Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Až teď jsem si všimla, že je Sue pryč. Už zase jsem to udělala, sakra. Jistě bude mrzutý a smutný, že jsem se mu moc nevěnovala. S ním je to prostě těžký, to si myslí, že vždycky bude můj zájem 100% soustředěn jen na něj? Ach jo, není to jednoduché. Nečekala jsem, že bude, ale teď to tu mám.
Neilynn mě následovala a Bellray taky šel, což jsem nečekala, ale nakonec vyplavalo na povrch, že se zná s vlčicí, která měla oranžové oči. Co to asi bude za magii. Pak mi to došlo. Magie, díky které vlk dokáže manipulovat s různými předměty. Vím to, protože měl tuhle i Julius. Nikdy mi o ní nic neřekl. Vlastně jsme se nikdy nebavili o naší magii, co naplat, už je to minulost, byl to prostě špatný vztah.
Vlčice, která byla kamarádkou Raye, nevypadala moc nadšeně, asi to byl špatný nápad, jít je sem navštívit. Měla jsem to asi pořádně promyslet, ale teď už je stejně pozdě, protože jí zírám přímo do očí a čekám, jak na mě a Neilynn zareaguje. Nejistě nás pozdravila, to jsem čekala, takže jsem se otočila na druhou vlčici, které se v hlavě honily zajímavé myšlenky. Chystala se odejít. Mezitím se z chroští vynořila ještě jedna postava. Byl to černý vlk s bílou maskou. Zajímavé, vypadá to střeleně. Tohle je TEN Razzaki? Toho na nás chtěla vlčice poslat? Já nevím, co je na něm divného nebo zlého, je to poměrně normální vlk. Jo, tohle jsem si já kráva myslela. Nechtěla jsem se nikomu vlezle koukat do hlavy, abych si zjistila více. Musím říct, že jsem dost zvědavá, proto jsem se na něj podívala pořádně. Šilhal a vlastně i slintal. Tohle už trochu divné je. Najednou se ocitl přímo u mě. trochu jsem natáhla hlavu dozadu, abych měla alespoň nějaký osobní prostor. Nebyla jsem zvyklá, že mi někdo ten můj narušuje, protože jsem to většinou byla já, kdo ostatní štval. Zajímavě se chechtal a mě se to líbilo, proč ne? Konečně nějaká zábava. Mezitím opravdu Lucy opustila naší skupinu, což trochu Ballatrix nechápala. Navíc si myslela, že to je naše vina... To vlastně je naše vina, ups. Měla bych se nad sebou zamyslet, příště nikoho otravovat nebudu.
Hypnotizovala jsem toho černýho chlupáče. Dobře, přiznávám, je trošičku divný, ale vypadá dobře, prostě třeba budu moct být divná s ním, bude sranda. Myslím, že šilhat a slintat dokážu taky. Měla bych to alespoň zkusit. Jenže pak se stalo něco, co bych neměla nikdy v životě zapomenout. Ucítila jsem, že se mě něco dotýká. Nejdříve jsem byla docela v šoku, nikdy mi tohle nikdo neudělal. Byla jsem naštvaná a překvapená zároveň, možná i pobavená, tohle je docela švanda. Proč má sakra drápek v mém čumáku, je to trochu nepříjemné a teď mi díky tomu běhá mráz po zádech. Trochu jsem se oklepala, abych vyhnala ten divný pocit. Vlčice dala jeho tlapku dolů. Konečně. Tohle ale není vše!
Vlčice se na mě podívala, asi se mi chtěla za jeho chování omluvit. Já se jen usmála přivřela na chvilku oči. Tak mu to prostě oplatím. Zopakovala jsem to, co mi vlk udělal. Tentokrát skončil můj drápek v jeho. Už chápu, je to zábava. "Takže Zaki, že jo?" zeptala jsem se s úsměvem a mrkla na něj. Dala jsem svou tlapku taky dolů. "Vy jste teda byli zajímavá trojka," řekla jsem a podívala se na Neilynn, která pomalu nic neřekla. "Ráda vás poznávám... Asi..." nejistě jsem se rozhlédla a pak pohledem zase zavadila o Zakiho, byl prostě vtipně roztomilý jako stěně!

