Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Náhorní plošina

Musela se zastavit. že ona jej tu vlastně cítila? Nebo to byla jen jistá forma vlastní halucinace? Třeba si to teď vymýšlela. Bylo to dost možné, ostatně to vždycky nebylo tak růžové, co se magie týče. Proč by si tedy nemohla sama sobě způsobit halucinace?
Pouze si nad tou představou povzdechla a raději pokračovala dál. Touha zastavit se byla větší a větší, měla plné zuby chůze a tlapa jí nepříjemně bolela. Až teď si uvědomila, že vlastně později půjde do kopce. Z té představy málem vyletěla z kůže. Tedy alespoň co se mentální stability týče, ono to není jednoduché v běžném stavu. Jak to teď asi tak může zvládnout? Nemá křídla, neumí létat a neumí se ani teleportovat. To je ale podlost. Proč zrovna ona? A to tak dlouho sekala dobrotu. Je vidět, že to není vždy úplně růžové. Karma nejspíše je opravdu opožděná. Protočila nad tou představou oči a na malou chvíli si doslovně kecla do trávy. Neměla najednou ani špetku oné energie, kterou ještě před chvíli tak hodně překypovala. Jako by byla lusknutím prstu fuč.
Možná by měla letošní rok přečkat někde na jihu v teple. Nemuselo by být nic takového na škodu, vždycky se ostatně zdržovala v okolí domova na severu, tudíž to nebyl vůbec zlý nápad. Jenže to by tam musela taky prvně dojít. S touto myšlenkou se nakonec zvedla. Musela pokračovat dál, jestli tedy chtěla nějakou tu dovolenou ve vzdáleném teplém ráji.

>> Ježčí mýtina

<< Řeka Mahtae

Celá rozbolavělá se vláčela po pláni, nadávala jako dlaždič a chvílemi se zdálo, jako by vlastně momentálně prodělala jakýsi šťastný střet s medvědem a vyvázla z toho jen s několika šrámy a lehce pocuchaným kožichem. Síly měla překvapivě dost, ostatně se před chvílí najedla. Je přeci normální jen tak nezávazně poobědvat s bývalými partnery, že? Tak či onak, něco takového mohla hodit za hlavu, měla větší problémy než aby řešila fakt, jak náhodné setkání toto vlastně bylo a rozhodně už nebude myslet na to, koho dál nechce raději potkat. Ještě by se to zase vyplnilo. A kdo by chtěl být viděn v takovémto stavu. Už v půlce plošiny začala poměrně nepříjemně pajdat na přední levou tlapku a její nálada se horšila. Nemůže tu přeci jen tak natáhnout brka, ještě ji toho čeká tolik, že by něco takové bylo vrcholně ostudné. Navíc si ještě nevysloužila naprosto odsuzující pohled bratra, na který se tak dlouho připravovala.
Myslela na to, jenže s takovouhle kondičkou tam nejspíše nedorazí ani kdyby opravdu chtěla. Mohla by to vzít přes Asgaard, jenže ten je pěkně do kopce a to nejspíše nezvládne. Poté už zbývá obejít to celé podél Mahtae, na to se také moc přívětivě netvářila. A právě proto jí napadlo, že by mohla jít přes kaskády horem a tam už to nějak vymyslí dál. Tak či onak nic z toho nebyl momentální cíl cesty. Musela se přemlouvat, že ještě není čas na přestávku. Naarské kopce byly v dáli, skoro jich nebylo ani vidět a co víc, bylo to daleko pro běžného zdravého vlka, co teprve pro namoženou pajdající Lennie? Ale kdo jiný by jí pomohl než sám Život. Měla mu co nabídnout za ochotu. Nemohl ji odmítnout. Tedy alespoň takové myšlenky jí držely na nohách. Byla tu samozřejmě možnost vydat se za Smrtí, jenže bůh ví, zda by ta Lennie pomohla. Nejspíše ne. Po pravé straně pozorovala v dálce rudé pole vlčích máků a přemýšlela nad tím, zda stále ještě existuje Zlatavá. Toť zajímavá otázka. No neměla čas to zjistit. Její cíl nebyl ani Zlatavý les ani políčko vlčích máků v dálce.

