Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Jako u Gaba- zítra, omlouvam se za zdržení :/

// Vemte popcorn, kafe, župan a saka, post je tu a čtení vás čeká

Rychle jsem několikrát zamrkala, protože toho bylo na jednu chvilku trochu moc informací, pocitů a všeho ostatního sviňstva. Byla jsem jednoduše ztracena v tom, co se tu vlastně děje a to jde v tomhle všem hlavně o mojí milou vlčí osobu. Musela jsem se v tom velice rychle zorientovat. Ještě jednou zamrkam. Všímala jsem si poněkud otráveného výrazu mého kulíška, který tu tak chudák postával. Bylo mi to trochu líto, o Indil jsem mu moc nevyprávěla, to už je totiž dlouhá doma, co jí znám, to jsem se se Suem ani neznala a byla tu nová. Teď si přijdu už jako všeználek. Chvilku bylo ticho, ale nebylo to dlouho, zdálo se to snad jako sekunda na oddych. Ten já už nepotřebovala, už jsem se vžila do situace a vím, co tu jede. Přešlápla jsem si netrpělivě. Čekala jsem, co z nich vlastně vypadne. No možností jsem jim nabídla tolik, ale stejně se pro jistotu raději chytí mého opravdu krásného kazu, který se nazývá stáří. Ne, chci to pryč, nejsem připravená, být objetí Smrti! Ještě nemám zájem, potkat se s ní. Ještě chci být hezky živoučká. Indil se to snažila nějak vyžehlit, no pro její štěstí... Ne, nedaří se jí to, raději jsem to nekomentovala, spíše jsem jemně zaskřípala zuby a trochu dělala, že mi to přijde vlastně velice vtipné, nechtěla jsem, aby se Indil cítila divně. Teď, když se vidíme po tak dlouhé době, neměla bych být nazlobená na své vlastní tělo. Jen je to trochu alarmující a život mi ukazuje, že jsem asi už za půlkou. Přitom mám svůj život tak ráda... Co nadělam... Nastanou přísné změny! A pak na to můj milovaný přišel. Zasmála jsem se a můj výraz přešel z mrzutého zpět na ten hravý a usměvavý.
"To by mohlo být ono, byla jsem nedávno u Života, ale nevzpomínám si, že bych ho o něco takového žádala. To asi ne," zavrtěla jsme hlavou. Eh, myslím, že jsem si neřekla o odznaky magie. To znamená, že už jsem na tom s magií myšlenek na bravurné úrovni. Takže jsem teď svině většího kalibru, všichni by se měli bát. Toho by se mohlo nějak využít. Měla bych se fakt změnit a být nekompromisní mrcha, která týrá ostatní myšlenkami. To je panečku jiný svět, neumim si sama sebe představit jako zlou. A už vůbec ne takhle... To už je moc. Nejsem ten černý vlk. Byl to Juday, to byl ten černý zloun. Přijdu a kousnu ho! Teď jsem bitchka. "Hele já z vás dvou byla nejméně akční!" připomněla jsem jí s úsměvem. Pamatuju, jak oni měli na blbinky tolik energie a já byla taková ta odsud podsud. Svoje meze. Ach, teď toho lituju, na zábavu není moc čas. Změnila jsem téma, aby se neustále nekecalo jen o mně. Neříkám, že by to mému egu vadilo, ale opět nějaké meze. Moc mě samozřejmě zajímala ts její elektřina. Sama mám t samou magii, ale k Indil prostě sedí. Všechno to hezky doplňují její oči. Je tak nádherná a nebezpečná. Že bych jí snad záviděla? Jsem tak obyčejná a ona tak super, tohle není fer. Já a jen stará a ona je cool. Alespoň jsem sexy starka. "Takže jednou jsi dělala bouřku a už ti to zůstalo napořád? To je tak boží!" skákala jsem nadšeně. "Já vůbec nevím, jak to je, ale beru to tak, jak to ti dva určili, nestěžuj si, prý existují i vlci bez magie! Víš prostě pfů, žádnou nemají, divné, co?" usmála jsem se. Pro nás vlky, kteří mají své magie, je tohle něco neuvěřitelného. Tohle vím od Julia. On byl u zlých zvířat, co drží vlky v zajetí a tam je jedno, kolik kouzel ovládají, někteří dokonce žádnou neměli. Je to rozhodně zajímavé.
