Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- Tajemná louka (přes potok)

Jen tak letmo prosvištěla kolem jezera. Normálně by se tu i zastavila, ale teď jí ani nehnulo. Nepotřebovala se ohřát u jezera, jako duch nic necítí. Kéž by tomu někdy bylo i v realitě, takhle je neskutečně omezená. Ale teď už je velmi jasné, že zase bude trvat, než se rozhodne vydat na jiné dobrodružství mimo smečkové území. Zdá se, že ty hory jsou opravdu nejvíce bezpečné místo, jaké si dokážete představit. Kéž by to samozřejmě věděla dříve.
Nepamatovala si, kdy bylo naposledy takové ticho. Možná v době, kdy patřila do smečky, moc věcí kolem neřešila, neboť na to jednoduše nebyl čas. Takhle se teď zajímala a ani nemusela. A s tím přesně přestane. Už není tulákem, takže jsou ty všechny kraviny kolem něco, co se jí moc netýká.

---> Náhorní plošina (přes Louku máků)

<--- Sarumen

Je to vůbec možné? Oni se normálně drží ve skupinkách, to je nemožné, ti vlci jsou nemožní. Respektive dobře, neměla by si stěžovat, neboť to bylo alespoň méně práce. A to se vlčici v podobě ducha velmi líbilo. Ostatně i jako duch je lehce líná.
"Tak koho tu teď máme, což?" optala se a podívala se na osazenstvo této lokace. Zdálo se ,že tu měla další část staré známé skvadry a taky něco nového. Ach koukejme, kdo se to probudil, podívala se na Flárese, který teď pobíhal kolem s kloboučkem. Rozhodla se tedy nejdříve jít na Cynthiu, která už moc dobře věděla, co jí čeká. Prolétla jejím tělem jako vždy a vlčice se zmocnil chlad. Otočila se a upřela pohled na Flarese. Stačil pouze mžik a byla u něj. Prostoupila jeho tělem velmi podobně jako to udělala Cynthie.
"Tak se pro teď mějte," řekla a zase letěla dál. Někde tu je ještě jeden a toho chce samozřejmě taky dostat, ať to má z krku.

---> Ohnivé jezero (přes potok)

<--- Kaňon řeky

Upřímně tak nějak doufala, že budou pro účel zapomnění všichni její staří kolegové ze smečky pod kytkama. Tedy samozřejmě Suerte nejspíše naživu byl, ale nechtěl jí vidět, takže to se taky dá brát jako mrtvolný stav. Ať si je tam, kde je, může to být poměrně jedno.
Pokračovala na jih, že by se schovávali? Je to možné, ale Lennie měla čas i chuť dorazit je i na tak odlehlém místě. O tom to očividně je. Může být líná nebo trochu zapracovat na své duchařské kondici. To by bylo.
Tak či onak velmi opatrně prosvištěla kolem Sarumenu, snažila se, aby její prezenci nezachytili vlci toho lesa. Nechtěla je otravovat tím, že by měli nakakáno v úkrytu z toho, že viděli ducha.

---> Tajemná louka (přes okraj Sarumenu bez postu na území)

<--- Studánky

Tak tenhle pach měla opravdu ráda. Jak se tak zdálo, Savior se probudil opět k životu. To je milé, jeho si užívá poměrně dost. Ale měla by být milá, ostatně teď je jediným pozůstatkem Narvinijské smečky. Taková nostalgie. Jednoduše tím starým známým opět prolétla, neboť se tu s ním nebude zas tolik párat, žádná speciální péče nebude.
"Pěkný klobouk, starouši," zamumlala a prohlížela si jej. Teď to šlo jednoduše, když byl nehybně ukotven na místě. Nějaké ty šediny byly viditelné, ale vypadaly na něm překvapivě dobře. Ostatně Savior nikdy nevypadal jako smeták, tak mu sem tam možná kdysi Lennie říkala jen ze vzteku. Nejspíše byl v mládí velmi oblíbený u vlčic. Kdo ví...
"Doufám, že ses měl dobře od dob, co jsme se viděli naposledy s kožichy," řekla a oči jí ulpěly na jeho náušnici. Vždycky se jí takovéhle věci na uších líbily. Teď to nebylo výjimkou.
"Ráda bych zůstala, ale duchařské povinnosti volají, tak se nejspíše opět střetneme, až se pohneš z místa," mrkla a odplula zase pryč. Měla teď v hlavě lokaci, kam nebude jednoduché doletět. Respektive je to poměrně daleko.

