Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se, že ji snad nabádal, aby na území Mechové smečky zůstala. Tak sám nemá smečky rád, ale ona by měla být ráda za domov? To jí bylo mírně proti srsti.
"Víš jak, bez tebe ten pelech není pelech," opáčila se proti jeho slovům, že by neměla ohrnovat čenich co se smečky týče. Vlčice na to ale měla trochu jiný názor. Možná to bylo tím, že jednoduše nesnášela ono nutné odloučení, nebo prostě přehodnotila celou potřebu zdržovat se v nějakém skautském útvaru.
Jsi jednoduše jako šváb, budeš tu ještě nějaký čas a nic tě z tohoto povrchu nedostane," popsala mu situaci tak, jak tomu je. Ačkoliv tedy musela někdy sama situaci dopomáhat. Nejvíc samozřejmě toto postihlo Nym, která málem umřela v mladém věku. A kdo ví, kde ta vlastně se Sionnem cukruje. To už se ale konverzace opět vrátila k dětem, jako by nebylo co probírat. Raději se tedy pořádně uvelebila, aby mohla vyslechnout další podařený příběh.
"Kdo ví, po kom to ta Rozára má," protočila nad vyprávěním Saviora oči, neboť se to nepodobalo ani chování samotné Lennie zamlada. Rowena jednoduše byla svá a tak to asi bude už napořád. Ostatně takový jsou i ostatní. Přemýšlela, kde asi teď s tímhle chováním vlčice vězí, jenže Savior podotkl, že jej spíše zajímá, kam se zase ztratili kluci. Ti dokázali udělat vždy více bordelu a bylo důležitější být na stopě jim než Roweně. Savior se zrovna o ní otíral, jenže Lennie v tu chvíli cosi zašimralo v nose, že od hnědého vlka udělala několik nelibých kroků zpět.
Několikrát opakovaně kýchla, jako by se cítila o něco slabší než jindy. To má snad na Amorkův bordel alergii? Kdo ví. S velkým bác přistála zadkem těžce na zem a chvíli ji trvalo, než se vrátila mezi vnímající duše. Podívala se naprosto s obdivným pohledem na Saviora. Zdálo se, že jej snad andělé museli vytesat, jak pohledný byl.
"No dobrý den, krasavče," zmohla se pouze na nesmělý pozdrav a odvrátila od něj zrak, jako by se snad styděla. Rozhodně s ním neměla v plánu na delší dobu udržovat oční kontakt. To jí přišlo skoro až nemožné.
Pak se nakonec rozpomněla, že se vydali hledat vlčata. Tak tedy velmi energicky vstala a sebejistě začala čenichat, kde zas ta kvítka jsou. Však ona se zas najdou. Ohlédla se za Saviorem a pak opět rychle zase zpět, jen aby si vlk nevšiml, jak na něj strakatá kouká. Jakmile jí zmizel z očí, začala se rozkošně tiše hihňat a vyrazila pomalým krokem vpřed. Kdo ví, kam je nakonec nohy donesou. Jedno ale věděla naprosto jistě, cítila jak se jí v břiše prohánějí motýli.