S úžasem jsem sledovala, jak je najednou moje srst úplně jiná, vypadám jako cukrová vata, která dostala dvě nalepovací očka a ocásek. Jo, takhle nějak jsem vypadala. "To je super," žasla jsem a nemohla tomu jednoduše uvěřit. ona má něco lepšího jak já! Závist! Ale jen maličká. Nejsem z řad závistivých.
Nemohla jsem si nevšimnout, jak koukal Sue. Trochu nevěřil Indil. No stejně není, čeho se bát. Snad na to i sám přijde. Trochu mě uklidnilo, jak se spokojeně zatvářil, když jsem o něm tak pěkně mluvila. Taky si to zaslouží.
Došlo i na legendární rod Assasinů, na který jsem ještě neměla to štěstí natrefit. Asi bych měla být ráda, slyšela jsem samozřejmě samou chválu... Jako by toho nebylo málo ta mrcha se údajně rozmnožila. "Jen z doslechu, ale nemínila jsem to nějak změnit," řekla jsem s nechutí. Asi je to pořádná nána, když o ní takhle mluví snad každý. Takhle se mi to nelíbí, někdo by té vlčici měl domluvit. A ještě má tu drzost, udělat si vlčata. "Ty jí znáš?" zeptala jsem se svého tichého partnera, který se teď spokojeně otíral o můj bok. Nechtěla jsem ho vynechat z hovoru. Moc ráda bych byla, kdyby se alespoň trochu s Indil poznal. Není to na škodu. Musela jsem se zasmát, když řekla poslední větu. Tohle je vtipné, takhle to bude jistě i u našeho vztahu se Suem. Jen opačně a to jsem tvrdila, že nikdy nechci malé usmrkance. Teď o tom velice přemýšlím. Zvláštní.
Přešla řeč na vztahy Indil. O těch taky vim. Coffina znám. Sice jn od vidění, ale vím, jak vypadá a kdo to je. "Takže Indil že Smrkové by ráda trkala syna alfy z Borůvky..." bouchla jsem smíchy. Když jsem se trochu uklidnila, musela jsem ještě napočítat do tří. "Hele jeď po něm, když ho chceš, musíš ho k tomu přesvědčit, viď?" podívala jsem se spokojeně na Suerta. Kdyby nebylo mé úžasnosti, ještě teď by se chudák někde vláčel s cházkou jako je Skylieth. O té jsem taky zaslechla... Ale o tom vědět on nemusí. Indil se zarazila a přemýšlela. To jsme nemohla jen tak... Celé jsem si to poslechla. Teď to chápu. Ach, kdyby jen má milovaná Indil věděla, že je to neskutečný kulíšek a smíšek. Takového ho stejně moc dobře znám pouze já. Konečně něco řekla nahlas.
Musela jsem se nevinně usmat. Děkuju, teď jsem jistě jako děvka. Já nechci být... Prosím. "Heh, nechť nás vždy provází štěstěna," zašklebila jsem se. Pak jsem se rychle koukla na Sua a zase zpět na Indil. Musela jsem se na to všechno sednout a pak se konečně zeptala. "Tak co jsi dělala od té doby, co jsem tě viděla u toho medvěda, kterého jsem tak krásně přechytračila.." zasmála jsem se a naklonila hlavu k Suovi. "Jednou jsem medvěda přesvědčila, že ho s pár jinými zakrabeme do hlíny, že to bude super, byl tak blbej..." řekla jsem a začala se chechtat. Už si ani nepamatuju, proč jsme ho zakopali, ale přišla jsem si jako velitel mančaftu jako vždy přímo božsky. "A chci detaily!" připomněla jsem ještě rychle Indil a přitom si lehce hlavičku opřela o Suerovu přední nožku.

