Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chlad. Cítila takový chlad kolem, ač bylo tak teplé počasí, že by se z toho vlk na sluníčku nejspíše upekl. Stáhla nožky ještě blíže tělu a natiskla se na strom. Tohle je naprosto nepříjemné, není možné aby se tu vyléčila. Šrámy a škrábance snad brzy zmizí. Snad nebude takhle vypadat už do smrti. Jeden velký jí ale nejspíše už zůstane i po plném zotavení. Ironií je fakt, že je od Starlinga a ne od žádné velké příšery. Ale to nikdo vědět nemusí. Může všem tvrdit, že je to od té velké příšery v propadlině. Ostatně kdo bude tvrdit něco jiného? Pokud to sám Starling nepráskne, neřekne o tom nikomu ani strakatá. A vůbec... Zvedla velmi pomalu a opatrně hlavu. Adrenalin, který držel bolest na uzdě, byl pryč. Nezbylo nic, co by ji udržovalo v dobrém stavu. Duševně byla na totálním dně už nějakou dobu, ale teď se cítila fyzicky tak vyčerpaná, že se zdálo nemožné pohnout svaly. Pokusila se vyčenichat situaci v lese. Stále cítila Severku a Starlinga. Zároveň konečně ucítila i Faliona. Jinak se nic nezměnilo. Tak alespoň, že se k nim alfa připojil.
Možná by se k nim měla přidat i Lennie, ale netušila, jak daleko jsou, pokud se dali do pohybu, mohou být i poměrně daleko. Možná by se měla na pár dní uvelebit v úkrytu. S trochou štěstí tam i pojde. Možná by to bylo lepší, ne?
Pokusila se zvednout. Možnost toho, že by v úkrytu mohla skonat, ji motivovala dostatečně, aby se odplížila do nedalekého úkrytu. Kdo ví, jak to vlastně bude, ale otevřená byla teď již absolutně jakékoliv možnosti. Alespoň by znovu potkala přátele rodinu... Kdyby prostě... Po několikátém neúspěšném pokusu se s velmi srdcervoucím zaskučením dostala na nohy a udělala pár kroků, celé tělo jí bolelo a skoro necítila končetiny. Byla opravdu totálně na sračky, jinak už se to nedá... Pořádně se nadechla a i nad tímto úkonem zaskučela. Jak sakra mohla táhnout Severku? Ne že by samozřejmě ta vlčice vážila tunu, ale Lennie vypadala jako napůl rozebrané auto, které už nepojme ani myš za pasažéra. Musela se znovu pořádně nedechnout, ač každý nádech bolel jako dostat pěstí do břicha.
Pomalými kroky klopýtala do úkrytu, sem tam se bolestivě zakopla o kameny. Celou tu dobu myslela na Severku. Snad je v pořádku. Také myslela na Matali, která stále nebyla k nalezení. Nejspíše by se po ní měl někdo podívat. Byla by škoda, kdyby se Falionova nevěsta vytratila beze stopy. A co Starling? Bratříček také nevypadal nejlépe. To je ale týden...
Konečně se dostala k úkrytu. Rozhlédla se, než vstoupila dovnitř. Až teď si s úlevou oddechla.

--> úkryt

//No právě že ne :D tak ti jen připomínám, že něco takového existuje

//Jojo, děkuji. :) Fal

// tyjo Faliona moc nebere, že je Severka zraněná, i když mu to Starling byl říct v Ageronu
Víš o těch postech, že? :D