// Pořadí:
Lennie, Neilynn, Bellray, Razzaki, Bellatrix? :D

Potěšilo mě, že se vlastně s Neilynn mohu bavit i mimo běžnou konverzaci. Konečně někdo, kdo chápe, proč jsou myšlenky tak dobrý. Můžu si klidně povídat s jinou osobou, aniž bych musela nutně mluvit nahlas. Já měla zase jiný problém, nelíbilo se to ostatním, že jim nechtěně kradu myšlenky atd. Pomohla jsem si až u Smrti... řekla jsem jí v duchu a doufala, že je její magie alespoň trochu na úrovni. Třeba to neslyší. No co, řeknu jí to potom. Suerte tě asi moc nemusí, kutí tu teď plán, jak se tebe i zrzka elegantně zbaví... zasmála jsem se. Nevím proč, ale začínala se mi Neilynn zamlouvat, byla prostě střela, ale proč ne, třeba bych s ní dokázala být delší dobu. Myslím, že bych měla přehodnotit plán, aby tohle vyhovovalo všem.
„Víte co? Mě tohle nebaví, akorát tu poslouchám, kdo koho tady nechce, díky bože, že většina má ráda Lennie, většina se zase sejde na názoru, že je Neilynn otravná a Bellray nudnej... Kdo tu být nechce, ať teď jde pryč, já tu klidně s Lynn zůstanu," postavila jsem se vedle vlčice a hlavu dala hrdě nahoru. Čekala jsem, že třeba Ray odejde prudit jiné a Sue se sebere, že jde za Životem, tak to plánoval. Já zatím mohu jít s Lynn na lov a užít si pěkný den s novou vlčicí, kterou bych do budnoucna ráda nazvala i kamarádkou. Proč ne? Ať si oba trhnou nohou, já tu zůstávám.
„Když jsem Nareiu viděla naposledy já, málem jsem jí zabila," zasmála jsem se. Myslela jsem to samozřejmě s humorem, sice jsem jí trochu ublížila, ale chtěla se omluvit a já jí nedala možnost. Otočila jsem se na Sua. „Říkala jsem ti přeci, že jí prostě pošlu vzkaz, bude to lepší, než jí tu nahánět, navíc má taky stejnou magii, může i odpovědět," usmála jsem se a poslouchala vtipnout reakci chudáka Neilynn, která asi se Zlatavou nemá dobrou zkušenost.
Poté, co jsem se dozvěděla, že měla být Neilynn partnerkou mého bratra, neudržela jsem se a vyprskla smíchy. Sice se to nehodilo, vlčice se tvářila tak, že to myslí vážně, ale já tomu zabránit nemohla. „Tys... Tys měla... Být partnerka mého bratra?" hihňala jsem se a snažila se popadnout dech. „Ty jsi kluk nebo co?" zeptala jsem se a posadila. „Drahá Neilynn, můj milovaný bratr je na kluky..." usmála jsem se. Teď to konečně vysvětlovalo, proč jsem se tak topila v řece smíchu. Ono je to už přes rok, co se mi bratr svěřil s tím, že ho spíše přitahují vlci.
„No je, na severu nad močály, ale už nové vlky nebereme, je nás tam teď hodně a tepve jsme začali, ale třeba se jednou uvolní nějaké místo, pokud máš zájem, dala bych ti vědět," řekla jsem. Možná bych se mohla u Scarity přimluvit, aby Nei vzala, ale po tom, co vím, pár jiných magorů, které tam máme, je číslo 3 asi příliš.
Konečně taky Bellray řekl něco, co neznělo moc negativně, sice to stále podával tak neutrálně, ale proč ne? Ať si na nás mručí dál. „Takže tví rodiče jsou alfy? Či sourozenci?" Takhle teorie by dávala smysl. Coffin taky nejakou dobu pobýval v Burůvkovém lese, než se přidal k otci, ne?
„Vy znáte ty, co cítím? Nechcete se za nimi jít podívat? Já půjdu ráda," řekla jsem a podívala se na Neilynn, která se jistě ráda přidá. Sue i Bellray očividně znají vlčici Bellatrix, ráda jí také poznám. Vydala jsem se tedy za pachy. Snažila jsem se proplétat špičatým houštím tak, abych se nikde nepoškrábala. Uviděla jsem dvě vlčice, které nejspíše na někoho čekaly. Elegantně jsem se k nim vydala, abych pozdravila. „Ahoj, myslím, že už není třeba někoho posílat,"usmála jsem se na obě.

