Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// To jsou kecy! Lennie chodí jenom z radosti, je jako barevnej a pohublej Santa

Ony jsou šílené a teď budou zabírat mou pozici šílené? To nechci, reagoval můj mozek na 'přijetí' těch dvou divnovlčic. Vůbec jsem nechápala, proč o místo ve smečce tolik stojí, ale já už bych to mohla nechat být. Stejně se neosvědčí a půjdou pryč, odfrkla jsem si, ale nedávala jsme to na sobě znát.
Koukala jsem nechápavě na Scar. Jistě, chápu, že se omluvily a tak, ale tohle To byto už moc přitažené za vlasy a místo ve smečce si přece nezaslouží jen díky jejich 'úžasnému' vystoupení, které rve srdce. Protočila jsem oči a podívala se na Luciena, který asi dosvědčil, že to všechno byla extrémní náhoda. Třeba ho nějak ovlivnili, aby tohle říkal, myslela jsem si podezíravě.
Smršť slov? Já mluvím pořád a to Scar vytáčí a tyhle ještě nezmlkly a stále je všechno v pořádku? To se mi zdá pěkně nefér.
"Já se vzbudila a už tam nebyla," řekla jsem potichu Lucienovi. "Pach mířil ven z území, takže tě už třeba měla plné zuby," vyplázla jsem na něj provokativně jazýček.
Najednou už jsem se bohužel nemohla soustředit na tyhle dvě herečky, protože můj čumák zachytil nějaký nový pach, který se ihned roznesl po lese. Volání mé povinnosti. Asi ve stejné chvíli, kdy jsem se chtěla otočit a jít svým způsobem 'přivítat' nezvaného hosta, otočila se na mě a Luciena zase Scar a chtěla, aby jsem to JÁ šla prozkoumat a postarat se o to. Lucien byl přeci mimo, takže je to teď moje záležitost.
"Jistě, jen... No dávej si stejně bacha," usmála jsem se na Scar, pokývnutím jsem se rozloučila s Lucienem i s nováčky.
Vydala jsem se tedy na místo, kde byl pach nejsilnější. Chvilku jsem toho záhadného vlka sledovala zpoza stromu, ale když jsem zjistila, že je totálně neškodný, vylezla jsem sebejistým krokem přímo před něj. "Ehm...Doufám, že si plně uvědomuješ, co děláš... Pokud ne, v budoucnu může být brán zřetel na zmatenost a neorientaci jedince, snad si sám uvědomuješ, kde jsi?!" podívala jsem se na něj vážně a svůj tón naladila na arogantní a nadřazený.

// muchacha už si jdu pro tebe. :3 :D *evil face*

//Lennie přeskočit, zareaguju další kolo. :) Díky
#NoTime

Lucien se očividně probral ze svého spánku, o kterém jsem vůbec nevěděla, jak a co to způsobilo. Konečně jsem si začala nenápadně zjišťovat, proč tu vlastně takhle stojím s hrozivým a naježeným výrazem. Nemyslela jsem si, že budu po boku Scarity stát hned, protože na rovinu mě asi zrovna němá v lásce. Teď bych tohle vůbec neměla řešit, ale není tahle chvíle vlastně vhodná? Jedním uchem poslouchám rozhovory, kterým stejně nerozumím. Došlo snad k nějaké nehodě, kterou zavinily tyhle vlčice? Stále jsem nejistila, proč je Lucien na zemi... Co to sakra?! Netušila jsem, že na území tohodle lesa vkročí větší magor, než já. Vlastně jsem se nikomu nezmínila, jak jsem brutálně napadla tu vlčici ve Východním hvozdu. Prostě mi úplně přeskočilo a začala jsem jí kousat... Jsem snad psychopat!
Měla bych se začít soustředit na děj, který se tu právě odehrával... Naklonila jsem hlavu ke Scar a pošeptala jí něco ve smyslu: Hledám chvíli, kdy vyskočí Kess a zařve překvapení, nemáš narozeniny? Třeba je tohle nějaká narozeninová zábava...
Jedna z vlčic se mezitím pozastavila nad krásou mého kožichu. Konečně někdo můj strakatý kožich uznává! Scar, ať chtěj, co chtěj, jsou hustý...
Hotaru se zkousla do větve s tím, že nikam nepůjde a nehodlá se s námi o ničem dohadovat. Mám pocit, že tady nepomůže věta, že se nachází na území smečky. Dneska měl být ten krásný den, kdy si zajdeme na lov, pokecam s celou smečkou, která má momentálně pět členů a víc poznám toho Luciena, který na mě byl hrubý. Zajímalo mě, kam se vydala Fanny, protože jsem zaznamenala její pach, který stoprocentně mířil mimo naše území...
Najednou se i druhá rozhodla, že nikam nejde a chytila se za pozadí první... Tohle je totální... Já nemám poprvé ve svém životě slov. Nejraději bych jim tleskala za nejlepší herecký výkon roku, ale pochybuju, že by Scarita nechala, abych jejich demenci ještě podporovala.
„EHM..." Odkašlala jsem si, abych mohla něco říct. „Dámy, tohle místo můžete navštívit jen s určitým IQ... A mám pocit, že toto bohužel nesplňujete, takže pokud se vam tenhle strom líbí, vemte si ho a jděte za řeku..." Přesně tohle zní jako boží nápad.
Lucien už se dokonce pokusil vstát, což se mu moc nedařilo, ale pokoušel se o to, což se cení.