--> Ageronský les

Konečně se dostali do hor. Zvláštní, nějak to stejně překvapivě zvládli. Šla o něco napřed, tudíž ještě chvíli čekala, než se dostaví i Starling se Severkou na zádech. Počkala, až ji velmi opatrně položí na velmi dobré místo, kde by mohlo vlčici býti dobře a ohlédla se, zda není nikdo poblíž. Samozřejmě by jej cítila dříve než viděla, ale smysly jí momentálně moc dobře nefungovaly, tudíž nebylo nad malou kontrolu.
"Teď je to už její boj, nemůžeme již nic moc dělat," zavrtěla hlavou a podívala se na Starlinga. Byla neskutečně unavená a už jen tak tak stála. "Mohu se odebrat někam stranou a odpočinout si?" zeptala se jej a pohlédla na Severku. Mohli by jednoduše někde zakotvit a trochu si odpočinout. Tohle byl rozhodně velmi náročný týden, který přežili jen o fous. "Stačí, když ji dáš někam do stínu a budeš u ní," dodala a lehce se k němu přitulila tak, jak to většinou dělávali sourozenci. Podívala se na Severku, aby se ujistila, že je vše v pořádku. Samozřejmě stále nevnímala a nezdálo se, že by se něco na tomhle mělo v následující době měnit. Ale tak
"Uvidíme se později, upřímně věřím, že se z toho dostane," drcla do Severky láskyplně a velmi kulhavým krokem se nakonec vydala výše do hor, kde byl příjemný studený vánek, který napomáhal jejímu zdraví. Tohle přesně potřebovala, už se jí motala z toho dusna kebule.
Snad se samozřejmě najde i Matali, která se zdála býti poblíž. Tedy všemu alespoň nasvědčoval pach, který v lese ponechávala. Třeba někde byla s Falionem, kdo ví? Teď už asi stejně není co řešit a přichází na řadu velmi zasloužený odpočinek.

--> Jedlový pás

Bylo těžké pohybovat se takhle se Severkou na zádech. Ostatně Lennie stále nebyla v nejlepší formě a nejspíše to ještě nějaký čas potrvá, než se opravdu pořádně vyléčí. Teď na tom ale nezáleželo. Nutné bylo dostat Severku domů do jeskyně a doufat, že Smrt nebyla v tak špatné náladě, aby si jen tak pro srandu vzala dnes zbytečně život té stále dosti živé a energické vlčice. Možná to bylo tou správnou motivací. Severka ještě nebyla jistě připravena dát svůj život, sice se nehýbala a byla v bezvědomí, no i tak bylo jasné, že o svůj život opravdu bojuje. A právě proto to nehodlala vzdát ani Lennie, Ještě by si Pak vyčítala, že do její záchrany třeba nedala vše. Teď musí každá akce probíhat na 100%. Ne že by samozřejmě pomohlo jen to, že její tělo bude doneseno až domů, to vůbec nemá v celém procesu váhu, hlavní je to, že bude alespoň doma, když nastane nejhorší scénář. Neumře sama, umře se svou novou rodinou. Smysly se teď Lennie snažila upnout na pach Matali, který mířil opravdu do Ragaru. Nejspíše ke Smrti nešla a vydala se do pohoří napřed pozdravit Faliona a ostatní. Alespoň tedy v to Lennie doufala, vyhnula by se tak záchraně další nezvěstné vlčice.
Dorazil Starling, který oznámil, že je Falion jistě na cestě do Ragaru a doufal, že bude moci pomoci, což tedy Lennie konečně donutilo přemýšlet nad tím, zda nebude lepší, když se teď vymění.
"Dobře, ale buď opatrný, jsi stále velmi domlácený," hlesla Lennie a opatrně si lehla na břicho, aby velmi šikovně a šetrně Severku položila na zem, odkud si to už mohl vyzkoušet Starling. Nebyl na tom určitě také nejlépe, nejspíše nebyl tak moc zvyklý pokoušet své síly váhou dalšího vlka, ale Lennie nakonec uznala, že adrenalin a ochota pomoci, dokáže mnoho. Počkala, až si Starling vyzkouší, jak to vlastně není žádný med tahat dospělou vlčici na zádech do kopce. Ale ten tak prosil, že už tomu mohla Lennie jen přihlížet. Nedala se napřed, aby našla někoho v Ragaru, kdo by jim přišel pomoci. Jednoduše jak řekl Starling, Falion by měl být na cestě, takže jednoduše budou čekat, než se dostaví. Ostatně nebylo co řešit. Dokud se Severka neprobudí, nejspíše nebude nutno nic dělat. Nezbude jim nic jiného než čekat.
"Zvládneš to?" zeptala se starostlivě, když se dali na cestu do hor. Je to ještě kus cesty, než se konečně dostanou tam, kam jdou.