>> Středozemní pláň

<< Bukový sráz

Jak vlastně vypadá Blueberry? To je dobrá otázka. Lennie musela při vzpomínkách na bratra zapátrat opravdu rychle v paměti. Ano, pamatovala si na něj, jenže on je neustále jiný, proto by se nedivila, kdyby jej možná ani teď nepoznala.
"Ale jo, celkem podobní si dokonce jsme," přikývla a moc se během toho na cestu nesoustředila. Ostatně měla příliš práce s tím přemýšlet, jak její bratr vlastně vypadá. Připadalo ji totiž jako věčnost, co jej viděla naposledy. Byli kožichem poměrně podobní, tedy alespoň barvy seděly, na druhou stranu Blue byl poměrně jednolitý a Lennie zase až moc strakatá. Jinak samozřejmě rozdílem je fakt toho, že Blue má nezvyklé odznaky, které má Lennie Sice na kožichu taky, jenže pořád stále nejsou krvavě rudé. No a jak tak přemýšlela, lehce zakopavala a vždy nad tím v duchu mávla tlapkou, neboť se vždy elegantně udržela na nohou, a vlastně to ani nevypadalo, že je něco v nepořádku.
"Na druhou stranu je ten horší z nás dvou, tedy alespoň tomu tak bylo. To bude možná protože nikdy neměl zájem o vlčice, samozřejmě jakmile nemáš potřebu dvořit se, naprosto nemáš ani nutnost dospět," odfrkla si nad tímto faktem, ale nechala si pro sebe, že její bratr vlastně drahou polovičku měl, co na tom sejde, že je to vlastně naprosto rozkošný sameček. Zastavila se nad lehce přítkém svahu, který sice nebyl tak nebezpečný jako ten od Bukového srazu, ale i tak by si vlk mohl nepěkně ublížit.
"To náš bratr Ernest byl takový..." Větu ani nedořekla. Jak by mohla, když najednou letěla plnou rychlostí hezky dolů směrem k řece a ani tlapky k tomu nepotřebovala. Kutálela se jako klubíčko vlny spuštěné ze svahu a nezdálo se, že by se měla zastavit dříve než v řece. Co se vlastně stalo?
Když se dostali na okraj, lehce namrzlá zemina se pod váhou vlka neudržela a celá je utrhla, tudíž místo Lennie létaly dolů do řeky i kamínky, zemina a podzimně zbarvená tráva. Jenže tomuhle asi moc nevadilo chladné přistání ve vodě tak, jako to vadilo Lennie.
Vylezla z vody na druhém břehu, lehce se oklepala a tiše nadávala na ledovou vodu a bolavé tělo, ono to moc vtipné nebylo. Možná kdyby nebyly následky tak nepříjemné, zasmála by se, jenže teď to nebylo zrovna úsměvné.
"Raději to neriskuj, celkem to bolí," zahulákala na něj z druhé strany řeky, že jí nebylo skoro slyšet, ale pro sdělení zprávy to nejspíše muselo postačit.
"Já se pro jistotu vydám za Životem, aby mě dál dohromady," doplnila a nejspíše ještě v tu chvíli ani netušila, že něco takového opravdu řekla, ostatně kdy by zrovna jí něco takového napadlo? Tak či onak své řekla a nezdálo se, že by měla potřebu Suerta opravdu tahat s sebou. Ostatně neměla zájem poslouchat jeho posměšky, že si pořádně nabančila, nebylo na tom nic vtipného, a proto se na něj jen podívala, aby na něj zavolala, že by to raději měl sestoupit více na severu, kde už břehy nebyly tak prudké a popřála mu hodně štěstí v putování, mohlo to jejich setkání dopadnout divnějším způsobem?
Poté se již otočila a vydala lehce pajdavým způsobem směrem na východ. Ostatně snad jí paměť nehodlala zradit a šla dobře.