---> Tmavé smrčiny

<--- Vysoká strž

Nebylo to vůbec daleko od místa, kde se nacházela prvně s Duncanem a poté se Zakarem. Mohla by jej vyhledat na pokec hned jak zase nebude duch. Tedy pokud ten den někdy vlastně vůbec příjde, zdálo se to nemožné, ale jeden by neměl přestat doufat v zázraky, takže prostě dělala to, co po ní tohle duchařské tělo chtělo a už se snažila nestěžovat si. A to šlo fakt špatně,
"Oh, dokonce dva Magičové," zaradovala se, když je viděla. Byli opravdu dva. Jeden byl poměrně známá škola v podobě Kaleo a druhý byl velmi neznámý, ač velmi jasně věděla z vyprávění, o kterého vlka se jedná. Kdo by čekal, že toho šupáka Etneyho potká zrovna takhle. Ví o tom vůbec Duncan? Měl by nejspíše super radost, kdyby jej mohl nechat zmrazit. Ale dokud tu není Duncan, postará se o to Lennie sama. A tak Etneyho chudáčka zmrazila.
Hned na to se vrátila za dvou známou a udělala jí totéž. Samozřejmě vlčice už by dávno měla vědět, že nic není osobní. Jak by mohlo, nikdy jí neviděla. Přesto jí to bylo lehce líto, není to příjemná věc. A proto běžela páchat škody dál.

---> Kaňon řeky (přes strž)

Když seděla se Zakarem, přihnalo se pár kostlivců a stalo se jí to samé, co se předtím stalo Duncanovi. Hups.
"To bylo poměrně nepříjemné," uznala, když se konečně dala dohromady. Takhle nemůže existovat, měla by se těm kostlivcům nějakým způsobem vyhýbat. Jenže nemohla uzavřít příměří s magiči. Potřebovala je pro vlastní obživu a zdálo se, že jich zrovna velký počet není. Navíc se několik z nich moc hýbat nechtělo. No tak či onak by se po nich měla jít podívat.
"Jsem Lennie, žila jsem kdysi na severozápadě Gallirei, škoda že nemohu tvé zbarvení vidět, myslíš, že je to poprvé, co se vidíme?" zeptala se a přemýšlela, zda jej náhodou již někdy nezahlédla. Není to totiž nemožné, někdy se hodně vlků střetne na jednom místě, neboť se tu věčně dějí divné věci. Tentokrát ale měla pocit, že vlka vidí poprvé. Respektive vidí je trochu těžké použít v tomto případě.
"Cítím se stejně zmateně a mrtvě jako všichni ostatní. Ti magičové to mají velmi jednoduché, dostali prostě jen klobouk a konec, mohou si pobíhat ve své normální podobě, není to fér,"zamumlala. Samozřejmě kostlivci to měli nejhorší, neboť nebylo jasné, kdo je kdo. Ale i to mohlo mít jisté výhody, když se to tak vezme, jen je těžké najít teď takovou situaci.
"Půjdu je všechny najít Zakare, doufám, že se ještě potkáme, příště prosím rozeber toho blbečka ještě jednou," zasmála se a rozhlédla. "Když zůstaneš ležet tady, nemělo by se ti nic stát," navrhla mu a pokývla na pozdrav. Nechtěla být pryč dlouho, ale tady se jí nechtělo dlouho zůstat na místě. Už dlouho nikoho nepolapila.
Samozřejmě že ano, protože mi přeci Duncan leze jen na nervy, nejsme žádní kámoši nebo tak, tudíž je v pořádku, když si jej kostlivci užijou, že? Protočila nad svým jednáním oči, je to tak hloupé, že už se jí nad tím ani přemýšlet nechtělo. Ono snad už pak hnědého vlka nikdy neuvidí, pokud se z tohodle stavu někdy dostanou, neboť se zdálo, že tu teď bylo poměrně velké číslo mrtvých vlků, což se nezdálo být normální.

---> Studánky

// Lowkey mi připomíná malou Lindasu

Pomyslně nad tím pozvedla obočí. Jo tak ta Uřvaná jo pořádně štve. "Vůbec se ti nedivím, ještě v době, kdy jsme všichni byli naživu, málem nás kvůli ní zabila příšera, moc ráda tedy posloužim, pokusím se jí vždy stopovat co nejrychleji mohu," souhlasně přikývla. Ono takhle se paktovat není špatný nápad, pokud to ukojí její touhy, Duncan může trpět. To má za ty všechny posměšky ohledně její stáří. Karma je zadarma no...
Doufám, že již dnes nechtějí dělat bordel, bylo by to po několikáté, co na ně vlétnu," zaskřípala mírně naštvaně zuby. Nikdo ostatně nechce pracovat přesčasy. A to samozřejmě ani duch ne. Život po životě si stoprocentně představovala jinak. "Můžeš být rád, že těch čarodějnic moc není. Je jich pět a dvě z nich jsou stále neaktivní," řekla mírně naštvaně, neboť na ty dva měla taky chuť! Samozřejmě pak tu někde kolem spal i Savior, ale ten už ji moc netankoval.
"Měl by sis odpočinout, dali ti co proto," zasmála se a sama vstala. Vydala se totiž k Duncanovi. Postavila se k němu zády a začala máchát duchařským ocasem, aby jej rozvířila ještě víc. Samozřejmě nemělo to žádnou váhu v tom, jak pomalu se bude duch dávat dohromady, ale stačilo to na to, by se Lennie mírně pobavila. "Bolí to?" zeptala se jej a začala během toho poletovat kolem něj plouživým pohybem a přitom přestala vrtět ocasem.