Zdálo se, že jsem Neilynn potěšila změnou, ale tohle jsem bohužel nemohla říct o Bellrayovi a Sue se taky tvářil dost negativně. Bože proč jsou chlapi takový? povzdechla jsem si v duchu a soustředila se na povídání vlčice o sourozencích. Dost se rozkecala, což mě nepřekvapilo. Už na začátku bylo jasné, že bude stále klapat tou svou hubičkou... No co? JÁ byla taky taková. „Jestli máš nějaký problém, řekni ho nahlas!" vyštěkla jsem na zrzka, který by nás nejraději opustil. Nevím, co za vztah mají s Lynn, ale nechci ho tu. Kazí atmosféru. Trubkq hnusná. Abych pravdu řekla, jsem dost překvapená, že je Sue trochu rozmluvil. Mohl za to fakt, že je vlčice sestra TÉ Nareii, o které jsme se dokonce nedávno bavili. Už asi nevím o ničem, o čem bychom se v předešlých letech, co se známe, nebavili. Tobě snad taky něco vadí? zeptala jsem se ho.
Musím říct, že bylo moc pěkné, jak se o mě otíral, nechce mě nějak odreagovat? To je roztomilý, pomyslela jsem si a usmála se. Nemohlo mi uniknout, že se v lese objevila skupinka jiných vlků. Sue reagoval jinak než já, je snad něco, o čem bych měla vědět? Očividně má víc kamarádů, než se mi svěřil a prej, že je na odpis, heh. Pach dvou vlčic a jednoho vlka jsem dala stranou a začala opět vnímat mojí společnost. Společnost bručouna a žvanilky. Moment... Sue je bručoun a já žvanilka. Nekopírují nás nahodou?! Já jsem jedinečná a Suerte... Je moje Mánička, pipinka.
„Taky by mě zajímalo, kde se Nar zdržuje, nevíš o tom? " zamrkala jsem nevinně a podívala se na svého partnera, který teď vypadal rozhodně živěji. Já se Nareie nevyhnu, takže jsem se smířila s tím, že je to prostě jeden z mála vlků, kterým se má odpustit a hlavně v tom případě, když vám udělá něco, co sama dělám ostatním. Musela jsem se pousmát nad reakcemi vlků. Ono by je něco zabilo, kdyby řekli víc. U Sua jsem to totálně chápala o minulosti a rodině nerad mluvil a já mu to nijak nevyvracela, nevadí mi to, každý asi potřebuje nějaký tajemství pro sebe. SAKRA, já jsem mu řekla všechno... Snažila jsem se pátrat v minulosti a hledala něco, co ještě nevěděl, ale marně, bylo to trochu blbý. Grrr, něco s tím udělej Lenn, jsi hodně přístupná, to není sexy.
Uvědomila jsem si, že bych asi neměla zůstat pozadu a říct něco o svém sourozenci. Ernest je možná mrtvý, takže bych ho asi nezmiňovala, ale mohla bych alespoň říct něco o Bluovi. „Mám bráchu Blueberryho a je člen jedné smečky poblíž... Zlatavé, prý je to tam moc pěkné, byl jste tam už někdo? Slyšela jsem, že jsou tam milý vlci a alfa je sice no... Jiný, ale je to tam dobrý. Máte vy dva nějakou smečku? Já a Sue jsme součástí Narvinijské," řekla jsem a očekávala odpovědi.
„Co kdybychom se teď přesunuli už na louku?" řekla jsem, abychom se odsud trochu hnuli. Ani slovo nechci slyšet o tom, že člen nejsi, jsi a basta, usmála jsem se na Sua.

