Gallirea - Příspěvky uživatele

Falion prý nebyl zas tak zářný. To přesně Lennie očekávala. Vždyť ten vlk byl úplně neschopný a očividně teď byl ještě dvojnásob k ničemu, když jej Savior stejně několik měsíců neviděl. A to Lennie nepochybovala, že se na území zdržoval.
„Já už se tomu vlastně nedivim, ale očividně ti to je stále jedno, což?“ pronesla popichovačně. Mohl jít s nimi. Místo toho teď zůstává na místě, kde je to jen záhadou drží pohromadě. Jenže pak následovala informace, že se vydal hledat Rowenu.
„Stále se doma neukázala?“ zeptala se jej skoro až vyděšeně, když byla podána informace, že se malá vlčice doteď nejspíše neukázala. Nejspíše měla až moc velkou pifku a nechtěla se s nikým z rodiny bavit, protože jí jednoduše podle jejích slov všichni „křivdí“. Lennie si byla jistá, že kdyby se jí něco stalo, Smrt by jistě přišla alespoň s nějakým malým oznamem. Spoléhala na to. Savior samozřejmě prý měl info, že se Lennie s vlčaty mohla nacházet v jiné smečce.
„Ano, jsme součástí „té nové“ smečky,“ přikývla a přemýšlela, co se to prý vše traduje. Takže věděl, kde je hledat a vlastně je asi ani najít nechtěl. Tak to je zase příjemné překvapení a něco takového opravdu ráda slyšela. „Klukům se tam líbí, mají hodně zatoulaných vlčat,“ popsala, aby vyjádřila jakousi spokojenost zbytku bandy. Když už ona vypadala jako vagabund, alespoň musí říct, že o mladé je dobře postaráno.
„Byla to těžká zima a jsem ráda, že je o ně postaráno i přes mou momentální nemoc, nic vážného,“ popsala jen rychle problém, který byl momentální a ne dlouhodobý. Ještě to by chybělo. Rozhodně byla ale stále ráda, že se rozhodla na podzim opustit hory. Dodávalo jí to jakýsi vnitřní klid.
„Co ty, hodláš se konečně taky vypakovat z Ragaru?“ zeptala se ho na jeho následující plány. Čekala, co se bude celkově v jejich životech dít dál, nikdy si ostatně nedali sbohem úplně.

Měl stejně jedovaté poznámky jako ona. Nad tím se jen pod čumákem uchechtla a poslouchala, zda z něj vypadne důvod pobytu na východě. Pokud věděla, Ragar je přeci na druhé straně. Byl tam, kde Jen Lennie na podzim nechala, ne?
"Pokud vím, tak jsi to ty, kdo tu houká na lesy v noci," podotkla, aby mu připomněla, že to právě on tu vyl, aby upoutal pozornost nikoho jiného než své rodiny. A to, že se jednalo o křesťanskou hodinu, neřešil. Kdo ví, co ho sem přivedlo, trvalo poměrně dlouho, než se odvážil tyhle končiny luftovat. Přišel snad na to, že ne Ragar n houby a chtěl jít hledat ztracené? Nebo se třeba konečně odvážil jít na návštěvu, cokoliv vlastně netušil, kam jde? Ať už byl důvodem jeho cesty jakýkoliv důvod, byl tady.
Lennie se posadila tak, aby mezi jejím tělem a tělem Saviora byla dostatečně velká mezera. Sice chtěla jít blíže, ale nejspíše by se to po takové odmlce neslušelo.
"Už se ti nelíbí Falion? Nebo si přišel hledat kluky?" zeptala se a dívala se během toho nenápadně kolem, zda se u jeho těla nechoulí Rowena. Ta by ted ale již byla veliká jako Sirius a Alastor. Navíc její pach nebyl nikde přítomen. Nejspíše ji nechal doma.