--> Ragarské pohoří

<-- Borůvkový les

Starling řekl, že by byl celkem průšvih, kdyby Lennie neovládala ty svoje žůžo můžo magie. Jo no, celkem problém. Jaký by to asi bylo...
"Prostě by chcípla, Starlingu," oznámila mu za běhu ledabyle. Očekávala, že by touhle dobou v tomto stavu měla být pořádně vyčerpaná, jenže to nejspíše nebyl ten případ. Pravděpodobně s ní pořádně švihal adrenalin, který
Díky jeho vyprávění jaksi opomíjela fakt, proč tak usilovně mají naspěch do Jedlového pásu. Poslouchala, kolik má reálných sourozenců, kde jsou a nejsou, jak vypadají, jaké s nimi má vztahy. Mohlo by být super mít více než jednoho. A ke všemu i jinou holku. Upřímně? Lennie si nikdy se samci moc nerozuměla, pokud v tom nebyla alespoň špetka flirtu. Ale to bylo kdysi dávno. Samozřejmě výjimkou byl Kessel, nad kterým takhle nikdy nesmýšlela a jednoduše nějak kooperovali jako přátelé poměrně přirozeným způsobem. A překvapivě se neměnilo nic ani ve chvíli, co se stal její alfa. Ale to jsou jiné časy a jiná Lennie. Ne že by tedy byly dvě, to asi fakt ne (a Meinere teď v Děčíně doufá, že se to ani nestane), ale změna je změna.
"Růžové oči říkáš? Jakože fakt růžové? Jako třešňové květy? Nebo jiné?" zeptala se. Magie s růžovýma očima? Nějaká novinka či co? Tohle ji přirozeně zajímalo. Ještě nikdy nepotkala nikoho takové. Asi myslí magii iluzí. To by bylo ono. Růžové oči? Blbost...
Pak se zeptal taky na jejího bratra. Jak to vlastně vypadá? Je divný, má divnou barvu. Stejně divnou jako Lennie. "Je barevnej a má všude rudou, je magor, asi to symbolizuje krev. Tedy alespoň tomu bych se nedivila. Je to pomatenej teplouš. Má na nohách krátký šátky a vypadá jak vyšinutej většinu času," popsala bratra jednoduše.
"Mimochodem to s tím tvým bratrem," oznámila mu lehce empaticky. Nemohla si představit, jaké to je, když ani nemá na vybranou, zda ho vidět chce či ne. Takhle alespoň ví, že se má ten její prašivec poměrně dobře, když je teď nejspíše alfa. Nejspíše by ještě nějakou chvíli sourozence probírali, jenže konečně zahlédla bezvládné tělo Severky na zemi. Byla mrtvá? Ne. stále dýchala a Lennie mohla vnímat poměrně silně její myšlenky. Snila.
"Dobře, ty si dej pohov, jsi moc mladý a slabý. Tedy nechci tě samozřejmě urazit, ale máš se ještě hodně co učit, juniore," oznámila Starlignovi a přemýšlela, jak ho udělá. Párkrát ji během toho obešla a dumala nad tím, jak jí sakra vzbudit nebo odtáhnout až do Ragaru.
"Chci abys běžel do Ragaru a sehnal Faliona nebo pomoc, jednoduše zmobilizuj vše, co se dá a já jí tam donesu," oznámila mu. Neměla chuť se o tom rozhodnutí hádat, bylo jí jasné, že by Starling rozhodně nezvládl odtáhnout Severku až domů. Ale Lennie? Lennie byla přesně na tohle stavěná. Silná a poměrně vytrvalá na to, aby to zvládla. A tak začala opravdu těžce nabírat Severku na záda, nejdříve vůbec netušila, jak to udělat, ale nakonec se nějak opravdu povedlo a Severka ležela rozpláclá Lennie přes celá záda. Podívala se na Starlinga. "Tak jdi!" zavrčela na něj rázně, aby neváhal a utíkal sehnat pomoc. Tohle je zase den...

--> Ageronský les

//Heh, sorry bro, zatím jen a pouze probíháme, do cesty se položily překážky. Stavím se, slibuju :D A bude to brzo...

