Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Ashe fakt nechá Caluma umřít? :DD

Cítila palčivou bolest, která rozhodně nebyla jen tak. Ten pocit byl jako otevřená rána, ale mnohonásobně horší, neboť se zdálo, že jsou rány vlastně tři. Nemohla s nohou pohnout, nemohla se na to podívat, jediné co mohla bylo vydržet palčivou bolest. Místo zběsile pulzovalo, jakoby se její srdce přesunulo právě tam. Narazila na útes? Kdo ví? Už zase jí držel ten druhý vlk. Bude mu muset uspořádat hostinu, zdali tohle vlastně vůbec přežijí. Zdálo se, že štěstí není jejich straně. Všichni najednou byli ve vodě a zdálo se, že už není cesty zpět. Zbavili se sice příšery, jenže tentokrát se rozhodla sama matička Země být nepříjemnou. Všichni byli vcucnutí do samého nitra bez možnosti dýchat. Měli jen velmi málo kyslíku. Tady konečně umřou, utopí se. Všichni. Není cesty zpět. Když byla možnost nadechnout se, udělala to, jenže při jednom takovém nádechu si všimla, že je vlčice kousek od ní pouze bezvládné tělo. Sama je na tom skoro stejně, přesto jí to nedalo... Musela jí zachránit, ne? I když byla ta vlčice osina v prdeli, nemůže jí nechat umřít, Život by na ní později nebyl pyšný a to Lennie nechtěla.
Přesto při další příležitosti, která se jí naskytla nasála větší množství kyslíku do plic a zakousla se do vlčice (Cynthia) jak silně jen mohla, aby ji nepustila. To zapříčinilo nepříjemnou ztrátu kyslíku, neboť musela předtím pořádně otevřít tlamu, aby ji vůbec za zátylek chytila. Vlčice nejspíše bude mít na tomto místě po Lennie památku, která ale alespoň zůstane skrytá pod chlupy. Lennie pomalu docházel dech, síly a vlastně už se jen nechala unášet proudem společně s druhou vlčicí, než je to někde vyplaví...

--> Bobří ostrov

// Mohu lehce situaci ještě zhoršit? Samozřejmě, že se vůbec ptám...

Začalo to vše být komické. Ale vážně. Lennie se vyškrábala zpět k vlkům a sledovala, jak to dopadlo s příšerou, byla slabá, ale neskutečně vysmátá. Chvílemi se chechtala jako šílenec, než se mírně uklidnila a místo toho už zůstal jen lehký škleb.
"Navzdory všemu je to poměrně velká sranda, než umřeme Starlingu, pasuju tě na mého nového bratra, ten pravý stejně nestojí za nic," plácla ledabyle Starlinga do boku a vysíleně se svalila do vody navzdory tomu, že to znamenalo smrt. Stále se držela na kraji víru, takže bylo možné se dostat ven, ale... Odsud stejně není úniku, ne?
Tohle byl super konec, ještě je to neskutečná sranda. Upřímně její nálada se moc nezměnila. Lennie byla prostě stále pasivně negativní a ztracená v myšlenkách. Navenek se hihňala jako koketa na lovu a vypadala šťastněji. Sem tam se hlavou ponořila pod hladinu, ale opětovně se vynořila a neskutečně se tomu smála. V tu chvíli opět bolestivě narazila do útesu, kde stál Starling a vyškrábala se nahoru, protože měla dost. "To byla sranda," plácla s sebou na zem jako balvan a sledovala, jak se ostatně radostně houpou na vlnách jako kocábky. Smála se tomu samozřejmě taky a sem tam se podívala na Starlinga, protože si nebyla jistá, zda se tomu také směje. Nesmál se. Nad tím Lennie jen zakroutila hlavou a podívala se na toho druhého vlka, který se jí snažil zachránit. Taky mu to nepřišlo vtipný. Jsou to ubožáci, tohle je přeci sranda, všichni umřeme a bude to opravdu dokonalý konec. V temnotě, vodě a stísněných prostorech. Možná přijdou až hlady... To je fuk...
"Pojď, užijeme si ten vítr," šťouchla do Starlinga znovu s pobavením a pak ještě jednou, neboť se tím bavila jako malé štěně. Ignorovala bolest celého těla, bolest zakrvácené hlavy a vše kolem, tohle byly poslední chvíle a ona se překvapivě cítila skvěle.
Nakonec se natáhla blíže k němu a oblízla mu čumák. Už mají jen tak málo času, že si chtěla vzít do hrobu fakt, že nedávno s někým mohla sdílet alespoň drobný intimnější kontakt. A čert vem, že Starlinga neznala, možná proto to bylo lepší, než si myslela, či to snad bylo tou euforií?
Zvedla se a vydala na kraj, cestou stračila bokem do Thailea a zmizela opět ve vodě. Dlouho trvalo, než se vynoří a tvářičky jí začaly lehce praskat, hned na to se obejvily první jiskry, tohle už vlčice nekontrolovala. Voda výboje vodila výborně. Mohlo to být poslední kapkou pro chudáka příšeru, ale mohlo to také být poslední kapkou pro vlky, kteří byli v tu chvíli ve vodě, jasné bylo, že Lennie už moc sil nezbývalo.