1) Asi skončí i Lennie ve škarpě
2) Omlouvam se za délku, zase pinduju...
3) Užijte si to :D

No nečekala jsem, že se takhle na mě vrhne. Já a ona... Jsme dospělé a stejně se chováme jako malé holky. To dokazuje i to, že jsem právě uzemněná a mám na sobě. Ona mě dokonce poslintala. Takhle se přátelé zdraví kamarádky po letech. Indil jsem viděla naposledy ještě u medvěda, kdy jsem ještě ani nebyla s Juliusem, neznala Suerta a vůbec, vlastně to bylo někdy v letech raz, dva... Když si vezmu, jak je to dlouho, zdá se to jako věčně. Teď jsem si jí konečně mohla pořádně prohlédnout. Něco se na ní změnilo, přemýšlela jsem. To mě samozřejmě dostalo k tomu, že jsem musela neustále myslet na ony šediny, který prý mám. To budu hned muset skontrolovat. Opětovala jsme nadšení, se kterým mě má milovaná Indil vítala. Ach, já jí tak ráda vidím. Jediná vlčice, se kterou jsem se dokázala spřátelit.
Když mě pustila, rychle jsem se hbitě postavila, abych se pokusila prohlédnout svůj hřbet. Opravdu tam něco bylo. Na mojí dokonalé tmavé cosi bylo. Bílé. "Dejte to pryyyyč,"začala jsem šílet. No jsem v právu, měla jsme pocit, že fakt stárnu. V tu chvíli se k nám připojil Sue i nějaká zrzavá vlčice, kterou jsem neviděla. Počkat to vypadá jako Sayap v samičí verzy. Nějak mi to poslední dobou pálí, a když ještě Indil vlčici představila, došlo mi, že se jedná o vlče Har a Saye, mimo jiné jsem tento pach i cítila u nás v lese, když byli navštívit Scariru, pokud zase nejsem totálně mimo. To je taky možné. Rychle jsem polkla. Teď jsem se úplně uklidnila. Záda nezáda...
"Moc mě těšilo," řekla jsem, když se Litai chystala odejít. Nedivim se jí, jde že mne jako vždy strach a vlky moje dokonalost znervózní. Místo toho jsem se ohlédla na Sua. "Indil tohle je Suerte a opačně, když už jsme u toho představování..." řekla jsem. Indil naštěstí ještě neví, že jsem byla nějaký čas s Juliusem. Co by si o mně pak myslela? Že střídám vlky jako na běžícím pásu? To ne, nikdo o tom neřekne npani slovo! Suerte je láska mého života a hotovo! Já jsem ho bacila po hlavě a odtáhla v zubech do jeskyně jako správná femina.
"Vidíš, všichni si myslí, že jsem stará rašple," zasyčela jsem jedovatě na svého partnera, ale poté se usmála. Já to myslela rozhodně jen jako vtip. Čert vem stáří. "Hele řekněte mi, že to nejsou šediny, prosím," zaskučela jsem, když jsem znovu zkusila, ohlédnout se na své odznaky. Můj pohled skončil u kožichu mé drahé. "Oh Indil, že ty sis hrála s elektřinou!" vyhrkla jsem a řekla to tónem, který zněl jak matky, která právě kritizuje vlastní děti. Opravdu, musela jsem se podívat blíž. "Je to vůbec bezpečné?" podivila jsem se. Koho zajímá ten můj nezajímavý kožich.
"No hele, za tu dobu, co jsem tě neviděla... Stalo se toho opravdu hodně, mám svojí smečku, nejlepšího partnera, je to nehorázný fešák," zašeptala jsem tu část o fešákovi a mrkla. Bylo mi jasné, že to Mánička musel slyšet. Proto jsem to taky řekla. Ještě jsem vlastně neřekla, že je to on. "Co ty? Slyšela jsem velice zajímavé fámy, když jsem byla na západě... Velice zajímavé, prý děláš chůvu stěňatům nějaké náně," zasmála jsem se. Tohle nebylo jediné, co se ke mně o Indil dostalo, ale je to něco, co alespoň je trochu reálné. "Co partner, našla sis někoho? Povidej, co smečka?" ptala jsem se nadšeně a mezitím nenápadně švihala Sua po zadku. Hlavně nenápadně. Nechtěla jsem, aby si myslel, že je snad vedlejší. "Miluju tě," řekla jsem mu v duchu a podívala se na něj nevinným pohledem, který přitom přímo křičel, že hned jak odejde Indil, jistě jej znasilním. Tak zní plán!
"Ach, abych to uvedla asi na správnou míru, Suerte je samozřejmě můj fešák," řekla jsem nakonec. Jistě jí to došlo, ale známe to. Jemu se líbí, když se spokojeně s ním vytahuju přede všema, které znám. Jak by ne, je to ten nejlepší ňouma.

//Až někdo najde Indil ve škarpě na cucky... Byla jsem to já

Jsem na tom stejně :D

Můj ocásek se hezky houpal že strany na stranu a někdy nenápadně jemně polechtal Sua na zádech. "Ale ale, je nám hodně! Prostě si přijdu divně. Spíše nemladě než staře. Nevím, chtěla bych zase blbnout jako před lety, ale teď už každý očekává určité dospělé chování..." povzdechla jsem si tiše. Nikdy jsem to neřekla nahlas. Ale prostě mi t vadí, jsem vázána nějakými obecnými obyčeji. Je normální, že mi nějak uniká jiskra. Jenže tu já právě neztrácím. Ostatní ano, ale já mám stále dost energie na to, chovat se jako vlče i v tak vysokém věku. Já už si prostě staře přišla ve třech..."Taky abys plánoval," poznamenala jsem úšklebkem. Takhle mě strašit, že snad očekávám jeho smrt. Co bych bez něj dělala. Tohle vůbec není téma, o kterém bych chtěla přemýšlet. Je to spíše krize středního věku. "Tak to jsem ráda, že tě i jako ušoplesk budu stále přitahovat," uculila jsem se a pohodila prudce ocáskem. Podíval se na mě tak překvapeně, když jsem o řekla. ",Samozřejmě, že jsi. Navíc zbožňuju modré oči. To víš a ty tvoje ke všemu ještě tak úžasně kontrastují se srstí..." usmála jsem se na něj a prohlédla si jeho opravdu nádherná očka. To je na něm asi to nejkrásnější. "Hezký si buď jak chceš, ale ňouma jsi stále," vyplázla jsem na něj provokativně jazyk a zamrkala jako panenka. (Zde mi to hodilo slovní spojení cudná panna... Když jsem chtěla nevinně napsat panenka! T9 je ďábelská věc!)
Spokojeně jsem zavřela oči a vychutnávala si jeho teplé tělo. Není už takové teplo a dnes také fouká opravdu nepříjemný větřík. (Skrew The rules!) "Děkuju," špitla jsem tiše a pousmála se pro sebe. Skvělá volba. Tohle se mi moc povedlo, jsi šikovná, Lennie!
Jenže jsem musela nastražit uši. Uslyšela jsem jekot a zároveň i pach. velice zajimavý, který samozřejmě nemohu jen tak opomenout. Rychle jsem zvedla hlavu, která doteď byla opřená o krk mého roztomilého polštářku. "Suerte? Řekla jsme ti někdy oo...?" jenže jsem už větu nedokončila, prudce jsem se otočila a vstala. Viděla jsme ten jeden velký flek. "Indil!" zavyla jsem tak hlasitě, jak jsem mohla. Taková radost. Kromě své dávné a asi nejlepší kamarádky z mládí, ucítila jsem i jiný pach. Takže nějaký kamarád? Rychle jsem se vydala za ní, aby to vypadalo jako dokonalé setkání.

