Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po očku jsme sledovala ty dva, kteří stáli naproti. Nevím proč, ale tyhle situace se mi moc nelíbí. Cítím se tu divně. Asi je to tím, že mě Carmen nemá ráda a to samé by se pravděpodobně mělo přenést na Daikona jakožto na jejího partnera. Většinu svojí pozornosti jsem věnovala jemu. Ach, tak ráda ho vidím. Nevím, co jsem to měla vlastně za existenční krizi, když jsem se s nikým nějaký čas vidět nechtěla. Vlastně jsem teď toužila, potkat zase bratra, ale jsme od sebe tak daleko. Takže mi můj miláček musí stačit. A že stačí, jeho začíná být dost. Zvykne si a mám pocit, že z něj vyroste pořádné číslo. Sue byl asi překvapený, že existuju. "To jsem ti jako nechyběla?" zeptala jsem se ho provokativně. Nemyslela jsem to rozhodně vážně. Byla jsem moc ráda, když si spokojeně zábořil čumáček do mé srsti. Bože já ho tak ráda vidím. Kde jsem dočerta byla? Proč jsem vlastně nebyla s ním! On mě potře... Já ho potřebuju víc než kohokoliv jiného. Teď jsem si to vlastně uvědomila. Teď je můj život. To mi to ale trvalo. "Taky tě moc ráda vidím," špitla jsem mu doouška, když něco mumlal s plnou tlamou mých chlupů. Oklepala jsem se, když se má krásná srst zbavila jeho mokrého čumáku. Vlastně si dělám srandu, jeho sliz beru všema deseti. I hleny a podobně, nechutné, ale jsou jeho. Podívala jsem se střídavě na něj a na Daikona, který jen vymňoukl jeden jediný pozdrav. Pak jsem se zaposlouchala do toho, co můj milý říká. Takže jsem se vlastně nic nedozvěděla, uvědomila jsem si zklamaně. To je trubka, chtěla jsem vědět, co ti dva dělali, ale nějak mi to jako nechce říct? Fajn. "Tak mi to neříkej, když nechceš být konkrétní a napínat mě..." podotkla jsem nenápadně, že jeho vyprávění něco postrádá. Samozřejmě tu odpověď. Nemělo ho to rozhodně urazit, jen nejsem jasnovidec.
"Měla jsem tě plné zuby, nechtěla tě vidět, takže jsem se prostě sebrala a vypadla někam, kde tvůj zadek nevidím..." řekla jsem naprosto vážně. Ne... Ani náhodou, jen jsem chvilku mlčela, než jsem se rozesmála. "Drahoušku, neber to vážně, jen si z tebe dělám srandu, nechtěla jsem moc vidět nikoho, byla jsem nějaká bez nálady, tak jsem raději ležela u hranic... Furt lepší, než tu na vás být zlá a štěkat..." usmála jsem se jako rozený andílek.