Otevřela oči. Co to? Někdo na ní skáče! Samozřejmě byla v pořádku, dýchala snažila se pouze předstírat, aby se příšera primárně zajímala o ostatní...
"Jsem v pohodě," zaskuhrala lehce otráveně. Čekala na vhodnou chvíli, kdy prostě vezme čáru a nechá příšeru sežrat ostatní. Samozřejmě by s sebou vzala Starlinga, který byl... Rozhlédla se v zápalu lehké paniky a oddychla si až ve chvíli, kdy se šedý vlk dostal do jejího zorného pole. Dobře, jelikož jí ostatní nenechají mrtvou, nejspíše bude muset taky něco udělat. Její stav byl krapet na vlásku, ale stejně není moc velká šance, že by mohla přežít, takže se vyškrábala na nohy a poděkovala pokývnutím Thaileovi, který by jí jako jediný nenechal umřít.
"Jsi velmi laskavý vlk," dodala a dostala se na nejvyšší bod útesu. Musela se přitom velmi jistě držet, aby náhodou neztratila rovnováhu. Hlava jí bolela a pískalo jí v uších. Tohle je nejhorší den tohoto roku, zasupěla si pro sebe a prohlédla si situaci. Vlci bojovali proti příšeře poměrně obstojně, byli šikovní, to se jim musí jistě nechat, ale příšera stále neměla dost a chtěla večeřet.
Byla naštvaná, podrážděná a vysílená, přesto stále udržovala velmi velký podíl energie, který se hodil jako pomocná tlapa v boji s příšerou. "Jeji srst se naježila, načež se mírně zvedla i Thaileovi, který byl nejblíže, kameny byly sice kluzké, naštěstí si projednou magie nedělala, co chtěla.
"Varuju vás, nepokoušejte se na pár chvil ani dotknout vody!" upozornila vlky. Sem tam se kolem jejího kožíšku objevil slabý záblesk elektrického výboje, byla připravená. Sledovala příšeru a čekala na vhodnou chvíli. "Všichni z vody!" okřikla je. Pokusí se k příšeře dostat co nejblíže, ale i poté bude voda ještě na pár chvilek dokonalý vodič.
"Na malou chvíli ho to zastaví a ochromí, využijte to pro útok!" řekla vlkům, jaký má záměr a oklepala se, když se dostane velmi blízko, nemělo by to být pro vlky na útesech tolik závažné. Vlastně by nemuseli cítit nic.
Skočila do vody grandiózní šipku, kterou vlk může předvést a v duchu nadávala na bolest. Bylo opravdu obtížné pohybovat se v tomto stavu, ale nic jiného nezbývalo, než umře, chce alespoň minimálně pomoci. Byla samozřejmě zhnusená počtem mrtvol, kolem kterých musela proplout, těla se jí dotýkala a opravdu ji z toho mrazilo. Pokračovala pod hladinou dál, dokud měla sílu.
Vynořila se na hladinu, aby zjistila, že se dostala opravdu blízko, zrak měla mírně zamlžen, ale stačilo to na to, aby se zorientovala a zaměřila monstrum. Nechtěla spoléhat na to, že jí kořeny udrží dlouho, proto zelektrizovala okolní vodu a tím ochromila příšeru alespoň na nějaký čas, zda to bylo k něčemu, kdo ví...