//Skanduje... 3x hurá! :3

//Vyhlídka

"Ach ano, Sue, pojď se prosím tak hezky toulat jako jsme to dělávali zamlada!" zasmála jsem se. Nejsem stará a on taky ne, jen už nějak moc zim a lét je nenávratně za námi a za chvilku to zase bude o jedno léto a zimu víc... A ani se nenadáme a život, který teď známe... Bude fjuuuuu pryč. To je docela děsivá představa, když si uvědomim, že tohle bylo bez pochyby sedmé léto, jestliže počítám i to, kdy jsem se narodila. Ach přijdu si staře a co tak vím, Suerte má tak stejný počet lét jako já. Jsme staří! "Děláš, jako by ti to snad vadilo, jsme tu jen ty a já, nikdo se nedozví, že tě tu snad slovně týrala," ušklíbla jsem se celkem škodolibě, ale pak hned vyjíkla, když mě kousl do ucha. Moje uško. "Budu odporný ušoplesk, jestli toho nenecháš," vztekala jsem se skoro až zoufale. Nechtěla jsem rozhodně mít vytrhaná ucha. Nebudu je tahat po zemi!
"Svatá pravda, všichni ví, že jsem v našem vztahu já ta chytrá a vtipná... Ty jsi ten hezký..." řekla jsem zamýšleně. Něco na tom bude. Já jsem chytrá a ošklivá a on hezký tupeček... Dělám si srandu, jsem vygumovanější než on... Zaručeně! "Bylo by tvým úkolem, zpříjemnit mi večery jistými aktivitami... Kámen přeci objímat nebudu!" protestovala jsem dost nahlas, aby tomu vůbec rozuměl. Na tohle je vypatlanej.
"Nic se mi nezdá, jsi lepší a otevřenější i bez mé přítomnosti, ještě ti dam rok a nebudeš mě vůbec postrádat," řekla jsem a posadila na na stejný šutr na srázu vyhlídky jako před necelým rokem, když jsme tu byli. Vlastně je to poměrně nedávno. Bylo to na jaře, když už jsem s ním byla. Kecla jsem si na kraj a hned svůj pohled přesunula k louce s máky. Tam někde je bráška. "Pojď si zlato užít tak krásný východ slunce," povzbudila jsem Sua a otočila se zadkem směrem na východ. Bylo vidět na celý náš les a přilehlé okolí a samozřejmě velice krásný východ.

//Narvinijský les

"No a nejsi?" zeptala jsem se a trochu s nechutí se pomalu začala brodit přes Kiërb. Jak já tuhle řeku tak dlouho neviděla. Dělám si srandu, byla jsem tu nedávno celou dobu, nějak si to teď vyčítám. Neměla jsem tu být tak dlouho sama, ale teď je to ale alespoň lepší a dojemnější setkání. "Vždycky se mám líp, když tu jsi, takže jo, jsi moje Sluníčko," usmála jsem se a ještě se na něj škodolibě podívala. "Máničko," trochu jsem se pousmála. Fakt mě to bavilo, ráda ho provokuju, mám pak větší chuť, tulit se k němu na oplátku za to, že jsem zlá a hnusná.
"Musel bys mě rozesmát kdykoliv, kdy bych tě o to požádala. Víš, přes den bys mi zpříjemňoval den a večer... bys mi ho taky zpříjemňoval," řekla jsem vyzývavě a podívala se na něj pohledem, který jsem snad ještě v životě nepoužila. Svůdný pohled. Měla jsem chuť, sníst ho hned. Divný. Musela jsem se ještě trochu oklepat, abych nebyla tak mokrá a stejně jsem hned zamířila k němu, abych ho měla hezky u sebe. "Hele klid, Můj drahý, já bych plnila funkci za oba, ty bys mě musel jen chránit a hájit a tak, jsem totiž tak dokonalá, že by s tím jistě někdo měl problém." Tohle jsem nikdy nemohla myslet dostatečně vážně, ale jen si z něj dělám moc ráda takhle přiblblou srandu. On mi to vyčte, že se chovám nedospěle a tak, prostě to je tak.
"Změnil? Vždyť už jsme o tom tolikrát mluvili, samozřejmě, že jsi se změnil, jsi teď úplně jiný, lepší..." řekla jsem nadšeně a usmála se. Brala bych ho jako bručouna, kterého bych si mohla jen já tak nějak přimět k pěknému chování třeba i klidně nějakým tím menším projevem násilí. Nemůže to všechno jít tak jednoduše. "Se všemi tvými extra pěknými vlastnostmi... Musí být nějaké o něco méně pěkné, ale beru tě. Taky mám nějaké hloupé vlastnosti a přesto mě máš rád," řekla jsem a myslela to teď úplně vážně. Sama jsem dost tvrdohlavá a paličatý tvor... Nejsou to náhodou stejné vlastnosti? To je fuk.
"To je něco o trochu jiného, já jen chci být zadobře, ale to neznamená, že přáteli, stačí mi málo ke štěstí... A to rozhodně nevypadám jako někdo, kdo nepotřebuje hodně pozornosti..." Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se pokračovat s tím, že ještě netuším, kam bych se mohla teď podívat. Chtělo se mi s ním jít opět na vyhlídku a vidět pozdní léto v zemi, musí to být krásné. Je už spíše podzim, listí se barví, mohlo by to být opravdu pěkné.
"Jdeme se prostě toulat," zavyla jsem nadšeně.