>>Náhorní plošina

Kde má ale hledat vlky, kteří by jí snesli? Počkat, když to šlo předtím, proč by to všechno vlastně nešlo teď? Otázka měla najednou odpověď. Přemýšlela nad tím tak dlouho, přitom vlastně nebylo ani nad čím. Když ji ostatní přijali předtím, jak by ji mohli odmítnout dnes?
"Fakt milé," zazubila se, ale neřekla na to jinak vůbec nic. Ostatně tohle pošťuchování jí lehce chybělo a teď si mohla doplnit pomyslné zásoby, protože se jistě nenajde opět dlouho nikdo, od koho si tohle chování nechá líbit. A samozřejmě toto zahrnuje i jejího bratra, který nic takového neměl dovoleno. Ale otázkou opravdu je, jak staře Lennie vůbec vypadá? Nejspíše totiž moc ne. To, že se tak cítí je nejspíše jediné, co na tuto věkovou záležitost poukazuje. Samozřejmě pokud nepočítáme léta, která existovala. To je ostatně pro "kouzelné" vlky nepodstatné.
Jednoduše by si měla pospíšit, než bude opravdu až moc velká zima. Samozřejmě chlad nikdy ráda neměla, i když vlastně ano, měla. A nejspíše i stále má, jen se to v poslední době mění tak často, že už vlastně zapomněla.
"Díky za radu," řekla pouze tak jednotvárně. Neměla čas do toho vkládat víc, neboť nad jeho slovy stále přemýšlela. A to i ve chvíli, kdy se zdálo, že to všechno již dávno vypustila z hlavy.
"Tak to pardon, zapomněla jsem, že už jsi starý vlk," pronesla jen tak ledabyle, jako by se tahle slova měla ztratit v konverzaci tak, jako by se ostatně nejspíše mělo vytratit úplně všechno. A to, že si ten navýšený věk předhazují? Koho to vlastně trápí, že? Už to takto ostatně zůstane a mladší nebudou. To všechny konverzace budou mít lehce nostalgický nádech, když se potká s nějakým starým známým? Je to ještě vůbec možné? Některé z nich neviděla roky a je nejspíše jasné, že bohužel už nikdy žádného z nich nejspíše nestřetne.
Bylo to jako zůstat přáteli po rozvodu. Ač tady je háček - oni nejsou přátelé. Nebo jsou? To byla zajímavá otázka, ale nikdo na ní nejspíše neznal odpověď. Ještě aby ano, pokud totiž tápe Lennie, jsou na tom ostatní poměrně stejně zatraceně. Přátelé či ne, alespoň byl skvělým fukarem na listí.
Vydala se tedy na jeho pobídnutí směrem, který jí říkal, že je ten správný. Kdy ostatně naposledy do Borůvky šla? To už musí být taky léta... Sama sobě si ten čas připomínala, všechno bylo mnohem jednodušší, než je tomu teď. Někdy přemýšlí nad tím, jak lehké by to bylo, kdyby se nevzdala všeho co měla.
"Takže jaké to teď je? Potuluješ se stále s přáteli, jako jsme to dělávali zamlada?" zeptala se. Ono takovéto chození po světě bez jistého cíle bylo hlavně záležitostí mladých vlků, kteří během takového putování narazili na přátele, partnery a celkově dost často na místo, kde se později usadili. Ale jak může Suerte něčemu takovému dát smysl, když o nic takového nestojí? To nejspíše z tohodle všeho dělá záhadu. Ale nutno vzít v potaz fakt, že ne všichni jsou opravdu stejní. Někteří se liší absolutně k nepoznání a nejsou žádné ovečky, které se řídí životem "normálních" jedinců.

>> Mahtaë (jih)

Tohle mě donutilo zamyslet se. Nikdy jsem moc neměla zrovna k mým vlkům písničky. Pamatuju, že u Geiba to bylo jasné Let it go, protože prostě Elsa, ale s Lennie je to o něco horší. No po nějakém čase, kdy jsem celou tuhle záležitost nechala plavat, mě konečně napadla přímo dokonalá písnička.
Co dodat, tohle je jednoduše Lennie :D

