Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Počkat! Ono to fungovalo! On opravdu půjde pryč! Upřímně byla příjemně překvapená a zároveň neskutečně zklamána z toho, že utíká z boje možná až příliš rychle. To je zvláštní. Cítila jakousi nudu a nuda se dala velmi rychle napravit, jen to chtělo skvělý nápad. A vlastně, tohle by mohla mít nad věcí poměrně dost, může si zahrát divadlo, možná to pak bude i sranda. Jemu jistě nic takového vadit nebude, sám je jistě takový. Teď bylo možná čtení myšlenek výhodou, jenže něco takového nemohla dělat neustále, zdraví má jen jedno a číst myšlenky není jen tak jako švihnout ocasem a nazdar.
A právě se tedy vydala za ním. Sice to vypadalo jako velmi zoufalý krok, ale co na tom vlastně je. Nezajímalo jí, co si pomyslí, třeba ho prostě strčí ze skály nebo tak, až se bude opětovně nudit, jedno věděla ale jistě, rozhodně je fuk, že s ním asi bude trávit více času, ostatně přeci je stará zoufalka a tak.
"Vzdáváš to rychle, krysáku," vysmála se mu žertovně, když jej konečně dostihla. Nelíbilo se jí upřímně to, že se opět vracel k Jedlovému pásu. Mohl přeci zůstat tady, Galtavar je super místo. Jenže ne, on prostě musí jít blíže Ragaru. Mimochodem zdálo se jí to, či snad cítila Severku a Starlinga? A ne že by to byly velmi staré vyprchávající pachy, tyhle se zdály být nové. Zvláštní.
"Necháš se zastrašit tak snadno, že ti žádnou vlčici nevěřím, protože to vzdáváš až moc rychle," poznamenala. Pokud opravdu takhle odkráčí pokaždé, co se nějaká okamžitě nepoddá, potěš tedy koště, musí žít smutný život.
"Och úžasný Duncane pověz, co by jiní dali za tvou přízeň a pozornost?" zeptala se velmi zvědavě a už v duchu se bavila. Ostatně doopravdy, co by sakra kdo dal za tohodle bahňáka? "Jmenuju se Lennie," hodila po něm jméno jen tak na závěr a zpomalila. Něco nebylo v pořádku.
"Měli bychom možná změnit směr, nevypadá to dobře," řekla a prohlédla si oblohu. Opravdu se tak zdálo, jenže Duncan prostě pokračoval dál a nic ho nezajímalo, asi si myslí, že se svět točí kolem něj. Není náhodou Weriny sourozenec? Tohle totiž vypadá na podobné duševní poškození. Pokud nejsou sourozenci... Tyjo, možná je to její syn, ostatně ti dva měli děcka, ne?
"Stůj, podívej se pozorně," a kousla se mu do levého stehna tak, aby neporušila jeho kůži. Všechny pokusy byly ale super neúspěšné, neboť se dostali do Jedlového pásu. Zpět tam, kde vlastně začali, jenže počasí se rapidně zhoršilo. Takhle to bylo špatně poznat, jenže stále jasněji bylo znát, že se vítr mírně zvedal, jenže na Jedlový pás se žene snad ještě něco horšího, a ač se snažila zasáhnout, nejspíše je to teď oba smete. "Skvěle," dodala, když už nebylo cesty zpět. Nejen že možná umře, ještě umře po boku tohodle blbečka...