Myslím, že už bylo dost toho všeho, měla bych se zase dotknout pocitu té naší divné civilizace, divné sebranky naší smečky, už to bylo dlouho, co jsem naposledy s někým mluvila, poměrně mě to mrzí, ale troufnu si říct, že má teď Suerte nového kamaráda, takže nebude svou milou vůbec potřebovat. No to mě tedy nezajímá, teď mám chuť na společnost. Tohle všechno jsem si říkala, když jsem líně ležela na hranici u řeky Kiërb a hlídala. Vlastně jsem to původně neměla ani v plánu, ale někdo to dělat musí, takže pro ne já? Jistě mi Scarita alespoň trochu věří a já nechci zklamat. Ucítila jsem pachy vlků, kteří jsou teď mojí rodinou a nadechla se. Měla bych se opravdu usmířit se všemi, nechci mít s někým problémy. Začít bych měla pravděpodobně s Carmen a pak se vrhnout na Saviora. Samozřejmě je tu ještě kamarád Sua a zároveň partner Carmen, takže myslím, že by taky nebylo na škodu. Podívala jsem se, kde to vlastně ležím. Ony ty břehy vypadají poměrně stejně, jen na jihu je to trochu jinak. Musela jsem se nuceně posadit a trochu se rozhlednout. Dobře, tak to budu asi... Už vím, usmála jsem se a zvedla se. Musela jsem se ještě rychle oklepat, ležet v prachu, koho to sakra napadlo? Hloupoučká Lennie, hloupá, říkala jsem si a pak se zasmála. Už jsem byla sama příliš dlouho. Nutně jsem potřebovala společnost, bylo mi teď poměrně jedno, na koho vlastně narazim, jen ho prostě budu asi pořádně otravovat, no nic, jsme přeci ta rodina, takže by si měli zvyknout.
Vydala jsem se tedy pomalu k pachům, které byly asi ta nejlepší možnost. Jelikož jsem nechtěla otravovat Scaritu, která tam teď má možná nějaké záležitosti k vyřízení, takže ne, nebudu chodit za ní. Netrvalo dlouho a uviděla jsem hned několik barevných kožichů. Samozřejmě jsem si všímla hned Daikona, protože jeho pruh září na kilometry daleko. U něj stála Carmen a asi se tulili, protože se dlouho neviděli. Tak to se mají. Moc krásné shledání, ale teď je tu něco jiné. Moje černá koule tu je taky. Jen jsem se tu tak nevinně objevila. Byl ke mně zády, pousmála jsem se a stoupla si vedle něj, přitom jsem se o něj už jako běžně bokem otřela a oblízla mu čumáček. No co? Ti dva to taky dělají!
"Ahoj všichni," usmála jsem se a zavrtěla ocasem. Měla jsem opravdu radost, že zase vidím živé vlky. "Co zajímavého tu provádíte?" zeptala jsem se nadšeně a podívala se směrem ke Carmen a Daikonovi, no stejně otázka byla směrována spíše jemu a Suovi, protože Carmen tu očividně taky moc dlouho není.

// 1.9 klepe na dveře a to znamená, že se Lennie probudila... Yeeey

...Tak zase nic...
*Tiše doufá pro Čechy..*

Moc mě teď zajímalo, na co myslí. Mohla bych pouze hádat, již před delší dobou jsem slíbila, že nebudu vyzvídat pomocí magie. Teď mě to mrzí, mohla bych pohodlně vědět, co mu je a proč tohle a tamto, jenže v našem vztahu tenhle druh podvádění neexistuje, bohužel. Musíme všechno řešit bez magie jako normální vlci, kteří magií obdaření nebyli. Jenže mluvit o tom někdy není jednoduché.
„Ty jsi taky starý. Ani nemrkneme. Je to těžké. Pro tebe ne, ty všechno bereš jako nějaký omyl. To, že máš mně - omyl. To, že máš smečku - zase omyl. To, že existuješ pro tebe vždycky taky omyl. Teď je to jinak, vím. Dál si vyčítám, že jsem tě do smečky dotlačila, byl to zlý nápad. Nevím, proč všechno kazim," povzdechla jsem si a zůstala zády k němu. Nechtěla jsem se teď na něj dívat, bylo mi hrozně. Kdybych mohla, tekly by mi oči. Jenže vlci nepláčou. Poznala jsem, když neví, co má na danou situaci říct, i teď byl zdrženlivý a zase hledal správná slova. Nevadí mi to, alespoň pak neříká hlouposti.
Jeho slova mě dostaly do špatné situace. Říkám tady, jak nespokojená vlastně jsem a teď mě ta otázka stejně nechá přemýšlet. „Ne, jsem šťastná," dostala jsem ze sebe nakonec. Myslím, že to takhle cítím opravdu. „Konečně teď mám to, co jsem chtěla, jenže tak už to je, když dosáhneme něčeho, po čem jsme toužili, začíná nový začátek," dořekla jsem. Bála jsem se, že to nepochopí, ale mám přeci chytrého partnera, takže jsem to nechala být.
Otočila jsem se na něj, abych viděla, jal se zatváří. „Jistě, že bych chtěla, chci," řekla jsem mu rozhodně a ani na chvilku nebyla nejistá.