Měla bych se asi nejraději otočit a prostě jít. On by Sue asi šel za mnou a nechal tu ty dva, kteří si vlastně totálně nerozumí. Trochu lituju toho vlka, který musí tu vlčici pořád trpět, ale doufám, že jí třeba zdrhne, jinak by ho mohla začít bolet hlava. TO už není můj problém. Třeba kdybych se rozhodla, jít s nimi lovit, nechali by mě jít a já bych tedy nebyla ta špatná. Musím si to promyslet, kdybychom šli na vysokou zvěř, mohlo by se něco stát, jeden z nich by něco pokazil a potom co? Zranila bych se já nebo Sue? Měla bych tohle riskovat?
„Lovila jsi někdy vysokou?“ vyštěkla jsem a čekala jasnou odpověď, chtěla jsem vědět, jestli mají alespoň nějaké zkušenosti. Já mám, Sue mi dokáže asistovat a věřím mu. Vlastně mě teď zajímalo, proč je brát s sebou? Vždyť jsem mohla jít jen s ním. Vysokou jsme spolu lovili na jedničku, ale vždy se našla nějaká přehlédnutelná chybička.
„Stalo se někdy něco, co jsi zavinila?“ zeptala jsem se jí a vychytrale jsem se na ní podívala. Sice jsem nic netušila, ale tohle mě opravdu zajímalo. Měla jsem ještě několik otázek, ale měla bych se přestat soustředit na tu otravnou a začít tak tím tichým. „A co ty?“ zeptala jsem se, aby náhodou Neilynn neřekla, že jsem si na ní zasedla. Možná je to pravda. Nechci mít ve svém okolí mojí kopii. Měla bych oboum dát šanci... Jak mám asi po tomhle něco udělat? Pošlou mě někam, pohádaj se a pak se já naštvu a oba zaženu pryč, tohle nechci, oba vypadají, že jsou slušní. Sice je to šílená holka a divný vlk, ale mohli by být dobří společníci. Jestli se teď budu držet zpátky, nepomůžu tomu problému se Suem, který by se raději s nikým nebavil a denně trávil čas se mnou. To mi nevadí, ale představa toho, že je za mými zády celý den a celou noc... Musela jsem se oklepat. Miluju ho, ale tohle nepůjde.
Nadechla jsem se. „Omlouvám se,“ řekla jsem. To je dobrý na začátek, snad. „Myslím, že jsme špatně začali,“ zavrtěla jsem ocasem a usmála se. Bude rozhodně lepší, spřátelit se s nimi, než půjdeme lovit. „Tákže... Jak se máte...?“ Špatně! „Zlá otázka, měla bych se zeptat na něco jiného. Co třeba sourozenci? Máte nějaké? Já mám dva, jsou oba divný,“ zasmála jsem se a podívala se na Suerta, který asi musel být mým chování překvapen. Abych pravdu řekla, já si tohle taky nevěřila, ale budu se muset snažit. Nechci si udělat špatnou pověst.
„Na loukách okolo Ohnivého jezera jsem kdysi viděla malé stádo srnců, byli asi čtyři, ale věřím, že bychom mohli nějaké najít,“ řekla jsem a doufala, že už se přestanou hádat o tom, co budeme dělat a v kolika.

Nevím proč, ale mám chuť jí ublížit, řekla jsem Suertemu trochu zoufale. Já neměla ve zvyku, dělat ostatním zle, třeba to s Carmen... Já jí nechtěla ublížit, ale ona si začala, snad se jí alespoň ty rány zahojily. Podivala jsem se na oba. Kdyby to náhodou nedopadlo dobře, mám pocit, že nejsou tak silní, aby nás dokázali složit. Stejně jsem doufala, že to nějak může vyjít a nikdo neskončí v nevinném stisku Sua. Naprosto si dokážu představit, kdy má zakouslé tesáky v krku Neilynn a kouká jako malý andílek, který právě přišel z nedělní mše. Něco ve mě mi říkalo, že by to bylo fajn a něco jiného zase říkalo, že by nám snad Bellray dokonce poděkoval.
Byla jsem potichu, pozorovala jsem jednání vlka a začala si uvědomovat, že nejspíše nebyl naštvaný kvůli nám, prostě mu asi vadila Neilynn. Velice zajímavé, ale proč tady putují spolu? Kdybych Sua nesnášela, nešla bych s ním nikam. Díky bože, že jsem nikdy nepotkala žádné hyperaktivní klíště, které by se na mě přisálo a pilo mi neustále krev. Jejich knverzaci jsem poslouchala jen jedním uchem. Slyšela jsem sem tam pár dominantních slov, při kterých jsem zbystřila. Naprosto jsem vypustila, že se předtím zrzek dusil, či co. Jinak se bavili o lovu, který se zdál pro mě jako dobrý nápad. Měla jsem fakt hlad, takže by mi asi malá zvěř nestačila, takhle chytneme něco většího a najíme se spolu. Snad ta vlčice nic nepokazí.
„Dobře, možná bychom mohli, ale Sue má pravdu, nebyl by problém v komunikaci, oba jsme tak trochu sólo..." Nechtěla jsem jim říkat, že je to on, kdo je tu ten asociál, raději jsem to vzala i na sebe a doufala, že mě za to nikdo nesežere. Chudák zrzek byl dost podpatoflou. Fakt blbý. Jsi tu dobrovolně? zeptala jsem se nenápadně. Neilynn nemůže mé zprávy nijak slyšet, dokud nebudu chtít, takže bych měla být v klidu, ono je trochu zlý, mluvit o někom přímo před jeho zrakem, aniž by o tom samozřejmě věděl. Musíte umět.
„Tak tedy jak?" zeptala jsem se a čekala konečnou odpověď.