//Zarostlý les

//aj did it

"Bohužel, takové magie se mi snad naschvál vyhnuly obloukem," povzdechla si vlčice, neboť by zaručeně něco takového bodlo. Chtěla by mít zase takový ten pěkně načechraný jarní kožíšek. Však ono do toho nebylo daleko, jaro už bylo tu a pokud tedy pomine nějaké připomínky zimy, už nebylo cesty zpět. Bylo to příjemné vědět, že už zase všechno bude s jarem v pořádku. Děcka budou dospělá a půjdou si vlastní cestou, byť tedy snad domů vždy cestu nějakým způsobem alespoň za čas najdou. Savior zatím jedl, takže ho nechtěla během jídla zahlcovat konverzací. Místo toho mlčky vyčkávala, protože i ona sama měla předtím prostor na žvanec a užila si jej v klidu.
"Tady nejde jen o to, co udělá Sirius," řekla, když Savior doobědval a opět navázal na jejich predeslou konverzaci ohledně smečky. To už bylo jedno, kam se vlčata vydají toto jaro, tak či onak o ně bylo během zimy postaráno, takže se sluší a patří, aby Lennie alespoň zkusila svou přítomností něčím ulehčit povinnosti na území. "Uvidíme, jak tomu bude, třeba nebudou chtít nic a budu se moci vypařit, jenže to by nebylo slušné," pravila nahlas. Ale to už u ní byl Savior a láskyplně se otíral o její krk. Zajímal se o její stav a Lennie byla chvíli mimo, než mu lehké otření opětovala a přemýšlela, jak se vlastně cítí. Fyzicky tomu bylo poměrně naprd. Psychicky se ale cítila lépe než dříve. Vše se zdálo na dobré cestě. "Již nabírám síly, budu v pořádku," odpověděla mu na jeho starostlivou otázku a podívala se na něj nechápavě, když si opět kecl do mechu, jako by už ani krok vpřed nezvládl. "Jednoduše tě vezmeme k Životu, bude vědět, co s tebou uděláme," řekla nahlas a vyznělo to, jako by už zase rozhodla za něj. No spíše ale doufala, že by Savior na něco takového přistoupil, aby nemusela mít ještě extra starosti, kdy její polovička natáhne brka. To už ale na scénu vrátil Ragar, na který se ostatně vlčice ptala. Řekl, že je to tam samozřejmě nic moc, takže se vůbec nic nezměnilo. "Tak to je fakt pech, však je tam Cynthia a ta... Druhá..." už si ani nemohla vzpomenout na jméno oné vlčice, která se mela možná až moc k šedivé. "Některá moje životní rozhodnutí nepochopím, jak jen jsem si to tam mohla vybrat a myslet si, že je to nápad dobrý?" vznesla otázku spíše tak nějak do vzduchu. Bylo to náročné.

//Narvinij

Nikdo nic neříkal poměrně dlouhou dobu. To ticho bylo až nepříjemné, jenže jí nenapadalo nic, co by mohla říkat. Savior už taky nevypal na to, že by chtěl cokoliv řešit. Byl vhodný moment se snad rozloučit?
„Neměla jsem vlastně vůbec čas rozmýšlet, co podniknu, až se můj stav zlepší a vlčata nadobro opustí naší malou základnu,“ nadhodila do prázdna spíše sama pro sebe, aby nebylo cestou tak velké ticho. Ještě sama neměla moc času nad tím přemýšlet. Upřímně si nebyla vůbec jistá, zda přežije do jara. Jenže to by nebyla ona, kdyby nebyla podobně jako její vlčata nesmrtelná.
„Asi bych měla splatit dluh, který vůči smečce cítím, ostatně nikdo nic nenamítal, když museli ty dva krmit a já byla nemocná,“ podotkla rozvážně. Cítila nutnost splatit onen pomyslný dluh, který ji držel stále ve společenství Mechové smečky. Mohla by pro ně třeba lovit či hlídat ta ostatní vlčata, ačkoliv tedy s tím, kolik jich je, jistě už nějakou chůvičku mají. Kdo ví, jednoduše pomůže, s čím se dá, poté může rozhodovat, co bude v jejím životě dál.
„Možná poté budu moci podniknout nějaký pořádný výlet jako zamlada. Co na to říkáš, starouši?“ zeptala se jej. Možná až bude cítit menší závazky vůči smečce, možná by neuškodilo něco podniknout v létě či začátkem příjemného podzimu. Samozřejmě měla namysli nějaké delší toulání se krajinou. To, zda se někam vydají na pár dní vůbec nebere v potaz. Otázkou pak bude, jak moc snesitelné bude vlastně počasí v létě. Nebude pak lepší cestovat k moři na severozápadu? Určitě se to jevilo jako ta nejlepší možnost. To už jsou ale detaily, které můžou řešit trochu později.
„Takže kam se vůbec vydáš ty, až se naše cesty opět rozdělí?“ zeptala se jej na jeho další plány do blízké budoucnosti. Nejspíše se vrátí do Ragarského pohoří, kde samozřejmě žije. To dává smysl, že se tam bude chtít v létě opět uchýlit, je tam pěkně příjemně v těch vedrech, ale Lennie naprosto odpuzovalo, že se tam nachází i Cynthia a ten zbytek nepříjemných ksichtů. Samozřejmě to zahrnovalo i Faliona.
To už tam raději nepůjde. Svůj odchod sice zmiňovala alfě a jejich vztah zůstal podle všeho asi stejný jako doposud, ale určitě neměla chuť vracet se ani dovolenkově do Ragaru. A to teď mají podle všeho i ten přilehlý les.
„Kdy se tam na to vůbec vykašleš?“ zeptal se. Sice už se o tom bavili, ale to spíše řešili blízkou budoucnost, kterou kazila nevyspělost Roweny, která se vracela domů asi jak jí napadne a spíše tam čas netrávila než ano.