--> Zelené nory

Tohle byl opravdu ten nejrychlejší způsob, jak se dostat k Severce a Matali. Kašlat na to, že je to smečkové území, stejně budou zase rychle pryč.
"Řekla mi to za pomoci myšlenek. Je to pro nás o něco jednodušší, když obě magii máme. Bylo by to složitější, kdybychom ji jedna z nás neovládaly, takhle přenos na delší vzdálenost není tak náročný. Čímž samozřejmě neříkám, že to není opravdu náročné," prozradila Starlingovi. Magii v životně nebezpečné situaci funguje o trochu jinak. Je silnější, živí se vším tím adrenalinem a může být opravdu nepředvídatelně mocná.
Zastavila se velmi podobným způsobem jako ve chvíli, kdy jí kontaktovala Severka. Bylo to prudké a náhlé, jakoby se něco příšerného stalo. Ale co to jen bylo? Připomínalo jí to sebe samotnou. Co je to? Rozhlédla se. Byl to stále jen Borůvkový les, nic se nezměnilo až na ten pach a pocit. Chtělo to hodně dumání nad celou situací, musela ale přemýšlet rychle, vždyť nebyl čas. Rozhlédla se. Co je tu jinak? Ona už to dávno věděla, ale netušila, jak si to vyložit. Celý les byl cítit jako ona. Zdálo se jí to?
"Starlingu... Cítíš to taky?" zeptala se. Pokud les voněl podobně jako ona, naznačí jí to. Ale nejspíše už nebylo ani třeba, všechny závěry byly zhotoveny. "Můj bratr je alfa," hlesla a podívala se na svého šedého společníka. V tu chvíli si opět vzpomněla, že vlastně Severka umírá, a že jsou jí na cestě pomoci. Proto pokývla na Starligna, aby se vydali opět pryč, ostatně nechtěla se s bratrem vidět teď a ono je vlastně záhadou, zda za to jejich setkání opravdu stojí, jsou to léta a jejich vztah již pořádně vychladl.
"Pověz mi něco o sobě, furt mluvíme jen o mně a mých neskutečně cool magiích, o tom, jak jsem stará, o mé rodině a podobně," drcla cestou do Starlinga, aby konverzace nemusela teď obsahovat jen tu hořkou zprávu od Severky, bylo to celé neskutečně divné. Smrt většinou nikomu neubližuje, ne? Tak či onak se to stalo a jsou teď jediní, kdo může vlčicím pomoci.
Jedno je ale jasné, až bude vše urovnáno, vše v Ragaru v pořádku, vrátí se sem čelit rodině.

--> přes Západní Galtavar do Jedlového pásu

<-- Kaskády

Vydala se za srnou a doufala, že není Starling příliš vysílen na to, aby přestal. Stačilo jen trochu přidat. Prokletá laň, proč se rozhodla žít, dneska není zrovna nejlepší den na prohru, jenže tak už to nejspíše v životě bývá. Tak či onak se ohlédla, kde je Starling, načež se opět věnovala kusů masa. Překvapivě se totiž vytrvalost vyplácela. Nejspíše to bylo tím, že byla Lennie velmi zkušený lovec a už se dobře v tomto odvětví znala. Přiblížila se dokonce tak blízko, že na ní skočila.
Už ji držela ve spárech a chystala se na poslední zakousnutí, jenže to něco pochytila. Byla to žádost o pomoc od Severky. Copak nebyla s Matali? Mají obě problémy? Ani si neuvědomila, jak vyděšeně právě vypadala. Pustila srnu a couvla o několik kroků zpět. Lehce ji bolela hlava, ale pokud jí takhle třeštila, jak je na tom asi Severka. Lennie moc dobře věděla, kam se obě vlčice vydaly, tudíž neváhala. Obě vlčice sice neznala nejlépe, ale byly to jediné živé potenciální kamarádky, které měla. A klidně by se za ně poprala se Smrtí, jen tam doběhnout. Srna už byla pryč, když se vzpamatovala. Podívala se na Starlinga s velkým odhodláním. "Severka a Matali mají potíže, měli bychom se jim vydat na pomoc, nejspíše jsou ve Staré Zřícenině," pobídla svého roztomilého společníka (bratra) a sama se velmi svižným tempem vydala vlčicím na pomoc. Nechtěla je nechat někde pojít, měla by o nějakou společnost v lese méně a to nehodlala jen tak přehlédnout, kéž by byli blíže.
Musí to vzít velmi chytře, tak aby neztráceli čas. "Šly ke Smrti, asi jim něco provedla, musíme si pospíšit," řekla Starlingovi a vydala se přes Borůvkový les. Snad to Stormovi vadit nebude.

