Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Východní hvozd

Jakmile vynořila hlavu z lesa, naskytl se jí pohled na velmi neobvyklou scenérii, neboť tu bylo překrtkováno. To všichni tihle malý tvorečkové měli stejný nápad a rozhodli se dojít k jezeru? Proč je jich tu tolik? Pokračovala dál a brodila se v houfech malých černých kožíšků, dávala pozor na cestu, aby nešlápla do nějaké čerstvě vyryté díry. Nakonec zahlédla vlky. Asi se taky museli poměrně divit, co se to tu děje. Navíc dva dokonce znala. Tedy alespoň věděla, kdo to je.
"Starlingu?" otázala se nejistě. Pach napovídal, že je to opravdu ten šedý vlk z Ragaru. Neseznámili se přílišně, ale byla si jistá, že je to on. Nezajímala se o krtky, kteří jí stáli v cestě. Jednoduše je tlapkami odstrkovala velmi rázným způsobem na stranu, než se dočkala již přijatelné vzdálenosti od kolegy ze smečky. "Chtěla jsem si jít zaplavat, právě jsme vyřešili záhadu podivné záře na jihu... Jé hele tenhle tam byl taky," ukázala na Thailea a opět pokračovala: "A najdu tohle? To je snad vtip," protočila nad situací oči a lehce se rozhlédla. Bylo jich tu tolik, tak bizarní událost. Jedna za druhou, Lennie na ně má jednoduše čumák.
"Nemám je jednoduše usmažit elektřinou? Vsadím se, že by jim z toho vybouchly hlavičky, muselo by to být lehce komické představení..." navrhla naprosto nechutný nápad, ale podala jej s humorem, neboť to rozhodně dělat nechtěla. Ba naopak chtěla přijít této záhadě na kloub. Vypadá to, že si ještě nějakou dobu nezaplave v jezeru. Ke všemu štěstí byli totiž krtci i tam.

<-- Vřesový palouk

Přemýšlela hodně nad tím, co by bylo kdyby. Je to poměrně velká záhada, co by se stalo, kdyby se věci odehrály úplně jinak a nic nebylo tak, jak je tomu teď. Možná by byla šťastnější, možná by byla nešťastnější, možná by byla mrtvá, kdo ví, jak by to bylo. Možná by se ptát neměla. Co kdyby nikdy nebyla v Narvinijské? Co kdyby stále putovala se Suertem světem a nikdy se neusadili? Možná by to fungovalo i přesto, že Lennie život tuláka nevyhledávala. Na druhou stranu zase smečku moc nepotřebovala, jednoduše dokázala přežít sama, věřila si a byla dobrá, nic víc ani nepotřebovala k tomu, aby přežila do úctyhodného věku. Ostatně zas tak dlouho nebyla ve smečce v porovnání s tím, jak dlouho byla tulákem. Ono asi záleží na náladě, někdy má pocit, že by bez smečky nepřežila a někdy je ráda, že se sama. Jako právě teď. Mohla přemýšlet nad tím, co bylo a bude. Zamyslet se... Navíc času dost, ne?
Napadlo jí, že by se nejdříve mohla podívat k Velkému vlčímu, dlouho tam ostatně nebyla. Naposledy snad kdysi dávno, když jí tam v lesíku vyhrožoval Juday. Od té doby se tam nedostala. Sem tam se cestou k Životu zastavila u Medvědího, ale jaksi Velké bylo z tlapy. Navíc ještě ke všemu sluníčko začínalo pořádně pražit.

--> Východní Galtavar

<-- Bažiny

Palouk byl zvláštní, dlouho tu nejspíše nikdo nebyl, neboť se fauna kolem zdála velmi neprobádaná a bujná. Lennie se tu líbilo, nejspíše by i déle zůstala, ale lenošila už u říčního esa a tady by akorát ztrácela více času. Pokračovala tedy přes vřesoviště dál na sever směrem k větším stromům naproti.
Zdálo se, že se opravdu blíží ke hvozdu, který obklopuje z východní části její oblíbené místo. Kéž by se vracela pouze domů, kéž by jí tam přivítala Scarita a chtěla slyšet všechny ty bláznivé detaily ohledně cesty, kterou Lennie podnikla. Kéž by jí poté přivítal i Kessel a společně si šli smočit zadky do Kiërbu. Poté by si Kessel stěžovat na Stellu a Hot, jak zase dělají bordel. Hned na to by se zašla podívat za Carmen a Daikonem, kteří by zrovna opečovávali své mladé. Protočila by cestou oči na Réto a vrčela na Saviora... Na konci dne spokojeně ulehla vedle Suerta... Tohle vše bylo pryč. Všichni tihle vlci jsou pryč. I když věřila, že Savior někde běhal a otravoval druhým život, to tak už bývá. Drží se jako klíště. Možná měla utvořit přátelství s ním. Ale na to už je asi tak trochu pozdě. Kdo ví, zda je vůbec ještě někde poblíž, či už není ani na území Gallirei.