Dneska nejspíše neměl náladu, vypadal spíš dost bez emocí. Jako bezpáteřní panák. Já už jsem si z části zvykla na jeho špatné nálady. Ani teď tomu nebylo jinak. Nejspíše byl stále ještě naštvaný na tu vlčici, ale očividně byl rád, že nikam nejdu. Škoda, hrátky ve vodě se budou muset odložit, povzdechla jsem si. Je to tím vedrem? Proto jsme všichni takhle strašně protivní? Ale já nejsem, jsem pozitivní jako vždy, nikdy mi počasí nepokazilo den, prostě jsem se jen přizpůsobila. Suerte je taky počasí. Snažím se přijít na to, jaký bude, je to těžké, když pokaždé reaguje trochu jinak. Nejsemql žádná vědma, abych to věděla. Ležela jsem vedle něj naštvaně, protože na mě byl samozřejmě hnusný a to já si rozhodně nezasloužím. Teď to nemyslím nijak povýšeně, prostě nedělám nic tak strašného, aby všichni okolní vlci byli hnusní. Teď už to není jen o Suovi. Vždycky jsem ta, která se omlouvala i za to,co jsem neudělala, tomu je asi konec. Překvapilo mě, když změnil tón a pokusil se o omluvu. Trochu mi zacukaly koutky, ale tentokrát se na mě žádný úsměv rozhodně nevyskytl. „Přijdu si stará, jo, to už tu jednou bylo," řekla jsem smutně a ztěžka vydechla, přitom si lehla na bok, abych na svého partnera pořádně viděla. „Už je to šest let, co žiju a přijde mi, že jsem nevyužila všechny své možnosti. Víš nedávno tu byla vlčice. Haruhi se jmenovala. Přišla Scaritě ukázat svá vlčata a partnera, tehda jsem si uvědomila, že teprve teď je ta vlčice šťastná. Nikdy jsem předtím nechtěla rodinu, nevyžadovala jsem to, ale víš, že jsem teď jiná a asi ano, chtěla..." přerušila jsem svou řeč a překulila jsem se na druhý bok, abych na něj nemusela koukat.

Suerte udělal přesně to, co jsem očekávala. Nesouhlasil s mojím přesvědčením, že by prostě ta zmije potřebovala vyprášit kožich. Já jsem byla toho názoru, že si to zaslouží a také vím, že se jednoho dne najde někdo, kdo jí to pěkně spočítá. Suerte je chladná hlava, jistě už nechtěl, aby se opakovala historie a tentokrát s vlčicí. Mě je jedno, jestli by se s ní popral. Jako vlčici jí rozhodně neberu, je to veš, ty pohlaví nemají, tedy alespoň pro mě ne.
„No, dobře tak já taky nikam nejdu, ale jestli jí potkám, neručim za sebe," zakřenila jsem se a šťouchla do něj packou. Přenesla jsem na něj malé jiskřičky, které jej mohly maximálně šimrat. Krásně se mu ta polomokrá srst postavila do pozoru. Musela jsem se zasmát. „Tvá slova mě rajcujou, drahoušku," jemně jsem ho plácla po čumáčku a usmála se. Asi jsem se pomátla.
Klasicky jsem ho povalila na záda a stoupla si nad něj, aby se jen tak nedostal na nohy. Přikrčila jsem se a olízla mu čumáček. „Hele Suerte, tak mě tak napadlo, pojď dělat děti," uculila jsem se naprosto nevinně. „Jak se to asi dělá? zeptala jsem se převážně sama sebe. Sjela jsem pohledem níž. „Ten tvůj čudlík určitě bude řešení. Stačí, když to olíznu?" zeptala jsem se teď svého partnera a očekávala, že by snad mohl vědět něco víc. „Třeba když to ukousnu, pomůže to," povzdechla jsem si a přemýšlela, jak na to. „Já to vzdávám, dělat děti je otrava, asi dělám něco špatně," položila jsem se vedle svého partnera na trávu a vyčítala jsem si, že ani neznám základy. Nikdy jsem to samozřejmě vědět nechtěla, byla jsem přesvědčena, že nejsou vlčata nic pro mě, ale teď pomalu měním názor.