//Vyhlídka

Trochu jsem se oklepala, když mi čumákem hezky a jemně prohrábl srst na krku. Moc si jeho dotyků v této situaci vážím, dávají mi pocit bezpečí, i když je to jen Suerte, hubený ťuňťa, kterého bych zvládla i já pravděpodobně srazit jednoduše v souboji srazit k zemi. Alespoň, že je multifunkční, pomyslela jsem si s úšklebkem a podívala se na něj. "Scarita možná vypadá drsně a autoritativně, ale cítím, že je až moc citově založená, mám pocit, že je jako já, taky se tvářím tak, jak se tvářím, ale ve skutečnosti mě určité věci moc bolí...Alespoň, že mám tebe, takové sluníčko do nepohody," oblízla jsem mu čumák, i když jsem se pro to musela složitě natáhnout, alespoň jsem ohebná a nedělá mi to moc problém.
Podívala jsem se na něj možná i trochu zmateně. Jeho reakce mě překvapila. To já jsem tu teď řekla tolik kazů přenášejících věcí a teď to zní, jako by tomu snad nevěřil? Mluvím pravdu. Cítím, že už nikoho jiného nebudu potřebovat a všechno, co bylo předtím je jen jeden velký omyl. My dva se k sobě velice hodíme. "Nezklamu tě," řekla jsem povzbudivě. Nechtěla jsem ho uvrhnout do rozpaků, to rozhodně ne, měl by to vědět. Vědět, že je ten, kterému plně věřím.
Zasmála jsem se jeho slovům. Je to minulost, kterou by měl jednoduše zahodit, protože už nikdy nedopustím, aby se snad měl špatně. Ne, to vůbec neexistuje, jsme ve všem spolu, přeju si, aby to prostě zakopal a zapomněl. "Kdybych byla alfa já, měl bys svůj zasloužený post šaška.." řekla jsem vážně a přesně tak, jak mluví ti největší borci aa alfy. Asi takhle to vypadalo, ale pak jsem se zasmála. "Jen bys byl spíše můj osobní šáša, jinak bys byl alfa taky, žádná fujky omega, na ten post bych dosadila někoho, komu se ten post hodí, ty jsi teď jiný, neříkám, že by to bylo realizovatelné, ale jistě by ses v tom chodit naučil..." usmála jsem se. On je flexibilní, přizpůsobit se dá všemu, jen já na to mám palici a on zase nějaký speciální vjem. Slušelo by nám to. "Samozřejmě to bér jako srandu, byla bych katastrofální vůdce," zasmála jsem se a přitulila se k němu ještě víc. Dá se to ještě vůbec ještě víc? Asi ne, už jsem na něj fest nalepená.
"A co že jsi jako paličatý? Stejně tě žeru," usmála jsem se na něj. Každý jsme nějaký. Já jsem extrémně vlezlá a on naopak, kdybych si ho nechtěla ukořistit, nikdy by to sám neudělal. Za tohle jsem naprosto na sebe hrdá. Chtěla jsme ho? Vzala jsem si ho. I když jsem sehrála divadlo hodné ocenění. Stejně. Kdybych to neudělala, chudák by teď neměl plnohodnotný život. On si zaslouží víc. "Kdo potřebuje hodně přátel? Po tom jsem nijak zásadně netoužila," řekla jsme zamýšleně. "Ale vždy jsem si přála partnera, který mi bude zároveň nejlepším kamarádem a přesto se nikdy ani v jednom směru neomrzíme..." dodala jsem rychle. Přesně tohle on splnil. Rozuměli bychom si i bez lásky jako sourozenci alias dvojčata, takhle to vypadá, že máme moc pěkný vztah.
"Musíš myslet na to, že tu jsem vždy s tebou i ve chvíli, kdy se ostatní otočí zády," pošeptala jsem a pak se rychle zvedla. Měla jsem chuť, vypařit se s ním někam, kde je moc pěkně. "Zvedej ten tvůj rajcovní zadek a jdeme," zavelela jsem a sama se vydala někam jinam směrem k hranicím. Jenže nám to snad trvat dlouho. Vůbec mi nevadí, kdybychom měli být jediní vlci na světě, ten život by tak zlý možná nebyl.