(Navazující texty Lennie v bezvědomí, které se dějí pouze v její hlavě a v realitě si je samozřejmě nepamatuje.)

Jsem mrtvá...
Je tohle místo opravdu místo, kam chodí vlci po smrti? Jestli ano, mohlo by to tu vypadat tedy jinak než teď? Jednou za uherský rok trávila čas v Narvinijském lese, ostatně se toužila vrátit, dokud neumřela, teď už musí pracovat jen se vzpomínkami, které má. Jakékoli změny nejspíše vadit nebudou, stejně to není skutečné, mohla by udělat celý les takový, jaký byl, ale proč jo trochu nepozměnit? Jednoduše by mohla být řeka Kierb modrá jako letní nebe, každý list o něco zelenější a tráva hezky nadýchaná. Jak si umanula, tak tomu opravdu bylo, tráva jako peřina, lístky krásně zelené, řeka modrá jako pomněnky a Lennie najednou stála uprostřed až moc přiškrcené vzpomínky, ale vadí to? Jabadabadů, tohle je jednoduše její věčnost, možná je to vlčí nebe, ale to by tu byli i další vlci, kteří už ji opustili dávno.
Jen abychom si to ujasnili, nebe má být plné, tohle je pustá krajina, kterou jsem si sama vymyslela, čichám zradu. Je jasné, že tohle žádné vlčí nebe není. Jak jinak, nejspíše to není ani peklo, ač si to každý představuje jinak, většinou jako místo, kde by dotyčný vlk nechtěl trávit věčnost. Jestli tomu tak je, Lennie nechtěla nikdy zůstat sama, tohle se tedy peklu podobá. Jak si usteleš, tak si lehneš, máš to, měla jsi být lepší vlčice, měla jsi být tichá, velmi poslušná a submisivní, takové vlčice chodí na ta lepší místa, zle a hnusné nečeká nic jiného než věčnost v zatracení.
Jaro bylo v Narvinijském lese nádherné, vydechla a vydala se na průzkum, takhle si opětovnou návštěvu svého dávného domova představovala, jednalo se o poměrně melancholickou záležitost, ale i to k životu patřilo, navíc Lennie už nejspíše nemohla být v horší náladě. Jednoduše to ale momentálně vedlo až k euforické náladě. Jsem mrtvá, opakovala si stále v duchu. "JSEM MRTVÁ," začala řvát na celý les, neboť jí vůbec nikdo neslyšel, neboť tu stále nebylo ani živáčka, ani větru či jakéhokoliv jiného zvuku, který by mohl mírně nerušit její křik.
"Jsem mrtvá, tohle místo je mrtvé, a co je mrtvé, tak to už nikdy nezemře," kvílela radostně a skočila velmi razantním způsobem do mělčin Kiërbu. Jasně modrá voda jí nesahala ani do poloviny končetin a byla klidná i pod náporem vlčice. Jakoby byla řeka z tužší hmoty podobné slizu, dalo se v ní velmi dobře pohybovat, jako kdyby opravdu skotačila v čisté nefalšované vodě, jenže nedělala přílišné vlny, nelítaly kapky kolem, byla suchá i na místech, které byly zahalené v modré tekutině. Jestli tohle přeci jen není nebe, když si může usmyslet cokoliv, ohýbat zákony fyziky a vše je podle jejího uvážení. Jejího uvážení, které nemůže sdílet s nikým jiným... Jak smutné je tohle?
Její výraz se rapidně změnil z nadšení do naprosté agónie.
"Jsem mrtvá a tohle je můj trest, zašeptala.
"Jsem mrtvá a není cesty zpět.
"Jsem mrtvá a nedýchám," uvědomila si, když zjistila, že není nutné nasávat čerstvý vzduch do plic. Jak by vlastně mohla, žádný vzduch tu není.
"Jsem mrtvá a tohle je peklo."
Jenže ona mrtvá není...

