Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Mě by zajímalo, jak drží pohromadě, asi nějaká temná vesmírná hmota, to jsou zas čáry, magičové blbý," zanadávala. Tahle celá věc byla velmi... No diskutabilní. Byli děsivý a zároveň komický. Jak drží pohromadě? Nemůžou se divit, že je ty čarodějnice tak jednoduše rozeberou.
"Hele mluv za sebe, jo!" zasmála se jako reakce na jeho malé popíchnutí. Tohle by mu šlo. Srandičky. Hihi haha. Ale jo, musí mu to nechat, alespoň to není jen smutek a slzy. Ona tahle situace sice může být zlá, ale Lennie byla vždy flexibilní vlčice, jednoduše se novému životu poměrně rychle přizpůsobí, že už jí snad brzo ani ten normální chybět nebude.
"Máš pravdu, já jsem hrdě zemřela stářím a ty pěkně mlád a tak hloupým způsobem," zahiňala se a opřela si hlavu o jeho rameno. Sledovala poušť, která se nacházela tam dole za řekou a všemi těmi šutry, které obklopovaly strž a vlastně celý kaňon. Tohle je nuda, je to pravda. Nechtěla ještě umřít. A prostě ještě ani nebyla ready a nebyla ani stará na to, aby se něco takového stalo.
"Je to celý naprosto debilní, co si budeme povídat," vydechla otráveně. Dostala teď novou příležitost začlenit se do smečky a konečně začít znovu budovat to, o co v mládí přišla. A teď byla takto jednoduše smetena z herního pole Gallirei? Místo toho tady hrála na lupiče a policajty.
"Netuším, jak se toho zbavit, možná jsme měli trochu víc prozkoumat tu dýni, která nás přitáhla," přemýšlela nad tím, jak se poměrně pohotově vytratila, když se proměnila na ducha a přibyla ta touha lovit nějaká jiná stvoření. Teď, když viděli konečně ten pravý princip, do ničeho se jí nechtělo, neboť to byl jen hloupý začarovaný kruh.
"Nejlepší na tom samozřejmě je, že tě žádná vlčice nebude chtít, budu se ti moct smát do nekonečna," zvedla hlavu a její tón byl velmi posměvačný. Ona může být sice stará a tak, ale jemu chudákovi byla odebrána životní vášeň. Nikdo by ducha nechtěl.
"Tak mě tak napadá, co kdybychom šli strašit náhodné živé vlky?" zeptala se ho nadšeně. Ta představa byla vtipná a možná by se tím mohli zabavit.
Jenže pak jsem to ucítila. Byly zpět. Že si nedají pokoj. "Hnned jsem zpět!"

--> Spáleniště (přes Elypole)

Jenom poslouchala tu jeho lehce stinnou chvilku. Wow, konečně mu třeba i došlo, že to zas taková sranda není, když neustále musí dělat to samé. Jak stereotypní, což? Ale nehodlala to jen komentovat. Jen přikývla na náznak toho, že mu naslouchá a počkala, až všechny ty slova o pách chvilek zase vezme zpět. Pak už se rozhodl poslouchat novinky on.
"Byla jsem lovit na plošině, kde byly ty dvě čarodějný flundry a víš co tam bylo?" napínala jej chvíli, neboť přemýšlela, zda je tohle vlastně dobrý způsob, jak mu něco takového oznámit. Ale je to Duncan, což tedy znamená, že to určitě nebude žádný těžký balvan pro jeho maličký mozeček.
"Byli tam kostlivci. Nehýbali se, pravděpodobně je i ty čarovlčice nějak poškodily, ale víš jak... Ony taky po našem útoku nevydrží být zmražený navěky," dumala nad tím trochu během toho, co celou tu situaci přednášela Duncanovi. Ten měl celkem prdel z létání a nejspíše jí poslouchal jedním duchouchem dovnitř a druhým ven. I když on by to asi dělal i normálně, že?
"Mě to nebaví už od začátku, tyhle schopnosti letat, mizet, blikat a podobně, to je fajn, ale ta nutnost a posedlost zneškodňováním čarodějnic mě nebaví," pronesla otráveně, zatímco do Duncana šťouchla, čímž jej od sebe mírně vzdušně odstrčila a on odletěl o pár desítek centimetrů vzad. Sama zkusila letět vzad, ale nešlo to tak dobře jako lítat vpřed. Nejspíše to bylo podobné jako chůze. Chodit nazpět není zrovna tak lehké jako chodit dopředu. To samozřejmě každý ví.
"Myslíš si, že jsme mrtví?" zeptala se jej tiše a zaplula ke kraji útesu, aby se mohla postavit na pevnou zem. Sledovala Duncana ve vzduchu a přemýšlela, zda by tohle někdy mohlo fungovat. Tohle duchaření samozřejmě. Může být někdy šťastná?