//Jedlový pás

Absolutně ignorovala všechny jeho další poznámky, které měl v duchu. Chvíli si samozřejmě snažil dávat pozor a nadhazovat to, co sám chtěl. Jenže je naprosto jisté, že to pak po chvíli přejde a jeden si zase začne myslet vše bez toho, aniž by dával pozor na to, nad čím vlastně přemýšlí.
"Tak to aby ses tam brzo vrátil, ještě jim budeš chybět," povzbudila jej k tomu, aby se vrátil tam, odkud přitáhl. Kdo ví, chudáci na jihu, opravdu jich lituje, ale pokud otravuje tam, bude Lennie šťastně na severu. Ostatně tady je jí nejlépe.
Představil se jako Duncan. Zapamatujte si to jméno mladé vlčice, jakmile je to černoch a jmenuje se Duncan, máte povolení být lehce rasistické a zároveň vzít nohy na ramena. Ne že by byl nebezpečný, ale nejspíše budete mít díru v hlavě z toho, jak otravný může být.
"Oh Duncan, jak mně chybí, tyhle osamělé noci jsou bez něj tak prázdné," zakvílela ironicky a protočila nad tím oči.
"Už jsem si říkala, že byl dnešní den poměrně normální," pronesla nad tou věcí, která se dělá na obloze. Jenom další naprosto normální den tady, což? Co by taky jiného mohla čekat? Může být ráda, že jí to slunce nechce zabít. To by byl opravdu běžný Gallireijský den. Ví vůbec tenhle prcek něco o tomhle okolí? Lennie předpokládala, že ještě nedostal přílišně dostatečnou lekcí o tom, kde se vlastně nachází. Kdo ví, třeba je zdejší. Existuje pár vlků, kteří se tu narodili.
Konečně vylezla z vody a oklepala. Zároveň to bylo velmi blízko Duncana, který se nejspíše necítil na plavání. Třeba to prostě neumí. Tak či onak je to vlastně fuk.
"Tak... Teď, když už vím, čí jméno mohu křičet při měsíčku, jdi to neučit i někoho jiného, budou nadšení," nabídla mu. Mohl by prostě zmizet a bude to. Může tomu pomocí i Lennie? Kéž by, ale nesere jí zase tak moc na to, aby s tím dělala více. On si to za chvíli rozmyslí a zmizí sám hledat jinou vlčici.

// Tak tohle cenim :D

Jo, takže o je prostě vypatlanej, nechtěla bych, pomyslela si. Nevěděla, zda má vlastně doufat, že si z toho taky dělá velmi vytříbeně srandu, jenže u něj bylo pravděpodobnější, že je prostě tupej. Alespoň má pak koho pomlouvat, až bude zase zpátky v přítomnosti Faliona. Ono tohle je přesně to, o čem se bavili. Ach ta jiná generace.
Nad jeho kecy ohledně hlodání paničky Smrti jen přešla s naprosto prázdným výrazem. Zrovna takové vlky nesnášela, ale co s nimi? Možná by měla Smrt tyhle zabíjet už během porodu, aby rodiče nekrmili další bezvýznamný hovínko.
"Tak to jsi na špatné lokaci, tady na severu jich moc nežije, je tu zima a to takové roztomilé a křehké slečny nemají příliš v lásce," poradila mu, že by třeba mohl zamířit na jih. Tak alespoň nepotká nikoho známého a nezadaného. Čím déle, tím lépe. Poté se samozřejmě zabývala tím, jaká je dnes v podvečer příjemná voda a chvíli jej ignorovala, než ale přemýšlel až moc.
Pomocí magie halucinací Duncanovi způsobila palčivou nekolik sekund trvající bolest, která měla symbolizovat potrestání za jeho hrubé myšlenky. O Lennie nikdo nesmí prohlašovat ani v duchu to, co si právě kakaový vlk dovolil.
"Pozor na jazyk," zasyčela mu v duchu a navenek působila velmi klidně a vyrovnaně, jakoby se vlastně absolutně nic nestalo. Měla již tolik trpělivosti, že se teď spíše bavila. V duchu si možná i přála Smrti "vyhovět". Byla by přeci ironie života jí naservírovat amanta na zkrvaveném prostřeném stole.
"Co kdybys šel balit jiné vlčice? Najdou se i hloupé a zoufalé, které zváží tvou nabídku společnosti," mlaskla, neboť už přestávala chápat, čím se může ten vlk tolik bavit, Lennie možná byla drzá a nepříjemná zpět, ale zase byla velká pravděpodobnost, že příště nepoužije pouze "neškodnou" magii halucinací. Začínalo jí zajímat, jestli by se zbarvil ještě do tmavší barvy než je teď, kdyby jej volty trochu usmažila. Jenže na druhou stranu měla chuť pokračovat, neboť se bavila poměrně dost na to, aby prostě odešla pryč.
"Navíc ses ani nepředstavil, takže to už máš body dolů," naznačila, že ani neřekl své jméno. Vysolil pouze několik trapných balících hlášek a ještě trapnějších bodů konverzace. Jak s tímhle někdo může žít? Nejspíše je samotář bez významnějších přátel.