//dneska hodím odpověď, bylo toho poslední týden nehorázně moc ^^

Tak já letos konečně pořádně slavím Halloween v zahraničí, tudíž mě to čeká ve středu v plné parádě. Naprosto jsem zavrhla účast na všech party v kostýmu, které Londýn nabízí a raději jsem si řekla, že strávím čas hezký doma líně, protože bych měla mít večer volný a plno času na filmy. V sobotu jedno kino ve městě pořádalo celonoční maraton hororových filmů, takže jsme tam s kamarádkou zavítaly hezky od 9 do 9 (+ se měnil čas). No a na středu mám nachystán hezký starý klasický Halloween a druhý díl Friday the 13th. No jenže ejhle, rodiče děcek jsou busy, takže s nima musím jít na koledu. Ne že by se mi nechtělo jít, ale nemám kostým, nemám náladu a čím starší jsem, tím raději mám vidinu potenciálního volna. Alespoň jsem včera pěkně ozdobila barák, takže to pošlu. Samozřejmě je dům plný nerozbalených sladkostí, které nemohu sníst a všechny přípravy najednou padly na mě. So toť k oslavám. Samozřejmě se ve středu nejspíše pochlubim fotkama :D

Věnovala mu lehce jedovatý pohled, jako by řekl něco až trestného. Nebylo na tom nic těžkého, když už byl tady nedalo se nic dělat. Není navíc pitomá, ví, jak velkou chybu kdysi udělala a teď té chyby litovala. Zůstávala tedy naprosto upřímná.
"Nemám náladu se seznamovat, kdybych měla s někým zůstat na téhle planetě, budeš to ty, takže když už jsi tady, nikam nejdu," odfrkla si, jako by řekla něco naprosto nepodstatného. Neměla nutnost koukat se po lepší společnosti, stejně by nic takového nejspíše nedostala.
"Mě už nebaví pořád něco měnit, je to vyčerpávající, jsem pomalu stará babiznna, která by dávno měla oslavovat vnoučata a učit je o životě, místo toho učím o životě sama sebe. Proč je tak těžké někam patřit? A proč je vše tak pomíjívé, když toho dosáhneš?" zeptala se lehce sklesle. Nezbývalo nic jiného. než se ptát na srdceryvné otázky. Koho jiného by s tím měla oslovit? On pro to byl jako stvořen, o životě bez pozlátka věděl své, nikdy neměl velká očekávání a velké sny, možná proto se mu tak dobře žilo z maličkostí. Možná právě proto by mohl znát odpovědi.
"Samozřejmě mi nic jiného nezbude," řekla nakonec. Být bez smečky už rozhodně nebylo pro ni, jen naprosto nevěděla, kde by měla hledat. Přirozeně jí napadlo, že by prostě utíkala za bratrem do Borůvky, jenže to je právě to - nechce s ním být ve smečce. Co tu tedy bylo dál? Ona podivná sousedská smečka té nejdivnější existence, kterou si vedla nějaká až moc ambiciózní vlčice? Nedej Život, aby byla více ambiciózní než Lennie, asi by se sežraly navzájem. A právě proto tu máme ty další. Smrková? Ne, už neexistuje, Zlatavá? Taky ne... Kam se ti vlci poděli? To jako Neon natáhl brka? Zmizel? Bylo tomu úplně stejně jako s Narvinijem? Zajímavé. No tak dál... Sarumen - Nevěděla, zda je opravdu dobrý nápad zdržovat se s Neyteri po delší dobu na jednom území. Jejich vztah nebyl nejhorší, ale je jasné, že si prostě Lennie nerozumí s vlčicemi. A právě proto tu byla Asgaarská. To by šlo. Znala jejich malý smrádě Etneyho a věděla, že Elisa není osina v zadku.
"Ty tu budeš pobíhat kolem dokud nechcípneš?" zeptala se zvědavě s tónem, který naznačoval, že by tohle mohlo být příjemnější téma než nějaké zbytečné konverzace o smečkách, když vlastně ani jeden z nich moc nevěděl.
"Jestli chceš, můžeš mě doprovodit do Borůvky, dlouho jsem neviděla bratra, stejně nemáš co dělat," oznámila mu a vstala. Byla samý list, tudíž se pokusila oklepat, no stále některé listy zůstávaly na svém místě, neboť měla chlupy sem tam ulepené od krve a ta někdy lepí jak med.