Velmi rekreačně za ním ťapkala, neboť věděla, že by teď byla asi spíše loveckou přítěží. Už se samozřejmě cítila o trochu lépe než předtím, ale stále by nejspíše nic zázračného neulovila. A právě proto zdrženlivě následovala Saviora, který je ujal lovu a čekala, zda se tedy vše povede a bude jídlo. A taky že podařilo. Savior byl možná starý, ale nejspíše je jako říkat uživí až do smrti.
Ačkoliv jedla nedávno, nechtěla se hádat se Saviorem. Právě proto tedy bez většího zaváhání zabořila čumák do titěrné kořisti a začala jíst. Samozřejmě ji čerstvé maso chutnalo, ale nemohla celého ušáka sníst sama. Nabídla si tedy víceméně polovinu a zbytek předala Saviorovi s pokývnutim, které naznačovalo tiché děkuji. Ten si ale stěžoval, že se jim děcka zase vypařila jak mlha nad ránem.
"Jako vždy, někde se zas objeví, jsou jako šváby, nic je nezničí," pronesla sebejistě. Jejich děti byly "poklad" tohoto světa. Takový poklad, že se jich nikdo nezbaví, ani kdyby chtěli. A tohle právě Lennie věděla. Chtěla samozřejmě jejich bezpečí, ale nebylo to vůbec nutné, přežijí snad všechno.
To už ale Savior velmi odmítavě vyjadřoval svůj názor na to, že by se snad měl do Mechové smečky nacpat taky.
"Jak myslíš, nutit tě nebudu," řekla lehce ublíženě, ale bylo tomu tak, neboť stejně mu to dlužila, rozhodovala před tím a zároveň nemá už žádné právo rozmýšlet za něj, pokud nechce, tak se s ním už nedá nic dělat. Kdyby Lennie nebyla ve stavu, kdy celkem nutně smečku potřebuje, asi by taky zvažovala, že ji vlastně není k ničemu.
"Já ale takhle smečku opustit nemůžu..." postěžovala si a poprvé byla patrně znát jakási snaha být opět po boku Saviora i za jisté možnosti vlastního diskomfortu. Jenže kdo ví, zda na to není pozdě a jak se věci budou mít, až vlčata dospějí. Sice se ta změť chovala, jako by tomu tak už nějakou dobu bylo, ale rozhodně to stále byla děcka, která neví u po oné všechno. Nakonec je tu taky fakt, že Lennie Mechové smečce dluží mnoho za to, že vlčata živila a nikdo se neptal na nic, nikdo neprotestoval a vše fungovalo i v době? Kdy na tom byla vlčice zle.
"Pojďme jinam, zdá se, že naši tu chtějí lovit či co," oznámila, když zavětřila v lese také jiné pachy, které ale znala. Nechtěla, aby jim jakýmkoliv způsobem překáželi, tak hodlala sebe i Saviora raději přesunout více jižně. Pokývla mu, aby jej následoval směrem k jižní hranici lesa, kde bylo velmi jednoduché překročit řeku díky kamenům ve vodě. Nakonec se rozhodla jít místo do Východního hvozdu směrem opačným.