Zavrtěla jsem hlavou, když se mě snažil uklidnit tím, že je všechno jistě v pořádku. Není a ani nebude, protože se samozřejmě již neukáže a já to vim. Je to smutné. ",Přišla na to řeč před nedávnem, když jsem byla doprovodit Cernuna za Scaritou, říkala, že se již dlouho neobjevil, vím, že se snažíš, najít v tom určité chceš, abych se měla lépe, ale prostě... Nedá mi to. Mohlo by jí to ublížit, jestli se bude mít alfa špatně, máme se taky špatně." Bylo to jednoduché, popsat všechny, jak tuhle situaci vlastně nešikovně vnímám. Přála jsem si, aby se mě tulil, potřebovala jsem to. Bylo mi smutno už teď, protože jsem byla vlastně jediná, kdo jí o tom může říct. Nikdo jiný ho u nás ve smečce nezná. Pro všechny je tu Scarita, která příjmula a řídí to. On je pryč. Non of my business... Povzdechla jsem si a podívala se na něj ustaraně. "Děkuju ti za to, že tu pro mě jsi vždy... Mo si toho vážím, nemohla jsem si snad najít lepšího partnera, než jsi ty lásko..." řekla jsem trochu stydlivě, ale vše myslela úplně vážně. On je moje jediná pravá opora. "Víš, že jsem tu samozřejmě také pro tebe," řekla jsem a pokusila se že svého smutného obličeje udělat o něco veselejší. "Byla bych dobrá alfa?" zeptala jsme se jen tak že srandy a vlastně ani neočekávala nějakou seriózní odpověď, ale nedala jsem najevo, že to nečekam, jen ať na to hezky odpoví, tohle mě velice zajímá. Usmála jsem se. Teď jsem teprve věděla, že už nejsem smutná. Probírali jsme jiná témata. "Přemlouvat tě nebudu, máš vlastní hlavu na názor, tak se mi líbíš, je to přitažlivé," zavrčela jsem vyzývavě a kousla hp jemně do ucha. Cítila jsem divný pocit, který jsem ještě v životě necítila. "Tak vidíš, víš, že vlastně jsem opravdový šílenec a ty se mnou sdílíš kus země na spaní, jsi mi ale číslo, ale alespoň že tak, asi bych bez lásky byla na dně, kdybych si tě neukořistila, asi bych byla teď osamělá," řekla jsem zamýšleně. Neměla bych nikoho, s kým byc mohla sdílet společné chvíle. Přijde mi to pěkné drsné, ale je to pravda. "Taky má pravdu, skvěle se doplňujeme, to musíš stoprocentně uznat," řekla jsem. Já jeho oživovala a on mě na oplátku zase klidnil. Tak je to ideální.
"Víš, že jsi i skvělý přítel?" zeptala jsem se. On si to totiž asi neuvědomoval. Když ho druhy pozná a pochopí, bude s ním mít trpělivost, Sue je vlastně naprosto skvělý. "Tak to vypadá, že budeme nějaký čas trávit spolu?" zeptala jsem se nevinně.

