Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// odpoledne tu bude za Eziho post, slibuju. :D

Natáhla jsem si pracně tlapky před sebe a na ně položila hlavu. Moje milované pohodlíčko v mém milovaném lese, co víc bych si měla přát. Natáhla jsem se tady a pozorovala jedním okem celou tu situaci. Pfff já jsem tu na obranu lesa, oni ať třeba hlídají vlčata, která tu nejsou a ani nebudou. Prskla jsem si pro sebe. Neřekla bych, že by taková Carmen někoho zpacifikovala. Ani jeden vlastně nevypadal zas tak silně jako například já. Já jsem silný jedinec a to jsem vlčice. Nevidím u nich žádné užitečné využití, ale to samé je se Suem. Ten taky není silný. Je rychlý a obratný. Uděláme z něj pečovatelku, to bude asi nejlepší. Představa Sua jako vlčice, která se stará o parchantíky je snad ještě lepší než všechno,co jsem doteď chtěla. Myslím, že to v klidu překoná i jeho vtipnou představu, jak mučim keř. Bože, to je tele.
Trochu jsem se naježila, když Suerte řekl, že mě přišel vratit. Kde je nějaký blikající nápis „Půjč si Lennie na víkend a vrať s plnou nádrží". Tohle je hnusný a pak si to s ním někde privátně vyřídím. Dobrá nálada se mi vrátila, když jsem sledovala, jak nervózně žádá Scar. Na jejím místě bych asi umřela smíchy, ale ani z mého pohledu to nebylo špatný. Vypadal jak malý vlče. Chvilku mi ho bylo líto, ale to hned vystřídala moje zákeřnost.
Vyřiď Suerta a jsi volná, jiné neznámé pachy tu necítím, vážně už potřebuješ klid a to neříkám jen tak, kazíš reputaci naší smečce, řekla jsem s trochou nadsázky a tónem takovým, aby šlo poznat, že žertuju, Ráda tě doprovodím k tomu čupr supr úkrytu a můžeš mi říct nějaké novinky a netvrď, že se nic nestalo, máchla jsem ocáskem štastně a sledovala mezitím schválení na zkoušku těch dvou. Milé, máme další dva členy, to je pěkný. Poté se zvědavě zeptala Sua, proč by se rád přidal do smečky. To jsem taky zbystřila,jeho odpověď mě samozřejmě zajímala nejvíc.

// Východní hvozd

Tentokrát jsem si dávala u řeky pozor, nechtěla jsenm si zase zmáčet kožich. Cestou jsem se přeci jen u vody zastavila a počkala, až přijde Sue, abych si ho prohlédla. Došlo mi, že jsme oba špinavý, takže takhle rozhodně nikam za alfou nepujdeme. „Měli bychom se trochu umýt, takhle tě za Scar nevezmu," řekla jsem tiše a olízla mu ještě stále trochu krvavý čumák. Ja taky nebyla rozhodně čistá, takže budu muset jít taky, abych náhodo u nevypadala pro jednou hůř než on. Když jsem se pomalu začala brodit řekou, vzpomněla jsem si, co předtím říkal o magii. Chvíli jsem o tom přemýšlela, ale jsem si jistá, že na tohle neexistuje ideální odpověď. „Je to tak od přírody, že ovládáme různé magie, proč tedy nespravedlivé? Snažíme se přežít. Oni taky, ale oba vyhrát nemohou." Takhle to já vidím a budu si za tím stát. Myslím, že bych se n jezení trávy přizpůsobila, ale teď rozhodně ne. „Sem tam se u alf přimluvím, abys mohl, nechci tě trápit," řekla jsem a vydala se na druhý břeh. Nebyla jsem tak špinavá, takže stačilo, abych se dostala na druhý břeh.
Vydala jsem se lesem dál a konečně ucítila tu skupinku. Vypadá to, že je Savior nechal samotné, bídák. S nimi už tam nejspíše byla i Scarita, takže jsem hned zamířila k nim a Sua měla snad někde za sebou. Ohlédla jsem se, a když jsem se ujistila, pousmála jsem se a naklusala k nim. První pohled jsem samozřejmě věnovala Scar. „Zdravím, tak jsem zpět, zlatí, vypadáš unaveně!" zhrozila jsem se. Sice to byla alfa, ale já jí zároveň měla i za kamarádku, takže jsem opravdu koukala. Nerada jsem jí takhle viděla. Carmen a Daikon už vyprávěli, jak jsou velice užitečné součástky do naší úžasné smečky. Bůh ví, kde jsou všichni. Tedy neříkám, že by mi to vadilo, každý tráví dny jinde. Přeju si rozhodně vidět Fanny a odpočinout si v jeskyni. Jenže teď je tu on. Povzdechla jsem si. „Nerada ti přivádím jeden problém navíc, ale myslím, že s tebou potřeboval Suerte něco probrat." Víc jsem neřekla. Ani slovo o tom, že jsem jeho partnerka. Je to čistě na něm, jak se zachová, on přišel požádat. Až to tu doděláš, myslím, že by sis měla jít lehnout, opravdu mám o tebe starost. Území ti pohlídám, řekla jsem Scar a šla si lehnout kousek od nich, abych viděla z první řady, jak tohle dopadne. Schválně jestli je přijme. Sheilu předtím nevzala, takže bůh ví.
Oboum jsem to přála, sice Carmen nemusím, ale nikdo neříká, že by se to nedalo změnit. Taky pak zajdu za Saviorem. Musím se sebou něco dělat. Když už tu bude oxidovat ve smečce.