//Orlí dráp

Bylo znát, že se na tomto místě cítil dobře. I Lennie cítila mírný komfort z toho místa, chtěla by tu zůstat, chtěla by, aby se sem vrátili již dávno, ale stále teď asi lepší než nic. Mohli si užívat známého a konečně se na malý moment zdálo vše v pořádku.
"Spíše jsem tě nenuceně zvala na večeři, jak ale myslíš," řekla na jeho odmítavou odpověď, zároveň nechtěla schválně reagovat na jeho myšlenky ohledně faktu, že už smýšlí nad tím, z by mohl za krátkou dobu zemřít. Je to pravda, že již nebyl nejmladší, o tom není žádná, ale ještě jistě nebyl čas, aby si ho Smrt vzala trvale.
Sama se tu rozhlížela jako Alenka v říši divů, chtěla by tu nejlépe zůstat a už nikam neodcházet, ostatně tohle místo bylo unikátní a zároveň velkým milníkem v jejím životě. Jednalo se o první území, kde se zabydlela po opuštění smečky. První možná ale nebylo ani poslední.
Savior přiznal, jak moc Lennie už přemýšlela na svůj věk. No to je dost, že? Sama to většinou neřešila. Přišlo ji, že takto přemýšlela neustále, čímž docházela k tomu, že se vlastně asi nic nezměnilo a Savior asi byl doteď buďto ignorant, nebo se snažil být šarmantní a lichotit ji ohledně charakteru. Nejspise už byla ošklivá, takže nezbylo nic jineho, než hledat světlé chvíle její povahy. Těch světlých míst není tolik jako kdysi, ale stále nějaké jsou...
"Děkuji," odpověděla mu tiše a snažila se schovat potěšení. Ostatně dlouho ji už nikdo kompliment nedal. Bylo příjemné se zase cítit trochu lépe díky slovům ostatních. Na jeho malé doteky reagovala podobným způsobem tak, jak to vzdálenost dovolovala. Savior se poté začal zabývat tím, co už bylo před tím nakousnuto. Zase mluvil o tom, jak se jeho stav zhoršuje a brzy bude úplný konec. Rozhodně to bere poměrně pesimisticky. "Pokud ještě nechceš, měl bys navštívit Život, dokáže udělat divy, nemyslím si, že bys už měl opouštět svět," nabídla mu radu. Nevěděla, jak moc je se Životem Savior seznámen, ostatně nikdy nebyl úplný zastánce čehokoliv nadpřirozeného.
Savior už ji ale dost možná ani neposlouchal. Byl připraven stopovat kořist a vydat se jí v patách, Lennie tedy byla zvědavá, co ti dva mají sakra ulovit. Ale zvědavé jej následovala. Přesto velmi tiše špitla: "Já asi nemohu jít lovit."

//V hovzd

Dostali se do onoho známého lesa, kde to taky všechno začalo. Mohla by vzpomínat, jak se zde skoro ani ne čtyřletá hádala s o něco starším hnědým vlkem a házeli po sobě více než jeden nepříjemný pohled.
Všimla si, že Savior hledá náznaky a stopy po malé kořisti a starostlivě vyhlížela, zda alespoň ve sněhu nejsou naděje v podobě stop. Nikde nic. "Jestli máš hlad, určitě není problém, aby ses najedl u nás v Mechu," nabídla mu přívětivě. Sama žrala před tím, než se vydala za Saviorem, takže na potravu nijak nespěchala. Kluci taky měli žrádla plné huby... Nikdo by si navíc asi víceméně nestěžoval, mají toho víc než dost. Pak už ale navázala na jiné téma.
"Vůbec netuším, co bude, primární bylo, aby měla vlčata lepší smečku pro život a teď tomu tak je, nepředpokládala jsem, že někde zůstanou, tak alespoň měli dobrý start," řekla a nad celou věcí se lehce zamýšlela. Nevěděla, jak se budou věci mít později, nepřemýšlela, co později dělat sama se sebou. Myslela jen na dobro zbylých prťat, která nevzala osud v útlém věku do svých tlap.
"Asi nad tím budu přemýšlet ve chvíli, kdy zase zůstanu sama," rozhodla, že nehodlá momentálně nad ničím takovým výrazně přemýšlet. Nejspíše by stejně nedošla k žádnému závěru.
"Co ty, jaké jsou tvé plány?" zeptala se ho na oplátku. Ostatně Roweně pomyslné zázemí nemůže dělat věčně, vlčata už budou brzo dospělá a rodiče tak budou opět volní od povinností, které je s prcky vážou na různá místa. Možná měl pravdu a toulat se nebude špatný nápad, jenže Lennie stale toužila po tom snu mladičké flekaté vlčice, která chtěla přátelský a kamarádský domov, no místo toho dostala mrtvé přátele a později jen smečku na prd.
"Nemyslím si, že dvojčata ve smečce zůstanou, určitě ne první roky, budou chtít ven, ačkoliv to už dělají teď poměrně vydatně," pronesla a zasmála se. V tomhle byli duchem po otci, který, jak taky už přiznal, nebyl zrovna smečkový materiál, ačkolic trávil více času ve smečce než mimo ni a dokonce byl dlouhý čas i alfa. Činy nějak protiřečí slovům.