Ti dva se hádali jedna radost. Musím uznat, že mě překvapilo, jak usilovně se Sue brání narážkam oné vlčice, která skončí u mě na talíři. Mám v plánu ji sledovat a někde, kde jí nikdo nenajde, tam jí dám tvrdou lekci. Je to ještě slabé a nic netušící pískle. Podle toho, jak vypadala, řekla bych, že je slabší a mladší než já. Samozřejmě, že je. Snad bych si nemyslela opak. Navíc mě napěnila, když zmínila jeho kožich a dala mu přezdívku. Tyhle dvě věci jsou moje. Musím si ho snad podepisovat? Jeho kožich je dokonalý, skvělý, ukázkový, její byl hnusný a špinavý. Vypadá jak kus hadru. Co se pak nestalo. Vlčice nejspíše zjistila, že už je to její předem prohraný boj, takže raději rychle odcupitala na severozápadní část Gallirei. Jen si běž koště, já si tě jednou najdu, zasmála jsem se a podívala se,kde je Suerte. Ten se rochnil ve vodě a po chvíli zase změnil směr a došel ke mně.
„Zaslechla jsem vás a moc mě zajímalo, co se děje," usmála jsem se a překulila se na bok. „To je strašná kráva," konstatovala jsem rychle. „Pojď, ještě bych jí mohla dohonit, nebude mému druhému nadávat do jeho krásného černobílého kožíšku, to můžu jen já," ulízla jsem mu čumáček. Takhle jsem vlastně nechtěla tento týden trávit, ale může být zábava, ničit zdraví jiné bleše. „Řekla bych, že se vydala k jezeru koupat, je vedro, mohla bych jí třeba utopit,"navrhla jsem.

// Momentálně mam stejně díky aktivitám chuť možná tak spát. :D

Poslouchala jsem nejen jejich rozhovor, ale dokonce i myšlenky. Kdybych chtěla, už mohla mít mojí tlapu na krku, ale to by zase Sue měl určitě kecy, že jsem mu nenechala prostor, udělat jí něco bylo moje přání. Ale co když si bude myslet, že jí chci zabít? Vždyť jsem mu minule říkala, že mám nějaké to divné nutkání, zkusit to. Oklepala jsem se, abych na to nemyslela.
Ona si dokonce začala halekat, abych vylezla. Jenže na to jsem se jen zašklebila. To tak, ty velectěný smetáku z Buranova. Jop, takhle vypadá moje zákeřné já. Chudinečka se nejspíše bojí, že jí někdo zmaluje kožich. Ať neříká dvakrát. Ještě nechám Sua, aby si s ní pohrál, přijde mi, že si nejspíše to urážení téhle princezny užívá. Sklopila jsem hlavu ještě níž, aby zde nebyla žádná šance, že bych snad mohla být odhalena. Zaslechla jsem vás, přišla jsem se podívat na představení, ale teď mám chuť, strčit jí její namyšlenou hlavu na druhý konec těla, stačí si říct, ráda se přidám, vypadá to zábavně. řekla jsem svému partnerovi skrze myšlenky. Nechtěla jsem, aby si myslel, že ho hledám a chci hlídat, vůbec.

=> Narvinijský les

Otráveně jsem se dostala až na druhý břeh řeky. Jsem blízko, ucítím je, vím to. Když někdo bude hodlat zase otravovat Scaritu, pošlu ho nejspíše k šípku. Už jich mám plný zuby. Kde je Kess? Mám neblahé tušení. Scar to.možná takhle nevidí, sama jsem si neuvědomovala, že je vlastně pryč. Bavíme se.tu tedy o mém pohřešovaném partnerovi Juliusovi. Toho už asi neuvidím. Vlastně ani nechci. Už mám teď jiného, někoho, koho jsem měla mít už od první chvíle za toho pravého. To moc odbíhám od tématu s Kesselem, kterého jsem už od zimy neviděla. Mám starosti. A teď to myslím vážně, chudák moje Scar, byla by jistě zničena.
Kecla jsem si ke břehu a poslouchala jen tlukot svého srdce. Vyrušilo mě až otravné ječení. Tedy jeho duševní ječení. Chm na to bych se samozřejmě mohla podívat.
Pomalu jsem se proplétala mezi stromy a hledala důvod, proč je mírně vytočený. Zahlédla jsem vlčici, která rozhodně neměla příjemný tón. Lehla jsem si tedy mezi stromy u řeky a zvrchu je pozorovala. Tak, aby mě ani jeden neviděl samozřejmě. „Ani slovo, že se známe," řekla jsem pomocí myšlenek Suovi. Chtěla jsem ho sice nechat chvíli samotného, ale hned jak se otočim, otravujr ho nějaká buchta. Princezna. Jediné, co mohla je to, že zaregistrovala můj pach. Lámat by si s tím hlavu neměla.