<--- Tekutý písek

Jelikož fenkové očividně doma nebyli, rozhodla se tedy alespoň vystopovat toho zavšiveného druhého ducha. Byl překvapivě tam, kde ho naprosto očekávala. Možná nemá radar pouze na čarodějnice. Možná má radar dokonce i na Duncana.
Samozřejmě bylo komické sledovat, co ten vlk zas provádí, nejspíše už nebylo co lovit, tak začal zkoušet, jaké to doopravdy je být duchem. Lennie může z vlastní zkušenosti samozřejmě říct, že je to vlastně nic moc a moc se během toho nebaví, ale co se dá dělat, možná byla v minulém životě hrůzná a tohle má teď za to.
Koukala se na něj zespoda od řeky a chvíli přemýšlela, jak se tam dostane, než ji napadlo, že je to snad jasné, ne? Vylétla nahoru jako Petr Pan, než by vlk řekl dýně. "Mám pro tebe novinku!" oznámila a stále se vznášela kousek od něj. Jen ona se vznášela nad propastí a Duncan si to raději rozmyslel. "Čarodějnice nejsou jediná lovná kořist v okolí..." pověděla mu a udělala přitom salto ve vzduchu.

<--- Starý ostrov (přes Ararat

"Vy lemry krysácký!" řvala zanedlouho do písku a poletovala kolem. Udělala salto a řvala znova. Pak strčila hlavu i do písku, ale nic tam nebylo. To jak hluboko ty lemry bydlí. "Halooooo," křičela dál, ale zdálo se, že jí vůbec nikdo neslyší. A nebo jí všichni úspěšně ignorují. Jaká to nevychovanost. Kecla si do písku a překvapivě stále seděla na povrchu. Ostatně duch se asi těžko chytí do tekutého písku. Tady už zákony fyziky moc nefungují. Jednoduše tohle byl alespoň malý plus v tomhle duchařském světě. Jinak je to děs a otrava. A nemohla se přímo rozhodnout, jestli je to hrozné a nebo jen neskutečně nudné. Samozřejmě Duncan se bavil, ale on je poměrně velmi jednoduchá nátura, což znamená, že jo nejspíše uspokojí naprosté maličkosti, které normálně nikdo neřeší a nejsou pro něj uspokojivé dostatečně. No jo, to jsou ti trapáci jižané. Hrozně jednodušší vlci, co se mentality týče a věčně tupý jak tága. Hrozné. A právě proto jsem teď mrtvá a na jihu. Mohu být inspektor jižanské debility. To je mi ale nápad. Když nebude chtít, jiní vlci jí neuvidí, což znamená, že se mi může alespoň smát. Možná se vrátí do Ragaru a bude dělat naschvály Falionovi. Ač to by si nejspíše nikdy nedovolila. Spíše bude jen velmi škodit v jiných smečkách. Každá totiž jistě touží po vlastním poltergeistovi.

---> Strž (přes kaňon řeky)

<--- Oblý vrch (přes Kraj světa)

Bylo naprosto jasné, že se blíží a tam tomu bylo i v případě faktu, že by nejspíše pociťovala za normálních okolností to, jak se teplota zvyšovala. Věděla, že někde tady je poušť, věděla to velmi dobře a připomínalo jí to vtipné vzpomínky na divadélko s fenky. Třeba za tohle mohou oni. Možná nebyl ten otec fenek dostatečně přísný a už zase jeho synové tropili neplechu. Napadlo ji tedy, že by na to místo mohla zaletět. Ostatně se mohla vznášet, takže jí písek vlastně nic špatného nemůže udělat. Může tedy prozkoumat to místo velmi důkladně a zůstat v bezpečí. Ostatně mrtvá už stejně je. Mrtvá, chladná, bez pocitů, smysly sice fungují, ale to je poměrně k ničemu a překvapivě stále pociťuje emoce. Ach ano, sice byly velmi utlumeny. Možná jen aby nebyla bezradná a nevyšilovala. Za to byla poměrně ráda, nechtěla vědět, jaké by to bylo, kdyby musela trpět onen fakt, že je duch. Nejspíše by ji z toho asi kleplo. Ač je to vlastně vůbec možné?