--> Borůvkový les

1 a 5

Pravda, každá magie umělá být velmi nepříjemná. Lennie si ale byla jistá, že některé umí být více nepříjemné než ty druhé a kombinace některých? Opravdu děsivé. Velmi se jí zamlouvala magie neviditelnosti v kombinaci s další hlavně duševně laděnou magií.
"To je dobře, minulost může být pěkně na nic, ale dobré je, by si jeden pamatoval, že je nejdůležitější přítomnost, která pak formuje všechny časy..." pronesla a sledovala srnu z povzdálí. Starling plánu nic nenamítal, ale hned jak vyrazil, srna se zdála být velmi uvědomělá a ostražitá. To stále oba tak smrdí? Tak či onak byla o dost rychlejší než pomlácený mladý vlk a stejně tak doničená Lennie, která se ale vydala k vodě, ač to vypadalo bledě. Stačí přeci jen jedna rána a skvělá chvíle?
Srna ale měla naspěch a jedním velkým skokem se dostala na druhý břeh. Potvora jedna! zasyčela v duchu Lennie a podívala se, jak je na tom Starling fyzicky. Mohli se na to vykašlat, nebo mohli taky kořist pronásledovat ještě nějakou chvíli, pak třeba budou tak blízko, aby Lennie použila magii iluzí nebo halucinací, což by mohlo být nápomocné.
"Šup Starlingu, za ní!" povzbudila šedého vlka do běhu a sama se pořádně zakousla do jazyka, aby ji chvilková bolest přešla. Nebyla v nejlepším stavu a nejspíše to ještě nebylo zrovna nejlepší místo a čas na běhání, ale hlad je hlad a nikdo nic za ně neuloví. Domů je to navíc ještě pořádný kus cesty. Vydala se rovnou k norám a tím se tak jednoduše vyhnuli krásné vyhlídce. Velká škoda. Ale což? Kořist za to stojí, ne?

--> Zelené nory

<-- Východní hvozd

Lehce se oklepala, neboť byla stále mokrá od jejich poslední koupele v Kiërbu. Ač praží slunce dostatečně, celý proces to nejspíše neurychluje.
"Když už dávat pecky, tak ať stojí za to, ne?" Drcla do něj a lehce mu tím uštědřila malou pecku, která mu mírně naježila srst. Navíc krásně vodil, když byl ještě celý mokrý. Tlumeně se tu zahihňala a lehce se od něj vzdálila, aby Starling nemohl opětovat útok. Celý vodil, takže Lennie nechtěla dostat pecku zpět.
"Hodně vlků se zároveň bojí ohně, stupidní obává," pronesla velmi sebevědomě. Nikdy neměla důvod, proč by se měla ohně bát, ale existovalo plno jiných, kteří byli vyděšení už ve chvíli, kdy se jen mírně zajiskří. Zajímalo ji více z jeho minulosti, ale příliš se nevyptávala, mají tolik času, než se jejich cesty rozejdou, že se neobávala, zda něco zůstane tajemstvím.
"Doufám, že si z toho nic neděláš, jsi speciální," povzbudila jej a lehce se přikrčila. Sledovala srnu, která se pásla blízko říčky. Přemýšlela, jak to udělat, aby ji ulovili bez větší námahy. Zároveň nechtěla, aby se Starling unavailable, neboť jej čekal malý trénink. "Dobře, co kdybys mi jí dostal do vody, lépe se mi ve vodě používá elektřina," navrhla. Pravda to byla. Zároveň se jednalo o poměrně dobrý nápad, neboť se ani Lennie přílišně neunaví používáním magie.

