Gallirea - Příspěvky uživatele

"Teď pomalu tvrdíš, že o tobě vím snad všechno, doufám, že nenarážíš na to, že jsem ti jednou v životě četla myšlenky," vyplázla jsem na něj jazyk a uculila se. Je pravda, že o něm sice vím víc, než kdokoliv jiný na Galliree, ale to je vlastně jedno. Sám mi to přeci řekl kdysi, když jsme byli ve Východním hvozdu.
"Vždyť jsem ti všechno řekla," protestovala jsem hned po tom, co se smířil snad s tím, že jsem mu očividně neřekla všechno, co chtěl. Ale já mu víc říct nemohu, nemám sice žádné tajemství, já už nemám, co bych mu řekla. Zkráceně jsem řekla, co se stalo, patřila jsem mezi ty rozmazlené malé fakany, kteří se učí žít s tím, že jednou všechno povedou. Trénovala jsem, učila se a pak zmizela. Nikdy jsem nikoho nikdy neviděla mrtvého ani zraněného. Myslím vážně.
"Jo nechám," usmála jsem se na něj. Existují některá témata, které je lepší z plynulé a příjemné konverzace vynechat. Je vidět, že i mezi námi se něco takového vytvořilo. Stejně jsme k sobě maximálně upřímní.
"Hele Sky je prostě divná, netrpěla nějakou poruchou, díky které měla nějaké bludy a co já vím..." zasmála jsem se, ale tohle také byla dost dobrá možnost, kterou jsme museli 100% zvažovat.
"Ty jsi mi ale pěkně zajímavý, to se vážně chceš bavit s někým, kdo se k tobě nechoval dobře? No já vlastně taky byla 'extrémně milá'," přiznala jsem, protože vlastně při každém našem setkání jsem si s ním většinou hrála jako s panenkou.
Začal mě ujišťovat, že by nic nepráskl, což jsem mu věřila, on by opravdu byl rád jen za blbý pozdrav pro Scar. "Jo, budu ti to věřit," řekla jsem a postavila se, takhle jsem měla snad ještě lepší výhled, než když jsem seděla.
Opět jsem musela zapřemýšlet o lovu, který jsme chtěli naplánovat. "No ještě to teď vydržím, ale potom, až půjde nazpátky, ulovíme s třeba pár zajíců," navrhla jsem.
"Máme ve smečce takový dobrý éra. Vypadaj fakt hustě, dvě sestry vlčice, líbí se mi, jsou prostě šílený, chtěla bych se s nimi spřátelit, bude to super, doufám, že ty si taky najdeš nějakého mužného kamaráda, třeba Luciena, je v klidu," usmála jsem se a pohodila ocáskem.
"Jednou budeš lepší," ujistila jsem ho, aby se se svou magií nijak netrápil.
//Psala jsem to ve škole těsně před zvoněním, sorry :D