---> Tekutý písek (přes poušť)

<--- Ušopahorkatina (přes potok)

Těžko říct, jak dlouho už takhle pluje po světě. Nezdálo se jí to být dostatečně daleko od ostatních, chtěla se vrátit tam, kde by jí jen tak kostlivci nešli dopadnout, ale najednou se zdála Gallirea poměrně malá na to, že se běžně jednalo o poměrně velké území, které bylo velmi těžké přejít z jedné strany na druhou v malém úseku času. Jenže teď, když měla všechny ty magické schopnosti, je to o něco jednodušší, neboť teď může velmi lehce prosvištět územím, nepotřebuje zbytečně zastavovat a může myslet jen na to, kde najde další čarovlky a jak se vyhne kostlivcům. V době mezi těmito aktivitami se může zatím bavit s Duncanem a odolávat jeho vlídným slovům a otřepaným klišé balícím technikám. Vážně s ním musí být už napořád? Možná se tam tam komfortně spokojí s tím, že není vlastně zas takový idiot a dá se s ním alespoň trochu komunikovat. Možná by ho měla vyhledat. Ostatně mu musí sdělit novinku ohledně velmi nepěkně vypadajících kostlivcích. Lennie věděla, že jo tohle bude náramně zajímat.

---> Starý Ostrov (přes Kraj světa)

<--- Náhorní plošina

Byla upřímně překvapená, že se jí takový manévr opravdu povedl. O tomhle pak bude muset povědět Duncanovi, neboť třeba konečně uzná, že je vlčice statečná a nebude si z toho dělat pouze srandu jako doteď. Sice ji tím stejně pouze popichoval, ale Lennie byla mírně soutěživý typ a chtěla mu ukázat co proto. A ono se povedlo. Nezraněná velmi šťastně poletovala nejdříve po Zlatavém lese, který v tuto roční dobu vypadal přímo dokonale, a pak i po mírné pahorkatině na jihu. Mířila zpět na západ, neboť nechtěla riskovat přítomnost kostlivců, kteří by ji takto mohli velmi rychle dopadnout. To by byl fail jak prase. Takže teď to tu musí nějak prolétnout, aby se případně vyhla všem ostatním špatným nástrahám, které tu na ní mohly číhat. To je ale velká otázka. Pozná velmi dobře, když se k ní bude blížit nějaký kostlivec? Je to dost možné, ale moc nevěřila tomu, že by mohla být tak rychlá, ostatně viděla velmi dobře, jak zle na tom jsou kolegové čarovlci, kteří nikdy moc útoky nepředvídají... Možná je Duncan a Lennie jen moc rychlá dvojice.

---> Oblý vrchol (přes potok)

<--- Středozemní pláň

Aha! Velmi opatrně se vydala na plošinu neboť netušila, co tu vlastně může najít. Mohl to být čarovlk, mohl to být ... Co to je? Samozřejmě viděla dva čarovlky a zároveň viděla ještě něco. Byl to... Vypadalo to jako kostra vlka. A ony se to snažily polapit. Překvapivě jim to šlo velmi úspěšně. Tak tohle to je. Hra na kočku a myš ale ve třech. Super. Duchové jedli čarodějnice, čarodějnice tyhle kostlivce a ti zase chtěli jistě duchy. To tedy znamená, že by měla být Lennie pořádně opatrná, aby náhodou nějakého kostlivce neprobudila, nebyl by to pak dobrý den. Ale tohle chtěla udělat rychle, má čas, je rychlá a hbitá, jistě zvládne utéct, než se nějaký kostlivec rozkoukával a zjistí, že je tu nějaký duch. Nic netuší, zasmála se zlověstně a vydala se na bližší průzkum. Ten se samozřejmě stal velmi hektickým. Její cíl byl tiše polapit čarovlky, ale zároveň neprobudit kostlivce. Tivtu byli taky pořád? Je tohle vlastně nějaký vlčí očistec? Znamená to snad vykoupení? Měla až moc otázek a skoro žádné odpovědi, které by pomohly. Tohle nebylo fér, kéž by alespoň dostala nějaké bližší informace, které tak potřebovala. Takhle dělala všechno z fleku a to se jí moc nelíbilo.
Tak či onak teď se zaměřila na nic netušící čarovlky. Ti si nejspíše mysleli, že když se tady takhle schovají, stanou se okamžitě nepolapitelným cílem. Ale Lennie se kostlivců nebála. Neměla proč, zatím jí toho moc neudělali.
A tak se tedy přiblížila ke konvezující dvojici čarovlčic. Stále váhala, zda neudělá moc velký hluk, nechtěla, aby na ní zaútočili všichni ti kostlivci. Ale pokud teď odejde, bude hloupá. Respektive už by si to nedovolila, měla je na dosah.
Jedna ale najednou začala provokovat ostatní kostlivce a zároveň i ty rozpadlé. Kdo bude další na řadě? No samozřejmě že vy! Lennie se zhmotnila do viditelné podoby a dostala se velmi blízko oběma čarovlkům první ji ale padla pod pracku Kaleo.
"Prostoupila vlčicí jak nic a zasmála se. "Pokud jste si myslela, že jste tu v bezpečí, jste na omylu!" smála se a zatím se připravovala na další oběť. Kaleo již byla zatím hezky zmražena na kus ledu neschopná pohnout se. Taktéž na tom byla i ta druhá, Lennie zaplula do jejích útrob jako nůž do másla a vystoupila jejími nozdrami. Vlčice byla najednou zase kus ledu. Poté už jim Lennie Jen letmo zamávala a zaradovala e, neboť nepřitáhla pozornost žádného kostlivce, tudíž spokojeně odcházela.