//Mechový lesík

Není možné říct, že pelášila jako o závod. Řekněme, že se pohybovala ve velmi decentním tempu, které bylo dáno všemi podmínkami. Byl to on! Cítila ho! I přes to, že ji vítr vál vločky do čumáku, věděla to! Několikrát se zabořila tlamou do sněhu, jak moc pospíchala kolem Kierbu směrem na západ. Trvalo jednu celou zimu, než přišel blíže. Ono bylo také těžké určit, kam vlastně Lennie a vlčata šla, ale říkala, že jde na východ k jejich domovině..
Pokusila se zesebe sundat všechen ten sníh, který se lepil, kde se dalo. To vůbec nevadilo. Byla blízko! Jenže to se zastavila. Všechno to nadšení z ní opadlo, když si uvědomila, že se podobá spíše smrti než krásné Lennie, kterou bývalá. A najednou byly její kroky o dost nejistější. Přesto stále pokračovala dál s jistými pochybami, které doteď nepřišly. Čím blíže byla, tím více se navyšovala její nervozita. Chtěla by být stejně sebevědomá jako vždy, ale v tomhle stavu to nešlo. Hrom do toho.
Byl v úkrytu! Napadlo ji to až po chvíli, kdy ztraceně procházela okolí, neboť vítr s pachy dělal své a nemohla se skoro soustředit na nic. Musí to být ono! A taky že bylo!
Když vstoupila na kraj, pořádně se pokusila oklepat, aby že sebe dostala všechen ten otravný sníh. Procházet území v bouři za tmy není sranda a byla ráda, že je opět schovaná. Vydala se tedy hlouběji, aby našla to, co hledá. Nemýlila se, opravdu to bylo pomyslné X na její mapě pokladu.
"Snažíš se přírůst k tomu šutráku?" zeptala se jej pobaveně se vším zbylým sebevědomím, které ji zůstalo. Najednou ty pochyby byly pryč. Nebylo nutno se obávat, on vypadal podobně příšerně jako ona, jen jedl častěji. Udělala několik kroků obloukem a držela si svůj prostor. Kdo ví, jak bude na jejich setkání reagovat po takové době on.

Přemýšlela, zda by se měla vydat hledat vlčata, či třeba ještě trochu více žrát? Snažila se celou zimu krmit jen střídmě, když neměla sílu být smečce po tlapě. Nakonec se opravdu rozhodla pro větší posilnění, aby mohla případně brodit sníh, aby se setkala s kýmkoliv jiným. Věděla, že jeden z jejích chlapců je v úkrytu s jiným vlčetem, tak nechtěla rušit jejich hraní. Upřímně byla ráda, že se smečka postarala o děti, i když byli ve smečce nový a ona později onemocněla. Byla připravena teď vše oplatit, až nabere zpět svou sílu. To ale taky nějaký čas potrvá. Vydala se tedy k masu, které až teď mělo jakýsi známý pach. A nebyl to pach, který udával, že se jedná o mrtvou srnku, byl to pach, který udával, kdo kořist ulovil. Jenže si byla skoro až jistá, že se jí tohle pouze zdá.
Po pořádném nadlábnutí zkoušela po pachu určit polohu i druhého vlčete a přemýšlela, zda se k nim připojit, když jsou poměrně blízko. Na malou chvíli zapřemýšlela nad tím, že ji instinkt říkal hledat i to třetí, ale třetí bylo stále v nedohlednu a Lennie se zastesklo po oné nezvěstné holčičce. Jenže ona si vybrala osud a kdo ví, kde je jí konce. Doufala, že je zpět s otcem a má se dobře. A když ne, Lennie nevěřila, že je mrtvá, když má tak tuhé rodiče.
S těmito myšlenkami se vydala po vyšlapané stezce zpět do mechového lesa, aby našla ostatní. Šla tak, jak ji její vyzáblé a křehké tělíčko dovolovalo. Byla možná hubená a celá velmi ochořele vypadající, ale stále měla onen krásný vzhled a grácii silné vlčice.
Cestou se ale zastavila. Nastražila uši, neboť zaslechla cosi v dálce. Zdálo se jí to? Onen hlas poznávala velmi dobře. Načasování je věc velmi zajímavá, že?
Vydala se bez zaváhání o něco rychlejším tempem a ignorovala všechen ten sníh, chtěla tam být co nejdříve jí síly dovolovaly.