// nezavisle bych se vmýchala s tím, že zásahnu až se.to bude třeba hrotit. :) zatím pouze tichý divák.

Kráčela jsem společně s milým vetřelcem, který přišel navštívit Scaritu. Nevěřila jsem mu ještě, ale tak nemohla jsem ani nic jiného od sebe očekávat. Neilynn jsme nechali někde venku, dál jsem se o to nezajímala. Neměla jsem důvod. Vlčice mi nesedla. Nechápu, sice se chová jako mé mladé já, ale problém vidím hlavně v tom, že jsem prostě vyrostla. Nikdy jsem si toho moc nevšímala, nebyl důvod, nerejpala jsem se v tom a teď nad tím taky nehodlám mrhat čas.
„Jak se jmenuješ, kdo vlastně jsi? Nikdy jsem tě na Galliree neviděla a to už tu jsem dlouho," podívala jsem se na něj s úsměvem a pozorovala jsem ho, jak se rozhlíží. Ať si náš les obdivuje, je nádherný. Rozhodně lepší než Asgaard kde mají všude svahy. Na ten les jsem měla špatné vzpomínky, které trochu bolely. Ale to už je dávná minulost, stalo se.to ještě dřív, než se na tom území usídlila smečka.
„Lennie, představila jsem se mile a jednoslovně. „No, vlastně jsem tu už od samého začátku, druhá alfa je můj dávný přítel, popsala jsem, jak dlouho už jsem ve smečce. Fíha... Myslím, že od zimy určitě.
Další jeho otázka mě trochu překvapila, ale musím uznat, že jsem jí trochu očekávala. Zeptal se na Neilynn. „Potkala jsem jí dost nedávno, byla s nějakým vlkem. Zdála se mi trochu otravná a dětinská. Jinak je to milá vlčice. Doneslo se mi, že udělala bordel ve Zlatavé, šikovná holka. Každý, kdo pozlobí Neona, má u mě malé plus," řekla jsem a zasmála se. Během toho jsem do něj provokativně šťouchla. „Vám dvoum to spolu táák sluší, ale dávej si bacha, je trochu dominantní, co se týče vztahu," zachechtala jsem se. Vím, že ti dva spolu rozhodně nejsou, ale cítila jsem možnost, dát ty dva tahle pěkně dohromady. Říkám, hodí se k sobě. On je sympaťák... Ona... Neilynn, vidíte, náramně se to hodí. Měla bych se konečně přestat ostatním plést do života. Za mě taky nikdo neřešil, jak mám Sua nahánět. Nevadí, malé popostrčení neuškodí.
Konečně jsem ucítila i pach Scarityq,která se nejspíše probudila a přišla za naším hostem? Nevím, jestli je to host, ale to je fuk. Moc se do všeho cpu. Když dorazila, pochválila mě a já na to s úsměvem kývla. Tak a tady ho asi budu muset opustit.
„No dobrá, Cernune (beru, že své jméno prozradil), ráda si poslechnu i tvůj příběh s vlčicí, takže pokud ti to Scar dovolí, najdi mě, ráda tě ještě uvidím," zamáchala jsem ocasem, ještě jsem na rozloučenou kývla a odběhla dál, abych jim dala prostor na setkání.
Sama jsem se pak vydala na severní hranice, kde jsem si na smečkovém břehu řeky kecla a odpočívala. Rozhodně ještě nejdu do úkrytu, na to počkám se Suem. A vůbec, kde ten je? On už zase šel pryč? No fajn! Najednou se zdálo, že není on ten, který nejde bez své milé nikam, ale teď vidím, že je to naopak.
// řeka Kierb

// Bráno tak že Cernun nestihl říct, kde vlastně Neilynn poznal atd.