Trochu zmateně jsem se rozhlédla. Rozhodně si vybrali snad to nejhorší možné období, kdy na nás vyskočit s nadšenými pozdravy a tak. Prosím na kolenou, dneska se na to necítím. Sice jsem měla asi energie až až, ale opravdu jsem si myslela, že jí všechnu využiju na zlobení svého partnera. To asi musí jít stranou a momentálně bych se měla krotit. Počkej... Ta vlčice je jako Hotaru a Stella, měl by si na tohle chování zvyknout,napadlo mě. Jenže ono bude těžší, dohnat nějak Neilynn, aby Sua začala otravovat. Neudělal by jí náhodou něco? Asi bych ho prostě okřikla, co já vím. Zadívala jsem se na ní, mladá, prdlá a s magií myšlenek. Musím prostě uznat, že je to rozhodně moje mladší vydání. V tu chvíli jsem trochu postrádala tu malou Lennie, která přesně takhle přiběhla jednou za Suem a začal náš divný friendship.
Měla bych se vrátit zpět do přítomnosti. Stojím mu po boku a hned naproti stojí nadšená vlčice Neilynn a za ní o něco mrtvější zrzek, který se asi nijak nejmenuje. To je ta vlčice tak dominantní, že je extrémně tichý? Rozhodně to vypadalo na naprostý opak mého vztahu. Teda já nejsem žádná extrémní sadistická domina, ne? Podívala jsem se pořádně na zrzka. Asi se necítil možná dobře, protože nemá rád velkou společnost... Nebo třeba společnost jednoho jediného jedince? Tohle bylo opravdu velice povedené, možná bych mohla zjistit, proč se tváří takhle kysele.
„Jsem Lennie," trochu jsem se uvolnila a nasadila úsměv, aby se náhodou neřeklo. Přeci si nebudu dělat zlou a nepřátelskou pověst, jsem přeci ta skvělá a úžasná Lennie, která bude šířit svůj odkaz. Musí mi na něj tak zírat, podivila jsem se, když nějak dlouho zkoumala mého Sua. Moje láska! Musela jsem se upřímně zasmát té jeho poznámce o utkání. Pff, mladá dámo...Alespoň jsem konečně zkušenější, pokrčila jsem rameny a trochu se pokusila potlačit ty úšklebky, abych náhodou nebyla nevychovaná. Já jsem, vždycky!
„Takže," zeptala jsem se jí. „Potřebujete něco? Nejsem žádný navigátor, s tím vám rozhodně nepomohu, ale jestli má ten tvůj Zrzek chuť umřít, kousek odsud je cool propadlina, slyšela jsem, že je na skok z útesu nejlepší doba." řekla jsem neutrálně, hlavně by si to ani jeden z nich neměl vyložit jako urážku.

„Dobře, ale stejně bych raději byla jedna, které se to nestává, protože je to vážně hnusný a vadí mi to,” řekla jsem a pokusila se dostat ze zad zase nové kvítky. Vážně, nemohla bych patřit mezi ty, kteří to nemusí nic takového řešit.
„Ale bylo to příjemné, sice to je podle tebe nezdravé, ale to neznamená, že je to tak špatné.”
Nechtěla jsem u už na tohle raději nic říct, protože bychom se mohli neshodnout a to jsem já vůbec nechtěla.
„Opravdu? Hele ale vážně nechci, aby jsi se nějak přepínal kvůli mě jo? Jsem samostatná,” řekla jsem a už jsem si do rukávu připravila pár feministických hlášek.
„Jestli se ti ten přívěšek tolik líbí, můžeš si ho půjčit,” usmála jsem se. Klidně bych mu vlastní šperk nechala, byl mi k ničemu, vlastně nic nedělal a byl maximálně jenom pěkný. Možná bych ho měla někde nechat. Mohla bych ho zahodit někam do jezera.
„Ale kdyby jsi nebyl zraněný, neměla bych o tebe takovou starost. Měl jsi zranění tady a tady a taky ještě tady,” ukazovala jsem mu všechny místa, kde to od toho neřáda Nathana schytal. Až někdy Nathana potkám, rozpářu mu břicho. Moc se na to těším.
„Já jsem ta silná a ty ten hbitý, oba neumíme lovit...” Zasmála jsem se a podívala se prudce na jihozápad, odkud jsem zaslechla něco. Blížila se k nám jedna hnědá koule a ječela už něco v dálce. Za ní utíkal ještě zrzek. Ani jednoho jsem neznala a musím říct, že ani moc nechci.
Vykulila jsem oči a podívala se na Sua. „N..e..e?” špitla jsem nejistě a podívala se oěpt na ty dva, teď už byli blíž.
Vlčice měla magii myšlenek. Ach jo, proč se mu to stále děje. Nejdříve já, pak Skylieth má taky ne? Poté Nareia a teď ona? Tohle je zlý sen.
Nasadila jsme úsměv a nejistě zavolala: „Ahój?!”
Tohle je vážně divný...
Prosím, zlatíčko, řekni mi, že nejsem tak střelená, zaskučela jsem mu v duchu, aby mě náhodou vlčice nezaslechla, jistě není na tak dobré úrovni, aby mi rozuměla.