//Východní úkryt

Představte si v pozadí nějaký apokalyptický soundtrack, který by skvěle doplňovalo vzdálené hřmění. Kdyby nebyly mrazy, ukrutně by pršelo, jenže místo toho opravdu vydatně sněžilo. Cosi se to hýbalo v Mechovém dnu, tvarem a pachem to možná připomínalo vlka, jenže těžko říct, viditelnost v tomto počasí je opravdu bídná, takže nezbývá než hádat. Tento úkaz nic neříkal, pouze se velmi elegantně, jak jen to na polomrtvolu jde, protáhl kolem větších vlčat v úkrytu a vydal se ven s jasným cílem najít potravu. Kosti se nepříjemně třely o sebe a každý krok byl skoro až utrpením. Vlčice se cestou nemohla nabažit hltání sněhu, aby do sebe dostala nějaké tekutiny. Sníh chladil její rozpálené tělo, které bojovalo ještě stále s bacily.
Potravou bylo cosi u kraje jeskyně, nevypadalo to nejlépe a maso bylo dosti tuhé, tak či onak to postačí k alespoň malému doplnění živin, což by mohlo stačit na použití alespoň menšího množství energie pro vlastní lov. Jenže jak by mohla lovit? Bylo to dávno, co něco takového naposledy udělala. Po změně smečky onemocněla a od té doby víceméně nefungovala vůbec. Nevylezla ani na sluneční světlo, pouze setrvávala a je vlastně tedy pravděpodobně záhadou, jak vůbec mohla přežít. Teď z ní zbylo jen opravdu velmi zanedbané kostěné tělo, které stále překvapivě fungovalo.
Necítila nic moc kromě velkých návalů horka a mírného pachu mršiny, která byla stále v pořádku díky chladu. Moc toho už nezůstalo, ale stačit to jistě na pár chvil bude. Netušila, co je za den a kolik času uběhlo od doby, co takové věci naposledy vnímala. Proto se posadila zpět na kraj úkrytu, aby byla stále uchráněná proti sněhu.

// Tak ten osud nahoďte no. Asi furt lepší než se tu zas hádat o hovnech

Vlk jí prozradil, že jsou prakticky uprchlíky ze smečky trochu jiné... Lennie věděla, že jsou zdejší, neboť potkala Theriona nepřímo minulou zimu. Musel tedy myslet nějakou smečku zde. Tím se zvýšila zvědavost vlčice.
"O jakou smečku jde? Není jich tu zase tolik a žádné mé osobě blízké jsem vás neviděla," vyptávala se projednou ona. Therion byl taktéž dosti zvědavý, když se od nich vlčata vzdálila a zůstali jen oni. To je tak nějak běžné, sakumprásk a jsou vlastně všechna tři fuč a jeden o nich třeba i pár dní neví, dokud to nezačne mít hlad a nedoplazí domů pro jídlo. A nebylo to tak lepší? Poslední dobou to vypadalo, že jsou vlčata víc a víc rozmazlená. Důkazem toho jsou i sourozenci od Elisy. Ti nejstarší opravdu nejsou moc k světu.
"Já vím, že neřekl, ale cítím se tak," dodala s humorem, když vycítila vlkovu nejistotu ohledně toho, co Lennie řekla. Nejspíše byl tak trochu neznalý konverzace a měl strach, aby se někoho zbytečně nedotkl.
Letos by mohla být další krutá zima, sněžit tedy ještě nezačalo, sem tam se objevily ve vyšších místech sněhové přeháňky, ale mráz fakt nebyl tak velký, aby vlkovi začaly drkotat zuby. I tak bude dobré se na zimu pořádně připravit. Ragar již byl sněhobílý, takže je jen otázka času, než se bílý poprach usadí v nižších nadmořských výškách. Nejraději by hibernovala, kdyby to šlo, ale není medvěd.
Po nějaké chvíli se jí dostalo opět těch zvláštních pachů. Černobílý kaňour je zas na scéně... Asi nejspíše začínala tušit, že to zas tak jednoduché nebude, pokud opravdu členem smečky byl neskutečný pedofil, věčný samotář, naprostá chodící katastrofa Meinere... Sirius na druhou stranu radost mít bude... To už se ale Therion poměrně zdrženlivě vyptával na onu situaci, která nastala. Lennie neměla naprosto žádné zábrany říct, jak to cítila a rozhodně si nehodlala brát servítky. Měla chuť vše začít dokonce až pomlouvat, jenže to zase nebylo fér, tak zvolila jednoduše vše zaobalené do roucha pravdy. Její pravdy. Pokud to nějak někdo cítil jinak, je to jen další úhel. Tohle ale bylo něco, co moc verzí nemělo. Ragar je špatná smečka v rámci jakékoliv administrativy, nesnášeli to tam, absolutně nic doteď neudělali, frustrace... Nakonec výměna názorů, která naprosot pohřbila jejich soužití... Možná to byl špatný nápad sblížit se Saviorem... Jenže o tom takhle už přemýšlet nemohla. Stále to byl jejího srdce šampion, ačkoliv to neuměla nikdy vyjádřit. Ostatně bylo vždy jasné, že Lennie není sdílný typ, není ani ten romantický, je chladná jako lednové ráno a spíše za ní mluvily činy. Netuší, zda ví, co znamená láska, ale ví, pokud s někým chce trávit zbytek života. Kde tedy jen hnědý je? On a jeho bujarý přístup k problémům? On a jeho nelogicky logické přemýšlení? Je fuč. Asi jako Rowena... Ta už nejspíše byla doma... Lennie měla tolik starostí, že by na ni pomalu zapomněla... Byla až moc samostatná na to, aby se o ní přehnaně strachovala, ale čím více času uběhlo, tím více nejistá byla. Možná by se jí měla vydat hledat... Jak bude jinak vědět, že dorazila zpět do hor?
"Nerozuměla jsem si s alfou, měl zvláštní až skoro nezodpovědný přístup ke všemu a jednoduše to nebylo podle mých představ, ani nevím, jak jsem tam mohla vydržet dlouho, ale pak jsme měli vlčata a nebyl čas hledat nové místo, navíc nejspíše jsi obeznámen, jak pekelná situace to teď se smečkami je... Nakonec jsme se k tomu neměli. Ačkoliv můj partner nenáviděl hory a Faliona stejně jako já, nikdy neudělal nic proto, aby to bylo jinak... Vlčata se tam taktéž necítila dobře, nebavilo mě řešit neustálé nepokoje nás všech, tak jsem jednoduše vzala iniciativu do vlastních tlap, protože jsem nehodlala v té smečce chcípnout. Myslím, že se klukům bude dařit lépe jinde. Samozřejmě moje rozhodnutí urazilo ego toho mého..." zasmála se nad tím. Vlastně by to nedopadlo nijak, kdyby nebylo jejího velmi spontánního rozhodnutí. Sobecké bylo, ale nejspíše není jiná možnost. Zase by se to zametlo pod mech a nakonec by zůstali do smrti v Ragaru, po čemž absolutně nikdo netoužil.
"V Ragaru není moc řádu, disciplína, každý si tam chodí jak na výlet a členi smečky nejsou moc obeznámeni jeden s druhým, neboť na tom nikomu přítomnému nezáleželo..." vydechla a podívala se na Theriona zkoumavě. On byl taktéž alfa, která by mohla být podobného rázu či alespoň z podobného těsta. Vypadal narozdíl od své partnerky poměrně neškodně. Nejspíše introvertní typ. Lennie se zatvářila na malý moment pobaveně. Netušila, co si má o Therionovi myslet. Asi začínala věřit, že jsou samci neschopní. No rozhodně si z něj Lennie na zadek nekecne.
"Takže jaké to je založit smečku? Vždy jsem nějakou chtěla, ale nejsem zrovna alfa typ," řekla a neuvědomila si, že tím nejspíše zasadí Therionovi brouka do hlavy ohledně otázky, zda je i on vlastně vůbec alfa typ. Samozřejmě, že nebyl. Jenže po Falionovi a Skylieth už mohl být alfa kdokoliv, kdo si to prostě zamanul... Nesmyslná společnost...

