Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No to snad ne! Zrovna, když si chtěla dát dvacet, když v tu chvíli se něco stalo. Tohle je vtip? Vypadám snad jako někdo, kdo touží po vtipech? Nechtělo se jí moc zvedat, jenže teď musela, neboť se zdálo, že jedna ta čarodějnice touží být aktivní. To je neskutečně velká otrava. Co kdy komu udělala, že je tohle teď její nový trest. A je to pravděpodobně dokonce i navěky, což všechno dělá ještě mnohem horší. Bude muset dělat tohle, poslouchat Duncana... Hrůza hrůzoucí. Zase se vykašlala na Ragar. Ač tentokrát to vlastně není vinou Lennie samotné. Tentokrát je to problém tohodle hloupého světa, který jí tu chce a zároveň nechce. To byla fakt tak špatnou vlčicí, že se jí tohle děje? Ach jo. Hrůza. .
Konečně se zvedla tak, aby alespoň mohla poletovat. Tak jo, tohle je otravné ale budiž, musí teď za tou chátrou a dostat ji dřív než zmizí. Kam vlastně jde?

---> Tulipánová louka

<--- Švitořivý les

Cestou trochu zvolnila, adrenalin se ustálil a teď už to nebylo tak šílené jako předtím. Přemýšlela, zda má vůbec v této podobě hlad. Měla teď jen jeden chtíč. Chtěla neskutečně hodně polapit tyhle čarodějnice. Podívala se na ně a usadila se kousek od nic. Byly nehybné a nezdálo se, že se v nejbližší době někam pokusí utíkat. Ale jeden neví. Jen místo pěti oveček už byly jen čtyři. To se nám to vypařilo jako pára nad hrncem, povzdechla si ohledně Cynthii.
Vstala, tohle jí nedá, musela si ty vlky s klóbrcy prohlédnout. První byla ta vlčice, kterou již jednou polapili s Duncanem. Byla divná. Světlá, meh... Ale byl tam taky jeden vlk, který nejspíše přišel s ní. To taky nebylo nic pro ni.
"No to mě odstřel," hlesla, neboť bylo očividné, koho to čerti přinesli. Byl tady nehybný Savior. "No tak tohle si užiju," pronesla a ulehla opodál tak, aby na ně měla dobrý výhled, kdyby se náhodou najednou někdo pohnul. Jenže oni stáli všichni zatím jako sochy.

<-- Elypole

Byla tu jistá blížící se přítomnost něčeho temného. Svědilo to, kvičelo to jako radar, který naznačoval, že bude malér velmi nablízku. Nejspíše to bude chtít velmi efektivně zmizet. Je tohle ono? Je to hra na babu? Já chytám ty a tihle zase chytají mě? Zvrácená hra, která někoho velmi baví, je to pitomost a nezbývá mi nic jiného, než hrát podle jejich pravidel, které jsou jasné. Já musím lovit a musím být zároveň lovena. Nechte mě hádat... Ti čarovní zase nejspíše budou pronásledovat ty, kteří chtějí sebrat mně. To je zase zmatku, kdo se v tomhle má vyznat. Plula jsem dál územím, jako bych se chtěla co nejrychleji vytratit. Co to jen může být? Otázka byla správné položená, ale neměla chuť se s onou bestií setkat. To by nejraději odložila na jindy. Ostatně co taky může dělat, že? A tak utíkala tím svým podivným způsobem dál, dokud si nebude jistá, že onu věc setřásla. Není očividně jednoduché vznášející se průhlednou vlčici jen tak dohonit a chytit. Kdo očekával, že to bude jednoduché, mílí se. Takhle lehce to rozhodně jen tak nepůjde, to mi věřte.
Zároveň doufala, že by třeba mohla narazit na někoho od její dýně z Neprobádaného lesa. Jenže pak jsem cítila, že se vlastně něco změnilo. To je zvláštní... Možná by měla změnit směr.

---> Elypole

<--- Tulipánová louka

Nevnímala jsem Duncana. Budeme tady v pořádku? Netušila jsem, zda máme dost času na to, abychom vůbec o něčem takovém debatovali. Kde bychom mohli být v bezpečí? Zdá se, že se něco temného blíží a to se mi vůbec nelíbilo. Tohle je pohroma, hučela jsem a běžela vedle Duncana. Naprosto mi vypadlo, že vlastně umíme i létat. Koho by to napadlo, když se zdá, že se blíží něco velmi špatného, co vlastně nikdo nechce. Tohle je šílené, tohle je nefér a snad to zvládnou.
"Rozdělme se," navrhla tiše a žuchla povzbudivě do Duncana. Jenže ten to vůbec nevnímal. Jako by v jeho hlavě zněl alarm na poplach. Utíkal snad ještě rychleji než Lennie. No což. Ona si ho ještě později stejně najde.