--> Východní hvozd

<--Říční eso

Jaksi nevěděla kam kde. Ale šla prostě za čumákem na sever, někde se objevit musí, ne? Navíc na to neměla momentálně kapacitu, protože si snažila vzpomenout, které smečky ještě zůstaly. Rozhodně Asgaar. Tam se asi jen tak nic nezměnilo. Možná to stále zůstávalo při starém i v Sarumenu, nejspíše vytrval i Mahar a pravděpodobně ještě i Borůvkáč živoří. Nebude asi špatný nápad se tam zkusit podívat ještě jednou, zda konečně nenarazí na Bluberryho. Už to bylo tak dávno, co se viděli, že přemýšlela, zda se mu třeba něco nestalo. Neslyšela o něm nic. A než se nadála, lepila se v bahně. Hned na to začala neskutečně nadávat, neboť jí tu přeci nikdo nemohl slyšet. I když možná jen ten nejvyšší ano, ale to už neřešila, do pekel jde tak či onak. Nepanikařila, jednoduše se rozhlédla, zda tu nejsou vyvýšená místa, kde by nehrozilo tak velké nebezpečí. Rozhodla se tedy držet cestiček, kterými pravděpodobně několik zvířat za den rozhodne bezpečně projde. Taky to mohla vzít přes Mahar, ale nechtěla zatím riskovat to, že by se musela vyzpovídat Skylieth, co tam dělá.
Konečně měla pocit, že se prostředí změnilo, nejspíše opravdu našla cestu ven z močálů. Jak skvělé...

--> Vřesový palouk

<-- Kaňon řeky

Všichni jsou pryč. Proto se teď potuluje směrem domov. Tedy domov to již není, nikdo tam není, nikdo... Je to trochu depresivní. Trochu je poměrně mírné slovo, tohle bylo vlastně neskutečně depresivní. Vlk jen tak nemůže nazývat domov, který už neexistuje, a tak zůstávaly pouze ty smutné usměvavé vzpomínky, které už jí nikdo nevezme. Tedy v to alespoň doufala. Jaký je tedy plán, když Falion bude proti jejímu návrhu? No řekněme, že by byla pořádně nesvá v roli tuláka, takže by bylo vhodné říci si, které smečky vlastně zůstaly. Ageron, Zlatavá a Smrková už nejsou.... Vzpomněla si na Indil, která byla ve Smrkové. Kam se poděla? Lehla si do trávy ke břehu a přemýšlela nad svou nejlepší přítelkyní, která jí tak nemilosrdně opustila. Bylo to tak náhle a bez rozloučení, které by bylo natrvalo. Vždyť se plánovaly setkat hned, jak to půjde. Byla tak šťastná, když na ní tenkrát narazila a žehnej tomu, představa toho, že by se již ani tenkrát nesetkaly, byla až úzkostlivá. Smutně přivřela oči, nad tímhle přemýšlet vlastně nechtěla. Stalo se to tak dávno a vše stále beze změny. Stále držela smutek za všechny, kteří zmizeli, a právě proto si to masochisticky šla připomenout do Narvinije.
Zvedla se a ani nehodlala pokračovat blíže Maharu, neboť co je život bez malého risku? Jednoduše skočila do řeky, která byla v plném proudu a nezajímala se o to, jak nebezpečné něco takového může být. Lennie měla síly i výdrže dost, aby se s něčím takovým poprala. Mohlo by se to tedy počítat jako kondiční cvičení, kterého není nikdy dost.
Na druhé straně se pořádně oklepala a znovu padla do trávy. Život je tak únavný, že už ani netušila, zda pokračovat. Může vlk umřít ze smutku? napadlo jí, když ležela mezi květinami různých barev. Ležela tak několik desítek minut, užívala si mírně chladivý vítr, neboť bylo zatím ráno, tudíž ještě slunce nepařilo plnou letní silou. Když si dostatečně odpočinula, vydala se opět dál na sever.