<--- Elypole

Divila se, kde je zase Duncan, teď tu byl a už tu zase není, to je příšerné s tím vlkem. Tohle je tak komické a zároveň otravné. Zastavila se, slyšela i cítila kostlivce. Kdyby chtěl, už by z ní byl taky dým. Teď na to koukala. Duncan byl celý roz... Byl všude a zároveň nikde. Oh ne... Jaká to tragédie.
"Kéž bych měla tvoje schopnosti a tohle s ním mohla dělat pokaždé, co mě uráží," zasmála se směrem k tomu kostlivci. Neznala ho, ale očividně nebyl žádný špatný vlk. Tedy kdysi nebyl špatným vlkem a to mu nejspíše zůstalo doteď.
A právě proto se Lennie divila, že je tady teď taky. Mrtvý, bez kůže a masa, jen čistá kostra mrtvolně zírajíc. Ale což, jako společnost asi byl fajnový vlk.
"Copak? Ty dvě už jsou snad zase na útěku? Boha, lítám za nima celé dny, je to otravné," kecla si znaveně na zem a podívala se na místo, kde tak nějak byl i nebyl Duncan. "Och Drahouši, snad brzo přijde nějaké fajnové tornádo, to by mohla být prima podívaná," uchechtla se na Duncana , a poté se otočila zpět na kostlivce s trochu vážnějším výrazem.

--> Březiny

Duncan se hnal od kostlivce jako o závod. Přitom to ani nebylo nutné. Kostlivec byl pořád na malé kousky a Duncan byl najednou jako malé štěně, které no... Však to vidíte. Je to takový zbabělec, že to není možné. To ta dnešní mládež, všichni jsou jako on, uplně stejný do jednoho. A že jim není hanba. Ach jeje, Lennie si připomínala Haruhi a to už je velmi nepěkné. Protože pokud Duncan někdy řekl o Lennie, že je stará, co by sakra teprve řekl o Haruhi? Naštěstí takový den už nikdy nepříjde, neboť jsou oba dva kaput. Překvapivě je oba Haruhi přežila, no to jsou mi zase strašlivé věci...
Ti kostlivci nejsou zas tak děsivá věc, říkala si, když se plahočila polem. Dvě ježibaby byly stále zmražené a nehybné. Asi se to ani v blízké době nezmění. Nějak se jim jednoduše nechtělo.

---> Strž (přes studánky)

Objevil se tu z čista jasna Duncan. Zvědavec jeden byl určitě zvědav, co jde Lennie dělat, takže se vydal jako ocásek za ní. A v konečném důsledku je to jedno. Hezky si užil lov obou vlčic a zase byl skoro na odchodu. Ostatně zmínil velmi důležitý fakt. Tím samozřejmě je to, že se kostlivec velmi brzy může zase zformovat a to by nemuselo být pěkné pro ducha jako, je Lennie.
"No nic, dobrý pokec," promluvila po chvíli a otočila laškovně Zakarovu hlavu zase na druhou stranu, aby se díval jinam. Pohlédla také na dvě zmražené vlčice a tiše se zahihňala, kdo vlastně ví, kde se tohle v ní vůbec bralo.
"My se ještě jistě uvidíme," udělala jeden velký závěr a vydala se za Duncanem. "Hej ty moje na věčnost přítomné blátisko, kde jsme to skončili!" strčila do něj cestou a zasmála se. Bavilo jí, dělat si z něj halo stejně jako lovit čarodějnice. "Zůstaneme někde přes noc?" optala se ho a poletovala přímo zpět na pole.