Jeho lítost nepotřebovala. Nepotřebovala ničí lítost. Nechtěla, aby to tak bylo. Proč tam nejsou? Ptala se na to sama sebe neustále. A pak tu tak sedí sama, bez smečky, bez partnera, bez dětí, stará. Možná je o něco moudřejší, ale to už jí v životě nejspíše moc nepomůže. A jedinou společnost jí dělala lehce ohlodaná noha a ex partner, který nevěděl, zda se tvářit naprosto nad věcí, nebo zklamán z toho, že stále ještě opravdu existuje.
"Hele jako sice jsou pryč, ale to neznamená, že bych byla přímo nadšená z myšlenky hledat Saviora," protočila nad tím lehce oči. Zdálo se to jako vsuvka v méně radostné konverzaci. Smečku milovala, ale nebyla to přímo vidina něčeho v pravé podstatě. Právě Narvinijské smečce zůstávala věrná díky příslibu, který kdysi dala Kesselovi, který teď už nebyl, a právě proto stále věřila v jistou vizi smečky se světluškami. Jenže jak plynul čas, bylo vidět, že tohle již nic nezachrání. Přesto kousíček té její naivní duše doufal, že je Scarita natolik silná, aby vše zvládla. Ostatně k čemu byla nějaká Lennie, tady by pomohl jej samec. No stále to byl nemilý šok, který utrpěla, když se do lesa vrátila.
"Nejsem jediná, co tohle ví, samozřejmě, že někde žijou, ale na tohle je svět snad nekonečný, při vší úctě Máničko, potkat zrovna tebe je trochu pech. Vidět jsem tě nechtěla, stydím se za to, co jsem ti udělala, byla to hloupost, ale abych potkala někoho, koho toužím potkat a opět se cítit alespoň trochu lépe, vesmír mi nejspíše oplácí to, že jsem byla příšerná vlčice," řekla a přemýšlela o tom, co řekl. Ano, nejsou mrtví. Tedy dobře, Réto nejspíše je. ale zbytek? Ti třeba žijou, ale kde je má jeden hledat. Tak kde jsou? To, že se smečka rozpadla je jasné. Špitalo se to vlastně snad úplně všude. A lokaci nezměnili, Narvinijský les bylo skvělé místo, dobře strategicky umístěno. Ostatně jednalo se o ostrov oddělen řekou.
"Kessel říkal, že jsem připravena být betou, nebyl to ale pitomec?" zeptala se na odlehčenou trochu veseleji. Tohle jí dělalo vrásky, protože kdysi se opravdu smrákalo a bylo jasné, že se nejspíše jednou bude muset o něco takového se Sayapem poprat. No nebyla připravená. Nebyla ani zdaleka připravená. Teď je? Možná, ale tak či onak je to jedno, žádné království za sedmero horami už neexistovalo a najít si sousední? Na to ještě nebyla připravená.
Během toho k němu přišoupla větší zbytek masa, které už nechtěla. Naprosto jí přešla chuť. Není divu. Tohle dokáže pěkně s vlkem zamáchat.
"Být tulák je příšerné," pronesla kriticky a věděla, že on by to samé mohl říct o životě ve smečce. A tak tam tak seděly dva protiklady, které se kdysi přitahovaly a dnes již mohly mluvit jen o tom, co je vlastně kdysi dávno spojovalo.