Když už jsem byla plná, oblízla jsem se a podívala se na svého partnera, který hned začal hájit to, že jsou to i mé zásluhy. Věřím, že jsou, ale ulovil to sám. "Drahouši? Krev ti sluší," ušklíbla jsem se a ještě si ukousla trochu masa z mršiny. Bylo mi líto toho, co bychom tu po odchodu nechali, takže se nejspíše musím pořádně nadlábnout. Pak se můžu do Narviňáku kutálet. Ono je to jedno. Byla bych pěkná a roztomilá koule, ekologický dopravní prostředek a přeživší, kdyby vymizela potrava. Jop, všichni by chcípli a já tlustá bych měla zásoby na zimu, takže bych se mohla válet. Drandila bych po svém špeku na loukách a sama. Nikdo by tu ostudu neviděl. Pak bych plakala. Byla bych asi jediná na Galliree, což mi nevyhovuje. Myslím, že přehodnotím tu špekatost a raději umřu s ostatníma po boku partnera a rodiny. Možná by to bylo hustý, umírat s vědomím, že se to děje všem. Jak pěkné, myslím, že budu fanoušek apokalypsy.
"Já vím, prďolo, to se naučíš, až tu nebudu s tebou, co budeš dělat? Lovit králíka? Toho kamzíka by jsi složil v klidu sám," usmála jsem se a zamáchala ocasem ze strany na stranu. Plácla jsem sebou u nejbližšího kmene stromu a položila si hlavu na packy. Pozorovat šťastného Sua dělalo i mě šťastnou. U tématu Savior jsme se hodlali pozastavit. Alespoň mohu vyřešit to, co vlastně udělám, až ho příště uvidím. Měla bych se omluvit? Nemyslím si, neudělala jsem nic, co by za omluvu stálo. Měl by se on omluvit mě? Taky si nemyslím, ale uvidíme.
"Ono to vlastně bylo asi nedorozumění. Předtím byl sympatický, teď nevím, ale není tak zlý, jen ze sebe očividně dělá všeználka. Myslím, že bychom se mohli bavit. Znáš mě, nerada mám nepřátele. Sice ráda mlátím a týrám ostatní různými způsoby, ale nechci nepřátele... Tyhle dvě činnosti jdou docela blbě dohromady," rozkecala jsem se.
"Hej já jsem divná, lásko. Chtěla bych vědět, jaké je to, zabít. Víš prostě jen ten pocit. Cítila bych vinu? Potěšení? Nutkání, udělat to znovu? Zajímalo by mě to. Zkoušet to ale nechci a nebudu," zašklebila jsem se.
Bylo zvláštní, že se už chtěl docela vrátit. Spíše tedy nekladl odpor. "Neříkej, že to je nadšení?" zasmála jsem se. Nevěřila jsem tomu, těší se na den, kdy umřu. Pak bude volný. Mehehe. "Cítíš to taky?" zeptala jsme se zbystřila. Někdo nás sleduje. Pak jsem si všimla hlavy, která čouhá zpoza stromu. "Hej vylez, chceš toho kamzíka? Jsme na odchodu, je tvůj," řekla jsem jí hlasitě a otočila se na Sua. "Zlato, jdeme dom?" usmála jsem se a pomalu odkráčela okolo bílé vlčice s černou maskou.
"Dělej, půjdeme za Daikým a Carmen, dělat friendship!"

// Narvinijský les

Šlapala jsem zvířeti na paty a hnala ho před sebou. Když jsem věděla, že Sue zaútočí taky, vychýlila jsem se ze své dráhy, abych náhodou neskončila pod kamzíkem. To by nebylo příjemné, sice není tak těžký a možná jsem i těžší, ale je to jako být zavalen jiným vlkem - nic příjemného.Přešla jsem do poklusu a sledovala, jak můj úžasný partner skolil kořist. Vypadal tak šťastně. Tohle je snad ten nejkrásnější pocit na světě. Když jsem ho viděla, jak se tělo škube a Sue vylézá zpod něho a vítězně se usmívá, cítila jsem se opravdu skvěle. Konečně to dokázal. Teď jsem si přišla trochu nepotřebná. Tohle vlastně může dělat i sám. Díky magii může maskovat i pach, necítil by ho. Zvládl by to sám. Stejně je to můj šikula. "WHOOOOOOOUUUU," zaskučela jsem radostí a rozběhla se k němu.
I když byl celý od krve, nebránilo mi, abych mu olízla čumák. Vždyť chuť krve je dobrá. "Tys to zvládl, úplně sám!" vyhrkla jsem. Měla jsem chuť vrhnout se na něj hned teď, ale není šance, je tu meal time. Mám opravdu hlad, ale nechtšla jsem svému milému sebrat ten moment, aby si vychutnal svou výhru. Já nejsem důležitá. Vlastně jsem nic neulovila. On je tady ta hvězda, musím ho uznávat. Budu mu s tím mastit ego do konce života.
Přikrčila jsem se a prohlížela si kamzíka ze všech stran moc pěkné. "Ty první," podívala jsem se na Sua a usmála se. Když si konečně vzal první sousto, pustila jsem se do jídla. Nikdo toho nesním moc, ale dneska to bylo jinak. měla jsem nacpané břicho až k prasknutí.
"Hele hlavně si nedělej kamaráda Saviora, asi mě nemá rád," zasmála jsem se. To, co se stalo jsem brala na lehkou váhu, nevadilo mi, že se mezi námi něco stalo. Prostě se to nepovedlo. Je mi to jedno. Dokud se nezačne povyšovat, nebudu mu kecat do života, pak ať si mě nepřeje. Hlupák.
"Moc dlouho nám to netrvalo," ušklíbla jsem se a tím naznačila, že bychom se měli pomalu vrátit. No, máme už být jinde. Doufám, že už si Scarita udělala čas na ty dva, jinak asi chcípnu.