<-- Řeka Kiërb

Po Severce a Matali se nejspíše slehla zem, nejspíše už se opravdu vydaly na cestu ke Smrti. Lennie mohla jít se Starlingem v jejich stopách, ale průchod přes Galtavar jim byl opravdu trochu proti srsti. A nikdo se jim v tomhle divit nemohl. To, co zažili, by nemusel zažít raději nikdo. Bylo to o chlup a ještě teď z toho mají smrduté následky.
"Zdá, že ještě párkrát bude stačit prošmejdit vodu a pustí to," prohlížela si sama sebe, načež pohlédla i na Starlinga, zda je vůbec ještě špinavý. Ten zelený hnus mizel. Byl to tedy velmi pomalý proces, ale alespoň něco. Teď už asi nebudou odpuzovat vše kolem. Lennie we pokusila došlapovat na zadní nohu a překvapivě to nebylo tak bolestivé, jak by očekávala. Proto přidala do kroku a během toho si i poskočila. Měla neskutečný hlad a těžko říct, jak dlouho by museli být bez jídla. Zbystřila a pokusila se najít stopu. "Ulovím nám srnu," oznámila sebevědomě Starlingovi, když zachytila stopu, která vedla ke kaskádám. "Můžeme to projít přes vyhlídku," napadlo jí. Tak by mohli zkusit ulovit srnu. Navíc to Lennie už měla vymyšlené.
"Spíše než krysa to vypadalo jako velká pouštní liška, ale krysa je mi pro ně milejším označením," zasmála se. Jak jinak popsat fenky? Lennie byla vlastně velmi přesná, jednoduše se jednalo o pekelnou škodnou. Zajímalo ji, jak by to vypadalo, kdyby je ti Krysáci opravdu vzali s sebou pod zem. To by bylo sice pravděpodobně nenavratilné dobrodružství, ale mohlo to stát za to.
"Myslim, že by nás podobné události mohly dostihnout i tam, přijde mi, že nejsi nikde v bezpečí, přemýšlela nad tím tak letmo. Smečkové území rozhodně negarantuje bezpečí. Možná je to více nebezpečné území než kterékoliv jiné, neboť je tam.vlk méně pozorný než jinde.
"Moc ráda bych v budoucnu požádala smrt ještě o jednu. Od doby, co mám magii elektřiny, chtěla bych ovládat i blesky. Doufám, že to pro tu starou rašpli nebude velké sousto," poznamenala. Magie počasí jí mohla být velmi nápomocná. "Myslím, že by se k tobě hodila magie emocí, jsi velmi hodný a empatický, jistě velmi pozorný a loajální vůči přátelům, ta magie zní jako velmi neškodná, ale jistě umí být užitečná i během bitvy, představ si to rozplakat všechny nepřátele," líčila situaci tak, jak si ji v tu chvíli velmi živě představovala. Také ale přemýšlela nad tím, co Starling prozradil o svém dětství. Magie byla prokletí? Znamená to, že byl vyhnán? Ať už to bylo jak chce, Lennie si nedokázala představit, jaké to musí být, vyrůstala velmi blízko Gallirei a vlci s magií byli běžní, dokonce měla učitele, který jí pomáhal magii objevit. "Doufam, že už si to nemyslíš, spíše se toho jen báli, pfe magie jako prokletí, prokletí je žít jako obyčejný vlk. Pokud se na to budeš cítit, můžeme zkusit potrénovat tvou magii hned, jak se najíme. Kaskády by mohly být dobré místo na trénink," navrhla. Starling ovládal vodu, mít tokovou magii mohla být sranda.

--> Kaskády

Měla nejspíše pořádné halušky, neboť zahlédla jiného vlka. Mezitím se vlčice přibližovala, už nebyla jen velký flek, který nedokázala Lennie identifikovat, byla to dokonce vlčice, kterou znala!
"Matali! Musím halucinovat, neboť by se o jinak muselo znamenat, že jsi také mrtvá." Mírně zděšeně sledovala vlčici, která se k ní velmi rychle blížila, neboť tohle nejspíše nebyl svět, kde bude muset Lennie trpět sama. Možná je to jen představa, možná to znamená, že může vlastní vůlí pozvat kohokoliv, když je to jen v její hlavě. Mezitím se Matali postavila velmi blízko. Musela to být ona! Musela, kdo jiný. "Myslím, že sis nejspíše spletla svět, tohle je moje noční můra, nemáš být spíše ve snech Faliona? Možná stíháš všechno naráz." Moc to nedávalo smysl, to musíte uznat, ale co taky vlčice má dělat, představte si, že se ocitnete v podobné špatně vysvětlitelné situaci, kdy vlastně nevíte, kdo žije a kdo ne. Možná je mrtvá taky! "Matali, ty jsi určitě taky mrtvá! Muselo se ti něco stát, určitě jste se Severkou taky narazily na velkou příšeru, která vás rozemlela na podobné cucky jako mě a Starlinga. Matali, neviděla si mimochodem vlka s bílým flekem na prdeli?" Měla dost velké podezření, že tohle opravdu může být pouze představa. Možná měla jako kočka devět životů a pouze se jí teď restartuje mozek, duše, či cokoliv... Mozek je v hlavě ne?