Kaskády

Poklusem jsem se dostala přes horský hřbet až k vyhlídce, která byla hodně známým místem na tomto území. „To jsi o téhle oblasti vážně nevěděl?" zeptala jsem se, protože také z části nevěřím, že by se stále našel někdo, kdo o tomhle místě neví
„Zlatíčko, prostě by jsi měl zapomenout na nějaké negativní vlastnosti ostatních...Víš, že tam jsou, ale ten vlk má i nějaké dobré. Já přeci nejsem jenom otravná, trochu sobecká a vlastně i trochu agresivní. Kde bychom byli, kdyby jsi tyhle věci neopomenul?" Nechtěla jsem ho nijak o něčem poučovat, jen ho trochu zase popostrčit dál.
„Kdybych se zamyslela, tak i ten velký zlý vlk byl...Upřímný. Sice se to někdy nemusí brát jako dobrá vlastnost, ale zrovna u něj je to jediné, co má," usmála jsem se a pokračovala už mírnějším tempem na vrchol.
Už je to dávno, ale jak to bylo s naší smečkou vím. Kdyby Blueberry nezdrhl a já nešla za ním, asi by by byl vysoce postavený on. Ernest už jako mladý oznámil, že půjde do světa, zkusit svoje štěstí. Tak tedy poté, co zmizel Blueberry, slyšela jsem otce s matkou, jak se baví o mně a o tom, jak mě šoupnou nějaké budoucí alfě, aby se spojily naše smečky. Ještě, že jsem utekla.
„Měla jsem nápadníka, ale nestála jsem o něj, nikdo by neměl řídit můj život," řekla jsem, ale nechtěla jsem nijak zajíždět do detailů, stejně by to byla jenom nuda.
„Neboj, postupně ti to řeknu, ale není na mém životě zajímavé. To už jsi vyčerpal ty," prohodila jsem. Mám pocit, že bych ho jenom maximálně nudila. Toulala jsem se a potkávala různé vlky. Možná mu jednou řeknu, jak jsem obelstila medvěda a zachránila nějaké vlky.
„Nemyslím si, že jí dlužíš nějakou drasticky důležitou omluvu. Kdyby o tebe vážně stála, nemyslíš, že by přišla? Kdyby jsi mě naštval, neřešila bych o dlouho," nevím, jestli je dobré, srovnávat u divnou vlčici se mnou, ale co mu na to asi mám říct?
„Možná bychom se měli po ní podívat, moc ráda poznám vlčici, kterou jsi si částečně získal." Možná bych neměla, ale když bude zase šťastnější, když se jí omluví a vylepší se tedy ten jejich friendship, nemůžu tomu odporovat. Když ho prostě budu udržovat v pohodě, nebude se stresovat, třeba bude víc přátelský a klidnější.
„S Fanny to půjde v pohodě, nic si jí neuděl," snažila jsem se mu do hlavy vtlouct, že si má trochu věřit. Mohl by se naučit, že hádky netrvají věčně. Navíc to se Skylieth, sakra to je taková prkotina.
To se Scar mu přišlo možná vtipné, ale já to myslela vážně. „Hele, kdyby si jí byl proti srsti, chovala by se jinak, navíc jste oba obří suchaři, takže by jste si měli rozumět," zasmála jsem se. Ony mi ty jemné urážky vypadávají z pusy samy. „Chtěl jsi jí prostě pomoc, říkám, že jsi moc hodný vlček," přitulila jsem se k němu a provokativně ho kousla do ouška přesně tak, jak on s tím provokuje mě.
„Víš, všude mám zvědy, kteří všechno sledují, abych měla všechny informace o všem," lišácky jsem se zašklebila a pár hopkavými skoky se dostala na vyhlídku, ze které je teoreticky dobrý výhled na všechno.
„Byl jsi někdy u toho červeného fleku?" zeptala jsem se a čumákem ukázala na vlčí máky u Zlaťáku. Osobně jsem tam nikdy nebyla, ale slyšela jsem o tom lese a o smečce víc, než jsem si přála.
„Jo, přesne tohle je duha, jsme si podobné, ne? Jenom nejsem barevná," prohlédla jsem si svůj kožíšek. „Vlastně trochu barevná jsem," dodala jsem, když jsem si uvědomila, že mám vlastně na sobě hned několich barevných odstínů.
Posadila jsem se na okraj jedné skály a přizvala jsem Sua k sobě, abych si mohla vychutnat tuhle krásnou chvilku s ním.
„Nemáš se čeho bát, od teď už to bude jenom lepší, slibuju. Těšíš se na Života?," zeptala jsem se.
„Nikam nespěcháme, jsme pryč jenom den. Myslím, že bychom si měli něco ulovit, mám docela hlad," trochu jsem si postěžovala, ale tím jsem se snažila naznačit, že bych ráda zopakovala náš společný lov.
Minule to bylo trochu komické, protože ani jeden neumíme lovit dokonale, takže jsme trochu zmatkovali, ale nakonec se to povedlo.
„Moc se těším na smečkové lovy, musí to být lepší vzrůšo než takhle v menším počtu." Krom pár lovů v mládí jsem žádný nezažila a mimochodem jsem je vlastně i nesnášela, protože jsem asi nejspíše žárlila na bratra, kterému se více dařilo a nedělalo mu to moc problémy. Já byla na druhou stranu zase ta hbitější a hlavně silnější, ale o tom snad nikdo nepochybuje.
„Moc bych si přála magii Iluzí, slyšel jsi o tom někdy?".zeptala jsem se ho po chvilce ticha.
Už od té doby, co vím, že něco takového existuje, přeju si ji mít, sice ovládat halucinace je také dobré, ale s iluzemi bych si víc dokázala vyhrát. Byla by to rozhodně sranda. „Jsi na tom s tou neviditelností lépe?" Jsem od přírody prostě zvědavý tvor, ale stále lepší než mrtvá konverzace, kterou ze srdce nenávidím, ale kdo by něco takového mohl mít rád? To už raději žádnou. Ještě, že existují vlci jako já, kteří pořád melou a melou a nic je nezastaví, protože to jsme prostě my - ukecaní. Jak já jsem za to ráda.

//http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/US_69.svg

No dlouho jsem myslela, jestli se vůbec přihlásit, ale poté jsem si to pořádně promyslela a nad počty, kdy asi bude další konkurz, jsem si uvědomila, že bych o něj stála.
Přes zimu jsem byla střídavě aktivní, důvody různé, ale teď jsem plně aktivní, schopna psát a hlavně mám chuť.
Trochu mi vadí, jak jsem si vybrala své dva vlky. Nechci je už měnit, ale mít dva kliďasi je otrava.
Prostě bla bla... Jsem dostatečně aktivní na to, abych dva charaktery dobře utáhla.
Někdy sice zdržuju, ale je vážně otravný, když zase někdo seká mě.
Ráda bych si odchytila vlče :333
No, tímhle tedy žádám o třetí charakter.

"Někdy přemýšlím, jak by můj život vypadal bez nějakým jiných vlků," řekla jsem a pomalu se vydala po vystouplých kamenech doprostřed potoka. Pozorovala jsem vodu, jak stékala po kaskádách a rozšiřovala se do širšího potoka.
Pomalu jsem kladla jednu tlapku za druhou, ale stále jsem zůstávala veprostřed. "Například kdyby nebyl můj bratr, neutekla bych, asi bych sice byla alfa naší smečky, ale nikdy bych nenašla Gallireu. Dál kdybych nepotkala Fanny, asi bych se do Narvinije už raději nikdy nepodívala, nestala bych se členkou. Tebe jsem potkala díky tomu, že byla Nareia hrozně vlezlá. Všechno je to tak šikovně propojené," vydechla jsem a pozorovala jak vítr pročesává okolní stromy okolo řeky.
Narazili jsme téma Fanny, které mi vůbec nevadilo. Chci se Suem sdílet svoje kamarády a to, že se s ní nějak nepohodl nemění nic na tom, že se to v budoucnu nemění.
"No asi, protože je to moje jediná kamarádka a netrap se, nebyl jsi ve své kůži, v budoucnu se to napraví, mám pocit, že si budete rozumět, je jako já..." usmála jsem se na něj. "Myslím, že se Scaritě zamlouváš," pípla jsem a vrátila se zase na břeh, protože jsem nechtěla pokoušet osud. Mohla bych skončit ve vodě, ale to vážně nechci.
"Neměl by jsi na sebe být tak přísný, vždyť jsi skvělý vlk s vlastním názorem, ostatní by se prali o tvůj život...Navíc máš boží vlčici," uculila jsem se nevinně a zamáchala ocasem.
"Je mi to totálně jasný," usmála jsem se a posadila se těsně k němu. Sluníčko mi sice svítilo přímo do ksichtu, tak jsem zavřela oči, ale jinak je to skvělý den. Konečně přestalo pršet. To je asi nejhorší. Přežiju sníh, kroupy, mlhu, ale déšť nesnáším. Pouze pokud je bouřka, ujde.
"No jsou na západě, ale momentálně je to smečkové území, takže se tam asi nepodíváme, je to prostě masa vody, která padá z výšky. Dole je duha. Měla jsme tě tam vzít ještě při našem prvním setkání. Je tam moc pěkně, je to lepší než tohle. Dole se tvoří duha, víš, že mám ráda duhu," rozplývala jsem se nad mou oblíbenou oblastí.
"Kousek odsud je i vyhlídka, tam jsi taky ještě nebyl? Chtěla jsem tam sice vzít Kessela, ale ten je teď ... Zaneprázdněn." Vůbec jsem to nemyslela jako romantickou procházku se svým šéfem, ale nabídla jsem, že mu jí ukážu, prý tam nebyl.
Mohlo by tam teď být pěkně. "Vím ještě o pár pěkných místech, kam bych tě mohla vzít," pochlubila jsem se.