//Menší existenční dodatek
Nepřekvapilo mě, že neměl žádnou jasnou odpověď na mou otázku. Já tu odpověď samozřejmě taky neměla. Mít ani nebudu. Mozek, životní funkce, záhady vesmíru a existence? Simvás, já nejsem Anštájn. Jsem zvědavá, vždycky jsem byla a budu, tohle mě zajímá. Jenže odpovědi na mé otázky nikde. Smutně jsem tedy povzdechla a nechala vzpomínky být. Je to téma, kterému stejně sama nerozumím a probírat to s někým, kdo si ani nepamatuje pomalu jméno svý kamarádky, není ten nejchytřejší nápad. On překvapil! Vážení tohle je důležitý okamžik. Přikývla jsem na to, co řekl. "Asi jo no," řekal jsem nakonec a nechala to být.
O něčem přemýšlel, tak jsem ho nechala. Zajímalo mě, na co právě myslí, ale jsem asi až moc líná a slušná, že se mu do hlavy koukat nebudu. Třeba myslí na to, jak ho s Fanny pomlouváme. To bych si asi nedovolila, já přeci nemám nekvalitní zboží (partnera). Vychvalovala bych ho asi a probírala to, co kamarádky probírají. To si asi nemyslí. Podle mého si myslí, že ho budeme hrozně pomlouvat a tak. Nedivím se mu, sama bych si to myslela. Lennie by nemohla chodit s Lennie, to by bylo hrozný. Někdy si taky říkám, jak může někdo být můj kamarád respektive já jeho. Divné...
Probrala jsem se z myšlenek, když se mě Sue na něco ptal. "No já nevím, vypadám jako samec?" podivila jsem se a očekávala, jestli řekne, že jo. To by takovou schytal, že by si to pamatoval už navěky. "Myslím, že Daikon vypadal v pohodě, myslím, že by to nebylo špatné. Vlastně máme smečku plnou vlčic. Takže nemáš na výběr. Možná ještě Lucien, ale bůh ví, kde ten zase běhá," řekla jsem a usmála se.
"Hned jak se vrátíme k řece, vykoupu tě, abys mohl prezentovat moji dokonalost," řekla jsem ironicky a zasmála se.
Rozloučili jsme se a každý šel na určené místo. Já čekala, až bude Sue připraven. Když už jsem ho neviděla, pomalu jsem se připravila na znamení. Očekávala jsem něco trochu jiného, ale všimla jsme si vánku, který nebyl rozhodně náhoda. Vyrazila jsem tedy ke kamzíkovi, který mou přítomnost ihned zaregistroval a dal se na útěk. Ano, správným směrem, konečně. Teď je to na Suovi.

//Snad nevadí, že jsem tu chcípla, trochu jsem to pokrátila abychom zas tolik před návratem Scar nedělali.

Cestou jsem měla plnou hlavu téhle části lesa, která se mi zatím zamlouvala asi nejvíc na východě. Kdybych to měla vzít podle světových stran, moje nejoblíbenější místo na západě je Mušličková pláž, na severu Velké vlčí jezero, na jihu Ohnivé jezero, ve středu Křišťálový lesík a tady na východě tedy krom Narviňáku východní část Hvozdu. Sue má rád Ohnivé jezero, to si dobře pamatuju. Tenkrát mi to tam myslím říkal. Už začínám být jako on. Zapomínám na velice důležité chvíle. Čím to asi je? To můj mozek nemá kapacitu na tolik důležitých vzpomínek? Jako když už mám určitý počet vzpomínek a chci další, začnou se ty méně důležité ztrácet? Mohla bych se třeba zeptat. "Ty Sue, jak je to se vzpomínkama? Když už jich mám moc, začnou mizet?" zeptala jsem se svého partnera zvědavě a čekala nějakou seriózní odpověď.
"No ani se tomu drby říkat nedají, musíš myslet stále na to, že je to má alfa. Ale nemusíš se bát, myslím, že až se potkám s Fanny, mimochodem myslím, že jsem cítila její pach konečně v lese, rozeberu tě s ní na malé kousky. Jako má dobrá kamarádka musí vědět všechno, znáš to, jsme prostě vlčice. Měl by sis najít kamaráda, víš není zdravé, furt mít svou otravnou partnerku za zadkem. Přemýšlel jsi nad nějakou mužnější aktivitou?" zasmála jsem se a olízla mu čumák. Dělala jsem si z něj tak trochu srandu, ale to nemění nic na tom, že to nemyslím vážně. Na mou otázku odpověděl celkem slušně, když vezmu v potaz, že si totálně nikdy nic nepamatuje. "Ale když jsi byl u té laviny, to ještě o tebe žádná vlčice nepečovala," vyplázla jsem jazyk a podívala se na jeho srst. "Já žádný lesk nevidím, asi o tebe nepečuju dostatečně," ušklíbla jsem se a nechala to být.
Konečně jsme se dostali k plánu honu. Vzal si to na triko dost zodpovědně, takže mě rozhodně zajímá, jak to dopadne. Kazit mu to nechci, mám docela hlad a nějaké to mňam by se hodilo. "Když tak mě zachráníš," řekla jsem a usmála se. Plán se nezměnil, zkusíme ještě jednou to, o co jsme se pokoušeli minule. Chci aby se pomocí magie dokázal postarat o určité věci. Přikývla jsem na plán a naposledy se k němu před akcí přitulila. "To zvládneme," pošeptala jsem mu do ucha a šla se připravit. Jelikož začalo pršet a zvedl se vítr, musela jsem najít vhodný úhel, abych se ke kamzíkovi přiblížila na vhodnou vzdálenost. Skrčila jsem se tedy a začala se plazit. Když už jsem věděla, že to blíž nejde, čekala jsem na nějaké znamení. V lepším případě na jeho myšlenky. Musí mi naznačit, že můžu.