„Nesnáším léto, je moc teplo a potim se. Mam pocit, že se smažim zaživa a není to vůbec příjemné, navíc snad víš, že mám raději zimu. Pamatuješ, když bylo ten jeden den velký teplo a to měla být zima? V tu dobu se mi to líbilo, byli jsme se koupat a pak sněžilo," vzpomínala jsem na to, co se stalo minulý rok. To bylo náhodou super a příroda ukázala, že může cokoliv.
Sue začal machrovat, že se postará o to, aby mi bylo dobře. No kecat mu do toho nebudu. Jsem ráda, že chce, abych se měla dobře. „Nechci, aby jsi se moc vysiloval, nechci, aby jsis něco udělal," špitla jsem. Opravdu si nechci dělat z partnera osobní klimatizaci. Raději bych uhořela na Slunci.
„Nechci mnu," přikrčila jsem se trochu.
„Jako odznaky by ti hodně slušely, ale nechci, byl by jsi moc krásný, krásnější než já...!" zasmála jsem se.
„Tobě se nelíbí, že jsem silnější, příznej to, chceš být lepší než já, řekni mu to, třeba dostaneš slevu," zašklebila jsem se. „Ta magie je super, až budeš vědět, jak na to, neboj," olízla jsem mu čumák a usmála se.
Na popis řeky jsem přikývla. Dobře jsem teď věděla, kterou myslí, ale je to divné, jednou jsem se tam koupala, sice byla hnusná, ale iinak bych se na druhý břeh nedostala.
„Co ty víš, třeba se ukáže," snažila jsem se mu do toho vehnat naději.

Poskakovala jsem po plácku, kde jsme se nacházeli a chytala lístky do tlamy. Chutnaly trochu jinak než všechno ostatní. Taková příjemně hořká chuť, která byla poměrně chutná. Rozhodně bych si nestěžovala, kdyby tak chutnalo všechno.
„Začínám být ráda za to, že máme pomalu tu nejsevernější území smečky. A taky je tam stín a řeky. Díky sakra!" řekla jsem a svalila se na zem, abych se mohla vyválet po všech kvítkách, které už opustily stromy.
„Mohlo by být takhle pořád. Vážně nechci ty hnusný pařáky, myslím, že budu chtít celý léto trávit i Kiërbu v řece alias ve stínu." Můj plán na léto byl dokonalý. Jediné, co to kazilo bylo to, že jsem vlastně součástí smečky a mám nějaké povinnosti. Tohle bych nějak měla vyřešit.
„To sice nespěcháš, ale já nemám celý jaro na to, být pryč a sice tam třeba jsem teď nepotřebné zboží, ale to neznamená, že se to nemůže změnit, navíc Scar toho má hodně, Kessel je mimo provoz a kdykoliv se může cokoliv podělat." Nevím, jak vážně mě Sue vezme, on to ještě nechápe, ten pocit, že bych měla být raději tam a starat se, než tady a chytat do tlamy pár kvítků ze stromu.
„Víš ty vůbec, proč tam chceš? O co Života požádáš? Nějaký hustý odznaky? Prosím, jen to ne, takhle jsi už dokonalý," řekla jsem s úsměvem a pokračovala ve válení.
Příšera? Ona nebyla na severu? Teď jsem byla trochu zmatená, protože jsem si myslela, že ta příšera je v jezeru, které je kousek od Jedláče. Teda říkal to ne?
„A ve které řece byla?" zeptala jsem se, protože jsem tady byla snad v každé řece. Myslel potok? Ten byl v pohodě ne?
Nikdy jsem žádnou příšeru nepotkala, ale zase nemohu říct, že si Sue něco takového vymyslel, přeci by něco takového nikdy neudělal. Třeba byl něčím omámen.
Trochu mě pobavil s tím o kamarádovi. Vědět, že existuje někde někdo, s kým si dokonale rozumí. „To bych jako pak měla chodit ještě s jedním ty?" zasmála jsem se. Mít dva vlky by asi bylo trochu moc. Byla bych originální... Ale ne.
„Myslím, že se má dobře, našel si vlčici a žije teď někde, kde je šťastný a vzpomíná jistě na tebe v dobrém," řekla jsem a přemýšlela o tom, že já vlastně potkala své první nonsmečkové přátele až tady. Zajímalo, kde je Deute a Indil. O Dillie vím, že je teď v té smečce na severu u Jedláče.
„Přála bych ti, aby jsi ho jednou zase potkal," usmála jsem se a vstala. Válela jsem se už dost.

