdy byl.
Pak jsem to zacítila. Touha mě táhla.
"Omluvte mne, hned jsem zpět," rychle jsem se zpakovala a zmizela z území.

//Východní hvozd ( na Amorka)

// Teď píšu já ne? :D
TROCHU SE ZTRÁCÍM! :D

Dobře, po uvážení jdu taky do toho :D

//Kde to zase chcíplo? :D

//Když si to přečteš nahlas a pomalu, trochu to smysl dává :D

EDIT Kess: Eeee.... ne, pořád nic. :-D

// Psáno na telefonu, takže se omlouvám za případné chyby a délku

Chystali jsme se vyrazit na lov. Sigy souhlasil, že se k nám přidá, což mi udělalo radost. Zamáchala jsem ocáskem a protáhla se.
„Mimo území rozhodně nepůjdeme. Zjistíme, jaký zvěřinec tu je." Vydala jsem se pomalým krokem kamsi. Očekávala jsem, že cestou narazim na nějaký pach,.který mě dovede k jídlu. Jedla jsem nedávno, takže jsem vlastně šla lovit pro Fanny a Sigyho, který si to bude muset zasloužit.
Zahodila jsem všelijakou nedůvěru vůči němu a brala ho, jako dalšího potenciálního kamaráda. Navíc Kesselův kamarád je teoreticky i můj.
Dost bylo fylozofických tentononc.
Místo obětí mých tesáků jsem narazila na známý pach druhé alfy. Mířila cíleně k nám, takže jsem se zastavila a kecla na pozadí. „Lov potravin musíme odložit," řekla jsem a pozorovala mírný svah, odkud se linula vůně vlčice.
Nebylo nijak obtížné, zahlédnout jí mezi duby.
Nejdříve se věnovala Fanny, která si teď schrábne všechny zásluhy, co se týče ochrany. No co.
Poté nás pozdravila. Já pokývla a také jí vřele pozdravila.
Scarita ještě nejspíše netušila, že jsem tu prostě... No na jejím názoru na celém tomhle taky vlastně záleží.
„Ty jsi s Kessem ještě nemluvila? Nabídl mi místo ve smečce. Tedy pokud to schvalíš i ty,"usmála jsem se.

//Geib a Vločka napíšou sem a Ray a Trix do Jedláku ? :D

//Na Luciena a pak píšu já, ty, Sigi, Scarita, Kessel a zase Lucien :D