// Východní hvozd

Nebylo nijak těžké, doběhnout mě, takže už jsem po nějaké chvíli měla tu raketu za zadkem, ale komu by to vadilo, že?
"Já bych ti tak nikdy před nikým neřekla. Možná před Fanny, protože hned jak jí uvidím, budeme spolu vás vlky pomlouvat," usmála jsem se. To je to, co jsem vždycky chtěla. Normální smečkový život, dobrou kamarádku na drby a milovaného partnera, který bude utužovat vztahy s ostatními. To poslední bych měla asi vynechat, ale třeba se mu to časem zalíbí, seznamovat se s ostatníma.
"A taky jí řeknu o tom uchu," dodala jsem téměř okamžitě. Jistě o tom, jak mi stále žužlá ucho musí rozhodně vědět.
Vlastně, co sakra řeknu Indil, až jí potkám? Zazubila jsem se. Vlastně nic, naposledy jsem se s ní viděla ještě den před tím, než jsem si to s Julkem začala. Oddechla jsem si. Nestojím o nějaký špatný pohled na mě a můj partnerský život. Měla bych asi přestat být taková, jinak i Suerte zdrhne.
"U mě jsi neměl na výběr, co?" řekla jsem. Byla to pravda, vždyť já k němu přilítla a mluvila a jemu by asi přišlo moc nezdvořilé, odehnat takovou krásnou a energickou vlčici.
Nechala jsem si poslintat celou levou část tváře a usmála se. "Já taky ne, prostě na tebe mám dobrý vliv. Máš se teď raději ne?" zeptala jsem se.
Ono není dobré, měnit někomu totálně povahu svou přítomností, ale měla jsem pocit, že zrovna Sue je rád, že teď bude ve společnosti. On si prostě jenom namlouvá, že je lepší samotář. Podívejme na něj teď, kdybych nemohla od smečky, zabila bych ho snad tím. Alespoň se tak tvářil, uculila jsem se.
"Ty jsi mě zase hodil zpátky, předtím jsem začínala být... No nějaká jiná. Bylo mi smutno, chtěla jsem být sama, brečet, ale i kousat. Mám pocit, že na mě měla vliv samota. Takže ještě, že tě mám," zaradovala jsem se.
"A nelezu?" podívala jsem se na něj smířeně. "Ale to k tomu patří, vlci by si mě měli užívat s mírou. Jenom ty jsi odolný všem těm blbostem, co ti dělám," usměju se a vylezu z lesa. Přímo přede mnou se nachází Midiam a kaskády.
"Tohle je ono," ukázala jsem na vodu. Řeka tu tekla po krásných přírodních schodech. V létě jsem tu po nich běhala a klouzala se. Líbí se mi tu, je tu krásně. Sluneční paprsky se odrážely od vodní hladiny, měla jsem chuť jít a plavat, jenže teď jsem skoro už uschla, takže vodu pro tentokrát vynechám.
"Byl jsi někdy u vodopádů na západě?" zeptala jsem se ho a přitom se kochala krásným výhledem až na Středozemní pláň. Mimo jiné jsem zahlédla i rozkvetlé třešně, kam se tedy rozhodně musíme vydat. Růžová je nejlepší.

Sem tam jsem do něj bouchla svým mokrým tělem, aby náhodou nebyl opět suchý. Když on takhle, já stejně, zašklebila jsem se a cestou mu nenápadně podkopla tlapku tak dobře, že by musel být moc dobrý na to, aby nehodil držku. To se mu nepodařilo a zabořil se čumákem do země. Zasmála jsem a a otočila si ho pěkně na záda. Takhle ho mám nejraději, bezbranného a roztomilého. On mi kouše ucho a já ho neustále knockoutuju na zem.
"Takže já vážně slyšela, že se ti Máňa nelíbí?" zeptala jsem se a zamračila jsem se. Chvíli jsem na něj koukala, jako bych ho snad chtěla rozporcovat a pak se ušklíbla a řekla:" Tohle k tobě patří, prostě se s tím smiř, že ti tak někdy řeknu, když budeme sami." Opravdu si nevybavuji, že jsem mu tak někdy před někým řekla. Možná s Fanny? Prostě jsem tuhle přezdívku brala jako naší osobní záležitost. Tajný mainstream.
"Uvidíš, kde to je," usmála jsem se na něj. Nechtěla jsem mu říkat, kde přesně to je, protože to sama moc nevím. Jindy jsem se tam dostala od řeky Midiam, vlastně je to její pramen. Skoro.
"To jsi to řekl opravdu zkráceně ne? Byli jsme u Machtaë a potom šli na ostružiny..." a tady milý Vážení končí moje vzpomínky, protože si to fatk nevybavuju.
Podívala jsem se na něj, když řekl, že je tu více takových jako já. "Jistě, ale přeci jsi mi říkal, že jsi se kdysi s nikým moc nebavil ne? To až po mně..." Cítím se mega důležitě. Možná bych si mohla udělat vlastní společnost, měnila bych vlky, kteří jsou nespokojeni se svým životem. "Jsi za mě rád? Víš, že jsi mě potkal?" Byla to trochu hloupá otázka, ale nečekala jsem na ní hloupou jednoslovnou odpověď. Chci aby se uměl také trochu rozpovídat. Mluvit je někdy lepší než mlčet. I když se to říká o opaku. Slova zachraňují situaci. Díky bože za to, že umím zachraňovat konverzace.
"Julius byl moje chyba, dali jsme se dohromady moc brzo. Zato ty!" štouchla jsem do něj. "Tebe znám už... Dlouho." I když to je jen něco okolo roku, co se známe, necítím se za svá slova zle. V Julkem jsem se znala možná měsíc předtím, než se to stalo. "Jsi jeden z mála, co mě dokáže vytrpět," hodila jsem mu malou poznámku.
"Já nevím, několikrát jsi mi říkal její jméno a já si vždy říkala, kdo by to mohl být," řekla jsem mu a poté si vyslechla jeho povídání o neštěstí s vlčicema. Jop, mělo by to být asi naopak. Já jsem schopna trpět jeho, zasmála jsem se v duchu.
"OH milostivý pane, já se ztratila!" vyděšeně jsem uskočila a rozhlédla se. "Dělám si srandu," opět jsem se narovnala a usmála. "Ale ráda bych si objednala jednoho fešného Troubu průvodce, prosím," zavrtěla jsem ocáskem.
"Zvedej šunky, není to už daleko," strčila jsem do něj čumákem a poklusem se vydala zase dál.