---> švitořivý les

<--- Ježčí mýtina

Byla Dancanovi v patách, neboť takhle to šlo poměrně dobře, když na to byli dva a jeden se pak necítil zas tak smutně, když na to příjde. Přišla si jako blázen, tohle je šílené. Tuhle větu opakovala už asi po dvacáté, ale nedalo se jinak, neboť to snad ani nešlo. Jen tak z ničeho nic je z ní duch a ona netuší, jak to vrátit do normálu. Ono to možná stejně ani nejde a teď bude muset pronásledovat čarodějnice celý život. To bude zase šílenství.
"Hej! Kam se tak ženeš!" zavolala na něj a zrychlila. Ještě štěstí, že měla staminu maratonskýho běžce najednou, neboť stále nebyla vůbec unavená. Tohle je náhodou poměrně dobrá věc, když na to příjde. Hehe.
"Abys věděl, za tohle já nemůžu," řekla, když ho konečně dohnala. Samozřejmě Duncan si už předtím myslel, že je Lennie bůh ví jaká magická cácorka, takže chtěla vše udat na pravou míru.

--> Ely. pole

<--- Říční eso (přes Jezevčí les)

Byla tomu v patách. Svištěla po trávě jako helikoptéra a nemohla se dočkat, až čarodějnici dopadne. Musela mít teď v krvi tolik adrenalinu, neboť stále cítila, jak se jí krev hrne do hlavy. Je to možné, když je mrtvá? Na tom vlastně nezáleží, je teď tady a tohle je její nové poslání.
Jednoduše prostoupila vlčicí tak, jak to viděla dělat prvně Duncana. Ona sama to takhle udělala, takže je dost možné, že to opravdu bude fungovat. A taky to fungovalo. Nadšeně se zasmála, když vlčici na chvíli nehybně ukotvila uprostřed mýtiny. Tohle je tak skvělý pocit, že to ještě nejspíše několikrát udělá, než se to stane velmi stereotypní věcí, ale teď? Hehehe.
Nakonec se rozhodla, že vlčici dál už pronásledovat nebude a spíše se vrátí nekam, kde je větší pravděpodobnost, že chytí víc tehle obětí naráz. Ach ano, vrací se zpět na pole, kde jsou v tom krásném hloučku a je jen otázkou pár hodin, než se rozhodnou jejich místo opustit, a právě v tu chvíli na ně může Lennie bezprostředně zaútočit. Nechala Duncana Duncanem. Oni asi stejně budou vídat sami sebe dost často.

---> Tulipánová louka (přes Říční eso)

---> Elysejské pole (přes Jezevčí les)

Byla tomu v patách. Proč to zase má chuť udělat? Však to udělala přes chvíli, tohle je šílené. Opět si říkala to samé a nejspíše se nic jen tak nezmění. Nechápala tu urgentní touhu dostat se k tomu opět blíž a zaútočit tím samým způsobem, který předtím předvedla stejně jako Duncan. Ten nebyl daleko a to drželo Lennie překvapivě klidnou. Sice to nebylo nic moc platné, ale alespoň nijak speciálně nevyšiluje. Asi je to stále tím překvapením. Tohle je šílené. Tohle je šílené. Kde se to v ní bere? Za to může jistě ta proradná dýně. To je vína dýně, čert to vem, tohle bude příšerný život, pokud to takhle půjde dál. Kde je Duncan? Proč tady zase není? To je krypl, že to ani není možný, i jako duch je naprosto neschopný. Tak jo, je to na mně.