//V. Úkryt
"Tak je v tom případě na jídelníčku dneska vlk," pomyslně nad jeho shrnutím situace krčila rameny a smála se. Alastorovi už asi bylo jedno, že jsou na lovu, když tak rychle zmizel. Nad tim si jen povzdechla neboť Savior velmi lehce shrnul situaci. Dvě ze tří děcek je fuč a kdo ví, kdy se zas vrátí a to třetí bylo vlastně taky fuč, jen o tom ještě nevěděli.
A díky tomu se začal Savior vyptávat, co bude.
"To je otázka... Děcka budou za chvíli dospělá a s jejich mentalitou pochybuji, že setrvají v jakékoliv smečce, takže to bude o tři méně," konstatovala jeho otázku, jak to bude v blízké budoucnosti. Tak se.to už taky dá nazvat, zima končila a bude to už dobrý rok, co tenhle útvar s krycím jménem dysfunkční rodina vznikl. "Furt někde lítají ti parchanti, nezůstanou na místě dlouho, však třeba Rowena to neřeší už dlouho a stejně žije," pokračovala a přemýšlela, zda bude stále řeka zamrzlá. Byla to další tuhá zima, ačkoliv nebyla tak krutá jako ta předchozí, stále se jednalo o pořádné mrazy. "Už tě nic nebude držet v horách a já zase nemusím být v Mechu, ale je to příjemné místo na naše roky," zakoncila odpověď na jeho otázku, která navazocala na předešlou konverzaci, která proběhla ještě před tím, než se přidal Alastor. Opětovala mu mírné doteky a přemýšlela, na kolik je možné, že se zase budou oba zdržovat na jednom území.

//Narvinij

Savior mlu il o Sigym a jeho rodině. No očividně se opravdu usadili jinde, kde taky jinde. Lennie pochybovala, že by zůstala tato dvojice rodiči tuláky..to ani Lennie a Savior nebyli. A to byla takhle možnost vždy tou nejlepší. Někdy jí až mrzí, že to tak nebylo.
"Tak snad našli své štěstí a jsou jedna velká rodina..." pronesla a zároveň tak naznačila, že u nich to tak jednoduše nebylo. To ale už nechtěla rozebírat dál, takže se mírně vzdálila od těch dvou a sledovala, jak se Savior snaží mladého navést na kořist. Jenže ten si raději chtěl povídat.
"No víš, jsme moc rozdílní," pokusila se mi to nějak ulehčit, když přišlo na vysvětlování, proč s Blueberrym nevychází. Je to prostě tak, že si nerozumí a nejspíše už ani nikdy nebudou. Žijou každý v jiném světě a jeden neprajne po společnosti toho druhého už dlouhá léta. Bylo to jednoduše moc komplikované. Nedávala moc pozor, zda se blíží k nějaké koristi, předpokládala, že to tedy Alastor za pomoci otce najde sám a ona jen bude dělat onen závoj za ocasem.
To už ale Alastora napadlo, že by chtěl hledat kořist sám. Bylo nad míru jasné, že se poběží někam flákat a lovit už se zase nenaučí. Neřekla na to nic a vyckafalq, co na to pocit spíše otec, ostatně to bylo vše jeho nápad. To tedy asi moc neuloví, když je teď pryč, neboť během této věty už Alastor mizel v dáli směr jihozápadní část Gallirei a zdálo se, že jednoduše lov naprosto vzdal a teď už nechce nic jiného než zkoumat jiné části. A nejspíše ani otec s tím nic neudělá. Ještě mají ale to jedno nepovedené v úkrytu Mechové smečky.
"Tak to bychom měli lov," zkonstatovala nakonec onu situaci, neboť zavládla dlouhá tichá chvíle. Nepředpokládala, že se teď na lov vydají, když bylo nadměrně jasné, že takové nebyly záměry malého objevitele. Kdo ví, kam si to namířil.