//Kaskády

//Narvinijský les

Hned jak jsem ztratila Sheilu z dohledu, opět jsem mohla zahodit svojí vážnější tvář a radostně dovádět.
Vlezla jsem na břeh. Božínku, už jsem zase mokrá jako slepice, vyjekla jsme s duchu. Poslední dobou jsem neustále nějaká vlhká . Alespoň trochu jsem se oklepala, aby se mě nekapalo a podívala jsem se na les, odkud jsem teď přišla. Zase za pár dní lásko, řekla jsem lesu a zamáchala ocáskem. Poskakovala jsem na břehu, než přeplaval i Sue. Konečně se mohu odvázat.
Bylo příjemné ráno, sluníčko svítilo a já se přesně na tyhle dny těšila. Sice mi moc bude chybět zima, sníh a vůbec se vlastně netěším na vedra, ale už mi opravdu chyběly rozkvetlý Třešňák, zelená tráva a hlavně zelená celkově. Zima je prima, ale zároveň deprimující, protože je všude samá šedá a smutná barva. Nemám pak dobrou náladu. To se teď změní.
Bylo jedno, že jsem se před chvilkou oklepala, abych rychleji uschla, hned jak se Suerte vydrápal na břeh Kiërbu, skočila jsme po něm a oba jsme se skutáleli do nízké vody. Držela jsem ho v šachu a pozorovala jak mu kmitají oči. Modré krásné oči. Pro ty já mám slabost. "Hele mám pocit, že jsi nějaký klidný, MÁŇO," vyplázla jsem na něj jazyk a pustila ho, abych se mohla trochu napít, protože jsme měla žízeň už od té doby, co jsme tuhle řeku opustili.
Když jsem se odvrátila do řeky a vylezla na sucho, opět jsem se musela zbavit vody a přemýšlela, kam bychom mohli jít, protože času máme dost.
"Moc ráda bych se šla podívat na kaskády, dlouho jsem tam nebyla," podívala jsem se směrem, kudy asi vede cesta k malým říčním vodopádům. Věděla jsem, že mi nemůže říct ne, takže jsem se vydala s ním po boku lesem.
Líbí se mi, že už se konečně opět probudil ptačí zpěv a švitoření. Uklidňuje mě to.
"Pamatuješ si, když jsme se poprvý setkali?" zeptala jsem se ho s úsměvem. Já si na ten den pamatuju. Byla jsem naštvaná na Nareiu a raději odešla, abych se uklidnila, jinak bych jí asi usmažila.
"Já vím, že jsem už od začátku hodně mluvila, divím se, že jsi mě neodkopl, víš, jak to myslím..." Tohle jsem si dost dobře představovala. Jak se mladá Nie představuje milému vlkovi, který je vlastně mrzout, ale tak ho nikdy já nepoznám.
"Byl jsi takový... Trouba," zasmála jsem se. "Tehda jsem měla Julka, ale prostě jsem věděla, že tě mám ráda, bylo to fakt divný," řekla jsem už trošičku tišeji.
"Jak to vůbec bylo s tou naninkou Skylieth?" zeptala jsem se na něco, na co jsem se předtím bála zeptat, ale teď by to snad neměl být problém.