Dívala jsem se na něj spokojeně, ale zároveň opravdu zamyšleně. Nevím, co bych teď měla říct. Možná budu mít hodně příležitostí, ale do té doby může o mém jménu říkat plno velice nepěkných věcí. Třeba před Scaritou. No stejně pochybuju, že by z toho ona něco měla, nevěří jistě nějakým pomluvám, jako by byly právě tyto. Tím se dostávám k tomu, kde je jí vlastně konce. Měla bych se s ní fakt sejít. Vždy, když se takhle toulá, nevěstí to nic dobrého, měla by se o smečku řádně starat. Ona se nás straní. "Sue? Já mám strach," řekla jsem svému partnerovi pořádně nervózně. "Jde o Scaritu, ona... Já mám pocit, že se Kessel už nevrátí. Neunesl to a raději odešel. Zní to šíleně, taky se mu něco možná stalo, ale přemýšlej, je to už půl roku, co ho nikdo z nás neviděl, byl by tu už dávno, bojím se, že si to Scarita nedokáže přiznat... Zlato, slib mi, že tu pro ní budeme alespoň my dva, sice jí neznáš...Já skoro taky ne, ale bude potřebovat všechnu naší podporu, hodlám si s ní promluvit hned, jak to půjde, ale mám strach, že to neunese, víš, jak byli zamilovaní..." řekla jsem tiše. Opravdu jsem se obávala o naší budoucnost. Scarita je osobnost, ale koho by tohle nedostalo? Raději jsem se k němu ještě přitiskla blíž a vyhledávala u něj vytoužené bezpečí. "Fajn, tak se nápad s magií vlezlosti ruší, dobře, beru na vědomí. I když moc ráda bych s tebou byla ve spojení, nestálo by mě to tolik energie, vštěpovat vzkazy stojí moc energie, takhle by to nic nedělalo, kdyby sis to jednoduše přečetl, je to na tobě, víš, že bych ti byla opora a nebýt mé magie, asi bychom se nikdy nespřátelili a nezůstali spolu, protože to byla právě moje vlezlost, co nám dalo téma, pamatuju se, jak jsem se ti za to šíleně omlouvala," zasmála jsem se a olízla mu čumáček.
"Máte toho hodně společného? Například bláznivé partnerky? Zajímavé téma," uculila jsem se nevinně. Vlastně se mi moc líbilo, že alespoň teď nejsem na světě, resp. ve smečce, za kým může jít. Děkujuuuu. Moje zlato si takhle pěkně zvyká. "Mě spíše zajímá, jestli bude ten týden vedra, který byl minulý rok... Pamatuješ? Bylo takový teplo, že jsme se koupali v řece," zasmála jsem se a vzápětí přemýšlela nad jeho lákavou nabídkou. "Netuším, kde by mohl být, raději to necháme být...Ale tys chtěl najít nějakou tu Skylieth a Nareiu... Tu bych velice ráda taky viděla," řekla jsem a usmála se. Nareia... Ach ty časy, musíme se usmířit.

"No neříkám, že chci jít za Saviorem hned teď, to rozhodně nehrozí, ale prostě to s ním nechci mít takové, jaké to bylo, když jsme měli ty jisté problémy... No víš ne? Trochu jsme se nepohodli a já nechci, aby tomu tak bylo... Už jen z principu tohp, že na světě není nikdo, kdo by mě neměl rád," zasmála jsem se ironicky. Vždy se někdo najde, ale je pravda, že jsem s každým raději za dobře. "Víš co? Zapomeň na něj, teď je to nedůležité," usmála jsem se na něj a sledovala, jak se jeho výrazy sem tam mění. Na rozdíl od něj jsem já mohla přesně vědět, o čem vlastně přemýšlel, ale nejsem trubka, která se mu bez většího důvodu musí hrabat v hlavě. Na to jsou tu jiné situace, které jsme ještě naštěstí řešit nemusely. Například úžasná otázka: "Čí jsou to sakra vlčata?! Nebo s kým je máš," to jsou otázky, ke kterým se naprosto hodí moje dokonalá magie vlezlosti. Pf, tomu se říká dobrý název. Magie vlezlosti, tohle si zapamatuju.
Poslouchala jsem dost pozorně, když začal povídat. Přikývla jsem. Kdysi jsme se na tohle téma bavili. Bylo to ještě předtím, než jsme byli partneři, řekl mi to někdy cca. v době, kdy jsme se potkali u jezera. Tehda jsme to nějak naťukli celkově o magiích a já probírala i ty svoje nové a podobně. Pak jsme na to navázali ještě jednou, když jsme se bavili o jeho neviditelnosti, která se teď už naprosto dokonale zlepšila, takže mu prostě hraje do karet, jen si ještě doladíme tu jeho loveckou strategii. Minule nám to možná nevyšlo, ale to se změní. Jsme partneři. Možná. "Měl bys taky dostat magii vlezlosti..." přemýšlela jsem možná až krutě nahlas. "Myslím myšlenky, mohli bychom spolu neustále být ve spojení, chápeš? Hodně partnerů to tak dělá," vzpomněla jsem si na Naxe a Lauru, kteří takhle často komunikovali. Tedy vlastně jednostranně, ale i tak. Myslím, že by to mohl být zajímavý nápad a určité ulehčení práce. Navíc bychom jednoduše mohli ematizovat s tím druhým. "Tak to ti gratuluju, miláčku. Jsi šikulka, jestli to zvládáš," řekla jsem trochu uměle. Neměla jsem na magii země tolik skvělých vzpomínek. Je to magie Carmen a právě kořeny byly ty, co mě zranily tehda nejvíc. To rozhodně nebylo příjemné. "Jsem ráda, že jste si vy dva k sobě našli cestu, moc jsem si to přála, nechtěla jsem, abys byl sám," usmála jsem se. Šoupla jsem se o něco blíž k němu, aby mi mohl s radostí žužlat ucho. Když přestal, zarazila jsem se, ale pak mi došlo, že chce snad reagovat na mou milou a nevinnou otázku. "Jsem ráda," řekla jsem jednoduše a usmála se a překulila se na bok k němu, abych cítila jeho příjemnou teplou srst. "Zima se blíží," uchechtla jsem se. Miluju zimu a tohle léto už bylo dlouhé. Vzpomněla jsem si na to díky jeho černé a teplé srsti, která mě bude strážit před chladem. "Budeme se válet ve sněhu," řekla jsem zasněně. Moc se těším na tohle. "Chybí mi bratr..." řekla jsem smutně a vlastně vůbec nevěděla, kde by ten osel mohl být. Snad je stále ve Zlatavé. Tam bych ho hledala, ale jinak nevím, snad se mu nic nestalo.