Tma. Černočerné nic. Stála uprostřed temnoty. Je tohle peklo, které si vysloužila? To tu bude již další věčnost? Nic tu není... A co kdyby mohlo? Nad jakým místem přemýšlela? Které místo by se jí líbilo? Rozhodně tedy ne to, které bylo její poslední. Ach ano, chtěla přeci navštívit svůj poslední opravdový domov. Nene, její opravdový domov byl přeci v Ragaru. Sice už tomu nemohlo být oficiálně, ale teď už na tom nesejde. Je mrtvá...
...(sen v závoji duší, který si Lennie nepamatuje)
S velkou bolestí hlavy se probudila na jednom z útesů. To bylo to divné, zdálo se to tak reálné a přitom byla stále zde. Proč není mrtvá? Chce být mrtvá jako všichni ostatní, chce se konečně vydat za všemi, které ztratila. Stále přemýšlela, zda tu někde netleje její alfa Scarita. Scarita jednoho dne zmizela, navíc propadlina je tak blízko jejich území, že to bylo opravdu pravděpodobné. Snědlo jí tohle monstrum? Nemohla se pořádně soustředit. Stále byla napůl zasněná, ač se to moc nepodobalo příjemnému snění.
Rozkoukala se. Z toho mrkání jí bolely spánky, ale snažila se ignorovat bolest, kterou jí nadělil osud. Krev stále cítila velmi čerstvou, ona tu prostě umře. S touhle myšlenkou se rozhlédla, viděla všechny tak nějak mlhavě. Kde je Starling? Asi už je taky mrtvý. To je fakt k ničemu, dnešní den je k ničemu, tenhle tyden je nanic a vlastně celý život byl. Nad celou příšerou už jen pomyslně povytáhla obočí a položila se zpět jako placka na útes. Viděla toho tady tolik, že už ji nějaké monstrum tep nezvedalo, věděla že umře, tak proč to nějak natahovat. Za chvíli se s nimi přeci uvidí. Bude volná a svobodná. Tedy pokud po smrti něco následuje... Jak tak ležela, mezi krátkými chloupky kolem očí se ztrácely slzy, které mlčky ronila. Vždy silná a nebojácná vlčice umírala v propasti a nemohla to nijak zvrátit. Ostatní se snažili, ale ona neměla magii, kterou by proti příšeře mohla využít. Plavat nemá smysl a nakonec je tu fakt, že už se nejspíše ani nezvedne... Krev. Cítila jí tak jasně. Nedalo se to s ničím jiným splést. Brzy si toho pachů všimne i to cosi a přijde si pro ní. Zavřela oči a vyčkávala na konec, během čehož přemítala nad těmi nejlepšími vzpomínkami, které za ty roky měla. Přála si toho ještě tolik zažít, ale osud jí nikdy nepřál. Nikdy nenašla vhodného partnera, neměla moc přátel, neměla opravdový domov, o kterém by nemusela pochybovat. To už v následujících posledních letech, které jí zbývají, opravdu nestihne. Měla by tu jednoduše naposledy vydechnout...

//Takže mám jako kolo přeskočit, či jak?