<--- Jedlový pás

Držka to byla. Zjizvená a tmavá. Tmavý vlci jsou divní. Ač samozřejmě Lennie nikdy neměla náladu vlastně nad něčím takovým přemýšlet. Ona je to stejně hloupost, nikdy to není jen o fyzické přitažlivosti. Kdyby si Lennie vybírala podle vzhledu, nejspíše by si nikdy nevybrala, poslední dobou ani neviděla moc přímo přitažlivých vlků, kteří by za to stáli.
"Díky za vysvětlení," pronesla znuděně a dělala, že si jej ani moc všímat nebude. Jenže on chtěl nejspíše jít k jezeru taky, to je ale náhoda, což? Protočila nad tím oči a raději dělala, že vlastně ani není fyzickou existencí. Možná taky opravdu neexistuje, jen si ho představuje. To si v tom případě vymyslela úžasné pokání. Nejspíše chtěla poslední dobou společnost vlků až moc, že si na sebe přitáhla neštěstí.
"Ach jeje, přesně na takovéhle kecy paniců jsem dneska čekala, děláš, jak když vrtáš veverky každý víkend, ale realita je taková, že se stále zoufale snažíš a jediné, čeho dosahuješ je fakt, že se ti teď všechny vyhýbají,"mlaskla velmi nezaujatě, jakoby to právě předčítala ze školní učebnice před celou třídou. Jen takové malá fakta.
Vyptával se dál. Mohla by ho seřvat a případně sejmout, nebo si jen bude tiše vyčítat tento výlet, ono zase... Jaká je pravděpodobnost, že jej ještě někdy v životě potká?
"Můj vlk?" zeptala se, když něco takového zmiňoval. "Opustila jsem ho před lety, nebyl dostatečně ambiciózní," pokrčila nad tím pomyslně rameny stejným tónem, kterým mluvil Falion o své bývalé partnerce. Vše bylo ploché a postrádalo emoce. Další malá fakta.
"Děti nemám, jsou to otravná malá stvoření," řekla. Nikdy nepřemýšlela nad tím, zda je doopravdy chce. Nikdy nebyla příležitost, neboť vždy upřednostnila smečkové postavení. Jednou možná i chtěla, ale to ještě Suerte nechtěl a teď jsme tu bez vlčat a bez partnera... Super.
"Co tady ty vymejšlíš?" odvětila na jeho otázku chladně a uvítala klidnou vodní hladinu jezera. Neváhala a vrhla se po bříško do vody. Ale plavat se jí nechtělo. Pouze stála na kraji a užívala si chlad. Poté se napila a ujistila. že je rána hezky pod vodou.

Vypadal lehce zklamán tím, jak Lennie přílišně nenadchl tou jeho náturou. A kterou by to taky oslnilo? Asi žádnou. Ale alespoň to nejspíše stále zkouší dál, jednou se nějaká možná i najde. A jestli ne, chudáček...
"Myslíš OBLIČEJ?" opravila jej, aniž by se nějak rozplývala nad faktem toho, že asi není podle něj šeredně ošklivá nebo tak. To že chtěla partnera je jedno, ale tohle? Osud měl asi velmi vytříbený humor. Lennie to asi velmi rychle vezme zpět.
"Zato ty jsi nepoužitelný, podívej se na tu tvojí jizvu, žádná vlčice by si tě nenechala, je to odporné," podotkla, když si konečně prohlédla jeho. Byl malý, asi nebyl moc silný a asi by nikoho jen tak nezmlátil.
"Heh, ani ne. Jestli není tady, tak bude ve vedlejším lese, kde už si ji odchytí její vlk," poznamenala fakt, že si na ní Falion určitě někde počká. Snad už to konečně klapne a vrátí se do Ragaru rovnou tři. Ale to by se nejdříve Lennie musela zbavit tohodle maníka. Co to má být? Proč si prostě nepůjde po svých?
"Můžeš pokračovat tady za Smrtí, určitě bude mít slabost... Pro tohle," přelétla jej pohledem od hlavy po drápky a mluvila velmi znechuceným tónem. "Já se půjdu osvěžit dolu k jezeru, takže se měj pěkně, obludko," zvedla se a mírně oklepala, aby nebyla špinavá. Konečně vypadala tak nějak normálně, poměrně i reprezentativně a rány už nekrvavácely. Stále mírně kulhala, ale s tím už se nic nestalo dělat. Vydala se tedy k Vlčímu jezeru, aby se mohla trochu smočit a lehce ošetřit rány.