Asi se podivil tomu, jak jsem to myslela s rozšířením našeho území. On to asi vzal jinak. Myslela jsem to jinak, ale teď s tím už asi nic neudělám. Prostě mu to asi řeknu, jak jsem to myslela já. „Vlastně je jedno, jak velké je území v poměru s vlky, kteří ho obývají. Náhodou je nás už víc a víc, když to jemnovitě spočítám, tak jich bude hodně. Takže dvě alfy, Savior, to je ten hnědý, poté Naila jeho partnerka, která je trochu strašidelná. Hotaru a Stella, to jsou ty dvě cáklý vlčice. Fanny a Lucien, když budu moct počítat Carmen a Daikona, tebe a sebe, vyjde nám číslo... Dvanáct, to je už úctyhodné. Ale měla jsem prostě na.mysli jen okrasné území. Víš mít víc území je cool. Štve mě, jak si Smrková zabrala vodopády. Nebo závidím Zlatavý tu louku. Chcu taky pěkný jiný místo. Nazvala bych to tuq nějak tematicky, třeba Biezský lesík. Je to seversky, znamená to něco jako hustý les. Moc pěkné, nemyslíš?" zeptala jssm se s úsměvem. Ten název byl přímo boží.
Polekal se trochu, když jsem řekla, že jsem se bavila se Scaritou o něm. Vlastně to byl takový menší chat o tom, kdo to vlastně je. Dvě, maximálně asi pět vět. „Moc ne, jen jsme prostě tak mluvily, víš jak." řekla jsem a pak se ho zvědavě zeptala: „Mluvil jsi někdy s někým o mně?"
„Že nepřišla? Vždyť jsem totálně psychicky dně!" vykulila jsem oči a kousla ho do ouška. „Jsem do tebe zamilovaná přeci," zamumlala jsem. Nevím, jestli vůbec mým slovům bylo rozumět, ale co, snad ano. Musela jsem se teď soustředit na něco jiného, takže jsem ho pustila a nasála pach. První, co jsem ucítila byl větší cíl. Nejdříve mi dělalo problém, rozeznat tento pac, ale nakonec mi došlo, že je to kamzík, se kterým to nebude jednoduché.
„Je to na tobě, lásko," usmála jsem se a naznačila, že je tentokrát lídrem situace on.

// Narvinijský les

Dorazili jsme na dost známé místo, tedy raději lokaci, protože jsem tady nikdy nebyla. Nacházeli jsme se v málem kousku stále ještě Východního hvozdu. Byla to klidnější část lesa, kam moc vlků nechodilo, protože to tu zkrátka neznalo. Jenže já jsem pro každou srandu, takže mi nedělá problém, jít sem. „Je to tu pěkné," řekla jsem s úsměvem. „Možná by Scar měla přemýšlet o rozšíření Narviňáku. Bylo by to moc hezký." Rozplývala jsem se nad krásou hvozdu. Vůbec to tu nevypadalo jako ten druhy,kde jsem často.
„Nemyslím si, že to je až tak velký problém. Scarita stejně musí vyřídit Carmen a Daikona, než se vrhne na nás, protože no jsme tu spolu byli tolikrát, že si třeba může myslet, že jsi se prostě šel rozloučit. Nebo tě tu mám na hranicích jako společnost. Ona je dost tolerantní, když se jedná o takovéhle situace. Navíc jsem se o tobě trochu s ní bavila a říkala jsem, že by byl zázrak, kdybys někdy chtěl ke smečce. Takže jí nejdříve ani nemusí napadnout, že se chceš přidat," zasmála jsem se. Ono je to pravda. Nikdy se nechtěl přidat do smečky, jenže jednoho dne jej potkal krásný anděl. Flekatý anděl a dal ho na dobrou cestu. Mehehe. Jsem krásný anděl. To je moc pěkné. Tetka Smrt by nebyla ráda. Chudák, už jí jistě dost chybí moje krásná tvářička a kecy.
Podívala jsem se na Sua. Takže kde bychom mohli začít? „Myslím, že bude nejlepší bude, pokračovat tak, jak jsme na to šli minule, nemyslíš?" řekla jsem se vydala se hlouběji. „Takže ty si myslíš, že bych si mohla lehce ublížit? Simtě já jsem odolná jako..." větu jsem nedokončila, protože jsem čumákem skončila v hlíně. Zakopla jsem asi o kámen, kterého jsem si nevšimla. „Karma," zavrčela jsem. Tohle se mi může stát jen, když o tom mluvím. Hehe, jsem nešikovná.