---> Ježčí mýtina

<--- Zarostlý les (přes Zubří vysočinu)

Někdo prosvištěl kolem. Co to sakra? Nechápala... Těžko říct, ale mělo to stejný směr, kterým se chtěla vydat Lennie. Zvláštní náhoda, to je velká pravda. Ale z nějakého důvodu se rozhodla, že jí to nebrání v tom, aby se vydala tím stejným směrem taky.
Ta šmouha byla velmi povědomá, ba dokonce až nepříjemně moc. Ona se ho ani v posmrtném životě nezbaví, no potěš koště, tohle je šílené. Hrůza a děs. Ale byla ráda, byla ráda, že tady takto nemusí být sama. A když už jsme u toho. Co to dělá? Sledovala jeho počínání a přemýšlela nad tím, zda je to vlastně to, co chtěla také udělat a ano! Ona to fakt taky udělá!
Udělala to samé, co udělal duch Duncana. Jednoduše prolétla skrz na malou chvíli paralyzované tělo čarodějné vlčice, kterou velmi dobře neznala, ale již se potkaly v propadlině. Ta má asi stejnou smůlu jako Lennie. Rozhlédla se a viděla, že si Duncan nárokuje další oběť, která opravdu taktéž na malou chvíli zůstala nehybně na místě. V tu chvíli se Cynthia nadechla. Takže nezemřou, když jimi projdeme? Okej. Dobré vědět, říkala si Lennie a chystala se na dalšího. Její touha polapit je tímto způsobem klesla, už nebyla tak žíznivá jako předtím v Neprobádaném lese. Neváhala jsem a polapila další nehybnou postavu, neboť mi intuice nic jiného neříkala. Tohle je šílené. Tohle je šílené. Když byla hotová, podívala se na ostatní přítomně a zajímalo jí, zda je tedy vlastně možné někoho z nich ještě polapit. Přesto její touha chytat byla pryč. Asi se právě nežrala dostatečně. Pohlédla tedy na druhého ducha.
"Jako duch vypadáš o trochu lépe," zabrblala si spíše pro sebe ohledně toho, jak teď tmavý vlk vypadal a více se o to nezajímala. Už předtím přeci jen viděla, jak vypadají a to by jí vracelo k tomu, že takto teď vypadá taky. Mrtvě a kouzelně... Ubohé.
Stočila se do duchařského klubíčka vedle Duncana a vyčkávala, co se bude dít dál. Opravdu takto budou napořád? Ta představa byla šílená, nechtěla takhle žít. Ač oni jsou nejspíše tedy již mrtví. Zemřeli? Zemřela tudíž i Severka a Starling? Nic neříkala. Pouze mlčky odpočívala vedle někoho, s kým teď nejspíše bude jako duch muset trávit věčnost. No to je zase nadělení...
Jenže jeden z těch nehybných se znovu vydal na útěk. Lennie se dala do pozoru a taktéž udělal i Duncan. Jenže ona na něj moc neměla náladu, když už myslela opět na to, jak teď chytí tuhle čarodějnici. "Stejně se zas u ní sejdeme..." Konstatovala prostý fakt. Pokecat budou moci, až bude klid.

---> Říční eso (přes Jezevčí les)

<--- Neprobádaný les

Běžela už nějakou dobu, ale zdálo se, že má síly až až, respektive se snad nemohla ani unavit. Zvláštní věc. Bude taková už napořád? Kdo ví? Ono jí to momentálně moc nezajímalo, měla jiné myšlenky, které většinou zahrnovaly spíše její nutnost dopadnout jakési čarovné vlky, kteří pobíhali po jihu. Netušila, jak taková entita vlastně může vypadat, ale nechtěla to příliš dlouho promýšlet, jednoduše to nejspíše pozná, až na nějakého narazí.
Proč se na podzim dějí takovéhle spooky věci, stěžovala se, zatímco proplouvala zarostlým lesem. Až teď si všimla, že poměrně dosti září ve tmě, jenž zarostlý les představoval. Jindy tu nebyla, les je moc temný na to, aby se sem vlk jen tak vydal. Vždy to raději vzala kolem, ostatně stejně tu jsou kolem jen močály.
Moc si přála vědět, co tohle vlastně znamená, jenže těžko říct, mohlo to být dočasné, mohla takhle skončit napořád, neměla čas myslet více, neměla čas hledat potřebné odpovědi, věděla, že touží hnát se za něčím neznámým. Není to jako sledovat velmi viditelné tornádo, není to jako sledovat zajíce, který se většinu času schovává v trávě. Není to ani jako hledání pokladu. Jde někoho nebo něco cíleně zabít?
Prolétla kolem stáda zubřích samic na pastvě. Byli teď hůře vidět, když se traviny zbarvily do podzimních barev, které přímo vybízely, aby se velká zvířata schovávala mezi klasy. Jejich hnědá srst pak šla jen mizivě rozpoznat, naštěstí několik kusů bylo větší než ostatní, takže jejich hřbety a hlavy čouhaly. To ale Lennie nezajímalo. Své poloprůsvitné tělo unášela dál tam, kde se mělo nacházet ono velké překvapení v podobně všech čarodějných potvor. Dost jí zajímalo, jak to vypadá. Její instinkt napovídal, kde se ono tohle nachází, ale nic víc. Což samozřejmě znamenalo obří neznámo.