Pokývla Launee na odchod. Šla se podívat po kusů losa, který po půlrodince zůstal. Kdo ví, kde jo vlastně Lennie nechala, po lovu vůbec nekoukala, kde u řeky jsou. Byla asi moc zaneprázdněná krmením děcek... Jak se tohle sakra stalo? Na chvíli zapřemýšlela nad tím, jak se asi má Savior, ale s lehkým zatřepánim hlavy tuto myšlenku vypudila z hlavy.
"Moc děkujeme," odpověděla přátelsky Therionovi na jeho přivítání a zamávala ocasem. Kdo by čekal, že se tohle stane? Vlk navrhl, že se projdou po území a Lennie samozřejmě souhlasila. Tohle území se jí líbilo. Sice to teď postrádalo ono jarní kouzlo zeleně, ale co se dá dělat. V paměti ještě stále měla vzpomínky na toto území.
"Skvěle, alespoň jim to trochu srazí hřebínek ohledně toho, jak moc jsou speciální," nadhodila pobaveně ohledně faktu, že tu měli další identická dvojčata. Jak velká náhoda to je? Lépe asi pro kluky, nejspíše vymyslí další finty, jak mást ostatní v tom, kdo je kdo...
"Tak si jděte kluci objevit ta další vlčata q nezlobte, já si půjdu trochu odpočinout, nechoďte z lesa," upozornila mladíky, aby tedy zůstávali na území smečky, když už se sem takto narychlo a velice improvizovaně vetřeli. To by asi Savior čuměl. Však on bude, jestli je přijde někdy hledat. Myslela taky na Rowenu, která utekla kdo ví kam, ale tak to prostě bylo. Každé její vlče se na nějaký čas ztratilo a zas přišlo. A nějaká Styx je na ně naprosto krátká.
"Opravdu tu nesídlíte dlouho, že?" zeptala se Theriona, když se rozhodlo o tom, že by mohli společně navštívit úkryt. Vlčata měla volno, aby objevila místa po svém a Lennie zůstala v přítomnosti onoho lehce introvertního samce. Kdo by řekl, že ji to bude méně proti srdci než Falion? Tam asi hrálo roli víc než povaha...
"Před odchodem z naší smečky v horách jsme měli lov, lehce se to zkomplikovalo, proto vypadám jak vandrák," zasmála se a pokračovala pomalými kroky s vlkem lesem. Jo, losy nejlépe nějaký čas vidět nechce. Na druhou stranu věděla, jak dobré laně chodí do Narvinijského lesa, takže jistě na nějakou zajde, až se pořádně zotaví.