--> Bažiny

<-- Tekutý písek

Dostala se do zatím neprozkoumané části Gallirei, které se doteď vyhýbala obloukem. Lennie raději vždy volila cestu kolem, než přímo tahle hezky na kraji kaňonu, jenže teď byla zvědavá, jak to vypadá z tohoto místa. Ono dívat se z okraje dolů bylo velmi vzrušující, ale nechtěla tolik riskovat, neboť se kus zeminy vždy mohl i nepěkně utrhnout a to neměla momentálně vlčice v plánu. Na druhou stranu malé nakouknutí opravdu stálo za to. Celá ta podívaná byla opravdu neobvyklý zážitek. Ostatně kde seženete něco takového? Ptáci již zpívali na přivítání nového dne.
Rozhlédla se, aby našla cestu, kterou by se mohla dostat dál. Nechtěla přímo brodit řeku, ale na druhou stranu pokud to jinak nepůjde, alespoň se trochu zchladí. Nakonec jí napadlo, že by mohla přebrodit řeku u říčního esa, které bylo nedaleko. Přemýšlela taky nad vším ostatním. Hlavně tedy samozřejmě nad tím, zda jí Falion příjme do smečce zpět. Byla to otázka, nad kterou samozřejmě nedumala pouze ona. Doteď na to nebylo zas tolik času, tudíž se k té myšlence vrací až teď. Co bude dělat, když se Falion rozhodne, že nebude pro smečku žádným kladným přínosem? Možná by měla i tuto možnost zvážit, ono by možná bylo dobré mít plán na každý možný scénář. A tak během cesty začala vymýšlet, co by bylo kdyby. Samozřejmě nejlepší možnost je ta, že jí bude nabídnuto opětovně místo ve smečce. To by nebylo poté co řešit. Další možnost je ta, že přijatá nebude, to jí zbude opět jen tulácký život, který už pro starší vlčici není to pravé ořechové. Nebaví jí objevovat nová území, už není ani tolik zapálená do seznamování se s novými vlky, neboť k čemu to je? Kde jsou ti staří?

--> Říční eso

Severka opravdu ukončila tohle hromadné trápení a vysvobodila nás ze spárů panovačného fenka. Povedlo se to nakonec i druhé skupině, která toho druhého taktéž zahnala do úzkých. Netrvalo dlouho a ze země se vynořil ještě větší, který ty dva popadl a zdálo se, že není přílišně nadšen tím, co ti dva prováděli. Hluboce se omluvil a ještě z toho kápla malá odměna. No a poté všichni zmizeli pod pískem a kolem už zůstali jen lehce vyčerpaní vlci.
"Severko, co kdybychom se sešly na severu někde u Narvinijského lesa, víš kde to je, že? Ráda bych se tam podívala, ale ráda bych se tam podívala o samotě, pokud mě tedy chápeš, ty zatím můžeš s Matali navštívit Života," řekla a dělala, jako by právě své kolegyni nečetla myšlenky ohledně toho, kam by mohla jít teď. Lennie byla ohledně návštěvy života mírně skeptická, konec konců tam poté s charismatickým bůžkem zůstala minimálně jednu zimu a jedno léto.
"Matali, moc ráda bych, abys šla se Severkou a kryly jste si navzájem záda, a byla bych ještě raději, pokud bys popřemýšlela, že se Severkou budeš později čekat u lesa, moc ráda bych si promluvila pouze mezi čtyřma očima, nic proti tobě drahá Severko," usmála se mírně na svou kolegyni a poté se rozhlédla, kam se vypařili ostatní vlci. Vlastně už tu byli jenom oni. Všichni ostatní už si nejspíše řekli, že mají moc práce na to, aby tu lelkovali kolem.
Pohledem vyhledala rváče Noxe.
"Ty jsi Nox, že ano? To je dost pravděpodobné, že znáš mého bratra Blueberryho, myslím, že zmínil tvé jméno, když mluvil o vlcích ze Zlatavého lesa, ale už je to tak dávno, že jsem si tohle možná i vymyslela. Tak či onak, kdybys chtěl přispět k provdání tvé dcery Falionovi, jistě tě nikdo neodmítne, když se příjdeš znovu do Ragaru podívat, měj se rváči," řekla a otočila se směrem k Severce a Matali.
"Kdyby byly nějaké problémy, stačí naznačit," řekla pouze Severce, která by teoreticky Lennie mohla dát telepaticky vědět, kdyby nastal problém. "Opatrujte se, dámy, za chvíli se opět shledáme," rozloučila se a vydala směrem na sever. ¨

--> Kaňon řeky

//ještě nevím, jak to vymyslím, ale hlásím Lennie. (A ještě kopnu do Maple, zda se nepřidá.)