Když jsem ucítila pohyb, bylo mi hned jasné, že už se asi probouzí. Sice se v noci taky vrtěl, ale teď už to byly soustředěné pohyby.
Otevřela jsem jedno očko a zjistila, že jsem měla pravdu. Poté, co se Sue protáhl, všiml si, že jsem taky vzhůru. „Dobré ráno, nespala," zašeptala jsem a už otevřela i druhé. Zvedla jsem se, abych se mohla také protáhnout.
Nechtěla jsem, aby se už i on zvedl n nohy, máme čas, začíná další pěkný den.
Rozhlédla jsem se. Pokaždé, když zafoukal vítr, utrhlo se pár kvítků z větviček a poletovalo k zemi. Sem tam mi nějaký růžový lístek spadl i na záda, oklepala jsem se s radostí sledovala, co matka Příroda dokáže.
„Takže, co máme na dnešním programu?" zeptala jsem se nadšeně a párkrát si poskočila na místě.
Povzdechla jsem si. Je opravdu příjemné počasí, ale to mi přípomíná, že se léto blíží a já přeci nesnáším léto.
„Je teplo," pronesla jsem a zavrtěla jsem sebou.
„Takže bychom mohli jít na louku s kytkama, kde sníme pár včel jak minule, podíváme se, jestli tu v okolí není něco k jídlu a půjdeme vegetit k jezeru, skočíš za Životem a já počkám dole, pak můžeme jít na Tajemnou louku, kde jsem ještě nebyla, pak podél Ronherskýho do Vrbáku a v moři," usmála jsem se a pomalu se chystala vyrazit.
„Včera jsi těsně před tím, než jsi usnul, říkal, že jsi tu zůstával kvůli tomu vlkovi... Předpokládám, že jsi ho nepotkal," řekla jsem a chvíli přemýšlela, jestli už se o něm někdy zmínil. Pochybuju.

„Dala bych si jelena, chytila bych tě, prokousla ti hrdlo a držela bych tě tak dlouho, dokud by jsi se neuráčel, udělat mi skvělou večeři. Pozorovala bych, jak ti z velké rány proudí krev a jak ti v očích pohasíná to něco, co se dá považovat za život. Poté bych tě osvobodila od kůže, vychutnala si všechno maso a ohryzala kosti. Zbyla by z toho krásného jelena jenom kostra, odkaz," zazubila jsem se na něj a otočila jsem se na pravý bok, abych na Sua pořádně viděla. „Lepší pohádku na dobrou noc neznám, omlouvám se, šťouchla jsem ho packou do boku.
„Neříkej, že jsem si z tebe nakonec vychovala i romantika... Tak to je bonus," řekla jsem nadšeně. Trochu jsem se začala vrtět, protože pozice na boku nebyla nic pro mě. Raději jsem si tedy opět lehla na záda abych měla pořádné pohodlí. Párkrát jsem musela zamrkat, byla jsem taky trochu unavená, ale rozhodně jsem měla možnost spát nedávno.
„A co tě tu doteď udrželo? Jsi dobrý lichotník," uculila jsem se a nejspíše i červenala. Čert to vem, jsem krásná, takže si to dovolit můžu.
Přišoupla jsem se k němu a zavřela oči, nevadilo mi, že se také potřebuje prospat.
Já raději nechtěla, usnula bych a poté by se nám třeba něco mohlo stát. To bych nerada, takže jsem sice odpočívala, ale zároveň byla připravena zaútočit.