Tyhle situace pro mě jsou nové. Neumím si s nimi tak dobře poradit, nevím, co říct, a hlavně kdy je říct. Je to nelehký úkol, ale zatím si vedu docela dobře, protože jsem stále v klidu a nevyšiluju. Alespoň jsme si zase našli klidnou chvilku. Jakoby nestačilo, že jsme byli přibližně měsíc pryč. Upřímně jsem čekala, že už tu bude Kessel, který najednou nebyl k nalezení. Šel se Sigim někam? Jeho pach je tu cítit minimálně. Proč by to tu nechával jen na Scar? Začínám o něj mít starosti. Něco se mu třeba stalo. To se mi nelíbí. Zlá myšlenka. Musím si poté promluvit trochu vážněji se Scaritou o Kessovi. Nejde mi to do hlavy.
Otevřela jsem oči. Není dobré teď hluboce o čemkoliv přemýšlet. Rozhlédla jsem se. Řeka mě uklidňovala. Mám sto chutí jít jen tak pobíhat po kamenech, které vyčnívají na hladině. Mohla by to být zábava, jenže teď jsem tady. Je mi jasné, že půjde Scarita nejdřív za nimi. Takže máme nejspíše ještě trochu času. Uvidíme, co se dá stihnout. Když je očividně Sayap pryč, zbývá už jen ten prcek Art a je to. Žádné další rodinné tentononc nebude. Dobře.
„Vstávaj! Jdeme lovit," zvedla jsem se podívala se na svého partnera. Předtím se nám lov moc nepovedl, protože jsme narazili na dva vetřelce. Navíc tak trochu nevím, jestli by se nám to povedlo stejně chytit, měl docela náskok.
Pomalu jsem se vydala k.řece, teď je ten vhodný čas, rozmlátit si držku na těch šutrech. Pomalu jsem skočila na jeden. Rozhlédla jsem se, kam bych mohla pokračovat a zároveň jsem se podívala na svého partnera, jestli mě bude následovat. Vím, že nepatří zrovna do mé sorty sebevrahů, ale vyzkoušet by to mohl.
Vydala jsem se dál. Kameny byly trochu kluzké, ale to mi nebránilo v tom, ladně skákat z jednoho na druhý. Právě jsem byla skoro uprostřed toku, ale podklouzlo mi to. Sjela jsem do vody. Hups, tohle jsem neplánovala. Voda nebyla hluboká, ale zase byla pěkně ledová. Vynořila jsem se a vyplivla vodu, kterou jsem měla v tlamě. Chvíli jsem jen koukala na Sua a poté se začala tlemit. Rozhodla jsem se to už n kamenech nezkoušet a rovnou přeplavat v té hlubší části řeky. Když jsem byla na kraji, postavila jsem se a pozorovala les, který jsem opustila. Ledová voda mi lochtala na kotnících, tak jsem vylezla z vody, abych co nejrychleji uschla. Je večer, takže se mi to už asi nepovede. No co, tak budu mokrá...
„Takže my dva versus kořist kolo druhé?" oznámila jsem výzvu a vyrazila. Dostali jsme se do západního Východního hvozdu. Ten je rozdělen řekou.

// Východní hvozd

// Chm, sice k vám již nepatřím, ale ještě bude první odstavec věnován myšlenkám Saviora, trochu.