---> VVJ

Z jejího poklidného přemýšlení nad tím, kde se může nacházet Matali, ji dostal fakt, že není sama. Bohužel to vlčice nebyla, nebyla to ani Smrt, nýbrž nějaký kus mluvícího bláta, který měl neskutečnou chuť zamazat všechny stromy v Jedlovém pásu. Smrt bude neskutečně nadšená. A teď vážně, co má tohle zase být?
Rozbřesk? Tak je retardovaný nebo co? Podívala se na nebe. Bylo jasné pozdní odpoledne, ale tenhle maník měl očividně naprosto jiný čas. Nahlas nad tím neprotestovala, stejně by to bylo jen několik prázdných slov, které by asi stejně ničemu nepomohla. Asi je to další pomatenec. Možná i Zakiho bratr jeho tak. Oj ne, jen to ne. Další Réto v jejím životě už ne, musí se hodí elegantně zbavit. A pokud to nepůjde elegantně, vyzkoušela si pořádně fakt, že magie fungují nejlépe na pokraji sil, mohla by ho pořádně usmažit výbojem.
"Ty musíš mít pro strach uděláno, že ses se mnou začal bavit," mlaskla nezaujatě. Neměla zrovna náladu řešit ještě takovéhle kraviny jako jsou mladí vocasové ve volné přírodě.
Naprosto ignorovala fakt, že tedy nejspíše na svůj věk opravdu nevypadala, když jí to malé ucho koketně nazývalo slečnou. Tak takový výraz ještě Lennie snad ani neobdržela. Vždycky byla vše jen ne samička pro každého, ač se tak kdysi ráda chovala.
"Když už máš očividně čich na "slečínky", nepotkal jsi mladou, maličkou vlčici s modrýma očima?" zeptala se jo. Moc dobře věděla, že to bude nejspíše k ničemu, ale asi už neměla co ztratit, Matali tu v Jedlovém pásu není a už asi dlouho nebyla. Je fuč a snad je tedy jedinou nadějí Falion, který by ji mohl naleznout kdesi v Ageronu.

<--- Ageronský les

Možná to bylo lehce dál než si původně myslela. Už i odhad měla špatný. Nemyslela si, že by tu vlčice stále byla. Jestli se nacházela v okolí, nebude to zde blízko té strašlivé stavby. Tím se tedy polepšila šance Faliona.
Že já se na tohle nevykašlu. Můj čenich asi vypovídá a teď jsem ještě sama. Nadávala cestou a počítala stromy, které minula. Směřovala k místu, kde předtím našla Severku. Bylo to někde tady. Upřímně se držela vlastní a Starlingova pachu, neboť to bylo přesnější než teď podivný pach Matali. Zdálo se, že míří do Ageronu, takže nejspíše Falion bude mít více štěstí. Ale chtěla si být opravdu jistá, proto tedy dostala svůj zadek až k místu, kam se zvládla Severka předtím doplazit od Smrti. Byl to pěkný kousek cesty. Matali tu na ní měla čekat a nečekala.
Posadila se do udusané již napůl seschlé trávy kousek od zříceniny. Že by se ona bála Smrti? Vyloučeno. Střet s ní byl samozřejmě stejně nevyhnutelný, ať už opravdu ten konečný, nebo až Lennie zase bude něco chtít. A bude vlastně? Takhle se taky neměla špatně.
Pořádně se nadechla. Kde by byla, kdyby byla Matali?
No rozhodně ne tady. Matali zmiňovala strach ze Smrti již kdysi, tudíž bylo dost pravděpodobné, že jednoduše propadla panice nebo tak, když se tam Severka vydala. V tom případě ale není tady v lese. A teď musí doufat, že ji Falion brzy najde. Čím dříve totiž, tím lépe. Mohou se pak všichni vydat zpět do Ragaru a nikdo nebude mít špatné noci z toho, že se ta mlaďoučká vlčice vytratila jako pára nad hrncem.