Asi jsem taky usnula, protože jsem najednou ztratila ze svého zorného pohledu dva dospělé vlky s mozkem vlčete. Sakra, tohle se mi nemohlo stát... Řeknu, že to byla past, že mě zbili do bezvědomí... Tak to by asi nešl, holka, běhala jsem z místa na místo. Prostě jsem to pokadila a teď dostanu slušnej výprask... Slovní výprask od Scarity a zlé pohledy od Kessela, protože jeho sestra bude očividně mít vlčata. To je alespoň docela slušná zpráva, tou bych mohla začít.
Kessi, tvoje sestra budeme máma... Děkovat můžeš až potom. Jsem mrtvá.
Třeba to dopadlo stejně jako s tím vlkem v lese. Nasála jsem několik neznámých pachů, pár vlčat... Počkat, jak dlouho jsem spala?
Zavrtěla jsen hlavou a vydala se na místo, kde jsem čichala problém. Vyhýbala jsem se stromům, keřům a šutrům a hele, jsem tu!
Scéna se zdála velice zajímavá, Lucien na zemi, Scarita s vyceněnými zubisky a dvě neznámé vlčice.
Co se tu sakra děje?! zeptala jsem se Scar, ale nijak jsem na odpověď nečekala, protože mi došlo, vo co go.
Doplížila jsem se pomalým krokem k nim a obě si prohlédla svým pohledem, co to má znamenat?!
Můj pohled se také chvilku soustředil na Luciena, který nejspíše spal. Chci odpovědi!
Obě byly dost divný a už na první pohled vypadaly nepřátelsky, ale třeba si to taky myslím špatně, možná jsou obě hodné a stalo se tu nedorozumění, které se nejspíše může vyřešit jen hrubými slovy, hlasitým dialogem a tesáky. Kvůli tomu poslednímu jsem sem rozhodně nepřišla, mám svůj kožich docela ráda, ale teď jsem člen smečky a je mi jasné, že nemám moc na výběr, takže, jsem se napřímila, vypla hruď a zavrčela, abych se ujistila, že si mne všimly.
Jestli je to hra, tak je fakt blbá...

// WTF face... tohle být asi smečka magorů, že my tahle kultivovaně vyjadřovat...

Jsem blbá, jsem blbá trubka, že já jsem sem vůbec lezla, zlobila jsem se sama na sebe, když jsem tam tak seděla ve společnosti dvou vlčat. Jistě, uvědomila jsem si, že členství ve smečce znamená, setkávat se tu někdy s vlčaty... Ale dobře, sakra myslela jsem, že to přijde za delší dobu.
Koukala jsem na ty dvě poblazněná telata a říkala si, jestli jsem asi takhle taky vypadala. Hloupě, směšně, ten vlk o kterého jsem se s tou druhou prala, tak ten z toho musel mít srandu.
Vykoupejme se v tom pořádně. Přišli jsme tam jen tak a najednou jsem měla v zubech tlapu té druhé vlčice. Mezitím ten blbec snědl celou laň sám.
Lehla jsem si opodál a vlastně přestala ty dva vnímat. Kdyby zmizeli, možná bych si toho možná ani nevšimla. Myslela jsem na to, co vlastně je pojem láska. To, co se stalo s Julkem... To nebyla? Nebo byla a já to nevěděla? Byla, ale pak už nebyla? Je to už půl roku, odpočívala jsem si v duchu, jak dlouho je můj partner ztracený.
Lennie? Oslovila jsem sama sebe. Měla by jsi být milejší. Teď jsi jako ledová královna, nech toho, rozumíš? Obořila jsem a vynadala si.
Z mých myšlenek mě vytrhl Lucien. KŘENA?! Ihned jsem zase měla tu chuť, prokousnout mu hrdlo. Raději jsem na to nijak nereagovala a jen klidně ležela s vyceněnými zubisky.
Doufám, že Fanny ví, co dělá. Doufám, že už to konečně skončí... Prosím! Za tohle Kessela zabiju!

// Východní hvozd
- vzhůru do šnekova!