Asi takhle chtěla, aby to opravdu bylo. Byl volný, vypadal nejspíše i šťastnější. Kdo by taky byl šťastný se starou věčně hnusnou, sarkastickou, lehce egoistickou Lennie, která měla dny, kdy se chovala až moc rozumně a jindy zase dny, kdy jako naprosté štěně.
"Změnilo se hodně, předtím jsem byla hloupá, že jsem tě tak hrubě donutila," řekla bez obalu a jednoduše, jako by snad ani nemluvila sama o sobě. Nikdy předtím zle sama o sobě nemluvila, takže tentokrát se to zdálo být snad až ojediněle zvláštní. No taková už je. Vždy dokáže překvapit a ne vždy se jedná o příjemné překvapení.
"Ty to nevíš," řekla lehce posmutněle. Samozřejmě, že to nevěděl, byl přeci pryč, sám to říkal. No nebylo jisté, zda je zrovna Lennie nejlepším poslem špatných zpráv. Nedělala to ráda, nebylo to ani poprvé, ale stejně se to zdálo jako poměrně velká premiéra, ve které opravdu nerada účinkovala. Měla pocit, že to možná byla její chyba, že tam nebyla, když měla, vlastně ani neví, co přesně se stalo. Naštěstí se nezdálo, že by vlci opustili domov násilně. To nejspíše ne. Co je tedy důvodem? Ztratili snad vlci zájem družit se? Jestli ano, kam tedy má Lennie jít? Představa toho, že by po světě najednou chodilo více vlků, kteří mentálně souhlasí se smečkovým soužitím se Suertem? Bláznovství. Takový svět by se jí nejspíše nelíbil. Bylo by to vše jednoduše bez nějakého smyslu, ti vlci nemůžou mít žádné vážné a honosné cíle a sny.
Najdou si partnera, ale vlčata jim přes zimu pochcípají, zkusí to znovu a opět pochcípaj, něco takového nebyl zrovna nejlákavější život pro Lennie, která vždy chtěla jen dobrého partnera, který by dokázal překousnout to, jaká je, několik vlčat a vysoký post v hierarchii. Pak by mohla spokojeně dožít. Ale to nikdy neměla a nejspíše již možná ani mít nebude. Ostatně už není nejmladší. No teď ale nezbylo nic jiného než tohle hodit za hlavu a povědět mu, na co vlastně vůbec přišla.
"Je to přibližně půl měsíce zpět, co jsem se chtěla vrátit, konečně jsem se cítila jako někdo, kým jsem chtěla být a k mému zděšení jsem našla prázdný les. Prázdný! Žádné pachy, žádní vlci, žádná Scarita, žádný Savior, žádná hloupá Réto... Ani Haruhi se Sayapem nebyli na návštěvě, nenarazila jsem ani na bláznivou Stellu se sestrou, nebyl tam ani Geib, nebyl tam prostě absolutně nikdo, všichni zmizeli, smečka zmizela..." Zněla přitom opravdu lítostivě a smutně, protože jestli něco někdy milovala stejně jako jeho, byla to její smečka, do které se chtěla vrátit jako silná vlčice, která by se nebála zastávat vyšší post.

Byl jízlivější než kdy předtím, ale nebylo to nic, na co by nebyla vlastně překvapená. Na malý moment měla pocit, že právě diskutuje o něčem nepodstatném se Saviorem, ale ten nebyl ani zdaleka tak ostrý a přesný jako Suerte.
"Možná jsi nemehlo, ale nejsi idiot," odvětila alespoň milejším tónem, jako by na něj právě za tohle měla být hrdá. Ostatně v dnešní době je idiot každý druhý vlk, tudíž by někdo měl taky jednou za čas jeho kvality vychválit. Ale dnes na to nejspíše nebyl vhodný den, protože vše znělo až moc jedovatě, i když to tak myšleno být nemělo.
"Když už jsi tu, povečeř se mnou," pobídla jej a rozhodla se rozdělit o kus masa, který i na ni samotnou byl až moc velký. Sice jako tulák strádala, ale rozhodně neměla o potravu nouzi, kdysi si myslela, že to bude opět nic moc, neuloví nic, nebude vlastně ani co, jednoduše že skončí vyhladovělá, hubená až na kost. A ejhle ono tomu vlastně tak není. To bude nejspíše tím, že uměla chytře využívat své magie, aby zvládla skolit vysokou i sama a měla tak obživu na pár dní. V zimě se to opravdu hodilo a ještě více se to hodilo v zimě a na severu.
"Poděl se o to, co se stalo poté, co ... No ty víš co..." řekla mu a prohlédla si jej. Nezměnil se snad vůbec, byl stále stejný, krásný a rozhodně stejně stále skvělý, ač se to třeba nezdálo. Jen na tom bylo něco, díky čemuž nežili šťastně až navěky.
"Bylo zdrcující vidět tě, jak špatně neseš život, který jsi díky mě měl. Stejně jako mě nesedí být tulákem, tobě prostě nevyhovovala smečka, a i když jsi to dělal pro mne, bylo to nesnesitelné. Ale kdybych ti řekla, abys odešel, udělal by jsi to kdysi?" zeptala se jej upřímně, protože ach to byla ta věc, které se říkalo partnerství. Děláme pro ty druhé to, co by jsme jinak nejspíše nikdy neudělali. A právě proto ho nechala jít. Neshody by nejspíše přetrvaly dál a nakonec by to dopadlo stejně, jenže na to nikdo čekat nechtěl. Tenkrát jej opouštěla deprimovaná, stále zamilovaná a nemyslela si, že by jí to někdy odpustil. A na tom samozřejmě není vlastně nic špatného, ostatně měl teď jistě zpět svůj život a na ni si vzpomněl jen jednou za uherský rok. Co se vlastně stalo? Ona nikdy nezapomene na ty krásné časy, které spolu strávili. Její pach už bylo možno opět ucítit, stejně tak flákota vábila svou vůní, aby si neodepíral sousta.
"Ty asi netušíš, kde skončila Scarita, že?" zeptala se jej lehce sklesle. Není se čemu divit, byl první, který vlastně mohl tušit, co se vlastně přihodilo, tudíž se ptá, nechce nic nechat náhodě.