//Winter je na dovolené do 14.7 co vím :D

//Asi už můžeš normálně jít :D Bůh ví, kdy se vrátí Duncan z lokace "Zítra jedu pryč" :D

//Díky za prďáckou akci Dunkí

Moc děkuju za akci Falione, překvapivě jsem se u toho bavila hodně

// OMG... To je tak roztomilý

//To v závěru je tvůj zítřejší nákup? :D

Skupina A: Nox, Lennie, Severka, Matali, Ashe, Calum

Konečně se něco začalo dít. Dvě vlčice měly být obdařeny kouzly žezla, což se hodilo, konečně odsud mohou jít pryč. Bylo to příjemné překvapení, Lennie už začala mít pocit, že se pryč snad už nikdy nedostanou, aniž by nebyli usmažení jako well done steaky.
Jenže Sesmar začal být poměrně nevrlý a nelíbilo se mu, co Nox dělal. To Lennie mlčky sledovala a byla poměrně zvědavá, co se stane. Nox se obrátil a najednou už byl u fenka a dával mu co proto, žezlo skončilo Severce v tlamě a upřímně? Byl to neskutečný bordel. Hnědý vlk stále vyznával vlčici lásku a ona zase jemu a Nox nadále mlátil fenka, jako by z něj měl dostat duši. Lennie se tedy zvedla a poklusem se dostala k Severce a Matali. "Je to na tobě, holka," řekla Severce a lehce naklonila hlavu do strany při pohledu na Noxe. S povzdechnutím se k němu vydala a ještě maliu chvíli vše sledovala, než se pustila do práce. A tentokrát se nepustila do Sesmara nýbrž do Noxe.
"Přestaneš s tím už?" zeptala se hodí během toho, co se snažila Noxe od Sesmara odtáhnout. Upřímně jí bylo fuk, zda by Nox Sesmarovi vyškrábal oči z důlků, ale teď bylo na čase přemýšlet o tom, zda není lepší vypakovat se pryč. Teď poměrně litovala, že neuměla ovládat magii emocí. Zkousla Noxovi kůži na krku a doslova jej odtáhla o kousek dál, aby se Sesmar mohl konečně postavit na nohy. Neměl žezlo, tudíž byl poměrně neškodný. Hned jak to šlo, pustila Noxe jako by to byla smradlavá bačkora a káravě do něj strčila.
"Jakej taky respekt? Nikdo na to teď nemá čas!" vyhrkla na něj tak, aby to byla spíše jejich záležitost. "Severka a Matali se snaží, aby tě nikdo nepotopil, tamhleti dva ani neví, že existuješ, protože mají pravděpodobně oči jen pro sebe, a ty se tu pak sobecky rozkřikuješ, že nikoho nezajímáš," pokračovala lehce naštvaně, protože Nox byl ten, kdo jednoduše nedokázal jít ani chvíli s proudem. A když už byli u toho proudu... Lennie mu uštědřila malou elektrickou ránu, která ale nebyla cítit více než jako pouze neškodné lokální mravenčení, ostatně nechtěla být na hnědého vlka zlá nebo hnusná, jen si musel uvědomit, že teď není čas na to, aby tu naštvaně běhal a mlátil otravné fenky. Jestli tak neskutečně chtěl mít nekonečný respekt, měl raději mít vysoké postavení ve smečce než se tu rozkřikovat jako zablešený pomatený tulák.
"Udělej s tím otravným lišákem něco," zavolala na Severku, která měla žezlo. Netušila, jak moc by mohla být vlčice úspěšná, když nikdy nic takového v pazourech neměla.
"Já si pořád myslím, že ještě nejsi žádný neschopný stařešina," vyplázla na něj jazyk a nakráčela si to blíže k Sesmarovi, který stále ještě ležel na zemi jako pytel brambor. Podívala se na Noxe a poté zpět na Sesmara, přičemž do něj lehce nenápadně kopla. Nox mohl být starý, ale nejspíše byl podobného věku jako Lennie, tudíž pokud někdo řekne něco ofenzivního o věku hnědého, urazí se i Lennie.