---> Elysejská pole (přes Zubří vysočina)

Tolik vlků na jednom místě? To zase smrdí problémy. Jasné, není to tak ostatně pokaždé? Upřímně to už po letech není takové překvapení. Teď tu ale nebyli jen neznámí vlci. Tentokrát se tu sešla hlavně rodinná skvadra, do které bychom pravděpodobně mohli přidat i Ileniu, která se vázala do party opravdovým pokrevním poutem.
"Milá, nemám naprostého tucha," poznamenala směrem k Severce, která se pídila po pravdě, kterou nejspíše nikdo jen tak znát nebude. Podivná rostlina nejspíše jen tak nikam nepůjde. Bylo naivní očekávat, že zmizí jen tak sama od sebe. To by bylo moc jednoduché. A všichni víme, jak to s takovýma magickýma předmětama je. "Až půjdeme domů, musíš mě zbavit tohodle štěněte, myslí si, že je neskutečný Casanova," zasmála se Lennie tiše, když šeptala Severce. Poté se letmo podívala na Starlinga, který byl celý nadšený z toho, že vidí svou sestru. Vyprávěl o ní všelico a stejně ji rád viděl. Lennie se nad tím zamračila, to jen ona musí mít jako za trest toho největšího ignoranta na světě. Věděl tak dlouho, kde se sestra nachází a vždy to stejně musela být ona, kdo navštíví les toho druhého. A to samozřejmě nebude nikoho bavit věčně. Takže se na to i Lennie vybodla.
Pak se vrátila k Bahňákovi, který stál opodál a zkoumal dýni a později i ostatní přítomné vlky. Počet se rozrostl opravdu hodně, takže bylo na co koukat. Natáhla se k němu a kousla jej do ucha. "To máš za tu babiznu, smrade," zavrčela, ale pak se mírně usmála a obrátila zpět na dýni. Byla to opravdu prapodivná situace. Co když se tu objeví ta velká příšera? Nebo jiná příšera?
"Tohle je Severka, Duncane, a nech si na ní zajít chuť, támhleto je její partner," pokývla směrem ke Starlingovi, který byl moc zaneprázdněn, aby jejich rozhovor poslouchal. "Věř mi, dělám ti touhle lží laskavost," promluvila v duchu k Severce, aby náhodou neprotestovala ohledně Starlinga.
Možná by konverzovali dál, jenže ta věc nejspíše opravdu měla nějakou moc. Nejdříve to byla Ilenia se Starligem, neboť seděli u té věci nejblíže, pak i otravná vlčice, co přišla jako předposlední, taky ta jiná vlčice a pak i náš hlouček. Něco se dělo. Cítila to. Transformace. Panikařila by, ale už byla po posledním incidentu připravená bolestivě chcípnout při každém magickém hokus pokus bulšitu téhle krajiny.
Musela se na sebe podívat, byla stále stejná, až na to, že je průsvitná a lehce poletuje přibližně centimetr až dva nad zemí. Tohle je šílené, uvědomila si, jenže teď to nebylo to, co se jí honilo hlavou.
"Musím je všechny eliminovat," zavyla a zmizela mezi stromy směrem na jih. Cíl byl velmi jasný.

---> Zarostlý les (přes řeku Kiërb)

// Byla jsem extrémně líná něco napsat... a pak je to tohle, fakt soráč... :( Chyby jsou možné, nechtělo se mi to kontrolovat :D