---> Pahorkatina dlouhých uší (Přes Zlatavý les)

<--- Řeka Tenebrae

Byla velmi blízko. Cítila to svou celou duchařskou přítomností. Je to čarovlk! V tom případě na co vlastně čeká!? Je tam! Určitě je to ta samá vlčice z předchozího setkání. Ta kterou ulovili před celkem nedávnem. Je velmi aktivní. Tahle a ještě ta druhá, no to mě... To se budu vždycky hnát za těma dvěma? Upřímně tohle je otravná realita, které se mi nechce moc věřit, snad se to nějak vysvětlí, nechci do konce věků lovit jen dvě vlcice. To raději někde bude ležet s touhou lovit ale naprosto nulovým odhodláním. Jen ať se o to postará ten šupák Duncan.
Vlastně byla zvědavá, co na tom místě najde. Nehledě na to, co jí o tom hlava samotná napovídala. Raději se obrnila pořádnou dávkou kuráže a vyrazila. Kdo ví, co jí tam vlastně čeká. Je to jako vsadit si do sportky náhodná čísla, raději si ani nepředstavovala, co zlého tam na ní může čekat. Ale touha polapit čarodějnice je větší než nějaký strach z neznámého.

---> náhorní plošina

<--- říční eso

Pokračovala a držela se toho, co jí intuice napovídala. Někde tady jsou čarodějnice. Někde tu jsou čarodějnice, ale na druhou stranu i temná přítomnost čehosi, co matně pociťovala předtím. To je zvláštní, co to může být. Rozhodla se, že na to dnes přijde. Že přijde na to, co je ona energie, které se podvědomě tolik obává. Je to něco špatného? Co když jí to chce taky ublížit? Ochrana ne, tohle je strašidelné samo o sobě dostatečně bez toho, aniž by po ní šly jiné čarodějnice nebo snad nepřátelští duchové. Možná zváží útočiště u Duncana. Ve dvou se to lépe táhne a vždy jo může použít jako návnadu. Ono by ho skoda asi stejně nebyla. Tedy takhle, kdo by toho vlka vlastně asi tak oplakával? Dobrá zpráva, asi nikdo zajímavý ne.

---> středozemní pláň

<--- Elypole

Běžela poměrně svižným tempem tam, odkud cítila cosi, co jí nutilo vyrazit. Duncana ponechala Duncanem a vyrazila tentokrát sama. Ostatně měl dvě čarodějnice k dispozici hned na území, což se rovná poměrně jednoduchý úkol. Neměl by ani přehnaně protestovat. Tedy Lennie v to alespoň doufala. Jak se blížila, přemýšlela, kudy to může vzít, aby se jednalo o opravdu nejrychlejší cestu ze všech. Takhle bylo jasné, že to může stihnout. Cítila čarovlka, byl tu někde na jihu. Edy poměrně na jihu. Zároveň ale cítila jakési nebezpečí, které mohlo znamenat potíže a ty ona mít nechtěla ani náhodou. Ale tak či onak věřila, že je risk zisk a stojí to za zkoušku. Alespoň přijde na kloub tomu, co je vlastně ona temná aura.