Ale říká se tomu karma a karma není příjemným společníkem stejně tak, jako nebude moc dobrým společníkem ani černý vlk. Gallirea byla plná různých vlků, malých, velkých, bílých, černých, nějaké strakaté už taky poznala, ale přeci nakonec narazila na toho, na kterého vlastně nechtěla vůbec. Samozřejmě se to neobešlo bez jeho lehce nešikovného entrée, což bylo náročné pouze nechat bez reakce, ale nechat se mu musí fakt, že jsou nejspíše oba šokováni. Přesto se pokusila zachovat chladnou hlavu. Na tohle se sice nedalo připravit, ale Lennie není idiot. A místo toho, aby mu padla k nohám s tisíci omluvami, zůstala na chvíli svá.
"Možná tu vlastně vůbec nejsem a jsem mrtvá, co ty vlastně o tom víš, jen si mě představuješ," odpověděla mu a pohlédla na něj s rozkošným úšklebkem, který nepoužila snad už celou věčnost. Ostatně na koho by to použila, že? Nikdy se s nikým poslední dobou moc nebavila, tudíž je jasné, že cítila jakousi radost uvnitř, že může být alespoň ždibec sarkastická. To ona přeci jen ráda občasně.
"Je ti po mě snad smutno?" zeptala se zvědavě a zároveň lehce naklonila hlavu na stranu. Co to zase dělá? Samozřejmě chopila se situace jak jen nejlépe mohla, když se pokusila mu namluvit, že je pouhá představa. Ono to ostatně vypadá poměrně věrohodně. Taktéž zamaskovala jak svůj pach tak i pach mrtvolky, aby už nebyly vlastně žádné důkazy o tom, že tohle není pouhý přelud. Takhle to bylo ideální. Pokud se opravdu chytí, nejspíše prostě odejde a pokusí se ji dostat z hlavy, jako by byla jen otravnou písničkou, kterou jste slyšeli nejméně desetkrát do hodiny. Tohle potřebovala, protože jen ten pohled jí přiměl okamžitě odvrátit zrak a rádoby drze mu opět nevěnovat pozornost, protože byl oběd lepší. Upřímně to ale bolelo. Tohodle rozhodnutí litovala, ale jaký by mělo smysl jej vzít s sebou, nic by se nezměnilo, protože právě díky němu poznala, jak špatně na tom vlastně byla. Nemůžete prostě přijít a skoro až nuceně někomu změnit život, protože jednoduše můžete. Až tak sobecká byla a on byl na oplátku tak hloupý, že si to nechal líbit.
"Mimochodem nikomu neřeknu, že jsi stále takové nemehlo," poznamenala a upřela na něj stříbrná očka, která byla třpytivá jako hladina jezera v jasném dni a snažila se nedat jinak než tímto najevo, jak dojata vlastně je.