I didn't want to leave you. I never wanted to leave you. But that's what's happening now. I was so stupid, I should have known. I won't miss you at all. That's what I was thinking...
I miss you. I never found you. All sentences begin with "I". I just feel so selfish. Now you're dead, too. Every time I tell myself I'm moving on, there's this part of me that just can't shake it.
Sometimes I feel sad when I talk about him. Sometimes I'm completely healed and ready to find a new partner. But it's not all about you. Now they're all dead. Well, all my friends and family members are dead except Blueberry, who turns out being a worse brother than I thought. He definitely shouldn't have been a brother. I eventually found new one. He is not bonded with me by blood but I guess words and acts are enough.
But I know that I had an amazing love. I still don't want to forget you! You know, I highly doubt younglings will start throwing rose petals at my paws. It is a pity that the young wolves of today are so badly raised. Who would have thought that a nice old female like is gonna end up all alone? I'll be so miserable... alone.
What am I saying? I will be such a great single old lady. I'll do whatever I want. I will make myself happy alone. Just frick them all. I don't care what they say. It's not bad live without partner. Such a lie. Female cannot happy without partner and cubs?
And then I think about it. But I don't wanna be one of these terribly feminist wolfie with sad eyes and rude speeches. I guess this life just sucks.

// Пи**ец :DDD

//Vyhvězdičkováno. Žádný nadávky a neštvi :D

// Oh hele Stalinština

<--- Jedlový pás (přes VVJ)
Tornádo zmizelo asi stejně tak rychle, jako se předtím objevilo a nezbylo nic než podivný zvuk. Zvláštní. Někdo by se pravděpodobně otočil, ale Falion měl pravdu, Lennie bude neustále vlčice se srdcem dobrodruha, tudíž se chtěla vydat na průzkum. Duncana se ani neptala, zda tam chce jít, ostatně jej nikdo nenutil a mohl odejít kdykoliv.
Jaksi měla pocit, že původ jeho jizev není ten, o kterém mluvil, ale koho to vlastně zajímalo? Ptala se jen aby se dozvěděla o "kvalitách" tohoto vlka, který byl pravděpodobně horší lhář než svůdník. Oh, takhle jo nazývat je snad až ostuda všech vlků, kteří takový jsou. A že jich moc nepotkala. Kde vlastně ti bastardi jsou? Kdo ví, třeba se schovávají. V tom případě by mohl Duncan udělat to samé a prokázat všem velkou laskavost.
Dorazili na to podivné místo, kde byl onen zvuk o něco hlasitější. Zajímavé... A taky tam seděla vlčice. Nejdříve si tedy Lennie myslela, že je strůjcem podivné oranžové věci ona, ale vlčice vypadala stejně překvapeně, tudíž nejspíše byla přitáhnutá zvukem, když šla kolem. Vypadala trochu naštvaně a zároveň zmateně. A ke všemu ještě voněla povědomě, kvůli čemu musela Lennie přemýšlet, co jí připomínal. Bingo!
"Máš až podezřele podobný pach jako můj kamarád," prozradila vlčici. On to opravdu byl takový více zženštilý pach Starlinga, jenž naznačoval, že toto musí být pravděpodobně někdo jemu blízký. „Ale kdybys náhodou narazila na převážně bílou vlčici s šedou tlamou a náprsenkou...“ Vzpomněla si na popis Ilenie, což je samozřejmě Starlingova sestra, kterou již dlouho neviděl. Taky říkal, že umí bejt protivná, tudíž se těšila, až se jí chytne Duncan a ona na něj třeba začne být hnusná. O kéž by tomu tak bylo.
"Je to iluze, někdo tu používá magii," rozhlédla se, zda pachatele nenajde. Ostatně Lennie byla vládce této magie, věděla, že dýně je pravděpodobně jen nepovedená projekce z něčí hlavy. Ten někdo asi magii nevládnul zrovna nejlépe, neboť celá ta velká koule poblikávala, mizela a zase se na chvíli objevovala.
Bylo by to lepší, kdyby ta sova pořád tak neotravovala," mlaskla naštvaně. Jenže byla to doba? Takový zvuk sovu možná jen vzdáleně připomínal. Tohle místo smrdí magií a Lennie se to vlastně vůbec nelíbilo. Co takhle sebrat oba a jít zase pryč? Duncana vyhodí někde cestou, aby zase táhl na jih, kam patří a Ilenii může zavést ke Starlingovi do Ragaru na malé setkání. Jenže to byl problém. Starling ani Severka tam teď nebyli. Kde sakra jsou.
"Ochraň mě, Bahňáku," zaprosila a schovala se za Duncana. Ironicky byl sameček o něco menší než Lennie, ale bylo jasné, že vlčice pouze žertuje, ostatně pokud se objeví příšera, mladého "svůdníka" rychle hodí příšeře jako jednohubku a zatím vezme nohy na ramena.