"Přesně na to se pak můžeme zeptat Matali, zdá se být velmi dobrým příkladem takového chvování," podotkla humorně. Kolik jí mohlo být? Nebyla stará, nebyla asi ani nejmladší. No stále byla o dost mladší než Lennie nebo Severka. Ještě takové ptáčátko, které ještě nemělo čas vše zažít, nebo ano? Na tohle se pak může zeptat, až budou mít někdy ty dvě vlčice chvíli.
"Rozdělíme se? Bude to stále velmi blízko sebe, stačí zavytí, nebo tedy v našem případě stačí myšlenka. Myslím, že mám sílu na to ti nějakou vštípit, když nebudeme tak daleko, když jí najdeš, houkneš a naopak," navrhla a zamávala nadšeně ocasem. Nevadilo jí, že se musí rozdělit, pokud nechtějí hledat do soumraku. Alespoň to nebude trvat tak dlouho a budou všichni šťastně jako blechy opět v Ragaru a snad i s Matali za zadkem. Ideální, nemyslíte? No a pak si všichni udělají ty své páry a Lennie si spokojeně půjde někam lehnout do kouta, kde to bude sledovat. Nebude to sice nejlepší pocit, ale pořád něco než nic.
"Ty zůstaň blíže horám, já prozkoumám Jedlový pás," zavelela, ač se spíše jednalo o nejednodušší návrh ze všech. Alespoň si nebude vyčítat, že je daleko od území, když se něco špatného stane. Ale to asi nenastane, neboť proč by se něco taky mělo, bylo toho teď za poslední dny tolik, že by si vystačili s klidem několik dní.
"Uvidíme se za minutku. A pokud jí najdeš, doveď nám jí, Severka by měla radost," pobídla jej. Samozřejmě stále platil fakt, že není nejlepší ji do ničeho nutit. Ale malé postrčení nebude na škodu.
Pokývla Falionovi na rozloučenou, zase se brzy uvidí, není tedy třeba nic více. Poté se obrátila a krokem zamířila dál na východ. Vydala se tedy tam, jak řekla. Jedlový pás byl co by kamenem dohodil a pach byl opravdu silný. Možná je to tím, že je to poslední místo, kde ji kdo viděl. Nutno prozkoumat!

---> Jedlový pás

Vzpomenout si na ta jména nebylo jednoduché, je to už dávno a navíc si těžce teď ta jména upřímně vybavovala. "Samozřejmě ta, kterou jsem potkala, to byla Litai. Ona i vypadá jako Sayap. Nebo takhle... je jako liška rudá. Podobně na tom je i ta druhá samička, ale už jsem asi stará, že si její jméno moc nevybavuji, asi by to nějaký čas potřebovalo. Poslední je Art. Ten není tak barevný jako otec. Byl nějaký čas u nás v Narvinijském lese (ač nová hráčka to vůbec nemá v historii zakomponované)." Stále si zkoušela vybavit jméno posledního škvrněte té staré dvojky. "Jsem hrozná, ani to poslední jméno si nevybavím, no nic. Uhraju to na stále existující bouli na hlavě," zasmála se a ještě chvíli nad tím dumala, než to vzdala. Nejspíše se bude muset Haruhi později zeptat na děti, vlčice jí to řekne nakonec sama.
"Je to divné, není na tom nic výhodného, i jako vlci smečky máme volnost. Dá se velmi jednoduše přehlédnout to, že je vlk někde doma vázán povinnostmi, v zimě se pak ani nemusí obávat o to, zda nepojde hlady, většinou je to méně starostí, což mi připomíná..." Samozřejmě již větu nedořekla. Přemýšlela teď nad tím, kde bude nejlepší sehnat později potravu, neboť nejspíše nebude vhodné neustále lovit v Ragaru. Měla zkušenosti s tím, jak náročné je lovit ve vysokém sněhu. Není to nic, co by se jí zrovna chtělo. Možná by se mohly pořádat obědy na pláních u jezera nebo tak, kdo ví. Možná tady v Ageronu není špatné místo pro lov. Lennie má ostatně celý podzim na to, aby to vykoumala.
Všímala si, jak začínal být lehce nervní a netrpělivý. Možná to je dobré znamení. Ach, už mi leze na mozek Severka. "Už jen kousek, uvidíš, je to na hranici s Jedlovým pásem," upřesnila jejich cílovou lokaci. Až teď při cestě dolů do lesa si konečně mohla užívat krajiny, neboť musela jít opravdu pomalu a přemýšlet nad každým krokem, který udělala. Tohle milovala. Ty vřesoviště, mladé kleče, zakrslé stromky a všechny podobné miniaturní věci, co se nacházely na úpatí hor. Přechod do Ageronu už nebyl tak majestátní jako hory samy, ale zvykla by si i na život tady.
"Jo tak ty znáš i jiný flundry," zasmála se, když nejdříve Falion hádal, o které té zlé mrše je vlastně řeč. Tak to aby jí vymyslela jinou více konkrétnější přezdívku.
Zastavila se, aby se pokusila pořádně nasát pach nezvěstné vlčice. Cítila jí velmi jasně, ač bylo lehce matoucí odkud, neboť Ageron byl pravděpodobně místem, kde se vlčice nacházela. Ale nebylo to jisté. "Jak matoucí," povzdechla si. Buďto tomu tak bylo, nebo ještě její čich nebyl v nejlepší kondici.