Vlastně jsem Sua chtěla vzít na jiný břeh řeky, kde nejsou vlci. Nechtěla jsem teď být v přítomnosti jiných já, o něj tu moc nešlo. Sobecky jsem se tedy vydala na jih, abych se dostala na mé oblíbené místo, kde se řeka zase spojovala. Bylo tam plno kamenů, které vyčnívají z vody a naprosto se nabízí k tomu, abych po nich šla lézt. Savior se s nimi nijak nepáral a zdálo se mi, že se snad snažil, znechutit jim tento pobyt na území, aby raději odešli. Nemusí k nim být tak chladný. Pokud vím, je to nedávno, co tu sám přišel s partnerkou požádat o místo. Tenkrát se taky nemusel cítit příjemně. No alespoň jsme na něj byli milý.
Drahouši, milá budu až se uklidníš a změníš ten hnusný tón. Pak tě třeba nazvu kamarádem... odpověděla jsem mu trochu milejším hlasem, aby dal pokoj s tím, že jsem kde jaká ledová královna.
Když už jsem tedy byla na odchodu, nezapomněl mi ještě něco říct, ale moc jsem se nesoustředila, takže jsem slyšela jen něco málo. Příště Saviore, prostě jdi pryč, když vidíš, že už se o ně někdo postará, pokud o mě pochybuješ, nech si to pro sebe, nejsem na to zvědavá, ušklíbla jsem se a dál už to neřešila. Jestli někdy bude chtít, být můj přítel, ať přijde, jen nechci, aby na mě šňafal.
Po cestě jsem se snažila myslet na jiné věci. Nic pozitivního mě nenapadlo, takže jsem myslela na to, jak mi ten srnec utekl. Já už si ani nepamatuju, jestli to byl srnec. Třeba to byla laň, já už nevím. Podívala jsem se naštvaně na svého partnera. Teď už fakt nevím. „Myslím, že bych měla opustit smečku, nerada z tebe dělám mučedníka," řekla jsem, když jsem o té situaci začala přemýšlet. „Chm, to je asi poprvé, co jsi před někým řekl, že máme vztah, jak roztomilé, " řekla jsem s úsměvem, který mi bohužel nezůstal dlouho. Zase na zemi. Já snad na ten jih nedojdu. Tentokrát to byl on, kdo mě srazil k zemi. Tohle už nebylo to naše každodenní hraní. Tady šlo o víc.
„Tak velký rozdíl mezi námi nebyl, jestli si něco na Scar zkusí, mysli na to, že má alfa vlastní mozek, navíc je to nováček...Prostě přestaň dělat drama a kašli na to chvilku jo?!" zavrčela jsem. Moje nervy prostě nevydrží věčně. Možná toho budu později litovat, že jsem na něj byla zlá, ale to už nemohu změnit.
„Vím, že nechceš, jen jsem tam nechtěla být s Panem Chytrákem," usmála jsem se a postavila zase na nohy.
Konečně jsem se dostala na hranici lesa, tady jsem si lehla pod strom a nechala Sua, aby se ke mě přitulil. „Přesně takhle si to představuju, ty a já, sami na hranici, hlídáme a s nikým se nemusíme bavit," položila jsem si hlavu na své tlapky a zavřela oči, abych si tuhle chvíli mohla vychutnat.
„Scaritě jsem o nás dala vědět dřív, než se tam vůbec Savior dostal. Výhoda komunikace pomocí myšlenek. Mohu teď v klidu mluvit se Scar a je jedno, jak daleko je." Pořádně jsem se nadechla a zase vydechla. Nádhera.

Suerte se zeptal Daikona na Vločku, její jméno mi něco říká... Jestli to nebude ta vlčice, do které se Suerte i Daikon, bezhlavě zamiloval. Tehda říkal, že se mu něco takového stalo. To vím. Já měla tu svojí krasnou rvačku s Carmen o dvoubarevnýho, který nám sežral laň. Chudák Vločka... Počkat, není to ta bílá vlčice, co byla na území Borůvky? Pamatuju si dobře Sayapa, který je švagr Scarity. Ten mi moc příjemný nebyl, ale Vločka byla milá a energická, teď mě tak napadá... Kde je Keksina? Netrvá mu to nějak dlouho? Vždyť už je víc jak měsíc pryč. Nezabloudil na vlastním území?
„Nevím, proč by jsi měl být tolik nervózní, připravoval jsi se. Pro mě to není jednoduché taky, budu jí muset prásknout náš vztah. Tedy neber to tak, že se za tebe stydím, to vůbec ne. Jen by teď zajímalo, jak to vezme. Myslím, že to dobře dopadne, na páry je většinou brán větší zřetel, než na jedince," usmála jsem se. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy někoho utěšovat. Když jsem tohle zvládla já... S pomocí kamarádství s Kesselem, tak myslím, že by to zvládl už kdokoliv.
„Hlavně tohle neříkej před Scaritou, smráďo, les je nádherný a hezčí neznáš, chápeš?" snažila jsem se ho poučit o tom, jak je to tu nádherné a bla bla, komplimenty taky zlepšují dojem.
Mezitím jsem ucítila někoho, kdo se k nám blížil. Podle pachu jsem si byla jistá, že se sem řítí ten zelenák, který byl přijat teprve nedávno. No uvidíme, jaké správy nese. Když se ukázal, trochu jsem se usmála, ale jinak jsem ho pouze zamyšleně zkoumala s pohrdavým výrazem. Přišel dělat přesně to, co jsem si myslela. Kdybych mohla, nezůstali by mu střeva v dutině břišní. Jenže když se na něj podívám, je jasné, že je silnější a starší. Jenže stále jsem tu taky. Otevřel si tlamu, ani nepozdravil a už mu to jelo, jedno moudro za druhým. Ještě si mě dobíral, hajzl. Nevím, co bych na to řekla, protože je mi jasné, že hned, jak bych otevřela tlamu já, nemluvila bych, ale rovnou křičela. Zavřela jsem oči a pokusila se napočítat do deseti. Moc to nepomohlo, ale mohu se později vymluvit na to, že jsem se zatraceně snažila.
„Drahý... Nevím jak se jmenuješ... Tihle dva tu nejsou na mou zodpovědnost, teď jsem na ně v lese narazila, když jsem se vracela z cest. Jsem tu s nimi chvíli, vyzpovídala jsem je, ještě jsem je nestihla poslat Jinak je o tomhle Scarita obeznámena, jestli chceš můžeš je tam doprovodit. Příště se prosím nepleť do mého businessu, když nemáš informace," řekla jsem a podívala se na Daikona i Carmen, kteří se teď nemuseli cítit nejlépe. Jak by taky jo, mluvili jsme o nich jako o hadru. Mlaskla jsem. Takhle společnost mi není příjemná, ale nechci být nepříjemná.
„Hele, zvládneš je očividně lépe, tak já jdu, ráda bych si odpočinula," obrátila jsem se, abych mohla tuhle část lesa opustit. „Jinak, jeho si beru sebou, nechci slyšet žádné ale, prostě jde, mějte se," rozloučila jsem se chladně a vydala se pryč a přitom poslouhala, jestli na to Kapusta nic nenamítne. Mezitím jsem řekla Suovi v duchu něco jako: Pojď, budeš alespoň schválen dodatečně sám, to jsi chtěl.
Carmen jsem poté v duchu popřala hodně štěstí a tím snad je válečná sekera zakopána.