To se mi snad jen zdá, nadávala jsem cestou do lesa. Já úplně... Byla... Totálně v tranzu. Mimo. Tohle mi nijak nepomohlo. Vztahy jsou škodlivé!
Rychle jsem hodila snad toho nejkrásnějšího a samozřejmě i nejbolestivějšího placáka, který kdy na světě kdo udělal. Chudák řeka se zachvěla, ale větší problém budu mít já, ihned mi drkotaly zuby. Jo, sice není extrémní mráz, není ani sníh, ale taky stale nejsou ty vedra, kdy je pak normální, skakat do řeky kufr.
Vydala jsem se ke skupině známých vlků. Očividně se za tu chvíli něco změnilo. Sigi opustil území, nějaká vlčice taky, takže tu zůstaly jen alfy, Fanny a Lucius.
Přidala jsem se zpět k naší skupině. Těžce jsem oddechovala.
„Já..." Zarazila jsem, pozorovala jsem momentální situaci a nechápavě na to koukala. Co se to tu sakra děje?!
To snad ne! Konečně jsem pochopila, co se stalo.
„Oni taky?" zeptala jsem se nahlas a podívala jsem se na Kessela a poté i na Scaritu.
„Vy dva jste normální?" zeptala jsem se tiše, protože jsem nevěděla, kdo je vlastně normální.
Při pohledu na ty dva jsem si docela uvědomila, že to, co se stalo, bylo k něčemu dost dobrý.
TO je kravina, ale i když... Možná by to tak zlý nebylo. Přemýšlela jsem o kravinách.
„Já byla úplně mimo, šla jsem do hvozdu a tam balila náhodnýho vlka a šňafala bez důvodu na náhodou vlčici, připadám si divně... Bylo to až tak zlé?" zeptala jsem se trochu pobaveně, protože bylo očividně zábavné, sledovat ty dva.

Nechápavě jsem natočila hlavu na stranu, teď už mi na 100% došlo, co se vlastně stalo. Gallirea je opravdu kouzelné místo. Já byla jako KOUZLEM zamilovaná a zlá zamilovaní se bylo jako KOUZLEM pryč. No co.
Zůstala jsem t UK naprosto sama a cítila slabé vůně cizích vlků. Normálně bych se vydala někam jinam, toulat se do míst, kde bych mohla objevit něco nového, takhle ...
Sakra! rychle jsem se rozběhla k Narviňáku.

// Narvinijsky les

// já bych stejně raději zůstala s tímhle pořadím, ráda bych reakci Vločky... krom těch narážek nemam na co reagovat

// Asi nejlepší by bylo, kdyby začal Daikon, pak Sue a Vlocka? :D

"Buď zticha," okřikla jsem Smraďocha. Bylo mi teď jedno, že je trochu zmatený. Já byla popravdě možná ještě zmatenější. To jsem jako byla v nějakém transu? Vždyť jsem zdrhla od smečky, zamilovala se do idiota a napadla cizí vlčici.
Ups... Nehody se stávají...
"Jsi v pořádku?"zeptala jsem se vlčice. Vlastně to nebylo v pořádku, měla prokouslou tlapu a nejspíše byla také zmatená a naštvaná.
"Může mi někdo vysvětlit, co se tu stalo?" zeptala jsem se a snažila si vzpomenout na důvod, proč jsem sem vlastně přišla. Proč mě sakra ta srna nalákala. Jak je to možné.
Odpovědi se mi tak jednoduše nedostalo, protože vlastně nikdo netušil, co je tenhle problém zač.
"Omlouvám se, je mi to líto, ale vyléčit to neumím," řekla jsem smutně vlčici.
"Když se tak na něj podívám, není ten vlk vůbec úžasný, nejlepší by bylo, kdyby ho chytili lovci a pověsili si jeho srst na zeď, nemyslíš?" zažertovala jsem.

//Nejdříve by mohli napsat ti, co vlastní živly a poté ti "obyčáci"? Ať tohleto máme z krku :D
Šlo by to?

Vlčice na mě zkusila se svou trochu ubohou zemní magií. Přišlo mi to trochu hrubé, že se vůbec zabývám touhle slabou naninkou, která se může bránit jen málo. Pokusila se mne zasáhnout lijánou, či co to vůbec bylo. To se jí také povedlo a zasáhla mě do tváře, možná tam budu mít pěkně velký šrám, možná i jizvu. Jizvy jsou vlastně pěkně drsný a cool. Suerte má taky, proč bych já mít nemohla.
To, že jsou jizvy pěkné, neměnilo situaci. Byla jsem jako sopka, která vybuchla a popel, mračna a láva, to se zastavit taky nedá.
Rozběhla jsem se na vlčici a povalila jí. Teď už celou svou silou a bez slitování jsem jí kousla do tlapy. Ta ihned začala krvácet. Může být ráda, že jsem vynechala tepnu. Může být ráda, že jsem jí kousla do nohy. Může být ráda..!
Svou zadní jsem si jí držela u země, aby se nemohla dostat z mého sevření. Přesně takhle mě kdysi držel Juday.
V tu ránu jsem si to uvědomila. Co to sakra dělám?! Kdo je ten vlk. Já si myslela. Naposledy jsem vlčici na chvilku paralyzovala, abych jí mohla pustit. Nechtěla jsem, aby se něco pokazilo.
Se smířeným hlasem jsem jí řekla, že je ten smraďoch její. Sedla jsem si na zadek a přemýšlela, jak jsem se sem dostala.
Všechna láska byla pryč a já viděla škody, které jsem napáchala.