Trochu nervózně jsem si přešlápla z místa na místo a snažila se vypadat v pohodě. Prohlížela jsem si Sheilu, která si sem přišla požádat o místo. Ještě, že už nemusím to¨hle také zažívat, oddechla jsem si. Přeci jen už jsem člen, ale osobně jsem byal zvědavá, jestli jí Scarita příjme, nebo raději bude muset vlčice území opustit.
Slyšela jsem Scar, věděla, že je tu Sheila díky Suínovi a já si povzdecla, takže to teď očividně není moje vina, ale jeho. Byla bych ráda, kdyby to dopdlo naopak, ale já s tím nic nenaděám, takže už bych to neměla rozebírat.
Čekala jsem na odpověď a modlila se, abych momentálně patřila mezi ty postradatelné členy, kteří tu stejně nic na práci nemají. Nechtěla jsem ho nechat, jít samotného, protože by se mi opravdu stýskalo.
Scarita reagovala lépe, než jsem si mohla myslet, pustila mě a ještě mi řekla ,abych na sebe dala pozor. Přikývla jsem, že se mi rozhodně nic nestane. Jsem opravdu silá vlčice, která se ničeho nebojí, do všeho jde po hlavě a navíc s sebou táhnu i svýho rytíře, který mě nedá. Je to vlastně dost divný pocit, že se to vůbec stalo, protože jsem čekala, že mi bude nějakou dobu trvat, než zase budu chtít někoho oslovovat "rytíř mého života", možná se to zdá už trochu ohrané, jak už to vlastně v dalších vztazích bývá, ale to je jen okrajový pocit, navíc u něj jsem já ta první a to znamená, že musím udělat dobrý dojem a snad zůstat první i poslední, sice si nedokážu živě představit, jak by to mohlo vypadat za pár let, ale to je moc dopředu. Měla bych prostě vnímat přítomnost a soustředit se hlavně na to, co říká Scarita vlčici. To, co jsem slyšela mě trochu vyděsilo. Nemáme místo?
"Jistě Scar, pozdravuj sestru i caparty,"nazývat ty dospěláky vlčaty je trochu blbý, ale jsou prostě mladší než já. Je vůbec Suerte starší, než já?
Musela jsem přestat myslet na svůj věk věk svého partnera a hlavně se teď věnovat doprovodu vlčice. Třeba by chtěla jít s námi, napadlo mě. Tenhle nápad jsem ale zavrhla snad okamžitě, protože jsem se Suem chtěla být nějaký čas sama a užívat si ho. Prostě ho trochu pozlobit, hodit do Ohnivého jezera a prostě trávit s ním svoje volné chvíle, než se opět vrátíme sem a začně opravdové peklo.
Rozhodla jsem se, že Scaritě zatím neřeknu ani slovo o tom, co si na ní chystám.
Otočila jsem se na Sheilu a věnovala jí jeden ze svých omluvných pohledů, ale prostě jsem nemohla vědět, že už Scar nikoho nechce příjmout.
"Mohu ti cestou o pár říct, mám docela představu o všech jiných," zamáchala jsem ocasem.
Scar nás opustila, aby konečně mohla začít řešit rodinu, včemž jsem jí nijk chtěla bránit, protože tohle už prostě potřebuje.
Spolehni se, když budu mít štěstí, najdu rovnou Fanny, zatím se měj Drahouši a hlavně už se nijak dál nerozptyluj, rodina je hlavní! řekla jsem Scaritě na rozloučenou a sama myslela na svého bratra, kterého bych možná mohla jít rovnou navštívit. Na tý louce Neona jsem nidy nebyla a docela mě lákala.
Rozešla jsem se tedy pomalu na jih a počkala, až mě ostatní budou následovat.
"No, na jihu je Zlatavá, ve středu Gallirei je Asgaard a Borůvkáč, kousek za řekou je Erynij," vyjmenovala jsem všechny možné smečky. O Ageronu jsem již dlouho neslyšela.
Počkala jsem až Sheila trochu popojde napřed a tajně olízla tváříčku Máně. "Máme to."
Došli jsme na hranice, kde jsem se rozloučila se Sheilou a vlezla do řeky, abych jí mohla přeplavat.
Na druhém břehu jsem se oklepala a počkala až mě Sue dožene. „Tak tedy na jih," zašklebila jsem se a vydala se pomalu do lesa.

// Východní hvozd

// Řeka Kiërb

Zpomalila jsem a počkala až mě doběhne, protože jsem musela počkat. Je mou povinností, čekat na něj, to se prostě dělá. Očekávala jsem, že to s pár smířenýma držkama zvládne, je to můj velkej kluk.
„Zvládáš to," zeptala jsem se s úsměvem, je pravda, že jsem si z něj dělala trochu srandu.
Natáhla jsem pořádně do čumáku všechny pachy, které jsem mohla, abych zjistila, jaké změny tu nastaly. Cítila jsem, že jsou tu stále všichni, Fanny furt pryč a Sheila už je tu taky. Nejspíše si to nerozmyslela a vzala to hned za Scaritou. Ach jo, povzdechla jsem si.
„Podívej, Sheila šla, nebyla takový stydlín," vyhubovala jsem mu, ale jen mírně.
Musela jsem se trochu orientovat, sice tohle byl malý les, ale dá se jednoduše ztratit. Hned jsem se dala za alfou v provozu, abychom to měli rychle za sebou a já mohla i se Suem zmizet na pár dní. Zatím si Scar vyřídí tu rodinu a snad odejdou.
„Ano, potkaly jsme se kdysi u moře, nevyšlo to s ní dobře, prostě jsem na ní byla zlá, což si očividně nezasloužila, pokud se nějak začala bavit s tebou."
Téma o téhle vlčici bylo poměrně ohrané, ale Bambula netušil, že se my dvě vůbec známé.
„No kdyby jsi měl někomu sloužit, není naproto logické, že to já bych byla tvůj vedoucí?" drcla jsem mu do trupu a trochu s ním zatřásla.
Zlatíčko, udělej to tvoje vzdušné tentononc, abychom byli pěkně čistí," poprosila jsem ho, když jsem si uvědomila, že jsou už kousek od nás. Už jsem dokonce slyšela i rozhovor.
Když jsme byli ready, vyšla jsem pomalu vedle něj a přišli jsme až ke Scar a Sheile. Na Sheilu jsem pokývla a na Scar se usmála. Ta vlčice není moje vina. Tvář se přirozeně.
„Omlouvám se, že rušíme, ale Scar, mohla bych tě poprosit o pár dní mimo smečku? Víš, osobní záležitosti," zatvářila jsem se nevinně a stoupla si vedle Máni. Přitom jsem se usmála jak nejlépe umím. Ti dva už se viděli, tak těžký to snad nebude.
Drcla jsem do Suíka čumákem, aby taky něco řekl, protože se minule zlobil, že jsem za něj mluvila já.
Řekni něco, zaprosila jsem ho v duchu. Protože jsem se také trochu necítila svá, hlavně protože tu s nami byla Sheila, která si alespoň díky nám teď mohla promyslet další argumenty.