Byla jsem moc ráda, že se to mezi mnou a Carmen trochu uklidnilo, teď to vypadá, že jsme celkem v pohodě, takže mě to těší, alespoň, že tak. Nesnesla bych jen pouhé pomyšlení na to, že snad jsme něco jako nepřátelé. Sice by to byla taková ta tichá nenávist, kterou svedou většinou rozumné dámy, které jsme my dvě, ale rozhodně to není nic toho chlapského. Popraly jsme se s Carmen jen jednou. Tím mi to připomíná, že bych snad mohla jít navštívit Smrt a zeptat se jí na pár určitých věcí, kterým ovšem rozumí ona pravděpodobně nejvíc. Navíc ještě chci zlepšit své magie, pořádně to totiž zanedbávám, jsem to ale lemra líná. I když musím říct, že mi to na obranu sama sebe stačí. Elektřinu rozdávám tak, aby to bolelo a já měla alespoň čas na útok nebo útěk. To samé i s halucinacemi, umím vytvořit mínění bolesti v určité části těla, prostě to stačí a myšlenky? Nebyla bych bez toho ta pravá Lennie, která někdy své magie sprostě využívá.
"Ach tak," přikývla jsem na tu neúplnou informaci. "Povíš mi to pak, ju?" řekla jsem. Rozhodně mě zajímalo, co vlastně dělali, že se tak pěkně zabavili, asi to byla sranda, o kterou samozřejmě já musím bezpodmínečně přijít. Jako by nestačilo, že jsem se nudila celé léto, za což si mohu sama. To nezpochybňuju. Jen jsem chtěla teď být někde s ním o samotě. Tedy nechci to, teď bych se ráda bavila taky s těma dvěma a poznala je. "Dalo by se to nazvat jako bezvýznamné potulovaní," přikývla jsem nadšeně, že snad Carmen má zájem o to, mít se mnou něco společného. To se mi moc líbí, chci být třeba i její kamarádka. To mě teď trklo. "Hele Sue, nevíš, kde by mohl být Savior? Chci se mu omluvit," řekla jsme zamyšleně. Nemyslím si, že jsem ten správný, kdo by se snad měl omlouvat, ale to je teď jedno, myslím, že je hlavní, že to mezi námi pak bude urovnané. Nechci být v rozporu se všemi členy naší malé smečky.
Vypadalo to, že Daikon stejně chce být s Carmen o samotě. Dobře, to beru, nikomu to nemám za zlé, jen jsem chtěla nové kamarády, asi to bude muset počkat. "Tak se tedy mějte," pípla jsem jim a pak mírně natočila hlavu na svého partnera. Zlato, víš, že si dělám srandu ze všechno, tak se nezlob, miluju tě," usmála jsem se nevinně jako andílek, přeci by se nikdo nemohl zlobit na tak dokonalé a milé stvoření, jako jsem já. Zaručeně jsem úžasná a skvělá, ale on je miláček. Jsem opravdu vděčná za to, že se alespoň s někým už stihl skamarádit. Pamatuju na dobu, kdy tvrdil, jak se bude mít špatně, mě to tak vůbec nepřišlo. Teď se zná jako běžný člen smečky, který je dokonce i spolehlivý. Moc zajímavé. Líbí se mi, jak se pomalu mění, tohle je ten Sue, kterého jsem v něm viděla.
"Já vím," řekla jsem, když se na mě tak pěkně podíval, olízl mi ksichtík a já se usmála jako spokojené štěňátko. "Takže...?" nadhodila jsem nerozhodně a plácla sebou na záda a podívala se na něj až snad vyzývavým pohledem, aby se přišel potulit a pomuchlovat. Mohl by mi zatím během těch něžností vyprávět o tom, jak asi vypadá takové experimentování s magií a co tím vlastně docílil, vypadal nadšeně, takže bych s klidem mohla říct, že se mu to povedlo. Ať je to vlastně cokoliv. Je mi to fuk, jsem prostě hodně šťastná, že je vlastně on úplně spokojený. "Chybí ti něco ke štěstí?" zeptala jsem se nejistě, protože jsem tušila, že jsou tohle neznámé vody, které neznám. Byla jsem jako slepec ve tmě. Položila jsem si pravou část hlavy na zem a se zájmem a zvědavostí jej pozorovala, jak tam tak hezky sedí. Bože, já ho tak zbožňuju, kulíška mýho.

//Děláš si srandu?! Já chtěla, aby se poznali! Konino! :D kazíš mi plány! :D