//a o tom má Lennie vědět jak?

Launee se podivila ohledně smečky. "To ano, tady bylo jen sekundární území, alfě se tu líbilo. Ale to už je několik let, co smečka zanikla. Zajímalo mě, zda si sem nepřišli smečku založit třeb nějací staří členové," oznámila ohledně záležitosti území a smečky. Nechtěla, aby to vypadalo, že jim jejich pobyt má za zlé. To už jí bylo nějak tak jedno...
Samozřejmě, že si Sirius musel vymýšlet. Chtěl do toho zatáhnout Alastora, který chvíli něvěděl, ale nakonec pochopil, co se po něm vlastně chce. Lennie se zamračila.
"Co to vykládáš za kraviny zase!" opáčila se naštvaně Lennie na své dítě, které si začalo cucat z tlapky, že je Savior kdo ví jaký násilník a padouch. Sice věděla své, ale na druhou stranu taky věděla, že kdyby na něco takového mělo dojít, asi dopadne s povahou Lennie hůře Savior než ona sama. Na to měla až moc ohnivou a agresivní povahu a ani za mák by nedovolila nic takového.
"Víš, že to bylo jinak! Prostě mu byly ty hory milejší než my," odsekla Lennie naštvaně, neboť tohle bylo opravdu těžké na vysvětlování. Komunikace mezi nimi nefungovala už delší dobu a tohle byl jednoduše zlom, kdy už nebylo asi o čem diskutovat. A přesto stále byli spolu. I když tedy s podivnou partnerskou pauzou, která kdo ví jak dopadne.
"Moje jméno je Lennie," oznámila jim, aby se teď už konečně všichni znali. Až teď jí to v hlavě přemýšlelo nad tím, že by mohli zůstat. Asi by to pro vlčata bylo lepší než být o samotě. Sice řekla Saviorovi něco jiného, ale nestálo by za to trochu tu realitu tedy pozměnit? Opravdu váhala, nechtěla se spoléhat na to, že vše půjde hladce a se Siriusem, který byl asi to nejvíce nenáviděné vlče v radiu několika kilometrů?
"Rozeznávat je není těžké, ten hodnější je Alastor a ten zlobivý Sirius, přesně naopak," vysvětlila Lennie nekalosti svých vlčat, která měla v plánu se vyměnit před cizinci tak, aby nastaly později komplikace. Už teď si byla vědoma toho, že něco takového dělali před Cynthiou a tou druhou. Raději je na to tedy upozornila, čímž možná dvojčatům pokazila zábavu. Jenže jak tušila, ti se s tím jen tak nerozloučí a zkoušet to bude více méně asi až do konce života. Ostatně se jednalo o výhodu toho mít dvojičku.
"Posledních několik let jsem byla hlavním lovcem smeček, kde jsem působila, není problém tuto funkci případně zastávat nadále, jsme prakticky soběstační, ale na zimu by se přecijen hodilo místo na pobyt. Kdo ví, třeba už by to pak bylo napořád..." Dalo by se říct, že jen přemýšlí na popud jejich otázek a slov, neboť to opravdu byla improvizace. Přišla se podívat, kdo se zde utábořil a nepřemýšlela nad tím, že by vlastně mohli zůstat. Byla už ohledně smeček skeptická. Neměla v plánu zůstávat v další troskotající nebo nevyhovující smečce.
"Společnost jiných děcek by jim prospěla, jsou to ale tak trochu delikventi. Tedy alespoň Sirius, ten je tak nějak svůj... Ve všech ohledech," podívala se přitom přímo na Siriuse, který tu byl deset minut a už se zase ukazoval v pravém světle. Kdo ví, zda to nemusí být taky problém.
"Mimochodem cestou sem jsem skolila losa, dost velká část z něj tam zůstala, pokud bude třeba, můžeme se pro něj vrátit, jen jsem to sama nebyla schopná odtáhnout," pronesla a ohlédla se směrem, kudy přišli. Už ve chvíli, kdy kořist opouštěli, věděla, jaká je to škoda. Tak proč jim to vlastně nenabídnout.