//Tak až teď přesun

Velmi dobré férové řešení

Také schvaluji... Stejně jako Duncan apeluji na slovo ALE...

Vyřeší se férovost vůči lidem, co kompenzují a případná nevýhoda užívání kytek.

Viz ostatní komentáře s návrhy

Savior vyprávěl Alastorovi trochu více o onom vlčeti, které se zatoulalo do Ragaru a podle všeho bylo víceméně stejně otravné jako spratek od Cynthie. Kdo ví, kde tomu byl taky konec a zda vůbec zůstal v Ragaru, už musel být taky dospělý stejně jako Nym, která podle všeho stále dřímala v bezpečí u Sionna. A tak to být mělo. Trápila ji ale samozřejmě stále Rowena a její urážlivost sama v kombinaci s chutí lítat všude možně jen ne doma.
To už se ale Savior dále zmiňoval o Sigyho nových vlčatech. Lennie by úplně zapomněla, že vlastně něco takového věděla. Nakonec to vlastně ani Saviorovi neřekla, jak původně zamýšlela. Ale je vidět, že onu informaci našel sám. "Jak se jim vede?" zeptala se na ně po chvilce, když hnědý domluvil a nechal případný prostor na otázky. Naposledy se s nimi setkala ještě za doby, kdy byli v Maharu, kdo ví, kde jsou, když už Mahar není.
"Kam to vůbec šli, když nejsou zde v Mechovém lese?" zeptala se zvědavě a přemýšlela, kde by pár mohl podle všeho být. Možná se vydali na jih, kde byl Morfeus a jeho území s nepříjemným terénem. Tam našel domov i Duncan. Možná k Elise? Je to víceméně také možnost, když jsou se Saviorem stáří přátelé. Určitě by více než rádi poskytli domov rodině od hnědého.
"Ano drahý, také mám rodinu," odpověděla Lennie na zvědavý dotaz svého syna ohledně rodiny ze strany matky. To ještě chybělo. Tak či onak věděla, že by neměla zatloukat a jednoduše povědět to, co bylo už nějaký čas dáno. "Můj bratr je alfou Borůvkové smečky, co tak nějak vím, nemáme dobré vztahy, není to náš kamarád," poučila syna ohledně skutečnosti, jak se věci mají s její stranou rodiny. Víc neměla a stejně to nepotřebovala.
Savior doporučil, aby se syn utíkal válet ve sněhu a doufal, že jeho nepříjemný odér tak zmizí. A tak to taky mladý vlk udělal. Přikývl na souhlas a zmizel. A tím na malou chvíli zůstali sami. Nebylo tomu tak docela, když Lennie ucítila neznámý pach, který dost pravděpodobně neznala. Přemýšlela, zda ano, ale spíše tomu tak nebylo.
Rozběhla se směrem k nim a pokusila se o cosi, co se nejspíše moc nepovedlo. Nabila si čumák a víc nic. Pak se ještě o cosi pokusila, ale ve snaze vyhnout se ještě většímu trapasu zmizela.
"A to mělo být jako co?" zeptala se nechápavě ohledně chování záhadné vlčice, která se objevila záhadně rychle v úkrytu s stejně rychle zase zmizela kdo ví kam, aniž by cokoliv řekla. Určitě to byla nějaká cuchta, která se ztratila při svých halogenhovnových tripech a teď s tím otravovala ještě jiné vlky, kteří jsou v okolí. Alespoň se nezajímala o Alastora, který se vrátil z venku a čekal, co bude dál. Byl mu přeci přislíben lov, takže se těšil. Savior pobídl mladého, aby byl dnes on, kdo celou věc povede. Lennie tedy nevěděla, jak dobře to může probíhat, když toho Alastor vlastně moc nenalovil, ale mlčela. Je na nic, když vlčata dospívají v zimě a zrovna v tu dobu je těžké lovit i za běžných okolností. I staří zkušení lovci mají v takových podmínkách problém. Vydala se za nimi jako poslední a nechala se vést, zatímco se mlčky vyhýbala zrádným místům, která se schovávala pod sněhem.