---> Elypole

Lehce packou natočila jeho lebku zase zpět, jako by se jednalo o balon. "Sice jsi pěkné tintítko, ale dětinské chování mít nemusíš, urážlivko," pronesla pobaveně. "Vážení mě tenhle posmrtný život neskutečně nebaví..." zasteskla si při vzpomínce na to, jaké to bylo, když byla Lennie jako Lennie.
"Promiň drahá, vy ale chodíte v tak krásném balení dvou v jednom, že by byla škoda toho nevyužít. Ostatní Magičové se flákají, takže nezbývá nic jiného, než se krmit na vás, je mi to fakt líto, neměli jsme takhle chcípnout," pronesla k vlčici a podívala se zpět na hromadu kostí. "Pověz, kolik vás je?" zeptala se jej a sama přemýšlela, kolik jich předtím na Náhorní plošině viděla. Těžko říct, ona se na to právě moc nesoustředila. Jenže nějací už taky mohli být pryč a těch dvou? Těch se asi ani ptát nebude, moc toho stejně taky neví.
"Já tě znám, ty jsi ta uječená z propadliny. Vidím, že nebylo třeba tě zahraňovat, pošla jsi stejně několik týdnů od toho incidentu," zasmála se mírně chladně.
"No nic vážení, nejspíše si tu takto nějaký čas pobudeme, jsem Lennie. To aby bylo jasné, kdo je ten duch, kterého vídáte bohužel nejčastěji. Ten druhý je Duncan mimochodem, kdybychom byli v normální podobě, jistě by jste se mu vy dvě náramně líbily. Ty kostlivče zas tolik asi ne, ale budiž," protočila oči nad svým kamarádem. No nazývat ho kamarádem byla předběžná věc, ale nejspíše spolu stráví nějaký ty léta, tak je to jedno.
"Nikdo z vás pak po proměně asi tu dýni nezkoumal, což?" optala se všech přítomných.

// že tys toho magiče okoukala! :D

<--- Spáleniště

Ha: Tak tady je jedna! Zaradovala se Lennie, když spatřila problém v podobě vlčice s kloboukem. No to si pěkně užije, tohle bude jednohubka. Pořádně se tebou proženu!
"Zdravíčko, myslíte si, že jen tak můžete pobíhat, aniž bych o tom snad já nevěděla?" zeptala se jí Lennie zvědavě, ale na odpověď nečekala. Zasmála se a drze nasáčkovala celé své duchařské tělo do Kaleo. Chvílí to trvalo, ale zase jí hrudníkem prosvištěla ven a vydala se dál. Vlčice zůstala nehybně stát a tak taky ještě nějakých pár hodin zůstane, než se zase bude moci pohybovat tak, jako to dělala doteď. Tak jo. "Tak a teď ještě tu tvojí novou čarokamarádku, dobře?" zasmála se zlověstně a dala na svůj zdravý rozum, poslouchala intuici.
"Taky jsi tu!" zavolala na vlčici a prostoupila i Cynthiou! Bylo jasné, že tohle Lennie velmi šlo. Jak by ne, byla ukázkový lovec a dlouho díky tomu přežívala, když žila sama. Kdyby nebyla dobrý lovec, už by chcípla dávno a ne až teď.
"Co sakra s váma dvěma," povzdechla si. Ale spíše promlouvala sama k sobě než se dvěma kostkám ledu. No nic, zase je brzo uvidím. Vydala jsem se tedy pokračovat v konverzaci s Duncanem. Jenže v tu chvíli se objevil kostlivec. Otočila to tedy.
"Co tohle má znamenat!" vyštěkla na tu hromádku kostí. Nemohl jí teď nic udělat. Byl příliš slabý od útoku těch dvou. A to se jí hodilo. Vzpomněla si, jak Duncan říkal, že jsou děsivý. No to nevím, musel si to v těch snech pořádně přibarvit, taková bačkora jedna.
"To tě někdo jako ohlodal nebo jak jako? Masožravý čipmanci přiběhli a brutálně tě obskočili a zkunzumovali?!" zeptala se ho lehce pobaveně. Zajímalo jí, zda taky absolutně netušil, kde se tohle vzalo. Tak se tedy přiblížila a naslouchala.

<--- Strž (přes Elypole)

Kde jen jsou? Možná jsem tam neměla Duncana nechávat, ale tenhle lov jsem ještě chtěla mít pro sebe a pořádně si ho užít. Zdálo se, že ty dvě honily kostlivce, který se blížil také. Jenže Lennie si byla jistá, že je schopná přinejhorším uniknout tak, aby se jí to dokonce povedlo. Velmi veřila svým schopnostem a proto bylo jasné, že se vydá bezhlavě na lov vstříc nebezpečí, které na ní čekalo. Snažila se přemýšlet, jak je nejefektivněji polapí, když jsou nejspíše dvě na jednoho a nejspíše se rozdělily aby jej polapily. To je ale zapeklitá situace a Lennie netušila, jak je chytit tak, aby zvládla chytit první a poté i tu druhou, neboť tohle byly manévry hodny válečných stratégů. Co vám Povím, takhle náročné to snad ještě nebylo. A právě proto si to snad poprvé i užívala.

--> Březina