Oba byli poměrně klidní a očekávali, co se bude dít. Větším překvapením bylo, že takový byl i Sirius, který je za běžných podmínek poměrně živý a hlavně hubatý. Lennie jen čekala, kdy to na něj jak horečka naleze. Alastor vypadal spokojeně, nejspíše se mu taky i líbilo, což později potvrdil svými slovy a tím vlastně Lennie připomněl, že to je nová smečka. Nad tou možností ještě nepřemýšlela. Možná by mohli i zůstat, když se postěstí. Neměli moc na výběr a smečky v okolí nebyly zrovna místy, kde by se jí přebývat chtělo. Jediné místo, které přicházelo v úvahu, byl Asgaar, kde už je tak nějak plno a nebylo by to asi po odloučení se Saviorem, či jak by to mohla vlastně nazvat, vhodné.
"To nevím, počkáme, kdo příjde," navrhla mu Lennie a ohlédla se za Siriusem, který si hrál s kamením. (//Já jsem si přišel hrát s kamením memes coming.)
Zanedlouho se jich opravdu někdo ujal. Jednalo se o hnědou vlčici, která byla možná povědomá, ale Lennie ji nikdy v životě neviděla. Pozdravila a nevypadalo to, že by chtěla vlčici s mladými hned vyhánět. Místo toho se zeptala, co je cílem jejich cesty. To Lennie samozřejmě nevěděla, byla původně zvědavá, kdo se zde utábořil, neboť tohle místo bylo stále známé. Třeba že tu netrávila tolik času.
Později se k nim přidal i druhý vlk, který byl doopravdy ten zimní spáč, kterého si Lennie pamatovala podle čichu. Svět je asi malý. Nym o něm trochu mluvila. "Zdravím," odpověděla obdobným tónem jako oba vlci mechového lesa či co. Nejspíše tohle jsou ty alfy? Smrděli tak. Lupla pohled na vlčata, aby taky slušně pozdravila oba přítomné vlky.
"Procházeli jsme kolem podél Kiërbu a nemohli jsme si nevšimnout, že se tu nachází smečka. Zvědavost nám nedala, neboť kdysi toto území patřilo k Narvinijské, ve které jsem žila," oznámila přátelsky a nadechla se příjemného vzduchu, který v lese byl.
"Toto musí být nově formovaná smečka, že ano?" zeptala se zvědavě obou vlků a čekala, čeho se jí dostane. Uměla být velmi kritická a teď ani nevěděla, co si o nich vlastně má myslet. Ani jeden nevypadal ani za mák tak silně jako Falion. A to jím poměrně přes vše pohrdala...

//Kierb

Vlčata vlastně ani neprostestovala, když se Lennie vydala na průzkum neznámého území. Tedy takhle, území to známé bylo... Jenže teď už na něm byli nějací cizáci a kdo ví, jací šupáci se tam usadili.
Pachy poznávala. Respektive jen nějaký. "Hádej, kdo to před nedávnem byl," pronesla k Siriusovi naprosto s ironickým nadšením, když synovi oznamovala, že její pedofilní nepřítel nedávno tato místa také prozkoumal. Ani nepřemýšlela nad tím, že by byl teď součástí smečky. Měla ho zaškatulkovaného jako případ, který je neschopen jakékoliv sociální interakce, takové případy do smeček nezapadaly a nejspíše o to ani černobílý zájem neměl.
Dala členům smečky znamení, že se nachází na území a zkontrolovala vlčata, zda se chovají alespoň trochu normálněji než za běžných chaotických okolnosti. Les upřímně smrděl jak školka. To tu mají tolik vlčat? Kdo ví, možná je to mladá smečka plná hippies. Co jí ale dalo pořádnou šlupku do nosu, byl pach Weriossasy. Respektive jejího potěru, který nikdy nepoznala. S tou vlčicí se taky nějak extra neznala. Neměly nikdy nic společného. Werich byla poměrně podobného věku, to sice ano, jenže Lennie narozdíl od ní neměla žádné plány na zakládání rodu a podobně... Jednoduše by si nerozuměly. A teď je tu, je tu její potěr. Co cítila dál? Cítila povědomý pach z měsíců zimy, kdy potkali na toulkách vlčice že Sarumenu, které opatrovávaly nějakého smutného a polochcíplého vlka. Tedy alespoň něco takového řekla Nym, která se s ním seznámila. A Lennie si ten pach pamatovala. Další byly již neznámé...