// Musím zmizet, jedu pryč, takže aby jste měli prostor na hraní. :)

Oba samci si raději zahrajou na Švýcarsko, než aby se snažili, něco se svýma drahýma polovičkama dělat. Jak typické. No nic, alespoň vím, že si příště problémy budu řešit sama, protože se nemohu spolehnout na ostatní. Proč taky, vždycky jsem kopala na sebe. Se svými slovy o tom, že je je chování špatné, se to docela urovnalo. Daikon vypadal smířený s tím, že bych oba vlastně mohla z lesa vykopnout, takže mlčel a doufal, že to hnědou taky napadne. Pořádně jsem se pokusila nasát okolní pachy. Moc ráda bych si konečně šla vyzkoušet naší jeskyni, kterou vytvořila nedávno Scarita smečce namíru. Kdo by tohle mohl říct? Máme jistě krásný úkryt. Jenže tam já se teď nemohu. Mám tady i jináčí problémy. Kde je vůbec Kessel? Jeho pach je velice slabý. Nestalo se mu něco? A kam šel Lucien? Byl hledat Fanny a nepotkali se? Je to rozhodně zvláštní. Les také postrádal pach těch dvou magorek, takže jsem trochu zesmutněla. Myslela jsem, že bych za nimi mohla jít party hard.
„Asi jsi měla prostě slabou chvilku," řekla jsem, když řekla, že už někoho v životě zranila hůř. Kdybych tehda chtěla, už by to nerozdejchala, na to vemte jed. Někteří andělé jsou ve skutečnosti ďáblové. Můj případ? To nevím, ale rozhodně nejsem svatoušek.
„No pokud tedy budete přijati, že?" řekla jsem, protože si vlk už dával až moc velké naděje. Do hlavy Scarity nevidím, takže nemohu posoudit, jak se rozhodne. „Takže pocházíš z jiného kraje. Sever nebo jih? Já nikdy nepoznala nic jiného, kromě lesa a lesa..." Posadila jsem se vedle Sua a trochu se oklepala. Byla pěkná noc, když tedy zapomenu na vítr, který mi sem tam pročísl kožich.
„No... Nikdy jsem vlastně nad timhle lesem tolik nepřemýšlela, ve smečce jsem díky tomu, že je alfa můj dobrý přítel, ale vlastně tenhle les má svoje kouzlo, třeba světlušky," řekla jsem a rozhlédla jsem se,jestli nahodou nezahlédnu nějakou blikající potvůrku.
Neměla bych takhle neúmyslně zapomínat, že je tu Sue, minule to nedopadlo díky tomu nejlépe. Podívala jsem se na něj a usmála se. „Jsi nervózní, zlatíčko?" zeptala jsem se ho. „Co vy? Taky nervózní?" položila jsem otázku ihned i páru, aby konverzace nechcípla. To rozhodně nechci. Ještě jsem nechtěla, aby si Suerte myslel, že ho snad úmyslně nezapojuji do konverzace. „Co se vlastně líbí tobě Suerte? Oslovil tě náš les?" zeptala jsem se ho, vlastně mě jeho odpověď zajímala.