Asi si dostatečně neuvědomoval, že je mi totálně jedno, jaký na něj Scarita bude mít názor, instinkt mi říkal, že i kdyby byl Sue ten největší moula na světě, což tedy pochopitelně vůbec není, přijme ho už jen protože jsem to prostě já, její vzorná a velice nápomocná Lennie, které prostě nikdo neřekne ne. Pokud by se jí moje Máňa, ať si oblízne oční bulvy, přijde o dva skvělé vlky, jeden je truhlíček a druhá prostě... Já, bože až teď si uvědomuju, že jsem v některých věcech děsná.
Možná bych se měla trochu polepšit, zapracovat na sobě a zase rozvíjet svojí osobnost v jiném směru. Jenže ono se o tom takhle jednoduše mluví, v praxi je to extrémně těžký a já jsem asi dostatečně líný tvor na to, abych se raději šla někam prospat, než dělat nějaký zásadní průlom ve své kariéře.
„Asi bych byla šíleně osamocená, neměla přátelé a zabavovala bych se například pálením lesa... Život démona by byl docela dobrý, ale upřímně mám ráda ten svůj, je takový klidný, přesto se v něm děje tolik zvratů, někdy si přijdu výjimečně, ale při pomyšlení, že existuje například Scar si uvědomuju, že je jejich někdy lepší, ale i tyhle jednou čeká pád, doufám, že se jí nestane něco zlého..."
Jak asi takový démon vypadá? Snažila jsem si vybavit kombinaci černé a červené, nejdříve se mi vybavil bratr, který má rudé oči, ale rozhodně není černý. Pátrala jsem v paměti a narazila na jedno dost dobré zjištění.
„Já potkala zlého démona, kdysi v létě jsem byla v Cedráči, potkala jsem tam velkého a zlého vlka černé barvy a 100% vím, že měl červené oči. Na svoje první a snad poslední setkání s Judayem bych nejraději zapomněla, vlky jako je on nemám ráda, jsou prostě na nic. Jeho život musel být tak nudný. Doufám, že už zdechl.
„Ty si snad nepamatuješ, že jsem fakt totální magor. co má pošahaný řešení vždy u sebe," narázela jsem na to, co jsem mu udělala minule, když jsem
Sue byl totálně hotovej z té naší budoucí malé výpravy kamsi, ale místo je mi docela jedno.
„Prostě to nebudeme odkládat jo? Rovnou se jí omluvím za tu vlčici, která mi proklouzla, vím, že má alfa stále toho tolik a teď jsem jí udělala další starost. Moc jinak bych ještě ráda pogratulovala jednomu páru, mám pocit, že jsou přijati a já mám automaticky opět větší rodinu o opravdu sympatické vlky. Taky se s nimi potkáš..." Chtěla jsem pokračovat, ale nemohla jsem. Ta vlčice... „ONA BYLA ČERNÁ A MĚLA RUDÝ OČI! Smečka je napadená démonem..." vyjekla jsem, ale poté jsem se zasmála tomu, že to docela zní komicky. Někdy dokážu opravdu perlit.
„Jasné, vezmeš si to na triko, abych nakonec byla ve smečce bez tebe, protože by se natolik naštvala, že i kdybych byla samotná Smrt, nepustila by tě, raději opravdu ne..." nechtěla jsem něco pokazit tím, že bych se neohlásila, přesně to udělala Fanny a teď o ní mají všichni strach, snad někde nezabloudila.
„Jo tak Nareiu jo?" zeptala jsem se nejistě, mohlo se třeba stát, že jsem špatně slyšela. Nevím, proč prostě u ní mám ten pocit nenávisti, který nijak nesouvisí se Suem. „No raději nebudu chodit ke kraji, už jsi mě jednou tahal z bažiny, nechci aby jsi mě tahal ještě z něčeho... Navíc... Máš vlčici kulturistku," špitla jsem. „Ale jistě, byl by si můj dokonalý zachránce..." usmála jsem se.
„Nekončíš a jestli jo, zabírám si tě!" zasmála jsem se ironicky a udělala jsem si v hlavě malou poznámku. Zvýšit mu sebevědomí...
To znamená, že bych ho tedy měla alespoň na chvilku přestat trápit.
„Prostě vypni a skoč, necháme to na situaci, pojď..." nedala jsem mu prostě na výběr, skočila jsem do řeky a rychle se dostala na druhý konec. Oklepala jsem se podívala se, kam zmizel Sue. Zatím stál stále na místě. Poslala jsem mu vzdušnou pusinku a pomalu se otočila, však ono to moje zlatíčko přijde...