// Galtavar

Byli právě na cestě přes vodu, když se ozvalo dunění. Lennie se podivila, co to zase je. Pláně byly prázdné, když je zdolávali předtím, tak co jen to zas je? Byli to losi, kteří se dostali z Ageronu zpět na pláň a nejspíše se rozhodli přes řeku přemístit taktéž na východ. Jakmile je viděla, štěkla na vlčata, aby si pospíšila na druhý břeh a schovala se nejlépe někam za strom. Sama doplavala na druhý břeh a sledovala, jak jsou na tom vlčata.
Alastor už byl velmi pohotový, bylo znát, že se poučil od posledního setkání se stádem, takže už impulzivně pelášil vyhledat úkryt. Siriuse Lennie čapla za flígr a táhla pryč, aby se schoval taky, neboť nebyl tak odvařený ze stáda jako jeho bratr. Schovali se za strom tak, aby se jim losi vyhnuli a sledovala, kde se schovává Alastor. Naznačovala mu, aby zůstal na místě a nikam neběhal. Stádo bylo brzy tu a nezbývalo než se tisknout na kmen a čekat, až se vše přežene. Jenže to byla taktéž příežitost jednoho sejmout. Magie podle všeho již fungovala a ona se cítila dostatečně fit na její využití. Přikázala tedy Siriusovi zůstat a puf. Stejným způsobem, kterým to dělal Meinere, zmizela z dohledu, aby se objevila u řeky, kde už měla výhled na stádo, které mizelo mezi stromy. Posledních pár kusů se zběsile vydalo do lesa u Kiërbu, takže měla přehled o posledních kusech, které byly jejím cílem. Puf.
Objevila se vedle jedné z posledních losic a dala se do běhu, aby jí byla stále v patách. Čím blíže bude, tím lépe bude schopná používat magii. Nejdříve ji paralyzovala a losice se sesunula v bolestech k zemi. Nic z toho nebylo reálné, pouhé halucinace ale losici doháněly k šílenství. V záchvatu kolem sebe kopala a škubala. Lennie se musela hned několikrát vyhnout kopanci a reagovat opravdu rychle, než se losice vyprostí z magie. Nejdříve Lennie zapraskal kožich, poté se objevilo několik jisker. To už ale losici kousla a uvolnila všechen proud, který se nahromadil v jejím těle. Poté už jen trhala maso a bylo po ní. Vyčerpaně si u mrtvoly kecla na zadek a měla pocit, že asi omdlí. To se ale nedělo.
Dala jasné znamení vlčatům, že už mohou vylézt a jít se nažrat. Sama se pustila do jídla, neboť musela načerpat síly. Cítila se po pár chvilkách o trochu lépe, ale stále věděla, že byly lepší časy.
Nabídla vlčatům ty nejlepší části a sama si cpala pupek, co to šlo. Netušila, kdy bude další taková příležitost, kdy uloví něco takového, neboť se v zimě lovná jednoduše zkoušela vypařit. Jistě to letos bude podobné. Něco ji ale během jídla vyrušilo.
"Cítíte to také?" zeptala se vlčat, když zvedla hlavu od losa. Bylo to cosi nového, co v těchto končinách ještě nikdy necítila. Chvíli přemýšlela, o co se sakra jedná, neboť to nebylo nic z toho, co tu bylo již kdysi. Nová smečka? Tyhle kouty procházela poslední dobou poměrně hojně a na nic takového nenarazila, co jen to může být.
Rozhlížela se, ale vůbec nic neviděla. Na druhé straně řeky byl Narvinijský les, na téhle straně čouhala zpoza lesa sopka a byli velmi blízko Mecháče, který kdysi také chvíli patřil Narvinijské smečce. Byly tam ty koberce květin, to bylo pěkné jaro. Rozhodla se tedy počkat, až si pořádně mladí nacpou břicha a bylo jí líto tu nechávat losa. Jestli tu sídlí smečka, možná to stojí za průzkum a dar. Ostatně byla by fakt škoda tu nechat toho losa jen tak hnít, když to může sežrat někdo jiný. A kdo by tu o to asi tak zakopl? Jenže sama to fakt neodtáhne, byla to velká losice, která mohla vážit tak dvacet tun, když se zohlední stav Lennie. Takže jen zkusila urvat pořádný kus, který si prostě vezmou s sebou a nechají ho v Narvinijské jeskyni. Lennie si velmi dobře pamatovala, kde se úkryt nachází. Nejdříve ale mohou prozkoumat ono nové místo.
"Pojďte, půjdeme to prozkoumat, ale chovejte se slušně, nejsem ve stavu, kdy vás mohu bránit," strčila láskyplně čumákem do Siriuse a následně i do Ala. Tím jim dala jasné znamení, že mohou jít první. Stále přemýšlela nad celou situací s Rowenou, ale byla stále přesvědčená, že mladá dáma potřebuje lekci a nakonec se najde sama od sebe.