// Pokud nebudete nijak na nikoho reagovat, můžete odejít. :)

// Řeka Midiam

Dorazila jsem na hranici háje a na chvilku se tam zastavila. Všechno to tam tak krásně kvetlo. Mohla jsem se zbláznit radostí, že tu jsem zrovna v toto roční období. Všude byly nádherné větve plné úžasných růžových květů, které navíc kouzelně voněly. Kdyby to nebyla kytka, ráda bych to snědla. Jenomže to kytka je, smutně jsem se tedy okolo nich začala procházet. Mohla bych se navíc schovat. Suerte má nějakou hravou náladu, proč tedy ne.
Schovala jsem se za rok a byla totálně zticha. Když se můj milý procházel okolo, vybafla jsem na něj a začala se smát.
„Nemáš chuť si tu lehnout a počkat až bude rano? " zeptala jsem se a svalila se na záda. Podívala jsem se na něj, ještě byl trochu mimo z toho, že už jsem ho zase vyděsila.
„Hele, kdyby jsi mohl být jiné zvíře, které by jsi chtěl být?" zeptala jsem se.
„Já bych chtěla být pták, vím, že je to takový ohraný, zasmála jsem se.
„Dneska je vážně krásná noc," pochvala jsem, že je docela teplo a jasno. Sem tam vítr foukl a větvičky se roztančily do rytmu.
„Nikdy jsem Gallireu nebrala za magické místo, ale asi jsem se spletla. Je to tu kouzelné, jsem ráda, že jsem tehdy odešla hledat bratra."
Teď jsem si vzpomněla, že jsem vlastně za ním chtěla jit, ale raději bych měla zůstat zpátky, nechtěl, abych tam za ním chodila. Třeba mě vidět nechce.

Možná jsem někdy až moc tvrdohlavá... Možná? Určitě, ale já s tím prostě nic neudělám. Narozdíl od mého partnera, já mám svojí povahu pevně zafixovanou a ne, nehodlám s tím nic dělat.
Suerte se na mě tvářil trochu zamračeně, ale nijak mi tím nekazil mou dobrou náladu. „Sexouš se ti nelíbí jo? RRRrrrr," zavrčela jsem na něj vyzývavě. Nemyslela jsem to nějak jako urážku, ale on si to klidně mohl vyložit tak, že si z něj dělám srandu, ach ne! Myslím to smrtelně vážně. „Vážně bychom měli jít sehnat něco k jídlu," nervózně jsem polkla, když mi začal ožužlávat ucho. „Já nejsem k jídlu," zaskučela jsem.
Konečně mě pustil a já mohla děkovat bohu za záchranu.
„Já se v tom kompletně ztratila," přiznala jsem. Už si nepamatuji o čem jsem mlela. To se stává často. Mluvím tolik, že si pak už nezapamatuju nic.
Překvapilo mě, že přiznal, že by žárlil. Právě on, ten který nechápal, když jsem něco takového pociťovala vůči němu. „Vždyť je to normální, nesneseš pomyšlení, že trávím čas s někým jiným. Vítej v mém světě, " pronesla jsem suše a on by měl vědět, proč.
„Myslím, že je dobře, aby věděli, že existovala vlčice, která byla krásná, hodná a boží a měla jednoho skvělého partnera...Který měl vždy svůj názor na všechno," uculila jsem se. Ale pokud chceš umřít v totálním zapomenutí, překážet v tom pak nebudu..." Ono je to vlastně jedno.
No až nebudeš mít zuby, bude to žužlání ucha příjemnější. Nedokážu si stejně představit sebe... Budu praštěná babka... NE, tohle si raději nechci představit.
Ano, chtěla," odpověděla jsem teď už vážně.
Rozběhla jsem se prostě dopředu. Skočila jsem do tý hnusný vody. Chtěla jsem přeci na druhý břeh.
Bylo to fakt hnusný, ale dá se. Dorazila jsem tedy na druhý kamenný břeh a vylezla. V té vodě už být nechci. V noci to tam vypadalo hnusně.
Rozběhla jsem se do Třešnňového háje, abych se Suovi schovala.

// Třešňový háj