<-- Narvinijský les

Se Starlingem se pomalu vzdalovala od Litai, dokud její velmi jasný kožich nezmizel z dohledu. Takže už jdou domů, což? Pravda, tenhle les už nebyl velmi dlouho něco, co mohla nazývat domovem, ač se nikdy pořádně nerozloučila, jednoduše její srdce ještě stále nebylo plné vzdálené a zdá se, že Lennie neustále něco drželo zpět. Doufala, že takto se její život může v budoucnu proplést s Ragarem. Tušila, že by to mohlo být velmi jednoduché, ostatně tam bylo tolik vlků, se kterými by zase život mohl být o něco lepší. Při téhle myšlence se dívala zamýšleně na Starlinga. On by mohl být jeden z těch důvodů, byl skvělý přátelský materiál, vlk jednoduše touží být takovým nablízku, neboť tak milých neskutečně rychle ubývá.
"To bys mi asi ani nevěřil. Víš, na nebi byla ten den obří záře, jako by vycházela odněkud ze země. Zrovna jsem byla uprostřed rozhovoru s Falionem, když jsem si toho všimla, vydala jsem se tedy na průzkum, dostala jsem se až do pouště. Přitáhlo to i Severku s Matali, které byly zrovna na výletě či kde. Ze země vylezly dvě obří pouštní krysy a chtěly si s námi zahrát divadlo, samozřejmě měly nějaká kouzla, tak jsme dělali, co chtěli, než jsme se nasrali, zakopali jsme se zpět do země a šli domů," popsala lehce nadlehčeně celou situaci tekutého písku. Měl pravdu, na každém místě čekalo neštěstí a šílenství. Byla to prapodivná země, ale vlci tu mohli kouzlit, jak se jim zachtělo.
"Jinak vypadá to, že budeme muset ještě nějakou dobu trávit spolu," dodala k té jeho předchozí poznámce o smradu. Věřila, že to ze sebe budou schopni smýt ještě než se dostanou zpět do Ragaru. A pokud ne, budou si muset velmi frekventovaně dělat společnost, neboť to s nimi nikdo jiný dlouho nevydrží.
"Samozřejmě alespoň budu mít více času zodpovědět tvé otázky. Magii vlk dostane třemi způsoby. Samozřejmě první je narození. Magie se dědí většinou po rodičích. Druhá možnost je, že jí získáš náhodou. Některé magie si jednoduše vlka vyberou. Jedná se o staré magie, které jsou speciální. Můj pravý bratr Blueberry umí vyvolat mrtvé. Můj bývalý alfa zase dokázal velmi efektivně léčit rány, jeho bratr byl chodící zima, dokázal by nechat v létě zamrznout celé Velké vlčí jezero, pak je tu poslední možnost. Sama Smrt. Má ráda drahé kamení, za které je ochotna vyměnit magie. Existuje hodně druhů. Oheň, voda, země a vzduch. Pak existují lehce atypické. Moji rodnou magií je umění číst myšlenky. Poté existuje magie telekineze, kdy vlk dokáže ovládat myslí předměty. Dále taky iluze. Vzácnější jsou pak následující. Jak víš, umím ovládat elektřinu, ta se po čase stala mojí dominantní magií. Jednoduše to poznáš podle barvy očí. Moje kdysi bývaly stříbrné. Další magií jsou halucinace. Můžeš dokonale zmást protivníka. Další zajímavou magií je neviditelnost. Můj dávný druh tuto magii ovládal. Velmi zvláštní magie je taky ta, kdy vlk umí ovládat počasí nebo ovládá tělo jiného vlka. Posledni, kterou znám, je magie, která dokáže ovlivňovat cizí emoce," vysvětlila Starlingovi velmi stroze. Sama kdysi na tohle musela přijít sama, na druhou stranu znala spoustu různorodých vlků a každý měl jinou magii.
"Kromě magie myšlenek a elektřiny ještě ovládám skvěle halucinace a poměrně dobře iluze. Samozřejmě v boji proti příšerám jsou tyto magie poměrně k ničemu, ale proti vlkům a kořisti velmi účinné. Běžně lovím způsobem, zmatu srnu natolik, že neví, která bije a zabiju jí elektrickým výbojem. Jednou jsem dokonce přivolala blesk," vyprávěla Starlingovi, zatímco se vydala po břehu až do mělké vody, aby ze sebe snad konečně dostala tu zelenou věc. Nezdálo se to být účinné, ale alespoň ze sebe smyla vše ostatní.
"Co to vzít raději oklikou kolem Medvědího jezera?" zeptala se, když se vydala na druhý břeh k Východnímu hvozdu. Jednoduše už znovu nechtěla jít přes ten prokletý Galtavar.