---> řeka

A byl na nohách! Savior! Já to věděla, vztekala se vlčice a vydala za ním. Nebylo to tak dlouho, co zareagovala, takže vlk neměl zrovna náskok na to, aby mohl pláchnout daleko. To by bylo.
Hezky se pořádně rozeběhla a začala vlát ve větru, než propadla vlkovým tělem. Tadá. Tak tohle mu nedarovala. Hloupý hnědý chlupáč, nechtěl ani pozdravit. Hrůza toto. A to jsme se tak dlouho neviděli. Já ho pomalu oplakávala a on mi ani nazdar neřekne, odporné.
"To mě tedy zajímá, kam ses to chtěl jít podívat," zavrčela na nehybnou zmraženou postavu v klobouku a zasmála se. Tohle bylo uspokojující, nebude lhát, že není. Tedy alespoň více než chytání neznámých čarovlků. Takhle měla naprosto skvělý pocit z toho, že ulovila něco speciálního. Teď se ale už hezky opět vydala do svého ďolíčku v trávě, kde ulehla a odpočívala. Její touha chytit jiné vlky klesla. Neměla vůbec chuť někoho pronásledovat, takže je vlastně fuk, pokud jí nějaká čarovlčí tlapa proklouzne. Musí nějak načerpat svou duchařskou sílu.
"Duncane, ty malá špína, buď alespoň chvíli na jednom místě, tobě se to líbí co? Ty fetišisto," zaburácela ale spíše to znělo mírně unaveně. Přesto se postavila vedle nej a mírně do něj znaveně drcla. Jenže v tu chvíli to pocítila. Něco bylo na obzoru, tedy ne doslova, ale cítila, že by se mohla vydat za zdrojem. "Hlídej tyhle dva," poručila Duncanovi a zmizela z dohledu.

---> Říční eso

---> Tulilouka

Dobelhala se zpět na pole, aby si přepočítala ostatní vlky. Teď už jich tu bylo jen pár. A tím je myšleno tři. Tři tu byli a ti ještě nehybně stále postávali uprostřed pole. Otázkou bylo, kdy se hodlají pokusit utéct i oni. To byla velmi zapeklitá otázka, kterou bylo velmi nutné vyřešit. Nechtěla tu čekat tak dlouho. Mohlo to být taky nikdy. Tolik času vlčice neměla. A nikdy pravděpodobně ani mít nebude. To by ještě bylo... Jenže ona má vlastně věčnost ne? Co tak vlk může ve věčnosti dělat, když nemá hlad, nepotřebuje spát a je jen neskutečně strašidelný? nejspíše půjde vyděsit pár veverek, aby se neřeklo, když už je teď mrtvá. Pozornost věnovala hlavně Saviorovi, neboť ty ostatní neznala. Pach nikdy nelže a smysly stále měla i v její duchařské podobě.
Ten mohl kdykoliv vyrazit a vytratit se ač tedy je to už stařík. Pravidlo číslo jedna zní: "Nikdy nikoho nepodceňovat!"

//dvakrát za sebou. Jenže my už stihli znovu chytit Cynthiu

<--- Elypole (přes houštiny)

Pronásledovala to jak nejrychleji mohla, byla tomu v patách. Netušila, zda vůbec může někomu dýchat za krk, ale v tomto případě můžeme klidně takovou metaforu také použít. Tohle je ukrutná realita. Proč raději nehlídá zlobivá vlčata v pekle nebo tak, proč nedělá šaška fenkům a proč nedělá leštičku drahokamů paní Smrti? Tohle je otrava. Začínala to nesnášet. Jestli se z tohodle někdy dostane, nejspíše už v životě neopustí Ragar. Zůstane v úkrytu a ven bude běhat jen pro vodu a občasné ušáky.
Ale což! ZASE ON! Jak často se bude takto vídat s Duncanem? To je také součástí jejího prokletí? To snad už není možné. Vlk stihl prostoupit a zamrazit vlčici s kloboukem rychleji. Alespoň Lennie zvolnila tempo a už jen k oběti došla.
Prostoupila skrz a zatvářila e znuděně. Samozřejmě Duncan z toho měl snad ještě větší srandu než předtím, ale Lennie vypadala neskutečně otráveně. Jak by ne? Tohle limbo je humáč.
Pokývla čarodějnici na pozdrav a zase pelášila pryč, zpět do pole, aby si hlídala ostatní.

---> Elypole