Ucítila jsem velice známý pach. Na území se kromě mě vrátila i Fanny, kterou potom budu moct jít pozdravit, až se samozřejmě vymotam z tohodle nového chaosu. Prohlížela jsem si oba vlky a sedovala každý pohyb Carmen. Vlastně jsem proti ní nic neměla. Když jsme se poprvé pohádaly, nebyly jsme úplně při smyslech, ale očividně to stejně má dopad na moje chování. Jistě, chtěla bych s ní asi být zadobře, ale nedokážu si odpustit ten svůj tón. Trochu mě překvapilo, že se stejně zachovala i ona.Mám pocit, že něco chce.
Její partner byl nejspíše o moc rozumnější, nijak se do toho našeho rozhovoru nepletl a spíše čekal, až mu něco řeknu. Musím uznat, že je pěkný a Carmen si ho asi ani nezaslouží, ale co s tím nadělám já. Usmála jsem se na Daikona. „Myslím, že by byla alfa nadšená z páru, tedy pokud nebude drzá," otočila jsem hlavu na Carmen. Co já vím, jak se chová k ostatním, prostě jsem jí upozornila. „Jestli nezavřeš zobák, myslím, že bych se dokázala přimluvit, že jsi nebezpečná, protože takhle se nemá chovat vlk, který něco chce," zakroutila jsem nespokojeně hlavou. Jestli na mě hodlá štěkat, nebudu jí to trpět.
„Jinak jsem chtěla, aby se ta rána dobře zahojila, přeci bych tě tak moc nezmrzačila, tak velká hádka to zase nebyla," sykla jsem a z mého tónu bylo poznat, že jí svým způsobem nabízím příměří. Jestli spolu budeme ve smečce, bylo by lepší, kdybych neměla tendenci, šňafat na ní pokaždý, co jí vidím.
Poté jsem zaslechla, co mi Sue šeptá. Nelíbilo se mi, že teď začal i on. Myslela jsem, že to snad máme dořešené. Co po mě chce? Scénu? Udělala jsem všechno, co by mu pobyt u smečky zlepšilo náladu. Vzala jsem ho na výlet, no prosím, tak tedy divadlo.
„Suerte! TO JSI TEDY DOST PODĚLAL, toulat se na smečkovém území bez povolení alfy. Bez toho, aniž by to věděl někdo ze smečky, počkej... Já jsem členem. Prostě už to nech být, posouzen budeš jako oni," zavrčela jsem naštvaně. Chlap si bude muset uvědomit, že je to jen nahrané, proč bych na něj jinak křičela, chtěl to a já teď na jeho pofňukávání nemám náladu. Utekla mi večeře.
Měla bych dát asi vědět Scar, že tu mám tři smraďochy, kteří by se chtě nechtě přidali do smečky. Uvědomila jsem si, že bych asi potřebovala další prázdniny, tohle je dost vyčerpávající práce. Scar, chytla jsem na hranici tři.vlky, chtějí se přidat do smečky. Mám je tu pod palcem, ale až budeš moct přijď, hodilo by se to... popsala jsem jednoduše dění tady. Tušila jsem, že tu je ještě část její rodiny, takže nejdřív bude muset vyřídit je. Takže to vypadá, že tu s nimi nějakou tu hodinku pobudu. To zní fakt cool. Jdeme si zpívat písničky a vyprávět strašidelné příběhy, protože to vypadá nadlouho.
„Chm takže, Carmen?..." podívala jsem se na ní nakonec. „Proč vůbec Narviňák?" zeptala jsem se tentokrát obou a posadila se ke svému partnerovi a přitulila jsem se, aby si dodatečně uvědomil, že se na něj nezlobím.

// V. Hvozd

Hlavně klid, toho zmetka dostaneme! povzbuzovala jsem nás oba. Mám pocit, že bych to teď potřebovala spíše já, protože není zrovna jednoduché brodit rychle řeku. Vodu jsem měla všude. V tlamě, v uších, dokonce i v čumáku. Tohle je rozhodně velký fail. Měla bych se alespoň pokusit, chytit ho, ať není naše úsilí zbytečné. Hlavně nechci pak vidět ten smutek v očích svého partnera. Tu malou srágoru chytíme, prostě musíme, je jedno, co pro to musím udělat, ale hlavně to musím brát pozitivně. Konečně jsem se dostala přes řeku na území své milované smečky. Konečně doma. Nejraději bych se zastavila a vychutnala si chvíli v lese, ale teď není dostatek času, ten si najdu potom.
Srnec kličkoval mezi stromy. Jenže já měla něco, co on ne, Znám to tu a docela už dobře, takže je vlastně už předem mrtvej. Jenže! Ono to nejde bez zádrhelu. Prudce jsem se zastavila a nechala toho hovnivála běžet. Však si ho vystopuju třeba zítra. Teď je tu takový malý problém.
Cítíš je? zavčela jsem na Sua, který byl trochu jinde. Moc dobře vím, kdo to je. Sviňucha Carmen sem přinesla nějakého cizího vlka. Taková drzost. Myslím, že bych se na tohle mohla jít podívat. Zajímá mě, co řekne. Oh, Bože, Lennie! Určitě sem přišli kvůli smečce. Já tu bečku tady nechci. Už jenom její přítomnost mě žere. Tohle si nenechám líbit. Sice jsme si to nějak dohodly, ale stejně jí nemám ráda a kdybych musela, neváhala bych jí pokousat znovu. Zajímalo by mě, jak se vede její noze...
Výtězně jsem se s podlým úsměvem vydala k nim. Počkala jsem, až se přidá i Suerte, přeci tam bez něj nepůjdu, on Carmen poznat musí osobně. Sice ho prý tímhle dost děsím, ale prostě tohle musím udělat. Vychutnat si jí!
Hrdě jsem si to nakráčela přímo k nim. Takže jak zněl plán? Totálně si vychutnat Carmen, jistě.
„Ehm Carmen a Modrásek," řekla jsem dost arogantně. „Jaké překvapení tě tu vidět, co tu chcete?" zeptala jsem se bez špetky zájmu. Dobrá uvítání dneska nejsou v denním menu. „Smečkově území tohle a tamto, prostě chci důvod, hlavně nechci slyšet, že tu vlastně jste bez důvodu, řekla jsem a ohlédla se. Usmála jsem se na svého partnera radostně a zase se negativně podívala na ty dva. Vlk vypadal poměrně sympaticky, uvidíme, co z něj vyleze. Pochybuju, že mě bude mít rád za to, že tu takhle mluvím s Carmen.
Sviňucha a Daikon, je vidět, že se ti povedlo získat chlapa, upřímná gratulace, nečekala jsem, že se ti to povede. řekla jsem jí v duchu, aby to nikdo neslyšel. Však víte, mezi námi děvčaty...
„Tak co noha, Car..men?" zeptala jsem se s úšklebkem. A pak mlaskla. „Dobře, myslím, že to by stačilo, teď fakt řekni, proč jste přišli, chcete místo ve smečce?" zeptala jsem se obou už normálně.