//Za Alastorem!!!

Alastora samozřejmě zajímalo nějaké Ragarské vlče, které jeho otec zmiňoval. Na co jiného by samozřejmě taky slyšel jiného? Na jídlo. To byla sice více Siriusova parketa, ale které vlče nejí ráda. A taky se chytil ve chvíli, kdy byl zmíněn nějaký oběd. Jo, dobře, na tohle taky slyší. Ale kromě oběda se zajímal ještě o další záležitost. A tomu se Lennie lehce podivila.
„Myslíš Sigyho?“ zeptala se lehce nechápavě, neboť nebyla přítomna v době, kdy nejstarší z existujících a neztracených synů přišel a seznámil se s novými přírůstky do rodiny. Zbytek byl kdo ví kde, Lennie měla jakousi informaci o Lucy, ale nijak se neangažovala pro jeho odrostlé potomstvo, které je kdo ví kde a dost možná o tom nemá nijak moc konkrétní přehled ani Savior. Ten se ale tvářil, že tomu tak není a jednoduše jen nevyhledává ony rodinné sešlosti zas tak často. Kdo ví, jeho děcka by to možná i uvítala.
Lennie samozřejmě na návrh lovu oběda přikývla, no nejspíše se moc necítila na nějaké větší angažování se během lovu. Upřímně nikdo nevypadal na to, aby se dalo lovit, třeba měl ale Savior nějaká esa v rukávu. Jednoduše se zvedla a vyčkávala, co se bude dít dál, a zda tedy půjdou pro to jídlo, nebo půjdou někam jinam… Kdo ví. Lennie se nad ničím nechtělo moc přemýšlet.
Obešla mladého a udělala kolečko kolem Saviora, než se přiblížila dostatečně blízko, aby se teď bokem otřela o něj, ale nezůstala jen u toho a rovnou se k němu přitulila čumákem a lehce mu drkla do čelisti ze strany. „Zůstaň s námi, najdeme Rowenu a všechno se vyřeší,“ zašeptala přívětivě a nabídla tak Saviorovi konečně jakousi prozatímní možnost přiměří, než se věci dají opravdu nějak do pohybu.
„Jak se má Sirius?“ zeptala se Alastora, když se odtáhla od Saviora a věnovala se zase synovi. Přišla k němu a už si zvykla, že vlastně ten malý trouba smrdí jako tchoř. Neměla moc informací, co se v posledních dnech událo. Vždycky tedy byla nějak minimálně udržována v obraze, ale stále to nikdy nebylo ono a Sirius lítal po všech čertech.

Alastorovi šla reklama území a smečky více než dobře. Popsal, co bylo na území super, ale Lennie věděla, že i kdyby bylo každé jeho slovo naprosto úžasně podané, Saviora bude držet pýcha a bude si dále bránit své setrvávání v Ragaru. Jako by na tom už záleželo. Teď už tak nějak věděla, že se vymlouvá s Rowenou, ale nepřihlížela k tomu. Bylo fajn, že se mladá sem tam ukáže.
Naprosto tedy přešla se ostatní díky přítomnosti Alastora a třeba to budou moci řešit později, i když se do toho nejspíše ani jednomu nechtělo.
"Alfy jsou decentní, není to sice Elisa a Arcanus, ale vše je asi lepší než Falion. Je tu komunita pro kluky a to je asi to hlavní, zabaví se a vlk o nich celý den ani neví," popsala lehce situaci v Mechovém lesíku. Netušila, jak moc je vlastně Meinere spjatý se smečkou, byl mimo až moc dlouho.
Alastor se rozplýval nad tím, jak moc mu rodina chyběla. Samozřejmě přirozeně více chyběl otec, který žil úplně někde jinde než zbytek.
"Všechno je zaručeně lepší než Falion, který se podle tvých slov již několik měsíců neukázal," řekla, aby se ještě vrátila k tomu, jak moc je to lepsi teď než předtím. Neměla teď onen pocit, že by ji něco štvalo, možná tomu bylo z toho důvodu, že ji opadly všechny předchozí ambice a nejspíše i fakt, že není ve smečce nic špatně a všechno šlape.
"Jsou to prakticky Maharská smečka, co jsem tak z hovoru s Therionem vydedukovala, po nějaké době se odtrhli a utvořili vlastní, vzali s sebou půl tucet vlčat tuláků a šli, je to pěkné gesto, není lepší smečka pro kluky, že," rozvedla to ještě trochu Saviorovi, aby pochopil, kde se tu vlastně vzala nějaká nová smečka. Ona to tedy nakonec zas tak nová nebyla. Zrovna se přišel i smraďoch Alastor mazlit s maminkou, takže místo dalšího rozebírání smečky věnovala pár láskyplných šťouchnutí již skoro dospělému synáčkovi.