// Narvinijský les

Byla jsem ráda, že to všechno Sue bere nějak ... Dobře? Čekala jsem odmlouvání, dupání, vztekání, ale náhodou tohle všechno bral docela slušně. Tohle mi trochu nedávalo smysl, ještě ráno by nepřekročil řeku za žádnou cenu a teď to vypadá, že je dokonce trochu zvědavý, což mu tedy raději nechci ani naznačit, ještě by se naprdl, to jsem nechtěla. Ještě by mi kompletně ožužlal ucho.
„Dobře to si zapamatuju,” pokývla jsem s přimhouřenýma očima, byla jsem opravdu vedle z toho, co mu dělám. Ještě aby tahle zůstal i v přítomnosti jiných vlků. Půjde to pomalu, ale umře jako šarmantní vlk. Vzpomněla jsem si na moje vyprávění o staré Lennie a musela jsem se pousmát.
„Hele, já bych to myslím zvládla, čímž tedy nemyslím, že si nevážím tvého rozhodnutí,” řekla jsem sebejistě, ale pravda je, že by mě to trochu naštvalo, ale můj život si zakládal na několika důležitých zklamáních, takže by mě už nic nedokázalo dokonale složit.
„A ty by jsi jako nechtěl pusinkovat démona? Vždyť už to vlastně děláš, jsem prostě jenom v tomhle těle anděla,” zahihňala jsem se tomu.
„Docela jsem přemýšlela, kterou magii bych si třeba mohla vybrat u Smrti příště, zatím mi dala samé ty... Bolestivé, které mi v běžném životě nepomůžou, ale třeba se jednou budou hodit,” pokrčila jsem rameny a nechala tohle být, nejdříve stejně budu muset vylepšit svoje ostatní magie. Halucinace a elektřina. No, konečně budu moct vyhrožovat blesky. Dokonale jsem si dokázala představit, jak se ďábelsky usmívám a metam blesky všude.
„Jasně, že moc ráda půjdu, ale nejdříve bych to musela oznámit Scaritě... No vlastně zeptat se, zda-li mohu jít na tu tvou menší výpravu,” podívala jsem se na zem, protože mi teď bylo blbý, že musím žadonit o svolení, jít vlastně někam. I taky u řeky jsem vlastně byla tajně. Údajně ještě stále byla s Rellemem, nebo hlídala, že odešel.
„Ty chceš jít pokoušet osud znovu a nechat se třeba sníst, zmrzačit a máš pocit, že já bych se měla k tomuhle přidat nebo ještě lépe, přihlížet, jak ti drtí kosti čelistmi, tedy pokud nějaké má... Ale jinak to zní pěkně, slyšela jsem, že je Život moc hodný, jen je škoda, že mu nemohu nic nabídnout,” trochu jsem řekla smutně, ale dál mě to nijak neštvalo, nepotřebuju nutně k životu všechno.
„Pokud s tebou nebude mít alfa jiné plány, budu si tě pěkně hlídat u sebe a prostě budeš dělat to, co zrovna budu mít za úkol, časem si stejně zvykneš a budeš samostatný, cítím, že budeš dobrý člen, už jen protože jsi můj partner,” vyplázla jsem na něj jazýček.
„Mělo ti být jasné, že se tím slibem podřizuješ mě, slunci tvého života a blá blá,” zasmála jsem se.
„Hlavně klid, nenechám,” uklidnila jsem ho, aby náhodou zase nezačal vyvádět.
„Prostě teď půjdeme za Scaritou, alespoň se trochu rozkoukáš a seznámíš,” olízla jsem mu ksichtík a zamáchala ocáskem. „Potom půjdeme na ten tvůj tripík,” řekla jsem nadšeně.

„No už tohle je pro tebe nové, já ti garantuju, že vztah se není běžný a obyčejný, vážně si to nechceš rozmyslet? Myslím tohle," ušklíbla jsem se a setřásla ho ze svého ucha on už si hned našel něco, co se mi moc nezamlouvá. Jak on na mne, tak já půjdu na něj. Když se teprve oklepával z toho, že jsem ho trochu tlapou strčila, zakousla jsem se na oplátku já jemu. Co jsme to za uchyláčky? Ono je to teď taky v módě. Jsme velice módní pár, nosíme větve, bláto a koušeme do sluchadel.
„Brusinka je extrémně špatně jméno, které bych jim pak nacpala do kakacích otvorů. Moje oči jsou nádherné, líbí se mi, červené by mi neslušely, řekla jsem a došla k řece, abych se mohla podívat na vlastní odraz na hladině. Zakroutila jsem hlavou. „Vypadala bych s magií ohně tak blbě, přiznala jsem si. Mě by opravdu slušely hnědé nebo zlaté. Měla jsem v hlavně takovéhle kraviny, ale jednou.
„Hele, oslovení Lennie je přímo dokonalé, Nie, Len, Nynie..." Nabídla jsem mu několik možnost, které byly přijatelné.
Na jih? Co by chtěl dělat na jihu? Torchu jsem netušila, kam by vlastně chtěl, důvod, ale nechtěla jsem se ho na to vyptávat, protože ať si jde, hlavně se musí vrátit. „Chceš tam jít sám?" zeptala jsem se zvědavě, nemyslela jsem to nejak zle, nechtěla jsem se mu vecpat do plánu, ale pouze jsem si zjišťovala podrobnosti.
Vyslechla jsem jeho povídání o tom, jak neposedný a zlobivý vlček to je. Pousmála jsem se. „Proto budeš sekretář sekretářky, abych tě měla u sebe, nebudeš dělat kraviny a když jo, domluvim ti já a ne Scar. Budeš jako moje zvířátko, tedy pouze z tohodle pohledu, ale nemyslím si, že to bude dlouho trvat, jestli prostě nechceš poslouchat rozkazy od nich, mohu ti je říkat já, trochu lepším stylem." Pošimrala jsem mu čumáček svým vlastním. Přál si vědět, jak se chovat, když se setká s Kessem a Scar.
„Oni tě trochu znaji... Prostě budeš klidný a zeptáš se, zdali se můžeš přidat ke smečce, že by jsi rád našel domov a bla bla... Možná by na začátku bylo asi dobré zmínit mě, pokud u toho tedy nebudu, což se může třeba ty stát." Řekla jsem mu něco málo a zvedla hlavu. Mohlo by už přestat...