//Neee, jen musíš zahrát extrémně zmatené vzbuzení a úlek. Osud

Když už se zdálo, že bude vše v pořádku, cosi jí dostalo k zemi. Naprosto přitisklo k útesu, poranilo hlavu a zahučelo do tmavé vody. Neslyšela vůbec nic, než podivné pískání. Byla neskutečná tma. Držela se útesu jako klíště, neboť právě nevěřila svým vlastním smyslům. Kde je?
Ve chvíli, kdy se zablesklo v jeskyni světlo, musela nejdříve odvrátit zrak, než si pohotově prohlédla situaci. Tohle není vůbec dobré. Vyhledala pohledem šedého vlka ze své smečky. Byl hned na útesy vedle. Pokusila se dostat na všechny čtyři, ale hlava jí zradila. Snažila se ignorovat pach, který předtím nemohla identifikovat, už nějaký čas nenarazila na rozkládající se tělo. Tady jich ale bylo tolik, že nehodlala na něco takového koukat znovu. Kdo ví, třeba tu byli její dávní přátelé. Právě tyto scénáře se jí vybavili v hlavě. Nehodlala na něj přidat dalšího, který měl být pravděpodobně v blízké budoucnosti její nový kamarád, které Lennie právě potřebovala jako sůl. Ze všech svých zmatených sil se vyškrábala vedle něj, ale útes byl tak malý, že se nasoukala vedle Starlinga a tlačila na něj ze strany tak dlouho, dokud nepovolil a ona se neuvelebila pod jeho vahou. A pak tu byl ten zvuk. Ten zvuk. Ten, který následoval hned po světlu. Vábilo to přeživší zpět do vody. Zvláštní... Na malou sekundu se chtěla dokutálet až na samé dno. A klidně by vzala i Starlinga. Jenže tím, jak jí to myslelo naprosto prapodivným způsobem, uvědomila si, že je to poslední, co právě má udělat.
"Drž hubu ty náno," okřikla nejdříve otravnou vlčici. "Neposlouchejte to!" zařvala z plných plic, jenže to už slyšela žbluňknutí, podle polohy se muselo jednat o tu tmavou vlčici. U té jí nevadilo, když se utopí. Tedy nikdo si nezasloužil smrt, ale zachránila by jí ze všech těch vlků taky jako poslední.
"Zadupej mi uši," poručila jsem Starlingovi, ač to vlastně nedávalo vůbec žádný smysl. Nemyslí mi to. Jednoduše mě vyřadili, bědovala a cítila, jak jí z hlavy jistě vytéká krev. Bylo to totiž to nejteplejší, co kolem sebe cítila, i Starling byl neskutečně zmrzlý. Sama neváhala, ač jí to moc nemyslelo, musela jednat. Zakryla Starlingovi uši. Nejdříve jedno a poté druhé, zatím co se snažila odolávat lákavému zvuku zpod hladiny, který už zlákal tu tmavou vlčici. Doufala, že každou chvíli onen zvuk šedý utne. A bude naprosté ticho. Jen zoufalství ve vzduchu a plno těl kolem. A pak tu umřou... "Myslím, že bych zvládla uvědomit Faliona, možná by mohl..." vydechla Starligovi v duchu a měla pocit, jako by se jí najednou chtělo spát. Musela se lehce oklepat. Cítila se těžce, měla jediné štěstí, že jí váha Starlinga stále držela v šachu. Byla vyčerpaná... "Na malou chvíli si zdřímnu..." vydechla unaveně šedému do ucha. Byl nakloněn tak blízko, že to znělo jako závan větříku...

//Excuse me...

// Chudák Calum :D Ashe umí velmi "tvrdě" milovat :DDDD

1. místo - 5
2. místo - 2
3. místo - 9
------------------------
1 Azola
2 Duncan
3 Cynthia
4 Gee
5 Therion
6 Severka
7 Riveneth
8 Awarak
9 Calum

// ASHE se nás snaží zabít

//Počkejte, zachráním vás! Řekla Ashe a začala po vlcích házet kmeny stromů... :D :D
~ Sky

Nastačilo to. Nakonec se zem otřásla a než někdo stacilneco jest, padali dolů. Lennie se nebála, byla se smrtí až moc smířená, že pouze očekávala bolestivý pád. Jenže to se nestalo a místo toho skončila s ostatními ve vodě.
"K čertu," zanadávala hned, jak se vynořila z vody, byla tu tma jak v noci a nezdálo se, že je kolem nějaká cesta ven. Naštvaně stále cenila na celou situaci zuby, než si uvědomila, že je tu ještě s krtky a vlky. No dobrá, krtci jí v této situaci moc nezajímali, spíše se rozhlédla a poslouchala kolem sebe. Bylo takové ticho, pouze šplouchání vody, do které padali krtci celé to ticho narušovali.
"Starlingu, kde jsi?" zavolala na něj do prázdna. Mezitím se vydala na průzkum. Voda bylo velké neznámé. Tma a strach, co je pod hladinou, jenže teď neměla na výběr, jednoduše se vydala náhodným směrem a naštěstí velmi brzo narazila na obstojný útes, na který se jí po nějaké té větší námaze podařilo vyškrábat.
"Jste v pořádku? Pokuste se vyšplhat na ty malé útesy," napověděla, co mají vlci dělat. Voda sice byla stojatá, ale to stále neznamenalo, že se mají všichni cákat ve vodě.
"Myslíte, že je tu cesta ven? Máme tu někoho, kdo vládne ohni či bleskům? Hodilo by se to poměrně," postěžovala si a lehce se natiskla na útes, který ji dělal oporu. Sem tam zavrčela do prázdna, neboť krtci stále padali a několik si vybralo Lennie jako přistávací dráhu.