--> Východní hvozd

Starling si rozhodně nechtěl připustit, že bylo jeho gesto nadmíru pěkné. Navíc nebýt jeho, Lennie už by svůj přívěsek asi nikdy v životě neviděla. A nebylo by to smutné?
"Ále, jsi ten nejlepší," povzbudila gentlemana, který si nechtěl brát skoro žádné zásluhy. Byl velmi milý a pozorný, takže bylo na místě, aby přijal poděkování. "Jinak jsme asi v pořádku, tedy pořádně jsi mě zřídil, ale alespoň už na tebe budu mít památku až do smrti, dlužíš mi za to zajíce," nabídla mu vykoupení v podobě jídla. Normálně to neřešila, o jizvu více nebo méně? Zbytečné řešit.
"Mně to blbé není vůbec, prošli jsme si peklem, Falion bude pravděpodobně nadmíru zvědavý, jak šla mise na záchranu světa," řekla velmi sebevědomě. Netopýr sám říkal, že se těší na příběh, který se s tím ponese. Navíc všechno jakž takž oba dva přežili ve zdraví. "Jsi teď něco jako hrdina," zanotovala mu, aby se cítil lépe než vypadal. Podívala se na Litai i na sebe, byli opravdu celý špinaví, ale na druhou stranu na sebe museli být opravdu pyšní, prožili si peklo, ale stejně si tu teď dávají čajový dýchánek o páté. "Měla bys jít domů uvidí tě tam jistě rádi," povzbudila Litai, aby zbytečně nečekala, než se odváží opět vrátit domů. Nač čekat?
"Šílený nápad, přiznávám," odvětila jí, když se zeptala na elektřinu. Lennie by jinak neměla jak přiložit tlapu k dílu. Všichni měli ty magie, které dokázaly nějak příšeře ublížit, zatímco Lennie? Uměla skvěle škodit všemu jinému jen ne příšerám, které ji chtějí sníst.
"Je to dávno, co jsem objevila, že to umím," pokrčila rameny. Tyhle výboje s ní byly tak dlouho, že už si ani nepamatuje, kdy k tomu přišla. To samé samozřejmě umí i Indil a Severka. Jenže Severka není zatím na tak velké úrovni.
"Víš co? Měli bychom se vydat domů, proč čekat, síly nabereme cestou a budeme velmi opatrní, Litai ty bys měla taky jít, nečekat zbytečně dlouho, než se zotavíš. není nic špatného, že tam napochoduješ takhle," řekla a zvedla se. Překvapivě se zdálo, že už to není zas tak špatné, měla by se jít definitivně umýt do Kiërbu. Podívala se na Starlinga, zda souhlasí s tím, že už mohou jít zase o trochu dál. No nakonec se jednoduše rozhodla, že půjdou, mohou si odpočinout někde blíže horám, kde není takové teplo jako tady.
"Měj se hezky Litai, těším se, až někdy příjdeš navštívit rodiče v Ragaru," rozloučila se s červenou. Stejně pravděpodobně příjde velmi brzo navštívit starou Haruhi a Sayapa. Počkala, až se k ní přidá Starling, než vyšla směrem, odkud přišla. Stále mohou u soutoku přeskákat kameny a voda je tam poměrně mělká, takže mohla ze sebe smýt alespoň špínu a prach, když se jen tak té zelené věci nezbaví.

--> řeka Kiërb