„Hloupoučký si na pár konkrétních věcí, vztahy...dál tu snad jmenovat nemusím. Prostě na tohle jsi totální negramota, což je jen a jen dobře, mohu ti toho tolik ukázat, řekla jsem nadšeně. Bože už ho asi děsim, měla bych se zase klidnit. Jenže já nechci, radostně jsem okolo něj poskakovala.
„Jestli máš rád kytičky, bude to ok, jinak proč bychom nemohli být na louce to by mi stačilo." Osobně bych také raději byla tam protože mě ty květiny prostě fascinují.
„No on se jmenuje Blueberry, ale význam to má stejný. Asi muhu děkovat bohu, že se nejmenuju třeba brusinka. Chtěl by jsi mít za partnerku brusinku? Já ne. Ale moje máma se jmenuje Modrá a otec Bobule... Je to vtipný... Nikdy jsem si srandu ze své rodiny nedělala, ale teď se to naprosto hodilo.
Přešli jsme opět na to, proč jsme tady.
„Ale já si prostě nemohu vybrat, buď ty dovnitř nebo já ven, jiná možnost nepřipadá v úvahu..." Rozhodně nechtěl, abych něco takového udělala.
Zakousl se mi opět do ucha, tohle tu panečku už dlouho nebylo. Otráveně jsem protočila oči. Já tu mám tak důležitá rozhodnutí a on si klidně olizuje cizí uši...
Povzdechla jsem si.
„To by jsi udělal?" oči se mi rozzářily jako hvězdy na nebi, kterých dnes v noci nebylo k dostižení.

// Neprobádaný les

„No a nejsi divnej? A taky roztomilej, hloučkej - to tím dobrý způsobem a miloučkej,” prostě si objednal vlak do Lennilandie. Nekonečný srandičky začínají. Já mu dám, že nemá smysl pro humor. Však on ho brzo najde, jinak prohrává.
„Jestli na mě mě ještě jednou vyplázneš jazyk, ukousnu ti ho,” zamračila jsem se na něj, ale tak, aby chápal, že nikdo nikomu do ničeho kousat nebude.
Trochu se mi ulevilo, když jsem slyšela, že je jeho rodina snad alespoň trochu normální. No nedá se tomu říkat normální, jeho rodina je většina dost pošahaná, což nějak přežiju, protože se s nimi nejspíše nikdy neuvidím. „Ale radost by neměli hej? Nevadí, můj brácha tě bude mít rád, můžeme se za ním třeba někdy podívat, už léta mi slibuje návštěvu ve Zlatavé...” podívala jsem se na něj a ihned si uvědomila, s kým já to vlastně mluvím. „...Kam mi jistě nepůjdeme!” ujistila jsem ho rychle, aby náhodou opět nezačal protestovat, pak bychom to zase rozebírali hodiny. „Už jsem Borůvku neviděla dlouho,” postěžovala jsem si mu. „Naposledy někdy předminulou zimu a to měl docela naspěch a celkově byl nějaký zmatený, mám pocit, že ty vlčí máky Neona na něj mají špatný vliv,” usmála jsem se. Představa, jak tam celý den čichá ke kytkám je vtipná.
Dost jsem ho zarazila svou možností, zbavit se smečky. „Co? Proč bych nemohla, teď jsi má rodina,” vypnula jsem hruď, narovnala se a čumák švihla do výšky.
„Chceš se toulat? Proč ne? Vždyť je to jenom smečka, to snad třeba zvládnu,” mrkla jsem, ale v hlavě jsem se trochu bála, říct to Scaritě, která mě nejspíše zakousne.
„Nekecej,” zašklebila jsem se. „Sám si na nic netroufneš a stále fňukáš, že to neumíš, jako minule,” mrkla jsem a trochu zrychlila, abych se dostala na místo, kde jsme byli předtím. „Můj partner přeci nebude žádná Mánička...,” odsekla jsem hrdě a otočila se na něj.
„Počkaš tady ne? Jdu Scar říct, že odcházím,” přitulila jsem se k němu a chystala se k odchodu. „Počkáš tu?” zeptala jsem se.
Vůbec jsem to udělat nechtěla, ale jinou možnost jsem neměla. On mi výslovně řekl, že to nechce.

„Dobře, větu můžeme to zkusit jsem zrovna nečekala, ale stále lepší než nic, jsi divnej...” olízla jsem mu s úsměvem čumák. Radostně jsem zavrtěla ocáskem a trochu do něj strčila. „Neblázni! Já a zbrklá? To snad nemyslíš vážně ne?" zatvářila jsem se tak, jako by tu právě prosvištěl batmobil s Batmanem i Robinem.
„Jsem ti říkala, že jsem tu nikdy nebyla a o tom úkrytu ani nevím, takže asi tak, ale není to jedno? usmála jsem se. Nic mi teď nemohlo pokazit náladu a už vůbec ne déšť, který mi kompletně zmáčel kožich. I Suerte měl zmáčený kožich, takže už se mi nemohl smát, že jsem zmáčená jako bobr. Bobry začínám mít ráda.
„Jen taková malá otázka, nějaký bláznivý člen v rodině, který by mě možná chtěl třeba zabít?" zeptala jsem se, protože si pamatuju, že mě Julius nevaroval, že má dvě sestry a jedna je divná a druhá ještě divnější. Tohle bylo jinačí, než s ním, vlastně se toho moc mezi Suem a mnou nezměnilo, stále jsme dvě trubky, které si teď akorát zadělaly na další problémy, které je nutno vyřešit.
„Měla bych asi odejít ze smečky ne? Budeme spát pod širákem a tak..." Moc dobře jsem věděla, co chci obětovat, neříkalo se mi to jednoduše, ale prostě mi nic jiného nezbývá. Možná bychom se mohli vidět vždy jednou za týden, což je ta největší konina, která kdy koho napadla.
„Naučím tě lovit a tak, můžeme spolu chodit běhat, můžeme dělat to, co máš rád, budeme se procházet, budeme prostě spolu jako dvojčata." Malá rada do budoucna, pokud hodláte kývnout na něco takového. Lennie je sakra dotěrná, což tedy nemusí být otravné, jen prostě chce dělat všechno s tím druhým.
„Kulíšku, jistě, půjdu na tebe pomalu," usmála jsem se a pomalu se vydala směrem zase zpět k řece. Konečně jsem si mohla pořádně prohlédnout les. Počkala jsem, až mě Sue dohoní, ať si můžeme povídat.

// řeka Kierb