<--- úkryt

Vzpomínek na Indil bylo hodně, těžko by si Lennie mohla vybrat její oblíbenou vzpomínku na onu vlčici. Ale ona nikdy nezmiňovala to, že někomu pomohla. Ach, proč by to taky vlastně dělala, byla vždycky velmi skromná.
"Nemusí to nutně znamenat nudu, jen si to dnešní mládež říká," zanadávala trochu, neboť byli velmi rozmazlení. Jen se podívejte na Etneyho a Awnay! Takový spratci, že to ani není možné. "To mi připomíná, že jsem potkala dceru staroušů, měla by se k nám někdy dorazit podívat, prý rodiče trochu zanedbávala, tak by chtěla její chybu alespoň trochu napravit, vypadala mile, viděla jsem jí naposledy jako uslintaný uzel," zamyslela se nad setkáním s Litai. Alespoň oni měli velmi vychované děti. Achich, jen počkejte, až budou nový prcci příští jaro, to bude zase nadělení.
"To jsi se tu moc dlouho netoulal, ne?" zeptala se, aby navázala na jejich předešlé konverzace o smečkách a minulosti. Bylo příjemné, bavit se s někým starším, kdo znal ty samé osoby a ty samé smečky, život se s ním nejspíše nepáral a nebyl už naivní.
"Respektive snad i svádělo, aby si vlk našel smečku, tedy kdysi tomu tak alespoň bylo, je zvláštní, jak se to změnilo," postěžovala si nad trendem tuláctví. Vlků bylo jako máku, staré nahradila nová generace, která už ale nebyla moc na smečky.
"Kdybys byl Matali, kam by ses poděl?" zeptala se jej mírně s humerem, ale nic nechtěla přehánět, neboť kdo ví, kde je jí konce. Snad to dobře dopadne, není vhodná doba na pohřby a smutek. Procházet se takhle bylo poměrně příjemné, bolelo to, ale co se dá dělat, takhle se válet v úkrytu nebyl její styl, jednoduše není povaleč, musí být neustále v pohybu a to dokonce v jejím věku. Ne že by samozřejmě byla stará!
"Až teď mě napadá, že k té flundře budu taky jednou muset dolézt," povzdechla si, když jí napadlo, že bude opětovně navštívit smrt, neboť stále ještě touží po lepších magických schopnostech, tedy alespoň co se magie iluze týkalo. Víc už asi nepotřebuje. Ale velmi se těšila za Životem. Ne že by tam ale chtěla trávit více času, než je třeba, jen se skočí zeptat, jak kvete pšenka a tak.

Kdyby byl sraz až příští rok někdy po začátku března, klidně z té mojí díry doletím, víza mi ale nedovolují odletět dříve

Edit: kde je ta mapa? :D

Díky díky za přivítání :D podruhé

Akci jakoukoliv beru! Víc k tomu asi nemám co dodat, doufám tedy alespoň, že se mi vlčice trochu uzdraví, aby nedělala své původní funkci lovce ostudu :D

Jinak messanger by mi vyhovoval více. VPN je někdy na nic, ale zprávy z messu se odešlou a přijdou s prodlevou alespoň, což bohužel nemohu říci o discordu. Samozřejmě pokud bude nakonec na discordu, Maple nebo Severka do mě budou kopat na messangeru.

//Dokážu odpovědět víckrát denně stejně jako pár dní klidně čekat. Teď už nikam nespěchám :D

// našel by se někdo ze smečky na hru?