<-- Východní Galtavar

Starling klusal celou dobu po jejím boku, byl o něco menší, nejspíše také mladší. Ještě nejspíše moc nezažil a tohle muselo být pořádně dobré dobrodružství.
"Ani nemůžeš znát moje jméno, nikdy jsme se nepotkali, znám tvůj pach náhodou a byl jsi předem mnou zmíněn," ubezpečila jej ohledně toho, aby si nic nedělal s tím, že nemá absolutně páru, kdo to vlastně je.
"Lennie. Často Flekatá, Nie, Nynie, Len, existuje taky hodně zkomolenin," řekla a mezitím si prohlížela krtky, kteří se blížili k okraji propadliny. Podivná chlupatá tmavá vlčice zakřičela na všechny, aby s tímhle něco dělali, neboť krtci začali padat jeden po druhém dolů a nezajímalo je, jak tam na konci letu skončí. Upřímně to zas moc ani Lennie nezajímalo, no tak spáchali sebevraždu, život asi musí být pěkně na nic, když je jich tolik, kdo ví, třeba se jedná o rituální ukončení života... Možná je jim smrt milejším řešením, než ...
Nazrzlá vlčice utvořila pomocí magie země poměrně pěknou blokádu, která měla krtky v jejich nápadu zastavit. Proč Lennie nevěřila tomu, že je něco takového zastaví. Naklonila se ke Starlingovi blíže. "To musí být jedno ze tří vlčat Haruhi a Sayapa, nevěřím, že by jiná měla takové zvláštní zbarvení a nebyla příbuzná se staroušem Sayapem," prozradila tiše šedému vlkovi a přitom čekala, zda se tedy bude muset do záchrany taky přidat, či bude moci odklusat konečně k jezeru, aby se pořádně zchladila.

Mávla ocasem a celkem se bavila nad reakcí šedého vlka, který vypadal z Lennie lehce mimo, to je nemilé, když netušil, že si z něj jen střílela, vlastně se nikdy nepotkali, ale tenkrát, když byla Lennie přijata, byl tam taky a Falion jo zmiňoval. Byl tam tenkrát jediný neznámý pach, takže si jej momentálně Lennie dobře pamatovala. Chtělo to hodně síly, aby se nezačala smát. Chudák.
Pak na Lennie promluvila Ashe, která také přiběhla s Calumem. Ti dva snad teď budou úplně všude.
"Běhám po Galliree a čichám anomálie..." řekla jí s humorem. Kéž by na nic nemusela narážet. Ostatně do pouště jí dostal fakt, že by se mohlo jednat o něco nebezpečného. Ale tohle? Tohle přímo neplánovala. Už aby byla zase se Severkourem a Matali.
Jenže vlci se rozběhli za krtky, kteří mířili na poměrně nechvalně strašidelné místo. Respektive zas tak strašidelné nebylo, jen to bylo nebezpečné a navíc tmavé a Lennir tam nikdy nebyla.
"Ano, byla jsem ale dlouho pryč, akorát jsem se chtěla vrátit zpět a najdu tohle, jak se tam všem daří? Mluvila jsem před pár dny pouze s Falionem a byla na cestách se Severkou a Matali," obeznámila vlka. To, co si z toho vezme bylo na něm.

--> propadlina