<< Stepní pláň

S mírně otráveným výrazem proplouvala mezi jednotlivými stromy, jako by se jednalo o slalom. Cestou z pláně přidala lehce na tempu, ale síly už jí opouštěly. Tohle a k tomu ještě i použití magie z ní udělaly mírně vyčerpanou, proto zpomalila a konečně pustila končetinu antilopy na zem. Když tohle nebude stačit, jakože nejspíše asi bude, prostě počká, až si ta vlčice nabouchá tváře, a poté Lennie půjde a dojí v klidu svůj podíl bez přítomnosti svého menšího tehdejšího dvojčete. Život žehnej tomu, že snad už konečně dospěla a viděla, jak hloupoučká a naivní byla, když si myslela, že jí někdy povrchnost něco dá. Možná tak velké kulové. To by tu teď nebyla sama, kdyby byla kdysi dávno někým lepším. Tak či onak na tomhle ale stejně nezáleží. Uvelebila se hezky pod jeden z mohutných bukových kmenů a přitáhla si k sobě maso i s trocha bukovými listy navíc.
Její srst se konečně dávala do normálu, statická elektřina nadělala s jejím kožíškem opravdu paseku. Ještě ke všemu byl už značně hustější než v létě, což nemile připomínalo fakt, že se blíží zima. Další zima a ona nemá kam složit hlavu... jak bídné.
Přesto, že se snažila přílišně nezašpinit, byla samý rudý flek a smrděla jako smrt. To jí ale nevadilo, když věděla, jak blízko je vlastně řeka, která je hned za houštím. Tam se taky později půjde trochu opláchnout, aby si nedělala ostudu. To, že byla ostuda jako taková v minulosti, znamená, že teď musí být snad až ukázková.
Tahle místa ale jako taková zas tak dobře neznala. Řekla si, že by nebylo na škodu prozkoumat sever, když se celé dva roky poflakovala na východě od Narvinije, což pro ni byl kdysi pomyslně kraj světa, protože nikdy dál nebyla. Rozhodně tedy měla chuť procestovat sever ještě před zimou a teď, když je vše tak pěkně podzimně zbarveno, nemuselo by se jednat o špatnou výpravu. Možná by mohla vytáhnout bratra a nazvat to jako výprava, která jim změní život, protože jestli si něco konečně Lennie uvědomila... Nikdy se se svým bratrem nebavila, i když ho měla skoro až na dlani. Však Borůvkový les je jako by kamenem dohodil ze všech světových stran a snad všechny cesty tam vedou, ale Lennie nikdy neměla chuť bratra vidět. A teď jí to mrzelo. Stejně tak je tomu ale se starými přáteli. Bylo poměrně jednoduché je najít, běžně byla místa, kde se zdržovali nejvíce. Ale právě těm se ona vyhýbala. Byla by jí hanba, kdyby nedej Život potkala Suerta.

Uuuu a bude operovat i v čele Vlčíškův bratr Kostlivec?

Byla bych překvapená, kdyby ten čtyřdenní systém ještě někdo používal. Kdysi se to dalo skvěle stíhat, prostě jsme hráli o sto šest a tím pádem nebyl problém opravdu všechny denní doby vystřídat za tři dny. No bohužel už jsme tu dost často poměrně vysloužilí herní veteráni, což samozřejmě znamená, že našeho života se zmocnila vysoká škola, práce, cestování, snad možná i nějaká ta děcka, tudíž je běžné dát jeden/dva posty denně a ještě na to být hrdý, protože někdy je to těžké nekombinovat s realitou. Za ta léta se ostatně průměrný vzrostl, nebyla bych naprosto proti zavést týden, ale samozřejmě někdy je opravdu těžké vejít se díky důležité debatě, hře ve více lidech, nemoci... Do jednoho týdne...
Tak či onak pokud nějaká akce bude, zúčastnim se ráda, byť by to třeba byla kreslící nebo básničková akce.