Jediné, co mě u tohodle vlka děsilo, jsou ta velká křídla. Vlk by neměl mít křídla. Teda tak to alespoň vidím já. Jistě, že se úžasná Lennie může splést a tak, ale opravdu si myslím, že to není v pořádku.Nechtěla jsem se ptát, nemám to v popisu práce, ale musím uznat, že mě to dostalo. Neřekla bych, že se přišel přidat do smečky. Pozoroval mě s pohledem, který se jistě podobal tomu mému. Nezírej na mě tolik, postěžovala jsem si sama sobě.
Nejdřív jsem netušila, jak reagovat, protože Scar jistě znal, ale na druhou stranu nevím, zda-li bych ji měla rušit. Nevím, jestli by se nenaštvala, kdybych jí až domu dotáhla tuhle vlaštovku. Měla bych to risknout, asi budu mít průšvih. „No dobře, nechci být vlezlá, ale jak dlouho se znáte a víš jistě, že tě taky ráda uvidí?" zeptala jsem se pobaveně. Chvíli jsem ho pouze pozorovala a nakonec mlaskla. Dobře no. „Zabal si toho krkavce na zádech a pojď, dovedu tě k ní. Prosím tě, abys Neily... Tu vlčici nechal u hranic," usmála jsem se nevinně. V žádném případě nebudu ta, která dovolí tornádu Neilynn, aby pustošila náš překrásný les. Nic proti, ale za tohle mě jistě Scarita zakousla.

// Omlouvám se za menší komplikace, ale mám ještě toho dost, tak snad zítra odepíšu... :)

// 3. Odstavec je pro Cernuna a poté i Neilynn.

Musím se přiznat, že už mě trochu nudilo, že se tu musím takhle válet, ale jiný řešení jsem samozřejmě nenašla. Nemůžu se tu motat a lékař do všeho, to prostě nejde. Znuděně jsem se překulila na bok a čekala. Netrvalo dlouho a i Sue dostal "zkušební dobu". To mi nevadí, protože pokud nic nepokašle, bude to v pořádku. Vlastně jsem tohle dokonce i čekala. Pousmála jsem se. Scar se poté ještě rozpovídala o území, netrvalo dlouho a chystala se k odchodu. Přikývla jsem jí na rozloučenou. Teď, když je Scar pryč, musím se o les řádně postarat. Sice tu byl klid, ale to přeci naznamená, že se to třeba nezmění. Když se všichni vypařili, zůstal tam jenom Suerte, který neváhal a vydal se ke mně s jedovatými slovy. Trochu jsem byla ráda, že i přes to, že to jistě Scar došlo, nechtěla zatím žádné detaily. Díky.
„Tak mi řekni, co bych tu asi měla dělat? Vždyť vám to trvalo věčnost. Já byla schválena mrknutim oka," vyplázla jsem n něj jazíček a usmála se. „Gratuluju, zvládls to docela dobře," řekla jsem a pomalu se k němu přitulila. Mezitím jsem ucítila i jiný pach, který se mi nezamlouval. Já to tušila. Víte, Lennie hlídá smečku, tak jí jdeme otravovat. To si teď určitě říká každý narušitel. Podívala jsem se smutně na Sua a povzdechla si. „Cítíš zlatí zlato? Povinnosti...Moje povinnosti. Jestli nebudeš chtít, zlobit se nebudu, ale měl by jsi se určitě jít seznamit s lesem a tak. Chvilku jsem pak byla potichu. „Víš co? Můžeš se jít podívat, kde je Fanny, někde tu bude. Pamatuješ si jí? Prostě jsi teď na to sám, miluju tě, pak se uvidíme. Drž mi palce. Naposledy jsem se k němu přitulila a zmizela k hranicím, kde už čekal vlk.
Když jsem ho poprvé uviděla musela jsem dvakrát zamrkat, ale pak jsem to nechala být. Neměla bych mít žádné otázky ani narážky, jsem tu autorita. „Nevypáš na to, že jsi sem přišel omylem..." řekla jsem, když jsem se dostala do vhodné vzdálenosti. Teď jsem si ho konečně mohla prohlédnout. Další s myšlenkama. Moc pěkný. Poslední dobu potkávám víc a víc vlků s touhle magií. „Ráda bych od tebe slyšela důvod tvého příchodu, jinak letíš," řekla jsem výhružně a ironicky se usmála. Až to řekne budu milá. Možná.

// zítra si pro tě přijdu pokud neva. :3