Poslouchala jeho vyprávění o tom, co bylo s Rowenou. Podle jeho slov ji asi opravdu nic neschází a toulavé tlapy má nejspíše už od útlého věku. Jestli se jí to líbí, tak prosím... Lennie Tema Roweny velmi takticky opustila, neboť se tím již zabývat upřímně nechtěla. Bylo to velmi náročné téma pro psychiku, že ji bylo milejší řešit jejich hádky a vztah... A to už je co říct.
"Oh samozřejmě! Naprosto strádám! Ale no tak, je jsem chytla nějakou nemoc v nesprávnou chvíli a táhlo se to poměrně dlouho," vrátila vše zase zpět do reálných mezí, aby jej nenapadaly smyšlené fantasy pohádky o tom, že je teď zakletá a jen návrat její lásky zlomí kletbu. Vesměs ji už bylo fajn, jen bude ještě nějakých pár týdnů vypadat jako zjev noci dušiček...
"Necítím vinu za žádné z oněch rozhodnutí, mm ohledně si jít s námi již od samého začátku, půlrok je pryč a nevypadá to, že bys byl r0zhodnut to změnit, ale vše v pořádku... Jsme mezkové oba..." ušklíbla se a věděla, že v tuhle chvíli a ohledně tohodle tématu asi opravdu ani z jedné strany nepadne omluva. A kdo ví jestli někdy vůbec.
Velmi jasně si dokázala z jeho malých ústřižků myšlenek udělat jasný obrázek toho, kdo co chce, a hlavně jak se věci budou mít. Neměla zapotřebí se již na nic ptát, když jí to servíroval neopatrně a dost možná i záměrně. Ale někdy i ona sama zapomínala díky všem těm bleskům a pleskancům, že její dominantou bylo vždy čtení myšlenek a dost hodně vlkům se díky tomu hnusila. A ještě ke všemu umí tvořit i iluze!
"To zní velmi racionálně... A víš, co zní ještě lépe? Kdybys konečně ten tvůj zešedivělej zadek Dovalil zpět k rodině a vysral se na toho netopýřího troubu, spolkl fakt, že jednou bylo rozhodnuto za tebe a žil zase spokojeně dal tam, kde máš místo," řekla velmi rázně a možná by pokračovala, jenže to už se sem dopotácel Alastor, který ji nejspíše velmi opožděně pronásledoval až z Mechového lesa. Jeho bratr byl tedy stále pravděpodobně v úkrytu, protože vlče tu bylo stále jen jedno. Tedy tohle už se vlče dalo nazývat jen stěží, neboť rostli jako z vody a už vypadali jako skoro dospělý. Stačilo jen několik dalších centimetrů a už nebude znát žádný rozdíl.
"Ahoj, drahoušku... Právě jsem tátovi říkala, že by mohl konečně přestat trucovat a přesídlit se k nám, že ano?" podívala se na svého syna pohledem, který naznačoval, aby začal zběsile kmitat hlavou ve znamení absolutního souhlasu. Beztak to chtěli snad úplně všichni. Sirius to měl tedy dost možná poměrně na háku... Ale většina je většina a nejspíše i on by v koutku duše ocenil návrat starého otce.
"Kdo tě prosím tebe zkoušel značkovat?" podívala se na něj nechápavě a nakrčila lehkým znechucením čumák, neboť až teď pocítila, že Al smrdí dost možná jako žumpa. Co kde zase vyváděl? A to měl být tohleten normálnější z bratrů.