//Mechová školka

// Ragar

"Řekla bych, že se Rowena brzo najde, jak dlouho tak může trucovat," pronesla Lennie konejšivě dvojčatům a pobídla je do kroku přes Galtavar, který byl naprosto příšerný a neprůchozí v tomhle ročním období. Ale nespěchali, ne?
"Takže kdo má hlad?" zeptala se Lennie a hodila očkem po Siriusovi, neboť tak nějak doufala, že Alastor stihl snad nějaké maso sníst, když dokončili lov a všichni se šli najíst. Sirius byl ale kdo ví kde a Lennie velmi pochybovala o tom, že měl něco k snědku.
"Pojďte, seženeme něco kolem řeky," pobídla vlčata. Byl to podobný směr, kterým cítila Rowenu, takže bylo rozhodnuto. Nebyla si ale jistá, zda chce za mladou vlčicí teď opravdu jít. Byla dost stará na to, aby se poučila a pokud to tak chtěla, kdo by jí měl bránit, Lennie se rozhodně nehodlá děckám spát, hodit je do vody a schválně kdo bude plavat...
"V horách už bydlet nebudeme," vysvětlila oběma cestou a pokračovala podél jezera i s karavanou dvojčat. Ta byla to jediné, co se rozhodlo ji následovat. "Váš táta toto rozhodnutí nesdílí a zůstal tam," pokračovala dál, aby celou situaci vysvětlila. Kdo ví, jak se nakonec Savior rozhodne. Vlčata budou po zimě ale natolik velká, aby se dokázala dopravit do Ragaru úplně sama i klidně z druhého kouta Gallirei. Mohou ho chodit navštěvovat kdykoliv, pokud takto dopadne finální rozhodnutí hnědého vlka. Kdo ví, jak to ale bude s frustrovanou hysterickou Rowenou, která pravděpodobně chcípne, protože měla protáhlou držku a neustále nějaké problémy s kýmkoliv, kdo není z rodiny...
"Možná příjde za námi a možná taky ne, ale můžete ho jít kdykoliv navštívit," oznámila jim Lennie a zastavila se, aby svá dvojčata pomazlila cestou. Přišlo totiž na překonávání říčky, aby se dostali na místa, která pak budou již jednoduše přístupná. Nechala je, aby se s tím pořádně vypořádal každý sám, nebyli to žádní malý uzlíci.

//Kierb přes VVJ

//Úkryt

Byla si velmi dobře vědoma, že kdesi za ní se plahočil i Savior. Ale s tím už konverzačně skončila a jednoduše teď měla cestu za zbytkem vlčat. Museli se vydat najít Rowenu, která nadhodila svůj vztekavý ječák v tu nejhorší možnou chvíli a situace podle toho taky pak vypadala.
"Řekněte tátovi ahoj, jdeme na procházku hledat Rowenu," oznámila dvojčatům a sama se vydala pomalu směrem na východ, neboť potřebovala fakt pryč, nechtěla už nic řešit a jen si na chvíli oddechnout, že je tohle za ní, ačkoliv to stálo víc než bylo nutné. To už byla asi oběť za to, že vše bylo hotovo tak rychle a krutě. Ale sám Falion to nejspíše uvítal a jistě z toho bude mít nadstandardní radost i Cynthia, která teď měla absolutně volný písek, co se hor týče.
"Kluci, kterým směrem se vydala?" zeptala se obou, ale čekala spíše na odpověď Alastora, který možná chápal závažnost situace, ačkoliv se snažila Lennie zachovat klid. Kdyby se tohle stalo poprvé, tak asi celá situace vypadá jinak, jenže jim se furt někam děcka ztrácela a nacházela, že už to byla zase denní rutina. Ohledla se k lesu a přemýšlela, co dál. Nebyla nikdy ten typ, co plánoval předem. Tohle bylo něco, co jí bylo milejší, neboť to většinou stejně dopadalo úplně jinak, než počítala.
Dala Saviorovi jasně vědět, že teď o ničem víc už diskutovat nebude a že prostě má dojít za nima až ho ta nálada přejde . Tedy jestli jo to vůbec někdy přejde. Bylo možné, že už to takhle bude pořád, proto pokývla na vlčata, aby jí následovaly dolů z hor.

//Galtavar přes Jedlák