Bylo to vlastně neskutečně komické, že by z toho jeden klekl. Samozřejmě v jeho očích to tak nebylo, ale Lennie, která tohle brala jen jako neskutečně vtipnou záležitost, dělat si srandu z jiných vlků, neboť jsou vlastně naprosto hloupí, znáte něco lepšího?
Ale tohle muselo vše stranou, neboť to opravdu bylo něco velkého. Obří tornádo si šlo pro ně oba. Duncan to samozřejmě zaregistroval moc pozdě, byl příliš zaměstnán vlčicí, takže už hodně vítr unášel. Lennie zareagovala lépe, tudíž se vichru vyhnula.
Tím, že byla Lennie o něco dále než Duncan, měla možnost se alespoň trochu od víru vzdálit. Sice to stále nebylo o moc lepší, ale alespoň nehrozilo, že si ji vír odnese tak, jak teď hodlal odtáhnout bahňáka černocha. Musela se ale schovat nebylo moc míst, kde by zrovna tady byla v pořádku. Naštěstí se napěchovala alespoň za středně velký kámen, kde asi před velmi dlouhou dobou patřil k zřícenině, ale osud mu nejspíše nepřál. Teď se hodil. Vykoukla a s přivřenými očky sledovala, jak Duncan svědomitě bojoval o život. Držel se opravdu dobře a zároveň dokonce dával najevo, že rozhodně nepotřebuje pomoc. Jako by mu snad chtěla jít pomáhat...
"Já zůstanu tady schovaná, zlom vaz," zařvala na něj a bylo z jejího tónů lehce znát, že jí vlastně tato situace přišla dost komická.
Vítr se jej opravdu snažil dostat, jenže Duncan se asi jen tak nedá, ostatně to nejhorší a nejotravnější vždy zůstane nejdéle. Po nějaké chvíli se konečně zdálo, že tornádo přešlo. Nechalo za sebou tolik bordelu... Konečně se vydala za Duncanem, aby si jej lehce dobírala a zároveň se ujistila, že ten problém stále žije.
"Nelež tu jako kus masa, pojď to pronásledovat," pobídla Duncana, aby se vydali vstříc té haldě větru jako lovci tornád, ostatně nic lepšího stejně neměli na práci. "Preci by ses toho ty, velký, úžasný a krásný Duncan, nebál," zasmála se a rozešla se směrem k oné větrné smršti, která tu teď takto řádila. Musela uznat, že to nadělalo pořádnou paseku a něco takového se tu jen tak nevidí, neboť tornáda se tu tvořila skoro... No vlastně nikdy. Velmi působivé.
"Matali jsem nenašla, v Jedlovém páse není, snad jsi měl větší štěstí, podívám se k jezeru, kde se alespoň kdyžtak trochu opláchnu," vštípila vzkaz Falionovi, aby jej nemusela jít hledat, upřímně doufala, že Matali našel a oba míří zpět do Ragaru. A teď k tomu tornádu.
Překvapivě měla pravdu v tom, že se tu jistě nedávno nacházela Severka se Starlingem, jinak si to ani vysvětlit nemohla. Kdo ví, třeba se taky vydali na průzkum území.
Sama se vydala po jejich stopě v doprovodu bahňáka. Těžko říct, jak mu vlastně bude říkat, měla pro něj tolik možných přezdívek, ale nahlas bude stejně nejčastěji používat jeho jméno, neboť to tím pádem postrádalo tu okatou ironii, když ale řekne jeho jméno, zní to ještě lépe, ale to už Duncan sám nemůže postřehnout.
"Takže co vlastně můžeš nabídnout kromě sebe? Máš vůbec skvělé lovecké zkušenosti? Jsi oblíbený člen smečky? Máš přístup k benefitům? Bojoval jsi s medvědem?" vyptávala se. Nikdy si nebyla jistá, jaké kvality by měl protějšek vlastně mít, aby se zdál velmi reproduktivně atraktivní. Lennie vždy viděla spíše své důležité kvality, díky kterým měla problém hledat partnery, jednoduše měla vysoké očekávání. Jeden se jí nemůže divit, je to excelentní vlčice.
"Můžeš jim teď všem vykládat, že jsi přežil šíleně velké běsnění tornáda," popíchla jej.
"Kdes vlastně přišel k té jizvě na čumáku? Doufám že je to válečné zranění, jinak je ta jizva trapná a pozérská," podotkla ohledně jeho velké jizvy táhnoucí se přes celý čumák, která byla snad nepřehlédnutelná.

---> Neprobádaný les